Proč má Milion chvilek právo odmítnout polskou cestu

26. 02. 2020 | 15:25
Přečteno 7076 krát
Milion chvilek pro demokracii se rozhodlo uspořádat příští demonstraci pod heslem „Nechceme jít cestou Maďarska a Polska“. Prozatím se jejich protesty líbily všem stranám opozice. Teď se už nelíbí ODS.

Žádná státní událost se v Polsku neobejde bez katolicismu - státní svátek Nezávislosti 11.listopadu.        Foto autor
Žádná státní událost se v Polsku neobejde bez katolicismu - státní svátek Nezávislosti 11.listopadu. Foto autor

Vypadalo to, že stačí být proti Babišovi, a všichni už jsou političtí kamarádi. ODS, lidovci, piráti, od Kalouska po hipstery. Bylo to samozřejmě jen zdání.

Nové téma protestů najednou věci mění, odmítlo ho několik politiků ODS. Vyjevilo se, co je zjevné už delší dobu: že debata o Polsku a Maďarsku je debatou o vnitřní české politice, střetem o charakter českého státu. O to, jak by měly poměry vypadat, až skončí Babiš, a kolem čeho strukturovat dnešní opozici.

Chceme konflikt s EU, chceme povinný katechismus?

Je dobře, pokud to nové téma demonstrace otevře domácí debatu a přinutí politiky vymezit se směrem do budoucna. Povede možná i k názorovému tříbení přímo uvnitř stran. Jsou skutečně všichni v ODS takovými nadšenci Kaczyńského cesty, jak se může jevit z vystoupení dvou jejích europoslanců? Jsou i mladší členové a předseda Fiala tak výrazně protiunijní, jak vypadají výroky některých politiků té strany?

A také: je KDU stranou, která by u nás chtěla zavést zákazy a omezení, jaké si prosadila v Polsku církev? Máme se nadít katechismu v každé veřejné škole? A naopak, rozumí všichni v ČSSD, v TOP či u Pirátů, co nepřijatelného se v Polsku a Maďarsku děje?

Polský případ nutí k vymezení i české katolíky, a to už dlouho: nakolik jsou pod vlivem polské církve, která je dnes tou nejnesnášenlivější a nejagresivnější variantou katolictví v Evropě, vzdálenou doktríně současného papeže? Jak velkou podporu mají mezi nimi výroky kardinála Duky a jeho lidí, a jak velkou naopak linie papeže nebo Tomáše Halíka? Polská církev a její vidění světa má v Čechách rostoucí vliv, mj. právě díky kardinálovi. Čechy jsou pro polský klérus, dnes asi nejbohatší v Evropě, misijní zemí, vyslali sem desítky svých kněží.

Není to proti polskému národu ani jeho kultuře

Proč soudím, že Milión chvilek má právo říci nahlas, že nechceme jít polskou a maďarskou cestou:

Jejich slogan není zasahováním do vnitřních záležitostí těch zemí. Nic jim nevnucuje, nepoučuje. Je ale varováním, že by se něco podobného mohlo objevit i u nás. Je metaforou, jež chce ve zkratce říci: nechceme autokratický režim, kde opozice je vnímána jako nepřítel, kde vládne jeden člověk a jedna strana, která si podřídila stát, soudy, média. Chceme jít masarykovsko-havlovskou parlamentní cestou, kde vláda tu je pro celek a ne pro jednoho člověka. Chceme demokracii bez orbánovského přídomku „iliberální“. Je-li režim neliberální, přestává být demokracií.

Ten jejich slogan nevnímám jako odmítnutí sousedního obyvatelstva ani jeho kultury, ale odmítnutí určité formy politické vlády, jak ji tam dnes praktikují Kaczyński a Orbán. Té vlády, se kterou v Polsku nesouhlasí a proti níž opakovaně protestuje polovina obyvatelstva včetně třeba většiny osobností bývalé protikomunistické opozice.

Rozumím argumentu, že se sousedy je třeba mít dobré vztahy, to je základ dobré zahraniční politiky každého státu. Nikdo z Milionu chvilek myslím nevolá po ostrakizaci Polska či Maďarska jakožto států. Jejich organizátoři nejsou mluvčími vlády ani ministerstvem zahraničí, ale občanským uskupením. Mají plné právo odmítnout současnou politiku tamních vládních stran. Co se děje u sousedů, můžeme mít zítra doma. Kdyby se Kaczyńského či Orbánova politika měly prosadit u nás, znamenalo by to přepsat celý vývoj po r. 1989.

Se sousedy je samozřejmě třeba vycházet co nejlépe. Koordinovat se lze ovšem jen za předpokladu, že politická východiska jsou v těch zemích stejná. Když středem města pochoduje fašizující dav vyřvávající, kdo všechno bude viset na stromech, nelze to přehlížet jen proto, že se to neděje u nás, ale u sousedů.

Rozumím také argumentu, že nás s Varšavou a s Budapeští pojí spousty zájmů včetně visegrádského uskupení. Visegrád ovšem vznikl proto, abychom byli přijati co nejrychleji do evropských struktur a do NATO, což se stalo. Nikoli proto, aby se stal trucpodnikem a brzdou společných politik EU, v což se dnes proměňuje. Nikoli synonymem potížistů.

Studená občanská válka, čistky, Wałęsa pryč

Jak vypadá dnešní Polsko a proč u liberálních a levicových demokratů vzbuzuje kritiku (soustředím se na Polsko, které znám, Maďarsko nechám stranou):

1) Kaczyński zavedl autokratický systém, kdy sám rozhoduje o všem, od volitelnosti poslanců po jmenování ředitele televize či šéfů státních podniků. Přitom nemá žádnou ústavní funkci, tedy ani zodpovědnost, všechno podepisují jiní, on tahá za nitky zezadu. Je absolutním pánem vládního Polska, jeho věrní mu říkají „náčelník“, (což býval titul Pilsudského), bojí se ho. Chceme něco takového?

2) Dnešní Polsko připomíná zemi v občanské studené válce. Kdo není s námi, je proti nám - tak tu společnost J.Kaczyński rozdělil. Jinak smýšlející lidé, ateisté, liberálové, levice, opozice, ekologové, moderní proevropská mládež pro něj nejsou lidmi s jiným názorem, s nimiž se diskutuje. Ale nepřátelé, zrádci, lidé druhé kategorie, jak sám řekl. Opozici zadupat do země. Za celých pět let vlády nevzal v potaz jediný opoziční pozměňovací návrh zákona. Chceme něco takového?

Nacionálně-sociální klerikalismus

3) Kaczyński má projekt negativní revoluce: převrátit zemi vzhůru nohama. Neříká tomu „iliberální“ systém jako Orbán, ale „dobrá změna“. Jakým směrem a jak daleko chce jít? Těžko soudit, žádný teoretický koncept nepředložil. Viditelná špička ledovce ale ukazuje nepřehlédnutelně na eliminování liberálního státu a jeho nahrazování národovecko-sociálně-klerikálním. Postupuje salámovou metodou, tvrdošíjně. Kde mu to nedovoluje ústava, přijme zákony, které jsou s ní v rozporu.

4) Kaczyński otevřel prostor krajní fašizující pravici připomínající to nejhorší z nedávných evropských dějin. Vypustil džina z lahve, dnes ji má už v parlamentu. Ta pravice má na co navazovat u předválečné antisemitské pravice, která mimochodem nebyla vůbec pozitivně naladěna vůči Československu.

5) Vede boj s elitami, jeho lidé urážejí soudce, osobnosti kultury. Veřejně prohlásil, že chce vytvořit nové elity. Eliminovat dosavadní a nahradit je novými, jemu poslušnými.

6) Provedl velké čistky v administrativě a veřejných médiích, v prokuraturách, teď probíhají v soudech. Odcházející osoby nahrazuje kariéristy, lidmi bleskového vzestupu, jejichž profesionální kvality nebyly dosud většinou vidět, a kteří měli i nějaký škraloup. Teď stačí mít správnou stranickou legitimaci, vzývat „dobrou změnu“ a být často viděn v kostele. Teď je ta chvíle na rychlou kariéru a nekoukat příliš na zásady. Zrušil princip zákona o apolitické státní službě. Chceme něco takového? Novou normalizaci?

7) Od nástupu k moci před pěti lety nechal odstavit nebo propustit stovky novinářů veřejné televize, rozhlasu a tiskové agentury: šéfredaktory a redaktory zpravodajství, politických pořadů, většinu zahraničních zpravodajů. Většinu do té doby známých tváří. Nahradila je jména dosud neznámá.

8) Polsko je dnes v konfliktu s institucemi Evropské unie, kdekdo ho v Evropě kritizuje, kromě Maďarska nemá dnes v EU spojence. Části českého pravicového spektra by se možná zamlouvalo jít s institucemi EU do konfliktu, ale ta izolace poškozuje stát. Chceme to?

Symbióza státu a církve

9) Od nástupu k moci J.Kaczyński a jeho lidé systematicky přepisují polskou identitu, historii i novodobé dějiny. Rozbíjí narativ, na němž se dosud shodovala většinová polská společnost. Uplynulých pětadvacet let bylo podle něj prohnilých, Polsko prý bylo v „ruině“ a teprve on mu přináší „dobrou změnu“. V rozporu s fakty se snaží národ přesvědčit, že Wałęsa (nositel Nobelovy ceny, jehož celý svět uznává jako ikonu pádu komunismu) hrál nějakou druhořadou roli, a že hlavní postavou v demontáži komunismu byli bratři Kaczyńští. Jméno Wałęsa mizí z učebnic a státních oslav. Spisovatelce Tokarczukové ani nepoblahopřál k Nobelově ceně, není ani nacionalistka, ani zapálená katolička.

Aby mohl dějiny přepisovat, vyměnil ředitele všech větších muzeí a institucí paměti: obdoby našeho Národního muzea, Národní galerie, Muzea 2. války, atd. A tam, kde mu to statut těchto institucí nedovolí, alespoň blokuje jejich jmenování.

Chceme něco takového? Máme se dočkat toho, že se bude u nás prosazovat, že Havel byl zrádce, opilec a druhořadá postava v pádu komunismu?

10) Za Kaczyńského došlo v Polsku k silné symbióze katolické církve a státu. Církev mu výrazně pomohla vyhrát všechny vítězné volby, podporovala ho otevřeně, lidé slyšeli z kazatelen koho nevolit a komu dát hlas. Za tu podporu se moc kléru ve společnosti neobyčejně posílila. Církev je dnes nejmocnější silou v zemi, politickou a majetkovou. Žádná státní a veřejná událost se neobejde bez mše a bez kléru. Ve všech státních školách mají žáci víceméně povinný katechismus, církev vlastní celoplošnou televizi i rozhlas, podle médií má své kněze na různých ministerstvech.
Chceme něco takového?

ODS ve stejné lavici spolu s PiS


ODS je vůči polské vládní straně PiS v prekérní situaci. Před lety se s tou stranou a s britskými konzervativci spojila v rámci europarlamentu do frakce Konzervativců. Dnes to je druhé nejmenší uskupení s marginálním vlivem v europarlamentu. Dobře to odhadl Orbán, nikdy tam nevstoupil, léta se drží evropské lidové strany EPP, přestože ho tam kritizují a pozastavili mu i členství. V té frakci Konzervativců má dnes po odchodu Britů dominantní postavení díky svým 26 europoslancům PiS: ODS má jen čtyři poslance.

Politicky je srozumitelné, že ODS má taktický zájem mít s PiS na evropské scéně dobré vztahy. Musí ale tu afinitu přenášet na domácí půdu? Ztotožňuje se s PiS i ideově? Stačí sdílená nechuť k eurofederalismu a záliba v národním aspektu, aby ta strana přitakala i všem ostatním politikám polské strany? Že si všichni říkají konzervativci by nemělo zaslepit. Kaczyński a Orbán mají blíž k Le Penové než ke klasickým konzervativcům.

Kardinální otázka


Způsob, jakým české strany vnímají polský vývoj, se tak stává lakmusovým papírkem naší domácí scény. Kardinální otázka: Pokud u nás někdo přitakává polskému vývoji, chce ho nastolit i doma? Nelze říci A a neříct k tomu B.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy