Výstava Kupky v Paříži je evropská událost. Čechy jsou jinak v cizině neviditelné

26. 06. 2018 | 18:12
Přečteno 2982 krát
Paříž. Velký palác, le Grand Palais, jedna z největších výstavních prostor tohoto města, kde se vystavují jen prověření klasici. Nikdo menší než Chagall nebo Monet či Hokusai se tu neukáže. A teď František Kupka, český rodák, který se usadil v Paříži, jeden z prvních abstraktních malířů planety. V r. 1912 vystavil na pařížském Podzimním salonu dvě nefigurativní plátna, vůbec první, jaká se ve Francii ukázala. Pootočil tenkrát běh malířství.

Je to jedna z největších výstav v současné Paříži , mají tu neustále plno, v některých hodinách se tvoří fronty. Přitom jí v tomhle městě dnes konkuruje skoro deset dalších velkých: Tintoretto, Delacroix, vitebská trojice Malevič, Chagall a El Lisický, Klimt, Hundertwasser, Foujita, Corot, symbolismus baltských zemí. Tak vypadá Paříž.

Na Kupku přišlo už 172 tisíc osob, tedy dva tisíce denně. Třeba se v Praze taky jednou bude chodit na umění s takovým zápalem.

Všechna větší média o Kupkovi referovala, měl skvělé mediální pokrytí, deník Le Monde výstavu označil za nejvýznamnější z celého roku, věnoval jí dvoustranu. Událost evropského dosahu, jedna z těch výstav, na něž se jezdí z ciziny a o nichž se mluví.

Co je zvlášť pro nás důležité: je to po dlouhých letech první velká prezentace českého umělce v Paříži. Touhle událostí se kulturní Francii a kulturním turistům připomíná, že na mapě světa existují Čechy a že jsou s to dát světu velká jména (byť se pak často usadí ve větším uměleckém kotlíku než je Praha).

Je to důležité v roce stého výročí vzniku Československa, jehož kmotrou byla tehdy Francie spolu s USA. Bez Francie, bez Beneše v Paříži, bez československých legií uznaných francouzským prezidentem Poincaré bychom jako stát neexistovali. Ovšem naposledy se Češi v Paříži představili ve velkém tak, že si o nich Francouzi povídali půl roku, v r. 2002. Projektem Česká kulturní sezóna. Velkou zásluhu na ní měli prezidenti V.Havel a J.Chirac a tehdejší ministr kultury P.Dostál. Od té doby nic. Šestnáct let.

Nyní se chodí kulturní Paříž dívat na Čecha, který byl kumštýřem, abstrakcionistou a fanatikem barvy, ale který se zároveň vehementně angažoval za první války v československých legiích ve Francii a ve vytváření nového státu: Československa. Jako dobrovolník roty „Nazdar“, složené z českých krajanů, odešel už v r. 1914 na francouzskou frontu, v Paříži potom založil tzv. „Českou kolonii“. Legionářům navrhl mimo jiné vlajku. Jeho dnešní výstava je tedy jak projektem uměleckým, tak politickým, připomene Francouzům už trochu zasutou československou minulost.

Kupkova největší retrospektiva vůbec

Velký palác teď nabízí příležitost vidět v Paříži po třiceti letech, kdy tam proběhla jeho menší retrospektiva, opět veškeré Kupkovo dílo, nějakých tři sta pláten, kreseb, knih a dokumentů. Zřejmě Kupkova největší monografická přehlídka na světě vůbec. Od jeho raných portrétů, přes mystické období plné okultismu, měsíčního světla, pyramid a asyrských staveb, po jeho výbušně erotické jezdkyně na koních. A potom první pokusy nechat se unést barvou a potlačit sujet, jež ho dovedly k nefigurativnímu pojetí, až po čistou abstrakci odvážných barev inspirovanou hudbou, pohybem, vířením, chromatickými teoriemi i barevností gotických vitráží. Včetně posledního období, kdy se nadchl pro stroje a ozubená kola. Prošel komplikovaným, atypickým vývojem.

Zároveň tu figuruje spousta kreseb, jimiž se v Paříži živil coby kreslíř radikálně levicových, antimilitaristických časopisů (Assiette au beurre a další). Dostalo se mu teď ve městě, jemuž vděčil za uměleckou svobodu a možnost experimentovat, nejvyššího uznání.

Kupka se brzy, už koncem 19.století, usadil v Paříži a nikdy se do Čech natrvalo nevrátil. Za první republiky ale pěstoval s Prahou úzké vztahy, zajížděl sem jako profesor Akademie, hodně dělal pro to, aby se do Čech dostával svěží vítr umění z Francie a aby do Paříže naopak jezdili čeští studenti. Ty sám ve francouzské metropoli vyučoval. Po druhé válce to přestalo, pro českou veřejnost přestal existovat. Jako abstraktního malíře žijícího ve Francii ho kulturní tajemníci a ředitelé oficiálních institucí vymazali. Nedostanou teď za to nějakou státní cenu? Časy se mění, kandidáti na ceny tohoto typu se u nás začínají objevovat. Zřejmě jediní Češi, kdo ho stále sbírali, byli manželé Mládkovi.

Ve světě patří mezi velikány, v Čechách vystavoval v r. 1946 a potom až v r. 1997. Národní galerie dnes ukazuje ve své stálé expozici jako svůj poklad desítky jeho pláten, které získala většinou koupí na té těsně poválečné výstavě. Řadí ji to mezi světové instituce.

Za výstavou stojí i dvě Češky

Tuhle evropskou výstavu daly dohromady francouzské instituce Sdružení státních muzeí RMN a pařížské Centre G.Pompidou za nezvykle vydatného přispění Národní galerie. Za vším stojí tři ženy a jeden muž, z toho dvě Češky. V Paříži Brigitte Léal, kurátorka Centra G.Pompidou, sběratel umění a držitel Kupkova archivu Pierre Brullé a specialistka na Kupku Markéta Theinhardt. A v Praze Anna Pravdová, specialistka Národní galerie na moderní umění. Kunsthistorička Theinhardt jako Češka žijící ve Francii už v r. 2002 uspořádala v Paříži výstavu Kupkových kreseb. A před lety v Salmovském paláci objevnou, inteligentní výstavu kolem Kupkova abstraktního plátna Amorfa - dvoubarevná fuga. Po dlouhé době se tenkrát díky ní tenhle malíř dostal do Čech.

Co nadchne českého turistu: třetina obrazů je proveniencí z pražské Národní galerie, druhá z pařížského Centra Pompidou, jemuž je odkázala v r. 1963 vdova Eugénie Kupková. A několik ze soukromých sbírek včetně Guggenheima nebo Medy Mládkové. Zápůjčka nějakých čtyřiceti pláten z Národní galerie z Prahy je něčím naprosto výjimečným. Stačí si připomenout, že její bývalý ředitel Knížák odmítl do Paříže půjčit Amorphu a další Kupky na výstavu Zrození abstrakce, kde měla figurovat jako stěžejní dílo.

Co turistu nadchne rovněž: inteligentní panely, vysvětlující v každém sálu oč jde, napsané daleko svižněji a srozumitelněji než na jaké býváme zvyklí z pražských galerií. A českou duši potěší, že tu jsou trojjazyčně: kromě francouzštiny a angličtiny i česky, bez jediného chybného háčku. Snad poprvé, co jsou v Paříži při takové příležitosti k vidění texty v češtině.

Jak je ve Francii běžně zvykem, z výstavy si můžete odnést seriózní katalog, několik zvláštních čísel uměleckých časopisů věnovaných Kupkovi, brožury, desítky knih věnovaných abstrakci, pohledy, plakáty. Výstava tím dostává druhý život. Ve Velkém paláci bude Kupka zářit svými barvami do konce července jako symbol česko-francouzské sounáležitosti a potom ještě dlouho doznívat v katalozích. Následně přijede do Prahy (září - leden) a poté poputuje do Finska.

Století Československa: Prahu není v Paříži vidět

Na první pohled to může vypadat, že z hlediska propagace československého století ve Francii je všechno v pořádku. Národní galerie zorganizovala skvělou výstavu, jako už léta ne, ohromný čin. A v Bretani právě otevřela, zase a opět Národní galerie a zase Anna Pravdová, výstavu českých umělců, kteří tu v čele se Zrzavým léta působili. Ale v pořádku nic není.

V zemi, která se tolik podepsala na založení Masarykova státu a na jeho ekonomickém i kulturním životě mezi dvěma válkami jako žádná jiná, kromě této výstavy se už Československo a Čechy letos ničím větším nepřipomenou. Přitom sto let od založení státu by se slušelo, a politicky bylo rozhodně prozíravé, zorganizovat ve Francii (i v jiných zemích pochopitelně) něco velkolepého, co by obyčejnému Francouzi postavilo před oči Čechy v pozitivním a zajímavém světle. Co by světu ukázalo, že před sto lety stálo za to vyhlásit nový stát, a že ten měřeno historií obstál. Nic takového ale není.

Nedávno ještě proběhla na pařížské politologii debata o srovnání pařížského a pražského jara 1968 a na podzim zve Sorbonna na konferenci k roku 1968 ve střední Evropě, a to je vše. Dvě události univerzitního rozměru, tedy pro poučené specialisty. A každou z nich připravil Francouz: tu první politolog J.Rupnik, druhou historik A.Mares (autor monografie o Benešovi i současné výstavy o překladech francouzské poezie v letohrádku Hvězda). Šlo o jejich iniciativu, o jejich nápady.

Na podzim otevřou v Paříži ještě velkou výstavu Alfonse Muchy, také Čecha, který strávil svá nejlepší léta v Paříži. Je to ale čistě aktivita francouzské instituce.
A co Praha, co česká diplomacie? Ministerstvo zahraničí, kultury, vláda, Česká centra? Nic. Nic, co by bylo myšleno jako důstojné zviditelnění českého století v zahraničí. Žádný zvláštní projekt. Za Kupkovou výstavou stojí Národní galerie, umělecká instituce. Nikoli vláda ani lidé, kteří by se teoreticky měli starat o zviditelnění státu v zahraničí.

Kde jsou větší projekty na propagaci české kultury a identity?

Přitom tohle výročí je jen jednou za sto let a bylo možné se na ně připravit už dávno. A využít ho k masivnímu zviditelnění. Propagace české identity a kultury ale není silnou stránkou českých institucí. Utápějí se ve vymýšlení grandiózních reforem, co takhle sloučit CzechTourism s Českými centry, a co takhle všechno převézt pod ministerstvo zahraničí, anebo možná pod ministerstvo pro místní rozvoj? A tak s každým novým ministrem dál a dál. Ale výsledky žádné. Ve srovnání s velkorysostí, s jakou Poláci zahltili Evropu při výročí Chopinova narození před pár lety, neudělaly teď české instituce nic, co by stálo za povšimnutí.

Samozřejmě se na tom podepisuje fakt, že stále nemáme funkční vládu a domácí atmosféra že je napjatá k prasknutí. Že teď nikdo nemyslí na připomínání historie a na její zviditelňování v zahraničí, když se nedaří zviditelňovat stát ani kolem současných témat Evropy. Nikdo dnes v Čechách neuvažuje dlouhodoběji, nikdo nežije strategickými projekty v zájmu státu, ale jen politickými poryvy dne.

Není to ale jediná příčina. Na propagaci výročí ČSR v zahraničí se mělo pracovat už dávno před tím, než byly volby do současného parlamentu a na Hrad. Konala se tenkrát spousta porad, sezení, byli jmenováni různí zmocněnci, sepsala se spousta zpráv. Výsledek ale chabý. Žádná vůdčí myšlenka, žádný jednotící prvek, žádný velký projekt, žádná výrazná osobnost, která by vše tlačila kupředu. Jako kdysi ministr P.Dostál. Klasická česká rozdrobenost bez velkorysého elánu.

Na legendárním hřbitově Père Lachaise v Paříži, kde jsou pohřbeny desítky velkých jmen, stojí u vchodu několik pomníků připomínajících účast zahraničních vojáků bojujících v první válce po boku Francie. Mají ho tu Poláci, Jihoslované, Rusové, Arménci, Řekové. I Čechoslováci, krásný velký prvorepublikový. Pod ním uvadlá kytička ovázaná stužkou s nápisem Obec legionářská. Nic víc, nic od institucí českého státu. Rok 1918 a Paříž jim evidentně nic neříká. O kus dál, u pomníku Poláků, jsou květiny, nápisy.

Na hřbitově má hrob i Chopin: opečovávaný, obložený květinami a vzkazy od Poláků a jejich institucí. František Kupka tu na hřbitově nemá ani malý hrob, jen kdesi uloženou urnu. V Čechách se o tom tak dlouho diskutovalo, jak se který politik na Kupkovi zviditelní, až se neudělalo nic.

Ještě štěstí, že existuje Národní galerie a že připadla na způsob, jak v Paříži v tom klíčovém roce připomenout inteligentním způsobem československých sto let. Přesně takovým, na jaký kulturní Paříž slyší. Strefila se. Zachránila čest českého státu. Bez ní by se tam nic většího českého neukázalo.

Vyšlo i v Deníku referendum.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy