Požár Notre-Dame v Paříži hledá své viníky. O bezpečnost se starala soukromá firma, šetřila na lidech. V den požáru tam měla jen jednoho nováčka, který jel druhou směnu a téměř neznal chrám. Jak je na tom náš sv. Vít?

Není požár jako požár. Některé vstoupí do dějin, některé je i změní. My Češi jsme měli Národní divadlo, Francouzi před dvěma měsíci Notre Dame. Obojí velké symboly národní identity, u obou se lidem tajil dech a tekly slzy, když viděli šlehající plameny. K obojím mohli požárníci přijet daleko dřív.
Tady ale srovnání končí. V Praze přijeli pozdě, protože se prý konal požárnický bál (tvrdí aspoň legenda).


V Paříži dorazili rychle, do deseti minut poté, co dostali zprávu o plamenech. Problém však byl, že ty šlehaly na půdě katedrály už přes půl hodiny. Hasiče uvědomila agentura, která měla zajišťovat bezpečnost katedrály. Měla sice špičkové vybavení, dokonce svoje zvláštní stanoviště v budově fary, prošpikované všemožnými kontrolkami napojenými na čidla v katedrále, počítači. Chtěla ale co nejvíc ušetřit a ve chvíli požáru nebyl na místě zřejmě nikdo kompetentní. Jen začátečník, který byl v práci teprve třetí den a katedrálu si nikdy celou neprošel. Když začal blikat alarm, nerozuměl přesně, kde a co se děje.

„Katedrála stojí už osm set let a nikdy neshořela, ta jen tak nechytne,“ byla v minulosti odpověď vedení té agentury na opakovaná a dokumentovaná upozornění zaměstnanců, že bezpečnostní systém není dobře nastaven a že může dojít k neštěstí.

Je to smutné a zároveň typické pro naše časy. Celá Evropa předává co může vnějším firmám, na kontrakt. Celá Evropa šetří. A tenhle outsourcing se v Paříži vymstil. Zdá se, že dotyčná agentura na zakázce asi vydělala, stát a národ prodělal. Kolikrát v minulosti se už zřejmě stalo, že tahle ostraha nefungovala jak měla? To se teď vyjevuje při policejním vyšetřování.

Minuta po minutě

Deník Le Monde se díky detailním informacím pokusil nedávno rozklíčovat, co se toho 15.dubna nejspíš dělo:

V pondělí ráno nastupuje do služby pracovník XY bezpečnostní agentury. Když firma zakázku dostala, bývali ve směně dva, tak aby jeden hlídal permanentně kontrolky a druhý vyrazil v případě alarmu do terénu zjistit do pěti minut, co se děje. Agentura ale po čase systém zredukovala, na kontrolním stanovišti na faře v blízkosti katedrály nechala jen jednoho člověka, k ruce měl mít hlídače z chrámu, který stavbu znal. Když dotyčného XY na konci směny v 15.30 nepřišel nikdo vystřídat, pokračoval druhou směnou, do jedenácti v noci. Byly to prý jedny z jeho prvních hodin na stanovišti. Katedrálu pořádně neznal.

Je 18.18 hod. Rozbliká se kontrolka „půda loď/sakristie“ doplněná dlouhým číselným kódem. XY zavolá hlídače, ten zajde do sakristie, hlásí „Tady na půdě se nic neděje“. Tedy půdě sakristie. 18.23. Jelikož se stále nenašla příčina blikající kontrolky, rozezvučí se automaticky v katedrále ampliony, aby ji návštěvníci opustili. Šest set osob, přišly většinou na mši. Teprve teď si nováček XY ověřuje u agentury, co znamená číselný kód. Odpověď: půda hlavní lodi. Je 18.43. S hlídačem vybíhají po schodišti, otevřou dveře na půdu, proti nim několikametrové plameny. Stravují už staleté trámy krovu.

Hasiči dorazí před 19.hod, krov už ale nezachrání, ani věžičku nad křížením hlavní a příčné lodi, která se propadne do katedrály a strhne s sebou kus klenby. Zachrání ale celou stavbu chrámu, všechny středověké vitráže. Zachrání se relikvie, pro katolíky vzácné. Čtyři stovky požárníků odvedou fantastickou práci, kterou většina přihlížející veřejnosti ani nevidí.

Policie od té doby vyšetřuje detailně každého, kdo pracoval na opravě věžičky, kvůli níž bylo postaveno i lešení do výšky několika desítek metrů. Zjistilo se už, že ten den se neprováděly žádné svářečské ani brusičské práce. Zjistilo se ale taky, že někteří dělníci, ač nesměli, nahoře třeba kouřili. A ze sešitu, kam se zapisovalo vše, na co ostraha při kontrolách přišla, vyšlo najevo, že v minulosti došlo k mnoha nesrovnalostem. Na střeše dřív pracovaly firmy, o nichž agentura nevěděla, našly se tam nedopalky i vysoce hořlavé předměty. Zkrátka staveniště, nedbalost. Když tu katedrála stojí osm set let a nikdy za tu dobu nehořela, nikdo zjevně nebral vážně, že by se jednou mohlo něco stát.

Pohled zvenčí: skoro jako by se nic nestalo

Jel jsem se nedávno na katedrálu podívat, uvidět na vlastní oči, co se s ní stalo. Při sestupování z vršku Latinské čtvrti jsem měl stažený žaludek. Co všechno hrozivého uvidím? V paměti byly stovky záběrů na kouřící chrám v plamenech, jak je ukazovaly všechny televize světa. První pohled překvapil, skoro jako by se nic nestalo. Celá stavba je krásně světlá, jak ji vyčistili před třiceti lety, mj. laserem. Hlavní průčelí se dvěma věžemi netknuté. Jen nad boční jižní rozetou zeď trochu očouzená kouřem. Při pohledu zboku chybí střecha, ta ale byla v porovnání s masou stavby tak nizoučká, že si její nepřítomnosti v siluetě turista ani nevšimne. A chybí ta spadlá věžička. A některé vitráže preventivně vyňaty, aby se nezničily.

Žádné stopy po hořlavině

Hlavní tragédie je uvnitř, tam se nesmí. Rumiště ohořelých trámů, kameny, omítka. Část klenby je propadlá, nikdo nedokáže zaručit, zda se ještě něco nezřítí.
Rozjela se gigantická mašinérie velkého moderního státu. Na místě pracují desítky odborníků, snaží se zpevnit klenbu, k těžko dostupným místům nahoře používají drony. Rum odstraňují roboti. Ti tam ve chvíli požáru taky hasili.

Všechno se vynáší na náměstíčko před kostelem, které policie uzavřela. Desítky expertů tu už osm týdnů zkoumají každý kousek, zajímá je hlavně vše, co má co dělat s elektřinou. Prohlížejí každý kus kabelu, drátu, každé elektrické zařízení. Na ničem prý nenašli žádné stopy hořlaviny. Vytvořili si trojrozměrný model chrámu, pracují i se stovkami videí a snímků, které tenkrát pořídili okolostojící lidé. Barva plamenů, lokalizace stop po kouři, všechno je zajímá.

Požár má daleko širší dosah, než jen kulturně-historický. Způsobil třeba i ekologickou katastrofu. Roztavilo se při něm a rozteklo 300 tun olova, jež pokrývaly střechu, což znamená znečištění půdy v okolí, vnitřku kostela, asi i vody kolem. Chrám stojí na ostrově, uprostřed Seiny, uprostřed Paříže.

Jsme v civilizované zemi, takže nad tímhle aspektem už pracuje řada lidí, obyvatelé z okolí byli vyzváni, aby si nechali u lékaře změřit hladinu olova v krvi, zvlášť těhotné ženy a malé děti.

Rekonstrukce ano, ale do jaké podoby?

Od prvních chvil po uhašení požáru se mluví o rekonstrukci. Záběry plamenů umocněných večerní oblohou, záběry věžičky nad transeptem kácející se do hlavní lodi braly dech. Prezident Macron svým typicky voluntaristickým způsobem ohlásil, že chrám bude opraven do pěti let. Během pár dní přišel od několika miliardářů příslib darů na víc jak půl miliardy euro (dosud ale nepoukázali nic, čekají na expertízy, ač záchranářské práce už běží naplno). Nejvíc peněz přišlo zatím od nejrůznějších Američanů, většinou menší částky. V USA je chrám v určitých kruzích velmi populární.

Po prvotní konsternaci se veřejně diskutuje, jak rekonstruovat. Jsme ve Francii, takže první velká debata proběhla v parlamentu. Do původní podoby, bylo vesměs slyšet hlasy (politiků, většinou laiků). Co to ale znamená? Do podoby, jakou měla katedrála před požárem?
Co jsme znali, nebyla tak úplně středověká podoba

To ale není podoba, jakou měla ve středověku. Ta, kterou známe, byla plodem geniálního a nesmírně pracovitého architekta rekonstruujícího celý život středověké památky, Viollet-le-Duca z 19.století. Byl zamilován do gotiky, studoval ji, její prvky, celý život, mnoho staveb ale přestavěl a dostavěl do podoby, jak on si ji představoval. Dlužno říct, že před ním byly často velmi zchátralé a nebýt jeho, čekalo by je zbourání. Možná i včetně Notre Dame, za jejíž obnovu se bil Victor Hugo. Ti slavní ďáblové, chiméry a chrliče, jež nabízí každá pohlednice a které se staly jednou z ikon katedrály, navrhl a přidělal právě on. Tak jako i tu spadlou věžičku, která zmizela v r. 1786. Postavit ji teď v identické formě, jak ji navrhlo 19.století? Z jakého materiálu? Pokrýt ji zas olovem? Proč?

Čím nahradit stovky shořelých trámů, z nichž každý byl kmenem jednoho dubu? Kde vzít v dnešní Francii stovky obřích proschlých dubových kmenů? Pokud by se použily teď pokácené duby, vysychají prý rychlostí 2cm tloušťky za rok. A Macron chce katedrálu opravit do pěti let. Bleskurychle se na ni přijel podívat kanadský premiér Trudeau a nabídl dodat veškeré dřevo z Kanady (tahle země měla vždy s Francií zvláštní blízký vztah, a nejen její frankofonní část).

Každá katedrála je živoucí organismus, proměňuje se
Jako každá katedrála, i Notre Dame se stavěla po staletí, neustále se měnila, a staletí další jí vždy něco přidaly, ubraly nebo zničily. Včetně těch, do nichž by to veřejnost neřekla. Třeba v 18.století tu církev nechala odstranit mnoho barevných středověkých vitráží, z našeho dnešního pohledu cenných. Kostel jí přišel příliš tmavý, nahradila je jednobarevnými bílými. Podobně po tridentském koncilu odstranila tzv. lektorium, jube, galerii oddělující kněžiště od hlavní lodi. Odstranila znamená zbourala.

Notre Dame je zvláštním symbolem pro Francouze, ale i pro svět. Žádný kostel ve Francii nenavštíví tolik lidí jako tenhle (13 miliónů ročně). Jednak proto, že do Francie jezdí nejvíc turistů na světě, a také proto, že katedrála je symbolem všech symbolů gotiky. Je také na seznamu památek Unesco v rámci širší oblasti „nábřeží Seiny“. A Výbor pro kulturní dědictví Unesco si všechny rekonstrukce takových památek velmi hlídá. Aby se uchoval původní stav.

Francie je velmi tradiční zemí, kde zavést něco nového dá nesmírné úsilí. Zároveň je ale zemí, která v kulturní oblasti snadno experimentuje a dává zelenou novému. To dělali i všichni její prezidenti, ač jinak starší pánové a ve svém osobním vkusu konzervativní: Pompidou, Mitterrand. Ten se třeba nebál nechat postavit doprostřed Louvru skleněnou pyramidu – a sklidil za ni všeobecný aplaus.

Kolem Notre Dame se určitě strhne ještě mnoho bitev. Mezi konzervativním pojetím dostavby do podoby z před požáru, po inovativnější postupy. Stoprocentně konzervativní pojetí prosazuje třeba hlavní architekt pověřený dohledem nad katedrálou.

Ve svém dopisu francouzským kolegům pro to plédovala i česká sekce Mezinárodní rady památek a sídel ICOMOS. Nesouhlasí s „přidáváním jakékoliv „soudobé architektonické vrstvy“ k tak výjimečnému dílu francouzské kultury světového významu.“ Nesouhlasí ani s architektonickou soutěží, doporučuje dostavět do podoby před požárem.

Je ale také možné, že se na chrámu objeví něco současného. Minimálně krovy budou asi z jiného materiálu, než z dubů. Není důvod, proč ne třeba kovové. A třeba i vnější podoba, ta malá věžička, se bude nějak hlásit k tomu, že se zrodila v 21.století.

Použít na střechu sklo, ocel?

Francouzští architekti Godart a Roussel už třeba navrhli rekonstrukci střechy ocelí, skleněnými panely a měděnými taškami. Střechu by rádi zpřístupnili, tak aby bylo vidět skleněnou podlahou do kostela. První návrhy moderní přestavby, pro některé šokující, zde.

Pražské vybombardované Emauzy se se svými novými věžemi pro mnohé Pražany povedly. A kdo byl v pražském odsvěceném kostele sv. Anny, který nechal zrestaurovat V.Havel, viděl, že Eva Jiřičná tam nevyrobila repliky neexistující klenby, ale jen ji geniálně naznačila tenkými kovovými pruty, a nechala působit odhalený dřevěný krov ve vší jeho kráse.

Macron ve snaze dát rychlou politickou odpověď na požár se asi ukvapil. Záležitost pomalu vyšumívá, novináři už nežádají řešení do pár měsíců. „Tady není kam spěchat, detailní ověření statiky a toho, co se bude měnit, je vysoce odpovědná práce a nelze si myslet, že se to všechno během jedné sezóny prověří, natož připraví k restaurování a doplnění,“ říká jedna kunsthistorička. Před týdnem se v jedné boční kapli katedrály konala první mše, malinká, pro dvacet kněží s helmami na hlavách. Symbol počátků obnovy.

Restaurování věžičky chrámu má být výsledkem mezinárodní soutěže, jak vyhlásil premiér Francie. Budou se na ní podílet i čeští architekti nebo památkáři? Zvládne něco takového naše ministerstvo kultury, kde teď panuje bezvládí?

Mimochodem, jak je na tom sv. Vít a jiné české kostely s protipožární bezpečností? Má permanentní kontrolní stanoviště, kam by se sbíhaly informace od všemožných čidel, jako v Paříži? Má k tomu lidi?