S Putinem do 19. století?

02. 03. 2014 | 21:51
Přečteno 18520 krát
V sobotu 1. března 2014 definitivně skončilo 20. století, epocha, do níž jsme vkročili výstřely první světové války roku 1914. Onoho dne totiž Rada federace, tj. horní komora parlamentu Ruské federace, schválila na žádost prezidenta Vladimira Putina možnost nasazení ruských vojsk na Ukrajině (nikoliv jen na Krymu!) za účelem tzv. normalizace ukrajinských poměrů. Jsme ještě na počátku 21. století? Kdeže! Ve skutečnosti teď znovu pokračuje „dlouhé“ 19. století, které už dávno mělo minout.

Negativní reakce zemí Evropské unie a Spojených států na Putinovo „ukrajinské extempore“ na sebe nenechaly dlouho čekat. A co na to Rusko? Šalamounsky si vyhrazuje právo zasahovat všude tam v zahraničí, kde jsou údajně ohrožovány ruské národní zájmy. A zároveň z Moskvy unisono zní: vždyť i USA a EU tak činily v Afghánistánu, Iráku nebo Libyi a Mali. Proč pak by tedy nemohlo i Rusko, toto obnovující se eurasijské impérium?

Jsou tudíž Evropané a Američané pokrytci používající dvojí metr? Nerad bych bral evropským kritikům Evropy či americkým kritikům Ameriky iluze, ani jim nechci dávat lekce z geopolitiky. Jenže i mezi velmocemi, třebaže někdy respektují mezinárodní právo toliko výběrově, existovala vždy jistá pravidla. Při vší úctě k dnešnímu všelidskému globálnímu étosu – nejde tu o zásah v Africe nebo Asii. To, co teď sledujeme takřka v přímém přenosu, probíhá přímo v Evropě – a my jsme přece také Evropané. Vojenskou agresi Ruska vůči sousední Ukrajině, která již začala na Krymu, musíme totiž poměřovat (ať se to někomu líbí nebo ne) podle evropských měřítek, k nimž se i Rusko, od roku 1996 řádný člen Rady Evropy, dosud alespoň oficiálně hlásí.

Do Rady Evropy bylo Rusko přijato jaksi pod podmínkou, v naději na pokračující demokratizaci země a přátelskou spolupráci s dalšími evropskými sousedy. Avšak právě Putinovo Rusko frapantně a soustavně pohrdá všemi hodnotami, na nichž Rada Evropy stojí. Evropské země, a na prvním místě státy EU, by panu prezidentu Putinovi měly jasně ukázat, že kalich trpělivosti přetekl. Vždyť Rusko navíc od roku 1992 de facto okupuje část Moldavska – tzv. Podněstří – a od roku 2008 i část Gruzie, tj. dvou členských států Rady Evropy. Kvůli probíhající agresi vůči Ukrajině by mělo být Rusko z Rady Evropy vyloučeno! Byl by to bolestný krok, ale je třeba jasně vymezit hranice. Buď obnova ruského impéria v podobě Eurasijského svazu, zahrnujícího vedle Ruska i běloruskou či kazašskou diktaturu, kde jsou mezinárodní právo a hodnoty demokracie všem definitivně šumafuk; nebo respekt k tradičním evropským hodnotám, nad nimiž bdí například Evropský soud pro lidská práva.

Zatím to ovšem vypadá tak, že pan prezident Putin jasně sleduje kurs obnovy imperiálního Ruska, hluboce rozkročeného v Evropě a v Asii, jak jej Evropa znala již před staletími. A to včetně jisté sovětské nostalgie – neboť i Sovětský svaz byl jen jednou z forem ruského imperialismu v komunistickém převleku. Mnohé napoví nahlédnutí do ruských médií, v nichž defilují zprávy o mravním, politickém, hospodářském a náboženském rozkladu Evropy. Vítejte v 19. století! Takto tehdy popisovali evropské země ruští panslávové, to je Evropa v optice Dostojevského.

V popisu tzv. ukrajinské krize, která je však dávno krizí evropskou, se média aktuálně soustřeďují především na Krym. Takže se pozorný posluchač či čtenář mohl již dozvědět, že Krym byl k ruskému impériu připojen v roce 1783. K Ukrajině tento poloostrov náleží „teprve“ od roku 1954 a její součástí zůstal i po roce 1991, kdy na rozvalinách Sovětského svazu vznikl nezávislý ukrajinský stát. Řada rozumbradů však vážně přemítá o tom, že Rusko má na Krym jakési automatické „morální“ právo, vždyť toto území náleží k Ukrajině jen „krátce“. To je slovo do pranice – kolik let musí nějaké území patřit k určitému státu, aby si na ně stát sousední již nemohl činit „oprávněný“ nárok? Šedesát let ukrajinského Krymu je málo? Osmdesát by už bylo dost? Podle této logiky bychom museli překreslit všechny hranice v Evropě. Samozřejmě, pokud by se Krym chtěl od Ukrajiny odloučit, má na to právo. Měl by však o tom jednat s centrální vládou v Kyjevě. Nikoliv uspěchaně zvát „do domu“ sousední velmoc.

Nadto: prezident Putin a další představitelé Ruské federace velmi často zaměňují etnické Rusy, občany sousedících států, za ruské státní občany. Ruskojazyční obyvatelé Ukrajiny jsou (dosud) ukrajinskými státními občany. Pokud bude Ruská federace takto flexibilně žonglovat s občanstvím a etnicitou, definitivně ve východní Evropě otevře brány nejvypjatějšímu nacionalismu. A ten by mohl rozvrátit i eurounijní střední Evropu. To už rovnou může pan prezident Putin oprášit někdejší středověký imperiální koncept „sbírání ruských zemí“, opěvovaný ruskými dějepisci 19. století, včetně ahistorické představy, že Ukrajinci a Bělorusové nejsou samostatnými národy (v ruských státních médiích se tak vlastně již děje). Podobně si počínali jistý Adolf Hitler a jeho nacionálně-socialistické Německo, hájící práva „svých soukmenovců“.

Evropa stojí před výzvou. Buď bude schopna – teď i v následujících letech – na ruské neoimperiální choutky rázně odpovídat, nebo se definitivně propadne do geopolitické bezvýznamnosti. Prvním předpokladem k evropskému úspěchu je zdravé sebevědomí – nefňukat, nehrbit se! Pevně věřím, že i většina Rusů si přeje normální Rusko, které je klíčovým svorníkem mezi Evropou a Asií. Vzývání běsů minulosti by totiž mohlo nevratně rozrušit i ruský stát. A ten je křehčí (politicky, ekonomicky, demograficky) víc, než si zde v ustrašené Evropě myslíme.

A Ukrajinci? Se Sienkiewiczem by se chtělo fatalisticky zvolat: „Nešťastná Ukrajina!“ Raději však odcituji větu, kterou v roce 1926 napsal v Peroutkově „Přítomnosti“ ukrajinský intelektuál a československý občan Olherd Bočkovskyj, významný představitel ukrajinského exilu: „Coudenhove-Kalergi mínil původně Panevropu zeměpisně od Portugalska až do Polska. Myslím, že východní její hranice mohou býti přeloženy poněkud dále za Ukrajinu, jež, ač zeměpisně patří k východní Evropě, kulturně vždy gravitovala k západní Evropě ... Snad právě v těchto okolnostech dlužno hledati podstatu jejího boje proti dříve carské a nyní bolševické Moskvě. Je možno, že právě v tom tkví největší tragika ukrajinských dějin. Zkrátka. Ukrajina programově se hlásí do Panevropy, chtějíc býti jejím předvojem na východní periferii oproti rodící se právě Evrasiji.“ Tedy – Ukrajina mezi Východem a Západem? Nic nového pod sluncem.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy