Tak jsem se zase po čase pokusil vyrobit individuálně komentovaný souhrn několika agropotravinářských souvislostí. Uplynulé dny totiž byly touto problematikou nebývale prošpikovány, a jako vždy tvořily podstatnou část údajů ze širšího kontextu vytržené informace a jako obvykle často nesmyslná konfrontace.
Jako v případě sporu o formu obchodu s dřevem v rámci připravované obchodní politiky státního podniku Lesy České republiky (LČR). Dřevozpracující firmy hovoří o krizi, ministerstvo zemědělství o optimálním obchodním modelu, který zvýší zisky LČR a tedy státu. Problém je, že ono „optimální“ je někde uprostřed. Stát (LČR) by měl (na rozdíl od současných ambic) rezignovat na obchod s dřevem, jinak je zřejmé, že za situace, kdy stát vlastní 60 procent všech lesů v zemi, půjde o trh dirigovaný přirozeným monopolem, ať se tomu Lesy brání nebo ne. Firmy zase musí počítat s tím, že ne všechny jsou konkurenceschopné a některé prostě na trhu s dřevem skončí. A nepomůže jim ani vydírání prostřednictvím médií. A jak to tedy udělat? Stát se má prostě chovat jako majitel a ne jako obchodník. Tedy co nejvýhodněji prodat majetek, který vlastní (dřevo), například v rámci soutěží pracujících s institutem minimálních cen. Kdo by nebyl schopen alespoň minimální cenu za dřevo nabídnout, ani by se nemusel soutěží zúčastňovat. Je věcí Lesů a ministerstva zemědělství, aby byly požadované ceny spočítány tak, aby podnikatelům umožnily žít a státu přinesly vyšší než dosavadní zisk. Vše ostatní by už pak bylo věcí obchodníků, v čemž by stát držel ústa a krok. A příslušnou energii věnoval na správu lesního bohatství – za peníze stržené za prodej dřeva.
Stát má ostatně různé ambice – vláda například schválila plán výstavby přehrad, který sice přímo s výstavbou nepočítá, nicméně k tomu dává prostor. Argumentem je omezení rizik povodní a sucha. Nu, daleko lepší plán by byl, kdyby přijala vláda nějakou strategii na udržení vody v krajině, tedy takzvané zvýšení retenční schopnosti naší rozorané, zmeliorované a chemií zatížené země. Ne že by se už nikdy nesměla nikde žádná přehrada postavit, ale například pro zadržení vody je daleko efektivnější umožnění jejího přirozeného rozlivu v krajině než betonová příčná hráz.
Zemědělci také rokovali, jak a kdy potrestat obchodní řetězce za to, že do ČR dovážejí maso a tím likvidují tuzemské chovy hospodářských zvířat. Z oficiálních statistik ale vyplývá, že maso do ČR vozí úplně jiné firmy – informace o tom budou v pondělí ve zpravodajství Aktuálně.cz. To se bude leckdo divit.
Strategicky nejzajímavější je podle mne nenápadná zpráva na nápadně dobrém serveru Osel.cz, týkající se na současné podmínky superlevné produkce vodíku bez působení vysokých teplot a tlaků. Pokud by byla zbrusu objevená technologii brzy uvedena do praxe, může Evropa i USA na ideu pohonných hmot z obnovitelných zdrojů (biopaliva) rychle zapomenout.
Taky nám tento týden schválil Brusel skoro 100 miliard na rozvoj zemědělství a venkova. Hurá!! Jenom jestli ta schválená struktura programů venkovu pomůže – současná podoba je totiž průsečíkem lobbystických zájmů podnikatelských skupin prosazených ještě za Paroubkovy vlády. Takže se bude muset postupně poněkud změnit. Ale prachy už jsou jistý.