Žena není inkubátor

05. 04. 2018 | 22:51
Přečteno 4498 krát
„Žádná z nás neví, co by udělala, kdyby se dozvěděla, že má v sobě několik měsíců nosit dítě bez mozku, bez páteře, bez rukou, bez nohou. Týká se to nás všech Polek, ať už hlasujeme ve volbách na kohokoli. Vynucovat to na ženách zákonem je mučením žen. Vůči tomu nemůžeme zůstat lhostejné,“ řekla na nedávné manifestaci polská poslankyně Joanna Scheuring-Wielgusová.

Zákon, který by ženy přinutil tohle všechno podstoupit a mít pak před očima trpící, někdy i umírající děcko, začal koncem března pod tlakem katolické hierarchie narychlo projednávat polský parlament. Vzal by ženám právo rozhodnout se v situaci etického dilematu samy za sebe, dle vlastního svědomí a rozumu. Zbavil by je v podstatě svéprávnosti. Pokud by takovou situaci prožít nechtěly a nechaly si těhotenství uměle přerušit, šly by do vězení. O jejich těle by rozhodovala církev a politici, to jest prakticky muži staršího věku.

Proto velká demonstrace, žen i mužů, 23.března ve Varšavě (55.000 osob) a v desítkách dalších měst.

Nejkonzervativnější interrupční zákon za vstup do EU

V Polsku je interrupce už pětadvacet let prakticky zakázaná. Povolená je pouze ve třech mezních případech: ohrožení života matky, znásilnění a incestu nebo závažného poškození plodu. Takových interrupcí se v 38miliónové zemi odbyde jeden tisíc ročně. A co všechny ty klasické nechtěné případy otěhotnění, jaké zná lidstvo od nepaměti? Podle různých údajů Polky ročně podstoupí až 150 tisíc potratů, z nejrůznějších příčin (v ČR 20 tisíc).

Jak to dělají? Jednoduše, která na to má, jede do Evropy, buď západní, nebo do Čech či Slovenska. Té, která na to nemá nebo neví jak to zařídit, zbydou pokoutní andělíčkářky, dráty, babské metody, nelegální doktoři. A s tím spojená zranění, neplodnost, krvácení, občas smrt. Vždycky trauma, někdy na celý život. Legálně to žádný gynekolog neudělá, riskoval by pár let vězení. Polsko má spolu s Irskem (jež teď ale chce o liberalizaci interrupcí hlasovat) a s Maltou nejkonzervativnější interrupční zákon v Evropě.

Proč se polská situace tolik liší od zbytku Evropy? Protože nikde na kontinentě nemá na rozhodnutí státu tak velký vliv katolická církev jako tady. Praktický zákaz interrupcí si prosadila v r. 1993 výměnou za to, že nebude odporovat vstupu do Evropské unie. V Polsku se tomu říká „kompromis“ a nikdo, ani levice, když byla u moci, ani potom pravice, se ho nepokusily změnit. Pouze jednou parlament odhlasoval jeho modifikaci, prezident Waƚęsa, rigidní katolík, ho tenkrát ale vetoval. Kdyby tehdy vláda církvi neustoupila, zablokovali by biskupové přičlenění k EU?

Církev nicméně stále tlačí dál. Oč jí jde? Skutečně o těch tisíc případů podstatně deformovaných plodů? Vše nasvědčuje tomu, že nikoli. Že chce dosáhnout další mety na cestě ke kontrole společnosti a prosadit sto procent svého dogmatu. Podpořila J.Kaczyńského, jeho prezidentského kandidáta a potom jeho stranu před dvěma lety ve volbách, a teď politikům předkládá účet.

Polky už jednou radikální zpřísnění potratů odmítly

Ten takzvaný kompromis se církev pokusila přes své politické prostředníky narušit už v říjnu 2016 návrhem, aby byla prohlášena za nelegální interrupce v případě vážného defektu plodu a v případě znásilnění. Žena, která by šla po znásilnění na potrat, by mohla dostat až tři roky vězení. Stejně tak její lékař.

Tehdy Polsko zažilo největší demonstrace od dob protikomunistických pochodů Solidarity. Co bylo moc, to bylo příliš, i v tak katolické zemi. Desítky tisíc žen a rovněž mužů zaplavily centrum Varšavy, podobně v dalších městech, dohromady sto tisíc. Všechny ženy oděny černě, s černými deštníky. S věšáky na šaty jako symbolem nebezpečných pokoutních praktik. Ty, které nemohly přijít, učitelky, zdravotní sestry, lékařky, šly v černém do práce. A v televizi se objevily známé tváře také v černém. „Černé pondělí“. Podpořily je i ženy bývalých prezidentů, Waƚęsová, Kwaśniewská a Komorowská. Vládní strana PiS se tehdy zalekla a návrh zákona stáhla. Jak vidět, jen dočasně, než se situace zklidní.

Teď to zkusila znovu, v nepatrně pozměněné podobě: postavit mimo zákon interrupci v případě těžké deformace plodu. A narazila zase na odpor. Černý pátek 23.března ukázal, že ženy nejsou v Polsku masou bez vůle, že se dovedou ozvat a zorganizovat se. Češky by jim v tomhle mohly závidět.

Polsko není jen národovecko-katolickou společností oprašující předválečnou mentalitu, je zrovna tak společností svobodomyslných, moderních, energických lidí. Ženy tu už léta mají své organizace a sdružení jako Kongres žen, Polská stávka žen, Černý protest, žena stojí v čele liberální strany „Moderní“ (Nowoczesna). Ženská příloha deníku Gazeta wyborcza se svojí moderností, civilností a odvahou v popisu ženských otázek velmi liší od příloh pro ženy českých periodik.

Páteční protest neorganizovala žádná politická strana, ale sdružení Polská stávka žen. „Žádná vláda nemůže vyhrát válku se ženami,“ bylo slyšet v pátek na ulicích. A z toho má J.Kaczyński, vůdce země bez ústavní funkce, obavy.

Jsem katolička, ať se ženy rozhodují samy

Proti zostření dosavadního zákona se nebouří ženy jen jednoho politického zabarvení. Nejen liberální vysokoškolačky, ale zrovna tak ženy věřící, ženy smýšlející tradičně, starší ženy.

„Jsem katolička, ale každá žena by měla mít právo rozhodnout se podle své duše a svědomí,“ říká na demonstraci 63-letá Maria Kowalská. „Jsem proti tomu, aby se ženám nutilo, co smějí a nesmějí dělat. Sama mám dítě postižené Downovým syndromem a vím, jak těžké bylo se rozhodnout. Do takového dilematu by se neměly míchat zákony.“

Čtyřicetiletá Ula Kleinová: „Jsem proti liberalizaci potratů, ať zůstane kompromis, který teď máme. Manifestuji tu ale proto, že chci, aby moje dcery, pokud by se dostaly do nějaké tragické situace, měly právo rozhodnout se samy podle sebe.“

Natalia Wojciechowská, 35 let: „Pokud by ten zákon prošel, nastolil by atmosféru strachu, kriminalizaci žen a lékařů. I samovolné potraty by se staly podezřelými. A byla by to těžká rána pro prenatální medicínu.“

A Jolanta Niezgodzká: „Naše babičky si nevybojovaly před sto lety volební právo proto, abychom teď seděly jako puťky v tichosti doma. Nebudeme zticha.“

Symptomatické pro dnešní Polsko je, že návrh zákona o interrupcích neprovázela žádná věcná debata, že neslyšet argumenty odborníků. Jde o politický záměr, zákon měl být odhlasován bleskurychle během pár dnů, kolem jeho návrhu byla spousta manipulací. Iniciátorka petice, na jejímž základě se zákon projednává, Kaja Godeková, je už pár let známa svým ultrakonzervativními pohledem na interrupce. Představuje současný stav té tisícovky legálních interrupcí jako „zabíjení“ dětí s Downovým syndromem.

Přitom podle Magdy Lempartové z Celopolské stávky žen není pravdou, že by k interrupci docházelo nejčastěji po diagnostikování tohoto postižení, ale nejčastěji v případech, kdy se odhalí „smrtelná vada plodu“. Vůdkyně protipotratové petice užívá silné výrazy, uráží své oponentky, jde prý o „levičáky“. Což je dnes v Polsku adjektivum, které dotyčného naprosto kompromituje.

Kaczyńskému se nechce, církev tlačí


Kaczyński řeší politické dilema: ani on ani jeho strana PiS si nepřejí odbourání toho mála povolených interrupcí. Téma používá instrumentálně k politickému boji. V době, kdy byl před dvanácti lety krátce premiérem, parlament žádný takový zákon nepřijal. Ač církev naléhala. Kaczyński se vždy nějak vykroutil. Ví, že voličsky to je téma, s nímž může jen prohrát. Tlačí ho teď ale jeho nejtvrdší, nejpravicovější část elektorátu, nespokojená s nedávnou výměnou premiérky Szydƚové a liberálnější obměnou vlády.

A tlačí především klérus. Pokud Kaczyński zákon odmítne, znesváří si církev. Pokud ho v parlamentu přijme, riskuje pobouření ve společnosti, ženy v ulicích a ztrátu části centristických voličů. Na podzim se mají konat komunální volby, velká města jsou vesměs baštou liberálů a opozice. Bez části středového voličstva je Kaczyński neporazí. Proto své straně nedávno vnutil nového premiéra, milionáře a bankéře Morawieckého, který by měl veřejnosti ukázat manažerskou tvář místo rigidní ideoložky Szydƚové a získat centristického voliče. V posledních dnech klesla popularita vládnoucí strany PiS o 12%, to byl pro něj šok.

Polská společnost je ve věci interrupcí rozdělená, jako dnes ale v každém aspektu veřejného života. Pro zpřísnění dnešního zákona je jen její nepatrná část, jedenáct procent. 41% je pro zachování dnešního stavu, pro ten tzv kompromis, a 40% pro liberálnější podobu než dosud.

S takto rozloženými náladami ve společnosti je pro Kaczyńského nevýhodné hnát interrupce ad infinitum. Církev na něj ale zjevně tlačí: Máte v parlamentu nadpoloviční většinu, přispěli jsem vám k ní, zákon můžete nechat odhlasovat. Nechceme už čekat.

V parlamentu by to Kaczyńskému prošlo, ale ve společnosti? Proto lavíruje a hraje o čas.

V březnu t.r. na setkání biskupů arcibiskup Gądecki, předseda Biskupské konference, údajně prohlásil že „biskupové už toho pro stranu PiS udělali hodně a je na čase, aby také PiS udělala něco pro církev“. Výsledkem zasedání byla výzva, aby se „neprodleně zahájily legislativní práce nad projektem Zastav interrupce“.

A už den poté se na parlamentním programu objevil zápis o zahájení projednávání tohoto návrhu. O pár dní později ho bez připomínek schválil jeden výbor a putoval do druhého, z něhož už měl jít v urychleném řízení na hlasování do pléna. V té chvíli přišel mohutný protest obyvatelek, černý pátek, a projednávání bylo najednou o měsíc odloženo.

Jakmile se návrh zákona objevil v prvním výboru, prohlásil arcibiskup Gądecki a vzápětí celá biskupská konference: „církev návrh zákona podporuje“. A když dal Kaczyński pokyn k odložení, biskupové vyjádřili „znepokojení nad protahováním parlamentní práce nad projektem“. Možná je tady dobré připomenout, že podle své ústavy není Polsko církevní, ale sekularizovaný stát.

Ingerence církve do soukromí


Spoustě lidem v Polsku včetně věřících vadí, že katolická církev se místo o bližní, o slabší, o trpící a potřebné stará o politickou moc a obyvatelstvu se snaží předepisovat kdejaký aspekt života. Počet lidí, kteří chodí na mše, tak rok od roku klesá.

Lidé, ač chodí do kostela, jsou často pobouřeni ingerováním kněží do intimních sfér. Těžko snášejí, že muži v černých hábitech na zem, kteří by teoreticky neměli vědět, jak vypadá nahá žena a kteří prohlašují intimní život za něco špatného, kteří samy sebe udržují v celibátu, jejž nazývají „čistotou“ (často jen navenek), si osobují právo mluvit lidem do jejich intimních záležitostí. Že chtějí ženám určovat co, kdy a jak mají rodit. Že vnucují představu, že žena je inkubátorem a není svéprávná rozhodovat o svém těle a životě. Že ženy cpou do toho věčného kuchyň, postel, kostel. Že hlásají početnou rodinu jako povinnost a sami přitom odmítají v rodině žít a mít děti. Proto některé z pátečních protestů (třeba v Poznani) směřovaly před sídla biskupů a nejen institucí státu. To bylo v Polsku poprvé.

Spor kolem hypotetické tisícovky povolených interrupcí je jen špičkou ledovce, s jakým se potýká moderní Polák a Polka. I pokud se dnes ocitnou v situaci, kdy jim zákon interrupci povoluje, může se jim klidně stát, že je klinika odmítne. Část lékařů se v Polsku pod tlakem katolické doktríny ohání tzv. klauzulí svědomí (jde opravdu o jejich svědomí?) a potrat odmítnou vykonat.

Byl známý případ šéfa varšavské gynekologie, který ženě odmítl provést legální interrupci z důvodu poškození plodu, v rozporu se zákonem ji ani neinformoval, kam může jít jinam, ona musela odrodit a dítě vzápětí na následky malformací zemřelo. Radnice lékaře zbavila funkce, katolické kruhy z věci udělaly politikum a boj za svobodu svědomí, a po Kaczyńského volebním vítězství doktor dostal zase vysokou funkci. V Polsku je čtyři sta pracovišť, jež mohou interrupci provést, podle statistik jich to v r. 2016 vykonalo jen čtyřicet šest.

Podobnou klauzulí (či strachem z části elektorátu a faráře) se ohánějí někteří lékárníci a odmítají prodávat antikoncepci. Mají na to právo? Sami si rozhodovat, které léky budou a které nebudou prodávat? Liberální lékárníci se zmobilizovali a na internetu se objevila mapa lékáren v celé zemi, kde vám běžnou antikoncepci prodají. Zveřejnit to ale znamená pro lékárnu už akt odvahy a jistou politickou deklaraci. Ve velkých městech není samozřejmě problém si antikoncepci koupit, ale v malých, kde je jedna lékárna? Kde má pan farář všechno pod kontrolou?

Katolické – a skoro nejméně dětí v Evropě

Ztížený přístup k antikoncepci, praktický zákaz potratů. K tomu přičtěte dnes prakticky neexistující sexuální výchovu ve školách. Je prý věcí rodičů, co chtějí říci mládeži o sexu a škola do toho nemá zasahovat – to v době internetu a masové pornografie. Výsledkem je těch 150 tisíc nelegálních potratů ve skoro čtyřicetimiliónové zemi. To vše v zájmu „obrany života“.

Jenže ta obrana vypadá tak, že katolické Polsko bez legálních interrupcí má skoro nejnižší porodnost v Evropě (1,32 dítěte na ženu), liberální Čechy o něco vyšší (1,57), a ve Francii, kde je antikoncepce běžně k dostání, se rodí vůbec nejvíc dětí na kontinentě, téměř dvě na ženu.

Kde je tedy „obrana života“?

Článek vyšel v mírně změněné podobě i v Deníku referendum

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy