Proč je Francie od minulého čtvrtka dějištěm stávek a protestů kvůli reformě důchodů, jakou plánuje Macronova vláda? Dvě třetiny Francouzů reformu podporují a zároveň polovina podporuje protesty. Jak to vysvětlit?

V těch protestech nejde jen o penze, ale o akumulaci vícera faktorů, které způsobují, že část Francouzů s nižšími příjmy se v životě cítí v nejistotě a ohlašované změny očekává nedůvěřivě a s úzkostí. 40% Francouzů vnímá současnou mobilizaci jako protest vůbec proti způsobu Macronovy vlády. Nevěří příliš, že když má přijít od vlády něco nového, že to bude k lepšímu. Proto protestují nebo protesty aspoň podporují. Z jejich strany jde o předběžné varování.

Generální stávka to ale rozhodně není. Stávkují železnice a metro, ty jsou dotčeny nejvíc. S nimi zdravotníci a učitelé. Včera to bylo 12% učitelů základních škol a 19% středních, samozřejmě university.

Zároveň většina obyvatel souhlasí s tím, že dnešní penzijní systém se přežil a že je třeba z hlediska spravedlnosti zavést každému stejným metrem: jednotný věk odchodu do důchodu, jednotný výpočet, jednotná kritéria. Stejně pro státní zaměstnance jako pro soukromý sektor, který je zatím znevýhodněn. Jen se každý obává, aby se tím jeho osobní důchod nezhoršil.

Reforma je dobrý technokratický projekt, Macronovi ale chybí sociální empatie

Ohlašovaná reforma je gigantickou sociální změnou, něčím, co se od války ve Francii nikomu nepodařilo. Lze ji možná srovnat s Napoleonovým zavedením Občanského zákoníku. Macron šel před dvěma lety do voleb s ambicí zemi hluboce reformovat, dělá, co před volbami slíbil. Chce Francii vybavit pro 21.století.
Penzijní reforma byla jedním z hlavních bodů jeho programu, zjednala mu popularitu a přispěla k jeho vítězství. Lidé cítili, že má kuráž pustit se do tématu, na němž si vylámali zuby jeho předchůdci. Důchody chtěl reformovat už Chirac v r. 1995, tehdy ale vyšly do ulic dva milióny lidí, padl premiér a reforma šla k ledu. Pozdější prezidenti si už netroufli.

Macron ovšem není v Napoleonově situaci. Nemůže rozkázat, výsledek bude záležet na tom, nakolik se mu podaří svůj projekt těm sedmdesáti milionům obyvatel, kteří si nenechají všechno líbit a umí se zmobilizovat, prodat. Nakolik prokáže sociální empatii.

Je skvělý analytik a má vize, má strategii, vzdělání, ohromnou vůli a energii, všechno rysy, které u nás dnes nemá žádný politik a v čem můžeme Francii jejich Macrona závidět. Chybí mu ale politický cit a sociální vnímavost, které jsou u takového typu operace nutností, necítí život lidí s minimálním platem ve dvoupokojovém bytě. Je to technokrat, obklopený mladými zase brilantními, dobře placenými technokraty, kteří myslí systémově, jsou zvyklí rychle jednat, ale sociálně jsou někdy autisty a politicky amatéry.

Ač byl Macron zvolen díky hlasům převážně levice, provádí politiku pravicovou: jde na ruku bohatým a slabší opomíjí. Snížil podstatně daně velkým firmám a milionářům, zároveň nedávno zpřísnil podmínky pro podporu v nezaměstnanosti (v zemi je i přes světovou konjunkturu nezaměstnanost osm procent).
Obyvatelstvo se tudíž oprávněně bojí, že změny, které vláda hodlá zavést, půjdou zase tímto směrem, že oni na tom budou biti. Proto ta podpora stávky u 53% Francouzů, byť nádraží už týden téměř bez vlaků a stanice bez metra většině ztěžují život. Mají ale pocit, že železničáři stávkují za ně.

Jiná část obyvatel je protesty ale pobouřena: hlavně obchodníci si zoufají, předvánoční období pro ně znamená zisk, bez něhož během roku nepřežijí, a teď o víkendu klienti zmizeli. V důsledku žlutých vest zavřelo mnoho obchodů.

Každému dle stejných kritérií, do důchodu stále v 62 letech

Obecný princip, který chce Macron prosadit, většina lidí podporuje: jeden penzijní systém, zaručující, že za jedno vložené euro z platu a za jeden odpracovaný rok bude mít každý stejný důchod. Chce zachovat odchod v 62 letech a zaručit minimální penzi pro každého tisíc euro (25.000 Kč).

Navíc ji chce zavést i pro ty, kdo ji dosud neměli a byli na tom nejhůř: ženy pracující na domácích farmách nebo v rodinných řemeslnických firmách vedle svých mužů. Evidentně sociální zlepšení, navíc s ohledem na ženy, určitě moderní opatření. Chce také přidat 5% za každé dítě (zatím to je 10% až od třetího dítěte). Pravice (Republikáni, dnes v opozici) naopak navrhuje odchod v 64 či 65 letech.

Je třeba ten systém reformovat? Macrona k tomu nenutí finanční situace důchodových fondů, dnes mají zásobu 128 mld euro, tedy třetinu ročně vyplácených důchodů. Zhoršují se ale demografické prognózy, pro příští léta se počítá se schodkem v penzijním systému, a prezidentovi jde o princip: nezanechat příštím generacím dluh.

Průměrný důchod Francouze je dnes 1.400 euro

Spousta důchodců má ve Francii obtížný život, jako všude na světě. Se znalostí situace v obou zemích si ale troufnu tvrdit, že průměrný důchodce patřící ke střední třídě žije ve Francii lépe než český. Zajímavěji, bohatěji, víc cestuje, lépe s ním zacházejí u doktora, kupuje si lepší potraviny.

Do důchodu chodí v 62 letech (u nás je strop 65 let), jeho průměrný důchod je 1.400 euro (35.000 Kč, u nás asi 12.300 Kč). O něčem takovém se může českému důchodci jen zdát, byť srovnání je obtížné, ve Francii je cenová hladina vyšší.

Komplikovanost francouzského systému

Francouzský důchodový systém je na hony vzdálen našemu, ten náš vedle něj vypadá jako dětská násobilka. Francouzský vznikl po válce a nese stopy tehdejšího klimatu. Výrazně zvýhodňuje třeba železničáře, protože za války jich bylo hodně v odboji, hodně jich padlo, a toto byla forma kolektivní odměny.

Komplikovanost toho systému spočívá v tom, že i když je jeho základem generální penzijní pojištění, jež pokrývá asi 80% populace, existuje tam dalších 42 profesních pojišťoven a připojišťoven, a řada profesí má rozdílné režimy: výši důchodu, kritéria, věk odchodu.

Pár příkladů z mnoha: výše důchodu se dnes počítá státním zaměstnancům jako 75% ze šesti měsíců posledního platu, čili nejvyššího, zaměstnanců v soukromém sektoru jako 50% z platu posledních 25 let. Je to ovšem kompenzace za to, že ve státním sektoru jsou nástupní i pozdější platy daleko nižší než ve firmách. Kdo nastoupil do státní služby, počítal s nižším příjmem, ale zase se zajištěným důchodem. Nebo policistům se připočítává k odpracovaným létům pět let (obtížnost služby). Železničáři a lidé z městských dopravních podniků odcházejí do důchodu asi v 50 letech, má to své zmíněné důvody, a je to také kompenzace za noční a všelijaké akutní služby. Proto dnes stávkují hlavně oni.

Nejhůře jsou na tom zemědělci, proto jim chce Macron přilepšit. U těch nejnižších platů ve státní službě třeba Macron slíbil, že pokud se jim zhorší důchody, zvednou se platy – ovšem opravdu? Odkdy? O kolik?

Mnoho lidí si kromě obecného systému připlácí ve svých profesních pojišťovnách, jejich výsledný důchod složený z několika, se může navzájem velmi lišit, Lépe placení zaměstnanci soukromého sektoru tak třeba dosáhnou na 6 až 8 tisíc euro důchodu měsíčně (200 tisíc Kč).

Pokud se Macronovi podaří reformu prosadit, bude kolem ní léta spousta nejistot a protestů. Lidé cítí čerta v detailech: jak bude vypadat přechod na nový systém, odkdy se spustí, jak dopadnou ti starší, doběhnou ve starém systému? Budou se započítávat prémie, přesčasy? Jak se budou započítávat léta v nezaměstnanosti? Jak se naloží s fondy dnešních pojišťoven, jež mají některé profese? Advokáti mají ve své třeba údajně polštář 180 miliard, kam se podějí? Atd, atd.

Výstražná stávka z nejistoty

Bylo by předsudečným stereotypem přičítat ten sociální protest jakési údajně specificky francouzské zálibě stávkovat. Nedávno třeba stávkovali finští pošťáci a padl tam premiér - aniž by to česká média výrazněji zaznamenala. Příčina francouzských manifestací je hlubší a pokud člověk není sociálně lhostejný, nemůže nevnímat argumenty těch lidí.

Protestují dnes proto, že reforma, jak byla prozatím představena, je tak komplikovaná, že nikdo neví, jaký dopad bude mít na jeho důchod. Bojí se, že pokud jim změny jen sníží penze nebo zvýší odchod do důchodu a vše ostatní, hlavně platy, zůstane při starém, že na tom prodělají.

Mluvíme o civilizované zemi, kde existuje sociální dialog. Vláda o reformě jedná už dva roky s odbory, na jaře přišla s první sto třiceti stránkovou verzí, její kontury dolaďuje, hledá kompromisy. Většina lidí ale stále nerozumí, jaký dopad bude na ně mít. Učitelé si třeba spočítali, že podle toho, co zatím vědí, by měli přijít o 600 až 800 euro důchodu měsíčně. Na jejich místě byste seděli klidně doma?

To, co zatím probíhalo, byla výstražná stávka, žádná generální. Premiér dnes večer reformu představil národu v televizi. Měl tím zklidnit situaci, to se mu ale nepodařilo. Odbory jeho argumenty považují za slabé a chtějí ve stávce pokračovat dál. Francii může zachvátit chaos.

V celé záležitosti se hraje taky o Macronovu budoucnost a o jeho šanci na znovuzvolení v r. 2022.

Článek vyšel také v Deníku Referendum, mírně upraven