Kněží v Polsku pálili knihy Harryho Pottera

08. 04. 2019 | 17:10
Přečteno 6458 krát
Harry Potter jako ztělesnění ďábla? Před pár dny spálili kněží jedné gdaňské farnosti před kostelem po nedělní mši jeho knihy. Pálili je před dětmi, oblečenými do ministranských hábitů. Tvrdili, že Harry Potter představuje čarodějnictví a ďábla. Harryho Pottera zná snad každé polské dítě, je tam stejně populární jako u nás, knih o něm se prodaly milióny.

Za chvíli už budou knihy o Harrym Potterovi hořet.
Za chvíli už budou knihy o Harrym Potterovi hořet.

Jelikož ta zpráva obletěla celé Polsko, musela dětem, které chodí ve škole na katechismus a do kostela na mši (v Polsku jich jsou milióny) zasít do duše zmatek a pocit viny. Byl to z jejich strany hřích číst ty příběhy malého kouzelníka z Bradavice ? Mají se z toho zpovídat? Mají právě rozečtený nějaký díl zahodit ? A co jejich rodiče a prarodiče, kteří jim ty knihy koupili? Mají je vyhodit? Dát do sběru? Spálit? Jak se k tomu postaví učitelé, kteří jsou v nezanedbatelném procentu také katolíky ?

Sdružení polských spisovatelů se ihned obrátilo na episkopát a žádalo « energickou akci episkopátu a omluvu » za ten středověký čin. Ta akce podle nich « připomíná nejhorší praktiky inkvizice i pálení knih nacisty ». Protestovala také Národní knihovna.

Mezi katolíky jsou lidé, kteří ten akt bagatelizují : « šlo o úlet, o hloupost pár kněží, neberme je vážně, » slyšel jsem.

Podle hierarchie bylo spálení knih jen "nešťastné"

My je ale brát vážně musíme. To autodafé svědčí o myšlenkovém stavu dnešní polské katolické církve. V té gdaňské farnosti nešlo o nenadálé hnutí mysli, ale evidentně o déle připravovanou akci. Inicioval ji místní farář, hlava spolku Sms z nebe, jednoho ze stovek nejrůznějších katolických sdružení, jež v zemi prosazují konzervativní klerikalismus.

Na fotografiích z toho církevního happeningu je vidět, jak dva kněží nesou kostelem plný koš knih, další jich má náruč plnou po bradu, a po východu ze mše je před kostelem pálí. V liturgických oděvech, tedy ještě jako součást mše. Ty knihy musel někdo delší dobu sbírat, kněží je ve svých knihovničkách nemívají. Kněží prý jen vyšli vstříc přání farníků. Někdo těm farníkům ale musel vložit do hlav, že jedna z nejoblíbenějších dětských knih je údajně dílem ďáblovým a že má být pálena. Museli to slyšet delší dobu, nejednou. Kde a od koho asi ?

Svědčí to mj i o středověkém magickém myšlení některých kněží, kteří vidí v nejrůznějších předmětech ďábla, a myslí si, že ho můžou upálit.

Podle faráře Jarosiewicze, který všechno způsobil, v jeho farnosti pálili “předměty spojené s okultismem a s magií”. Kromě Harryho Pottera a amerického fantasy seriálu Stmívání tam spálili i pár afrických sošek, které si někdo asi přivezl ze zájezdu, a dokonce i dětský deštník s nápisem Hello Kitty. Po bouři veřejné kritiky kněz řekl, že to bylo “nešťastné”. Tohle slovo, místo jasného mea culpa, se potom opakovalo i z úst některých hierarchů - vymysleli je snad církevní píárovci po vzoru chytré horákyně?

Poté co Sms z nebe ve svém naivním přesvědčení, že Polsko 21.století spolkne pálení knih, publikovalo fotky i informaci na facebooku, zemí proběhla bouřlivá reakce. Na dopis spisovatelů musela reagovat církevní hierarchie: ani ryba ani rak. Žádné jasné odsouzení, žádná omluva. Mluvčí příslušného biskupství nejdřív všechno hodil na farníky: “Kněze vedl zcela jistě dobrý záměr, lidé sami si tam přinesli různé předměty ke spálení, sami si vybrali, co je podle nich škodlivé, kněz na to neměl vliv”. Jenže se ukázalo, že kněz je sám k takové akci vybídl. Podle mluvčího byla ta akce “diskutabilní”.

Na výzvu spisovatelů se poté ozval primas abp. Polak: “Pálení těch knih bylo nejen nešťastné, ale i pohoršlivé…knihy se nepálí, ale čtou a s jejich obsahem se diskutuje”. Žádné odsouzení, žádná omluva světu knihy, spisovatelům, obyvatelům.

Na různých webech, kde se zpráva o pálení knih objevila, katolické kruhy vesměs ukazovaly jednu fotku: dohasínající ohniště s černošskou maskou uprostřed. Že by podprahový message pro průměrného věřícího jako polehčující okolnost: vždyť tam jen spálili něco z Afriky, to snad není nic tak špatného?

Církev je mocenskou institucí s ohromným vlivem

Lze namítnout, že takový incident se může odehrát kdekoli na světě a že o ničem obecnějším nesvědčí. V Polsku ale svědčí, byl jen špičkou ledovce, který se hierarchie pochopitelně snaží zakrýt.

Katolická církev je dnes v té zemi institucí, která má ohromnou moc. Ekonomickou a finanční, i politickou. Je patrně nejbohatším vlastníkem v zemi, v minulých letech si postavila stovky nových kostelů, disponuje třiceti tisíci kněží, 133 biskupy, deseti tisíci farnostmi, padesáti semináři, má podstatný vliv na to, kdo vyhraje volby. Každou neděli se v zemi odslouží 48.000 mší. Občan tam většinou dostane výklad k politické situaci v zemi a návod, koho volit.

V oficiálních prohlášeních katolické hierarchie dnes najdete jen sporadicky slova o soucitu se slabšími, o pomoci potřebným, o pochopení pro hendikepované, pro menšiny, pro odsunuté na okraj společnosti. Zato sebevědomá prohlášení o tom, jak má vypadat stát, společnost, politika, koho mají lidé volit. “Žádáme, nedovolíme, přejeme si, nepřejeme si”.

Muži v černých sutanách vnucují obyvatelstvu, jak má vypadat jeho sexuální život, co všechno smějí a nesmějí dělat. Pod jejich tlakem není v zemi možnost interrupce, ve školách neexistuje sexuální výchova, spousta katolických lékáren odmítá prodávat antikoncepci. Církev tvrdě útočí na homosexuály. Jen málo rodin se odváží neposílat děti na katechismus ve škole (je součástí rozvrhu). Nastěhujete se do nového bytu a po pár měsících se objeví kněz : “Ještě jsem vás neviděl na mši…”

To není církev evangelia, ale církev politické moci a přepychu. Podobná tehdejší rakousko-uherské, kterou Češi ve své většině v r. 1918 odmítli. Že to je v ostrém protikladu k výrokům papeže Františka? Ano. Také není náhodou, že papež je pro dnešní polskou hierarchii nevítaným hostem. Hlásá opak toho, co si polská hierarchie za poslední desetiletí v zemi vymohla. Ta v případě utečenců, jak o nich mluví papež, mlčela. Polsko kromě pár křesťanů ze Sýrie nikoho nepřijalo. Církev tam dnes nezajímá víra, ale moc. Polská církev se v rámci katolictví stále víc stává církví jednoho státu, jednoho národa, odklání se od univerzálních hodnot.

Autentický obrázek současné polské církve ukazuje přesvědčivě a realisticky film “Kler” (Klerus, Kněží), natočený loni. Kupodivu v Polsku. Během pár týdnů tam na něj šlo pět miliónů lidí, to se tam ještě žádnému polskému filmu nestalo. Lidé chtěli vidět skutečnost, jak ji sami zažili na vlastní kůži nebo o ní slyšeli..

Svůj politický vliv vykonává církev mnoha způsoby: apely na nejvyšší politiky co mají dělat, i svým mediálním konglomerátem. Má celostátní televizi Trwam a rádio Maryja řízené redemptoristickým knězem Rydzikem, celou plejádu týdeníků, velký vliv v denících. Snad všichni členové vlády se ukazují na mších, každá státní událost začíná katolickou mší, při níž televize ukazuje členy vlády, prezidenta, premiéra jak klečí před biskupy. Přitom Polsko je dle ústavy sekulární stát, kde všechna náboženství i ateisté mají stejná práva. Podle některých se už ale velmi přiblížilo k modelu, kde církev stojí nad státem.

Do kostela chodí stále méně lidí

Polský klerus není samozřejmě při svém počtu jednobarevný, jsou tam i osvícení duchové. Těch otevřených, ochotných porozumět druhému a diskutovat i s ateisty či s židovstvím je ale velmi málo, Zmenšuje se jim prostor, kde by je bylo možné slyšet. Katolický časopis “Tygodnik powszechny”, legenda opozice, po desetiletí hlas intelektuálních elit církve zápasících s režimem, letos nedostal žádnou dotaci (na rozdíl od ultrakonzervativního antisemitského Rydzika, pro kterého jsou všechny fondy otevřené). V těchto kruzích je možné slyšet: “Závidíme vám Tomáše Halíka.” Vnímají ho jako osvíceného myslitele. Několik jeho knih v Polsku vyšlo, ovšem… v nakladatelství levicově-liberálního deníku Gazeta wyborcza, pilíři opozice. U katolíků nikoliv.

Dnešní polská církev naopak vehementně podporuje nejrůznější nacionalistické, někdy až fašizující projevy a akce. Jsou kněží, kteří organizují holým lebkám kříčícím “Polsko jenom bílé” poutě do Czestochové nebo nedávno do Jasné Góry, jež se neobejdou bez projevů nenávisti. Episkopát je nepodporuje, ale mohou fungovat.

Klerikální, velmi konzervativní nastavení dnešní církevní hierarchie samozřejmě nevyhovuje stále víc lidem. Polsko je moderní stát, který jde rychle kupředu, kde ekonomický i denní život nemají nic společného s katolickým regresem do 19.století. Víra je něco, co se tam týká většiny obyvatelstva, ale kde zároveň stále víc lidí odmítá její dnešní církevní formy. Po církvi chtějí, aby se věnovala víře a evangeliu, ne aby jim říkala, koho volit, kdy smět nakupovat, s kým, kdy a jak se intimně stýkat.

Podle nejrůznějších údajů tak katolictví mezi obyvatelstvem slábne. Stále méně lidí chodí na mši, stále méně jich dodržuje různá přikázání. Stále víc lidí žije spolu bez svatby, stále víc dětí se rodí mimo manželství. Rozdíl oproti Čechům je ovšem v tom, že tito lidé denně slyší ze všech katolických stran, že to je špatně. Svoji svobodu si musí vyvzdorovávat a stát si za svým. S tím, že žijí v prostředí, kde kostely jsou od rána do večera stále plné a kněží ve veřejném životě všudypřítomní.

Dvě Polska: gay jedním z nejoblíbenějších politiků

V té tak katolické zemi, kde si gayové nemohou o manželství nechat ani zdát, kde církev nedovolila ani registrované partnerství, je zároveň populární politik, otevřený homosexuál Robet Biedroń. Charismatický člověk středního věku, který své politické působení vidí jako službu lidem, se vypracoval na velmi oblíbeného starostu městečka Slupsk, kde po pár letech dokázal odbourat všelijaké výhrady ke gayům a kde ho volí i babičky cestou do kostela. Dokázal přesvědčit svými lidskými vlastnostmi, dokázal se stát jednak symbolem moderní společnosti (vehementně podporuje rovnost žen a mužů, je ekologický, do práce jezdí na kole) a zároveň přitáhnout i starší generaci. Mluvilo se o něm jako o výborném kandidátovi na prezidenta za pár let, nedávno si založil stranu « Jaro », která má prozatím deset procent podpory.

Biedroń je typickou ukázkou toho, že existují dvě Polska, a že to otevřené, tolerantní, spojené s moderní Evropou je neklerikální. Tohle Polsko si své místo na slunci musí každodenně vybojovávat, má obtížnou pozici. Církevní hierarchie ale svou snahou po monopolu moci, svým zpátečnictvím dělá vše pro to, aby občany, hlavně mladé, odpuzovala. A v kontextu evropských voleb stojí za zmínku, že otevřené Polsko se cítí úzce svázáno s evropskou integrací, s Bruselem. Kdežto pro katolickou hierarchii je Brusel symbolem zla, liberalismu, nechtěné tolerance. Je s podivem, že na církevním ohništi v Gdaňsku neplála taky evropská vlajka nebo Biedrońův portrét.

Pro Čechy může být zajímavé vědět, že u nás působí desítky, možná stovky polských katolických kněží. Pro tamní církev je Česká republika misijní zemí, vysílá k nám své lidi. Co víme o myšlenkách, které sem přinášejí? Velmi málo.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy