Máte rádi sport? Fandíte našim reprezentantům? Sledujete přímé přenosy z basketbalu či tenisu? Pak Vám jistě neuniklo, kdože to sponzoruje různé sportovní akce a jejich mediální prezentaci.

Mimoděk si možná vzpomenete na pana Jindru, který domlouval jistý kšeft s tehdejším náměstkem MO Kopřivou. Navrhoval, aby se provize rozpustila přes nějaké sportovní akce. A pan Jindra je v této oblasti opravdový kabrňák. Ale zpět k tenisu či basketu.

Nejviditelnější reklamu na těchto akcích mají společnosti zcela či většinově vlastněny státem. Najdete tam České dráhy, Českou poštu, Lesy ČR, ale také MERO (Mezinárodní ropovody) a pochopitelně ČEZ. Tuto sestavu pak doplňují privátní firmy, které mají tradičně velmi dobré vztahy s politickou reprezentací, a často patří mezi významné poskytovatele veřejných služeb. Ale budiž. U těch firem vlastněných státem se jedná téměř výlučně o monopolní hegemony ve svém segmentu trhu. A zde mi smysl takovéto reklamy uniká, neboť monopolní poskytovatel služeb nepůsobí v konkurenčním prostředí. Pouze si tímto diskutabilním způsobem zvyšuje své náklady, které pak v ceně zaplatí koncový zákazník.

Zvláště pikantní je to u ztrátových Českých drah, které žijí v osobní dopravě z dotací státu. Jako bych už slyšel ty úžasné marketingové experty, kteří budou tvrdit, že investice do reklamy je důležitá a správná, neboť se tím vytváří síla značky atd. K těmto nákladům si připočtěte ještě všechny navazující tzv. měkké služby. To jsou různé analýzy, poradenské služby, průzkumy a rozbory. A také si připočtěte nemalé manažerské odměny, a často sporné investice, a dostanete se do zajímavých relací.

Nebylo by lépe, kdyby tito a další podobní dodavatelé důležitých služeb raději drželi své ceny, anebo je dokonce snižovali? Nebylo by od věci prozkoumat reklamní finanční toky sportovních akcí tohoto druhu? Stačí pár banálních otázek – kdy, kdo, proč, za kolik a jak? Možná by to mohl být jeden z drobných medikamentů současné léčby Kalouskem. Mají-li teď šetřit všichni, pak by měl i stát, tedy hlavně stát. Možná by kromě škrtání měl nabídnout i skutečné strukturální reformy, výrazně lepší výběr daní a taky revizi mnoha chybných rozhodnutí minulých let. Možná bychom pak nemuseli mluvit jen o snížených výdajích, ale i o zvýšených příjmech. Možná by i ceny monopolních služeb nemusely být tak vysoké.

Srovnání se sousedním Německem v této souvislosti kulhá na obě nohy, neboť nelze srovnávat jejich a naši kupní sílu. Chceme-li se někdy alespoň přiblížit, pak nezbývá než se chovat jako dobrý hospodář, který zná dobře ty správné priority. Jiná cesta není. Vše ostatní jsou jen jalové politické tlachy. Fanoušek našeho daviscupového týmu Miroslav Kalousek o tom jistě ví své. Anebo ne?