Když na svůj facebook napíšu nějakou poznámku o jídle, vyvolá docela bouřlivé diskuse. Naposledy jsem napsal o tom, proč dvakrát do roka týden jím jenom rýži. Překvapilo mě, kolik lidí reagovalo, kolik mi tajně napsalo s nějakou otázkou, a tak jsem se rozhodl, že o tom napíšu blog. Nikomu to nenutím!

Kdo považujete všechny, co mudrují nad jídlem a pochutnají si i na vegetariánské nebo bezlepkové stravě, za blázny, můžete si mě tam rovnou přihodit, a ani nemusíte číst dál, asi se nic moc nového nedovíte. Tu malou skupinku těch, kteří se mi už teď z plna hrdla nevysmáli, zvu k dalším řádkům.

Na jednu stranu nejsem v jídle vybíravý a na expedicích sním to, co je, a jsem rád, že nehladovím. Naproti tomu ale doma, když je ta možnost, přemýšlím, co si do těla dám. Když je normální složitě přemýšlet nad typem piva, odrůdou vína, značce whisky, proč by nemělo být normální stejně přemýšlet o tom, z čeho získávám hlavní životní energii – z jídla? Netvrdím, že každý má být vegetarián nebo vegan či vitarián, ale myslím, že se mi výrazně lépe žije, když mám široký přehled o tom, co si mohu v jakou denní dobu dát a co tím svému tělu vzkazuji. Sportuj, vydávej energii! Buď v klidu, spi! Regeneruj! Uzdrav se! Odpočni si, vydechni si…
Právě té poslední uvedené fáze se týká rýžový týden. Podobně jako mi polární expedice umožňují srovnat si duševní krok s tempem světa kolem mě, tak i týden rýže umožní mému tělu udělat si malý restart od chemie, která mě v Evropě obklopuje. Hlídám si, co jím, ale nejsem nijak přehnaně rigidní, a tak zhruba jednou za půl roku cítím, jak je mi těžko, špatně spím a potřeboval bych si odpočinout, jakoby metabolicky vyvětrat:-).
Nakoupím si různé typy rýže – hlavně celozrnnou, ale i basmati, jasmínovou nebo tří barev a týden nejím nic jiného. Vařená, mírně osolená rýže. Nic víc. Žádná zelenina, žádné maso, žádný tuk, žádné koření. Piju jen čistou vodu, maximálně s pár kapkami limetky anebo slabý zelený čaj. Nic jiného.
Když jsem se pro takový týden rozhodl poprvé, někdo v mém okolí to označil za dietu nebo dokonce za půst. Trochu jsem se zastyděl, protože jsem si hned vybavil místa v jihovýchodní Asii, kde by miska rýže každý den byla přepychem! A navíc já se nesnažím zhubnout, ale odpočinout si.

První dva dny se obvykle nic zvláštního nestane. Rýži mám rád, takže si na ní docela pochutnávám a to, čím se kolem mě ládují ostatní, mi neuteče. Takže se nic neděje.

Třetí den je obvykle překvápko. Ráno se budím s lehkou bolestí hlavy a během dne se mi mírně motá hlava. Není to projev slabosti, protože klidně můžu běhat, cvičit tak, jak jsem zvyklý. Vysvětluji si to tím, že se opravdu tělo začalo čistit a vyplavují se všechny ty jedy, které se v mém těle za poslední půlrok nahromadily. A jsem z toho jakoby mírně opilý. Kdo by to řekl, jím rýži, piji vodu a mám kocovinu!

Čtvrtý den.
Mám ze sebe docela radost, že jsem včerejšek vydržel. Měl jsem celý včerejší den neodbytný pocit, že kdybych se najedl něčeho jiného, bude mi líp. To je ale nesmysl a dnes, čtvrtý den, se mi to potvrzuje. Je mi totiž nádherně. Krásně jsem spal, bez problémů jsem se vzbudil vyspaný a plný energie. U postele mám už připravenou sklenici vody, kterou chvíli po probuzení vypiji. A mám před sebou asi nejhezčí den celého rýžového týdne. Je mi fajn na těle i na duchu.

Pátý den.
Nebaví mě jíst pořád dokola to stejné. Všechno kolem mi voní, mám neobyčejně zbystřené smysly. Všechny smysly – hmat, zrak, sluch…ale prim hraje čich. Odhaluji spoustu různých vůní nejen v jídle kolem sebe. Přičichnu si ke křupavým brambůrkům a překvapí mě, jak krásně z nich voní brambory a jak ohavně smrdí ten tuk, na kterém se smažily. Zaujme mě to a čichnu si k jiné značce - a tam po vůni brambor ani stopy! Jen smrad té mizerné mastnoty. Pryč od toho, jdu čichat jinam. Kráčím po ulici a přebírám nosem každou ulici, každé místo. Vybavují se mi zážitky, vzpomínky, které mám s tou kterou vůní spojené. Jestli to takhle nějak mají těhulky, když si ztěžují na pachy kolem, já to mám naštěstí trochu jinak. Nic moc mi nevadí, ale jsem toho ke svému překvapení schopen spoustu rozlišit! U stolu zřetelně cítím rajče, vajíčka, chléb i cibulku z míchaných vajíček, co večeří manželka. To se mi běžně nestává! Rýže už mi nechutná, dostal jsem jí do sebe jen málo a mám tím pádem hlad.

Šestý den.
Jděte mi s rýží k šípku! Nechci ji ani vidět. Popíjím čaj, hodně piji vodu. Cítím, jak mám lehké tělo. Když se zamyslím, cítím se krásně lehce. Ale za celý den do sebe nejsem schopen dostat ani půl varného pytlíku rýže. Trochu se mi motá hlava a je mi slabo. Nedokážu rozlišit, jestli to je z hladu anebo jestli to je nějaký efekt této týdenní kůry. Závidím těm, kterým ta rýže celý týden nevadí. Tentokrát jsem se nechtěl trápit, a tak jsem si do talířku trošku kápnul kvalitního olivového oleje. Zaplaví mne fascinace bohatou chutí a vůní a dostanu do sebe najednou několik lžiček! Soustředím se na to, že zítra, zítra už si po obědě něco dám. Napadají mě kacířské myšlenky, že bych si to o den zkrátil a najedl se už dnes. Ale když si představím, že už jsem vydržel tak dlouho, je mi líto hodit všechny ty předcházející dny za hlavu. A to mi tím pádem pomáhá dnešek nějak vydržet. Obvykle se i snažím naplánovat si hustší program, abych neměl tolik času přemýšlet nad tím, co všechno kolem voní a co všechno bych snědl!

Sedmý den.
Budím se hladový, tentokrát se mi dokonce i zdálo o jídle! Dávám si ranní sklenici vody a mám dobrou náladu. Kromě hladu se cítím po těle perfektně. Uvařím si trochu rýže, záměrně ji mírně převařím, ať má jinou chuť než včera. Mám dobrou náladu, že jsem to vydržel, a že si dneska dám něco dobrého už po poledni. Nachystám si avokádo, bezlepkový chléb, rajče a žervé. Dopoledne mám našlapaný program a tak je dvanáct, než bys řekl švec. Najednou zvažuji, jestli to není škoda přerušit. Vydržel jsem tak dlouho a svým způsobem mě to bavilo. Ale kolem půl jedné už si zvolna dávám avokádo s bezlepkovým chlebem a s žervé. Je to pro mě exploze vůní a chutí. Čichám k jídlu, vychutnávám si každé sousto na jazyku a je mi krásně.

Hlídám si jídelníček i několik následujících dní, abych svůj žaludek zvyklý na pouhou rýži něčím nezaskočil. Dám si třeba rýži s kuřecím masem a se zeleninou, plátek krůtího masa atd. Nemám nejmenší zažívací problém, krásně spím, mám dobrou náladu a hodně energie. Celý uplynulý týden jsem normálně trénoval a cvičil, průměrně jsem spal jako vždy šest až osm hodin. Jsem rozhodně silnější než před týdnem, mám víc síly. A dobrou náladu, je mi lehko na duchu. Jednak proto, že mám radost, že disponuji vůlí, která mi umožní toto uskutečnit, a také proto, že je mi po těle príma. Vážím se a tím, že jsem poslední dny moc nejedl, jsem trochu zhubl. To ale nebude problém, za pár dní zase budu na své normální váze.
Ještě jedna poznámka: pár lidí se mě ptalo, jak to mám v tomto týdnu s vylučováním. Omlouvám se za detaily, ale nemusíte se obávat; žádné problémy. Jestli čekáte průjmy, bolesti břicha, nutkání na stolici – nic takového. Všechno je normální jako obvykle.

Prosím nikomu to nenutím, jezte si všichni, co chcete. Navíc je klidně možné, že pro člověka s nějakou nemocí nebo metabolickou vadou by rýžový týden mohl být i nebezpečný! Prosím opravdu opatrně, nejsem doktor ani léčitel a nikomu bych to jen tak od pasu nedoporučoval. Jen se mě docela hodně lidí minulý týden ptalo, jak se postupně cítím. Tak jsem to sem napsal, abych to nemusel pořád opakovat:-). Mějte se príma a dobrou chuť!

(napsáno pro tabletový magazín Srdcaři)