Kdysi jsem měl ideu, že na tomto blogu čas od času napíši pár slov na téma osvěta spotřebitele, zejména proto, že kolem konzumace potravin, jejich označování a především jejich účinků na lidský organismus produkuje lidová tvořivost úplné nesmysly. Následně jsem od této myšlenky ustoupil, nikoho to totiž zjevně moc nezajímalo.

V souvislosti se současnou diskusí o kvalitě mléka a kampaních pro či proti konzumaci mléka z mléčných automatů se nicméně v různých příspěvcích objevují hlouposti doslova kardinální, takže není od věci alespoň pár základních informací připomenout.

První, úplně absolutní hloupost je teze, bohužel velmi rozšířená, neboť odvysílaná v televizi, že se do mléka přidává rostlinný tuk. NEPŘIDÁVÁ. Nikdo jej tam nepřidává. Kromě toho totiž, že by takové mléko bylo ještě hnusnější, než odstředěná obarvená voda, by byl rostlinný tuk v mléce velmi snadno zjistitelný prvním laboratorním rozborem. Navíc by bylo přidávání rostlinného tuku do mléka technologicky docela obtížné. Něco jiného jsou šlehačky z rostlinného tuku. Ty na našem trhu skutečně existují. Ne však „rostlinné mléko.“

Další manipulací jsou teze, podle kterých má syrové mléko od krávy tučnost šest, osm nebo více procent. Není to pravda. Průměrná tučnost mléka od krávy v ČR se pohybuje kolem čtyř procent, absolutní špička je pak tučnost 4,5 procenta. Šestipropcentní tučnosti mléka od krávy by bylo možné dosáhnout jen za pomoci intenzivního šlechtění, nejspíše formou GMO.

Poslední téma, abych neunavoval, jsou pak rozdíly v kvalitě mléka vyplývající ze způsobu jeho zpracování. výsledkem jsou v zásadě tři typy mléka - syrové, pasterované a sterilované (sterilizované) mléko. V souvoslisti s tím se v obchodech setkáváme s mlékem „čerstvým“ a „trvanlivým“. Čerstvé mléko je přitom biologicky (nutričně) hodnotnější než mléko trvanlivé.

Není ale pravda, že jsou oba typy mléka pasterované. Pasterované je pouze mléko čerstvé, zatímco mléko trvanlivé je sterilované. V obou technologiích zpracování je rozdíl – při pasteraci se mléko zahřívá pouze na teplotu kolem 70 stupňů, přičemž smyslem pasterace (pasterilizace) je zničení možných nebezpečných mikroorganismů v mléce a tedy zdraví spotřebitele. Forem pasterizace je více – mléko lze například zahřívat na teplotu 75 stupňů po dobu 20 vteřin, stejně tak jako na teplotu 60 stupňů po dobu 30 minut. V zásadě platí, že čím nižší teplota, tím delší doba pasterizace. Naopak při sterilaci se mléko zahřívá na teplotu 140 stupňů po dobu dvou vteřin, přičemž smyslem je dosažení vysoké trvanlivosti mléka.

Obecně platí, že na čím nižší teplotu je mléko při zpracování zahřáto, tím vyšší pozitivní nutriční vlastnosti si uchovává. Daní za zpracování za nižších teplot (pasteraci) je ale nižší doba trvanlivosti, řádově několik dní. Vůbec nejvíce pro organismus hodnotných látek má ovšem čerstvé syrové mléko, které lze koupit v rámci legislativně povolených prodejů mléka „ze dvora“, a například také prostřednictvím mléčných automatů. U některých osob ale při konzumaci nezpracovaného mléka hrozí riziko alergií nebo, což je častější – netolerance k syrovému mléku. Netolerance se přitom od alergie liší tím, že nemá významný negativní dopad na zdraví, pouze nám taková potravina (mléko) nechutná a spotřebiteli po něm může být špatně od žaludku.