Člověka až bolí u srdce psát stále o tom samém. Bez naděje, že se v Polsku Jarosław Kaczyński a jeho strana a vláda už jednou zastaví na šikmé ploše permanentních útoků na soudce. Ale psát o tom musíme, protože Kaczyńského metoda je nebezpečím i pro českou společnost, kterou může čekat to samé.

Je nebezpečím pro celou polskou společnost, i pro Evropu. Tam, kde moc jedné strany dostane vrch nad právem, je možné všechno.

Vědí Kaczyńského obdivovatelé v Čechách o čem mluví?

Z české perspektivy je důležité vědět, jak se ke Kaczyńského demontáži soudního systému staví české pravicové strany, především ODS. Mezi jejími politiky a publicisty existuje neskrývané přitakání, ne-li přímo obdiv, ke Kaczyńskému a jeho „pravicovosti“, národovectví a metodám. Potom by ale tito lidé měli logicky říci, že tleskají krokům českého premiéra ohledně soudnictví, které ovšem sami vehementně kritizovali; a proti nimž protestovali lidé na ulicích. Nelze kritizovat doma něco, co se hned za hranicí podporuje. Nebo naopak. ODS je v Evropském parlamentu ovšem ve stejné frakci jako Kaczyńského Právo a spravedlnost (PiS).

Liší se Kaczyński nějak od Erdogana? Od Putina? Od komunistického režimu s jeho politbyrem nadřazeným všemu včetně soudů? V jejich snaze koncentrovat veškerou moc do svých rukou, rozestavit všude svoje lidi, eliminovat ty, kdo nezapadají jako kolečka do jejich soukolí politické moci – ve státní správě, diplomacii, veřejných médiích, v kulturních a vzdělávacích institucích? A v první řadě v soudech?

Už čtyři roky odebírá Kaczyńského strana soudům (a tudíž občanům) záruku, že když se člověk dostane do sporu se státem a s jeho institucí nebo činitelem, že bude mít stejnou šanci jako protistrana: nezávislost soudu.

A čtyři roky se soudci brání, používají všechny legální cesty, odvolání, protesty, petice, odvolání k evropským soudním institucím. Vláda byla vůči všem kritikám až na jednu taktickou výjimku hluchá. Pokračuje v demontáži soudního systému krok za krokem.

Cílem Kaczyńského je podřídit soudy politické moci

Od svého nástupu k moci před čtyřmi lety začala strana PiS hned útokem na soudní systém. Díky nadpoloviční většině v parlamentu se domnívala, že má monopol moci. V cestě za stoprocentní mocí jí stály soudy, ústava, dosud platné zákony. Lidé, kteří tvrdí, že i ten, kdo má většinu v parlamentu, se musí podřídit zákonům. A že ty aplikují soudci, na základě ústavy a zákonů. Nikoli političtí funkcionáři.

„Žádný stát EU nezašel ve snaze podřídit soudy politické moci tak daleko jako polská vláda. Polský případ je testováním, zda lze v unijní zemi zavést sovětský soudní systém; kde exekutiva a jediná strana kontrolují soudy, prokurátory a soudce. Málokdo si to v Evropě uvědomuje,“ říká bez servítků zpráva renomovaného think-tanku European Stability Initiative.

Nejdřív se PiS soustředil na Ústavní soud jako špičku soudního systému, od nějž se odvíjí (ač si to většina lidí neuvědomuje) vše další. Paralyzovaný ústavní soud nebyl s to posuzovat, zda nové zákony, které Kazcyńského strana schvalovala v parlamentu jako na běžícím pásu v nočních zasedáních, jsou ve shodě s ústavou. A o to šlo. Potom přišel útok na Nejvyšší soud (který mj. potvrzuje výsledky voleb) formou zákona, který měl snížit odchod do důchodu jeho členů, a jako náhodou věkovou hranici stanovil přesně na věk předsedkyně toho soudu.

Že to je v ústavě napsáno jinak a že takový zákon byl protiústavní? Ale vždyť si to odhlasovala v parlamentu vládní většina, kdo jí má do toho ještě mluvit? Na ostrý zákrok Evropského soudního dvora vláda tenkrát ustoupila.

Ale mezitím čelní politik vládní koalice, ministr spravedlnosti a zároveň generální prokurátor (u nás nejvyšší státní zástupce) Zbigniew Ziobro vybavený prakticky neomezenými pravomocemi, vyměnil desítky předsedů soudů všech úrovní, kteří měli zase dohlédnout na soudce ve svých soudech. Podle zmíněného think-tanku European Stability Initiative propustil před třema lety během pár měsíců tisíc ze 6.100 prokurátorů, vyměnil všech 11 předsedů krajských prokuratur, 44 ze 45 předsedů okresních prokuratur. Tohle že nejsou čistky jako za husákovských časů?

Tomu všemu se brání soudci, kteří berou své povolání seriózně. Vláda se je snažila opakovanými způsoby persekvovat. Prezident Duda (za vládní stranu PiS) se nezdráhal opakovaně mluvit o soudcích jako o „kastě“ kterou je třeba vyčistit, na soudce opakovaně útočí Kaczyński a samozřejmě celý jeho tisk včetně státní televize.

Vymysleli další nástroj: sestavili nový senát (tedy část) Nejvyššího soudu, který dostal pravomoce disciplinárního řízení proti nepohodlným soudcům. A hned začaly padat jejich postihy. Evropský soudní dvůr ale vyjádřil pochybnosti, zda vzhledem k tomu, jak byl povolán (čistě politicky, mj. z bývalých prokurátorů), je plnohodnotným soudem. Na to se zase odvolali ve své činnosti polští soudci.

První z nich, který to nedávno učinil, byl soudce Paweł Juszczyszyn z Olštýna. Hned v pondělí ho za to urychleně ministr spravedlnosti zdegradoval a ze soudu odvolal.

Totální roubík soudcům

Poslední dějství: Minulý čtvrtek 13.prosince přišla vládní strana s návrhem zákona, který by už nasadil soudcům na ústa totální roubík. Soudci by se už nesměli vůbec veřejně vyjadřovat, nesměli by hájit nezávislost soudů (danou polskou ústavou i smlouvou o Evropské unii), nesměli by se veřejně vyjadřovat ani nijak angažovat. Měli by povinnost nahlásit, k jaké soudcovské nebo prokurátorské asociaci náleží a dát přístup ke všem svým adresám i jménům na společenských sítích, pod nimiž tam vystupují. Krajní akt vlády zavřít ústa lidem, kteří se přitom chtějí držet práva. Které nepotřebují jen oni, ale hlavně občan.

Po tomhle vládním návrhu zákona se v Polsku rozhostilo už zoufalství. Byl jsem zrovna ve Varšavě a mluvil s několika soudci. Podle nich to je „výjimečný stav pro soudce“.

Ten vyhlásil v r. 1980 generál Jaruzelski: tenkrát se v noci všude na ulicích objevily tanky a vojsko, na televizních obrazovkách plukovníci v uniformách. Tanky prorazily bránu gdaňské loděnice, centra Solidarity, prakticky všechny její představitele pochytala policie a internovala.

A kdy že to bylo? 13.prosince. Přesně v den, kdy se svým zákonem o postihu soudců přišel letos J.Kaczyński. To datum je pro Poláky jako pro nás 21.srpen, a těžko si představit, že si J.Kaczyński neuvědomil jeho symbolický význam a nepoužil ho jako výsměch.

Protože ho potřebuje rychle, návrh se objevil 13.prosince a už zítra 20.prosince o něm bude hlasovat parlament. Aby nepřišlo nějaké zdržování debatou v parlamentu, použil PiS svoji často užívanou metodu: návrh je poslanecký, nikoli vládní, tím pádem nemusí být nikým připomínkován a jde rovnou k projednávání v parlamentu. Nový senát, kde má většinu opozice, ho sice může zdržet, ale jen o 30 dní. Takže může vstoupit v platnost od konce ledna.

Právnické instituce se bouří

Proti návrhu zákona obratem protestoval snad celý polský právnický svět. Včera předsedkyně Nejvyššího soudu prof. Gersdorf. prohlásila, že jde o „zákaz aplikovat právo“ a o „pokračování bezpráví z 80.let minulého století“ (tedy období vojenského stavu). Protestovali téměř všichni děkani právnických fakult proti „neústavnosti“ nového zákona. Je prý „vážným ohrožením fungování demokratického státu a soudní ochrany práv jedince“. Návrh rozcupovala i legislativní kancelář parlamentu. Protestovala nejreprezentativnější sdružení soudců a prokurátorů. Podpořila je otevřeným dopisem nové předsedkyni Evropské komise i řada mezinárodních organizací z Norska, Itálie, Španělska, Estonska, Irska, a desítky polských profesorů.

Evropské instituce jako poslední naděje

Dnes ve středu se po celém Polsku konaly protesty, jako vždy pacifistické. Tisíce lidí, ve 200 městech. Odvahu a úpornost polských soudců lze jen obdivovat, je vidět tradici vzpurné Solidarity. Soudci vystuupovali svým jmnem na shromážděních, říkali důležitá a krásná slova. Riskují tak svoji životní kariéru. Velkou naději dnešnímu protestu ale nedávám. Demokratické, liberální Polsko takhle protestuje už čtyři roky a vláda jako by o ničem nevěděla. Jede si slepě za svým. V minulých volbách získala většinu pěti poslanců a chová se jako hegemon, jemuž je vše dovoleno.

Poslední nadějí pro ty už zoufalé soudce a právníky je Evropská komise a Evropský soudní dvůr, který by mohl aplikaci nového zákona zarazit, k tomu má kompetenci. Komise už zkoumá, zda je návrh nového zákona v souladu s evropským právem. Nikdo dnes ale neví, nakolik bude chtít její nová předsedkyně von der Leyen jít s Polskem skutečně do konfliktu. Do čela Komise byla zvolena jen těsně, a to díky mj. hlasům PiS i českého ANO.