Určitě neuškodí se občas podívat na Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., tedy Ústavu České republiky.
V záplavě jiných zpráv téměř zapadla informace o tom, že naše armáda utrácela v uplynulých letech nekoncepčním způsobem. Nakupovala draze, přes drahé prostředníky a často obcházela výběrová řízení.
Nejsem levičák, v odborech jsem nikdy nebyl, přesto bych odboráře nenazýval nenávistnou lůzou. Někteří vládní poslanci žijí ve svých zažitých schématech. Tady jsme my, a ti venku – to jsou ti oni. Nesnesitelná lehkost bytí.
Včera jsem se setkal s velmi zajímavým člověkem. Patří mezi nejúspěšnější české podnikatele. Neživí ho žádné státní či veřejné zakázky. Odlišuje se i tím, že svůj projekt vybudoval doslova na zelené louce.
V závětří hokejové euforie jsme na chvíli nevnímali realitu naší tragikomické správy země. Vládní reprezentace páchá rituální sebevraždu v přímém přenosu, aniž si snad uvědomuje, že tím destruuje celý stát a posouvá její prestiž níže a níže. Dovedu si představit, že by mnohým vyhovovalo, kdyby se hokejové mistrovství hrálo nepřetržitě celý rok.
„Paráda – Jarda na hrad!“. Tak přesně tuto sms zprávu jsem obdržel pár minut po skončení čtvrtfinálového zápasu s USA. Poslal mi ji můj slovenský přítel z Bratislavy, jinak distinguovaný právník v letech.
Fandit Slávii nebylo vždy snadné. Často jsme si od příznivců Sparty vyslechli nejednu jadrnou narážku. Dnešní fotbalová Slávie ovšem píše úplně jiný příběh. A bohužel v něm fotbal nehraje hlavní roli.
Přelom dubna a května byl nebývale štědrý na úchvatné mediální příběhy. Jedna fascinace střídala druhou. Po královské svatbě z Londýna následovalo blahořečení Jana Pavla II. z Vatikánu a hned na to přišlo zabití Bin Ládina v Pákistánu.