Včerejší podvečer jsem strávil velmi zajímavým rozhovorem s jedním svým známým. Je to cizinec, který však u nás žije a pracuje již několik let. Má široký záběr, je sice expert přes informační technologie, ale je také humanitně vzdělán a muzicky nadán. Sám sebe definuje jako člověka apolitického, který však aktivně sleduje dění kolem sebe.
Můj poslední text „Svoboda bez zákona je nesvoboda“, který se primárně zabýval vztahem pana prezidenta k soudům, vyvolal velmi zajímané reakce, na něž je vhodné reagovat. Mluvíme-li o svobodě, pak nelze vynechat úvahu o vztahu demokracie a svobody. Na světě je více formální demokracie, ale kupodivu nikoli více svobody.
Ani každodenní tiskovky véčkařských ministrů nedokázaly v médiích zcela překrýt další kolo sporu pana prezidenta s Ústavním soudem, potažmo soudy všemi. Na postesky, ohledně prý nepatřičné moci soudů, jsme si od pana prezidenta již zvykli.
Zdá se, že se otevřené mediální zdroje začínají nesměle emancipovat. Nejsou už pouhou monotónní glorifikací těch právě mocných. Jako příklad může posloužit článek o solárních miliardách od ČEZ, které končí v kapsách lobbistů. A najdeme zde zajímavá jména – mimo jiné Háva, Rittig či Johanes.
Mnozí z nás to mají nastavené tak, že nová sezóna začíná právě teď – 1. září. Rytmus školních roků mají zafixovaný zejména ti, kteří mají děti školou povinné, ale funguje i v mnoha firmách a institucích.