Kam v Neznámém městě

02. 07. 2010 | 20:30
Přečteno 61365 krát
První kroky vedou do domu s č.p. 1., který patří expozici tzv. Benfordova zákona. Podle tohoto zákona se číslice kolem nás nevyskytují rovnoměrně. Číslice 1 se vyskytuje mnohem častěji než ostatní číslice a to ve 3 z 10 případů. Expozice dokumentuje, že Benfordův zákon neznají lidé, kteří pozměňují dokumenty. Lze je tak odhalit, neboť pozměněné dokumenty obsahují příliš málo jedniček. Je zde historie Benfordova předchůdce S. Newcomba, který objevil, že stránky logaritmických tabulek obsahující logaritmus začínající 1 byly mnohem sešlejší používáním než ostatní stránky.

Dále se zastavuji v domě s č.p. 5, jehož expozice je zameřena duchovně s lidským tělem zobrazeným jako pentagram, který má vrcholy hlavu, dvě ruce a dvě nohy. To je v duchovních tradicích vykládáno jako 5 drah životní energie. Dále je zde expozice zármutku, který k lidskému životu také patří. Zejména 5 fází zármutku definovaných v 19. století známou švýcarskou psychiatričkou volně jako popření a izolace, hněv, smlouvání, deprese, přijetí.

Nemohu minout 16. ulici s 16 domy, každý reprezentující jeden osobnostní typ podle myšlenek publikovaných C. Jungem. Lidé jsou buď introvertní nebo extrovertní, senzitivní nebo intuitivní, přemýšliví nebo pocitoví a hodnotící nebo chápající. S těmito čtyřmi základními znaky, každý mající dvě možnosti, je počet možných kombinací právě 16. Nejčastějším typem osobnosti je kombinace introvertní, senzitivní, pocitový, hodnotící, která zahrnuje 13,8% populace. Nejméně se vyskytujícím typem osobnosti zahrnujícím 1,8% populace je extrovertní, intuitivní, přemýšlivý a hodnotící. Zajímavé pro mě je, že nejvíce a nejméně se vyskytující osobnostní typy jsou odlišné ve třech znacích, ne ve všech čtyřech. Navštěvuji tyto dva krajní domy a také expozici v domě, kam se svým osobnostním typem patřím.

Těším se na dům s č.p. 78. Má podobu tzv. metatronu, což je "kostka" vytvořená propojením středů třinácti kružnic uspořádaných ve vzoru „květu.“ Souvisí s moudrostí a se stvořením světa. Má právě 78 spojnic středů kružnic. Metatron se bohatě používal a používá v alchymii a náboženství, někdy také představuje anděla. Byl prostředkem proti síle ďábla, což může mít svůj význam i dnes. Malý metatron zakoupený v expozici je tak vítaným suvenýrem.

Jsem unavený. Kolik ještě domů mám shlédnout v Neznámém městě, kde každý dům obsahuje expozici vztahující se k jeho č.p.? Rozhoduji, že se půjdu někam najíst. Je právě poledne. Třeba do domu s č.p. 80. Tady objevuji italského ekonoma V. Pareta a jeho překvapivou souvislost, že 80% bohatství jeho země je koncentrováno ve 20% její populace. Tento úkaz vyjadřuje tzv. Paretův zákon, který se někdy také označuje pravidlem 80/20. Dovídám se, že obchodník a myslitel J. Juran rozšířil toto pravidlo na řízení kvality ve výrobě, kde 80% problémů je způsobeno 20% příčin. 80 a 20 nejsou jistě posvátné, ale formují užitečné vodítko s množstvím aplikací, např. 20% zákazníků produkuje 80% tržeb, 20% videoklipů produkuje 80% stahování souborů příp. 20% zevnějšku produkuje 80% emocí. Usuzuji, že 20% navštívených domů bude stačit k tomu, abych poznal Neznámé město.

Tak mi prosím dovolte popřát, ať již budete v aleji, na útesu, pod něčím rozložitým, nad něčím blízkým či vzdáleným, nezapomeňte navštívit Neznámé město. Veselé léto.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Milan Bukovecký napsal(a):

Neznámé město

Týdny jsem nebyl venku, až zítra vlezu do auta a pojedu prvním dnem roku 2013, jsme pozvaní k sestře na oběd. Pofrčím přes celou vylidněnou Prahu a budu prosit Boha, abych něco pořádného napsal. Dnes posílám báseň z knihy Cukrová zeď.

Metamorfózy Hradčany, 2008

Nikdy bych netušil, že tu nebude nikdo
Jen pár milenců táhl obavy károu ledna
U Matyášovy brány mrzli ledoví vojáci
Bednou baru vonělo deci horkého vína

Šupem lezlo na ztuhlá křídla uší hradu
Chtělo snad vyrušit bradu svatého Víta
Sletovat fleší žluté stíny zdobivé brány
Na vrch sloupu posadit šedé vrány žuly

Klepeta věží táhla z nebe růžové mraky
Prak podvazků Karkulky střelil Koniáše
Pak obral o vášně draka ze Zlaté uličky
Přidal se uličník, když vlci kradli knihu

Kafku v tahu, existenciální existence
V potentním tichu byly větší a větší

Zkusím i novoroční přání.

Drazí a milí,

pomalu a jistě budeme o rok starší. Prohry, které si k tomuto bytí neseme, jsou nedílnou součástí nejistoty života, nutí nás o něm přemýšlet, aby navzdory tomu všemu, nám nezbývalo než poděkovat za čas, který, jsme tu. Přeji vše nejlepší a pokoru i v roce 2013, předem věřím, na občasná setkání, zde, bez jakékoliv osobní ztráty.

Hezký večer!

Milan Bukovecký
31. 12. 2012 | 22:07

naivka napsal(a):

.. pro radost a krásu..

Magdalena Kožená, Bach - Cantata BWV 30
http://www.youtube.com/watch?v=0Amtfmw1UHM

G.F Händel/M. Kozena: Se pietà de mi non senti
http://www.youtube.com/watch?v=tvWmMUu9O58

.. v novém roce přeji štěstí, zdraví, krásu a lásku..
01. 01. 2013 | 19:41

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Těší mě Váš zájem. Asi byste mohla nahřát čarodějnou pánev, stačilo by jen na chvilku. Pořád mi to tak úplně nejde. Přišla i tvůrčí krize. Rád čtu Vaše řádky, jsem moc rád, že mi rozumíte. Přeji Vše nejlepší do Nového roku, pracovní úspěchy, čas na rozdávání.

MA-FU
Blues, nebo soul, je v tom duše. Nemoc mám do sebe ještě zažranou, pomalu se to vleče. Věřím, že Vy jste z toho již vyvázla a pečete štrúdl. Přeji Vám, aby všechny měsíce roku 2013 byly plné vůní, nálady a štěstí.

Naivka
Hudba. Máte šťastnou ruku, nemusím nic hledat. Také seriál Van Gogh, baví a učí. Literární texty na Googlu mají svou milou tvář. Těším se na setkání s Vámi v N.M., zatím, jen, na občasnou.

P.K. Sleduji Vaše texty, mají svůj vývoj a smysl, věřím v potenciál spisovatele. Rok 2013 je krokem ke knize.

Z.W. Také byste měl myslet na literární dráhu. Osvobodíte se od démonů, které Vás zrazují.

Petr Klán
Díky za prostor, díky za osvětu, díky za budoucnost! Vše nejlepší v roce 2013!
---

Éterická Jana Fárová, sedí u piana, hraje Chopina. Úžasné, jakoby primitivní tóny. Tony Hiršal zírá, nemůže se odtrhnout od lesklé krásy klavíru, jejich bělostných rukou a šíje andělské labutě. Když démonické prsty skončí skladbu, chvíli zůstanou na slonovině nástroje, Jana zakloní hlavu a probudí se ze zaujatosti skladbou. Obrovský, leštěným dřevem přikrytý pancéřový krab ztichne. Unesený Hiršal, tleská, mile říká. Miláčku, mohla bys pro dnes nechat hraní a rozveselit se? Půjdeme na kolotoč? Kupodivu, jindy na pozvání nedůvěřivá, roztouženě kývne. Dojdou na Špejchar, odtud na Letenskou pláň, kde dobrovolníci připravují ubytování cvičenců pro Všesokolský slet. Podlážky pro stany pomáhají montovat vojáci. Pár prochází kolem jejich provizorního městečka, škádlí se, dojdou až ke kolotoči. Horlivě přemlouvají ženskou obsluhu, nechce je pustit na rekvizity. Jsou dospělí, nesluší se to. Hiršal podstrčí pokladní všimné, pomocník natáhne pero, spustí orchestrion. Janě vlají vlasy. Inteligence a krása, trčí do prostoru. Oba jsou z jízdy vzrušeni. V zahradní restauraci si dají pivo a párek. Pak jdou pěšky, platanovou alejí, směrem k lázním. Z přilehlých moruší padají zralé plody. Hiršal nahlas skládá písničku, trochu se vytahuje, pracuje i se slovy, pozpěvuje valčík: kolotoč štěstí, na Letné, dnes se mi oněm zdál sen, od staré hudební skříně, mě probudil nádherný den, ve snu jsem ještě chtěl zůstat, zaměstnáním biletář … Jana přizvukuje, zamilovaně mu šeptá milostná slovíčka, ocitnou se, tak jak to někdy bývá, na zemi. Milují se pod morušovníkem černým, leží na spadaných plodech, jsou celí fialoví, svlečení, smějí se, kulminuje nádherný den, svírá je vášeň mládí. Jana se oprašuje, otírá, upravuje, Tony se dívá, pomáhá. Ještě neví, že je to jeho poslední okamžik velkého štěstí. Bude se připomínat na jakémkoliv rozcestí, znovu a znovu se vracet, jako ojedinělý dar, navždy osudový, ta jeho neopakovatelná slast, všude jej najde, srazí na kolena, nebude mu stačit Evropa, ani ženy, které potká, už se nesmazatelně usadí v zátylku, je přítomen ve vzduchu, ve slinách, v krvi, klove a klove, Jana Fárová.

M. Bukovecký
06. 01. 2013 | 14:52

MA-FU napsal(a):

Tříkrálová neděle ..všem

Tužko,tužko milá.zase jste mne potěšila.Tak jsem měla o beránčím rouně zkreslené představy a Vy je napravila.Od posledka co jsem byla v Turnově , si přivezla věstník"Reginální produkty" ano a tam paní Maruše je.Myslím,že taky bývá na Řemeslném trhu v Turnové muzeu v květnu.Asi tam zajedu. Teď zase budem kapku pracovat na domku-než napadne sníh.
Pan milý básník myslí,že jsem v pořádku,ale je to podobné jako u Vás nemoc je zažraná..ale léčby p.Tužky určitě pomůžou.Ale pravdu máte štrůdl na N.rok byl...dnes neděle Tříkrálová -ve znamení krásného koncertu v Praze v Břevnovském klášteře uvítání převorem a Irena Budweiserová s kapelou,teprve jsou Vánoce..celé jsem je promarodila...
Pane P.K. jestli Vy nemáte zanesený filtr v autě?? že jsou tam bakterie co spouští rýmu a nebo ve větrání ?? Jednou mechanik mi taky musel vyměnit a hned se lépe dýchalo..každopádně zkuste Hruškový punč..já se na něj taky chystám.A dělala jsem guláš po myslivecku..no to se můj chlap bude zítra olizovat(dostala jsem kousek divočáka)..
A co milá naivka...poslechnu si Magdalenu moc ráda..taky jí ráda mám.Neví,zda koukáte na pořady "Ještě jsem tady" ..Tereza Brdečková natočila rozhovor s p.Kotoučem taky zajímavé šlo to dnes ráno.. Moc všechny zdravím a zase se ozvu není to fráze -ale přeji jen zdraví-
06. 01. 2013 | 22:06

P.K. napsal(a):

Paní MA-FU
Díky; rýma mě přepadla hned za dveřmi bytu. Takže podezírám prudkou změnu teploty, nebo nevím :-).

Pane Bukovecký
Básně skvělé až agresivně, stejně jako Jana, přitahují, vtahují
Opět děkuji za vaši nezlomnou, nekonečnou, pravou Víru.
:-)

mrs. naivka
děkuji za Markův pozdrav; jedna z jeho "nej" balad, pro mě nová :-).
tady je starší, myslím, že možná, nejlepší.
http://www.youtube.com/watch?v=f-G-GHTFoX4

Pozdrav.
07. 01. 2013 | 09:44

Milan Bukovecký napsal(a):

Kotva

Ulomila mi kostičku čokolády a podala
Abys nebyl nervózní, říká, už se zastav
Stříbro otrhaného obalu, přebal papíru
Zůstaly na stole, na divanu pak její šaty
Jak prádlo padlo na zem, odkrylo tofé
Byl cítit fén Afriky, černě Jižního Kříže
Bílí koně běželi v býlí za břehy jezírka
V závrati vůně vody, porcelány oázy
Písek propadal, drhnul mezi prsty
Džin den vidin na prach rozfoukal
A elektrické dráty pořád bzučely

Hezký den!
Milan Bukovecký
08. 01. 2013 | 09:48

naivka napsal(a):

Vážení a milí z Neznámého města...

.. pročítám texty vložené Vámi, je v nich tolik krásy a přátelství, vzácných chvil.. neodcházím, věřím, vrátím se, láká mne touha vyjít za brány Města, porozhlédnout se po kraji, poznat ještě více Života, jeho krásy, rozkoše, opájet se jím! :-) .. ve Městě si vyprávíme, to je úžasné, cítím však limity a potřebuji nějaký čas do prostoru, za jeho brány.. tolik se těším na Nepoznaný svět, je v něm, co prožijeme a dosud neznáme, snad se mi poštěstí zakusit nové příběhy, i kdybych si je měla sama vymyslet! :-) .. vrátím se, a budu vyprávět...šťastná, potkám-li se tu znovu s Vámi...

..jen malounko dodám.. árie, píseň, kterou jsem pro vás minule vybrala, je úžasná, je o lásce, tklivém smutku po milém, tady zní ještě opravdověji, i když jen úryvek... láska a přátelství jsou tím nejdůležitějším v našich životech, jsem si tím úplně jista! :-).. stavím je nad všechno logické a vědecké, logika spoutává nadměrné tvoření, sama však tvořivou není, budiž Múzy, budiž Láska! :-) ... hurááá, ještě stále svítí slunko, kéž bychom každý vznášeli se na svých křídlech a těšili se ze života....

Se pietà di me non senti
http://www.youtube.com/watch?v=uDMOzaP9Q04

¨
12. 01. 2013 | 13:07

Milan Bukovecký napsal(a):

Naivka

Nádraží

Vždy stačí, když mi kamkoliv jede pryč
Hned mňoukám, čiči, jsem jak malé dítě
Víš, vlak s mámou jezdil do díry tunelu
Vždy po ní zbyl smutek na malbě lunety

I jí mour udělal uměleckou čáru na šaty
Nevykláněj se, ať se jako ona neušpiníš
Podívej, Mici, slzy mi gázou motají hlavu
Na peronu ji chvíli uvláčí hadem vagonů

Už, už, naposledy chci vidět Tvoje ruce
Lehce jim pokynu, stydím se a slzy otřu
Páni, najednou je tu jiný vlak
Jenom není komu mávat

Hezké sny!
Milan Bukovecký
14. 01. 2013 | 11:22

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....napíše, že se vrátila,....

paní Naivko,....
pane P.K,....
paní MA-FU,....
pane Milane Bukovecký,...
Děkuji vám za vaše vstupy.

....kaju se, ....Neznámé Město,.... zase jsem strkala nos do politiky,.....jako tolikrát, .... a na příchod sem mi nezbyl čas.
S politickým boje jsem vlastně začala ve svých jedenácti letech, když ze mne chtěla moje třídní učitelka udělat pionýrku a já se rozhodla, že za žádnou cenu,...ne a ne.
Příště vám to popíšu, tenhle svůj boj,....vůbec to nebyla jednoduchá záležitost,....zato mě skutečně zocelila do let příštích.

Dnes však jsou tu krásné básně od pana Milana Bukoveckého,...
Děkuji,...to Nádraží je tak inspirativní,....nádraží jsou roky mého života, který se "rozjížděl a nabíral na rychlost"....

Vzpomínka na moje nádraží.

Ten vlak už odejel,....
A zbylo prázdné nádraží....
A perón se jen lehce chvěl....
Ten vlak ho odvážel,....
A bylo smutné malé nádraží,....
A hlas se zadrhl a uvnitř chvěl....

Přeji všem dny plné štěstí,...Vám, pane Milane Bukovecký, i hodně sil, abyste udolal poslední stíny prodělaných problémů.

Až bude jaro, napíšu Vám harmonogram k zocelení kondice.
Vrátím se, těším se na vaše vstupy,....Tužka.
15. 01. 2013 | 23:26

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Chápu Váš politický boj, je ve Vás, nespravedlnosti zraňují, každý okusil jejich peklo, a jen někteří z nás našli odvahu, a jdou s tím obžalovat zuřivý svět.

Díky za pochvalu, hned jsem se na Nádraží podíval a uviděl, co se tam ještě dá upravit, i když podstatné bylo řečeno. První verze byla spontánní, ale, báseň se píše celý život. Právě, zlehka, začínáme.

Nádraží

Vždy stačí, když mi kamkoliv jedeš pryč
Hned mňoukám, čiči, jsem, jak malé dítě
Víš, vlak s mámou jezdil do díry tunelu
Pokaždé kreslil smutek na malbě lunety

I jí mour čmáral uměleckou čáru na šaty
Nevykláněj se, ať se jako ona neušpiníš
Podívej, Mici, slzy mi solí omotaly hlavu
Na peronu ji chvíli povláčí had z vagónů

Už, už, naposledy chci vidět Tvoje ruce
Lehce jim pokynu, stydím se a slzy otřu
Páni, najednou je tu jiný vlak
Jen není komu mávat

Samozřejmě, že jsem pochopil i vlny Vašeho Nádraží, může za to industriální věk, narodili jsme se v jeho největším rozkvětu, a rozbořené Evropě, abychom nyní, v post industriálním, museli poslouchat negramotná media, jak melou globální pindy o tom, že sedíme na hromadě bohatství, které naše civilizace potřebuje a přehlíží to podstatné, kulturu. Jsem rád, že jste si ji nenechala vzít, a s potěšením čtu i někoho jiného a jeho krátké štěstí krásy odjezdů a návratů, ale i lásku a touhy a vydrželo mu to dodnes.

Také děkuji za starost o mé zdraví, nápodobně a již předem se těším se na kouzla z Vaší lékárny.
Paní Tužko,
Hezký den!
Milan Bukovecký
17. 01. 2013 | 09:10

Mici napsal(a):

M.B.
:-)

¨
17. 01. 2013 | 15:25

MA-FU napsal(a):

Tužka
Musím zkusit znovu Vaše doporučení s kmínem-nemám rouno zabalím hlavu do vlněné dečky z ovčí vlny...vše se vrací i když ne v takové intenzitě.Jak napsal M.Bukovecký,nemoc je zažraná!! Tolik roků jsem se těšila bez anibiotik a j.léků a teď mi zase nemoc zastavila v práci a jiných aktivitách.Ani nemám chuť a energii na cokoli podniknout či napsat.Snad jen k panu básníkovi..U takového malého nádraží -zastávky spíše budeme bydlet a doufám,že budu mít "komu zamávat" -je to krásná a smutná báseň...I tužky Nádraží je velice smutné....zdravím Vás všechny a snad překonám viry a bacily!!! MA-FU
17. 01. 2013 | 22:27

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Když těžká viróza vyřadí osazenstvo jedné cestovní kanceláře, a výpomoc z Prahy se představí, pětatřicátnice v minisukni opakuje jeho jméno, Vojta Rojta, špitne i své, Milena Krásná, ta žíně s naducanými rty, vycení masožravé zoubky a dodá, budeme tu měsíc, uchichtne se a olízne, tady jsou klíče od hotelu, jste jediný host, všude je obsazeno, komunisti mají sjezd, pozor, neteče voda, jen v kuchyni, máte auto, omlouváme se.

Stál tam sám, před dveřmi hotelu zámku Bychrov, hlavou mu svištěl hlas Mileny Krásné, kuchyň je k dispozici, můžete si vzít a udělat co chcete, pokoj si vyberte, najděte krabici s pojistkama, řádně zamkněte. Bylo horko, černá noc padala, posvítil autem na dveře, pojistky nenašel. Zašátral v kabele po lahvi piva a myslivci. Kloktal, upíjel až do úplného konce. K.O. s ním praštilo na postel pokoje. Vzbudil se ve 3, nádraží pod kopcem drnělo dráty dzzzz, a amplion naváděl posunovače vagónů. Trochu světla se i vrátilo. Hledal WC. Nic, jen stará památka výlevky na chodbě. Stačila. Ráno pojistky našel, v kuchyni umíchal vajíčka a pečlivě za sebou zavřel. V kanceláři se omyl, chodila za ním Milena Krásná s pardonem, reklamoval ubytování.

Jo, něco se objevilo, řekla, a už kvaltoval do hotelu Srp a kladivo. S klíčem od recepční kráčel halou stádem kolaborantů. Chlastali. Pokoj byl moderní, vana, žůžo. Ve tři ráno se vzbudil a chytil blechu.

Už tam nebudu. Běhal jsem nahej po chodbě, abych ji pohodil, bědoval, vracím se na Bychrov, ale bojím se. Nechcete jít se mnou. Pamatuji se, v kuchyni je dost velká výlevka, mohli bychom si hrát na Fontánu di révi ze Sladkého života, budu Vám říkat Belle. Tak jo, Vojto, souhlasila, jsem Belle, jdi koupit prezervativ.

V drogerii se ruský důstojník ptá pokladní, jak se řekne česky rezinka. Što eto takoje, rezinka?, vyzvídá Vojta. Rus umně gestikuluje. Vojta, jó guma, prezervative eto nazivajetsa. Ničevo, nada kupiť celuju korobku i tebe oddať polovinu. Rus souhlasí.

Smějí se tomu, a koupou ve Fontáně di trevi, vyjídají zásoby v kuchyni. Jako pokaždé je ve 3 vzbudí tlampač nádraží, dráty dzzzz žhaví drát žádosti, Belle bere mýdlo, jdou hrát svou obvyklou hru, muže a ženy. Vojta pak vaří, Belle spí na dřevěném špalku pracovního stolu.

Když se první nemocný vrátí do práce, vdaná Belle musí domů. Vojta brečí. Neboj, chudáčku, neboj, řekla jsem Nelly, jakou máš krásnou fontánu v hotelu a chtěla by také, víš, je to rozvedená kamarádka, a taky ráda, a na nádraží se mnou nechoď, spadla bych na koleje a nechala se přejet.

Vojta Rojta se na zámek nevrátil, přestože je Nelly nádherná, a v jeho očích se její irské pihy sypou na krásné prsy, tečou jak copy po figuře a padají mu k nohám. Pořád na Belle myslí, nemůže s Nelly spát, tak přestěhuje se ke komunistům do hotelu, kde si na beton slíbí, že až znovu chytí blechu, teprve pak může být Nelly jeho! Zpívá, blecho, pocem, když není tu, co mám rád, tak mám rád co právě je tu!

M. B.
18. 01. 2013 | 12:56

Z.W. napsal(a):

Galerie Doubravka ve městě N.
*
Vážení přátelé ve městě N.,
v tento příjemný "doubravkový" den Vám představuji malý portrét obou protagonistů malého i velkého příběhu o dalším putování české loďky. Při kapitánských a kormidelnických zkouškách, kam budete též pozváni, rozhodnete sami o sobě a o dalších příbězích na celý život.
Přeji všem šťastnou ruku a i po náhledu do výstavní expozice.
*
http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/fotogalerie/2013/01/18/foto-takovi-byli-prezidenti-milos-a-karel-na-fotka/#utm_source=i0.cz&utm_medium=banner-160x600&utm_campaign=aktualne-exportni
*
Konečné rozhodnutí je na Vás, přátelé, jde tedy o velmi demokratickou záležitost. Přidávám ještě malý benefit a tím se s Vámi z Galerie Doubravka a paluby vlajkové lodi Karel dnes loučím.
http://www.youtube.com/watch?v=PMgbyhSuGdM
Přeji hezký a příjemný den.
**
19. 01. 2013 | 13:12

Milan Bukovecký napsal(a):

Neznámé město
Zdravím, i Zdeňka Wachfaitla a jeho zanícenou agitaci. Posílám text z knihy Bakelitové zvony. Napadlo mne, se o něj podělit, asi jsem to už na ACZ vypustil, snad nevadí, i v lednu někdy v Praze mží, třeba ve středu ráno. Zdá se mi, že mám pořád nudli u nosu, nesmím ven, tak stojím za oknem, piju čaj a na pianinu leží noty pro klavír Fredérica Chopina.

V Praze mží

Na hřbitově v Motole mží, Cikáni na parkovišti vykládají krumpáče, správce je vede ke hrobu, také manželka vykládá z tašky motyčku, květináč afrikánek, kope do hlíny, zapaluje svíčku a když se zvedá, má mikroskopické kapky vody ve vlasech, na víčkách, na fleecové bundě, všude má miniatury atomů rozprášené tekutiny, je tak akorát vlhko, že se neodpařuje, také mě se drží jako firn, jdeme, žíhá to, stejně jako v pralese, stav před totálním vlhkem, voda udusila slunce, které, když bude chtít, usuší i nás, spočítal jsem si svou váhu, je to na hodiny života, ale teď příjemně mží, nepotřebuji deštník, ani když jdu večer do divadla, s laskavým svolením pana Hrabala, na hru „Obsluhoval jsem anglického krále“ vzpomněl jsem si na ruce pana Srpa z Jazzové sekce, měsíc mu nesundali pouta, že knihu vydal, vzpomněl jsem si na jeho advokáta, směnil se mnou Bibli, za knihu „Sto roků samoty“, jeho komolení slov jsem miloval, kečup-kečut, čokoláda-čekuláda, apropo, Němka, kterou ani po čtyřicátém pátém nevystěhovali, Paní s pejskama, tak jsme jí říkali, žvatlala: Tak, dety, co takhe, cekulada a, na ja, serna kava a hodná Němka musela poklonkovat rudé agitátorce Lajblové, která chodila od bytu k bytu, opruzova¬la s Krefeldskými a jinými výzvami, až jednou, náš tatínek, řekl: Počkejte, já si dojdu pro tužku!, přišel se sekyrkou, hnal ji z třetího patra, kolem Hodaňových, kde šílený klavírní virtuoz Pepoušek zabíjel své rodiče nočními průniky do Beethovenových sonát, na klavíru mu seděla nahá zpěvačka, na tyto jeho exhibice měla moje maminka speciální hrníček na tlustou zeď, aby alespoň něco pikantního zachytila, ale zuřivý tatínek hnal štětku od Komančů kolem nápisu „Neklepejte, nezvoňte, žebrotu nepodporuje¬me, přispíváme hospodářské pomoci!“, slogan si Hodaňovi připevnili za Masaryka na vchodové dveře, snad, aby Pepoušek mohl nerušeně cvičit, ten den měl štěstí, protože jeho otec neotevřel, stejně by nic nepodepsal a byl by průser, nadával by na Rusáky: Všechno si vymysleli, ani ten pes nelítá v kosmu, na¬tož, ten ožrala Gagarin!, tatínek ho minul, hnal Lajblovou kolem drama bratří Poláků z druhého patra, jeden zůstal mrtvý v písku Lybijské pouště, druhý střílel Němce do týla na Vyšehradské skále, někdy u nás seděl na stole, pil s tatínkem lahve vodky, mlsně zíral na maminku a když už byl hodně zpitý, chytili ho běsi, začal hulákat a předvádět se, kolikže a koho zabil, upíjel se k smrti a když někdy pil doma na balkoně, viděl myši, kolemjdoucí děti na něho sprostě pokřikovaly, házel na ně rajské, nadával a já se dole díval na tu díru po
20. 01. 2013 | 09:35

Milan Bukovecký napsal(a):

kulce, po válce po něm kdosi vystřelil, celé své dětství jsem se na to tlusté sklo díval, měřil a vážil sílu úderu, dodnes si pamatuji vlásenky rozprsklých paprsků skla a strašil jsem se, ale tatínek klusal, běžel kolem potomků bývalého majitele domu, setrvačně se ukláněl na dveře, kde v rámu stála, oděná v župánku, po jednom ze svých porodů, růžová paní Marie, dupal kolem Želizníků, komárovitá paní Anna se snažila tatínka zastavit, nezapomněla na svého man¬žela, který, když jednou přišel domů nalitý a nadřený asfaltováním silnic, posadil se a s údivem viděl, jak na jeho balkonu stála busta Stalina ozdobená hořícími svíčkami, nelenil, dal Džugašvilimu facku a Bolšáni ho pokorného vrátili až za půl roku domů, tatínek běžel kolem temna šílené bachařské domácnosti, nepojmenovatelných udavačských sviní, schovávaly se před pomstou svých obětí v obrovském čtyřpokojovém bytě, daleko od Ostravy, hnal Lajblovou, jako dojnou krávu napít se k brodu, funěli přízemím, ve dveřích malé místnůstky vykukoval vystrašený, právě propuštěný a nemluvící politický vězeň, vedle něho stála sousedka, mdlá šedesátiletá nymfička No, co, vždyť mě to vůbec nic nestojí, ještě dostanu stovku a je mi dobře!, říkala pohodově a naproti bydlel kavárenský saxofonista, se svou pikantní ženou, vamp jak z Fričových filmů, tatínka zastavili, nabídli mu ořechový koláč, horkou kávu a šňaps a protože mží, také bych si dal, ale i já musím běžet, zrnka vody leží na asfaltu, vzorky pneumatik aut uklízí ulici, tak jako zahradnické hrábě spadané listí, je to síla, čekal jsem na přechodu, na zeleného panáčka, vzpomněl si, že jsem kdysi, když jsem byl ještě spisovatel a nosil velký černý klobouk, dlouhý černý, nebo šedivý plášť, stál u kavárny Slávie, čekal na zelenou a naproti, co čert nechtěl, stál pan prezident Havel se svou manželkou a psem a když jsme mohli jít, tak jsme šli, uprostřed ulice jsme se potkali, diktátor a já, sundal jsem klobouk a uctivě pozdravil, otáčel se za nimi, díval se na tajli paní Olgy, na její šedou hlavu, Václav se také ukláněl, hledal mě ve své paměti, nemohl si vzpomenout, nepamatoval si, nevěděl, že jsme pili jeho černé kafe, jedli tvarohové buchty od jeho ženy, že jsem vy-dával jeho knihy, platil mu obrovské honoráře, že mě jeho advokátka chtěla dát k soudu, ukláněl se, měl takovou moc a vnitřní sílu, že mohl jít sám po ulici, jen tak, sladké měsíce charisma a slávy, úplná balada z hadrů, šel jsem pěšky, diktátor si mohl hlavu ukroutit, pořád se otáčel a otáčel a já jenom šel po mostě a nejen představivost mi nabídla na jeho konci barikádu z policejních těžkoo¬děnců, je to úplná pravda, když jsem šel po něm 19. listopadu 1989, a řekl policajtům směšné, dovolíte?, vstoupil jim do živého valu, neochotně mi ustupovali a za všechnu tu drzost, mě kdosi praštil pendre¬kem, tak lehce, otočil jsem se a jako v dětské hře, nikdo nic a za ten fór a za dvacáté století, nemohu říci nic jiného: Dík, že žiju!

Hezký den!

Milan Bukovecký
20. 01. 2013 | 09:36

Z.W. napsal(a):

M.B.
☺, to není zanícená agitace, to je náznak nálady ze dne úsměvů. Konec konců, včera bylo Doubravky, druhého jména paní naivky.
Galerie Doubravka, zvolil jsem jen lehčí a pro město N. snesitelnou a přijatelnou formu, což jak je vidno ze širšího kontextu na ACZ není dáno všem. Ani všem psavcům, ale to tu řešit jistě nebudeme. Řekl bych, že po básnických trylcích v poslední době nebo roce mne napadají úplně jiné věci nebo možná způsoby. A byl bych docelá rád, aby se po novoročním vzrušení kolem amnestie a zahlcení prezidentskou volbou mohly zase mé cesty vinout v klidu lesní tišinou kolem křišťálové studánky, která do konce světa živou vodu dává.
**

naivka
☺ k Vám s Doubravkou, mohl jsem to napsat lépe. Vy si s tím ale poradíte, protože víte, co je napsáno ve hvězdách.
20. 01. 2013 | 14:28

MA-FU napsal(a):

Milan básník Bukovecký
Děkuji ¨,děkuji za zvláštní zážiek-vyřazení provozu těžkou virozou.Ta by vyřadila nejen cestovku-pěkné nevšední-posílám krásu na rozjitřenou mysl MA-FU
http://www.youtube.com/watch?v=xxevg712Xec
20. 01. 2013 | 21:16

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Díky. Nedalo mi. Četl jsem Atomy pana Klána, inspiroval. Posílám báseň, kterou jste oba rozpohybovali. Máte přednost. Zdravím tímto i pana Klána.

Kvantové stavy

Zatočila se mi hlava, když jsem hledal leges zrnitého Slunce

Teatrálně padal vlnou světla neónů do pošlapaného sněhu

Chyběly mi Tvé ruce, aby mě pozvedly s gesty, co se ti stalo

Málo chybělo, a bylo po mně, takový malý kousek kamene

Ještěže tam byl písek cestáře a cukr soli spolykal mou krev

Až skupinová synchronizace mně spěšně postavila na nohy

Poděkoval jsem, právě jel teplý Metrobus a dívky s kytarou

Sundaly čepice a vyvalily vlasy, rozepnuly kabátky a spustily

Rozpustilé fintilky, baladou o domu u řeky, o bubnech lásky

Vidím Tebe, vidím v nich sebe, čas zpátky, dnes jsem upadl

Ale zítra, lásko, i my počkáme na náš Vesmír
Hezký den
Milan Bukovecký
22. 01. 2013 | 09:22

MA-FU napsal(a):

naivka
Co Vy milá vílo? Nestůněte? Máme před sebou mrazivé dny ,ale máme krásnou hudbu,která rozehřívá srdce i celý organismus..Zdravím všechny z hluboké noci..
23. 01. 2013 | 02:51

MA-FU napsal(a):

Pan Milan básník Bukovecký
Díky za Kvantové stavy,to jistě mám radost a pan Klán také,nechává nás tu prožívat stavy nejen kvantové.
Přeji jiskrný čas , hodně inspirace.Jste takový můj mystik,jako byl fotograf František Drtikol-který má v Příbrami Galerii.Díky moc milé,pěkné:-))
23. 01. 2013 | 03:04

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Díky. Hladí to a voní jak krupicová kaše se skořicí a vanilkovým cukrem. Posílám báseň o tom všem snění a životě.

Silvestr

Už zvoní Nový rok a skleněný Měsíc zmrzne na provazu
Vlčák jančí, když tančí na rynek, a jak kovboj ho tlačím
Šlapat v selenovém nebi, kolem letí samá družice i aera
Luna zve na večeři z krupice, máslo slije z Mléčné dráhy
Z aleje Černých děr usype kakao, s Venuší přichází med
Hned usnu na jejím klíně, pes hřeje prsty nohou, dumá
A dole, na zemi, prskají hvězdy nových příběhů

Hezký den!
Milana Bukovecký
25. 01. 2013 | 10:12

MA-FU napsal(a):

http://www.saigonocean.com/nghenhacHoaTau/jukebox.swf

Pane Milane básníku
Vyberte si nějakou maličkost z jukeboxu-chválím Vaši báseň ,četla jsem také znovu páně Klánův blog Atom- a dnes mi žel nějak chybí soustředění- tak jindy...pozdrav z mrazivé noci MA-FU
26. 01. 2013 | 22:17

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Vybral jsem, Hello, je to úžasný flák, uměl jsem to zpívat, klepaly se mi z něj kolena, nádherná balada, Lionel Richie, vzal jsem syna do knihkupectví, hledal mně po celém Arlingtonu, bylo tam 11 hotelů stejného jména, spletl jsem se a omlouval, vzal ho do knihkupectví, abych koupil za zmatky Lionela Richie CD za 14 dollarů, prodavačka byla tak mladá, koukala na syna, podlamovala se jí kolena, uprostřed žáru prérie lapala po vzduchu, nemohl jsem to pochopit, čekal na něj, přiletěl přes Saint Louis, voněl Floridou a najednou tu stála žena, brala mi těch pár dnů s ním, letěl jsem domů, přesto ho tam nechal, v hotelu ležel talíř kokosek, pozornost ředitelky, jak se máte, ptala se Číňanka z Guamu, kde máte syna, přijel se rozloučit, povídám smutně, chroupal koláček, děkoval jí za pamlsek, upíjel kafe a pustil si rádio Dallas, jakýsi kytarista strouhal Hello, snad to byl, B. B. King, možná Carlos Santana, vyšel jsem ven, bylo 45 nad nulou a v žáru pampy, viděl na nebi Fata morganu domova.

Díky za vzpomínku a jukebox! Za okny leží mráz. Démony noci hledí do pokoje. Na uších mám proti nim sluchátka. Pořád dokola z nich zvoní láska.

Milan Bukovecký
26. 01. 2013 | 23:35

MA-FU napsal(a):

Básníku M.B.
...a si teď četla Vaše Metamorfózy Hradčany 2008...

Díky za Hello ,pozvedl jste náladu z bodu venkovního mrazu-řekněme na + MA-FU
27. 01. 2013 | 01:03

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....zas jsem se nechala vtahnout do politických turbulncí,.....a to stále tvrdím, že jsem "nad věcí."

Neznámé město žije svým životem,...
Pan Milan Bukovecký napsal zajímavé texty,...doufám, že pomohly paní MA-FU bojovat s neduhem. Díky, zdravím vás, zdravím další vstoupivší do šesté brány města N.

Každý neduh si žádá tři TTT,....teplo, ticho, tekutiny.
Kromě situace, kdy nám někde něco v těle, nebo na těle "prasklo",....tam platí čtvrté a jediné T,....transport k doktorům. První tři T počkají, až co řeknou páni doktoři.

Četla jsem si, potěšila jsem se,...přehodila výhybky na klidnou kolej do Neznámého města.

Přinesla jsem s sebou odezvu politických turbulencí,....baladu, třeba dvoukrálovou, nebo dvoukolovou, nebo baladu, kterou turbulence připravily o pravidelný rým,....

Balada.

Král je mrtev,....
Ať žije král.

Teď záleží,....
Kdo, kde stál.

Zda u lože umírajícího,....
A v jeho stínu.

Či na dvoře budoucího krále,....
Byl pucflekem jeho cínu.

Zástup oděje se,....
Do černého roucha a bude lkát.

Snad ještě zítra,...
Věrní napořád.

Však budou tací,....
Co raději na hrad přikvačí.

S poníženým klaněním se,....
Budoucímu králi.

A budou doufat,...
Shovívavou milost, dá li.

V odlesku jeho purpuru a zlata,...
Snad nový král dovolí jim stát.

Budou hořet touhou,....
Stát se jen loutkou pouhou.

Pańácem, s kterým si král,...
Divadlo své bude hrát.

Vrátím se co nejdříve,....chtělo by to baladu zimní,...ale ty byly už napsány,.....mají nedostižné kvality,

Třeba,.....Byl jednou jeden kouzelník,
Ten v ledném bydlel hradu.
Kol pás měl z jíní utkaný,
a sněhobílou bradu.

Ale to je balada jarní,....jaro ještě tvdě spí, ale slunce,....slunce už ukazuje,....že jak na obloze stoupá,....tak každým dnem jsou jeho paprsky o poznání teplejší.

Atomy "vostrouhaly", a přitom to byl tak bezva námět,...těšila jsem se, co kdo napíše,....halt politika je "převálcovala". Tak snad příště.

Teplo do dlaní a do srdcí přeji,...Tužka.
27. 01. 2013 | 23:47

MA-FU napsal(a):

Jééé Tužka se objevila a hned krasopisem sobě vlastním,podařenou báseň hradní poskytla..
Díky za tři TTT ,to náhodou znám u migrén,které kdysi bývaly.Ani jsem Vás nezaznamenala na blozích ,moc jsem je tedy nečetla.Spíše jsem večer přijela z domečku unavena a napacovaná,že ani hlava nebrala poštu nashromážděnou.Pan mistr básník sem chodil a psal krásu a tak tu byla naděje-že Město N. bude žít.
Tužko určitě nad věcí jste. Těším se na jarní baladu -naděje v uzdravení sluníčkem,které vytáhne neduhy a ty usazené ,zas pomůžete Vy s Vašimi dobrými radami.
Neznámé město zase bude plné čilého "povídání" .
28. 01. 2013 | 18:27

Z.W. napsal(a):

Tužka

Mírně a lehce jako vločka,
snáší se k zemi
na opuštěnou lavičku v parku
mé tiché slovo k Vám.
*
Vy přece nemůžete být nad věcí, vždyť z Vašich slov, textů i veršů stále vyčnívá touha býti lepší a užitečná.
*
... jen vločka jiskřící dí
v zamrznuté bílé vrstvě,
za noci pod hvězdami.
29. 01. 2013 | 19:04

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Vypořádala jste se sama se sebou. V kuchyni máte u mě virtuální Golubce. Málokdy je vařím. Je to velmi náročné na přípravu (2 hodiny) a dost nechutně to 3 hodiny zavání při dušení závitků (směs mletého masa s rýží v listech zelné hlávky), leží ve dvou kilech kysaného zelí, trochy cibule, může být ještě nějaká flákota masa, či klobása, rajské pyré. Dělám toho velký hrnec, jí se druhý a další dny, až se jídlo uleží. Podává se, se zakysanou smetanou a černým chlebem. Žraso! Posílám také báseň, nevím, jestli ji vstřebáte, když jste svou vystřihla jak Shakespeare.

Panika

Udělal sis něco, ptá se chlapec sousedů
Nestojí to za řeč, jen puchýře od klacku
Hledám hvězdu, kluku, řekni, neviděl´s ji
Je taková zlatá, koupil bych ti, čokoládu

Zapálíme svíčku, pane, vábí se na knotu
Uneseme ji sítí rybáře, na plot se uváže
Zostra, jen na chvíli, co se srovná kostra
Co je to za muziku, Vy tančíte, jak kozel

Džez, poznáš to až velký, a uvidíš děvče
Bude jako Slunce, které hledám, ohřeje
K tomu muzika jak peřeje, ovoní prostor
A najde, kde druhá z těch dvou krás je

Milan Bukovecký
30. 01. 2013 | 09:44

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....díky,....přátelé,....teď právě leje, vítr buší kapkami do skla,....před hodinou jsem vystoupila z autobusu o stanici dřív,....abych si "vyčistila myšlenky" a prošla se,....plánovala jsem tři kilometry ostrého pochodu, srovnat události dne a připravit scénáře na zítřek, včetně toho katastrofického. Bez něho nevycházím z domu.

Během chvíle začalo pršet, stupňovalo se to, přišel vítr, rval mi deštník,....sklapla jsem ho. Z nepromokavé bundy mi tekly proudy vody na nohavice a do bot,....čepice šálka a rukavice jak handra. Pod bundou jsem na prsou hřála kabelku s doklady,....ta zůstala suchá.

Pane Milane Bukovecký,....tak takhle se já vypořádávám se svým alter egem,....to když ho naplním "zbytkovými problémy" a chci to rozchodit a vypotit. Dnes ta voda šla dovnitř, místo ven.

Panika,....snažím se v životě nepropadat panice,....jen nezpanikařit,....sport mě naučil bojovat do poslední vteřiny,....nic nevzdávat.

Máte své texty stále nevšední,....už několikrát jsem si řekla,...že si zadám námět a zkusím ve Vašem stylu něco napsat,...ale zatím jen zůstalo u myšlenky,....která se mi vrací, kdykoliv od Vás něco čtu.
Nenapadlo by mě ji tady uveřejnit,....ani náhodou,...
Je to jako s malbou,....zkoušela jsem různé styly,....ale vždycky se vrátím k tomu svému prvotnímu.

Golubce vyzkouším,.....taková jídla, co dost výrazně voní dělávám venku na ohništi. Rošt,...zatopím,...dělám tak dršťkovou,....kastrol o objemu dvacet litrů,....nejprve prát ve slané vodě,...několikrát, někdy, když to dovedu až k varu a pořád to nemá tu správnou vůni,....sleju na kompost, a znova,....novou vodu. Na to je vaření venku ideální,....když se to vaří,....stačím při tom okopat několik záhonů.

Předpokládám správně, že za ty Golubce mě osazenstvo v baráku pochválí,....mají taková jídla rádi.
Jinak, převážně vařím to, co mě naučila má nevlastní babička,....jednoduchá venkovská jídla,.....a miluji chleba,....nikdy se mi nepřejí,....naopak,...jsem li delší dobu někde, kde není náš chleba,....mám absťák,....začnu na něj myslet,...a s každým dalším dnem víc a víc.

Přiznám se, že když jsem to zjistila, tak si teď na cesty beru nasušené kostky chleba a k snídani si je dám do hrnečku, zaleju sladkou kávou a mlékem a jsem spokojená.

Chystám se napsat, jak to bylo s tím pionýrem,....ale doba dnes pokročila,.....
Přeji pevné zdraví,....a nic nevzdávat,.....a tahle přání patří všem,...vám, přátelé,...vám, čtenáři,....Vám, pane Kláne.
Tužka.
31. 01. 2013 | 23:38

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Nesolíme, jen směs vepřové a hovězí napůl (1,5-2 kg), raději vlastní mletí, osmahnout do toho na špeku 1 cibuli a 300g nevařené rýže i předvařené (když je méně masa, jasně že přidáme rýži, vůbec to nevadí), pak ještě koření, zamícháme, nejnáročnější jsou listy zelí, odebírají se vždy tak 3-4 a dále se hlávka vaří. Nejdříve vyřízneme košťál, pěkně, aby se mohly listy odebírat, je to dost zdlouhavé, v přestávkách se balí závitky jako psaníčka, vaříme otvorem na dno, otáčíme a odebíráme (nebezpečné), zelí rozložíme na tři vrstvy (je otázka, jestli vodu ze zelí slít, já to nedělám), když není klobása, nebo, co dům dal, suchý salám atp. kousky masa, pláty uzeného bůčku, i tak dáme mletou papriku, můžete k tomu naplnit směsí i syrové papriky, pozor, ne bílé, zhořknou, myslím, že i zelené, určitě nevadí rajské, musí být tomatová pasta, ještě trochu nakrájené cibule, ne moc, zalije se to tak do tří čtvrtin vodou, sama uvidíte, může být z kastrolu kde se vařily listy, víc ne, trochu to nabude, díky zelenině. Pomalu se to dusí (klidně 3 hodiny) a nechá dojít. Musí se vydržet do druhého dne. Samozřejmě je to jedlé hned, ale ten druhý den, ajjajaj, a další, to se nedá popsat.

Je to sváteční jídlo Středo-kontinentu (hodně svatební), je tam jiné Slunce, vaří ho i Balkán a Turci, dělá se tam bez kysaného zelí, čím dále od Střední Evropy, se směsí plní vše, co se dá vydlabat. Nakrmíte tím 10 hladových lidí. Budou Vás nosit na rukou.

Tužka

Je to drama, sama dešti, ďábel číhal v každém stínu a škarpě. Nebyl to jarní déšť, vlahý a voňavý. Jako byste poslechla výzvu osudu, ale Matka Země věděla, a ochránila Vás. Šla jste v jejích stopách do svého hnízda. Vaše druhé Já, zůstalo v autobusu. Ty boty bych vyhodil!

Opatrujte se!
Milan Bukovecký
01. 02. 2013 | 08:35

naivka napsal(a):

Vážení přátelé z Neznámého města,
dovolte mi, prosím, pozvat Vás k sobě na můj nový blog.. nevím, jestli se bude líbit, je to jen úvod, přála bych si pokračovat volnou fantazií, představy mám, jen ještě najít pro ně způsob vyjádření, srozumitelný jazyk lidí :-) ..

http://www.helenazaurak.blogspot.cz/2013/02/prolog.html

Děkuji za případné přečtení, přeji dobrý večer, helena zaurak.
02. 02. 2013 | 18:07

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro Milan Bukovecký,....děkuji moc za podrobný popis Golubců,....těším se, jak překvapím novou gastronomickou pochoutkou.

Ještě k té poznámce o botách,...kdepák vyhodit. Tyhle boty opatruji jak obě oči,.....pohory,....zakoupené v Popradu na nádraží,.....

Miluji hory,...což tu píšu opakovaně,....a během studií jsem si vždycky s partou dopřávala pobyt v Tatrách,...alespoň na týden.
Vystoupili jsme tenkrát z vlaku a u východu stál starý pán,.....na krku za tkaničky svázané páry bot, před sebou dva travní koše dalších,... ručně šitých pohorek.
Z jednoho kusu kůže, dvouplášťové,....to znamená, dvě svrchní vrstvy, dva jazyky, ale jen jedno šněrování. Jeden šev jen vzadu. Z pevné gumy ručně vyřezávané 4 cm vibramy na podrážce.
Cena 360 Kčs je ještě teď vidět napsaná inkoustovou tužkou na jazyku. Těch 360 kaček bylo na moje poměry hodně,....ale,....ale intuitivně jsem odhadla, že to jsou přesně ty boty, které mi budou sloužit.
Slouží dodnes,....nachodila jsem v nich tisíce kilometrů po horách i jinde. Ještě nebyly v opravně,...i tkaničky jsou původní, teda už s uzlíky.
Napíšu, co také vydržely.

Nějaký ten pátek zpět děti, které byly úspěšné v atletických soutěžích, dostaly za odměnu týdenní pobyt na Dvoračkách v Krkonoších. Autobusem do Rokytnice k Norním domkům a pak podle Huťského potoka mokrým firnem na Dvoračky. Když jsme dorazili, přišlo jedno z mladších dětí s brekem, že při výstupu zapomnělo na krajnici příruční zavazadlo s botami na běžky.
Ještě nemám ani vybaleno, ale jdu znovu dolů k Horním domkům,....zavazadlo tam bylo, tak zas nahoru,....do každé stopy se v zrnech firnu hrne voda,.....boty dostávají zabrat.

Večer při večeři jsem si všimla, že jedno dítě "zatopilo",....měřím teplotu,....rtuť ťuká o čtyřicítku,....v krku mandle jak velké lískáče potažené povlakem z hermelínu. Hnisavá angína. Jakmile zůstane v kolektivu,...do dvou dnů to v těch malých prostorách a se zátěží na ostrém vzduch bude mít určitě polovina.

Mobily ještě nebyly, ale telefon v restauraci Na Dvoračkách ano,....a náhoda tomu chtěla, že i rodiče nemocného dítěte měli telefon. Domluvili jsme se, že si pro něho k Horním domkům v Rokytnici ještě tu noc přijedou.

Mohla jsem požádat horskou službu, ale nechtělo se mi,....mají toho každou zimu až až.
Půjčila jsem si staré sáňky-rohačky s opěradlem, nemocné, asi tak 45kg vážící dítě, zabalila do dek,....a sama svážela dolů.
Předala rodičům,....
A znovu nahoru na Dvoračky. Firnová cesta zmrzla,....ovšem ne tolik, abych se nebořila.
U Huťského vodopádu na mě padla děsivá únava,....chtělo se mi spát,....na okamžik jsem přemýšlela, že se zabalím do dek a sednu na sáňky,....věděla jsem, jak to udělám, že ryskuji smrt umrznutím ve spánku. Přemohla jsem to, tenkrát jsem si sahla na dno kbelíčku sil pro poslední kapky. Podívejte se na mapu,...převýšení,...je to zabíračka.

Dovlekla jsem sáňky a sebe až na Dvoračky,.....píšu to proto, že boty všechno vydržely,....nepromočily se, ponožky suché, jen je ten firn trochu odřel.
I posledně byla chodidla v suchu,....z KPZetky/ krabičky poslední záchrany/, jsem vyndala dva igeliťáky, gumičkami je přichytila na boty a přes ně přetáhla štulpny od ponožek. Ty nasály jak handra.
Tyhle boty opatruji,....ani vyvážené zlatem,.. nedala bych je,.....co by mi bylo platné zlato, když bych nohy neměla v suchu a teple.
Bude ještě pokračování,....Tužka.
04. 02. 2013 | 23:32

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....něco k údržbě bot,...co se mi velice osvědčilo.
Mám to od pána ševce,....ke kterému jsme si dávali šít boty. Já jsem jako dítě měla všechny boty šité "na míru" a podle vlastního výběru zdobení,....zoubečky, lemy, dirčičky,....mašličky, kytičky,....zvonečky na konci tkaniček,....barvy,.....ten pán mi dělal pomyšlení.
A taky mi boty impregnoval, aby mi co nejdéle vydržely.
Podrážka byla vždycky z klihem lepené vrstvené kůže. Všechny švy a spoje natíral teplou přírodní lněnou fermeží.
Dělám to do dneška,.....tenounký štěteček,....rozehřeju lněnou fermež v plešce od konzervy a jako čínský malíř miniatur, jedu po spojích a šití a švech. Opakovaně napustím, napustím spoj s podrážkou. Pak ještě dobrý mastný krém a boty vydrží zátěž vlhka a soli.

Ale pozor,....některé kůže jsou upravovány tak, že se po nich fermež rozleze, a nadělá fleky,.....to se mi jednou stalo,....tak jsem je natřela celé,.....byly pěkně mramorované,....halt,....tenhle postup je jen na solidní kůži, ne na ty směsky drtě kůže a umělých hmot.

Nějak moc jsem se rozepsala,....chtěla jsem napsat i paní Naivce,....četla jsem si,.....napíšu i Vám k Vašemu blogu,....dnes mě, prosím omluvte, napíšu příště,....ráno brzy vstávám,....a čas pokročil.
Pozdrav všem návštěvníkům,.....Tužka.
05. 02. 2013 | 00:02

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Předpokládal jsem, že se chytnete, nebo něco podobného. Bravurní popis pohorek a vzpomínky překonaly očekávání. Mám podobnou příchylnost ke svým trekkingovým botám. Podobně jako Vy jsem se jim jednu dobu věnoval, sprejoval proti vodě apod. Jednou jsem spadl do říčky a musel přejít na druhý břeh. Zpanikařil jsem, nechtělo se mi jít mokrý zbylých 15 kilometrů. Nic. Žádné mokro. Ex post jsem dostal vysvětlení, jsou goretexové. Chodím v nich 12 let, jsou nano. Dá se v nich vegetit v létě, nezpotí se vám nohy, prověřil jsem je týden v těžkém mrazu únorových Alp, nepromrzly. Od příhody s vodou je jen otírám. Údržba žádná ani oprava, jen nové tkaničky. Malý zázrak. Boty podobné Vašim, jsem sehnal synovi, když měl telecí léta. Byly koupeny pod rukou ze skladu generálního štábu, celokožené generálské kanady, také jsem se s nimi, jako Vy, vědecky potýkal, byly extrovní, měl jsem k nim osobní vztah, měly jen jednu chybu, vrzaly. Dnes nevím, kam je zavál čas. Připomněla jste mi je, je čas se po nich zeptat.

Hezký den!

P. S. Golubce. Ještě jednu důležitou věc. Střední část listu zelí seřízneme, aby se psaníčko dobře balilo.
05. 02. 2013 | 09:23

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro Naivka,....
Před chvílí jsem znovu dočetla Váš Prolog,.....to abych si osvěžila věty které jsou tam napsány.

Prolog je začátek, ... úvod, bude pokračování, ... těším se, ráda čtu autentické příběhy jiných,....okamžitě se mi vybavují vlastní zážitky z podobného časového úseku,...místa,....období života,....srovnávám,....někdy žasnu,....třeba jak se zážitky podobají, nebo,....jak jsou diametrálně rozdílné.

Na fotografii máte tvář vhodnou jako předlohu pro obraz anděla,....pamatujete si, na co jste v tu chvíli myslela,....kdo Vás fotil,....a další podrobnosti které obzvláštní vzpomínky.?

Přeji mnoho inspirativních vzpomínek pro pokračování,....díky, Tužka.
07. 02. 2013 | 23:28

naivka napsal(a):

Paní Tužko,
moc děkuji za Vaši návštěvu mého blogu, jen lituji, že Vaše milé komentáře nepíšete tam. Nevím, jak přesně se bude odvíjet pokračování, spíše půjdu volnou fantazií s autentickými emočními prožitky. Ale jak se mi texty povedou, opravdu nevím, za spisovatelku ani básnířku se rozhodně nepovažuji.
Tvář anděla na fotce? To mě nikdy nenapadlo, a spíše vnímám Vaše slova za přátelská ke mně, děkuji :-) .. fotka je časově blízko mého pobytu v "ráji s fialkami", proto jsem ji zveřejnila, myslím, že odráží moji touhu po vlídném a laskavém světě; nemyslela jsem tehdy na nic konkrétního, snad jen jsem měla představu zářícího světla, víc si nevzpomínám..
Ještě jednou děkuji, paní Tužko, sama mám ráda Vaše vyprávění z dětství a mládí, těším se na pokračování :-) .. přeji Vám hodně krásných prožitků a chvil, dobrý den.
11. 02. 2013 | 06:37

MA-FU napsal(a):

Vážená a chytrá Tužko

Tak jsem absolvovala 3x Vaši poradu s kmínem a rounem(od p.Maruše N) a snad mohu dnes říci,že jste hodně pomohla radou. Ne,že bych už byla v 100% formě,ale oproti před 5ti týdny....inhalace ocet je hůza,ale rozkašlu se a jdou hleny...ale to nebudu popisovat.Paní moudrá Tužko-znovu díky,díky,díky...možná ještě jednou zkusím,ne že bych byla nadšená pro to-ale pomáhá to MOC. MA-FU
Už zase mohu spát,pracovat na domečku a řídit auto a jiné rutinní věci dělat-které v době zahlušení hlavy se mi zdály nedostupné MA-FU děkuje
19. 02. 2013 | 17:44

Milan Bukovecký napsal(a):

Neznámé město

Anežka Hašler

Potkal jsem ji v létě 87, vedle Matyášovy brány
Ukázala mi svoje pěkné nohy, dceru i hrudníček
Myslel jsem, že jsou to Italky s černými pačesy
Klidně Francouzky do deště se slušivými barety
Řecké bohyně s antickými nosy a plátnem blůzy
Nemyslel si, že mě zasáhnou kosy jejich chůze
Rozhlížely se po plátech žuly a drtily ji na písek
Voda tekla z kašny, zlato července honilo mrak
To vše mě napadlo, když stojím v pohřební síni
Vleklá muzika hraje zimní song
Venku poletují vločky sněhu
Tají na čepici a gong už volá
Čechy krásné, Čechy mé

---
Jaro je tak blízko a ještě tak daleko. Přeji hezké zimní dny, vůbec ne smutné, bez démonů a přízraků.
Milan Bukovecký
20. 02. 2013 | 08:13

MA-FU napsal(a):

Pane Milane jste mistr básní !!!
Zrovna a znova čtu :Písně a verše staré Číny, ale Vaše básně mám tedy moc ráda.Máte skvělé obraty a řeč!!!! Díky i Vám
20. 02. 2013 | 16:22

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Díky, trochu se červenám. Odvedu řeč. Vzpomínáte na horečku? Pořád převlékat tričko. Děs letošní zimy. Tady je na první zátah shýza mé nemoci.

Horečka

Letěl jsem a toulal se bludištěm zrcadla
Vypouklé propadlo nad propadlo z divadla
Vyhřezl obraz provaziště na rohu jeviště
Železo rozhledny Petřína spočítalo žízeň
Indiánský měsíc hladu krmil emulzí tíseň
Převlékl tílko, ve vzduchu popletl kroky
Probudil křeč, v ajfru mi tlačil na boky
Den splaskl, praskla hlava, piksla barvy
Larvy se nedaly jíst, zvracím

Přeji co nejhezčí dny, a už jen to jediné, jaro v očích!
Milan Bukovecký
21. 02. 2013 | 09:12

MA-FU napsal(a):

Pan mistr slova Milan B.

Připomínáte mi jednoho známého Vaší "Horečkou"
Jako asi dospívající kluk dostal horečnaté onemocnění-(už nevím jaké,ale vyprávěl mi)obsluhovaly ho v nemocnici sestry (jeptišky) a na stěně visel kříž s Kristem.V horečce se mu natolik přiblížil,že viděl detaily ukřižovaného a když se uzdravoval ,kříž byl menší a menší... Moc hezky životní zážitek vyprávěl, že si do dnes pamatuji.
Děkuji za Vaše originální básně
21. 02. 2013 | 22:29

naivka napsal(a):

Dobrý den, milé Neznámé město!
Dovol mi, prosím, pozvat Tě na můj nový blog "Vzpomenutá minulost aNEB Eskymák a Sněhová vločka"..

http://www.helenazaurak.blogspot.cz/2013/02/vzpomenuta-minulost-aneb-eskymak.html

Je mi líto, jeden z Vás milých obyvatel Nammile, blog nemůže na svém pc otevřít. Napadlo mě, možná vás bude takových víc. Proto sem vcházím. Kdyby ano, zkusím najít jiné řešení pro všechny, kdo snad si chodí ke mně číst moje neumělé fantazie a hru se slovy. Stačí se ozvat tady, snad pan Klán dovolí, prosím. Více k novému blogu, jakési "vysvětlení", lze najít v diskuzi pod Prologem.
Ještě se přiznám, měla jsem velkou chuť od včerejška přidat opět jeden z dopisů Vincenta van Gogha, určitě se časem vrátím. Přeju zatím všem hodně štěstí, a v čarovných, sněhobílých dnech hodně pohody! A děkuji :-) ..
22. 02. 2013 | 10:22

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Převlékl jsem tričko, udělal kafe a zjistil, nemůžu psát. Sáhl jsem tedy do novely Most, kterou jsem napsal v hlubokém totáči a vybral z ní zimní trable rotmistra Bubeníka v záloze, na jeho cestě za štěstím. Pro vysvětlení, odznak důstojníka ČSLA, zvaný píča, znamená, že absolvoval vysokou školu. Nevím, nevím, jestli hrabu dobře. V horečce, upraveno! Kde je paní Tužka? Paní Naivka se míhá. Chlapi?


Na útěku

V AUTĚ BYLI TŘI. Bubeník, Kožíšek, zapůjčený major Otevřel. Bubeník se na Kožicha zlobí. Žvanil, musel vzít lampiona, prý se sám pozval, jeli načerno, nevěděli jaký je, mohl je držet v šachu.
„Tak, mámo, kde mě vysadíš?“ Ptá se major, drhne zmrzlé ruce.
„Normálně, dole u metra“ odpoví Bubeník, nemůže se dočkat, až se auto ohřeje, a sundá rukavice. Kožíšek spí. Bubeník kouká na silnici, je devět večer, na ulicích ani člověka. Vypůjčený major, který považuje za nutné roztrhnout formální rozhovor, povídá:
„Stejně nechápu, proč nedovolí vojákům v záloze, myslím důstojníkům, aby mohli jezdit soukromým autem. Já bych to dovolil.“
„Já taky,“ odpoví Bubeník, v duchu myslí, že to nemyslí vážně.
„Jak to, že nemáte píču?“ Ptá se majora, ten krabatí čelo.
„Dej pozor na zatáčku. Tady se frajeři trefují, do, autobusový zastávky,“ lstivě uhne. Má mindrák.
Poručík Kožíšek je také zamindrákovaný. Má vysokou, ale nikdy nic nečetl, jen Karafiátovy
Broučky. Na vojně je každý zamindrákovaný. Například, debilní Chobot nemá civilní Vysoké učení technické.
„Umíte pracovat s nivelákem?“ houkal na četaře absolventa Urssinniho.
„Nie, nemali sme to,“ odpověděl Urssinni, třásly se mu kolena.
„V noci se to naučíte,“ štěkl.
„A vůbec, jakou máte školu? Co vás tam učili?“
„Vysoké učenie technické, “ zalkal Urssinni, žárlil, že není major.
„Jak to, že nemáte píču?“ ptá se znovu Bubeník, také má mindrák, z vysoké ho vyhodili.
„Nešlo to. Sem, z chudý rodiny, co ti mám povídat,“ říká zapůjčený major, a odmlčí se.
Bubeník také mlčí. V dálce čeká město. Svítí, hřeje, celý ten jeho megamozek řídí osud. Na ulicích je bezpečno, policisté sedí u televizorů, dívají se na pornografické ksichty supermanů. Pořád ještě neví, že vrah je policista a čeká je slzavý happy and, aby pak šli na ulici dělat pogrom. Ale to už Bubeník bude u Kristýny, a sloupne ji jak pomeranč. To už Kožíšek polije svou milenku vermutem. To už zapůjčený major odstrčí doma talíř, a usne v křesle.
„Co si dělala celý ten čas,“ ptá se Bubeník Kristýny, když ji masíruje.
„Četla jsem Updika. Řekni, proč se u nás nevydává něco pořádnýho. Není k sehnání vůbec nic.“
„Jak to, Updike,“ odpoví Bubeník, a nahmatá jí bolestivé místo na páteři.
„Au. Myslím naše autory. Je to smutné,“ vysvětluje, a natočí se tak, aby neměl pohyb.
„Protože je tady bordel. Akademický smradi ovládli všechno. Patolízalové a hovnaři. Udusej se ve vlastní moči. Sloužej ve jménu něčeho, jen pro sebe, Kristýno,“ vzdychne Bubeník, vniká do měkkého pelíšku, který, jako by nikde nekončil, všechno mu bere, aby mu to zase vrátil.
„Kristýno,“ sténá, a celý svět se rozplyne i s tou jeho rozštípanou krásou.

M.B.
23. 02. 2013 | 12:06

MA-FU napsal(a):

Pan mistr slova M.Bukovecký
S díky jsem si početla o lampionech neboli zelených mozcích...jsem za celý den naházená sněhu,že se mi jistě bude zdát...jako dříve ,jsem pracovala v továrně,kde jsme pořád počítali výrobky a já doma počítala brambory do hrnce,taková to byla deformace...
Už jsem Tužku i Naivku postrádala také,byla bych ráda za dopis Vincenta...a PK a ZW ?? Ti asi někde zapadli ve sněhu?? nebo jsou na dovolené na Madagaskaru?
Jsem ráda,pane Milane B. za Vaše psaní-pište,pište ,já to neumím MA-FU.... pekla jsem štůdl a tak jsem na Vás intenzivně myslela že už nemám víno z hroznů přidat,tak je tam sušené -(rozinky)..muž ho už zpracoval a já poslouchám Vltavu Verdi opera Síla osudu,,, a čtu poezii a prozu pana mistra Bukoveckého...nalila jsem si stopičku Portského...tak dobrou noc všichni
23. 02. 2013 | 20:34

Tužka. napsal(a):

Tužka napíše pro MA-FU,....díky,....díky Vám a Vaším vstupům obohatil zimu v Neznámém městě pan Milan Bukovecký dalšími krásnými vstupy.
Pauzírovala jsem,...totiž,....můj zvyk, vystupovat z autobusu o stanici nebo dvě,/někdy i z vlaku-jen o stanici/, dříve a projít se na čerstvém povětří,.... mi před měsícem připravil "další osudové rozhodnutí."

Tak vystoupím,....nikodo jiný nevystoupil,....byla tma,.....jdu zamyšleně po krajnici silnice, ještě ve vesnici,...a začínám řešit a organizovat problém, který pak doma "musím hodit na papír".

Najednou se mi něco dotkne zezadu lýtka,....na to jsem velice citlivá/ mám z dětství docela nepříjemný zážitek/,....takže se,...přiznám bez mučení, vyděšeně otočím.
Došel mě pes,....vlčák, prokazatelně hladový, hubený, boky vpadlé, špinavý, na krku obojek podomácku spletený z provazu,...a další kus provazu táhl za sebou. Očuchával mě,...mám psy, takže, i když používám deodoranty a parfémy, před psím čumákem to nelze utajit.

Nevšímala jsem si ho, on mi ale čuchal k ruce. Došlo mi, že z ní cítí rohlíky, které jsem věšela na šňůrkách ptákům na keře u stadionu. To je takový můj zvyk, už od dětství,... věším tvrdé pečivo v zimě klobákům. Nesnáším pohled z okna, z tepla místnosti, na hladové a prokřehlé ptáky na větvích

Pak mi začal ruku olizovat,.....už jsem měla v kabele jen drobky,.....tak jsem se vrátila k venkovskému hostinci,....pes zůstal stát u dveří,.....napadlo mě, zda nebudou vědět, čí je to pes. Říkali, že ve zdejší vesnici nikdo takového tmavého vlčáka nemá. Koupila jsem mu několik rohlíků, půjčila si umělohmotnou misku od čehosi,...požádala o vodu,... nadrobila jeden rohlík/ víc jsem se bála, nevěděla jem, jak dlouho hladověl, aby neměl koliku/, a doufala, že mu uniknu, že zůstane poblíž hostince, kde to vonělo jídlem.

Kdepak,.....udělala jsem pár kroků a už šel podle mne, stále mne pozoroval, nebyl hloupý, viděl, že v sáčku bylo rohlíků víc.

Doufala jsem, že mě v dalším seskupení stavení opustí, někam odběhne,....ne,...šel stále vedle mne.

Dostal další na kousky nadrobený rohlík, a já jsem rychle odbíhala. V mžiku byl u mne. Rozhodla jsem se, že mu alespoň ten courající kus provazu odvážu, obojek z provazu byl tak zauzlován a dlouhým otítáním o srst dokonale stmelen, že to bez nože nebylo možné.

Mezitím, co jsem se pokoušela zbavit ho toho kusu provazu, se ke mně začal lísat, stoupl si mi předníma nohama na boty, přitiskl se a otíral si hlavu o moje kolena,....rozhodl se, že mě adoptuje za svojí majitelku.

Máme městskou policii, mohla jsem ho předat, dali by ho do útulku, ale, těch pár kilometrů, kdy šel zcela oddaně vedle mne,.... mne nahlodalo,.....začala jsem s ním rozmlouvat, říkala jsem mu, že mám doma už dva dospělé psy, že bude záležet, zda ho příjmou, jak se oni i on budou chovat.

Aby to nebylo dlouhé, bude další vstup. Tužka.
23. 02. 2013 | 22:57

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....

U vrat se zastavil,.....nešel se mnou, zavřela jsem,...a pustila psy. Poznali, že jsem se dotýkala cizího psa,...ale to nebylo poprvé,....vědí, že hladím i další psy, takže to brali jako naprostou samozřejmost.

Čekala jsem, co bude u vrat,....pokud štěkot a lítání, tak to by bylo špatné znamení.

Tulák stál na místě a vrtěl ocasem,....moji psi naráželi čenichy do vrat a slabým kňučením ho vybízeli ke kontaktu.
Sledovala jsem vývoj událostí,....žádná řežba se nekonala, psi vběhli znovu do domu,...vešla jsem rovněž a tuláka podrobila první zkoušce.
Zda odejde, nebo zůstane.
Po půl hodině seděl stále u vrat,...otevřela jsem,...psi byli doma,.... a vybídla ho, ať vejde,....nešel,.....tak jsem zase vrata zavřela a odcházela. Opřel se o ně packami a začal kňučet,....znovu jsem otevřela, nechala je pootevřené a pustila ho do zahrady.

Otevřela jsem mu zahradní domek,...dala malou porci teplého masa a nechala ho, ať se rozhodne,...zda zůstane, nebo odejde.

Jistěže jsem to nevydržela do rána,....v půl druhé jsem šla strašit ven,....okamžitě ke mně přiběhl,....podle stop ve sněhovém poprašku jsem poznala, že byl v zahradním domku.

Ještě v noci jsem mu starý polštář nacpala senem/to mám do štruzoků pod psy, když v létě leží venku/, dala mu ho na lavici v zahradním domku,....ukázala, že si má vyskočit a zůstat.

Mám dalšího psa,....pohltilo mi to spoustu času,...veterinární prohlídka, odblešit, odčervit,.... nakteslit skládací velkou boudu truhlářovi, aby byla tak, jak si ji představuji,...a každý den se mu věnuji, výcvik, musím vypozorovat jeho povahové vlastnosti, reakce,....přecijenom,....je to už asi čtyřletý pes/jak odhadl můj kamarád veterinář,/ má za sebou nějaký život, nějaké zážitky, možná i špatné,....je třeba vypozorovat, jak a na co reaguje. Píšu mu deník, to proto, abych mohla sledovat vývoj jeho výcviku a povahové vlastnosti.

Je to dokonalý hlídač,.... nechce být doma, ... hlídá. Když z boudy neviděl na vrata, tak v ní neležel, ale ležel na sněhu u vrat. Tak má boudu tak, aby viděl dobře na vrata i vchod do domu,....má tam i látkový závěs, aby se mu v ní drželo teplo,....je vystlaná vrstvou sena, udělal si z něho dokonalé lože. Ani v mrazu nechce zůstat doma. Je chytrý a učenlivý,....doufám, že to bude i nadále, že nebudou problémy.

Na policii jsem oznámila, že jsem si vzala domú tuláka, kdyby někdo psa hledal,....rovněž v nejbližším spádovém útulku pro psy to vědí,.....dnes už si nepřeju, aby si pro něho někdo přišel. Na začátku měl třicet kilo, včera na veterinární kontrole a přeočkování už vážil čtyřicet,...kamarád říkal, že je skoro výstavní kus, jak jsem ho dala "dopořádku".

Bylo málo času,.....neprošlapávala jsem cestičky do Neznámého města,...ale,....už se to s novým psem zajíždí, už to má svůj jízdní řád,....takže se budu vracet, těším se,....
Přeji dokonalé vyléčení,...až začnou živé byliny, budu Vás, i další, kdo budou chtít, navigovat,....jak posílit tělo.

Jaro bude,...dnes jsem viděla první špačky, v tom krásně kobaltovém lesklém svatebním šatě,..... ti to teda přehnali s příletem,...ještěže se má oteplit. Dala jsem jim pod strom víc jak kilo nakrájených jablek, tak snad přežijí,....
Tužka.
23. 02. 2013 | 23:53

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro Milan Bukovecký,....je od Vás milé, že jste mne hledal na stránkách Neznámého města.

Přiznám, několikrát jsem sem nahlédla, četla si,....vždycky jste mne obdaroval dalšími kolážemi z Vašeho života a obrazotvorností nevšedního verše,....ale byla jsem docela "vyždímaná",....už se mi vždycky chtělo spát.

Vy jste s paní MA-FU a paní Naivkou znova rozsvěceli lampy, aby bylo vidět na cesty po Neznámém městě,.....město žije svým neopakovatelným rytmickým životem,....máte na tom velkou zásluhu.

Těším se, čím překvapíte. Přeji trpělivé očekávání jarního vlání,....toho vlání,....které dokáže inspirovat,....básníky,....a nejen básníky,.....třeba i pana Klána,....poslední blog, ten byl inspirativní,....a já nezachytila ani kapku z básnické many, nic se mi "nezadařilo" napsat.
Tužka.
24. 02. 2013 | 00:19

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro Naivka,.....byla jsem na Vašem blogu,....víte, že ještě dřív, než jste napsala svou pozvánku.
Říkala jsem si, když jsem sem do Neznámého města nahlédla,....že jste se na chvíli odmlčela,....že třeba pracujete na filigránovém vstupu pro svůj blog.
A bylo to tak,....jemná, pečlivě vybraná slova, seřazená do krásných vět,...jako vždy,....

Máte tam odstavce, dva určitě,...kdyby byly napsány ve stylu básní,...budou básněmi. A kdybyste přidala několik slov, trochu přeřadila jejich pořadí, nabraly by zcela pravidelný rým.

Je to vždycky od Vás osvěžující,
Váš text mi připomene pohár šampaňského s ovocem za úplňkové letní noci,....lehká slast.

Texty pana Milana Bukoveckého je pro mne pořádná sklenice horkého čaje s rumem, slazená medem a okořeněná hřebíčkem a půlkou citronu,.....kterou se vždycky zahřeji až,...až na dno vzpomínek.

Těším se na pokračování,....Tužka.
24. 02. 2013 | 00:38

P.K. napsal(a):

Paní naivko!
Váš Blog se skládá z "Posts", tedy z (Vašich) jednotlivých "Příspěvků"- článků, zobrazujících se v archivu (vpravo na stránce); nastavení pro celý Blog je jednotné=pokud je viditelný jeden Post, jsou vidět úplně všechny; platí pro úplně všechny.
Není možné bránit jednomu určitému jednotlivci ve vstupu na jeden Post!
Dokonce ani na celý Blog: lze pouze zviditelnit celý Blog např. zaregistrovaným s Googlem, autorům blogů, určitým osobám: vždy jen přihlášeným! Mix "anonym" x přihlášený není (pravděpodobně) vůbec možný; pokud má přístup paní Tužka, nemohu bránit Vašemu přístupu, i kdybych z nějakého, i pro mě dost těžko představitelného důvodu,:-) chtěl.
...lze snadno ověřit založením blogu vlastního.
24. 02. 2013 | 10:12

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Tak, to jste mne dostala. Něco takového by dokázal pouze můj kamarád malíř. Sbírá kde co. Jednou, v Ralském lese, byl s manželkou na houbách, uviděl hladového kavkazského ovčáka uvázaného ke stromu. Oba jsou milovníci zvířat. Vozí sebou vždy konzervy pro psy a kočky. Nakrmil ho a chtěl odvázat. Pes sežral konzervu, a když povolil provaz, pes stál u stromu. Byl pořád poslušný svému neslušnému pánu. Mávnul na něj prázdnou plechovkou a obří pes ho pokousal. Odjeli do nemocnice, zašili mu ránu a on se vrátil zpátky s policií, aby ho našli. Pes čekal u stromu. Odchytli ho. V hotelu pro psy dlouho nepobyl. Někdo si ho odvezl. Kámoš říkal, že kdyby nežil ve městě, určitě by si ho vzal. Musím se zeptat, jestli se byl na něj podívat, a jak je mu u nového pána, také, jaký pán je. U Vás by mu bylo určitě dobře. Vaše hvězda u mne pořád stoupá. Už tehdy, jak jste šla sama v tom dešti, tolik jsem se o Vás bál. To proto jsem chtěl, abyste vyhodila boty. Ale Vy tak couráte se svým druhým Já, pomalu každý druhý den. Take care! V angličtině je to více osobní.

Milan Bukovecký
24. 02. 2013 | 11:15

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Pokračuji v zimním výběru z novely Most. Hlášení. Je to něco jako jít v civilu na klekátko k šéfovi. Ani nevím, jestli je to správně. Už dlouho jsem s lidmi nepracoval. Upraveno! Prostředí, které popisuji důvěrně znám. Byl jsem na vojně (ZVS) u pracovních jednotek-silniční vojsko, dříve PTP a končil jako velitel čety. I v záloze jsem k nim chodil na cvičení.

H L Á Š E N Í

POSTRACHEM PORUČÍKA KOŽÍŠKA se stal vojín Baumruk. Chtěl na hlášení. Podle předpisu, musel s ním předstoupit jeho nadřízený. Nadporučík Kólie byl stále nemocný, Bubeník někdy Kožíška zastupoval.
„Co se stalo?“ Zeptal se otcovsky Bubeník Bamruka.
„Mám holku v jiném stavu. Chce si to nechat vzít. Musím domů, před komisi.“
„No, to je průser!“ naříká Bubeník a pokusí se sám sebe vidět v téhle situaci, a hned je nahlásí k audienci u velitele.
„ Nemám čas,“ řve Lojová koule, „až zítra,„ ječí, „vypadněte!“
„Věříš, je mi toho kluka líto. Jednou si vrzne, a má z toho polízanici. Teď mu to Loják posere,“ žaluje Kožíškovi.
„Představ si, taky sem to řek´ Lojový kouli, cip mávnul rukou. Viděls takovýho vola?“ ospravedlňuje se Kožíšek, zmrzle mrká.
„Co s tím klukem budeme dělat? Je až z Ostravy. Kdyby aspoň byl tady vodněkud, moh´ by zdrhnout, ale takhle?“ dumá Bubeník.
„Co s tím budeme dělat,“ ptá se poručík Kožíšek, vzpomene si i poslední den, když jdou s Bubeníkem do civilu. Vychází z brány kasáren, kde u závory, zabalené v kožichu, stojí uplakané děvče. Lojová koule s Baumrukem na ní zírají. Velitel, celý změklý, říká:
„Ano, pustíme ho. Má na to dva dny volno. Baumruk, běžte se převléknout! Pojďte, slečno, počkáme v teple.“
„Slyšels ho, Bubu? Stačilo, aby přijela, všechno de. Nás si ani nevšimnul. Ale, my, Pé Té Páci, máme ocelový ptáci,“ krákorá a upravuje si po svém, leteckou hymnu pilotů ČSLA, zatímco Bubeník kočíruje auto, ladí rádio, najde Marie Rottrovou a její, Lásko voníš deštěm. Roztečou. Iluze vysněné ženy se nese promrzlým autem. Víc už nechtějí. Ještě, aby se industriál a jeho armáda, která je úplně sežrala a vyžrala, shořely! Nestalo se nic, jen škarpy plné sněhu, které se míhaly za oknem, bořilo po celé cestě domů, Slunce.

Hezký den!
Milan Bukovecký
25. 02. 2013 | 09:47

MA-FU napsal(a):

No pane,tady je to pěkný ....paní Tužka,ta halt bude mít ty skvělé a neopakovatelné zážitky...moc dobře mě naladilo Vaše znovuzcivilizování psa.Na jaké jméno slyší?? Dala jste mu nové?? Tulák?? No to jste hodná a také hlavně že,on si váží od Vás všeho dobrého a je moudrý ,nevyhledává spory s Vašimi domácími psy.Váží si dobrého bydla-což mnozí lidé ne.Krásný příběh-ocenil ho pan mistr slova Bukovecký,který to tu zatím než jste se objevili slovem -"táhnul" .Ale moc pěkně jsem si početla a vždy když nebylo nic napsáno,četla jsem znovu a znovu..díky pane M.B.
Příště se podívám na pozvání milé Naivky.Ach to se mi dobře bude usínat-nad skutky paní Tužky..
25. 02. 2013 | 21:48

naivka napsal(a):

Tužka

..milá paní, děkuji moc za přívětivá slova k mému snažení na blogu "zaurak", jsem velmi potěšena.. zároveň se omlouvám, pokračování snad vymyslím, ale asi až za delší dobu, nějak jsem myšlenkami zaběhla, kam ani jsem nechtěla...

..ráda jsem si přečetla vaši příhodu s pejskem, vyrůstala jsem doma s vlčákem, byl senzačním psím kamarádem, takže do vašeho příběhu jsem se uměla vžít :-)

Všem do Neznámého města posílám srdečná pozdravení, dobrý večer :-)
01. 03. 2013 | 19:32

Milan Bukovecký napsal(a):

Neznámé město

Nemocnice

Stojí tu andělé, ne lidé, mají sebou Rajské ostrovy
Ženou smrtku od sedmi ambulancí na Mont Blanc
Tancuj, tancuj, vykrúcaj, ochraptím prosto národní
Ale už vrže vozík, veze bůžka é ká gé, škvaří kola
Doktor Kláda skládá svoje hole, aby mě napráskal
Bije srdce, dýchá plíce, holá kůže, že jsem ho budil
Koukám z horka po mrazu, kde jsou sudičky, snad
Padly na náledí, neměly by jezdit sajdkárou, Bože
Kde to jsem, pruh potu, seřezaly pruty, a Carmen
Dej sem cigarety, americký tabák, a červené víno
Nesahej na sebe, píská po vojensku, teď Tě meju
Frajere, co to je za lidičky, to jsou mí praví andělé
Sestro, až z nebe přišli, pomozte, abych se vrátil
Tady je bludiště, kudy se jde, prosím, domů
Tudy, to jsou bludy a tudy, nikudy
Musíš počkat!

Přeji hezký den!
Milan Bukovecký
02. 03. 2013 | 08:26

Milan Bukovecký napsal(a):

Neznámé město

Zimní Slunce

Dívám se do studeného větru na Barrandovskou skálu
Jestli neuvidím most Inteligence, a pracovat tam otce
Hledám kalfas, ve kterém míchá vítězi mastnou maltu
Dýchá minulost, která kontroluje pravdu budoucnosti
Sedím na hambálku jak vlašťovky, piju pivo s démony
Hledím bez brýlí do Slunce, olizuji ohlas nabytý v času
Žiju, a je brzy čekat na hlasy exotických ptáků z Afriky
Musí stačit Slunce, svítí, paprsek hřeje i děti v kočárku
Lidský bál na korzu, a lodník jak mlaská štětcem o rez
Čekám, že přijde víla s pecnem chleba, ukrojí a posolí
Podá kýč, někdy je to i kýč, ve kterém je dobře

Přeji slunečné dny!
Milan Bukovecký
06. 03. 2013 | 10:10

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....dobrý večer, přátelé,.....Přicházíte, píšete,....je to od vás milé.

Byly skutečně krásné dny,.....trávila jsem je ponejvíce venku se psy. Už je z nich smečka, ale taková spořádaná,....dokud nedovolím, nesmí se ode mne vzdálit. Za městem je louka,....nevím komu patří, ale tak dvakrát do roka ji pokosí. Tu na jaře a na podzim využívám,....v létě ne, zváleli by trávu,....tak ji využívám, že vypustím psy, ať se vyřádí,....naběhají několik kilometrů,.....já zatím stojím na místě a vychutnávám si kouzlo slunce a tichého okamžiku.
Tulák dostal jméno Kazan,....zdálo se mi, že na rytmus toho oslovení reaguje nejlépe. Už jsem v dětství Kazana měla, říkala jsem si, že nebudu jméno dávat dvakrát,....ale, bylo třeba taky,... aby každé jméno psa znělo jinak,.... když oslovuji tři, aby věděli, komu povel patří.

Zatím to vykračuje bez problémů,....tak si přeji, aby to bylo i nadále.

Pane Milane Bukovecký,....díky, byl jste opět tuze inspirativní,....k Vám se připojil i dnešní krásný den,......takže,....

Jarní slunce.

Paprsky hněte sníh,
a ždímá tání.
Semena budí,
šeptá větvím,
že je míza opět k mání.

Paní MA-FU,....Maloskalské údolí je už skoro bez sněhu, jen v místech, kam ještě nemá slunce šanci zasáhnout, je sem tam trochu sněhu. Jizera voní táním, voní ledem, který ale roztál už někde pod Vysokým. Letos bylo v Českém ráji docela málo sněhu. Ale vyhrožují, že bude ještě padat,.....tak to budou ptáci zklamáni,.....jeden z kosů už dneska "brousil péra" kolem kosice. A jak ráno zpívají,......první zpěv, ještě v únoru, bylo takové opatrné ševelení, poslední dny se do toho "pěkně vopřeli".

Paní Naivko,....texty na Vašem blogu mi opět připomenuly, že jsem se už víckrát snažila dobrat té nejzazší vzpomínky ze svého dětství. Nemám žádné fotografie,....vlastně nevím, jak jsem jako dítě vypadala.

Když už jsem chodila do národní školy, tak mě kdosi vyfotil, jak přednáším básničku u pomníku obětem obou světových válek, ... při květnových oslavách. Byla to fotka dost z dálky, a že jsem to já, bylo poznat jen podle copu, který jsem si dala dopředu, protože jsem na něm měla uvázanou velikánskou červenou mašli. Ani nevím, kam se ten obrázek poděl.

Dalších několik fotek mám od spolužáka, který chtěl se mnou navázat bližší přátelství,....chtěl na mě fotku,....žádnou jsem neměla, tak si občas přinesl do školy fotoaparát a vyfotil mě,....to jsou ty nejstarší snímky,....bylo mi tenkrát čtrnáct.

Přeji slunce do otevřených oken Neznámého města,....přeji jeho teplo a sílu,... vám, přátelé,....co pravidelně přicházíte,....Vám, pane Kláne,.....i vám všem, co náhodou vstoupíte do bran města.
Až budete venku, otočte dlaně ke slunci,.....alespoň na několik minut,.... a přivlastněte si jeho energii, roztočí vaše motory na provozní obrátky.
Tužka.
07. 03. 2013 | 00:07

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Vážená paní Tužko, ti Vaši psi, to se nedá přetrumfnout. Také lidé a příroda, které tak věrně popisujete. Není to závist, která se mnou cloumá, jen skutečnost, že už nikdy nedoženu, abych tak dobře přírodě porozuměl. Díky!

Prosba

Hvězdo, hýbu se ulicí a bořím černé nebe
Ne já, to kytara, tah na struně, hej hej hej
Sirius, polej mi ruce, skoro se škvaří nehty
Text jsou samý brept o lásce, která zde je
Zkusím ji potrápit trsátkem, a harmoniko
Kňučíš, bouchám bubny na sladké dřevo
Křoví, shání se sbor, ženské hlasy, měkko
Daleko jsou sny, daleko, alty jako zvonky
Postrčím metronom, Dianu s lukem taktu
Tik tak, jsem na ulici a hraju blues
Kde jsi

Hezké dny!
Milan Bukovecký

P.S. Zdravím paní MA-FU a Naivku, pány Z.W. a P.K., pana Klána, který to nečte a Targuse na cestě za pravdou.
07. 03. 2013 | 07:40

Z.W. napsal(a):

M.B.
jeden malý vstup pro Vás též s pozdravem myšlenek ze včerejšího dne. Četl jsem, napadla mne malá reakce, ale zdržel jsem se. Bylo to Vaše a namířeno na Tužku. Nechtěl jsem zde ani rušit svou přítomností ani přetvářet myšlenky a přepisovat osud. Stejně je mi to povětšinou nanic. Mlčel jsem a říkal, tady napíše Tužka, pro Milana.
*
Tak je to tady, pár slov, ale jestli jste s parníkem Primátor Dittrich přece jen zakotvil v přístavišti u pivovaru...
Tak za pivovarem je kout, odkud lyrický proud vyvěrá a přitom jde o mrazové údolí. Svítá tam duším a pro duše vždy, blízko je přístaviště pro lodě zblízka i z daleka. Svítá třeba i v lodnických duších a životech, lodníci na parníku jsou opálení i černí od mouru a stále se smějí. Loď se vydala na další pouť ke Svatojanským proudům, aby pasažéři nastoupivší v Braníku hodili v místech proudů věnce se stužkou do vodních vírů i hlubin.
*
Pod mostem inteligence se po deštia dlažbě silnice před nádražím vytvoří vždy velikánská a hluboká louže, spíše laguna. Projížděl jsem tam vodní aquqplaning s pocitem, že to nic není, to zvládnu, pod mostem inteligence, plaval jsem busem a volant se měnil v kormmidelní kolo parníku Primátor Dittrich. První plavba do neznáma k majáku se vznášela ještě v prostoru mých myšlenek na budoucnost.
Many years before.
Nick Tužka jsem ještě neznal, nyní již ano, některé její texty mi připadají z jiného světa. Někam to ukazuje, Papajučisú, zjeví se neslyšně na křídlech noci. Nelze ji přemoci. I pomoci...

No, a tak jen zde dnes zdravím Vás i Tužku a zase odcházím.
**
Hezký den do města N.
07. 03. 2013 | 09:40

Milan Bukovecký napsal(a):

Zdeněk Wachfaitl

Moc hezké zamyšlení, je silné jako ta mastná malta v kalfasu mého otce, na nucené práci mostu Inteligence, kterou absolvoval. Inteligentní a hutné, Zdeňku. Řeka je život. Parníky. Siréna. Zdymadla. Pověsti. Nábřeží. Vaří se tam pivo, někdy se otamtud táhne jeho typický odér. Vždycky mne ohromí. Primátor Dittrich. Koleso čvachtá. Jazz. Na palubě hrají džez. Karel Kraugartner. Werich pije červené. Netoliko, že je tma, ale nevidím … zpívám.

Díky! Někdy to fakt vypálíte, že jeden čumí!
Hezký den!

Milan Bukovecký
07. 03. 2013 | 11:09

Z.W. napsal(a):

M.B.
méně je více, někdy ty jiskry z myšlenek se převalují a vypadnou jen jednou za období stejně jako valounek z římského taxametru. Jedno jediné okénko za oběhnutí kruhu.
Ovšem tady je návaznost, ale mnou nepsaná, jen nalezená, trochu více mi trvalo dát dohromady vyhledávací řetězec, přesunul jsem od lodí do lesů v Kanadě a povedlo se ještě dnes před půlnocí.
**

Tužka
http://www.readcentral.com/chapters/James-Oliver-Curwood/Baree-Son-of-Kazan/004
*
Papayuchisew [Young Owl] was not more than a third as large as Baree. But he was a terrifying-looking object. To Baree he seemed all head and eyes. He could see no body at all. Kazan had never brought in anything like this, and for a full half-minute he remained very quiet, eying it speculatively. Papayuchisew did not move a feather. But as Baree advanced, a cautious step at a time, the bird’s eyes grew bigger and the feathers about his head ruffled up as if stirred by a puff of wind. He came of a fighting family, this little Papayuchisew a savage, fearless, and killing family and even Kazan would have taken note of those ruffling feathers.

With a space of two feet between them, the pup and the owlet eyed each other. In that moment, if Gray Wolf could have been there, she might have said to Baree: “Use your legs and run!” And Oohoomisew, the old owl, might have said to Papayuchisew: “You little fool use your wings and fly!”

They did neither and the fight began.
**
Hezký večer s divočinou.
07. 03. 2013 | 19:35

Milan Bukovecký napsal(a):

Zdeněk Wachfaitl

Chtěl jsem poslat něco výživného dámám Tužka a spol., také, Z. W., a pánské družině kolem nich, ale reCAPTCHA to vrací a vrací. Je to úryvek z novely Most, kterou jsem psal 25 let. Já bych do toho kop!

Přeji hezký den, přeji ho i sobě, samozřejmě krásné dny další. Jistě si rozumíme. Děkuji!

Milan Bukovecký
08. 03. 2013 | 10:33

Z.W. napsal(a):

M.B.
recaptcha hlídá i některá komplikovaná spojení v souvislosti s korektností... Já bych radil ten text rozdělit na více kusů a zjistit, který neprojde. Tam pak najít problém, musí tam nějaký být, je to stejné jako když nám kompilátor vrací výsledky programování. Co je zdánlivě bez vady pro nás ve strojovém překladu skutečně obsahuje vadu, chybu nebo nepřípustné hodnoty a definice. Dobrou možností je dát to přečíst jinému, ten program, ale nevím jestli tady je to možné. Jedině mailem.
**
Ale té výživnosti samozřejmě rozumím, rozhodně se pište stále, já sem rád zabrousím a sedlecké cédéčko ještě mám.
Hezký den Vám i dámskému klubu ve městě N.
08. 03. 2013 | 15:05

Milan Bukovecký napsal(a):

Dámský a pánský klub
Podezření

Lojová koule zjistil, že je nadržený. Poručík inženýr Kalabusová nebyla v práci. Potřeboval ji. Díval se drsně a mlsně. Nemohl tušit, že ji od úterka griluje Kristus. Ne, že by mu Vilma nedala, prostě nebyla k mání, zůstala na paragraf. Večer si lehla, Kristus na ní. Ráno, ještě než děti vstaly, odvezla milence do kasáren. Potom, když je vypravila do školy, vlezla si do postele. Lojová koule seděl v kanceláři, chtělo se mu. Zvedl telefon.
„Haló, Vilma?“ zeptal se sladce.
„Vilma,“ odpověděla líně, vilně, ospale.
„Dej mi!“ Štěkl, čekal.
„Přijeď,“ zabzučela, sáhla si na břicho a mezi nohy.
„UÁZ, přistavte mi UÁZ,“ řval na dozorčího útvaru.
„Vojín Pantofle, na váš rozkaz,“ hlásil se řidič, stál jako svíčka.
„Jedeme do Malovic,“ poručil, ztěžka dosedl na přední sedadlo.
„Tady je to dobrý, čekejte, ne abyste někam jel!“ nařídil, kličkoval mezi několika činžáky, aby se pak vrátil doleva, k oranžovému. Otevřela v ponožkách, v nezapnuté vojenské košili. Lojová koule, i když byl rozbombardovaný vášní, rezavými vlasy, zaslepený vším tím syrovým ženským pižmem, zpozorněl. Košile nebyla důstojnická.
„Vodkaď máš tu záklaďáckou košili,“ kňučel, cpal kyjačisko až tam, kde chtěl vidět svého rudého boha.
„Mám,“ odpověděla, začala fistulkou, připomínala motorku na startovní čáře. Za deset minut z ní spadl. Vilma, která na Lojové kouli obdivovala pouze jeho pyj, nadzvedla hlavu, podívala se. Tlustý kapitán, chlupatý, nepravidelně posázený pihami, oddechoval. Pot na čele dělal velké kapky. Měl na ně metodu. Věděl, že když se nebude hýbat, zaschnou. Potom a to Lojová Koule dobře znal, bude je drolit, rukama které do ní cpal, bude ji cítit.
„Ty máš nějakého vojáčka,“ konstatoval, přesouval se ke koupelně, umýt moudí.
„Ne,“ odmítla, přešla za ním.
„Já sama,“ pípla, začala ho mýt.
„Nabiju ti prcku,“ vyhrožoval, začal se oblékat. Přesně za třicet minut byl zpátky, znovuzrozený, pilný.
„Na most, Pantofle!“ Štěkl, začal se drbat na hlavě a čele.
„Provedu,“ zasalutoval řidič, celou cestu pozoroval Lojovou kouli, dětsky mu záviděl. Zase ji vojel, vůl, říkal si, plačtivě se díval na jeho ruce, tekla z nich nádherná ženská vůně. Lojová koule se na řidiče ani nepodíval. Mnul čelo, dělal solné kuličky. Ty mu pak padaly na stehna a podlahu. Zoufalý vojín Pantoflee řídil UÁZ do poslední zatáčky, leželo za ní vojenské pásmo.
„Zase sou vo kousek dál,“ konstatoval Lojová koule, pyšně se díval na most. Budou po něm jezdit tanky, obrněná vozidla. Celá ta železná krása seděla na druhém konci, všude makali. Zajeli až k řece. Nic ho neznepokojilo, jedině, který z nich je deflorátor, co mu ji píchá? Uvidíme, řekl si pro sebe, byl ztopořený, rozkošnicky řval:
„Staršina, ke mně!“

Úryvek je z knihy Sako a kabát, novela Most. Pokusil jsem se to upravit.

Hezké dny!
Milan Bukovecký
08. 03. 2013 | 16:00

naivka napsal(a):

Paní Tužko,
moc děkuji za oslovení, za vaše slova..ráda bych viděla vaši fotografii, určitě ano, a škoda, že nemáte žádné z dětství.. nu, přiznám se, u nás doma nebylo zvykem se příliš fotit, vlastně jich mám jen pár.. naše podoby však nejsou tolik důležité, ač vlastní tvář nás provází celý život a určitě velmi ovlivňuje...

..nu, vlastně jsem vás, paní Tužko, a všechny z Neznámého města přišla pozvat na svůj nový blog Střípky ze slov.. jsou to jen pokusy a první krůčky pro mě v Novém světě Slov.. nenavazuji zatím na Fialky a Eskymáka se Sněhovou vločkou, trošku mi schází klid, a nechci pokračování uspěchat, snad příště, uvidím... kdyby byl jakýkoliv problém s otevřením nového blogu, prosím, ozvěte se na Prologu, děkuji.. a omlouvám se zároveň panu Klánovi za tento můj svým způsobem soukromý vstup na Váš blog, prosím..

http://www.helenazaurak.blogspot.cz/2013/03/zkusim-nabidnout-par-stripku-postrehu.html

Krásný den.
10. 03. 2013 | 10:14

Milan Bukovecký napsal(a):

Neznámé město

Modly

Na kameni země Nikoho sedím u husté řeky
Jen Zlatá rybka, ve vodě nakoulí tři melouny
Až z Argentiny, možná jde z nich udělat salát
Nejsem elita cukrář, očaruji v korytu mačetu
Jak v Bajkalu, je plus čtyři, jsem Čech Sibirjak
Babrák, asi bych měl tnout do plodů zeleniny
Není nad elán, syká zeleň kůry, otvírá bránu
Půl měsíce dávám mořské panně, jede kočár
Blesk improvizace nebeského biče, nasedat
Opratě drží kočí, hjó, jestli vůbec můžu vejít
Sedí tam uhlazená slova, pění v sklence vína
Rozházené metafory leží na zmrzlé podlaze
Je k uzoufání, co s nimi mám dělat
Než vyprchají

Hezký den!
Milan Bukovecký
10. 03. 2013 | 10:52

Milan Bukovecký napsal(a):

Neznámé město

Chaplin rok 1952

Na starém dláždění cesty do Kolína, Ratboř hraje Chaplina
Jdu na něj každou neděli, příkopy vlčích máků, v poli máku
Na konci Suchdola mi zamává krása matky, sukní z hedvábí

Zajdu k Havraníku, svléknu se do naha, v rybníku se ohřeji
Běžím řepným polem, selky s motykou dobře bavím, kluku
Obléknu se a spěchám klikaticí silnice z údolí k cukrovaru

Na podzim tam dělá děda brigádu, chutnám cukrové řízky
Čekám, až nějaké auto zastaví, ženy vyjdou, ukážou nohy
Polabí, černá zem, dá se jíst, je jak zlato pšenice jejich rtů

Někdy si jezdím pod rámem kola, staré Rakousko-Uhersko
Beru si lžíci nebožky Wermacht, je na zmrzlinu, koupím ji
Cigára, tabák, doutník, amplion kina láká kornet Ameriky

Drtí džez, piánko, nějak jinak, než juch polky české kotliny
Chaplin končí, kostel zvoní poledne, zpět domů, ještě pivo
Uvidím všechny hostinského dcery, budou lákat za plotem

Dráždím psy, kteří je hlídají, matka čeká, muži mají hlad

Hezký večer
Milan Bukovecký
12. 03. 2013 | 20:57

MA-FU napsal(a):

Tužka
Tužko milá,tak hezky jste popsala to Maloskalské údolí,že by byla chuť se tam hned rozjet,ale nechám na květen.Já byla za kopcem pod Bavorským lesem,zrovna v čase,kyž se ukázalo milé Slunce na týden a taky krásně.Přijížděla jsem přes kopec a mlha ani Čerchov nebylo vidět. Těším se na Turnov a okolí ,snad už budem ve svém a pak udělám "zájezd" do Českého ráje.
Zatím zase ještě vládne zima .Vzpomínám na Vaše psi-obvzášť na Kazana jak se přizpůsobil.Taky budem Kazanové -přizpůsobovat se novému řádu.

Zalétnu sem ,okem,přečtu pana básníka,pomyslím jak mu to dobře jde psát,ale sama nic,musím najít kapku času na blog naivky a tímto Vás zdravím a také pány ZW a PK..
13. 03. 2013 | 16:53

Z.W. napsal(a):

MA-FU
ó ano, děkuji za pozdravení, jen mne napadlo zdali vy nemáte souvislost s Marií Fantovou, MA-FOU....
http://cs.wikipedia.org/wiki/Marie_Fantová
Pro Vaše přírodní cesty a výšlapy hodně příjemných zážitků přeji.
**
14. 03. 2013 | 19:21

MA-FU napsal(a):

Z.W.
Milý pane,ne, ne jistě nejsem ve wikipedii..
Prozradím Vám tajemství zkratky MArie-FUturistka ,tak to bylo před mnoha léty myšleno,ale ta turistka tam je ...i Marie..

Tužka
Promiňte mi hrubku-teď to vidím..."Vzpomínám na Vaše psy(pány-vzor)
14. 03. 2013 | 22:09

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....zdravím Neznámé město,....zdravím vás, přátelé.

Pane Milane Bukovecký,....jste stálým a spolehlivým udržovatelem rytmického tepu Neznámého města. Obohacujete ho jasnými barvami svých slov. Stále se těšim, vždycky překvapíte. Díky,....neumdlévejte.

Paní Naivko,.....četla jsem si na Vašem blogu.
Střípky ze slov,.....jsou to barevné vitráže, lze se přes ně podívat, na pár chvil zachytit myšlenky, o které jste se s okolím podělila. Přeji Vám pocit štěstí z cest ve Světě Vlastní Fantazie.

Paní MA-FU,.....Kazan mi dělá jen radost. Taky jsem ho podrobila zkoušce tolerance,.....dostal misku dobrého masa,....začal se krmit,...a v tu chvíli jsem mu sahla rukou do misky,.....zvedl hlavu, ustoupil, a čekal, zda mu vydám pokyn, že může pokračovat v krmení. Žádný sebemenší projev nespokojenosti.

V minulosti jsem měla čubinu kokra, byla dost nervózní, aby si při krmení nepotřísnila uši, tak jsem ji uháčkovala takovou zvláštné čepičku, kterou na krmení dostávala a pod tu čepičku jsem ji vždycky uši složila. Tak tahle čubina neměla ráda, když jí kdokoliv rušil při krmení,.....ňafla a hrábla po vetřelci, včetně mne, packou. To Kazan je nad věcí. Pro něj jsem šila zvláštní masku, kdyby víc štěkal, protože je stále venku.
Ta maska spočívá v tom, že pes může otevřít tlamu jen tolik, aby se trochu napil, nemůže v ní přijímat potravu, štěkat, nebo někoho pokousat. Je to můj vlastní vynález, ale Kazan se chová spořádaně, takže masku nedostává.
Několik prvních dní jsem ani nevěděla, jaký má hlas, neštkal.
Prakticky neštěká. Je přede mnou ještě jeden úkol,....mám na zahradě ježky, prozatím ještě spí. Už Kazana vodím k místu, kde mají svůj "zimní bejvák". Je to několik keřů kosodřevin, mezi ně nastelu seno, dám umělohmotné bedničky s plným dnem abráceným nahoru, podepřu o kámen, aby vznikl volný prostor, a celé to zahrabu listím. Listí tlením udržuje teplo, a ježci v seně pod bedýnkami spí.
Musím naučit Kazana je tolerovat, až budou chodit po zahradě. On se to naučí, je chytrý a velice vstřícný.

Taky se těším do Českého ráje,....jen co přestane toto nečekané mrazivé období,....i když,....i zasněžený Český ráj je krásný.

Přeji mnoho inspirace s blížícím se jarem,....těším se, co napíšete, přátelé,....zdravím vás,.... a zase příště,.....Tužka.
14. 03. 2013 | 23:23

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Imprese

Na mostu Legií fouká, zvedám límec, řeka dává vědět
Také Slunce se prodírá skrz opary, cídí skla Mek Artur
Jejich zrcadla pustí oči na petříňskou stráň a tramvaj
Hučí a hlučí na tuhé koleji, kývá boky, mizí tak rychle
Školáci přede mnou táhnou v báglu bichli, přesouvají
Zdají se imunní na ledové čáry, pak čísi žena upadne
Tlačím se zbytečně k ní, kluk jí podává svou svačinu
Smějeme se, pokračuji a to teplo, které mne polilo
Na Újezdu zahýbá doprava, v něm shlédnu věci
Ojíněný si dám s architekty Itálie kávu a deci
Čekáme, za okny kafé půjde malíř

Paní Tužko, hezký den!
Milan Bukovecký
15. 03. 2013 | 08:37

MA-FU napsal(a):

Tužka
Tužko Vaše zážitky(nejen se psy) jsou na knihu.Díky za pěkné psaní o Kzanovi.Jak píšete -je to inteligentní pes a to taky ,že ho život (bezdomovce)vyučil a teď si váží podané "packy".

A pan básník jako vždy čtivé-zimní novela,Chaplin 1952,
i ta cesta dlážděná je do Kolína...nedavno jsem jela do skanzenu Kouřim...vše tak pravdivé,reálné prožitky,
17. 03. 2013 | 16:47

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU
La Manche 2001

Když Měsíc dorůstá

Ne Té Vé, to Měsíc promítá atmosféru skrz škvíru žaluzie
Skly třídílného okna, ji vrtí vějíř stroboskopu na bílou zeď
Zmrazí perspektivu, uprostřed noci, zmatený se podívám
Moře je pryč, suchý je plavební kanál v Caen, plachetnice
Maják zhasnul, je vidět na míle daleko, a lovci vzali pušky
Šli lovit, milenci se začali milovat, bláznivé hodiny do rána
Odhozené podprsenky, astrologové mají práci

Díky za vzkaz, jsem rád, že potvrzujete exteriéry Polabí, které zatuhly do dnešních dnů. Máte umělecké oči. Vidíte. Je to dar!

Přeji hezké dny, také paní Tužce a Naivce, pánskému klubu s panem Klánem. Jak naléhavě píše paní Tužka, připojuji se, přátelé, pište! Jste inteligentní!

Milan Bukovecký
18. 03. 2013 | 09:21

naivka napsal(a):

Děkuji Neznámému městu za pozdravy a přeji hezký den :-) .. nedalo mi, avšak především díky podpoře pana P.K., odvážila jsem se založit si svůj vlastní blog!! :-) .. nevím, jak časově budu stíhat, ale budu se snažit postupně zveřejňovat pokračování Vincentových dopisů a snad občas je proložím svými hloupůstkami.. kdo přijmete moje pozvání, jste vítán! :-) .. děkuji..

http://www.mlhovinabludicka.blogspot.cz/2013/03/vincent-van-gogh-dopisy-80.html
http://www.mlhovinabludicka.blogspot.cz/2013/03/ruzove-koralky.html

..i když je venku sníh, jaro již se blíží, přeji krásné jarní dny..
19. 03. 2013 | 10:36

naivka napsal(a):

:-) inu, na novém blogu se teprve učím, ale zkusila jsem ještě přidat text, který možná již znáte, jen je v ucelenější formě, jak jsem původně si ho i představovala.. má název Fialky, Eskymák a Sněhová vločka.. tak tedy prosím, kdo budete si snad přát, přijměte pozvání i sem.. děkuji..

http://mlhovinabludicka.blogspot.cz/2013/03/fialky-eskymak-snehova-vlocka.html

..děkuji panu Klánovi za shovívavost ohledně mých pozvánek na blog Bludička mlhovin..

..hezký den do Neznámého města..
19. 03. 2013 | 13:48

MA-FU napsal(a):

Tužka
Vážená paní-už jsme probraly na tomto blogu mnoho Vašich rad a zkušeností,ale co lékaři a jiní zatajují jsou parazité,dostal se ke mě článek,nad kterým jsem jen kroutila hlavou ,ale dávala i za pravdu,zkusím sem vložit http://zena.centrum.cz/zdravi/domaci-lekar/clanek.phtml?id=773057#utm_source=aktualne.centrum.cz&utm_medium=article-hint&utm_content=blogy
Napište prosím i tomto něco-pokud jste se setkala...díky MA-FU
19. 03. 2013 | 13:51

MA-FU napsal(a):

Pan básník Bukovecký

Vaše báseň o dorůstajícím měsíci -mne pohladila,prvně !
Musím se přiznat,že měsíc v úplňku mne nenechá spát,jsou to stařecké bezesné noci a pak den je ještě horší-nedivím se že v tomto období jsou páchny sebezničující destrukce po těle i duši!...
Ale dnes báseň o dorůstání měsíce je krásná,uchvacující příběhem,nikoli destruktivní-jak si měsíc v tomto období připomínám.Díky pane básníku-pište,jak řela a napsala Tužka-všechny pozdravuji se jmeninami sv.Josefa-...MA-FU
19. 03. 2013 | 14:01

Z.W. napsal(a):

naivka
Vaše vstupy s Vincentovými dopisy měly velmi decentní, ale přitom mistrně živou šťávu, možná dokonce až živou vodou, která vyzařuje z obrazů i pocitů vyslovených v dopisech. Mrtvou vodu dokázal Vincent posunout přes své vidění do spektra zachytilného většinou lidí i múzou nepolíbených, nejenom umělců. Myslím, že se tyto pasáže městu N. velmi zamlouvaly, připomínaly i obahovaly uklidnění pro občas více rozbouřené vody našeho všehomíra i žití v jakémsi duševním světle vlastních vizí i hranic s rozpětím božského pocitu štěstí v neštěstí, které si musímwe dokázat vyložit sami sobě alespoň tak, aby se mohlo v klidu usnout s nebolavými sny a ráno, se sluncem, se přimět rozhýbat tělo pro další den.
Pro další den všech událostí, pod kterými zase neklesmeme na zem. A i kdyby, v trávě si můžeme povšimnout, že jsou i jiné světy jiných tvorů i jiných měřítek hodnot. Ano, co vlastně nakonec potřebuje polidštěná opice v civilizovaném prostředí nejen města N. Stůl, židli, postel, možná ještě barvy, plátno a paletu, jedná kytku a snad třeba papír a tužku.
Mohl jsem napsat pero, ale to se k umění nehodí, umělcům stačí obyčejná tužka, pero je dojem strohý až úřednický, pero i kalamář spíše poslouží práci byrokratické. Například k zápusům notářským.
A já měl spíše na mysli takový ten den, když Vás všechny ve městě N. ranní slunce lehce přizdvihne za ospalá víčka a než si uvědomíte pohyb zhoupnutí z bílých peřin do fontány studené vody pod sprchou stačí Vám ještě problesknout drobný pocit, že jaro zase již ťuká nejen na okno, ale ve i Vaší mysli. A studená sprcha přinese k Vám pocity k procitnutí, jako jarní déšť po ránu na dlažbě města N.
*
Ranní deštík
přechází v jasný den,
slunce stoupá na obzor,
vysouší den a posílá
démanty s rosou
do trávy.
*

Další dopis, Vincent, s rosou, papír se zvlnil, ale bylo možné jej stále číst, nebyl psán perem ani se nerozpil modrým inkoustem, četl jsem Vincenta. protože jej psal tužkou. Četl jsem Vincenta, protože je sem přinesla naivka. Četl jsem Vincenta.
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Vincent_van_Gogh_-_Vincent's_Bedroom_-_Lettersketch_17_October_1888.jpg
**
P.S. Já si osobně město N. ztotožňuji s popisem mých Ničím nerušených dnů, některé Vincentovy pocity i informace tam přesně zapadají, jiné musím dlouze zařazovat, ale vždy se tu přece jen ukáže objevný text z ruky dalších poutníků městem N., který mou pokusnou analytickou záležitost posune k dalšímu stupni vnímání.
**
Hezký den do města N. přeje Z.W.

*
20. 03. 2013 | 10:01

MA-FU napsal(a):

naivka

Těším se na Vaše dopisy V.,četla jsem je velice ráda a opakovaně.Ten den byl pro mne pohoda a spokojenost..tak dobře jsem je vnímala.Ale to Vám lepší než já, napsal pan Z.W.
Já jsem se několikrát chtěla podívat k Vám na bog,ale nějak mi to nejde odevřít,možná ,až mi nainstalují nově v domečku ,kam se přesuneme.Nemohu odevřít více věcí a nevím co s tím,ale teď už to nebudu řešit,přeji Vám mnoho jarní inspirace a nápadů MA-FU
20. 03. 2013 | 13:03

Z.W. napsal(a):

Město N.
rád bych se zde omluvil a sdělil, že některé texty a sdělení obsahující překlepy a nedokonalá slovní spojení nevkládám úmyslně. V klidu mohu psát jen o víkendu, každý pracovní den se pohybuji v mnoha dimenzích událostí s tím, že občas dokonce rozepíši nějaký text sem do města. Někdy se stane, že než jej dokončím a vložím, řeším hlavní rukou jiný byznys a něco málo uteče nebo úplně nesedí. Také se občas stane, že rozdělaný text se vypaří v zákrutách spojení PC s internetem. Přepustím tedy občas raději hrubý text než žádný. I tento dnes byl bohužel takový hrubší. Dovolil jsem si jej opravit a modifikovat lepším vyjádření. Tak tedy ještě jednou, pro paní naivku....
*
naivka
Vaše vstupy s Vincentovými dopisy měly velmi decentní, ale přitom mistrně živou šťávu, možná dokonce až živou vodou, která vyzařuje z obrazů i pocitů vyslovených v dopisech. Mrtvou vodu dokázal Vincent posunout přes své vidění do spektra zachytilného většinou lidí i múzou nepolíbených, nejenom umělců. Myslím, že se tyto pasáže městu N. velmi zamlouvaly, připomínaly i obsahovaly uklidnění pro občas více než rozbouřené vody našeho všehomíra i žití přítomné v jakémsi duševním světle vlastních vizí i hranic s rozpětím božského pocitu štěstí v neštěstí, jak si musíme dokázat vyložit sami sobě proto, aby se mohlo v klidu usnout s nebolavými sny a ráno, se sluncem, se přimět rozhýbat tělo pro další den.

Pro další den všech událostí, pod kterými zase neklesmeme na zem. A i kdyby, v trávě si můžeme povšimnout, že jsou i jiné světy jiných tvorů i jiných měřítek hodnot. Ano, co vlastně nakonec potřebuje polidštěná opice k životu. A v civilizovaném prostředí nejen města N. Stůl, židli, postel, třeba barvy, plátno a paletu, jednu kytku a snad možná papír a tužku. A hlavně okno, kterým přichází světlo, jako v Arles, světlo na plátno i do duše.
Mohl jsem napsat místo tužky pero, ale to se k umění moc nehodí, umělcům stačí obyčejná tužka, pero je pojem strohý až úřednický, pero i kalamář poslouží přeci je spíše práci byrokratické. Například k listům a zápisům notářským. A já měl spíše na mysli takový ten den, když Vás všechny ve městě N. ranní slunce jen lehce přizdvihne za ospalá víčka a než si uvědomíte pohyb zhoupnutí z bílých peřin do fontány studené vody pod sprchou stačí Vám ještě problesknout drobný pocit, že jaro zase již ťuká nejen na okno, ale ve i Vaší mysli. A studená sprcha přinese k Vám pocity k procitnutí, jako jarní déšť po ránu na dlažbě města N.
*
Ranní deštík
přechází v jasný den,
slunce stoupá na obzor,
vysouší den a posílá
démanty s rosou
do trávy.
*
Další dopis, Vincent, s rosou, papír se zvlnil, ale bylo možné jej stále číst, nebyl psán perem ani se nerozpil modrým inkoustem. Četl jsem Vincenta, protože jej psal tužkou. Četl jsem Vincenta, protože jeho dopisy sem přinesla naivka. Četl jsem Vincenta.
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Vincent_van_Gogh_-_Vincent's_Bedroom_-_Lettersketch_17_October_1888.jpg
**
P.S. Já si osobně město N. ztotožňuji s popisem mých Ničím nerušených dnů, některé Vincentovy pocity i informace tam přesně zapadají, jiné musím dlouze zařazovat, ale vždy se tu přece jen ukáže objevný text z ruky dalších poutníků městem N., který mou pokusnou analytickou záležitost posune k dalšímu stupni vnímání.
**
Hezký den do města N. přeje Z.W.
20. 03. 2013 | 14:32

naivka napsal(a):

Paní MA-FU,
děkuji za Vaše milá slova ohledně mého snažení přenést do Neznámého města myšlenky, ani ne tak malíře jako člověka, Vincenta van Gogha.. někdy jsem si v duchu říkávala, zda moje snaha přepisovat sem jeho dopisy není marná..
Vždy mě těší sebemenší odezva kohokoliv z Vás, proto jsem moc ráda, že Vám čtení Vincentových dopisů přinášelo pohodu, moc děkuji!
Mrzí mne, máte-li problémy s otevíráním některých stránek blogu, budu se muset zeptat pana P.K., sama nejsem schopna v tuto chvíli reagovat. Jen mi prosím, paní MA-FU, dejte vědět, zda i můj zcela nový blog, kam Vincentovy dopisy mám v úmyslu nyní přepisovat a snad trochu komentovat, tak zda ani ten Vám nejde otevřít:
http://www.mlhovinabludicka.blogspot.cz/

.. přeji dobrý večer..
20. 03. 2013 | 19:20

naivka napsal(a):

Pane Z.W.

..to je mnoho citovosti, vlídných myšlenek ve Vašich slovech, ve Vašem textu.. ano, čas je jakoby věčný, ale obyčejné lidské starosti i touhy jsou stále tak stejné a podobné, dnes i za časů Vincentových.. a rozumím Vám, i mně přináší čtení starých textů ze života pocit jakéhosi pomyslného souznění, možná dané otevřeností duše Vincenta, ale i nás, jeho čtenářů :-) .. pane Z.W., vážím si Vaší tak zřetelné snahy otevřeně psát o Vašich pocitech a vizích, a za sebe moc děkuji..
¨¨¨

A ještě, samozřejmě nesmím zapomenout na pozdravy paní Tužce, panu Bukoveckému, Všem!! .. a panu Klánovi, dovolím si připojit, četla jsem Váš nový blog, Mořeplavec a konzistence, pane Kláne, to je nádherný text, plný úžasné a volné fantazie! ..

.. krásný, dobrý večer :-) ..
20. 03. 2013 | 19:54

Z.W. napsal(a):

naivka
pocity i vize, ano, toto bylo jen malé cvičení, které se přece jen stalo něčím s více řádky. Ta dnešní vize byla na novém blogu zde, ale došlo právě k té zákrutovosti PC/net a destrukci postaveného textu. Byl jsem zase "překvapen" přívětivostí mého PC s intelovským pánem procesů. Zíral jsem překvapeně, kde mám hotový a fraškovitý text. Nikde, stačil jsem jen hodit na papír záchytné body bez omáčky, večer jsem to luštil, neodkryl již ten původní záměr, ale nechal celé plout volněji. Jen kousek od Penzance, k opuštěné pláži. Pro mořeplavce a konzistentně.
A Vám přeji, paní naivko, velejemnou pláž a statečného mořeplavce a poutníka v jedné osobě. Jakéhosi P.K.
**
Hezký večer do města N., pro psaní od Vincenta dostatek času a prostoru.
Děkuji.
20. 03. 2013 | 22:49

Milan Bukovecký napsal(a):

Z. W.

Milý Zdeňku, znovu jste potvrdil, jaký jste dobrý psavec a mistr uliček. Přesto se musím věnovat Vašemu spisovatelskému nadání, které pořád sklouzává někam k symbolům, jako byste si pořád nevěřil, že psát umíte. Výše jste učinil zbabělý pokus o kličku ze svého poslání být spisovatel a zaměstnal paní Naivku prací na Vincentu Van Goghovi, jako byste nevěděl, že se paní Naivka dere svou prózou a básněmi do spisovatelské ligy a nebude mít čas. Rozpolcenost, kterou byste mohl paní Naivce tímto způsobit, by mohla zapříčinit, ztrátu fantazie a dobrý nástup, který by mohl ukončit její boj o místo na Slunci v okresním přeboru.

Milý Zdeňku, věřím, že se dokážete z této výtky brilantně vyvinit, ukážete co ve Vás je a správně posunete paní Naivku ke hvězdám.

K tomu Vám dopomáhej Bůh!
Milan Bukovecký
21. 03. 2013 | 08:53

naivka napsal(a):

Mistr Milan Bukovecký, oblíbenec a dobyvatel Múz :-)

.. vážený pane, děkuji! .. ale kdybych měla v okresním přeboru stanout před Sluncem jako Sněhová vločka, rozpustím se!!.. nezapomeňte, mým cílem je Severní pól!! :-))

.. nu, ještě trochu muziky, a ano, Chopin.. tenhle valčík umím zahrát také, není technicky nijak obtížný, ale je velmi těžký na hledání vlastní polohy citu a emocí..

EVGENY KISSIN plays CHOPIN Waltz Op.64 n.2
http://www.youtube.com/watch?v=WVsGf1ag6Us

.. hezký den všem návštěvníkům Neznámého města..
21. 03. 2013 | 10:14

Z.W. napsal(a):

Ahoj Milane,
díky za slovo do vlastních řad.
Ale že píšeš o zbabělosti, mě? A vyvinit se?
Tomu nerozumím, beru to jako zajímavost. Kdyby autorem takových slov byla Tužka nedivil bych se, napsala tu o mně jinší věci. A přestože to s Bohem to nesouvisí, posílám k poslechu zachycení dne pro souznění s jarním dnem.
*
http://www.youtube.com/watch?v=InMhSNBlIg8&list=PLA52D18E2AB320106&index=28
rachmaninoff
*
Víš, ony jsou jen obyčejné věci kolem nás a stavy vědomí korespondující s duší tím vším složitým, co je za naším životním obzorem. Ale ve skutečnosti to ani umělci, ani básníci nesmí brát moc vážně. Čas kvapí všem a ten nazastavíme. To bychom měli mít na zřeteli především. Osobně o směrování paní naivky nemám žádný strach, ježto ona sama velmi přesně ví co a jak.
Děkuji Ti za zprávu a přeji zde všem klidný den.
Zdeněk Wachfaitl
**

P.S. Tužka, omlouvám se za zmínku o Vás, ale Vy dobře víte, o čem mluvím.
21. 03. 2013 | 11:33

Milan Bukovecký napsal(a):

Z. W.

To jsem se nasmál. Budu se ještě muset hodně učit. Humoru jako na hřbitově. Milý Zdeňku, také díky za to, že jste se postavil za myšlenku, aby paní Naivka upřednostnila své texty, před VVG (Vincent) a až někdy, až budete nejen Vy úplně vyhladovělý po vědění, tak by mohla vypustit VVG z ohrady na zesláblé glosátory v aréně ACZ. Mohli bychom tomu říkat na občasnou. Schází jenom její potvrzení. Jak vidíte, má nás plně ve své moci. Za tu dobu byste se mohl uvolnit a napsat řádnou povídku do ze Šuplíku, a slibuji, že po 14 dnech, ne dříve, ji zašlu i já.
K tomu mi dopomáhej Bůh i paní Tužka!

Hezký den!
Milan Bukovecký
21. 03. 2013 | 15:05

Milan Bukovecký napsal(a):

Naivka

Umíte přesně trefit na komoru. Šel jsem na kolena, když EVGENY KISSIN plays CHOPIN Waltz Op.64 n.2 a viděl Vás v šatečkách, jako dvanáctiletou, jak drtíte bílou slonovinu klavíru Chopinem. Děkuji. Dárek je jistě i pro pro Z. W., kterého trochu zlobím, přesto všechno mu, všechny Vaše vzkazy přeji.

Hezký den a príma preludování.
Milan Bukovecký
21. 03. 2013 | 15:45

Zdeněk Wachfaitl napsal(a):

Milan Bukovecký
nezlobíš, jen mě to stálo více přemýšlení, více času a korekce textu, aby to nevypadalo jako nevhodnost. Je dobře, že se směješ, ovšem moc velký pocit legrace jsem z toho po ránu neměl. Jen bych podotknul, že mě tu nikdo v ruce nemá, myslím to vážně. Spíše by to mohlo být obráceně, ale na to ještě nemám čas. Ovšem já si píšu i v jiných dimenzích než je město N.
Přepokládám, že to víš, v šuplíku být jednou za měsíc je dle mých posledních náhledů až až. Věnoval jsem tomu dokonce dnešní odpoledne, zdali to bude o víkendu venku záleží už na editorovi. Zatímco se směješ, já píšu, utáhnu si šrouby vědomí, že všude se něco děje a hledím si svého příběhu. je to náročné, rád bych stihnul vše - ale ono to nejde. Musíme být soudní a nechtít být u všeho a také dát slovo těm druhým. Těm druhým, ať už jsou jacíkoliv a píší o čemkoliv. Nemusí se nám to třeba ani zamlouvat, stejně jako nezamlouvalo Barímu, synovi Kazana, když mu sedla na nos sova Papajučisú.
*
Tak, a v těch příbězích ze zeleného sukna, které výše popisuješ a vyprávíš, je někde osoba, kterou znám. Jistě tušíš o koho jde.
Proto Ti přeji měj se fajn, buď ve střehu, ale nepoměřuj Boha s kýmkoliv pozemským, je to pohrdání Bohem, není to správné.
**
Karl Gott mit uns a pěkný večer do města N.
21. 03. 2013 | 18:36

Milan Bukovecký napsal(a):

Z. W.
TOTÁČ. Novela Most-upraveno
Zimní královna
Kristýna Benková, rozená Fojtová, je tak medová, čtyřicetiletá, Bubeník je z ní popleta, hraje si s hrmou, někdy spadnou kalhotky
Paní Štírová kousne a zabije, jeden se láskou zalije
Úča fyziky, Krista Fýza, nádherně se lízá. Vdaná, vzala si střevlíka, co se pořád převlíká
Děti: Jarmila a Petr, páreček, možná každý blbeček, Bubeník jí dělá ještě jedno
Jemná, atraktivní, přiměřeně pasivní, zdvořilá, přesvědčivá, mírně neurotická, pracovitá, kritická, koketní, chytrá, naoko manipulovatelná, koncepční a vytrvalá, Bubeník vele kus fiká
Blondýna, velké šedé oči, krkatá labuť, nosatá, čapatá, ostrý výraz, tělo, ramena, kolena, břicho, uklidňuje kostrou páteře, dech amary, krásná almara
Byt 3+1, auto Škoda, sešity, prázdné spořitelní knížky, koberce, jídlo, tak jako Bubeník, socialisticky zámožná
181 centimetrů, příliš dlouhá, nohy, ruce, prsty, jejda, tak hluboká, úzká Japonečka
75 kilogramů, akorát, dá se i nosit, chytí se za nohy, a sedm slavných poloh
PAS 73 centimetrů, hruštička máslovka, být vosa, jen si ďobnout
BOKY 95 centimetrů, mandolína, pod strunami něco skrývá, vědecky, neví se kam koukat, jestli dolů, nebo na pecky, Bubeník, chce říci, cecky
ŇADRA 93 centimetrů, Bubeník: nejdřív na kozičky, houpy hou, nezbedy, musí se o ně starat, někdy zapomene, samy se připomenou
VLASY světlé, husté hřebíky, střapaté vlajky, vlasy, je to majetek, jak s nimi hýbá, pohazuje, krucipísek, vlasy jako státní vlajky
Jí hodně, čím dál tím víc, pomalu a smyslně, kdo by s ní nejed´, umí stolovat, pije, aby zapomněla, normálně, někdy nenormálně. Odchází jako dáma. Alkohol potřebuje, dobře ho spaluje, když pije, Bubeník si sáhne, když si sáhne, tak si vrzne. Když si vrzne, je šťastný
Vodu pije, stejně tak mléko. Potřebuje pít. Dodržuje pitný režim. Nosí i čutoru. Bubeník, kolikrát ji strčil v tričku do vany. Voda, moc pěkné
Piha na levém předloktí, výrazně velká, dojemně malé kozičky
Pozná se podle chůze. Jde jakoby proti větru. Plachta, krásná plachetnice, je to loď
MILENKA: Benko, obdivovatel svého přirození je nespokojený. Bubeník navýsost. Kristýna, jak kdy. Orgasmus někdy má, někdy ne. Je dobrá, předstírá, ukazuje kozí nožky, chlápci jsou u vytržení. Bubeník: kolikrát počítá do tisíce, aby zahnal ejakulaci. Holt dvacáté století a orgasmus. Je snaživý, ubezpečuje se, umím to s ní jenom já. Podle něj, Kristýna se má
Kristýna je člověk. Chodí s Bubeníkem. Někdy si myslí, jsem míček na ping pong. Ještě k všemu se chce manžel napořád vrátit, neví co s tím. Bylo období, kdy chtěla jen Bubeníka. Teď má období, kdy chce Bubeníka, někdy připouští i Benku. Nemůže být nikdy sama. Když leží v posteli, Benko jí pokládá ruku na prsa, říká „Kristo“, šílí. Také Bubeník pořád mele: „Kristo, ty máš kozičky “, šílí z něj také. Když už nemůže, přemýšlí, jestli by se nenašel třetí, a neodvedl ji
Ráno je jiné. Musí pracovat. Ve škole jí říkají „Nukleární pánbůh“. Kristina Benková je normální.
Milý rozvědčíku, přemýšlím, jestli bych Tě neadoptoval, když mne neadoptoval Arnošt Lustig, nabídl jsem mu to, vyvalil oči, ale, velká myšlenka, co myslíš?
Hezký den, Zdeňku, hezký den Neznámé město!

Milan Bukovecký
22. 03. 2013 | 08:31

naivka napsal(a):

..připojuji se k panu Bukoveckému, hezký den všem! :-))

..a zkusím ještě jedno pozvání, dále již nebudu obtěžovat.. děkuji především panu Klánovi za trpělivost a shovívavost, prosím..

Jsem Bludičkou mlhovin
http://mlhovinabludicka.blogspot.cz/2013/03/jsem-bludickou-mlhovin.html

..hezké jarní dny, i když zatím se sněhem..
22. 03. 2013 | 09:06

Z.W. napsal(a):

Milane,
tak tedy, dívám co je za Tebou, samá voda,na vzpomínky neplatí žádný totáč, takhle se slabší pohlaví chová vždy a všude. Hrají si s Tebou, píší tužkou, hrají na klavír, vzhlížejí ke hvězdám a Ty se stáváš hliněnou figurkou čínského císaře. Figurka na stolku před zrcadlem hlazená pavím perem. Ty, s tlukoucím srdcem v toužícím těle s tesknící duší.
Kristýna.
Tvůj skutečný symbol, až když zakloní hlavu a vlasy zacloní světlo směřující přes balkon oknem. K Tobě se vyklene mana pro mužův svět. Ano, i muži mají své dny pokud takto básní a sestavují vzpomínky z doby, kdy zadržet nezadržitelné bylo stejně vábné jako obtížné.
Kristýna.
Jméno již samo svádí, naprosto, Kristýna, nahoře v šestkách, Tebe samotného, stále. Jen ten ročník má již opět dávno po mnohonásobném abiturientském srazu. Hvězdy pohasínají, pouť vesmírem je únavná a vyčerpávající. Centimetry se nakonec stávají přítěží, ještě chvíli půjde životem dál schoulená a zkřivená stářím. Nakonec už se ani neozve, nebude chtít, aby bylo viděl to, co bylo a již není pravda.
Kristýna
Nemůže to být přeci pravda, si říká, probírá recepty i medicínu, Forever Young, a ví že nic nepomáhá. Od prvního dne, na slunci, spěje k zániku stejně jako k nim užívá Tvé zážitky, čerpá z Tebe to, co sama potřebuje ke klidu a zastavení. Čerpá více, čerpá tolik, že se nedokážeš přinutit k zastavení. Ubýváš i pomyšlením, které přispívá vánkem pro její osvěžení. Neodoláš ani jednu chvilku snění, i každé malé poblouznění v samotě Tě nechá trpět jako zvíře. Spaluješ rozum a vysílíš se do nemoci.
Kristýna.
Věz, že tehdy jí to sluší nejvíce i s tolika křížky, že se Ti zdá nemožné, aby s takovou zátěží překročila poslední řeku po životě, z jejichž břehů Ti zamává naposled. Vidina zmizela, a zbývá Ti se odebrat do klidu věčnosti v Říši středu. Do další armády, do dalších služeb a poctivého vojenského řemesla v Terracottové zemi.
Kristýna.
Na bronzovém voze s novým císeřem císařem a přehlíží své vojáky, přenesla se z Léthé do Říše středu, aby si mohl Ty věrně stát na svém místě další tisíce let, další a další. Splnila Tvé nejtoužebnější přání stát i po životě s Tebou tak, jak jen ona dokáže a Ty doufáš.
Kristýna
A dost možná, že se ještě za takovou dobu se najdou noví lidé, kteří na keramické tváře vezmou štětec či tužku a domalují znaky k nesmrtelnosti. Hliněné vojsko čeká se svým císařem na takovou chvíli stále, již dlouho. Jeden voják z Terracotty čeká též s obrazem v duši se stálou chutí na ty šestky.
Na Kristýnu.
**
Snad tedy Tvůj Bůh ještě neztratil s Tebou trpělivost a uchopí tu skutečnou tužku k namalování znaků nesmrtelnosti. Pro Tebe a Tvoji Kristýnu, i když bez pár centimetrů a se čtyřkami.
**
4U - Zdeněk Wachfaitl
22. 03. 2013 | 18:56

Milan Bukovecký napsal(a):

Zdeněk Wachfaitl

Milý Zdeňku,
psal jsem to 25 let, dnes ráno upravoval 1,5 hodiny a Ty to vypálíš za odpoledne. Dost dobrá práce, úplně ji rozumím, vidíš, jak ses vzepřel, stačí Tě posunout.

Přemítám, jestli by to nechtělo ještě jeden šťouch. Jistě chápeš, když jsem psal takhle před mnoha lety, nemůžu vědět, co bych mohl napsat zítra. Zřejmě by stačila jedna věta od Boha a posuneš se o ještě větší kousek z brány, ve které tak dlouho přešlapuješ.

Přeji Ti o tomto počinu hezké sny!
Tvůj, Milan Bukovecký
22. 03. 2013 | 22:19

Z.W. napsal(a):

Milan Bukovecký
děkuji za poklonu, s tím šťouchem máš pravdu. Ale jestli tomu dobře rozumím, je na řadě se svým tágem teď někdo úplně jiný. Ani ty, ani já. Odpoledne jsem věnoval něčemu jinému, psal jsem to až kolem šesté, moc času nebylo, ale podařilo se mi to vpravit do psací formy, do takové, která dokáže formulovat kompilace příběhů všech i vlastních a excelentně zacházet s jazykem. Jen jsem vynechal skutečné verše, nahradila to v pokusu o příběh jen zvolání ke Kristýně.
*
Jo, tak nějak to bylo poprvé také, s tím Antýglem. Seděl jsi a tleskal. To mi stačí. Zatím. Pěkný víkend přeji Tobě i městu N.
**
P.S. V šuplíku má vyjít pan L.O. - Targus.
22. 03. 2013 | 22:52

Z.W. napsal(a):

Milan Bukovecký

po ránu na přilepšenou. Název blogu, každého, i nejnovějšího v šuplíku, je stejně jako kapitoly v knize nebo klapky ve scénáři vždy podmalován autorovými představami, které si ovšem čtenáři a diváci transformují do různých blízkých nebo vzdálených podob a spojitostí. Transmutací. K originálu je přesto stále blízko stejně jako stále daleko, i když se opájíme vlastními představami.
*
Blog Erna.
Erna.
Erna má narozeniny.
http://www.youtube.com/watch?v=1GsfQwBbK0o
Sehr gut, Liebling.
Deine Erna hat Geburtstag.
Zítra.
**
Přeji dnes příjemný den, mit Erna, i s Hančem a Vrbatou. /100 let/
24. 03. 2013 | 06:50

Milan Bukovecký napsal(a):

Zdeněk Wachfaitl vulgo Z. W.,

a ještě ke všemu jeho hravé rádio Alles Gute s Ernou. Alles gute dobré, Erna, noticku jsem k ní právě napsal. Legendu Hanč a Vrbata jsem v Krkonoších jako každý potkal, závodili jsme se spolužáky směr Labská, učitel Špička mě šťouchal holí do pozadí, abych se na běžkách hýbal. Nebudu se prsit, nejen H+V mě předběhli.

Hezký den!
Milan Bukovecký
24. 03. 2013 | 08:33

Z.W. napsal(a):

Milan Bukovecký

děkuji a zdravím. Do blogu Erna jsi to napsal mistrovsky. Hanč a Vrbata, ano promítali nám to pokaždé na lyžáku. Bylo to velké téma. Moji kluci jsou tam focený ve čtyřech a ve čtrnácti letech. Taková satisfakce a poklona zároveň. H+V by se mnou v roce 1981 jeli po hřebenech, v zákazu vycházení, bylo to stejné, najížděl jsem kiláky na Jizerku, 25 km v Krkonoších, a pak už 50 km v Jizerskách byla procházka. Jel jsem to 3x, a byl to vždy zkraje hrozný masakr, to se mi nelíbilo, a do lepší než do třetí vlny jsem se nedostal.
http://neviditelnypes.lidovky.cz/historie-synove-hor-0q8-/p_spolecnost.asp?c=A130321_232831_p_spolecnost_wag
*
Pěkný večer do města N. přeje všem
Zdeněk Wachfaitl
**
24. 03. 2013 | 22:55

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU a sbor, i Z.W.

-Puč mi drát-,

říkám chlapovi, hraje si s hraničářským revolverem, -líná hlavo!,- drznu, -mám žízeň, vole-, provokuji česky.
Uschlý obr otočí Marxovu hlavu, položí kolt na stolek, hlaveň směr břicho, dívám se na tu velkou díru, je větší a větší, chci, aby to zmáčknul.
-What?,- ptá se.
-Jmenuji se Michal. Dal bych něco k pití, bloudím,- povídám anglicky, -hledám FKK, na ní, ženskou-, lžu.
-Jo, jsem Jeff, jo!,- bleptne, jde se podívat, čím jsem přijel. Zaprášený Suzuki Jimny ho nějak přesvědčí. -Budeš tu, spát-?
Pokyvuji, krčím rameny, nevím.
-Ženský, přijdou, neboj, nějakou najdu-!
Měla to být restaurace, camping, co já vím, v mapě není, ale jedno návěští, vedlo ke strážci pralesa, Anglán hlídá komusi trosky karavanů, prolezlé třímetrovým konopím. Za nimi není nic vidět, šílí horko, chce se mi spát, lezu pod střechu rostlin před boudou, čekám.

-Co si dáš? Můžeš si šňupnout, nebo dát jointa. Máš prachy-?
-Jo, nějaký mám. Ale, nejdřív vodu a pak, voboje. Dvakrát do žlábku mezi ukazováček a palec prášku, krabičku cigaret marihuany na přilepšenou, zápalky-.
- Michale, príma, že tu seš. Ukážu ti, kde budeš spát. Holky se můžou těšit. Sem tak prohulenej, nemůžu je šukat! Tady máš, ukaž ruku, je to levný, za 40 marek a ještě 2 krabičky kondomů! Stejně je v nich roztrháš,- směje se přiblble, podává láhev s vodou, - máš v ní něco jako španělské mušky- doplňuje oplzle, ukazuje směr, kde je najdu.

Jdu, auto nechám napospas démonům, vůbec se nebojím. Můj hotel, na druhé straně ostrova, je skoro pět hodin autem po roztrhané silnici. Šlapu úzkou cestou k moři, trochu samospádem, mám být dávno mrtvý, i malý derringer s výbušnými náboji zůstává v přihrádce auta, prachy i doklady, najednou je mi jedno, že to mám mít za sebou, prášek zpracovává do euforie, tlačí na oči, jsem ztopořený a zvědavý.

Jsou tam samy. Zralé ženské, nahé a opálené.
-Nazdar. Posílá mně Jeff, jsem Michal, můžu si přilehnout-?
-Jasně, svlíkni se-, říkají rozverně, smějí se a dívají, Meredith i Ruth, jak mně tlačí do kraťasů. -potřebuješ umýt, jdem k laguně-.
Velké slonice, beru za ruce, jsem trpaslík, hrají se mnou sex jak s míčem, pořád držím, fascinovaně čučím na bílé proužky po kalhotkách a podprsence, padám na růžový ráj. Oddychujeme.
-Co tady děláš, v takový pustině? My se tu schováváme-!
-Náhoda. Přijel jsem se zabít a najednou, tohle. Zázrak. Krásné. Jste Židovky? Máte tak nádherný číči. Jako mimozemšťanky. Co ty šperky? Volepený jak Kleopatra. Úžasně rozpraskaný jazyky. Děsivě krásný pihy. Kozenky!
-Mimozemšťanky. Dobrej fór. Napij se z flašky a dej cigáro. Zkusíme to ještě jednou, chlape-!

Slunce pomalu zapadá, je zelené, stromy jsou modré. Milenky vytáhnou alkohol. Pijeme, kouříme, chichotáme se, motáme k autu. Jeff je sjetý. Ukazuji ženám derringer. Každá si jednou vystřelí do kostry karavanu.
-Tak! Máš po prdelce-, řekne Meredith, strčí mi jazyk do pusy.
-Tak a máš po prdelce-, řekne Ruth, chytí mně za zadek.
Blíží se noc, černá jak uhlí. Prales konopí voní životem.

Hezký večer!
Milan Bukovecký
26. 03. 2013 | 22:45

MA-FU napsal(a):

Pane básníku jste jednička
po noci s úplňkem,který vyrušil spaní-od časných 3 hodin jsem už vzhůru a jukla sem,jako že vzpruha bude a je-díky spisovateli Milane.Je to tak živočišné a zřetelně je cítit vůně konopí,ne jak se připaluje ,ale tak když se rozvlní ,jak zavoní.Úplně je letargie pryč. Já vím kdy nakouknout.
Snad už dnes budu spát,nebo si přečtu znovu"Puč mi drát"
a určitě zase zavoní prales konopí životem (citace).
Sněžné Velikonoce -to mi odčerpává sílu.Vše je přimrzlé-nic nestěhuji a tak čtu Vaše pěkné ukázky a básně.Díky pane!
Přeji všem paní Tužce,naivce,panu ZW (taky mistr pera) a PK i profesoru Klánovi a mistrovi pera panu Milanovi B.
opravdu krásné a požehnané Velikonoce (bez Jidášů a jiných zrad)...MA-FU
27. 03. 2013 | 13:58

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....Zdobím šestou bránu Neznámého města zelenou ratolestí,.....milí přátelé,... a všichni, co do ní vstoupíte,.....přeji trpělivé čekání na Vzkříšení,....

Čekám ještě na slunce,.....chce to jeho sílu,......poprvé v životě jsem stála na Zelený čtvrtek před úplně zavátou hrobkou, kde sní svůj věčný sen bytosti v mém životě mi nejoddanější,.....svíčky ve sněhu,.....jen kolem nich se po chvíli udělal prostor a ony se propadaly hlouběji, až je ani nebylo vidět,....jakoby sestoupily až ke dnu k rakvím.
Tužka.
28. 03. 2013 | 21:58

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Od listopadu pořád spím. Nejlépe u počítače. Spadnu do jeho kláves. Pak jdu na velkou sedačku, v rohu pod oknem mám místo jak kočka. Nejlépe mi je, když běží televize. Vnímám pouze barvy. Jedině to mne na ní fascinuje. Neprodleně po přijmutí tohoto zázraku, usnu. Tak se v tomto čase kolébám já.

Jsem rád, že na Vás působím jak terapie i když musím přiznat, problémy s Měsícem mívám také. Ne tak silné ve městě, ale, jakmile jsme u nás na vesnici, převaluji se, stahuji rolety, působí mizivě, cítím ho za hliníkovými žebry, posílám báseň, kterou jsem o něm napsal, je z knihy Bakelitové zvony, určitě jsem ji zde publikoval.

Úplné zatmění Měsíce

Bylo to jako cesta do pekla, změklou šedí kůry
Prachovka stírala můry, důra šňořila noční vlak
Vrány klovaly vak popelnice, pysk fúrie úplňku
Klofáky zdravotní policie, hlídal je starý havran

Přišel si pro mě s Valkýrou, almara vrzla v pantu
Mantilu noci svíral v mantlu páv ledového světla
Zametal bičem dravce spadané karmíny laskavce
Poslal sen na hrby receptory, bledé bříško panny

Sypalo z moždíře hřebíky pudru, padaly z boxu
Zvedl jsem oči, syčel plátek kosti eloxu žaluzie
Sáhl jsem na kudlu, harpyje hladila jeho střenku
Ďábel stál venku, škrábal koksem hrudníku okno

Chtěl jsem vstát, vzbouřit se, vytěsnit záři makra
Ale ledové boty kosmu přibily čakru na polštář

215

Přeji dlouhý jarní spánek, sny plné kopretin, úžasné trávy na louce, vůni borovic.

Tužka

Poprvé po 4 měsících jsem běžel. Nechtělo se mi. Byly to necelé 2 kilometry. Myslel jsem, že už to nikdy nedokážu. V bílém sněhu večera svítily pouliční lampy Strahova. Spletl jsem autobus, měl schůzku s dcerou a meškal. Chvíli jsem váhal. Stará cesta, kterou jsem znal, a na ní zapomněl, tu pořád ještě byla. Chtělo to jen podnět. Panorama Ladronky mizelo, běžel jsem do údolí Motola, skrz obří nemocnici, kde umřela matka. Tehdy, to ještě byla pozemní vojenská nemocnice pro dospělé, říkali jsme jí Lambaréné, každý den jsem chodil kolem matčina okna, ťukal na sklo likusáku a posílal jí pusu. Úplně jste mne rozložila vzpomínkou na své nejdražší, připomněla Slunce, mé drahé a jejich hrob.

Díky!

Hezké svátky, dámy, paní Naivko, pěvecký soubore Neznámého města, muži kolem pana Klána, pane Kláne! Zpívám Kolovrátkáře od Schuberta, v ruce mám čepici a prosím o milost pro mé příspěvky.

Milan Bukovecký
29. 03. 2013 | 08:40

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Od listopadu pořád spím. Nejlépe u počítače. Spadnu do jeho kláves. Pak jdu na velkou sedačku, v rohu pod oknem mám místo jak kočka. Nejlépe mi je, když běží televize. Vnímám pouze barvy. Jedině to mne na ní fascinuje. Neprodleně po přijmutí tohoto zázraku, usnu. Tak se v tomto čase kolébám já.

Jsem rád, že na Vás působím jak terapie i když musím přiznat, problémy s Měsícem mívám také. Ne tak silné ve městě, ale, jakmile jsme u nás na vesnici, převaluji se, stahuji rolety, působí mizivě, cítím ho za hliníkovými žebry, posílám báseň, kterou jsem o něm napsal, je z knihy Bakelitové zvony, určitě jsem ji zde publikoval.

Úplné zatmění Měsíce

Bylo to jako cesta do pekla, změklou šedí kůry
Prachovka stírala můry, důra šňořila noční vlak
Vrány klovaly vak popelnice, pysk fúrie úplňku
Klofáky zdravotní policie, hlídal je starý havran

Přišel si pro mě s Valkýrou, almara vrzla v pantu
Mantilu noci svíral v mantlu páv ledového světla
Zametal bičem dravce spadané karmíny laskavce
Poslal sen na hrby receptory, bledé bříško panny

Sypalo z moždíře hřebíky pudru, padaly z boxu
Zvedl jsem oči, syčel plátek kosti eloxu žaluzie
Sáhl jsem na kudlu, harpyje hladila jeho střenku
Ďábel stál venku, škrábal koksem hrudníku okno

Chtěl jsem vstát, vzbouřit se, vytěsnit záři makra
Ale ledové boty kosmu přibily čakru na polštář

Přeji dlouhý jarní spánek, sny plné kopretin, úžasné trávy na louce, vůni borovic.

Tužka

Poprvé po 4 měsících jsem běžel. Nechtělo se mi. Byly to necelé 2 kilometry. Myslel jsem, že už to nikdy nedokážu. V bílém sněhu večera svítily pouliční lampy Strahova. Spletl jsem autobus, měl schůzku s dcerou a meškal. Chvíli jsem váhal. Stará cesta, kterou jsem znal, a na ní zapomněl, tu pořád ještě byla. Chtělo to jen podnět. Panorama Ladronky mizelo, běžel jsem do údolí Motola, skrz obří nemocnici, kde umřela matka. Tehdy, to ještě byla pozemní vojenská nemocnice pro dospělé, říkali jsme jí Lambaréné, každý den jsem chodil kolem matčina okna, ťukal na sklo likusáku a posílal jí pusu. Úplně jste mne rozložila vzpomínkou na své nejdražší, připomněla Slunce, mé drahé a jejich hrob.

Díky!

Hezké svátky, dámy, paní Naivko, pěvecký soubore Neznámého města, muži kolem pana Klána, pane Kláne! Zpívám Kolovrátkáře od Schuberta, v ruce mám čepici a prosím o milost pro mé příspěvky.

Milan Bukovecký
29. 03. 2013 | 08:42

Milan Bukovecký napsal(a):

Vážení, omlouvám se! To reCAPTCHA. Jako u povídky "Puč mi drát" jsem musel měnit slova, vypouštět slova, až to po x-té prošlo. U tohoto příspěvku, nevím, vypustil jsem jen číslo stránky z knihy, která tam zůstala, a reCaptcha pustila obě verze. Kdyby se náhodou podíval pan Stejskal, mohl by nás jednoho vyhotovení zbavit. Tímto zdravím i pana Stejskala, přeji mu hezké svátky, děkuji tímto za prostor, pro přemítání o nesmrtelnosti chrousta.

Milan Bukovecký
29. 03. 2013 | 08:52

naivka napsal(a):

:-) Děkuji za pozdravy. Prosím i ode mne, krásný a sváteční den Neznámému městu.

.. ač opět nasněžil sníh, přeji konečně sluníčkové svátky jara!! .. veselé velikonoce..

.. a jen pro rozptýlení, spisovatelka ani básnířka ze mě nebude, ale snad po přečtení nebudete litovat příliš ztraceného času.. děkuji předem za případnou návštěvu:

http://mlhovinabludicka.blogspot.cz/2013/03/fialky-eskymak-snehova-vlocka_29.html
http://mlhovinabludicka.blogspot.cz/2013/03/tanec-s-vlkem.html

.. hodně štěstí a světla do Neznámého města přeje naivka..
29. 03. 2013 | 10:15

Milan Bukovecký napsal(a):

Neznámé město

Oko za oko, zub za zub

Obraz 22
Reál-vyšetřovací místnost policie.

Záběry:
Těžce postřelený vrah Vopěnky sedí ve vyšetřovací místnosti,
mord parta ho má v práci.
Mezi policisty je přítomen překladatel.
Policajt mydlí vyšetřovaného velkým placatým a pružným obuškem. Vrah je svlečený, nadopovaný, lehce ošetřený, krvácí. Je blízko smrti.
Překladatel je vyvalený, když vrah prozrazuje českého zprostředkovatele mordu.
Vrah
Viliam Malatny.

22.1
Vyšetřovací místnost policie. Mord parta má v práci
zprostředkovatele. Místnost je ve starém klášteře. Viliam Malátný vzdoruje, nepomůže ani obří obušek.

Malátný
Kurvy, máte to spočítaný. Dete na dlažbu.
Policista
Jo, tak, jo. Na každýho platí něco jinýho.

22.2

Záběry:

Noční dvůr starého kláštera, u zdi je -1, přestože je počátek července, chladí na led. Zprostředkovatel stojí u ní uvázaný a nahý. Každou hodinu jiné světlo, jiný úhel, polévají ho vodou.
I v poledne je na dvoře zima.

Malátný
Je to Šedá Liška, řekne a omdlí.

Obraz 23
Reál-vyšetřovna policie

Jeden ze stálých a bohatých klientů EXALTA, Josef Fuchs alias Šedá liška, člen party Mamoni, sedí ve vyšetřovací místnosti.
Objednatele sebrali v baru. Vede se formální výslech. Na stole leží telefonní seznam. Vyšetřovatel si s ním pohrává.

Vyšetřovatel
Máme zprávu, že jste člen spolku Mamoni, zdá se nám, že je to něco jako mafie.
Šedá liška
Kdo by to řek, mafie.
Vyšetřovatel
Zabili vám známého. Víte to? Asi budete na řadě, ne? Nevíte, kdo ho sejmul?
Šedá liška
Volají různí voli. Není to jak dřív. Nic není pravda. Dnes, aby se člověk obracel o pomoc na fízly.
Vyšetřovatel
Tak jo. Můžete jít.

Záběr: kancelář vyšetřovatele. V ní nechápavý důstojník.

Důstojník
To ho necháme jít?
Vyšetřovatel
Necháme. Potřebujeme je dostat všechny.

Obraz 24
Reál-ulice-kabriolet-v něm Šedá liška

Měsíc po vraždě sedí Šedá liška v autě, čeká na vyprovokovanou schůzku. Střechu vozu má dole. Po chodníku jde atraktivní žena, ptá se na cestu.

Žena
Mohl byste mi pomoci? Hledám ulici Pod lipkami?
Šedá liška
Jistě. Ukažte tu mapu.

Žena podává mapu, je napuštěna silně jedovatou chemikálií. Šedá liška ukazuje místo.

Žena
Děkuji! Hezký den.

Pokyne rukou, má na nich rukavice, ladí s oděvem, bere mapu, jde. Šedá liška slintá nad její krásou, kolemjdoucí muži se za ní otáčí, z amplionu krámu hraje jazz.

24.1

Záběr: za prvním rohem čeká ženu parťák, přistrčí neutralizující pytlík, zasune do něj jedovatou mapu.

Záběr: muž vhodí věci do popelnice. Pospíchá pryč.

24.2
Přesně podle instrukcí čeká za dalším rohem jiný pomocník v rukavicích, má také pytlík.

Záběr: žena do něj vsune ruce a vytáhne. Muž odchází. Žena štítivě svléká rukavice, sklepe je nad druhým kanálem, špičkou boty je vtlačí mezi mřížky, otevře kabelku, vytáhne pro jistotu neutralizující kapesník, kabelku kapesníkem otře a vše vhodí do popelnice.

Záběr: popojde a na závěr utírá dalším kapesníkem prsty, přetírá boty a vtlačí ho do žeber jiného kanálu.

24.3
Vypravěč:
Škoda, že nejde říci Šedé lišce, jaká je svině, škoda že nemůžou mstitelé vidět, jak v křečích umírá.

Záběr: z amplionu krámu hraje pošukaná muzika kapely Rammstein.

Ze scénáře Mirafiori, zasílá anděla pomsty,
Milan Bukovecký
30. 03. 2013 | 18:54

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,.....pro Neznámé město,....pro přátele a další návštěvníky,....že ho krášlí příspěvky a texty,.....
Pro pana Klána,....

Velikonoční přání.

Veselého zajíčka,
ať je plná mošnička.

Hodně pestrých vajíček,
na pomlázce mašliček.

Pro zdraví a pro radost,
ať má každý všeho dost.

Slunce,.....slunce, kde jsi, čekám, .... toužebně tě očekávám,....děkuji všem za připomenutí, vrátím se,...jak jinak,....Tužka.
31. 03. 2013 | 12:25

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Posílám z knihy Cukrová zeď, soubor 13-Nafta, původní verzi básně Košelevo, když tak krásně pláčete.

Košelevo 1984


Poď sem Slunce, poď blíž, ať vykoupu Tě
Svůdné jsi jak šátek z Indie a pro ptáky zob
Choulíš nahotu v hábitu, pálíš mě a myji Tu
Vlasy svázané, tak zemitě, na překrásný cop

Poď sem Slunce, poď blíž, na řece jsi host
Tvůj nekonečný post jde pouští nebe brodit
Den ztuhne a mega inteligence může plodit
Aby dech z vody už nezábl na lanový most

Poď sem Slunce, poď blíž, jsi správný host
Čekám, až bosé mávneš sukní, hodíš střevíci
Vrzne písek, nechá jak psíček u dveří kostici
Teprve pak se v okně uvidím trapně maličký

Poď sem Slunce, ty Tvoje tlapičky
Poď blíž

Zdravím Neznámé město!
Milan Bukovecký
02. 04. 2013 | 10:23

MA-FU napsal(a):

mistr pera M. Bukovecký

Jistě jste viděl INTERPELACE -pokud ne,podívejte kam se ubírá kultura.To je samozřemě pro všechny kdo jste neviděli...Ne že bych se zasekla,ale přemísťování věcí zabírá mě teď ponejvíc času...čtu večer tady a ráda..zdravím MA-FU
http://www.mudrlant.cz/interview/interpelace-tomas-sedlacek/1902-interpelace-16
05. 04. 2013 | 13:48

MA-FU napsal(a):

Pro všechny ve Městě

http://www.youtube.com/watch_popup?v=DWAqNho-JpQ&feature=youtu.be
05. 04. 2013 | 13:51

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Děkuji za potlesk. Aréna spí. Ještě ke všemu jste mi dala zadání a opravdu, nechtělo se mi ho otevřít. Přesto, abych neurazil, zkusil to. Něco tak vágního, se jen tak nevidí a neslyší. Navzdory tomu všemu, pustil jsem do sluchátek Carlose Santanu, jeho Afriku i další, a píšu.

Skuteční umělci, kteří, tak jako v totalitě, i dnes, pracují v podzemí, utekli do vnitřní emigrace, kde tvoří. Jinak ani nemají šanci, tváří tvář rozkladu kulturní fronty, která mluví za ně a na ně, nikdy je k sobě nepustí, ty kohorty strážců kulturního koncentráku průměrných plagiátů, které, když slevíme, jsou někdy i ke koukání, a poslechu. Ale, jediné umění, které má u uměleckého systému mogulů zmaru zelenou, válcuje nás, ovládá a rozkládá, je teror konzumu a reklamy, kde „marketingoví géniové“, vypuštění z ohrady se svými ocelovými psy, jako každý rok rozvěsí do příšerných skulptur plastové lahve po náplavkách našich řek, jejich graffiti pomalují zdi našich domů, řemeslně zruční machři posbírají šrot a svaří ho do rezavých oblud svého myšlení krávy. Za kulturu se také považují a obdivují umělecké směry, kde, muži, stříhají ženám pubescentní ochlupení a poníží je tím, že je nalepí na plátno, také ženy nechybí a rovněž poníží muže, když jim ukradnou sperma a zamíchají do barvy svého výkřiku. Jako samozřejmost se berou správným proudem rozkladu druhotně negramotné spisovatelské celebrity se svými motýly ve varlatech, prsech a břiše. Pokles tohoto myšlení kultury se také projevil a zřejmě nadále projeví, i v nově zaváděných třídách mladých spisovatelů, které, prý mladé umělce připraví.

Celé je to obsahem středoevropská fraška post bolševických správců pořádků, která, do hlav vyhládlých návštěvníků po kráse, vštěpuje svou pokleslou výjimečnost pohledu, jak umění má vypadat. Tyto kurátorské nicky a kunsthistorické mrtvoly spravují grantové a jiné peníze, aby je uvolnily jen pro umělecké nuly a příživníky umění. Je to ubohý stav. Nezbývá, než sáhnout do minulosti, pustit si muziku 19 století, která nám zůstala, a milovníci zmaru umění nám ji nechali, jedině proto, že vlastně nemluví a nepíše a nezbývá než čekat zázrak, ale, jako pokaždé, jak jste si jistě všimla, Ježíš Kristus do Čech nepřišel!

Hezký den!
Milan Bukovecký
07. 04. 2013 | 11:56

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,......napíše informaci pro Neznámé město, že jaro už definitivně zvítězilo. Žížalky už otevřely svoje zimní doupátka pod zámrzovou vrstvou, a na záhonech, kam dopadalo slunce, už půda dokonale rozmrzla, a ony udělaly své vyhlídkové mansardičky, kterými se za nočního šera protáhnou a hledají zbytky tlejících rostlin k první jarní hostině po zimním půstu.

Jak jsou první jejich kopečky na záhonech, začínám setí,....na to čekají, někdy mi první setbu celou zchroupou,...letos to bude zase tak, zima byla dlouhá,.....půda pod stromy ještě nerozmrzla úplně.

Pane Milane Bukovecký, ....děkuji Vám za Slunce,.....hřálo, potěšilo,....doplnilo milé čtení v městě N.

S jarem je vhodný čas na získání zlepšení tělesných funkcí,....pohyb, pohyb, pohyb.
Nezačít hned napoprvé velkou dávkou,....pomalu,.... ale pomalu zátěž stupňovat až do stadia, kdy pohyb přináší potěšení a druhý den ráno se nedostaví únava. Takový pohyb s větším vyčerpáním a únavou si dopřát tak dvakrát nebo třikrát do měsíce,....víc ne. Prostě mít z něho radost a ty správné endorfíny. Endorfíny skutečně vznikají při svalovém pohybu trvajícím alespoň nepřetržitě 30 minut. Endorfíny,....hormony duševní rovnováhy,.....a jak lehce je získáme,.....půlhodinka svižné chůze venku.

Váš poslední vstup ze 7.4. na adresu umělců je dokonale výstižný. Pojmenoval jste to správně.

Teď až,....v posledních dvou letech se mi stalo, že jsem několik výstav mladých umělců prošla a dokončila prohlídku jen s velkým sebezapřením,....nebylo obdivovat co,.....jen slepence a slátaniny materiálů a technik. Škoda času, dívat se na něco takového,.....vždycky si pak říkám,......žes nešla raději do parku.

Díky za všechny vstupy, těším se stále, co napíšete,....i když to není určeno přímo pro mne.

Zkuste se naučit Pozdrav slunci,....popis je zde v Neznámém městě, myslím,....ale najde se lehce,....je to stěžejní cvik jógy, několikerým zopakováním i on vybudí nějaký ten endorfín,.....no,....a abych nevynechala, ... nejvíce endorfínů dodá to cvičení dvojic podle Kámasútry.

Přeji krásné jaro, slunce a endorfíny,....Vám,....i všem ostatním na procházce městem N. Tužka.
13. 04. 2013 | 21:19

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro MA-FU,.....zdravím Vás,......tak problém parazitů,....domnívám se, že je to takový skrytý problém,....zejména ti mikroskopické velikosti zůstávají utajeni.

Bylinářství o parazitech pojednává,....ale,....ale používá na čištění těla, a to i zvířecího, převážně jedovaté rostliny. Už jsem psala, že bylináři rozdělují jedovaté rostliny do pěti skupin. První, síla jedovatosti 1,....tady se většinou není čeho bát, pokud není alergie.
Poslední, pátá skupina, to jsou rostliny smrtelně jedovaté,....a že jich i na padesáté rovnoběžce je několik. Nepíše se o nich,....víceméně se to tají,....aby nebyly zneužity.

Na parazity se většinou používají rostliny ze skupiny tři,......ty už při špatném dávkování, nebo přecitlivělosti jedince mohou vyvolat vedlejší problémy,....nejčastěji je to rozvrat vnitřního prostředí,....ten se projevuje rychlým a povrchním dechem, pocením, závratěmi, ztrátou citlivosti končetin, zvracením, prudkými a bolestivými kolikami některého z vnitřních orgánů,.....
.....Takže, s těmito bylinami tuze opatrně,....a raději se použití vzdát

Ale je několik rostlin, které jsou li pravidelně dodávany do těla, pomáhají mu vypořádat se s parazity ve vnitřním prostředí.

Dávám je do potravy i psům.

Především je to česnek, syrový i vařený, dva stroužky do litru polévky udělají dobrou službu,....takovou polévku bychom měli jíst každý třetí den, aby se vnitřní prostředí průběžně zásobilo látkami, ve kterých se paraziti špatně množí.

Dále je to petržel, celá rostlina a celer, ten je o něco méně účinný.

Mrkev naopak paraziti milují,.....dělá to ten vitamín A, ale, není se ji třeba vzdát, jen si k ní přidáme i kus petržele a tím ji parazitům "znechutíme".

Z bylin lze použít nejedovaté druhy,....pelyněk,....použít jako koření do masových pokrmů,....ono i maso některým parazitům víc chutná a v tomto prostředí se ve střevech víc množí.

A zase báječná pampeliška,....čaj, salát, do polévky, do zapékaných nudlí, brambor,....pampeliška zbavuje vnitřní prostředí převážně plísní,....tak pampelišku každý den.

Tak to by bylo asi vše k té Vaší otázce.

I Vám ještě jednou popřeji krásné jako,....vrátím se sem, napíšu rozpis bylin, kdy je jak užívat, aby nám dodaly sílu a energi,.....Na shledanou v městě N. Tužka.
13. 04. 2013 | 22:03

MA-FU napsal(a):

http://www.youtube.com/watch?v=QTZCFTmSwO8

Mistr slova a pera pan M.B.

Hmm ,než jsem se vdala měla jsem ten samý monogram..jen na okraj

Pane Bukovecký,je tomu tak jak to popisujete. Jsem starý staromil a tak staří mistři jsou pro mne nejoblíbenější,nejen v hudbě,obrazech,sochách, architektuře ale dá se říci že jen literaturu můžu jen současnou i když... ne všechnu.Dnes jsme prvně zapojili gramoradio v novém domečku a pustila oblíbených 12 taktů...blues,zemitý,černošský, bezvadný...
a koukali jsme na jaro z tepla nadcházejícího domova,kafe bylo dobré a byl vzácný čas shody a symbiozy.
Milý pane ale Pán mi navštívil,ne,že ne! Představte si ,přijel se podívat v týdnu instalater,kam dáme myčku a vyprávěl nám příhodu o tom,jak jim bouchnul papíňák,nikomu se nic nestalo,jen kuchyně mastná všude a maso až v obýváku!! A já jsem vzala papíry a auto-a uháněla o závod domů do starého...neb jsem nechala na plotně paíňák s uzeným se vařit! Nebyl to Pán,který tam poslal toho instalatera?? Nic se nestalo nebyli jsme pryč dlouho,ale řekla jsem dceři a ženě mého syna: Holky navštívil nás Bůh....
Možná se mi vysmějete ale to bylo až fatální ....
děkuji za hezká slova i za ta o moderně..musím se utrhnout do Obecního domu na Muchu..secesi já miluji.
Moc vás zdravím také milou paní Tužku s jarní úvahou a pobídkou k získání endorfínů ..(denně zdravím slunce i když nebylo dlouho vidět!!!)denně promnu ruce a přikládám na zavřené oči..možná díky Vám Tužko, přežívám ty stresy a vyčerpání...díky Vašim moudrým radám..Zdravím do Města všechny a těším se zase na dobré počteníčko..MA-FU
13. 04. 2013 | 22:05

MA-FU napsal(a):

Tužka

...tak jsme psaly ve stjný čas... co to je telepatie??
Těším se na rozpis bylin a díky i za poučení pro parazitologii...nevím,zda jste četla ten přiložený odkaz,ale dost to nahánělo hrůzu..

Díky znovu a jistě nám teď bylinky budou rost před očima...MA-FU Vás jarně pozdravuje
13. 04. 2013 | 22:19

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro MA-FU, díky,...nemělo to být krásné jako,...ale krásné jaro,....telepatie,....na tu opravdu věřím,....mám dost příhod,.....

Jednu, ... zrovna jsme o ní nedávno mluvili,.....známým jsem před lety půjčila na jarní prázdniny chalupu v horách. Mladí, malé dvě děti, auto neměli,.....vezla jsem je do chalupy s tím, že je zas za týden v neděli odpoledne dovezu domů.

Ve středu jsem navečer pekla nějakou buchtu,.....když najednou jsem měla velice nepříjemný pocit, že se na chalupě něco děje,.....nedopečenou buchtu jsem vyndala z trouby, sedla do auta a za ošklivé vánice jela do hor. Proklínala jsem se, že reaguji na své pocity a doměnky,....k chalupě se v zimě nedá dojet,....musí se tak 700 metrů pěšo do kopce. Něco mě pohánělo, kopec jsem zvládla v neuvěřitelně krátkém čase,.....Calupa tmavá, noc po jedenácté hodině,....nervźně otvírám rezervním klíčem.

Ačkoliv je u chalupy malá moderní přístavba, v které se většinou bydlí, děti ten den chtěly spát ve staré část se starými velikými kachláky a ležením v jejich horní části. Neznajíce způsob topení v těchto kamnech, naložili je uhlím,....to ta kamna roztopilo jak sentinel, a dřevo, které si narovnali do výklenku, pod trouby, který k tomu ovšem nebyl určen, už doutnalo a smradu jak u milíře.

Možná by se nic nestalo,...kolem podlaha z kamene, místnost velká, dveře nedoléhají, třeba by i kouř nebyl natolik jedovatý,.....ale,....NĚKDO, .... já říkám Prozřetelnost s Andělem Strážným,... chtěli mít jistotu, že se nestane neštěstí,....tak mi vnukli myšlenku,.....
Těch příhod mám víc,....moje nevlastní prababička mi vždycky říkala, když jsme si o takových příhodách povídaly,...jí se taky stávaly,.....nikomu to neříkej,.....měly by nás za blázny nebo čarodějnice,.....no a já to dám dokonce na internet,....nevím, nevím, zda mne v noci ve snu nepokárá, že se neřídím dobrou radou.

Tak krásné sny,....Tužka.
13. 04. 2013 | 23:44

Tužka napsal(a):

Tužka napíše a pokárá se za,....doměnky, ... domnívati se tak domněnky,....Tužka.
13. 04. 2013 | 23:50

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

To jsem se načekal, jak studentík u klandru tramvaje, než přijde jeho milá. Děkuji za příspěvek, děkuji za povzbuzení a endorfiny, děkuji za osvětu. Moje řeč s tím pohybem. Budu to aplikovat.

Současnost umění je opravdu pro zlost. Jeho správci a účetní by měli běžet uličkou hanby husarů.

Pozdrav slunci zkusím, koupil jsem podložku na cvičení. Jde to pomalu. Nejvíce se těším, až poběžím na Ladronku (ze začátku pojedu autem, nebo autobusem, je to do děsného kopce) a pak v trávě až k vysílači a zpátky, v zahradní restauraci si dám pivo, budu koukat na třešňovku, kolem budou šustit bruslaři a maminky s kočárky, všichni, kteří si užívají jara. Vrtuli Kamasútry asi už nezkusím, ale dostala jste mne do vzpomínky, díky za podnět.
Také přeji krásné jaro a endorfiny, jakož i tvrdému jádru Neznámého města, a panu Klánovi, jasně!

Nové dny

Je ráno, po stráni brouzdá Slunce
Dívej, šeptá, miluješ hochu ženy
Kývu hlavou, šífy tlačí harfu Boha
Struny hladí okr jara, hledí třešně
Čarodějné už nespí, a medonosky
Stylově tančí, srkají z okvětí vodu
Živý svět šumí, pyl sletí kvůli času
Brány života jsou ještě otevřené
Když ženy půjdou bosé na hon

Hezký den!
Milan Bukovecký
14. 04. 2013 | 10:11

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Na monogram je každý pyšný. V roce 1971 jsem pobýval služebně v Brně, najali mne ruští výstaváři na každoroční veletrh. Hlavním architektem civilní části Rusů, která byla nepoměrně menší než špionská, byl architekt Vasilij Točkin. Bylo to smutné a ještě čerstvé období okupace našeho národa. Brňáci nechtěli s Rusy nic mít. Ani jim v krámě v ničem nepomáhali. Rusové milují citrony. Vždy, když je chtěl jejich zásobovač, požádal, abych je koupil. Prodavači jim je zatloukali. Jednou jsem se s Vasilem zapomněl ve vinárně, samozřejmě nemohl chybět citron, okurky a rajčata, zpívali jsme šlágry s muzikou, drze jsem vlezl za mikrofon a zazpíval mu Oči čornyje. Kak Šaljapin, zpíváš, tykejme si, pochleboval, položil na stůl krabičku bulharských cigaret BT, nabídl, zapálil jsem si a poslouchal. Vidíš, mám firmu na cigarety, rusky Vé Té, Vasilij Točkin vysvětlil a rozbrečel se. Krásný Rus vzlykal a omlouval se, že nás okupují. Na hotel jsem přišel pozdě. Jako každý pátek, tam čekala, krásná a nohatá dívka, přijela nočním vlakem, vždy mne v recepci přestěhovali do většího pokoje s manželskou postelí, hotel byl starý, jezdila u něj tramvaj, poprvé, když zahýbala postelí, dívka se lekla, jak se mi to líbilo, zvykla si, zkusila to znovu a znovu, pak už to bylo normální, i když tramvaj byla fuč. Jmenovala se M. K..

Můj pohled na kulturu. Za tím si stojím. Jsou za tím letité zkušenosti, známosti a realita. Nikdy nebylo hůře. Stydím se za ni!

Blues. Svou knihu, Bakelitové zvony, kterou jsem psal 5-7 let. Pomohlo mi blues, které jsem si k psaní pouštěl, pomohl mi syn, s kterým jsem se hodiny přes oceán o ní bavil. Stačí, aby zaskřípaly struny na kytaře, a mám z blues husí kůži.

Určitě to byl Bůh, který k Vám přišel. Jednoznačně. Ovšem, soukromě. Byl tam jen pro Vás. Nepřišel na pomoc křesťanskému náboženství a jeho bloudícím dětem. V tom je pořád ta smůla.
Děkuji za link na Svarowského binokulár a jeho lov na rozdivočelého kamzíka. Děkuji, že jste se ozvala.

Hezký den!
Milan Bukovecký
14. 04. 2013 | 11:43

Milan Bukovecký napsal(a):

Neznámé město

Zlatý zub

Dnes, až půjdu k řece, chtěl bych mít v puse zlatý zub
Horní řezák vlevo, zlískal by forbínu pontonu přístavu
A parník úbělu Tvého těla ukryl za plentu letních šatů
Vidím své zlato s kormorány, nebe je nabito, startuji
Máchám křídly, letíme spolu, spadneme do víru vlny
Začnu, možná hned jak vyjdu z elinky, rovnou skočím
Na leštěnou žulu, puk na plochu, a Tvé nohy hokejky
Tvé prsy kozenky, a boky, madla lásky, prapory vlasy
Už dnes, až půjdu k řece, s kytarou žhavenou do běla
Stačilo by, kdybych měl zlatý zub a nebyl hluchý
Určitě bych si Tě našel

Děkuji panu Klánovi, posílám pusenky paní Tužce, paní MA-FU, paní Naivce, pozdrav pánům Targus, Z.W. a P.K., speciálně panu Zdenku Bromovi za link na Chuck Berryho, dnes jsem po dlouhé době brouzdal na ACZ, kouknul na ústrky Zaorálka, žral Pepu Řepu a tam link, dostal mně do ajfru, jeho muzika, která mně vždy nastartuje.

Přeji hezký den!
Milan Bukovecký

P. S. Jdu k řece, a zas někdy!
15. 04. 2013 | 10:30

Z.W. napsal(a):

Milan Bukovecký
Děkuji za pozdrav a jsem rád, že se tady zelená Tvá jař. Velmi se mi líbí Tvůj vstup s novým dnem. Novým dnem. Líbí se mi to, protože to hodnotím příjemně a bezbolestně. Takové je to jaro až léto, kdy se snad všechny nahromaděná zimní negativa dostanou ven z duše i těla a můžeme vnímat nové a snad i lepší pocity..
Dovol mi tedy, abych sdělil pro paní Tužku, jak se i její vstup usadil u mne v jarním vnímání a rozpoložení. Možná je to taková podvědomá variace na Nový den, možná ne, spíše určitě, jaro i nastupující léto se nám všem jeví úplně stejně, stejně příznivě, jarní vody odnesou chmury i spory o tom, která koza je důležitější, hlavně když mají kůzlata.
*
Odejel jsem do lesů Keltů, navštívit a shlédnout ztracený ráj s myslivnou, třešňový sad, vůni venku ležícího dřeva pořezaného na topení, vůni hnijících pilin, lesní školky a posed v akátech. Byl klid, fořtův pes na mě poštěkával a zpívali ptáci, pak se celým místem rozlehl modrý kouř z komína. Stál jsem v aleji pučících třešní a sledoval to fascinující divadlo. Dým voněl v západu slunce, které hořelo na obzoru, zprvu jen oranžově a postupně přešlo do tónů s růžovým nachem. Číhal jsem na tento moment celou zimu, čarovná moc Keltů tam v těch místech funguje, jsou to Magician‘s Birthday nad zlatými nalezišti a já byl zase konečně na tom správném místě. U jedné vyčištěné studánky, u otvírání studánek s vodou na zalévání hnijícího pařezu, do jehož útrob se vhodí červený žalud a zasadí použitá pomlázka..
**
Zdeněk Wachfaitl
15. 04. 2013 | 15:40

Z.W. napsal(a):

Tužka
Četl sem váš vstup i ty další, přinesly klid, i když se mi nutila myšlenka Descartesova k vyjádření, bylo vaše napsané nakonec příjemné. Je to občas zmiňovaný dubnový paradox, který posunuje život na točnu či kolotoč, možná i paternoster, kdy už nejedeme hlavou dolů a lepší je pohled na svět. A když dovolíte, vyhrábl jsem něco pro Vás, ze spodního patra psacího stolu, z neviditelného šuplíku, s datem 14.4.1995.
*
„Podíval jsem se na display veletoče po patrech, další cinknutí nejen v mých uších, cinknutí o strunu života, když si někde nad patrem s pořadovým číslem 929 zrovna v kabině rychlovýtahu zavazuji tkaničku, aby mi ta teniska na nové noze ve víru jarních událostí vydržela alespoň první game. Antuka bude jako vždy ostrá, dobíhačka na její kraťasy - jak bez levé nohy? Co ta nová asi vydrží, všechno? Nebo zbyde zase jen skřípat zuby v ohni sršících očí za páskou. Tenisové starty za balonem, stejně jako to běhání v Krčáku, rasokros mi měřila rukou snímající tep, prudký nástup a odchod do basů. Antuka v zubech, přitom ta barva je docela příjemná, mně tedy určitě i když rychlá blond dvounožka se zase vyřádí na mé straně dvorce a její spalující pohled uhájí každý míč. A proč tam vlastně jedu? Těch pater a být zase pod dohledem mé pečovatelky. Zavlnila se síť volejem, eso. Patnáct oba. Ona patnáct já šest, ona zase patnáct? Studí mi pot….

Už je šest patnáct, prosím vás, vzbuďte se. Je tu ráno. Kde?
Ranní sestra, podává teploměr. Kdepak je ten paternoster, a kdo má servis? Nové míče?
Doktor na empire? Zmizela mi patra kdesi vysoko nad zemí. We fly high, pane bože, to bude ještě doba, jak se dostat vůbec k tomu výtahu?
Uklidňuje mne jen východ slunce, který oznamuje svou každodenní pouť nad Blaníkem a sklouzává stíny přes vrchol rozhledny. Tak to bude ten počátek, i z této rehabilitační postele vidím po otevření očí kam až se mám dobelhat. Na vrchol bájné hory a žebříky na vršek rozhledny. A půjde to vůbec? Zase stejná otázka, stále stejná, všechny naděje se vždy rozplynuly v záplavě dalších a dalších komplikací? Půjde to, psala mi vždy dvounožka, jo, jenže z civilu vypadá nemocnice jako bezproblémové zařízení. Realita je krutá a drsná, zejména když sleduji a třeba si i vybavím, čeho všeho jsem byl jako pacient svědkem. Dva roky s příchutí tmy s pocitem smrti, oťukávající po každé v hodině duchů jednotlivé pacienty kladívkem do kolena… Úpění lidí bez reflexů a ranní ticho s pocitem nového probuzení mezi odešlými. Ale to tady již není – tak co mi tedy brání být zase o kousek dál. Jen lennost a nevyspání, protože já píšu do půlnoci dopisy dvounožce, i když ta pošta zase jako vždy selhává. Paprsky se derou přes temeno hory výše a výše, krásné, ale co dál. Dnes nebudu psát nic, budu se raději „rehabilitovat“ dle vlastního programu. Všechno pryč, levou z postele, to je nutnost, a do bazenu též. Ránem jsem hned v bazénu, kolik jich bude po 17 metrech na těch 12 km až na Blaník. Ale proč to počítat, je nutno cítit jaro přinášející sílu. Počítat sílu pro dvounožku, nebo roznožku, slyší posílit se musí, však mi to zase spočítá sama. S ptákem kanárem. Mám na to jen měsíc, začínám makat jako ještě nikdy. Přijede na Blaník a bude čekat až nahoře, abych to neměl zadarmo. V bílých lodičkách jako na vinohradských chodnících….. Máša.“
**
Děkuji a přeji příjemný den všem čtenářům Města N.
Zdeněk Wachfaitl
15. 04. 2013 | 15:41

Z.W. napsal(a):

Nasbíráno v Kladrubech, 14.4. 2013, pocit do města N.
*
Konečně pořádná jarní neděle, nádhera, si tak říkám ve voze,
když se čas naklonil a zdálo se mi, že je čas se odebrat zase cestou ku Praze. Sedím ve voze a přehrávám si příjemné pocity z probuzené přírody silně promíchané s devastujícím vlivem těžby dřeva v bezprostřední blízkosti rehabilitačního ústavu.
Těžba dřeva v záhybech mé vojenské vesty se mi připomněla mimoděk sama, jenže tady a teď neslyším řev Husqvaren a neoháním se pilou i s jejími kilogramy celý den. Vojenské plány, vojenští páni, maník s pilou a dva pomocníci, každá trojice 50 stromů denně, kolik bylo pil, 10 a já, ta trubka, co za to zodpovídá a má to na triku celý den, od zimy do léta. Kdepak je konec poručíkovi, ráno zmizí do Vilánce nebo Stonařova kontrolovat dršťkovou a bůček u řezníka a pivo v hostinci. Jen náhodně jsou v plánu Hruškové Dvory, bezpečnost práce v lese žádná, kanystry s benzínem na sněhu, olej také, ťuhýk. V duchu zase stojím na skládce dřeva za Pístovem, která voněla mízou i smolou jako chutí života. Chodíval jsem tam řezat na skládku snad raději než do Pístovské hospody na Jihlavského ježka za dvě koruny. Ježek, tehdy byl lepší než Smíchov, nemůžu se dopočítat těch let, tak raději ne....

A tady v Kladrubech za tehovskou křižovatkou to vypadá jako po hurikánu, všechno zničené, smíšený les s podléškami, byly jich tady přímo koberce. Teď jen bahno, zbytky větví, pochroumané pařezy, taková přírodní hrůza skoro odpovídající pacientům v Kladrubech, pro něž tímto lesíkem vede zdravotní chodník.
Paprsky odpoledního slunce se derou přes koruny stromů do svahů nad potokem, do smrčků z vysypaných šišek roztroušených v podrostu ostatního křoví. Les tady za léta zdivočel, studánka je sotva k nalezení a dole v rybníčku již není průzračná voda. Vyčistit to ale ještě šlo a nastrkat nové pruty do strouhy, abych se pro ně zase na konci května vrátil a roznesl po potocích pod Blaníkem. Sílu přírodě za sílu života, stále se mi vrací staré vědomí.
Sedím ve voze a koukám přímo na Blaník, jako kdysi ze třetího patra, terasa s balkonem, támhleta, se příjemným pocitem po bazénu, se sluncem a dopisem od Máši v ruce. Parková úprava celého místa a přilehké autobusové zastávky činí toto místo i dostaveníčkem pro místní. Jentak mimoděk se tudy pohybuje pár mladých, dívka s pomocí a mladík na vozíku. Je podvečer, stíny se již natahují, přijde mi najednou divné, že tito dva tu před 18 lety jistě nebyli a jak se vlastně ocitli zrovna zde, kde já už takové dojmy dávno zaplašil a jezdím sem vlastně kvůli velmi přiléhající přírodě a protože se tudy pohybuji i na Pálavu a do Vídně. Pochopil jsem, že ti dva mladí náhodně prošli večer kolem mne svou trasu a nic jim nechybělo. Byli spolu a nebáli se jeden o druhého. Byl to pocit jara, který jsem tady kdysi pochopil též. Prostě někde se musí navázat nit na předchozí lidsky funkční období, i když se to zdá nemožné. Teprve potom může začít proces skutečné rehabilitace, teprve potom to má celé ducha. I pro ty, co jsou na vozíku, půjde to psala mi i sem do ústavu dvounožka, protože všichni dobří a potřební lidé mají tu svou dobrou duši od duše, která je pozvedne k dalšímu životu.
**
Dřevo

Těžká a opojná vůně dubových klád,
syrová a zemitá pachuť rozryté cesty
se mísila s jasnou vůní padlých borovic,
podříznutých smrků, skácených jedlí.

Ležících stromů bylo mnoho, moc.
V záhybech mé vojenské vesty
skryla se v síla i míza všech stromů,
které jsem tkdy sundal, poslal dolů.

Jadrná vůně dřeva a chuť pryskyřice,
splynula se silou mládí do lesní harmonie.
Vonělo dřevo a já sebe našel,
když přes poslední smrky
pohladilo mne zlaté slunce.

Zbytek lesa jsem nechal stát,
šel jsem raději dál,
šel jsem slunci vstříc.......
**
Les pro města N.
17. 04. 2013 | 00:01

Milan Bukovecký napsal(a):

Neznámé město

Dívky mlčí, muži mlčí, jen Zdeněk Wachfajtl se vzepřel, a zapekl do svých výpovědí krásu metafory, prosbu a lest. Když nespěchá, má to grády. Nikdo to nemá lehké, alespoň že umí psát.

Tramvaj

Je jaro, probouzí špačky pasátu, jdou po zemi na rovník
Vrací se v podobě nabuzených aktivistů Svědků Jehovy
Už cení černé brýle, drží paperback knihy, Probuďte se
Jeho šílený plášť černokněžníka teče jak kartáč a plandá
Tak, a teď, přišla s halasem smečka toulavých squoterů
Dívej, hele ho, ducha, mumlali, a řičeli, kňučeli jejich psi
Zkusím se náboženství zastat, invalidy s černými brýlemi
Tě bůch, tramvaj číslo 10, stanice Malá ranní Bertramka
Nebijem starý lidi, kluci, křikla ocvokovaná holka larvička
Jehovista děkuje, děkuji také, lidé děkují, psi štěkají, haf
Přestáváme být šílení, balí se knihy, klidí pro věci příští
U Anděla také fouká, když zatlačí písty vagonů metra
Nastupuji, fouká z větráků, rozhlížím se
Nic, mám to za sebou
Poezii města

Hezký den!
Milan Bukovecký
17. 04. 2013 | 08:20

Z.W. napsal(a):

Milan Bukovecký

V Galerii města N.

Ten obraz mne docela zaujal. Postávám a stávám se součástí obrazu i děje, kde město N. zůstává stále klidným a nenápadným příjemným místem i s galerií. Zůstává tou malou nenápadnou Klánovou Lhotou, s domky a chaloupkami roztroušenými po stráni, pod chuchvalci lesů a schované v údolí říčky s malým kostelíkem. Ke škole přes vodu je mostek, ma mostku Svatý Jan, drží kříž za dítky školou povinné, vstupující do jednotřídky s povinností "Uč se synu moudrým býti". Ve škamnách ticho jako v kostele, kantor vede řeč o náboženství, vyložil pubescentům Desatero a ukazuje rákoskou na tabuli. Píše cvičení latinské, písmena se řadí dítkám do vědomí.

Inter Arma Enim Silent Leges. Inter Arma Silent Musae.

Vykládá dítkám, že život je krátký a umění dlouhé a že žít znamená bojovat a neumdlévat. Ovšem je nutné vědět, že v boji mlčí nejen múzy, ale i zákony. Jak se to kryje s Desaterem? Kantor přistoupil k dítkám blíže a mluví již jen latinsky.

Vita brevis, ars longa. Vivere militare est.
Vulgus veritatis pessimus interpres.

Slyším jména Cicero, Seneca, v této Klánově Lhotě se dítka připravují i na to, aby si jako skladníci mohli přečíst Vergilia v originále. Latina je úžasný zdroj, jazyk i nástroj.
Sleduji to z povzdálí, z povětří Ducha pravdy i s mým Ex privata industria a Furor poeticus. Sleduji to, nádherný obraz v Galerii města N., přešel jsem s úsměvěm k dalším exponátům, s japonskými náměty, k meditaci o Zen. Nádherný den.
**
Galerie N.
Pro klid duše čtenářům města N.
Zdeněk Wachfaitl

P.S. Něco navíc.

Sitting silently,
Doing nothing
And the grass grows by itself.

For his morning tea
A monk sits down in utter silence
Confronted by chrysanthemums. - Basho
17. 04. 2013 | 10:28

Helena Zaurak napsal(a):

Pane Bukovecký, ale já tu s vámi se všemi stále jsem, nemlčím, jen píšu již pouze na své blogy, ale vy mi chybíte, kde jstéééé, prosím? :-) .. zvykla jsem si na vaše komentáře, mám je ráda, jen jsem si říkala, že píšu tak mizerně, že mě raději šetříte, a tak se nyní neozýváte!? .. až teď mě napadlo, jestli třeba není opět chyba někde na lince, nevím.. tak jen dávám vědět, zatím stále píšu, i Vincentovy další dopisy jsem přepsala a dnes dokonce zařadila kočičí koncert.. kdo budete chtít, přijměte moje srdečné pozvání.. komentovat nikdo nemusíte, jen budu ráda za vaši návštěvu.. pozvání platí samozřejmě pro všechny a jistě, budu ráda, když chvili si najde i pan Klán, jehož blog nyní nerada zneužívám, omlouvám se, prosím :-) .. hezké sluneční dny..

http://www.mlhovinabludicka.blogspot.cz/

.. děkuji..
18. 04. 2013 | 13:04

MA-FU napsal(a):

Pánové

Je tu tuze pěkného psaní od Vás a já nemám čas...snad o sobotě si přečtu v klidu ...všechny Vás tu zdravím,dobrého pana Klána a pana M.B.,mistra co posílá pusenky...připomínáte mi spisovatele Vaculíka,ten to taky tak říká po moravsku...i pan Z.W. píše zajímavě...dostanu se a v klidu přečtu ,snad i k naivce zabrousím..znovu pozdravy - voní už jarolétem
18. 04. 2013 | 21:30

Z.W. napsal(a):

Ve městě N. proti proudu času ....
*

každá báseň je výpověď o složitosti chápání okamžiku, je to draze vykoupená část samoty, papír snese vše a píšeme-li text jen tak, pro sebe či pro své odpoutání nebo uvolnění, může to přinést kladný poryv do duše v příštích dnech, týdnech, měsících i rocích.
Básně noci - čtu básně noci, čtu Nezvala, čtu to ze zvědavosti, protože knížečku bylo nutno vzít do ruky, abych se dostal k té skutečné knize večera. Čtu Nezvala, čtu Podivuhodného kouzelníka, čtu podivuhodné metafory, příměry, naskládanou dynamiku duše takovým tlakem, že ani nemůže přejít přes zuby na jazyk a do všech klapek toho báječného vynálezu zvaného psací stroj. Tady je M.Bukovecký a své obrazy píše podobně. Se stejnou představou, je tam spojnice, je to stejná síla pro čtenáře očekávajícího třeba obraz jarní přírody, nebo napětí za chalupou v mračnu před bouří případně žhavost léta dýchající z luk nebo ostrost posečených polí. Čtu Nezvalovu Signál času, ano, nepochybuji, říká mi plně to, že takové obrazy ze Suchdola bych četl rád.

Jel jsem přes Suchdol. Jel jsem krokem a zastavil hned před sýpkou u pumpy. Nikde na mne nečekal Nezval, ani v dělnickém kvádru ani bez něj. Jediný básník nebyl široko daleko, musel jsem to vzít na sebe. Vylezl jsem a šel vyzkoumat ostražitost hafanů. Jo, pane, psi se s tím nijak nemazlí, hned mne sleduje celá obec.
Předsevzetí - Hochu, Festina Lente, negumuj to tady, tady píše M.Bukovecký, doopravdy, jsem dodržel. Je pod kšiltem a v hledáčku, obrázky jsou …, no, vždyť prší. Procházka vsí v dešti, ve dvorcích se červenají třešně, u Franců také. Rozmlouvám s místním, ptá se co fotím. Říkám, že tady je kouzlo, krásná česká vesnice, příjemno, klid, ticho. Prší krásně. Na vratech jméno Franc. Na pivo již nemám čas, musím jet do Kutné Hory. Do chrámu sv.Barbory, kamarádova dcera má Kristův věk, mám úkol s poselstvím. Jsou v Coloradu již třicet let, já do chrámu s tímto jménem mám blíže. A zvládnu to i tak, i tady v Suchdole. Procházka v dešti, fara, kostel, zámek, Suchdol. Zážitek. V Kutné Hoře bych také mohl pít pivo, Dačického a třešně zrají všude. Že prší mi ani nevadí. Možná kdyby bylo vedro k zalknutí, nebylo by to ani ono. Bylo by to zde jiné, s náznakem plné dlaně fíků, sladkých.
**
Milane přeji pěkný den, CD je stále v šuplíku.
Zdraví Z.W.
11/6/12
19. 04. 2013 | 15:32

MA-FU napsal(a):

Pro M.B , vlastně pro ty co tu čtou...

Muži píší-skvělé povídky,básně,fejetony ...ženy mlčí...
nebývá to v životě naopak? Vždy jsem si myslela,že jsem paní svého času,ne,ne čas mi dohání,ale i předstihuje..jsem v jeho zajetí.!Jak bych se ráda podívala k řece do proudu jarní vody,jen tak seděla na břehu a lelkovala..la..la,ne nesmím si postěžovat,vybrala a volila jsem si sama.! Těším se na paní Tužku,která sem napíše povzbuzující jarní očisné bylinné kůry ,to mi jistě dodá sil.

Také četba obou pánů mi pohladila...moc pěkné pane M.B. bylo povídání o monogramu..a taky jsem kouřila BT,nikdy mne nenapadla souvislost z azbukou.Přečetla jsem několikrát "Zlatý zub" tuze se mi báseň líbí, ještě si několikrát přečtu,je tam energie v máchání křídly.....

pane Z.W. také od Vašeho psaní jde energie přírodní ,zvláště o Kladrubech..přemýšlela jsem ,které to jsou a usoudila,že ty z okolí Stříbra určitě ne,to byste psal o Santiniho perle-klášteru.Ale Galerie v městě N....a Klánova Lhota...to je moc pěkně popsáno ,s úsměvem jsem si několikrát zopakovala Klánova Lhota-hezké

milá naivko-na Váš blog se určitě podívám...zdravím Vás všechny už jen jarně...MA-FU
21. 04. 2013 | 23:29

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Díky, zamrazila jste mne do hledání odpovědi, jak napsal Z.W., ve městě N. proti proudu času. Jste dobrý čtenář, myslím, jste i paní svého času, a jenom na čas Vás opanoval majetek, který zavazuje, ale čas si pamatuje Váš proud jarní řeky i la la, dostanete se z toho, přestanete být jeho sluha. Posílám báseň z knihy Cukrová zeď, napsal jsem ji na ostrově Lesvos v roce 2008, je hlavně o démonech a Měsíci, který nám dnes zatmí. Pamatuji si, zkusili jsme rychle jít po vodě, tak jsme se báli o auto z půjčovny, bylo tam vojenské pásmo, kde člověk může potkat tank. Nezadržitelně se šířila noc a večeři v hotelu dávno rozebral personál, kontrolovali nás. Seděli jsme zmáčení u moře, v ten moment vystrašeni a zmoženi, černila noc, ještě hřálo naakumulované teplo, a někde za skalami, sice už tlumeně, řvaly motory železných oblud, které nás minuly. Vnitřnímu strachu jsme ujeli do kopců, snad trochu i blíž Vesmíru. Voněly stromy, rámus byl pryč, dýchaly blata sladkého jezírka. Nebe pořád černělo. Z lázní akustického ticha jsme pak sjeli k otevřené oponě moře. Lehli si na břeh a dýchali znovu štěstí. Probleskovala světla vzdálené lodi a restaurace. Fantazie přišla sama.

Stopy v písku
Na moři zbloudily termické proudy
Jak hadi objaly mlhu draka v písku

Tiskly se k vazům hlavy, až zastýskl
Fakticky a zbytky jazyků jeho vraku

Fičely v bílém fraku olezlými blaty
Tam, kde obléká tričko kráva noci

A pocity potmě dojí nicotu
Cíněný měsíc ji obkreslil

Přeji hezké dny a procházku sněhem třešňových květů.
Milan Bukovecký 
24. 04. 2013 | 09:12

Milan Bukovecký napsal(a):

Zdeněk Wachfaitl

Bylo mi 13, když jsem dostal za úkol objednat uhlí v Kutné Hoře. Dědeček by trošku nemocný, Kutná Hora byla pro mne, tak trochu velkoměsto, Prahu nepočítám, v té době jsem jí nerozuměl, i když jsem tam někdy chodil i do školy.
Šel jsem k pumpě. Fascinovalo mně velké a ohmatané oko její páky, dal jsem mýdlo do misky a zkoušel se polévat pod hubicí sám. Chtělo se to bleskurychle ohnout pod doznívající sílu vody z trubky. Voda a život. Hned po ní jsem se vyšňořil a jediné, co na mě bylo skutečně festovního, byl pásek.
Autobus byl nový, páchly tam nejnovější druhy plastických hmot, táhl za sebou takový kulatý karavánek pro 15 lidí, ten byl úplně nejvíc a nechutně plastově smradlavý, většinou s ním jezdil jen pražský spoj. Sedl jsem si tam a moc se těšil až si koupím další polský časopis Ekran. Tajně jsem pak psal básně na fotografie žen světového filmu. Také jsem doufal, že se mnou pojedou děvčata z vesnice, které už chodí v K. H., na střední školu.


Smůla, ani Lidka nejela, už jednou jsem se jí dotknul. V kapse jsem žmoulal peníze na uhlí, přišla průvodčí, koupil jsem si lístek, byla tak krásná, jak vojanda, přepásaná řemeny, s novou brašnou.


Prodejna byla zavřená. Přijdu v jednu, napsal uhlíř na dveře. Časopis jsem už měl. Šel jsem ke kostelu a začal psát báseň do sešitku. Nejdříve však rybičkou nabrousil tužku a už to jelo. Krásko, odhoď masku, dej mi lásku, dám ti srdce, u rybníka leknín, na hebkou kůži, sáhnu …

Krajky Svaté Barbory
1959, studená válka

Měl jsem koupit bez mouru tunu uhlí
Roura busu jela do polední přestávky
Byl oběd, uhlíř zatáhl čmouhy krámu
U stínu kostela se posadím na lavičku
Na druhé, voják s dívkou na krajíčku
Hádali se, vyčítali, honem pili pivko
Holka postřehla, že jsem pony a sám

Sedla si ke mně, skoukla Šíša, co píšu
Oponu vlasů spíchla sponou amuletu
Narychlo se vzdala na krajce kláštera
Dělej, řekla růže, vezmi si tu hašlerku
A běž, připomněla, nejseš tady doma

Omámený, objednal jsem černé uhlí
Ztuhlý mnich přecházel mrtvou ulicí
Chtěl jsem mu jen do kutny něco říci
Možná že jsem viděl nahou holubici
Odmítavě zamával na mé malé plány
Dával znamení, tutově jely tatraplány
Fízlové hledali, keťase, nepřítele státu
Povídali spatra, ještě mi není patnáct
Říkám, Sakra, stát, důkaz, ukázat účet
Děvče, které to nechtělo slyšet, vplulo
Schovat tělo za plot v rozbředlé louži

Bálo se čučet na přísné rudé prapory
Které s fízly čekaly přípoje autobusu
Aby mě zahnaly zpět do tubusu spoje
Dědeček už dávno dojed, znervózněl
Rusáci kdesi zapomněli psa v družici
Bulíci Amíci drželi raketu a oněměli



Zamluvils‘, kluku, uhlí?, kašlal děda
Jasně, dědo, v ulici Svaté Barbory

Báseň je z knihy Cukrová zeď, psal jsem ji v roce 2007-10, je z oddílu, Píšu z domova.

Hezký den!
Milan Bukovecký
24. 04. 2013 | 10:56

Z.W. napsal(a):

Milan
Velmi dobrý počin, velmi přitažlivý námět, zážitek, je to popsáno jako kdybych se v tom ocitl sám, přesně mám ten pocit, i s tím mourem, který zalézá všude... Cukrová zeď, cukrový prach mi zčernal.
Jen tak jsem uvažoval, která asi to byla tvář v Tebou tehdy koupeném Ekranu, kterou si popsal touhle festovně kultovní básní, když už ani pes nebyl a za vodou byli beze slov. Vyšla mi Švédka .... Ingrid, po chvíli zase Ursula nebo Sicken? Švédská trojka to je či není, přemítám. Severský den, byl prostě byl skvělý, děkuji a přeji na zítra stejně tak povedený pro Tebe i všem umělkyním pera, štětce i not ve městě N.
**

Příjenmou noc.
Zdeněk Wachfaitl
24. 04. 2013 | 22:09

Milan Bukovecký napsal(a):

Zdeněk Wachfaitl

Byl to na trhu jediný filmový časopis se zprávami ze světa, aby se nebáli žen. Mohla to být Anita Ekberg, možná Liv Ullmann, myslím si ale, že jsem moc nerozlišoval, měl jsem krásnou blonďatou matku, mám blonďaté sestry, tetu, ale filmové divy byly cizí a jiné, má fantazie je tedy mohla mít jinak, přečetl jsem od Ericha Fromma Umění milovat, přesto jsem ještě nevěděl úplně jak, a co dělat s Brigitte Bardot, či těžkou krásou Sophie Loren, chápat normandský šarm zpěvačky Hany Hegerové, kdyby. Vysvobodila mně Šíša u krajek zdi Svaté Barbory. V jedné básni Mým kamarádům, která se nedochovala, vyšla v 70 letech v jakémsi sborníku, píšu: sbohem Beatles a postel Brigitte Bardot. Tehdy si myslím, že jsem se se svými sexuálními symboly 50 let bezbolestně rozešel. Mohly za to první lásky zlatých šedesátých, Škvoreckého Světová literatura, socialismus s lidskou tváří, ruská okupace a po ní, opravdové ženy drama mého života.
Toť vše!
Hezký den!
Milan Bukovecký
25. 04. 2013 | 09:34

Z.W. napsal(a):

Milan Bukovecký
děkuji, jsou tu popsába vlastně objasnění všeho a vyjasnění náplně psaní, odkrytá a obnažená duše tužky totožná a zaměnitelná s náplní pera, které se už vymanilo z kalamáře a je pozitivní i se svýn zlatým hrotem, který krásně klouže papírem a obtahuje vše k dokonalosti života, se zážitky dobra i zmaru, prostě tak, jak jen umělec schopen zachytit a popsat,
**
Hezký večer přeji.
Zdeněk Wachfaitl
25. 04. 2013 | 20:51

Z.W- napsal(a):

Omluva za nedokonalost textu ...
**

Milan Bukovecký
děkuji, jsou tu popsána vlastně objasnění všeho a vyjasnění náplně psaní, odkrytá a obnažená duše tužky na psaní totožná a zaměnitelná s náplní pera, které se už vymanilo z kalamáře a je pozitivní i se svým zlatým hrotem, který krásně klouže papírem a obtahuje vše k dokonalosti života, se zážitky dobra i zmaru, prostě tak, jak jen umělec je schopen zachytit a popsat,
**
Hezký večer přeji.
Zdeněk Wachfaitl
25. 04. 2013 | 20:54

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro Milan Bukovecký,....moc krásné vstupy jste napsal,....jeden hezčí druhého,.....vzpomínky,...to je moje,.....

Dnes mi intenzivní vůně drobných planých narcisů připomněla příběh,....který se v nich skrývá,....ne úplně v nich,.....jsou to "dcery dcer těch původních".

Už jsem ho tady na Aktuaálně psala,....nevím kde.

Můj nevlastní dědeček byl v první světové válce na hranicích U-R a Itálie. Při jednom z útoků vybuchl šrapnel dost blízko,....ale vyvržená zemina ho jen zakryla, přežil. Když se ze země vyhrabal, našel v ní i vyrvaný trs vonících planých narcisů. Dal je do šosu a slíbil si, pokud se dožije konce války, .... tak je doma zasadí.

Byly pod jabloní,....každé jaro kvetly drobnými bílými květy s nádhernou vůní,.... jen za teplých jarních podvečerů se silice uvolňují,.....

Když jsem šla před dvěma hodinymi ulicí domů, ucítila jsem je už sto metrů před vraty do zahrady,....ráno ještě nebyly rozvité,......a za pár hodin mě vítaly svou vůní,.....jaro spěchá,....chce dohnat opožděný nástup,.....musím je zastínit,....slunce by je spálilo, chci aby mi voněly déle.

Přinesla jsem si je tajně před lety,.....musela jsem přelézt plot do usedlosti,.....nebyla jsem vlastní,....nemám tam přístup,.....nepustí mě dovnitř,.....tak jsem si jich tajně v noci vyryla trs,....opatruju je,.....opatruju vzpomínky.

A musím Vám taky napsat,.....dělala jsem golubce,.....osazenstvu v baráku jsem sdělila, že je čeká kulinářský zážitek,....dobrota,....jakou ještě nejedli.

Byla jsem tajemná,....byli zvědaví,....nic jsem neprozradila,....jen jsem řekla, že si mohou přivést přátele do počtu dvaceti,....tolik mám v baráku židlí.

Myslím, že se mi povedly,.....je to Vaše zásluha, napsal jste podrobně postup. Byl to zážitek, dívat se jak jim chutná,....nikdo z nich to neznal. Pro velký úspěch to budu muset zopakovat,....ale,.....řekla jsem jim, že to bude vždycky jen za odměnu, když budou sekat dobrotu.

Díky Vám jsem zase jednou byla v kuchyni za hvězdu,.....přiznám se,....že jsem si nevěřila, tak jsem den před tím napekla pekáč uzeného,....kdybych jako kuchařka zklamala a golubce se mi nepovedly,....abych měla co nabídnout. Takhle dostali uzené s křenem domů a nemuseli následující den vařit.

Ještě jednou díky, že jste se podělil i o báječný pokrmem pro tělo,......vyrovná se to Vaším "pochoutkám duchovním".
Tužka.
25. 04. 2013 | 21:04

MA-FU napsal(a):

Hmmmm,hmmm ach Vy jste úžasní.....

Děkuji,to jsem si početla,je to krásná kulturní potrava a ještě včera jsem měla hezkou chvilku s kamarádkou filosofkou,jsme se vydaly do Plzně na výstavu o primitivismu,mimoevropské kultuře a českém umění názvem Palmy na Vltavě.Byl tam kapku masochismus.. ale odpočinek.
Dnes je úplněk,zatmění měsíce,
a ani nevím,zda není den dračí...
Paní Tužce se vede vše,tak to budu muset taky zkusit golubce,ale až vyzkouším kamna,troubu a zavedu se.
Olé...olé...už se těším,až budu zase nad časem ppaní já.. zdravím ,pište prosím jste pro mne náboje energie
25. 04. 2013 | 22:03

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,.....právě vrcholí úplněk. Na patnáctém poledníku východní zeměpisné délky ve 21 hodin 57 minut letního času.

Zítra nastává poúplňkové období,....kdy v těle klesá napětí,... co bylo způsobené zvyšováním našeho soukromého přílivu a odlivu našich tělních tekutin.

Živé byliny už mají svůj týden slunce,....už mají vyřešené své soukromé problémy a jsou připravené předat nám svou léčebnou sílu.

Podběl,.....tři kvítky spaříme, zakryjeme a po deseti minutách popíjíme,....řeší problémy krku, mandlí, plic.

Kopřiva,.....pomalu,....nejprve jeden pěticentimetrový vrcholek,.....rovněž spařit,....druhý den dava,....nebyla li nějaká reakce,....pak už tři vrcholky,....

Pampeliška,....lze spařovat,....nebo,....květy /3-5/ do skleničky s vodou,...postavit alespoň na hodinu na slunce, a máme limonádu. Je v ní pyl a enzymy,.....začít opatrně.

Lístky přidávat do všech salátů a polévek.

Píšu o tom zde, u pana Klána, na březnovém blogu 26. 3. 2010

Ostatní byliny ještě nedorosly léčivého období.

Dovolím si oznámit, že jsem o možnostech vyhovět svému tělu a podpořit jeho zdraví, psala na blogu pana Honzáka z 19. 4. 2013. V Neznámém městě jsem na dané téma rovněž psala, .... u pana Honzáka mám víc dodatků. Jedná se o orgánový denní rytmus.

U paní Slimákové na jejím blogu z 5. 2. 2013 jsem se rovněž nechala zlákat k "rozsévání svých zkušeností."

Přeji všem radost z jara,.....přišlo,....sláva mu. Tužka.
25. 04. 2013 | 22:04

MA-FU napsal(a):

Tužko
a sláva Vám,že Vás mám..e MA-FU
25. 04. 2013 | 22:11

Milan Bukovecký napsal(a):

Částečné zatmění Měsíce

Už ráno jsem se na něj těšil a leštil skla letitého ruského zoom dalekohledu 15x50 aby pak celý den čekal na slavnostní noc. Byl to pro mě i pracovní den, po dlouhé době první obchod po nemoci. Krásně hnědé boty jsem už rozchodil, a nakrémované je rozhodl uplatnit na rakouské partnery. Bílou košili s krátkými rukávy jsem snaživě vyžehlil a vyztužil škrobením ve spreji. Ze skříně pak vybral antracitové kalhoty Toro s meči puků. Ještě pásek, na něm pouzdro mobilu, brašničku s doklady, roky nepoznamenané ručně dělané hodinky Mont Blanc s ručním natahováním tvrdily muziku. Štěstí přeje připraveným, tak jsem se ujistil a zvolna šel na tramvaj.

Část mužů byla už ve městě, ale skrývala se za svými telefony, prý big boss, nepřijel. Tak, a krásný a vypasený holub byl najednou v nebi, nedalo se na něj dosáhnout. Holubi v nebi, tak se bude jmenovat, tento propadák.

Šel jsem k vodě. Slunce života na živé vodě míchalo poledne. Seděl jsem na oblíbeném hambálku rybí restaurace a pil pivo. Sedačky jsou těsně pod okny na nejužším místě celé náplavky. Ženy, které tam nejen přede mnou defilovaly, měly co dělat, aby to ve zdraví přežily. Taková odpovědnost, nést svou krásu a neupadnout. Pak jsem šel pěšky, kolem Žofína, kde Božena Němcová píše své pohádky, až k Národnímu, přes most Legií a dolů na Kampu, abych na konci Karlova mostu ucítil povinnost jít se podívat na Pražské Jezulátko. Žebráky na schodech kostela vytlačily davy Jihoamerických turistů.

Vstoupil jsem, lidé házeli peníze do kasiček a tíha zlata, která tam ze všech stran trčela do vzduchu, ztratila svou obvyklou sílu zla, protože tam bydlí Bůh. Hodil jsem také něco do pokladničky, jel domů a probudil se ve 21.35, stála tam IN oblečená žena, cloumala se mnou a čekala, že ji vezmu na vzduch.

Ověsil jsem se foťákem, omlouval se, hodil přes záda brašnu s dalekohledem, vyšli jsme před barák. U nás byl Měsíc malý, šli jsme mu naproti. Nejlépe by se pozoroval, z černoty hřbitova, říkám, nesvítí tam žádné světlo. Žena odmítla, rovněž nechtěla dělat stojan při pozorování. Ale Měsíc byl najednou větší a větší, až byl největší, jeho lidé mne chytili do sítě, pískal jsem na ženu, ať jde za mnou, styděla se, utíkala domů, pejskaři a sousedé nás pozorovali, musel jsem volit, zůstat na zemi, nebo do toho praštit a žít na Měsíci, těžká volba vteřin, snad mně odradila jeho gravitace a radiace, také na mně tlačil zvyk na zvyky, ještě jednou jsem na ženu zapískal a slezl dolů, světelný most zmizel, Luna byla menší a menší, mimozemšťani splaskli do jeskyň.

Doma jsem pak pustil televizi, jestli tam není něco o mně. Nic, jen Kutiholka z jednoho naučného kanálu ukázala, jak mám správně vymalovat obývací pokoj. Bude to trvat nekonečné dva roky, než bude úplné zatmění Měsíce. Myslím, že mám dost dlouhý čas, na vymalování pokoje, jakož i přemluvit ženu a přestěhovat se. Kam? To si můžete domyslet!

Hezký den, Česko!
Milan Bukovecký
26. 04. 2013 | 11:36

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Díky, paní Tužko, jsem rád, že mé povídání je i Vaše káva. Také Váš text není k zahození, s dovolením, je i mojí meltovou kávou a v ní namočenou kůrkou chleba vzpomínek na mého dědečka, byl také ve válce, vrátil se pro změnu, hluchý po výbuchu prachárny.

Rozumím tomu, jak hluboko se Vám zakonzervovalo do mozku štěstí dětství a mládí s blízkými. Úplně to vidím, jak jdete domů, a závrať vůně přistrčí vzpomínku na lidi, kterým jste vděčná, potvrdí správnost přivlastnění si sazenic, čin, který je jejich oslavou, krok, na který můžete být patřičně hrdá.

Golubce. Dostal jsem na ně chuť. Udělám menší hrnec. Je to fakt jídlo pro větší společnost. Jsem rád, že se povedlo. Jsem rád, že jste teď rodinný kuchař s michelinskou hvězdou.

Přeji hezké dny jara. Troubím na kornet píseň, Třešňové květy, bílé jako sníh.

Milan Bukovecký
27. 04. 2013 | 07:32

Milan Bukovecký napsal(a):

Neznámé město

Nashledanou krokodýle

Zpívám k línému vlaku, nashledanou kajmane, a jako všichni si
Lezu fest po kolenou z nádraží Zagorsk k ikoně a freskám lávry
Je to test Andreje Rubleva, nemám chrániče dlaždiče z chrámu
Nějací kluci začnou zpívat holce, muselas ven, vyrazit na kokain
Zblednu, neboj, vona je pohoda, říkají pankové, sypou špetku
Tu máš dědku, šňupej a vzepni se, lezeš s náma, je to lán cesty
Blískaj dalekohledy, lízej, fízli maj neprůstřel vesty, chceš eště
Co ta holka, vypadá blbě, je blbka, mám tu pomeranč na hlad
Rači, esli nemáš chleba, vidíš, že ji trochu zebe, musí se vohřát
Vodkud seš, Frantík, ne, Čech, jó Malá Amerika, hele vem si ji
Vem ji sebou, její pihy a zrzavý vlasy, šedý oči, jogurt bílý kůže
Nemůžu, ale zazpívám blues o modrým nebi a lásce, životě
Jak na plotě baráku bude vonět prádlo jejích drobků dětí
Až tenhle kněz jí z dobroty požehná, vrátí Vám ji zpátky
Říkám, život je krátký, kucí, nashledanou lajny prášku
Bráško, zpívej, vem si roha, kokajne
Prosím, umejte jí kolena

Hezký den!
Milan Bukovecký
28. 04. 2013 | 15:41

Milan Bukovecký napsal(a):

Ještě jednou, Neznámé město a pro upřesnění, trochu jinak

Květen 1989. Návštěva Trojickosergijevské lávry a Uspenské katedrály. Nezapomenutelné oči Bohorodiček ikony Andreje Rubleva, jurodivý kněz sedí, zbožní poutníci lezou po kolenou. Před areálem přihlíží milice a kontroluje zbožné. Končí jedna éra, ještě si to neuvědomuji. K zemi mne tlačí neviditelná síla spojení pravoslaví s komunisty. Ideologie, které vypěstovaly potřebný díl negramotných. Pláčou matky mrtvých vojáků z Afganistanu. Obrovské a přepychové pancéřové limuzíny popů, navzdory tomuto zástupu ponížených, ledabyle a na odiv parkují. Mladí lidé, se kterými jsem jel ve vlaku, a s ostatními cestujícími šli do kolen, nabídli drogu. Trochu jsem to naoko zkusil. Chvíli i lezl. See you later Alligator. To můj otec dohlížel, abych správně vyslovoval, když se rock and roll vynořil z mysli. Kdysi táta, přivezl silonové SP Billa Haley z roku 1956. Už tehdy se začal bořit starý svět. Rock Around The Clock. Doma jsme na něj začali zpívat česky : Sovětští mužici, vypustili družici, Lajku do ní nacpali, nažrat jí nedali …

Nashledanou krokodýle

Zpívám k línému vlaku, -nashledanou kajmane-, a jako všichni si
Lezu fest po kolenou z nádraží Zagorsk k ikoně a freskám lávry
Je to test Andreje Rubleva, nemám chrániče dlaždiče z chrámu
Nějací kluci, začnou zpívat holce,
- muselas ven, vyrazit na kokain?-
Zblednu, -neboj, vona je pohoda-, říkají pankové, sypou špetku
-Tu máš dědku, šňupej a vzepni se, lezeš s náma, je to lán cesty-
Blískaj dalekohledy, -lízej, fízli maj neprůstřel vesty, chceš eště?-
-Co ta holka, vypadá blbě, je blbka, mám tu pomeranč na hlad-
-Rači, esli nemáš chleba, vidíš, že ji trochu zebe, musí se vohřát
Vodkud seš?¬, Frantík?-
-ne, Čech,-


- jó Malá Amerika, hele vem si ji
vem ji sebou, její pihy a zrzavý vlasy, šedý oči, jogurt bílý kůže-
-Nemůžu, ale zazpívám blues o modrým nebi a lásce, životě
Jak na plotě baráku bude vonět prádlo jejích drobků dětí
Až tenhle kněz jí z dobroty požehná, vrátí Vám ji zpátky
Říkám, život je krátký, kucí, nashledanou lajny prášku
Bráško, zpívej, vem si roha, kokajne
Prosím, umejte jí kolena-
Ještě jednou, hezký den!
Milan Bukovecký
29. 04. 2013 | 08:29

MA-FU napsal(a):

Město N...
V sobotu jsem navštívila město K (Klatovy) a to ne ledajaké,ale pod názvem "Barokní jezuitské Klatovy".Jde to najít,pod tímto názvem a nemyslela jsem si,že to bude tak veliký a silný zážitek !!! V jezuitském kostele Neposkvrněného početí Panny Marie a sv.Ignáce- Kolegium pro duchovní hudbu mělo na pořadu dne :Requiem za spásu duší lidí pohřbených v katakombách celebroval Mons.F.Radkovský. Co psát?? nádhera temná,dunící ,tajemná hudba.Znovu mne navštívil Bůh.
Ještě jsem dostala od kamarádky krásnou podmalbu na skle sv.Apolenu-která má atribut kleště s vytrženým zubem.
A tak jsem zase brala sílu a energii do dnů dalších ,nejen tady z Vašich krásných a čtivých příspěvků ale i z Barokních katakomb v Klatovech.
Přeji všem krásný večer ...MA-FU
30. 04. 2013 | 21:24

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Dredatá holka sedí na podlaze tramvaje. Tramway, blábolí anglicky, jsme v ní sami. Prázdný spoj číslo 16 vyjel z vozovny. Normální devítka a desítka před námi zřejmě posbírala pasažéry. Poupě připomíná mého synovce a jeho telecí léta marihuany. Robot amplionu hlásí, stanice Golf. Hraješ Golf, strejdo, mumlá, koukej a poslouchej, můj Miláček zpívá, jsem Ruth, rozkření se, a podá, ušmudlaný I. POD, poznávám, Jim Morrison. Nebezpečná inteligence kytarového básníka, a jeho LA Woman. Napadá mě báseň pražské ženy. Chci si sednout k ní, stanice Kotlářka, skřípá robot, přistupují štítiví lidé, jdou dopředu, jsme vzadu sami. Sedám, snad to k Andělu stačím, chci, doposlouchat Alabama song. Přišla k nám jiná holka. Holka mé generace, nóbl maso, asi advokátka, nebo lékařka, pořád krásná, servala mi sluchátka, Jimmy Morrison, řekla, Majáles a Ginsberg, začala.

Hele, Ty máš brejle jak můj kluk Jimmy Morrison
Boty Maďarky, jak vod Moučky ze Špejcharu, he
Asi seš básník rock and rollu, chlape, kde zpíváš
Nikde, vizule, sem hluchej, samá prasklá šlacha
To tady, Ruth, je jiná káva a flákota, marijuana
A bacha, básně miluju, anděla s křídly albatrosa
Řeku života a její dobroty, jeho svody do slasti
Ženy v ovocném sadu, květované blůzy šeříku
Jsem v pasti, milostivá, rauš tady té holky intoš
Nechám Vás s ní, tož tak, jdu, napíšu báseň
Jimmy Morrison, Vy, já a dívčina z NY
My v Praze

Zdravím dámy Tužku a Naivku, přeji pusu pod rozkvetlým stromem, jasně že i Vám, paní MA-FU, i Vašemu Bohu, pozdravuji pány Klána, Targuse, Z.W. a PK i všechny návštěvníky Neznámého města.
Milan Bukovecký
01. 05. 2013 | 09:14

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....zdravím Tě, Neznámé Město,.....známé N. Zdravím Tě,...s májem-rájem.

Pane Milane Bukovecký,...píšete krásně,.....všechno si hned filmuji "rychlokamerou",....jeden krásnější záběr předcházejícího.

Ten poslední vstup obzvlášť, jakobych Vás v té tramvaji sledovala,......moc dobře napsané,.....díky.

Je několik "božských hlasů",...které jsem ještě schopná poslouchat. Elvis, Morrison, a ještě několik,.....

Totiž, mám za ty roky tak vyčerpaný a opotřebovaný sluch z kotlů řvoucích stadiónů, uzavřených prostor tělocvičen, kde řev hráčů i diváků vibruje od stěny ke stěně,....hudba nepočítaných zábav a plesů, kde musíte být jako organizátor, pořadatel, a v mládí i servírka a uklízečka v jedné osobě.

Šetřím svůj sluch,....jsem vášnivým milovníkdem ticha prokládaného jemnými zvuky přírody,....šumění lesa, bzukot včel na rozkvetlých stromech, déšť. Znáte skladbu Letní déšť,....nádherná orchestrálka,.....
Tekoucí řeka, zurčení potůčku,....mám na chalupě na pozemku potůček. Vlastnoručně jsem si na něm vyrobila několik betonových jezů, zubaté, jako hladová zeď. Každý s jinými rozměty profilové křivky,.....na každém voda zpívá jinak.

Když je moji duši nejhůř, odjedu do hor, sednu na střídačku k jezům,....obložím se teplem a nezištnou láskou psích těl,.....a léčím duši,....léčím tělo,.....abych znova "fungáčovala" ve světě,....který se mi každým dnem vzdaluje,...a každým dnem mě pěkně vysává.

Tak je to.

Takže,.....paní MA-FU,......před několika lety jsem musela odejít z koncertu, seděla jsem asi na nesprávném místě,....každý úder do bubnu jsem vnímala, jak úder do jater. Následně jsem musela odejít z muzikálu,....příčina podobná,....ze zvuků, ... z jejich vibrací, .... mě bolely vnitřnosti. Vzdala jsem se hudby,.....do řvoucí tělocvičny, nebo řvoucího stadiónu, jdu jen, když není vyhnutí,....přesvědčila jsem se,....ticho je vskutku léčivé.

Vám přeji tu radost z hudby,....pro mne ten čas už skončil. Nevadí,...dokážu si obratem najít "náhradní radosti",...a to je pro mne základní axióm......s jedním ztrátovým bodem roviny se její rovnováha a tvar jště nebortí.
Tři pevné body stále udržovat, doplňovat,.....pak se v rovnováze přežije.

Pište, prosím, dál,....těším se, jak si budu tiše číst a představovat si vaše zážitky.

Přeji vám, když né dny plné lásky, ... tak alespoň lasavé,....když né procházky májovým rájem,....tak alespoň tichou a léčivou zelení přírody,.....a rozvíjející se pupeny nádherně voní,.....přeji všem radost do příštích dní.
Tužka.
01. 05. 2013 | 12:14

Zdeněk Wachfaitl napsal(a):

MA-FU
psal jsem Vám tu kdysi o Štěnovicích. Je to takové malé zastrčené město N.
Projížděl jsem a zastavil se u pomníku, u kostela, u zámku a v pivovaře. Jsou to důležité orientační body nejen na mapě i bez mapy, jsou to body splynutí i duševně. Městečko na dlani se spisovatelským pojetím i hučením splavu s měsícem nad řekou, jak se mi zdálo za dávných mrazivých večerů vojenské služby. To vše však již vzala voda, podařilo se mi dostat se přes dobrého člověka do pivovaru a pokochat se tím vším, co z pivního stánku ještě zbylo a spojit se se starou dlažbou chůzí kolem sladovny a nahlédnout z výše na řeku pod pivovarem. Romantika nesmírná zavanula jen na malou chvilku, jen v takový malý moment, v němž bylo možno pocítit chuť vody smísenou s kvetoucími stromy v májovém odpoledni. Příjemný zážitek ne nepodobný těm z děl mistrů při hudebních slavnostech. Svátost věků, mistrů a přírody tvoří rámec všeho čím jsme, v čem se pohybujeme a jak žijeme. Je to stále stejný symbol, ráno vybledne měsíc nad řekou a řeka plyne v čase dál - řeka je život.
Příjemno pro Vás i dalším vstupujícím se srdcem na dlani.
Hezký večer.
13. 05. 2013 | 21:18

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Silverman

Když na hranicích vyleze z mraku potok vody
Naráz mizí magnetický svod ženského Slunce
Jak kosa žence zaboří krásu do tlamy hororu
Stejně tak jsou příliš úzké kluzké póry betonu
Vůbec nic není vidět, ani déšť jak teče kanály
Peklo hází banán blesku, hrom v bumerangu
Jeho vidle září hliníkem, tma straší prostory
Modlím se, andělíčku můj strážníčku
Někdy jedu o život

Díky, paní Tužko! Odcestoval jsem, byl plný splínu a vrátil se.
Milan Bukovecký
15. 05. 2013 | 07:58

MA-FU napsal(a):

pan Z.W.

Krásně jste popsal Štěnovice-jsou postaveny na žule,veliké lomy okolo -vozili jsme Štěnovickou žulu na náš dům,který jsme teď prodali.Nedělali jsme sokl z haklíků,ale na divoko a to se vzaly ty kameny několikrát do ruky než se usadil jeden.
Jsme přestěhováni ...naše dvě kočky jsou vystresované já z nich.Zvykám si na ´místa,kde mám nové kuchyňské nářadí ,včera zapojili internet,dnes televizi,pevnou linku a postupně se začínám stabilizovat.Pouštím blues,Marizu a její fado,ale i nebudete věřit- Jana Jakuba Rybu a jeho Hej mistře.... ne, že bych chtěla zimu ale tahle mše mi dodává energii svým rytmem...sázím kytky,vybaluji tašky,zbavuji se potřebných i nepotřebných věcí... a dnes jsem se hned k Vám do Města musela podívat. Pan Klán je v Americe a věřím,že ty "jeho" studenti nezapadnou a budou z nich MOZKY které tu sice potřebujeme,ale někdy si jich na druhou stranu nevážíme a jsou lidem bližší fotbalisti,hokejisti,apod...tam většina lidí cítí národní hrdost-ale měli by ji cítit s těmito mladými lidmi.Moc fandím aby v životě něco dokázali,navzdory překážkám .. všem tady čtoucím pozdravy a jdu zase něco povybalit...MA-FU
17. 05. 2013 | 20:47

Z.W. napsal(a):

MA-FU
děkuji za poklonu, tak jestli už máte vybaleno, můžete se užít v klidu a s podvečerním sluncem.
http://www.youtube.com/watch?v=RU-Z0SiQKgU
amalia
**
27. 05. 2013 | 19:14

MA-FU napsal(a):

Tužka

Tak jsem se byla podívat v Turnově,ale tři dny stále zamračeno nu a neděle propršená celá...byl to kapku posmutnělý výlet.Po prázdninách zkusím znovu snad září bude stabilizované myslím počasím.

Z.W.

Vybaleno mám,ale to slunce si vychutnám,už bych ho potřebovala.Podívám se na Váš odkaz.Ozvu se...díky
27. 05. 2013 | 20:24

MA-FU napsal(a):

http://www.virtualtravel.cz/

Pěkná adresa,pro všechny cestovatele -předem prohlédnout a obhlédnout,je tam hodně českých měst i pamětihodností.

Z.W. díky za Amalii,ta hudba mne povzbudila a potěšila.
30. 05. 2013 | 13:35

Z.W. napsal(a):

MA-FU
děkuji za odkaz, to je dobré "pokoukání". Známé objekty z Prahy i odjinud neznámých pozic a měrů. S jiným výrazem a jiným panoramatem než jak je léta v hlavách a paměti uloženo. Vidím že ráda cestujete. Tak něco pro Vás ze Šumavy, o té jste ještě nepsala...
*
http://www.ckrumlov.cz/uk/region/soucas/t_stipom.htm
http://www.stifter-haus.at/EN,4-1,Biography
http://www.virtualtravel.cz/sumava/stifteruv-pamatnik.html
**
Pozoruhodný je jen výraz lesních partií pod památníkem na úbočích nad jezerem. Mrtvý les mě napadá..., raději slunce k cestování přeji.
31. 05. 2013 | 20:10

Z.W. napsal(a):

oprava
....... Známé objekty z Prahy i odjinud z neznámých pozic a směrů...
**
díky.
31. 05. 2013 | 20:12

MA-FU napsal(a):

Z.W.
Děkuji za hezké odkazy,zvláště pak na Plešné jezero-kde jsem nebyla dlouho.Chci jet na Lipno-až se ustálí počasí .
Ze Šumavy mám velice ráda Dobrou Vodu u Hartmanic..respektive kostelík sv.Vintíře,kde skláři Vl.Tesařová s manželem vyrobili skleněnou nádheru Křížovou cestu a oltář-skleněné retabulum.U kostelíka je hřbitůvek se starými náhrobními kameny a naproti byla škola,kterou teď vlastní tito manželé skláři a pronajímají i na ubytování s malebnou vyhlídkou.Asi před 10ti lety tam u studánky stála archa-kterou mladí táhli přes Šumavu až na německou stranu.Je tam i muzeum a zkrátka na tak malém místě ,je tolik zážitků.....
Zdravím všechny a myslím na Ty kteří jsou ohroženi vodou.
02. 06. 2013 | 16:45

Milan Bukovecký napsal(a):

Paní MA-FU, paní Tužka, Neznámé město

Velká voda

Mám německé auto a atomové boty, miláčku
Hledám Tě, jako Marlboro Man, v Argentýně
Byla´s pryč, Bože, ještě neopadla potopa, ale
Na nádraží plném bahna našel Tě mokrý hasič
Vrtulník už přistál, berou Tě, i z rybníka labutě
Potok roztrhl kandelábr, sviští listy vrtule, vítr
Volám, ještě mám hluboký hlas, chytni si pás
Do vlasů hrábni nalakovanými nehty, ukaž se
Chtějí Tě, vytáhnou na laně, chlapík se dotýká
I v nemocnici spěchají, zkusí Ti zapojit mozek
Zapnout plíce, dítě, až najdou krev, dají baňku
Abys žila, na piják vyžehlím její kaňku
Na blůze, kterou vypereš
Milan Bukovecký
03. 06. 2013 | 13:32

MA-FU napsal(a):

Pan Milan B.

Mistře vrátil jste se s Velkou vodou...
je dravá a syrová-tím,že nebylo ještě jaro!
Snad můj Bůh se smiluje nad lidmi a Zemí trpící válkami,zemětřesením,globálním oteplováním,kyselými dešti,tornády atd... nechci slyšet všechny ty tíhy světa a přece se valí na mne jako kameny...dělají to lidé??
Paní Tužka napsala dva pěkné vstupy,co by bylo potřeba dělat a jak to dělá ona, soused je spokojený a voda mu nikdy nedoteče na jeho pozemek i když p.Tužka má svah k němu skloněný-a tak by lidé měli přemýšlet...
A tak i Vám mistře pera děkuji za baňku krve, v básni,která je tak zvláštní a nenápadná,jako povodeň sama... dík
03. 06. 2013 | 16:18

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Díky, také! Správně jste to odhadla, všechno to mé rozpoložení, všechny ty neviditelné ruce, které nás ovlivňují. Podivné jaro, které jsem určitě nezažil poprvé, je jako vždy přeci jen jiné. Již po několikáté přepisuji svou poslední knihu, musím vyhazovat a zkracovat, dal jsem si za úkol, že ji konečně dopíšu. Najednou telefon. Známá visí s dítětem, uprostřed louže, někde u Sedlčan. Tak jsme to vzali, v těžkém dešti, v proudech vody přes silnici. Žena si to užívala. Jsme záchranáři. Byla tak pyšná. Hádala se s policisty. Marlboro Man. Smáli jsme se tomu kýči. Dělala, jako že kouří, cigáro. Smál jsem se jí, a vzpomněl si na podzim roku 1969, byla na záskok v nemocnici Prosečnice, jezdil jsem tam někdy za ní a v pět ráno utíkal oknem ze zamčené ubytovny na nádraží. Jednou jsem zapomněl peníze, a půjčil mi je doktor, který vypadl z jiného okna, přestože mi ji záviděl. Také ráda běhala. V srpnu 1969 se jí to moc hodilo. Měla po noční, vzal jsem ji na zmrzlinu. Najednou po nás na Václaváku, prdelatí fízlové z ÓTéčka, vystřelili. Jo! Dodnes nevím, jestli to byly gumové projektily. Jsme taková malá krásná industriální země, asi ne. Máme historii a magii, kterou díky tomu, že žiju, znovu a znovu objevuji. K věci. Ohrožené dívky jsme navzdory byrokracii vyzvedli. Pohled na vodu a její divokost, fakt fascinuje. Bylo to vo fous! Měl jsem na sobě šíleně bílou a děsivě správně vyžehlenou košili. Pršelo a zažehlený škrob chvíli vzdoroval prvnímu náporu provazů deště. Pak už na mně nemohla víc než zplihnout. Ohlédl jsem se. Vrtulník právě přistával a zlomil žebra ženina deštníku. Stála tam mokrá a šťastná. Dívky byly už v autě. Vystoupil pilot, něco jí říkal, podle ní nádherný chlap a kolena se jí podlamovala. Chvíli s ní nebude žádná řeč. Sní. Není to každý den, ale je to pokaždé, když ji přiberou a letí za pacoušem vrtulníkem, někdy do Neratovic, někdy na Kladno. Kdo za to může? Američani by řekli, a Man.

Hezký den!
Milan Bukovecký
04. 06. 2013 | 09:40

MA-FU napsal(a):

Pane M.B.-mistře pera

Zdárný a sympatický konec-vlastně celé Vaše psaní !!!
Povzbuzuje v časech srabu(promiňte všichni za úlevu)
protože se mi všechno to co se děje nezdá... chtěla bych teplo Slunce a jasno -místo šedivého nebe,je to docela zlověstné.Jedině Vaše zářivě bílá košile rozjasnila to místo,které popisujete v zážitku.Jste záchranář lidí v těžkých chvílích a časech a to nejen slovem,perem,myšlením...
04. 06. 2013 | 14:36

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Díky. Bylo to jak kartáč na šaty, po kterém není na obleku ani smítko. Fakt bych to nepřeháněl, jsem roky vypsaný, možná až rutinní, sám sobě se divím, kam až se lze s jazykem dostat. Otáčím a slibuji, odedneška si dám záležet a budu se pečlivěji dívat na Vaše texty, jejich výpověď, pro začátek, úsudky jsou osobité a zralé, znalé, rád Vás čtu!

Přeji hezké sny!
Milan Bukovecký
04. 06. 2013 | 22:11

MA-FU napsal(a):

Mistře slova-pera M.B.

Děkuji za kytici šeříku,voní, MA-FU
05. 06. 2013 | 23:35

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....díky, přátelé, díky, že zde píšete,.... udržujete Neznámé město , oázu v rozbouřeném okolí,....

Zuřím,....zuřím,...protože už skálopevně vím,...že povodňová vlna mohla být nižší,....mohla ušetřit tisíce lidí jejich dnešního neštěstí, smutku, strádání do příštích dní a měsíců,....některé i let.

Píšu na blozích k povodním,....tentokrát by to nemělo po povodni usnout, chtěla bych, aby veřejnost stále a opakovaně přitiskla zodpovědné ke zdi otázkami,....co se mohlo udělat a neudělalo,....a hlavně,....aby příští povodně, které příjdou, protože povodně tu byly a budou, ....tak ty, co nás čekají, aby nebyly tak ničivé, nenechaly s bahnem i trvalou bolest v duši a stále přítomný strach.

Barák mám na svahu, povodeň mi nehrozí, ale je uprostřed pod leteckým koridorem. Už několikrát mi na záda a hlavu dopadly kapky něčeho černého, technicky smrdutého, a i psi už přišli parkrát tím pokropení,.....kape jim to,...a víte, že je to docela šleha, když to dopadne.

Ovšem,....povodeň,....povodeň je běs.

Můj nevlastní dědeček byl kovář, kovárny byly za dob R-U, na řekách vedle mlýnů. Zatímco se čekalo na semletí obilí, tak se kontrolovaly a opravovaly koním podkovy.

Ten říkal,...s ohněm lze bojovat,....před velkou vodou jen utíkat.

Koleem řek byly stezky,.....mlynáři, když byly bouřky a přívaly deště, posílali jezdce na koních po proudu s varováním před velkou vodou. Takhle jel můj dědeček za život s varováním vícekrát.

Další stavení k mlýnu byla výš od vody. Tam byly zásoby a chodilo se spát, aby neštěstí nezastihlo lidi ve spánku.

Vrátím se, ....jistěže se vrátím,....jste oázou,....dík,....Tužka.
06. 06. 2013 | 11:16

MA-FU napsal(a):

Tužko,má milá-dnes snad nikoho nezajímá,co říkají lidé i když uvažují selským rozumem,jsou několikrát zkušenější a chytřejší,než Ti kteří rozhodují.Ale....znáte už ty dopady... moc zdravím a snad už nebude pokračování povodní a zátop...
09. 06. 2013 | 13:23

MA-FU napsal(a):

Tužka

A po událostech těchto dní....se zapomíná na zatopené...
17. 06. 2013 | 13:34

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,.....přátelé v Neznámém městě,....někde je tu ode mne napsaný slib, že až příjde ten nejvhodnější čas na použití bylin, že napíšu, a upozorním na něj.

Čas právě nastává. Blíží se letní slunovrat,....rostliny mají maximum světla, mají teplo a letos i dostatek vláhy. I slunce svítí od rána do večera a léčivé síly v bylinách se koncentrují. V žádném období roku není tolik energie ve vzduchu, vodě, půdě, jako právě v období při letním slunovratu a když se měsíc blíží k úplňku. Slunce ťukne o obratník Raka v pátek 21.6. Měsíc bude mít svůj úplněk v neděli 23.6, kolem půl druhé odpoledne.

Na oceánech a mořích bude tyto dny největší příliv a odliv v roce 2013. Jen aby ta ohromná síla, kterou Slunce a Měsíc na Zemi soustředí, někde s nějakou oblastí nezaklepala. Snad ji rostlinný kryt vstřebá a uchová do dalších týdnů ke svému růstu.

Máme šanci ji využít.
Pokud vás v minulém období něco dost sužovalo, dodejte těm místům léčivou energii z bylin.

Paní MA-FU, díky za vstupy,.....pro Vás,....udělejte si obklad z jitrocelových listů na ramena. Rozstříhněte igelitový sáček u dna, aby vznikla jakási roura, vyplňte ji umytými jitrocelovými listy, které jste třeba na talíři drtila lžící, aby uvolnily šťávu, a přiložte si to na ramena, nebo jiné místo, kde se opakovaně objevovala bolest. Opakujte alespoň po tři dny,....tělo si z jitrocele vezme co potřebuje. Lze to udělat i na krk,....tam hlavně na mandle, kde mohly zůstat a tiše dřímají viry a bakterie od zimy, když byly problémy s oblastí krku.

Pane Milane Bukovecký,.....zdravím Vás,....děkuji, že píšete,....Vy víte, že mne vždycky potěšíte.
Vám bych třeba doporučila listy podbělu. Jsou dužnaté, chladí, není třeba je drtit, stačí, když si je dáte na dlaně a přitisknete si je na mandle,....a můžete si při tom číst, nebo se dívat na televizi. Listy se dají i přitisknout na prsa, nebo vzadu na zádech v oblasti plic. Nějaké těsné triko, co se může potřísnit,....a nechat působit.

Vám bych, na doplnění sil v oblasti nových a neotřelých nápadů doporučila kytičku rozrazilu, kterou si dáte za každé ucho. Rozrazil lékařský, rozrazilů je celkem dvanáct, ten lékařský se pozná podle toho, že je opravdu jemný, plazivý, z jednoho stonku jdou zpravidla tři květní klásky, a kvítka jsou spíš narůžovělá, než světle modrá. Podobný mu je ten modrý, "vokatý", kterému se říká bouřka, to proto, že před bouřkou, vlivem elektrického napětí ve vzduchu jeho kvítka ztmavnou. Je půvabný, ale není léčivý,....zato s kytičkou tohoto rozrazilu za uchem určitě okouzlíte každou dívku a ženu, takže i ten bude učinkovat.

A pro pana Klána,.....Vy jste mne potěšil s tou pampeliškou,....ano , Vám doporučím opět pampelišku,.....ta bude mít pro Vás tolik energie,....že všechny problémy hravě udoláte.

Totéž přeji i paní Naivce a dalším čtenářům,.....přeji stálé a pevné zdraví,....jsou před námi dny plné energii, a kdyby se vám zdálo, že je ji až moc,....natrhejte si mateřídoušku, kytičku si položte na temeno hlavy, nebo si jí obložte hlavu někde ve stínu na lehátku, klidně dýchejte, sledujte mráčky na obloze, pokud tam budou, a chvíli nemyslete na nic,.....nalaďte vnitřní úsměv,....

Přeji, zdraví, a zase jen to zdraví,....Tužka.
18. 06. 2013 | 00:42

Milan Bukovecký napsal(a):

Neznámé město

Hezký den, paní Tužko, jím třešně a myslím, že dělám dobře. Dnes mi stačí, že jste napsala. Fantazie si přivlastní vše ostatní. A jestli mám pocuchané nervy? Asi mám, přesto všechno si nemohu odpustit napsat svůj příběh, omlouvám se za něj, je varováním pro každého, kdo by nevěřil, že by se to mohlo stát v 10 dopoledne, je výstrahou každému, kdo myslí, že Svět není zuřivý a tygr si ho někdy nenajde!

Konečně jsem vylezl ven z bytu, vytáhl auto z garáže a odvezl třešně do nemocnice, dárek, personálu, kde žena pracuje. Lambaréné, od roku 1968 tomu tak říkám, tehdy na vratech vchodu do nemocnice visela československá vlajka, jezdili jsme tam se sanitou s případy všedního dne, a okupace. Nastoupil jsem k záchrance 21.8.1968. Takhle jsem včera přemýšlel, chtělo se mi někam jet, možná běžet, zaparkoval jsem v ulici aut a začal telefonovat. Synovi, jestli už odjel Mexičan, maratonec s celou svou aurou vlídnosti a člověčenstvím, poslal pozdrav dceři na dovolené a začal točit povinné penzum obchodním přátelům, existenční dotaz, jestli jako spisovatel přežiju. Najednou ztvrdnu, intuice, moje máma, mi řekla, něco se děje. Zamknu zevnitř auto, dívám se do zrcátek. Je jich 6. 5+1 holka. Jdou od auta k autu. Vědí o mně. Vyndám teleskopický obušek. 3 prochází kolem mne, dělají, že mě nevidí. Pak jde holka. Hledám nůž. Holka dojde na vrchol ulice. Zbývají 2. Kde jsou? Tady, blesku rychle napadnou auto, jeden zadní dveře zprava, druhý z leva řidiče, oba naráží na zavřené zámky, odpadávají, šklebí se, utíkají, 4 mazánci mizí do kotle údolí, 2 gepardi je následují. No, opanoval mně zlověstný klid, a ani nevím, jestli bych přežil.

Milan Bukovecký
18. 06. 2013 | 10:09

naivka napsal(a):

Krásný dobrý den, Neznámé město :-)

..prosím, jen krátce, vše, co mám na srdci, totiž píšu na svůj blog Bludička.. tak tedy, dovolte mi Vás všechny tady srdečně pozdravit, jsem ráda mezi Vámi.. děkuji za vzkaz a přání Vám, paní Tužko, moc mě těší Vaše vzpomenutí si na mě... nu, a pro všechny, snad dovolíte, dnes jsem vložila krátký hudební odkaz na můj blog, je více pro radost a dobrou náladu než vážný, prosím, budu velmi potěšena, zastavíte-li se u mě na těch pár minut poslechu.. pro paní MA-FU připomínám, dopisy Vincenta vkládám téměř pravidelně, prosím, přijďte si přečíst, budu ráda.. pane Bukovecký (těším se na Vaši avízovanou novou knihu, piště rychle, nemůžu se dočkat, jsem opravdu zvědavá!!), pane Z.W., pane Kláne, jste u mě v Bludičkově kdykoliv vítáni, a děkuji za Vaši přízeň :-) ..

http://mlhovinabludicka.blogspot.cz/2013/06/humoreska.html

http://mlhovinabludicka.blogspot.cz/

..vzpomínám na Neznámé město, jsem moc ráda, že stále žije..

:-)
22. 06. 2013 | 09:04

MA-FU napsal(a):

Tužka
Díky,díky za připomenutí úplňku,vloni jste mi taky psala o Slunovratu a co třeba za byliny.Nu letos,jsem kapku prošvihla,ale ještě zkusím udělat,byliny jsou silné .Měli jsme nějaké úmrtí blízké rodině a řešila se střecha,nakonec se dělá v dešti ale už přestává a tak bude o starost méně...nechce se mi na Berounku po povodni je to vždy tristní pohled.Obkady snad ještě budou účinné,určitě je udělám.Dávám žebříček do bot a suším a i květ bezinky.
Pan mistr M.B. překvapil "Zuřivým Světem",ano tygrů a gepardů se vyrojilo.Smutné!!!Ale představuji si Vás s kytičkami za uchem,to Vás určitě sklidní a možná přijde nečekaná inspirace k dalšímu románu-nebo alespoň básni.
Dlouho jsem žádnou nečetla...vlastně včera Modly...

a milá naivka?
určitě se k Vám podívám-stále se usazujeme v domku a pořád něco vymýšlím a ráda přečtu dopisy..zdravím Vás a všechny ,ale tento způsb léta.....však víte
26. 06. 2013 | 22:50

Z.W. napsal(a):

naivka
rádo se stalo, protože Vám tu radost mohu udělat kdykoliv, závisle i nezávisle, neboť jsme se dostali oboustranně za jistý časový předěl do komunikačního rámce, který se daří kultivovat už jenom tím, že existuje.
**
02. 07. 2013 | 15:19

Milan Bukovecký napsal(a):

Naivka
Vážená paní, napsal jsem Vám do Bludičky na obrázky. Nyní moc nepíšu na ACZ. Mám dost práce s knihou, trochu se zdravotně hroutím. Věřím, že vše pomine, až se vykoupu v rybníku. Potvrzuji tímto, líbí se mi Vaše umanutost a nenutím se k tomu. Fandím Vám!
MA-FU
Schůzka

Čekal jsem na Tebe, lípy už voněly
Dozvuky tramvají, běžely po koleji
Schováme se pod korunou stromů
Prší, pojď pod jeho lustr, je pohoda
Jsi jako dítě, spí v tobě plachá krása
Věštím, sdružíme těla pod deštníky
Když lidské teplo, rozlijeme dotyky
Zavoníš jako lípa

Posílám báseň z ticha Palackého náměstí a náplavky. Dal jsem si citronové pivo a plival do řeky. Objevily se oči nekonečné paměti. Tak jsem to z voleje napsal. Nebudu na tom nic měnit. Bylo by to směšné. Přeji hezké bydlení.

Tužka
Myslím na Vás. Na ten Váš Turnov a sokolovnu. Pořád čekám, že mě malíř pozve na chatu. Jel bych oklikou přes to Vaše Vídeňské kafe. Myslím, že už na parkovišti najdu polodrahokamy a budu muset jít k brusíři, aby je vyleštil. V kapse budu žmoulat rubín, který jsem získal po otci. Malý a velký rubín. Mohla byste mi říci, jestli je správné ho zahřívat teplem dlaně? Mohla byste na mě myslet, až půjdu k zubaři? Není to drzé? Děkuji, Vážená paní, děkuji!

Hezký den, dámy, věřím, že jste byly v dnešní sváteční den, šmrncovní.
Milan Bukovecký
05. 07. 2013 | 21:10

MA-FU napsal(a):

Pan Milan -mistr verše
Něco mi nutilo-podívej se do Města a vida,vida-olé,olé,
je tam báseň ,zítra jedu pryč ale znovu v neděli nahlédnu a přečtu ,rozeberu a taky se podívám ,až pojedu 18 tého do Prahy-kde jste jí složil.Díky moc potěšila a byla" z voleje". Je halt vidět básník....zdravím..MA-FU
05. 07. 2013 | 22:21

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,.....jaká nádhera,....sešli jsme se,.....jen jsem dojela domů, lákala mě ještě cesta do Neznámého města. Vy jste psali, přátelé,.....zachytila jsem vaše energetické vlny, vaše mimosmyslové poselství,....těším se ze všeho, co jste napsali.

Pro paní MA-FU,...byliny lze využít až do podzimní rovnodennosti, pak už je méně slunce a i ony začínají ztrácet sílu. Dá se to vyrovnat tím, že se jich navaří větší porce. Momentálně si vařím řebříček, jitrocel, přesličku, kopřivu a pampelišku. Různě to střídám, nebo dám do nálevu dvě i tři různé najednou. Občas udělám silnější a déle louhuji, jindy zas jen dám malé kousky, takže to skoro není vidět, že bylo něco louhováno. Den, dva vynechám,....a tak pořád dokola,....dávám bylinám za úkol, aby likvidovaly nepatřičnosti, co tam uvnitř objeví.


Pro pana Milana Bukoveckého,.....jsem ráda, že jste dobře vystihl nebezpečí,....útočí li přesila, je to velice těžké s obranou,.....pak jen Anděl Strážný když zavčas varuje, třeba jako intuice, nebo pošle štěstí,....a vyvázne se z toho.
K Turnovu,.....parkovat lze u restaurace Sokolovna. Kousek vedle pod parkem má domek brusič kamenů,....když si zajedete na Kozákov, tam jistojistě nějaký polodrahokam najdete. Pár let zpět, jsem našla krásný achát, .... u Tatobit byl brusič, který mi ho rozřezal a vyleštil na tenké průsvitné destičky, .... dají se zavěsit na okno. Rozdala jsem je rodinám ve svém okolí s malými dětmi, protože staré čarodějnice mají v čarodějných knihách napsáno, že sluneční paprsky, které achát odráží na dětské tělíčko, mu zajistí pevné zdraví.

Rubín,....je společně s křišťálem a diamantem považován za kámen s největším energetickým nábojem. Tahle energie je plná lásky všeho druhu,....té dobré, vášnivé, vroucí,....chceme li dokonale využít jeho sílu, aby nám otevřel proud energie do těla, tak Žlutý Císař doporučuje se na rubín zabalený do hedvábí posadit. Ženám, které chtěly přivést na svět zdravé děti se doporučovalo před početím sedat na destičkách z achátu nebo jaspisu a v oblasti pupku si na hedvábnou šňůru vázat rubín. Patří mezi kameny, které majitele chrání proti útokům zla. Proto byl vsazován do královských korun nad čelem, aby odehnal i zlé myšlenky a špatná rozhodnutí vladaře.

Jóga doporučuje svírat kameny v rukách,....podle druhu kamene, je také určeno sevření, kterého se účastní někdy jen některé prsty.

Pro rubín,....je to velice silný energetický kámen,.....napsala bych, jak ho držet, aby dodal energii, ... ale, ... jednou jsem si při experimentech s křišťálem způsobila takové energetické rozhození,....že jsem to likvidovala dva dny,.....tak raději to nenapíšu.
Dlaň, až na dvě místa, energetické body nemá, ty jsou až na prstech,....na každém trochu s jiným zaměřením.
Když jdu k zubaři, tak používám autosugesci,....mám vsugerováno, že to nebude bolet a nebudou problémy, a ve dveřích si představuji, jak už odcházím,....mám velice milého lékaře a rovněž má vynikajíci sestru, takže to je spíš společenská událost,....někdy se i na ně těším, že je zase uvidím,....budu na Vás myslet,....moje podvědomí putuje k Vám, přeje Vám dostatek sil, abyste si splnil všechna předsevzetí a,.....ještě přeji zdraví a štěstí, Vám,...panu Klánovi,.....všem ostatním, co navštěvují Neznámé město.
Díky, že píšete,....Tužka.
06. 07. 2013 | 01:09

naivka napsal(a):

Pánové Z.W. a Bukovecký,
moc Vám oběma děkuji za milou podporu, obzvláště děkuji panu Z.W. za jeho trpělivost a krásné komentáře :-)

Pane Bukovecký,
držte se, žádné hroucení se nesmí konat, máte před sebou mnoho spisovatelské práce! :-) .. a děkuji, moc mně Vaše slova a především účast byla milá, doufám, že i moje odpověď se Vám na Vašem počítači zobrazila bez problémů... pane Bukovecký, nejsem umanutá, jen nejsem umělkyní, píšu a vyjadřuji se víceméně obyčejně, ze života.. samozřejmě, toho mého, jak jej vnímám a žiju... dovolte mi potvrdit Vám, a nejen Vám, ale všem čtenářům a návštěvníkům mého blogu, jste kdykokoliv vítáni.. pane Kláne, prosím, kde jste? paní Tužko, od Vás na mém blogu nemám dosud ani písmenko, a přitom jste tak milá a krásně píšete! :-) .. paní MA-FU, v přepisování dopisů Vincenta jsem pokračovala tady v Neznámém městě i hodně díky Vaší podpoře, prosím, udělejte si někdy chvíli, přijďte si přečíst Vincenta ke mně do Bludičkova :-) ..

..a snad nejsem příliš troufalá, znovu Vás všechny zvu, každého, nejen ty, které zde oslovuji.. nepíšu básně, na to zkrátka nemám, jen o svých touhách a představách, drobných bolestech i občasných radostech :-) .. děkuji!!

..prosím, buďte vítáni:

http://mlhovinabludicka.blogspot.cz/2013/07/za-sedmerymi-horami.html

:-) moc a moc děkuji za vlídnou shovívavost na blogu pana Klána "Kam v Neznámém městě"...

Krásný podvečer.
06. 07. 2013 | 20:12

MA-FU napsal(a):

Tužka
Má milá-o kamenech je poutavé čtení ,já mám za oknem 3 křišťály surové,nebroušené,které jsem dostala od přítelkyně do nového bydlení.Řekla ,abych je dala na východní stranu a po ránu,když na ně dopadá slunce,budou odrážet do místnosti positivní energii.Křišťál je i můj kámen (lvice),tak snad je na tom něco bude.Mám taky kameny z Turnovska přepůlené velké pecky achátu a také do něho na okně schraňuji sluneční paprsky,s tím,až nebude svítit v zimě obrátím do místnosti a půjde energie na nás...??
A o bylinách to je dobrá zpráva,myslela jsem si,že jen o rovnodennosti mají sílu...To je jiná...
Naivka
četla jsem -děkuji Vám za Vincenta.
09. 07. 2013 | 14:35

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Trávy

Už když jsem se ohnul, a utrhnul trs vysoké trávy
Chrastila, myslel jsem na Tebe, jak je dáš do vázy
Bude připomínat červenec, klasy zlatavé pšenice
Prý levituje, snad provlaje spící ticho i letící vážka
Jako na louce, kol níž se usmívají bludné kameny
Slyším hlas, muži mají kosy, halasí, jdou na otavy
Ještě jednu náruč trav natrhám a poběžím domů
Kde jde všechny myšlenky ztvárnit
Voní létem

Docela dobře jste mne proklepla. Asi to byl Anděl Strážný. Bude mně jisto jistě doprovázet i do Turnova. Jakmile zakopnu o kámen, jdu za brusičem. Nechám mu tam peněženku, drobné si schovám na Vídeňské kafe. Jestli bude štrúdl, dám si i ten, rozbalím rukopis a začnu škrtat. Musí být pořádku, malíř ho bude číst a namaluje na motivy knihy, obrazy, Vždy to tak bylo. Jistá pochybnost je ale ve vzduchu. Malinko si také budu myslet, že Vás tam uvidím, mám fantazii, když ne, jak by se stalo. Napíšu Vám o tom.

Povídání o rubínu jsem zhltnul jak malinu. Pil k tomu vlastní míchanici kávy s hnědým cukrem, mlékem, skořicí a BAILEYS. Přitom si hrál s prsty, a ani já Vám nenapíšu, jak to s nimi dělám a k čemu to je, protože to oproti Vám, nevím.

Zubař. Teprve teď jdu na kolena a hovořím k věci. Je to v hlavě. Pár dnů se mi zdálo, že jste mě uzdravila. Mohl jsem na cesty. Ale příští týden, je to jasné. Zkusím autosugesci. Je to na Vás. Budete ve mně, asi je to jasné, blíže se seznámím se zubařkou, nebudu ji brát jako řezníka. Vzal jsem si z Vás jen kousek, pozdržel to Vaše putování ke mně, pustím ho naplno, až bude třeba, tak pak tahle akce, bude mít zpětnou reakci, pošlu Vám pusu.

Hezký den!
Milan Bukovecký
10. 07. 2013 | 09:24

Z.W. napsal(a):

Naivka
vzácná paní s Vašimi texty i přítomností zde i jinde je to jako se šumem moře, příbojová vlna nekončí stejně jako Vaše pocity, jimiž zásobujete své veškeré zdejší konání. Ve všech vašich blozích nacházím jiskru ranního úsvitu - s nadějí vycházejícího nového dne a s teplem Slunce.

A stejně tak obsahují veškeré barvy a odstíny z malířských nálad nejen Vašeho oblíbeného Vincenta, ale i Vaše, které jsou stejně barevně vydařené. V zapadajícím slkunci se odráží lesk dne i se všemi splněnými i nesplněnými přáními, přepoklady a skutečnostmi. A počkám si rád na pokrytí duše i moře nočním svitem bledé luny. Mnohokrát se ponořím do Vašeho textu, do Vašich zbásněných představ, vizí a popisu skutečností, s nimiž si rád na Vaší pláži pohrávám. Jsem rád, že i já mám s Vámi trpělivost ve studeném písku noci sečkat na až úplněk, v jehož světle se ani nejtemnější stíny noci a hluk moře nezdají tak strašné.
*
Stál jsem na pláži baltské,
v podmračeném dni s řevem moře,
podržet v ruce kámen Vikingů,
abych určil směr ke slunci,
k Vašemu ostrovu snění,
trpělivosti a zapomnění.
*
Zapomnění všech nepříjemností. Cesta na sever je vždy úžasná a koupel v moři, i když nemá 27 stupňů, ale třeba jen 13, je pro svatou trpělivost potřebná. Zase jsem načerpal a poskytuji....
**
Paní Naivko přeji příjemný den, Vám i všem ostatním zde. Pozdrav pro pana P.K. i pana Klána.
12. 07. 2013 | 11:35

naivka napsal(a):

Pane Z.W..

:-)) děkuji, moc děkuji za vlídné city a snivá slova, poezii... je krásné vnímat přátelství, mám radost :-) ..

..snad se bude líbit, již dříve jsem dávala odkaz na jednom z blogů pana Klána, tak, prosím, připomínám.. tohle je hudba, kterou mám ráda a při troše představivosti, je z ní cítit příbojová vlna i šum moře...

Chopin - Valentina Igoshina - Fantasie Impromptu
http://www.youtube.com/watch?v=qa0Z6g1XJkU

Krásný den Neznámému městu :-)
13. 07. 2013 | 08:17

Milan Bukovecký napsal(a):

Neznámé město

Červenec

Na velkém poli vede pěšina, převeliké, lado
Mám pocit, jdeš jak proud šňůry v telefonu
Krásná jak regály na dámské prádlo a vůně
Břízy a bludný balvan, sklářský potok a řasy
A hřeben Tvých rukou přivolá bosé hlasy
Tvé sandály leží osamělé na břehu
I Slunce, o které jsem se spálil
Čekám, že se vrátí chvíle
Jímá, až do konce časů

Milan Bukovecký
23. 07. 2013 | 14:03

Z.W. napsal(a):

naivka
já mám z Vás také radost, od Zenové zahrady až k vyhledávaným textům. Ale hlavně jen když jsme zdrávi a slunce se střídá s hvězdami a obráceně, žár dne i temnota noci, jako v Itálii.
Hezký den pro Vás se sluncem i pod hvězdami, vždyť si je zasloužíte.


**
M.B.

Na hřbetu ruky

Na hřbetu té ruky,
někde v Itálii,
sluneční hodiny,
a je na nich více
než si myslíš,
více než obsáhneš
i více než stačíš popsat
i zachytit.
A čas pádí tím hřbetem,
vzpíráš a píšeš
v žáru noci i tichu dne.
Na slunečních hodinách
v Italii,
protnul stín dávno
již polední výseč,
a duch času si usmyslel,
že dnes je zrovna
pravá chvíle s pocitem
božského procitnutí,
bez vnad i lákadel,
jen to jedno slovo,
co se na dohled
pohupuje na vlnách,
nevzrušeně, nenápadně,
stejně jako jsou přijímány
Tvé pokusy zapsat
ženám do duše Tvé
příběhy o neuspořádanosti
myšlenek i běhu života.
A pak to jedno jediné,
Portofino,
s duší nad vlnami.
*
Čas slunce ukrajuje,
i ženským rukám,
Portofino,
být a prožít.
Sluneční hodiny
a kvalita zázraku,
má vždy jen jeden pocit,
Swiss made.
**
Snad ještě trochu links.
http://www.iwc.com/en/experiences/days-portofino/
http://www.iwc.com/en/collection/portofino/
**
Příjemný večer.
25. 07. 2013 | 17:10

Milan Bukovecký napsal(a):

Pláž

Stačila nám spálená tráva Ladronky
Pytlík písku a dvě lahve balené vody
Bágl, deka, nahoře karimatka, brusle
Jedu sám, nalevo i napravo letí pták
Rock me baby, ukaž paty, nazuju Ti
Ticho Sahary, její plíce, ztřeští dech
Pálí jak whisky, pískám na její písky
Blues růžové duny, Ty a podvazky
Motá se mi hlava, padá na kolena
Hledá Tvé nohy, dech je nevidomý
A bezvětří sype u magnetické vlny
Na co si nemůžu sáhnout
29. 07. 2013 | 08:43

Milan Bukovecký napsal(a):

Zdravím paní Naivku!
Děkuji! Bloudím ve své poslední knize, pracuji na kompozici, hledám k ní klíč. Přeji správné léto, tak jak si ho pamatuji. Bouřky a Slunce. Není nic krásnějšího, když u toho je žena a dítě, žena s knihou, žena u rybníku.

Zdeněk Wachfaitl!
Myslel jsem, že budeš na dovolené ještě delší dobu. Když už ses vrátil, přál bych si, aby to bylo jen jako poetická modla, nebo prozaický patník. Myslím na Tebe v knize, nepochybně jsi dobrej!

MA-FU!
Pouštím si blues. Vždy mne zavede někam až do nebe. Je to jako slast. Letím, počítám stromy, velké baráky a řeky. Objeví se dětství. Tam to všechno je. Něco je i ve Vás. Má to sílu evoluce, která přitahuje.

Tužka!
Ještě jsem v Turnově nebyl, ani u zubaře. Ani Vy jste tady nebyla. Jste nevypočitatelná, jako každá žena. Čekám, až naladíte kytaru. Dobře se budete poslouchat. Vidím silnici na Železný Brod, Malou Skálu, ostrov sklárny v Líšném. V řece leží ověsy. Lesknou se ve vodní trávě. Asi si dám kulajdu a lžící budu hledat houby. Počkám, na ten Váš soul.

P.K.
Mám Vás v knize. Mám Vás v hledáčku. Nemyslím, že byste musel mlčet. Zatím nekouřím, ale dýmku míru bych si dal.

Petr Klán!
Dlouhá cesta. Trnitá. Myslím, že dojdu do lesa lískových oříšků a vystoupím na měděný vrch. Děkuji! Nikdy bych knihu nenapsal, tak jak jsem ji napsal. Nikdy bych se neposunul tam, kde jsem nyní. Moc jste mi pomohl!

Krásné léto!
Milan Bukovecký
29. 07. 2013 | 09:31

MA-FU napsal(a):

Mistře pera-pane M.B.

Žasnu nad krásou Vašeho psaní ,nad myšlenkami ,vším co píšete...asi teplo Vás povzbuzuje-mne naopak ,mám tak hrozný útlum,sporadicky dýchám,bojím se nadechnout žhavého vzduchu ,není úniku voda všude je teplá,hledám velký rybník ale tady jsem se osvěžila,i díky panu Z.W.
Až bude lépe taky se ozvu...MA-FU všechny zde čtoucí zdraví..olééé bouře se blíží-spásný déšť přijde(nedavno ho bylo až moc)
29. 07. 2013 | 21:45

Z.W. napsal(a):

M.B.
ok, napíšu ti, zatím se tedy opírám o jen patník, pokouším tu modlu, stejně je to bájo, tady se mi jeví, že si tu pomohli všichni, křížem krážem, i když byl nelad a štěkot přezrálých myšlenek v pugétu slov.... narýsnu brzo, cestou zase přes ten sedlec, to budou grády do pera, dostavník s dačickým a tuplák do těla... stále stejné s dalekým obzorem na větrné hoře....
**
Z.W.
30. 07. 2013 | 20:34

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,.....léto, budiž pochváleno,....tam v Neznámém městě.

Pane Milane Bukovecký,...léto je zde Vámi ozdobeno nevšedními verši,....Trávy,...Červenec,....Pláž,.....jak se to rýmuje,..?..krásně, patří to létu v městě N,...díky,....bylo to osvěžující čtení. Pište dál,....těším se.

Nebude to soul,...bude to blues.

Černočerné blues.

V černém městě, na předměstí,
stojí bazar,
Prodávaj v něm kousky štěstí.
Porcujou je gilotínou,
nechceš tuhle,...
vem si jinou,.... zaručeně naletíš.

Černé město, černý bazar,
černokněžník osud vázal,
černé růže,...
suché věnce,...
černý provaz z oběšence.

Už té černé je tu trochu moc.

Ale ještě,...
Držím v ruce látku černou,
černý kostým,...
ušiju si na svatební noc.
Koupím ještě jehlu s nití,
zlatá jehla ve tmě svítí,
svůdná budu,...a to,...?... moc.

Tak dost.

Bílé město, bílé ráno,
bílá postel, rozestláno,
bílé růže,
bílá káva.
Prázdné místo na polštáři,...
Zajdi slunce, zhasni záři,...
Přeji si tu nejčernější, černočernou noc.

Umím zabrnkat jedno jediné blues, občas to trochu pozměním,....složím si nějaký text k tomu,....noty furtaimrvére stejné,....zpívám si, když je prázdný barák,...psy pošlu ven, aby netrpěl jejich jemný sluch,...a zpívám si, vyzpívám se z problémů, trápení, nerozhodnosti, ze špatné nálady,...protože zpívám jedině, když jsem špatně naladěna,....pak mi totiž nevadí můj příšerný zpěv,....naopak, cítím úlevné ticho, když přestanu se svou produkcí,.... že se poslouchám,.... je vlastně karmický trest pro mne.

Paní Naivko,...paní MA-FU, pane Kláne, návštěvníci města N,...krásné další letní dny přeji.

Na dnešek v noci byla u nás taková průtrž s větrem,....takovou jsem ještě nezažila. Jako, když se voda leje z kbelíku,....chodila jsem po zahradě,....dlouhý svah, měla jsem obavu, abych nevyplavila pod zahradou souseda,....tak jsem dole u plotu rovnala prkna jako zábranu,.... a směrovala vodu do "země nikoho",.....obecní pozemek, který nikdo nechce, protože tam je elektrický sloup, bouřka nás míjela z dálky,....ale už jsem dvakrát viděla, jak do sloupu řízlo. Jednou jsem byla venku, na pár hodin jsem špatně slyšela,....už si dávám bacha.

Tak bacha na bouřky,.....Tužka.
30. 07. 2013 | 23:44

Z.W. napsal(a):

MA-FU
s vodou to bude v plzeňském kraji pro rozumné koupání v úrovni alespoň písáků kolem Prahy, Hradce asi problém. Lepší vodu srovnatelnou třeba s alpskými jezery nebo mořeskými lagunami na Jadranu u nás nenajdete. Smočit se ale lze na Hracholusce, v Sycheráku nebo Babylonu, to z hlediska kvality vody k přežití. Nejlepší písáky jsou v okolí Majdaleny, lužnická oblast, je to ale už od Vás trochu dál, nicméně to stojí za výlet. Doporučuji všem vodníkům i voděnkám, klid jezer v lesnaté krajině v hatích je fakt senza. A těch borůvek, komáři žádní, cest pro kola dost.
**
31. 07. 2013 | 14:31

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Stoupl bych s Vámi na forbínu a píseň zazpíval. Trošku bych ji upravil, a začal, houpej mně bejby, houpej, je to přeci blues. Pak vy, v černém městě na předměstí, ou jé, prodávaj tam kousek štěstí, ou jé, pak já, houpej mně bejby, houpej! Díky, fakt dobré, jak zpíváte. To jen, aby řeč nestála. Přeji mnoho krásných metafor!
Milan Bukovecký
02. 08. 2013 | 10:41

Z.W. napsal(a):

Milan Bukovecký
snad už je načase myslet na švestky, pivo to poznamená, proto myslím, že poslat k Tobě pozvánku k Dačickému je pochopitelné a akorátní. S termínem si hlavu nelámu, mělo by to sednout v úterý na svatou Věru, na mou věru. A přemluvíš-li do té doby Targuse a Tužku bude věru o čem diskutovat. Do rána u Klána.
Buď fixom aj večným atramentom.
**
Milane, bez servítků a servítů, jak vidíš, chytl jsem zase slinu, už to ze mně zase padá, verše i elegie, Klánova trilogie v nočním mokrém a ochladlém Neznámém městě někde na rožmberském pomezí pod Landštejnem. Jsem snad také naivka?
**
Nic nového pod sluncem.
09. 08. 2013 | 22:15

Milan Bukovecký napsal(a):

Neznámé město

Tužka
Byl jsem u zubaře, první kolo. Tak smířlivě, tak hrdinně, jsem se dlouho nechoval. No, asi jsem Vás měl v zádech. Děkuji!

Zdeněk Wachfaitl
Jasně! Píšeš dobře, jak jinak. Pomalu a jistě se vrátím k 21.8.2013. Můj proklatý den! Měj se!

MA-FU
Zdravím, do léta, jak má být. Posílám báseň, i pro výše uvedené.

Hledám ten rybník

Kde jsou ty kdysi s dívkou a duch její štíhlé flétny
Pléd břehu na vzduchu svléknul, a kachna vzlétla
Ospale jak, pokladní hlídka obřího supermarketu
Bdí u návodu bookletu a klávesnici prstem klepne

Máš drobné, přívětivě vdechne, sáhne do tyglíku
Vleklý den mimikry dostává úlek a pupeny oparu
Žížala fronty zcela ochrnutá, chce se vyzpovídat
Prchám a jdu se trochu svlažit v rybníce u silnice

Ale zeleň tasseru silice stojí v zádech vzpomínce
Lepí a zvrací přítomnou, počítačovou demenci
Křičím, vrať mi ten klíč k deci rybníka, smrade
Chtěl bych dnes slavit, dny mého blaha

Ne s robotem a biči laseru

Přeji neočekávané dny, kdy vlaštovky nelétají jen nízko!
Milan Bukovecký
10. 08. 2013 | 11:04

MA-FU napsal(a):

Hůůů ů ú "Černé blues" to je mazec....
Tužko,to jsem si úplně představovala.Dříve,když jsem měla takový "den" šla večer na zahradu do altánku a zpívala taky,až jsem se z toho "vyzpívala"...no říkala jsem tomu zpívání,bylo to někdy tak srdcervoucí,že přišel i úlevný pláč... ale tady všude teď sousedi a myslím,že už neumím ani zpívat.
Ale,máme položenou terasu a koukala jsem na "Slzy sv.Vavřince" předevčírem jak padaly po nebi a myslela na pana spisovatele M.B.,že on by okamžitě básnil ..já se zmohla na smutek,že je to tak krátká životnost hvězdného prachu ...ale byl to zážitek.
Pane Z.W. ale našla jsem malé lesní studené koupaliště,přítok-odtok,tak nebylo špinavé a jezdila tam .Jela jsem teď ,11tého srpna okolo pískového před Hr.Králové ale brzo ráno,tak nezastavení a pospíchání a to nemám ráda...Ale zato jsem si užila na Sněžce...
Děkuji Vám všichni za hezké letní přemítání a psaní,pana M.B. ať neopouští smířlivé chování k zubaři a psaní čehokoli,pan Z.W. ať "chytá slinu"...a paní Tužka ať píše její pěkné povídání a zážitky "ze života" na všechno se těším nejen dnes ve svátek Nanebevzetí p.Marie -ale ve dnech příštích..pozdrav naivce a panu Klánovi
15. 08. 2013 | 22:54

MA-FU napsal(a):

Tužka
Znovu se dívám,čtu i broukám Vaše -Černočerné blues-moooc pěknéééé,oléé to se Vám povedlo..MA-FU zdraví
16. 08. 2013 | 21:41

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro Milan Bukovecký,....velice jste mne potěšíl, že byste se mnou zpíval,...to je pocta,....opravdu si toho cením,....hned jsem si to představovala, jak jste to zajímavě upravil,....jak hrajeme a zpíváme,....v těch představách jseem zpívala docela obstojně,.....Vy jste byl ovšem vynikající,.....měli jsme úspěch.

Ve skutečném životě bych to nikdy nepřijala,....je jasné proč,....nezpívám,....ale pískání a drezůra,.....v tom jsem mistr.

Myslím na Vás,...co zuby,....zuby je problém,...nedá se to ničím obejít,....jedině jít k tomu lékaři,....vydržte,.....

Znala jsem jednu paní,...měla můj obdiv. Po válce v 45 nastoupila jako dobrovolná pomocnice k nemocným navrátilcům z konc. táborů. Dostala od nich nějakou nemoc, nevěděli co to je, měsíce měla dvacetčtyři hodin denně vysoké horečky,.....přišla o zuby i o vlasy. Vlasy ji narostly,....místo tmavých, světlé jemňounké,....o zuby přišla do jednoho. Udělali jí v zimě na přelomu 45-46 umělý chrup. Krásný,....vždycky jsem si myslela, že to jsou její přirozené zuby. Až jednou vyprávěla, když měla jít na operaci se žlučníkem, že se lékaři zajímali o ten umělý chrup. Zjistili, že ho dáseň natolik přijala, že ho obrostla, vlastně do něj vrostla. Jak ní ho tenkrát lékař poprvé nasadil, tak ho nesundávala, měla ho i při té operaci, museli by ho od dásně odřezat......Poznala jsem ji už jako starou bělovlasou paní,.....vždycky, když přišel někdo napuchlý a úpěl,....libovala si,.....není nad umělý chrup,.....jenže jenže,.....

Léto ještě neskončilo,...i když, slábne jeho síla, slábne,....ještě, že to slunce výjde, ať se děje co se děje,....to je báječná jistota,.....přeji šťastná, orosená rána.
Tužka.
20. 08. 2013 | 22:58

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro MA-FU,.....i od Vás přišlo potěšení, že se Vám blues líbí.
Ve skutečnosti to jsou dvě básně, černočerná a bílá.
Překopala jsem je, spojila dohromady.

Tu černočernou jsem napsala večer,....v den své první promoce,....Na promoci jsem si po nocích, když už jsem měla hlavu z učení jak "vošatku netopejrů", tak po nocích jsem si šila černý kostým,.....ten den, jsem jela nočním rychlíkem z Prahy, .... vstříc dnům, které byly v temné mlze,.....v kabelce umístěmka do pohraničí,....a psala černočerné blues, dívala se z okna vlaku na noční neznámou krajinu,......život nebyl, není,....a nebude rajčí peříčko.

Mají být ještě krásné dny,....chystám se,.....motorku nastartuji,....projedu se kolem Jizery,....až do Jizerských hor,.....těším se,....plánuji si to od června,....a tepla ubývá,.....musím si splnit sem tam nějaký ten barevnější sen,....
Přeji krásné dny, přeji pevné zdraví,....Tužka.
20. 08. 2013 | 23:25

Z.W. napsal(a):

Milan Bukovecký

očekával jsem, že napíšeš pro Stejskala do šuplíku blog o 21/8/68 jako řemen, kde vypovíš, vyzpíváš, vypláčeš i vytruchlíš ztracené mládí, naděje i život. Asi jsem doufal marně, tak jen přidám slabou náplast o jedné středě uprostřed týdne, uprostřed žhavého léta, když se člověku nechce zrovna dvakrát vstávat, ale nakonec vyleze alespoň k oknu, aby viděl, co je to dole na ulici za kravál. A vida, zase nějací rošťáci rozmlátili dopravní cedule. A turisté ve Studebakerech se marně ptají - Kudá na vakzál? Auťáky čmoudí, raději jsem zase zavřel své okno do Evropy, protože to byl kravál a skutečné inferno se mi vyjevilo s projekcí Brandenburské brány. To s ránem a lidskou tváří nemá společnáho snad vůbec nic,co s tím že? Byla otázka důležitější než denní chléb a voda. Nepomohl ani protest ani bojkot, nic. Všechno bylo zase jinak, jak je v těchto končinách železným pravidlem.....
**
Nic, jen někde v lese,
kde příroda je ráj,
zurčí potůček a
klidně zpívají ptáci,
chladivá je voda
ve studánce a
dno je ještě
stále strašně,
ale opravdu
strašně daleko.....
Sladký život?
**
Středa, 21.8.1968.................
čas mládí a skutečných nadějí,
středa, 21.8.2013.................
vše je pryč, zázraky se nedějí.
Tak raději Milane,
ať se ti nic nestane,
a dál provází tě psaním družka,
pravého štěstí zlatá muška.
**
21.8.1968, křižovatka U plynárny v Michli.
21. 08. 2013 | 10:12

Milan Bukovecký napsal(a):

Zubař

Odvez mně domů, kňučí Páda u telefonu. Jak vole, je to tu samej Rusák a dnes se tam nedostanu, musím za Slepicí, tři dny jsem s ní nespal. Pomohla náhoda, vyzvedával se pacouš na Kulaťáku, vysekal se na motorce, všem říkal, udělali to Rusové. Do Suchdola byl jen kousek, podél silnice se válí Rusáci a nahoře, po pravé straně stráně právě rozbalují na palpost Stalinovy varhany.
Pádova ordinace je v jedné z uliček u silnice, jedu k němu ze zadu, myslím, že na ně vyzraju. STOP. Vojcl míří pancrfaustem. Po kontrole dokladů a auta nás doprovází důstojník ke zdravotnímu středisku. Saniťák Tonda, se trochu bojí. V čekárně sedí po zuby ozbrojení vojáci, u dveří dvě parašutistická strašidla. Pakaži bumagu, štěkne lotyšský střelec a opře mi hlaveň samopalu o břicho. Vyhrábnu z desek listinu Mezinárodního Červeného kříže, v ní, mé jméno, platná jen s občankou, když jde o život, i tu najdu. Charašo, bručí obluda a ťuká na dveře. V předsíňce, nás přebírají další gorily. Odmlouvám, znovu dokumenty. Konečně se dostávám k věci. Lžu, jedu pro pana doktora, musí operovat, vyzvedávám ho, sám na to nestačím. Teď nemůžete, má pacienta, ale můžete asistovat, chybí sestra.

Vejdu sám, zkrachovaný dramaturg, ND, saniťák Tonda, je odnesen na dvorek. V křesle sedí generál, jeho příkazník překládá, Páda prohlíží zuby, pach z holínek přebíjí krásu vůně srpnového podvečera. Musíme trhat, vysvětluje Páda, vidíš, má stoličku velkou jak Hitler. Jaký Hitler, ptá se generál, najednou mluví česky, příkazník bledne. To, to, se tak říká, koktá Páda, protože resekce tak velkého zubu bolí a trvá velmi dlouho, než se vytáhne. Jaký Hitler, ječí generál, přidám svou polívčičku, no, jenom velcí vojevůdci mají tak velké stoličky, zapomínám přidat, kdo, zejména. Nemám tu nic, čím bych to umrtvil a to co mám, mohl byste spolknout a otrávit se, říká pomstychtivě Páda. Čekáme. Líh máte, ptá se generál, jo mám, odpoví a vlije alkohol do poloviny sklenice na moč. Jde k vodovodu. Nět, něchaču, řve generál, vyrve sklenici z kamarádovy ruky a líh vypije, Kak Gítler, ja pokažu vám, kak Gítler, vyhrožuje. Zákrok trvá dost dlouho, i když Páda má takovou sílu, že by zabil pěstí í krávu, pak to křupne, a zub ukáže. Je hrozivý, příliš velký, než aby byl normální, otře ho a položí na mul. Leží na pultíku jak rozpláclá kulka pětačtyřicítky, jedna z nožiček kořenu připomíná háček na sumce. Kak Gítler, chroptí generál, zvedá se z křesla, nechá si zub zabalit. O, vy, doktor, vse bolit, vy ulibajetěs, spasiba i dosvidanija. Jak invazně přišel tak odešel. Usmíváme se i my, motory zeleného železa před střediskem řvou a odjíždí.

Dvorek je prázdný. V ruce držím, něco jako propustku, podepsanou generálem. Jedeme na základnu přes Dejvice, kde Páda bydlí. Před dům se nastěhovali vojáci. Propustka na uviděnou zabere. Nahoru s ním nejdu. Jeho otec určitě zuří, jedinému v oknech visí československé vlajky, nedovolil je vojákům strhnout.

Také dispečerka, zvaná Pětidečko už tlačí, jste jediní venku, na Karláku někoho postřelili. Tak, Slepice, moje lásko, moje všechno, musíš počkat!
21. 08. 2013 | 10:46

Z.W. napsal(a):

MA-FU
V lese je lepší studená studánka, čistá. Nejlépe křišťálová. A
koupání na Sněžce když jdete jako poutníci není jen tak. Ale když vypadne jedno písmeno, je z poutnice potnice, tak ve vlastní potu ne? ☺ No já nevím, asi nic moc, koupat se tam dá tak možná jedině jak je Wielki Staw, ale to je teplotně nepříznivé a přehřátým turistům a poutníkům zapovězeno, ježto tam je Granica Paňstwa. Ale stejně, cestovatelka jste zdatná. Tak na ty písáky na Majdaleně máte také daleko, stojej za to.
*
Voda je tam skvělá,
přijímá i poutnická těla,...
Mějte se fajn a berte cestování s humorem.
21. 08. 2013 | 11:22

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Včera jsem byl u zubařky. Hygiena, se tomu říká, ale jinak peklo broušení bolavých zubů. Učila mně i zuby čistit, říkala jim zoubky. Pak vytáhla kartáček, říkám, používám dětský. Dobře, nevadí, ale tohle nemáte. Mám, dělám to s tím a výsledek O. Ale toto určitě nemáte. Nemám, říkám, abych jí udělal radost. V sobotu jdu na to. Zatím proběhla malá smrt brnkačka, ale večer jsem už pil trošku slivovice, a teď, ráno, hodobóžové kafe s Baileys, hnědým cukrem a skořicí. Snad se ze mne nestane do soboty alkoholik. Musím ještě dopsat knihu Totemy a Fetiše, respektive lépe zkomponovat a zahrát si na grafika, než budou ilustrace.

Děkuji za blues, určitě byste obstála, stačí jít proti rytmu, je to jako jít na kopec, najednou je tu adrenalin a síla výpovědi, blues je droga.

Také se mi teď zdáte. Postavil jsem si Vás bosou na louku, v ruce máte pantoflíčky, klavír stojí uprostřed, chce to jen první tón, hledám se, hodím na to loď, vříská vlak, padají šišky borovic.

Děkuji za přízeň, mou už dávno máte!
Milan Bukovecký
21. 08. 2013 | 11:42

Milan Bukovecký napsal(a):

Zdeněk Wachfaitl

Do šuplíku to nebude, nemám ten správný náboj ajfru a jsem zaneprázdněný, nemocný, neuchopitelný, jó, to by toho ještě bylo. Zubaře jsem sem poslal, protože je to mé oblíbené místo, je volnou vzpomínkou na mého zemřelého kamaráda, byl vesnický doktor, zdánlivě příliš blízko od načiněné Prahy. Život s ním zahrál levou na slepou bábu, nikdy ji nenalezl, nikdy se nepřizpůsobil, ani po revoluci, byl příliš poctivý, aby se dostal na úroveň všehoschopných bílých orlů. Chodil jsem k němu až do jeho smrti, kolikrát si uvědomil, jak pomáhal, už nemohoucím lidem a zadarmo. Osud, který ho dostihl, byl vyvrcholením klatby režimu na jeho otce, vědce a lékaře, válečného veterána, kterého vyřadili uprostřed životní síly do důchodu.

Vzpomínka je na jeden z 10 mých nejdelších dnů v životě, kdy jsme opravdu byli jednu chvíli jediní na ulici.

Přeji hezký den a invenci pro psaní.
Milan Bukovecký
21. 08. 2013 | 12:09

Z.W. napsal(a):

Milane,
díky za přípis. No vidíš, já věděl, že tam sedíš u klávesnice a drtíš vzpomínky mezi zuby a pouštíš je jako silný příběh do klávesnice. S poctou všemu, co tehdy bylo i nebylo při té zatraceně bratrské pomoci. Myslím, že to ten náboj má, dnes takových pamětníků jako ty není mnoho, skutečných pamětníků s příběhem odvahy stejným jako všední den ve obyčejném životě. Řekl bych přímo, že stojí za to lidem dnes připomenout i jen cípek tehdejší oblohy, která zase nebyla až tak růžová, ale ani černá. Máš to popsáno skvěle, to je také kapitola, nejen bezhlavé protesty, ale i klidné a rozumné jednání. Tak jsem zavřel okno, zmizelo jižní nádraží a vystoupilo pracoviště dentistovo. Ruští vojáci je dominantní kulisa v příběhu končícím úplně jinde a jinak, Leghornka v bílém. Anděl v bílém, táhne se to historií, je to živoucí příběh, je to dobrý kus, klobouk dolů.
*
Přes Suchdol, v neděli polednem. Zastavil jsem u pumpy. Vychutnával klid, horké letní srpnové poledne, hovor dědků se třepotal ke mně i pryč, hovor na lavičce o motorech, vnímal jsem příslovečnou chuť a vůni žatého obilí na pláních za vesnicí, ale hlavně ten klid. Žádní vojáci, žádné kolony, nikde, jen ta česká vesnice v žáru pravého poledne. Projel jsem pak pomalu a líně celou vsí a dal se kopcem k městu Kutnému.
Jo, jo, já na to tady teď koukám, si říkám v tom vedru za volantem, ale Milan už to píše, ten další Suchdol někde v Praze.
**
Příjemný den přeji.
21. 08. 2013 | 13:05

MA-FU napsal(a):

Jéje tady je pěknýho psaní...
Tak si tak letně čtu vzpomínky na jednu špatnou etapu v mém životě 21.srpen...dobře napsané pane mistře M.B. ,ale je tam ale....nevstoupíš dvakrát do jedné řeky..úplně jsem si představovala,tu šampusku s líhem a velký zub i bolest,ale nás to taky bolelo,že přijeli..
.Báseň "Hledám ten rybník" bylo v parném dni osvěžení -věřte!! Máte trampoty se zuby a já se sluchem.Včera jsem se dozvěděla z testu na OLR,že mám 40% sluchu pryč,nevratně...tak co s tím??Nic-nevratnéééé-převratnéé

Myslím na paní Tužku a její černočernobílé blues-úplně mne dostalo,dojalo a příběh s ním spojený-ještě jednou díky-pěkné.
Myslím na paní Tužku,jak jezdí na motorce okolo Jizery,kam se chci ještě letos jednou podívat.Sednout ke splavu v Dolánkách ,mrknout na Ostrov na Malou Skálu,nebo na Kozákov a koukat na paraglaidisty jak se rozbíhají a letí vzduchem šťastní z letu do údolí..Někdy je vidět pěkně na Krkonoše otamtud.Září bude ve třetí dekádě samá "Dračí díra" a tak opatrně všichni...

Děkuji i panu Z.W. za anonci na koupání i z poutnice byla potnice...nu někdy najdete skvělý rybník,lom,nebo zákoutí u řeky,neodoláte. Na Sněžce bylo horko z emocí...
Ano,ráda cestuji,nejraději po Čechách,bylo by potřeba několik životů -abych uviděla všechna místa,co bych ještě chtěla vidět.Byla bych hrozně neskromná.Zrovna včera mne přepadly úvahy o tečce ve vesmíru,takové nicotné a malinké nic..
Hezké dny nadcházející letně ještě vonící votavy a mlhy ,
křupot sušených hub a vůně mechu a lesa,jasných obzorů přeji MA-FU
22. 08. 2013 | 22:14

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Tak, rady a porady, vize a nálady, zde, níže.
O okupaci, můžu psát, do nekonečna. Napsal jsem o ní knihu, která se definitivně rozpustila v roce 1977, kdy mi redaktor předal rukopis jako nepublikovatelný. Zasáhlo mne to spíše, jako že neumím psát, než, že mne označil za odbojníka. Dodnes si myslím, že jsem byl spíše neumětel, než revolucionář, jenom ten námět mně předurčoval k rebelovi. K námětu se pořád vracím, je to můj dluh osobním vzpomínkám, které se díky osudu opravdu staly.

Dnes bych se ale s potěšením věnoval Vašim uším, možná si ze mne vezmete příklad. Na pravé ucho jsem, skoro, možná úplně, hluchý. Na levé, tak jako Vy, asi tak, podobně. Po různých vyšetřeních a nemocnicích mi nikdo, popravdě řečeno neřekl, že jsem invalida. Dodnes to nikoho v bílém ani nenapadlo.

Vydal jsem se za vyléčením, či jak by se to dalo nazvat, sám, do Kraftovy ulice, kde sídlilo, v lyzolem natřeném, a bídně udržovaném baráku, detašované pracoviště jakéhosi chlápka z Valašského Meziříčí, který dojížděl. Už když jsem tam přišel, měl jsem pocit, že zrovna odešel, ode všech těch drátů, Nikola Tesla. Výzkum, ne obchod, hned mně napadlo.

Co si přejete, zeptal se mladíček, kterého jsem vyrušil od fotonů. Jsem hluchý a potřeboval bych aparátek, melduji. Máte něco od doktora?, prohodí. Ptáte se zbytečně, prohodím také a podívám se na něj, tak jak to dělám málokdy, jen když chci uvést lidi do rozpaků. My to tu neděláme, nejsme na to zařízení, nemáme k tomu puvoár, oponuje. Dobře, přesto to zkuste, chtěl bych si dneska něco v uchu odnést.

Pořád jsem se na něj díval, až podlehl. Už od vchodu bylo jasné, že jsem na správné adrese. Napojil na mne ty dráty, zadrátoval, pustil gongy a digitální vlny, vydal verdikt. Jste děsně hluchý. Bude to drahé. Nejdříve zkusíme na 14 dnů něco levnějšího proti záloze a pak se uvidí.

Za 14 dnů, jsem aparátek vrátil, a chtěl ten dražší, kde si můžu zmačknout i venkovní prostředí a muziku. Mám ho 5 let, pořád stojí jako dražší počítač, jen jednou se měnil mikrofon a dvakrát sběrač zvuku. Rozdíl s aparátkem a bez něj, je jako beznaděj a idyla. Je umně vymyšlený, nikdo si nevšimne, že něco takového máte za uchem.

MA-FÚ, jděte do toho!
Milan Bukovecký
23. 08. 2013 | 09:35

MA-FU napsal(a):

Pane mistře M.B.
....velice jste mne Vašimi zážitky i radami povzbudil.
Pořád si říkám :Může být i hůř,kapku se stydím (muže) za handycap ,ale vidím to na zimní období..že se do toho pustím.Jel jste z Prahy až do Valmezu,tak to jste opravdu byl rozhodnut.
Jinak Vaše zážitky z 68 mne zaujaly,klidně můžete vložit nějaký,nemáme a nesmíme se nechat ukolébat.Nechci živit nějakou nenávist-pomstu ,ale každý ,kdo prožil tuhle dobu,má své zážitky a nikdo mu je nevezme...Ti kdo chtěli- nemají vzpomínky.To nejde zapomenout,když na člověka míří hlavně...oružije..
Škoda Vašeho rukopisu....děkuji za poradu a radu...
24. 08. 2013 | 13:52

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Stanné právo
24.8.1968

V rohu čekárny seděl bosý Cikán, nekontrolovatelně se třásl, v ruce držel boty, dveře byly otevřeny, kulky pleskaly po dláždění, žlutá světla pouličního osvětlení svítila, hrůzný hukot přesouvajících se tanků děsil nevysvětlitelným zvukem lezoucího železa, byly tři hodiny ráno,

spal jsem ve spacáku vedle voskované postele, na ní se vystrašeně obracela zdravotní sestra Mirka, vyděšená lékařka spala v obrovském voskovaném ušáku a sprosťák Koucký nespal vůbec, kouřil v čekárně a bezustání Cikánovi nadával „ Kriple, dyť nás zabijou! Srabe, jeden! „ vykřikoval a viditelně usychal, když před vchodem zastavil tank, pomalu stáčel hlaveň proti čekárně, hydraulika kvičela, kopule děla pojížděla, řidič vsunul turban hlavně až do místnosti, vypnul motory

rozhostilo se úlevné ticho rána, kdy všichni slušní lidé spí, jsou doma a příběhy svých snů hledají v paměti každého probuzení, voják slezl, ukázal na jednoho z nás, postrčili mě, čekali co bude, nic, jen výpravná kniha na křídovém papíru, nahodile ji otevřel, „Čitaj!„ přikázal, hlasitě jsem četl a poslouchal, jak jsem destabilizoval demagogii, démonizoval dekadenci, deformoval minulost a pozval do Čech buržoasii, drze jsem zatleskal, voják naskočil na placaté výčnělky tanku, pomalu se odsouval z čekárny a pod nos nám fouknul modrý kouř naftového motoru,

číman, věděl že budeme větrat, že budeme kašlat, že budeme rádi, že nám nic neudělal, lehl jsem si na podlahu, ale až pak, když devatenáctiletá Mirka přikryla dekou svých padesát pět kilo, zkontrolovala svých devatenáct let, přihladila si černé vlasy, 164 centimetrů začalo spát, hned jak jsem se dotkl kanape, jeho neosobního vosku, pálil jako žehlička, myslel jsem na ní, jak s ní jedu ve vlaku, hodiny a hodiny, uprostřed pole neposečené pšenice, v řádcích kukuřice, mezi melouny a slunečnicemi, jejich černá semínka louskáme zuby a slupky pliváme na podlahu, na které jsem si ustlal,

ráno sprostˇák Koucký natočil motor, šli jsme do budovy, kde nás zajal zubožený ruský vojáček, couval před námi, mířil samopalem, škobrtl, lekl se a z bezprostřední blízkosti napumpoval celý zásobník do ruky a ramene člověka, průvodce, který nás chtěl informovat o jakémsi diabetickém koma kohosi a i když jsme moc chtěli, nedovolili nám odvést jeho cáry, sami ho operovali, v Kostelci nad Černými lesy a jestli je to bluf, tak to ví jen Bůh, a jestli žije, ví jen tajná policie a Tonda Černý v nebi, ten to řekl, že ho viděl

a když jsme se vrátili zpátky, nevím pokolikáté jsem se o Mirku bál, i o tu doktorku, která se šla podívat na střely ze samopalu AK 47, dopadaly jí přímo pod okny vyšetřovny, nevěděla, že jsou smrtelné po celé dráze střely, chtěla si je vzít na památku, sehnula se a jedna se jí zasekla do ruky a když vyděšený Koucký přikládal tlakový obvaz, nadával jí do krav, Mirka tahala instrumenty ze sterilizátoru, podávala lékaři háčkovitou jehlu, očima nás odstrkovala od premedikované ženy, byla nahá a zrovna ten den, se nemusela malovat.

Poznámka: publikoval jsem to na ACZ před 4 lety. Musím se přiznat, že se mnou nebude chvíli řeč. Ráno mi vytrhli 4 zuby a bolí mne hlava. Začal jsem chladit tvář. Hezký den!

Milan Bukovecký
24. 08. 2013 | 15:54

MA-FU napsal(a):

Pane M.B. milý mistře
Děkuji za vzpomínku na srpen 68 a jako bych ten kouř z tanku cítila..měla jsem s tankem a hlavní podobný zážitek a tem modrý kouř...důvěrně znám...

Myslím na Vás a posiluji a sílu posílám..ale paní Tužka to umí o mooooc líp.Mě zas v neděli pokousal pejsek (ne můj) na pravé noze..nemám 12 let tetanovku,ale pes prý je v pořádku!!!

pan Z.W.
Zase jsem cestovala za kopec do Bavorského lesa...a dál
do sklárny,kde jsem byla na jaře.Kvetl celý park ,přestalo pršet,a já jen chodila a chodila až nohy bolely.Moc jsme si to s kamarádkou užily .
29. 08. 2013 | 21:52

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....s třetím zářijovým dnem zdravím návštěvníky města "N". Bude ještě několik teplých slunečných dnů,....tak je využijeme,....

Pane Milane Bukovecký,....zabolelo mě to rovněž, když jsem četla,....čtyři zuby,....au,au,....už to odeznělo, doufám,....zuby jsou prevít,...jednou, ze soboty na neděli v noci, se mi rozbolel zub v hoření dásni a vystřelovalo to až do vlasů. To jsem měla jen motorku, ... rozhodovala jsem se, kam, ... do které nemocnice. Padla volba na Hradec Králové,....zafačovala hlavu,...přes přilbu ještě šátky, a jela skoro sto kilometrů v hodině vlčího vytí,...každé zhoupnutí, každá nerovnost rezonovala v bolavém zubu.
Otevřeli ho a po chvíli bylo po bolesti,....se zuby si taky užívám,......takže na Vás myslím,...a foukám,...snad už je to nejhorší v minulosti,...a pokud ne,....tak přeji sílu vydržet,...ono vlastně nic jiného nezbývá,.....vydržet.

Paní MA-FU, pane Milane Bukovecký, píšete o problémech se sluchem,....dovolím si v dalším vstupu něco z čínské rehabilitace pro zlepšení sluchu.

Prozatím to ukončím,...Tužka.
03. 09. 2013 | 23:19

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro pana Milana Bukoveckého,...
pro paní MA-FU,....rehabilitace sluchového ústrojí.

Proč se sluch zhoršuje,...důvodů je mnoho,....pokud je to v omezeném rozsahu pohyblivosti kůstek ve sluchovém ústrojí,...dá se to zlepšit. Rovněž snížená citlivost nervů, které sluch zajišťují, se tím může obnovit.

Tyto úkony je třeba dělat opakovaně, několikrát za den,...stačí jen chvilka. Tak po třech týdnech pravidelných opakovaných lehkých masáží, by se zlepšení mělo projevit,...pokud je náprava ještě možná.

První úkon,....vložíte do ucha lehce malíček, tak, aby kolem bylo trochu prostoru a mohl proudit vzduch,....a malíčkem v uchu vibrujete. Střídáte rychlosti, pomaleji, rychleji a při tom skláníte hlavu tak, že přitisknete na okamžik bradu na prsa,...a zase pomalu hlavu zvedáte.....stačí asi 15 vteřin na střídačku třikrát do každého ucha.

Druhý úkon,.....zase ty vibrace s malíčkem,...ale současně vysunete bradu a vibrujete i dolení čelistí.....stačí opět 15 vteřin na střídačku,.....podotknu, že při tomto úkonu se sebepůvabnější tvář mění v tvář šimpanze.

Třetí úkon,....tak, jak máte velký ušní boltec, tak ve vzdálenosti dva centimetry před ušním boltcem poklepáváme ukazovákem na tvář. Rychlost opět měníme, to poklepávání na střídačku asi třikrát třicet vteřin.

Čtvrtý úkon,.....opět, v rozsahu velikosti ušního boltce poklepáváme na kostní hrbol za uchem,....v rozsahu, jako třetí úkon.

Třetí a čtvrtý úkon se doporučuje dělat ukazovákem namočeným do studené vody, to znamená na navlhčenou tvář a kůži za uchem.

Ještě bych upozornila,....nehet malíčku musí být dokonale hladký a krátký, aby nepoškodil při vibracích vnitřek ucha. Pokud by si někdo chtěl nehet obalit třeba kouskem papíru,.....tak se připravíte o kontakt důležitých akupresůrních bodů, které jsou na konci malíčku s vnitřkem ucha.
Tyto akupresůrní body patří do páté zachranné bodové zóny,...jsou často využívany při různých potížích, takže si občas malíček kolem nehtu obkružte několikrát palcem téže ruky, abyste dodali tělu další energii k jeho dobrému provozu.

Paní MA-FU,....pane Milane Bukovecký,...díky, že se vracíte, že píšete,....těším se, že si zase něco přečtu,....
Přeji odhodlání nic nevzdávat,....přeji krásné dny,....jistě i panu Klánovi i dalším, co vstoupí do brány města "N".
Tužka.
04. 09. 2013 | 00:07

Z.W. napsal(a):

MA-FU
nojo, cestovala jste a píšete za kopec. To je jako kdybyste to měla do Bavor skutečně jen za kopec. A co - ve sklárně, pustili vás k peci si vyfoukat třeba vázičku? No víte, lesní kvítí a lesní byliny to je takový vděčný materiál, i když jsou po delší době celé suché. Romantično, sem tam nějaký dorf či schlag, lesní pramen či studánka, nezkalený potok, hluboký les s prastarými velikány cestou na Stifter Denkmal....
Na bavorské straně je pak dobrý výhled z Javorů, kde už je znát horský relief a stoupající nadmořská výška. Ideální na lyže v zimě.
*
04. 09. 2013 | 13:12

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Začalo to tak nevinně. Na ulici Krakovské předměstí ve Varšavě. Chlápek se pokouší stáhnout tyčí markýzu před sklem obchodu. Jdu kolem něj, když sklouzne háček tyče z oka rolety. Ano, přesně o mé horní přední zuby se zastaví. Au! Zlomily se podélně a skrytě, chvíli jsem měl naběhlé rty, pak se to zdánlivě spravilo, ale, za půl roku zubař Páda zuby vytrhl a začal boj od roku 1988 až dodnes o ostatní.

Jsem rád, že jste zařadila ve své vrozené dobrotě i naše uši, budu-li mluvit i za paní MA-FU. Souhlasím s tím, co jste napsala, dělal jsem neuvědoměle podobné cviky s uchem, neměly ten správný řád a vysvětlení, proč a k čemu to je. Začal jsem podle Vašeho návodu, přesně a vědomě, aby se dostavil výsledek. Budu Vás informovat. Jsem rád, že jste!

Děkuji a přeji hezký den!
Milan Bukovecký
05. 09. 2013 | 12:29

MA-FU napsal(a):

pan mistr M.B.

Vždyť jsem Vám to psala,že paní Tužka nejen s Vámi cítí,ale i poradila i mě,za to moc děkuji a budu zkoušet-to by bylo aby alespoň o kapku se sluch nezlepšil!!!
Jo a paní Tužko funuje to. dnes den Dračí díry mi pán ve městečku S. naboural blatník a dvéře!! Tak hned je co dělat.Byl ale ku podivu slušný a vyhledával mne a čekal.
Já stála na parkovišti a on mne neviděl...Tak sluch,pokousání pejskem a bourání...tak se říká do třetice...snad bude chvíli klid. Jdu cvičit s uchem-díky to mne moc zaujalo.

Pane Z.W.
Když napíšu za kopec,to je u mne asi 80 -90 km...ale jela jsem z kamarádkou z Horšovského Tejna a tak se zdálo za kopec.Ve sklárně mají restauraci a chytře jí vytápějí,že pod ní jsou pece a okolo ochozy a krásně vidíte na foukače a skláře jak pracují .Okolo park se sklem velkými zahradními věcmi rozmanité kytky,jezírka,potůčky,vodotrysky,no až kýč a je i malá ZOO -naproti je pole gladiolů a nařežete si kolik potřebujete a vhodíte peníz do dřevěného truhlíku a prostě jedete!!!!Zdravím Vás a všechny ,jdu vyplňovat formuláře pojištění...
05. 09. 2013 | 21:35

MA-FU napsal(a):

Paní Tužka
Tak co?? Byla jste na cestách?Já podnikla letos asi poslední cestu na Turnov a okolí,dnes "Na ostrově "na Malé Skále nádherně- řeka líně tekla,vyhrával bigbend,bylo defilé a přehlídka Škoda MB a Rapid a soutěžilo se o nejlepší marmeládu!! a na Panteon jsem se ani nedostala...myslela jsem na Vás.
To byl krásný den.Pak když jsem jela ku Praze ,ještě sjela na Březinu k rybníku Žabakor a pozdravila Příhrazké skály a Drábské světničky ,ale to už se chýlil večer a bylo kus cesty domů...
07. 09. 2013 | 21:20

Milan Bukovecký napsal(a):

Nostalgie

Na poli už klečí purpurové sny
Déšť démantů myje prach ulice
Z růží vydrhne milostné dopisy

Bere si na sebe z věšáku lásky
Jak pod deštník schová anděla
Čeká na něj po kotník ve vodě

Dloubá ucpané vrásky kanálu
Voda topí blonďaté vlasy léta
Čas měří všem

I osud
09. 09. 2013 | 11:17

Milan Bukovecký napsal(a):

Nejsi

Bez tebe nejsem, kde jsi, není hranice, ani plot
Není kde se ptát, ani kouzla iluzionisty na šňůře
Mám strach, že jsem husí kůže Skota, děs kiltu
I Slunce má horečku, chodí si klestím bez kšiltu

Kde jsi, beru vestu, dnes v noci Tě budu hledat
Jdu k řece, na parník lstivého Cháma vyslýchat
Že´s tak pěkná v květované sukni, ať se jukne
Jestli neviděl Tvou šálu, jaké jsou možné plány

Bože, hot, už Tě vidím, mácháš nohy ve vodě
Mé srdce to nikomu neřekne, že jsem se bál
Musím praštit kapitána, aby Tě nezval do lodi
Jsi tak neokoukaná v blůze, a plavně chodíš

Chvíli nevím, kdo je kdo a zajatec
Někdy se zdá, že ani Ty to nevíš
13. 09. 2013 | 08:37

MA-FU napsal(a):

Pan M.B. mistr básník

Pane M.B. mám radost,že je Vám lépe a myslíte na básně...cvičím podle paní Tužky-sluch...možná se kapku vzpamatuje.Trochu jsem cestovala po Českém Ráji a tento víkend byl ve znamení "Skleněného městečka"Železný Brod.
Odevřená škola sklářských a jiných řemesel a předvádění foukání skla,byla mezinárodní Polsko, Němci a Češi..jen počasí mohlo být lepší..ale i tak ráj je Ráj Český...

naivka...myslela jsem na Vás ,jestli posloucháte tel.stanici ART..kde dávali pořad o Vincentovi a jeho "Dopisech Teovi" .....
18. 09. 2013 | 18:55

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro město N,...omlouvám se ti,....marnila jsem čas na politických blozích. A tady zatím už byly připraveny tuze milé vstupy.

Pane Milane Bukovecký,...moc hezké obrazy jste napsal.
Nostalgie se sešla s Osudm,.....to, co si za oběma pojmy představujeme se skutečně v životě potkává,....u každého jinak,....pátrám, co je za Vaší nostalgií,...píšete jen malé záblesky,...představovala jsem si, že bych přesně podle Vašich slovních spojení malovala obraz,.....bylo by to náročné,....třeba, jako rozbité zrcadlo, kde by se v každém střepu objevil jeden řádek Vaší básně.

Nebo, kdybych vlastnila galerii, umístila bych do ní v rámech, každý by byl jiný,....tak bych umístila Vaše básně, ke každé básni malířský stojan s náčiním všeho druhu, a návštěvníky bych požádala, ať, pokud mají zájem, namalují podle Vašich básní obrazy. Pak, po skončení téhle úplně jiné výstavy, výstavy básní, bychom si ty obrazy společně prohlíželi , a Vy byste říkal, kdo nejlépe vystihl Vaší báseň.

Dost možná, že by Vás inspirovali/malíři obrazů/ k napsání dalších básní.
Taky mám někde ve sklepě v krabici od bot báseň Nostalgie,...i báseň Osud,....ale báseň Nejsi, tu némám. Mám báseň Kde jsi, lásko,....a tu jsem někde na Aktuálně už, myslím, napsala.

Napíšete sem další básně, ??, pane Milane Bukovecký, .... zase si slibuji, že tuto zimu už opravdu vyndám "nádobíčko ze skříně snů",....a budu malovat,.....a Vašemi básněmi se nechám inspirovat.

Doufám, že problém se zuby už není velký,.....napíšu sem pro rok 2014 optimální termíny pro návštěvu u zubního lékaře. Vypočítávám si je i pro sebe, takže to sem přepíšu,.....třeba to bude mít vliv na lepší průběh problémů, pokud by nastaly,....ale jinak dělám,....pfujpfuj,....ať Vás problémy nedostihnou.
Přeji příjemné podzimní dny,....Tužka.
24. 09. 2013 | 23:27

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro MA-FU,....díky za otázku.
Ještě jsem to stihla, za krásného počasí, na motorce,....nejprve horem přes Liberec a Jablonec do Kořenova a tam jsem se napojila na Jizeru. Ale tentokrát jsem chtěla navštívit i Královnu Hor v kostele v Bozkově. Inzerovali objížďku, že je Bozkov neprůjezdný, dělají novou silnici obcí/ do 15.10.2013/. Počítala jsem, že se s motorkou obcí i tak protáhnu, tak jsem objížďku nerespektovala,....áále,....zrovna na kraji byli asfaltéři, nechtělo se mi zaneřádit si kola, vrátila jsem se do Roztok, dolů k Staroveskému potoku, nahoru do Helkovic, pak na Cimbál, znovu dolů,....tady jsou děsný točky plné šotoliny, dolů do Podbozkova k potoku Vošmenda, podle něho ke Spálovu, a podle Kamenice do Železného Brodu znovu k Jizeře.

Motorka má výhodu, sjedu s ní po polních cestách až k vodě, zastavím se, v klidu prohlédnu různá zákoutí.
Cesta Palackého, červená značka, je velice romantická, kolem Kamenice, přes zříceninu Navarova až do Tanvaldu. Někdy nechám motorku, nebo auto v Ž. Brodě,...dojdu do Tanvaldu, ...a zpět vlakem do Brodu. Z Ž.Brodu do Tanvaldu to dělám tak za 4-4,5 hodiny. Tentokrát jsem jen všechno projížděla, tu Palackého cestu samozřejmě ne, je jen pro pěší,.....Byl nádherný výhled,....zařadila jsem i Kozákov,.....pak horem přes Tatobity a Lestkov.

V Lestkově je při silnici cukrárna, mají skutečně vynikající zákusk,.....takže poslední dobou vyměním Malou Skálu za posezení u pařížského dortu a kávy v Lestkově.

Pak přes Turnov, Příšovice , kolem Žabakoru k Bakovu,....spodem k Debři, abych byla blízko Jizery, silnice je zastíněná, dobře udržovaná okreska,.....pak kolem Mladé Boleslavi, tam už místy ty okresky nebyly nic moc,....dojela jsem až do Benátek nad Jizerou, do parku u zámku.

Slunce zapadalo, teplý, krásný večer,....milenci nikde,...park byl prázdný,.....takže jsem si mohla nerušeně povídat s duchem Tycho de Braha, který v zámku jeden čas pracoval.
A vnímala jeho svár v mysli,.....zda je středem vesmíru Slunce, nebo Země.

Počkala jsem, až slunce zapadlo, rozloučila se s ním a zamířila domů.
Asi už dám motorku na "stojku" pod plachtu, v mlze a dešti mě to až zas tak neláká.

Jinak pěšo chodím za každého počasí, nejsem z cukru,.....no uvidíme, jestli ještě bude nějaký krásný den a bude stát zato, uskutečnit cestu na nějaký kopec.

Tak si popřejeme pár krásných barevných podzinmích dní,.....zdraví Vás Tužka.
25. 09. 2013 | 00:23

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Odpovím trochu otřepaně, báseň se píše celý život! Ale, jako pokaždé jste mne dostala. Možná probudila. Dopsal jsem knihu, u které jsem skoro umřel. Potřebuji čas na ty Vaše výzvy. Také budu muset korigovat předsevzetí, ve kterých se ACZ objevuje okrajově. Připouštím, jste nepřehlédnutelná, mnohdy jste mi odstartovala hodné démony imaginace. Dokonce si myslím, že Vám něco dlužím.



Nostalgie

Na poli už klečí purpurový sen
Déšť démantů myje prach ulic
Růže píše listy milostných silic
Na věšáku lásky, beru deštník

Schovám pod něj nach anděla
Do běla jde s blond vlasy léta
Brouzdá ve vodě až po kotník
Šťourá kal, ucpaného kanálu

Čas už slétá, měří všem
I osudu

Děkuji! Velmi si Vážím Vašeho projevu a empatie. Jsem paf z toho, jak tomu rozumíte. Báseň Nejsi Vám věnuji! Přeji s ní hodně úspěchů a pohody.

Milan Bukovecký
25. 09. 2013 | 10:19

MA-FU napsal(a):

Tužka
Má milá paní Tužko,díky za popsání Vaší výletní cesty,ano motorka se dostane všelikams(to je slovo)
projezdila cesty které znám i neznám,pokud bude příště- naplánuji okolí Mnichova Hradiště...a tak.
Píšete,že budete malovat na básně mistra Bukoveckého-ale to budete muset udělat výstavu ? Přijela jsem z barokního koncertu(to zas nebudu moci usnout) a čtu si kde všade jezdíte a tak bych se ještě podívala z Kozákova na všechnu tu krásu Českého Ráje a slyšela tu hudbu...jistě by Vás napadla báseň...nebo alespoň Vaše Černo-bílé blues...bych ráda slyšela...zdravím a přeji moc slunných dnů snad babího léta?? Pozdravuji všechny
co tu čtou a navštěvují Neznámé město MA-FU
29. 09. 2013 | 20:53

helena/naivka napsal(a):

Paní MA-FU

:-) děkuji za milé pozdravení... jen, prosím, do Neznámého města nahlížím... děkuji.

..ještě, snad mohu, kdo budete mít čas i náladu, pouštím si od včerejška nádherný koncert Čajkovského, četla jsem si o tomto hudebním skladateli, ach, životy jsou někdy těžce prožívané, a někteří lidé dokáží nekonečný smutek, city, nálady proměnit v neuvěřitelně krásná díla, v nichž pak nacházíme každý to své, bolavění v duši či křehké úsměvy... :-)

http://mlhovinabludicka.blogspot.cz/2013/10/blog-post.html

Krásný den Neznámému městu.
05. 10. 2013 | 10:06

MA-FU napsal(a):

naivka

zrovinka si koncetr přehrávám...už jsem ho dlouho neslyšela..děkuji za anonci...
ale Haydnovy slavnosti hudby v Plzeňském regionu byly letos zakončeny v Přešticích a hrálo se Michaela Haydna Reqiem,v podání amaterského ansámblu na barokní nástroje vedl Dr. Aschembrener (Klatovy) = a opravdu zazněl temný středověk,inkvizice a to vše okolo...jedním slovem bych nedovedla posoudit možná to byla síla.... zdravím MA-FU
08. 10. 2013 | 20:49

MA-FU napsal(a):

Všem co tu čtou
Kde jste přátelé??? Už jsme postavili garáž,sklidili zahrádku,udělala jsem hrušková povidla a vdolky s nimi..
paní Tužko moc prosím až budete počítat "dny dračích děr" vložte na př.rok. Jistě až se přihlásí zima bude více času na psaní..všechny Vás zdravím MA-FU
16. 10. 2013 | 21:05

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Blahopřeji! Také já jsem nezahálel, přišel o polovinu zubů, byl na operaci a psal a koncipoval rukopis.

Knihu jsem konečně dopsal. Je příběhem mé mysli, skoro jízdou na magnetickém polštáři, točí se kolem časové osy, jednotlivé texty vyráží z tunelu, oslepují a vrací se zpět do ozářeného kupé, znovu a znovu se můžou číst.
Také jsem byl nemocný na pohřbu a v kostele a dodnes o tom neumím pořádně psát. Takhle?
Včera
Michal Bubeník si konečně uvědomil, že skončilo Dvacáté století. Boha jeho, ještě ke všemu snad i Bůh přišel do kostela, varhany naříkaly, i farář zbledl, ale byla to jen plašivá fantazie, kdy Slunce vrazilo skrz intarzie na oltář, kde, v otevřené rakvi ležela tchýně Zdena, švagrová jí upravovala ruce a šikovnila šaty, otrlí funebráci čekali s víkem, čas tikal. Málem omdlel, když si Havrani podávávali něco, jako motýlí hřebíky. Hledal, kde mají kladivo, bál se, že praskne dřevo, až bude železo do něj vrážet. Omyl, byly to šrouby a Odysseu jejího života přednesla civilní tvář objednané plačky. Totálně ho ohromila, zapomněl ochrnout hrůzou povinnosti, poneseš máry. Byl to syn, který ho zastoupil. Ohlédl se a skoro upadl, tak byl slabý z ceremonie, ale vlna energie ho narovnala, aby pokračoval za zvuků vesnické kapely, v duchu přesně dodržovaného scénáře na hřbitov. Bard Hašler a jeho, Ta naše písnička česká, ta je tak hezká, tak hezká … hráli ji znovu, když jel po mazlavé polní cestě a sklouzl s autem na posečené pole kukuřice. Sundal čepici, foukal vítr, svítilo studené Slunce. Farář byl profík. Věděl své, i jeho ovečka. Michal hodil, tak jako on, tři kousky myrty do hlubokého hrobu, počkal, až všichni odejdou a pro sebe a její štěstí v nebi, ještě tři přihodil. Pak už vše bylo tak jak má být. Na stolech Sokolovny leželo jídlo a cukroví, nosila se káva, když hrobník házel hlínu na Zdeninu rakev. Sešli se, a vzpomínali. Večer pak řídila dcera, děsně pršelo. Už nikdy nebudeme říkat, jaký to s ní dneska bude, a ani nevíme, jaký to bude bez ní, trochu blábolivě mumlal a poprvé začal plakat.
Hezký den!
Milan Bukovecký
18. 10. 2013 | 09:48

MA-FU napsal(a):

Pane M.B.-mistře
Také jste měl mnoho zážitků hezkých i smutných a zuby jsou "prevít" jak říkala manželova matka,proto se dodnes bojí ten můj- zubaře,ale to možná více mužských?
Blahopřeji Vám i přeze všechny peripetie jste ukončil dílo(knihu) .Dáte nám někdy nahlédnout? nebo máte už název?napíšete něco o ní do Neznámého města?
Musím Vám také napsat,že sluchová cvičení paní Tužky jsou dobrá,stabilizovala sluch a možná je to i malounko lepší,ale jen o píď.I když nevím kolik píď měří-nebo jak se vůbec měří v jakých mírách?? Byla jsm fakt vytrvalá a denně dvakrát cvičila podle Tužky návodu..bojím se,že bych si na cizí těleso v uchu-za uchem nezvykla,tak asi proto.Je krásný podzim a tak Vám přeji i krásné zážitky prožitých dnů podzimu.Dnes jsem vzpmínala na Vás-dělala jsem klasický štrůdl(bez vína)zato hodně rozinek a mandlí...
26. 10. 2013 | 22:59

MA-FU napsal(a):

Tužka
Milá paní Tužko-vzpomínám na Vaše DOBRÉ RADY v předchozím příspěvku,za které děkuji.
Ale chtěla jsem něco jiného.Měla jsem problém s dutinami a Vaše rada,ohledně rouna byla také skvělá,ale ta paní M.N. onemocněla.Nebudu psát jak jsem se to dozvěděla,ale pokud tam pojedete- pomyslete na ní...díky za vše,jsem vděčna MA-FU
26. 10. 2013 | 23:09

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Dušičky

Už od náplavky jsem věděl, že správce hřbitova si bude vědět rady, zastřihne myrtu a uklidí hrob. Bylo to zřejmé, když jsem telefonoval, aby mi pomohl, pamatoval si mně, i mou ženu, jak jsme přemisťovali urnu strýce. A, jak tak koukám na Petřín, a posílím se plzeňským, zkusím jít za ním pěšky. Ovšem, ještě než vyrazím, jazykem objedu nové zuby, kouknu na sluncem ozářené domy a nechám syna zaplatit. Paměť, kterou má tělo na zátěž, se ještě neozvala, když škobrtám po oleštěných kostkách žuly. Duté zvuky pod klenbou mostu mi ale připomenou, že lépe slyším. Vzpomenu si na Normandie němen Tužku a poděkuji za její rady. Řeka. Nesčíslněkrát jsem šel po nábřeží, kolem ostrovů až na Malou Stranu, dnes je nádherné počasí, na trávníku Kampy leží lidé a svačí, psi dovádí. Jdeme se synem mezi domy vzhůru na Petřínskou věž. Ostudně zavřená lanovka schovala prorezlé vagony zalátané barvou. Nevadí, konečně si paměť našla svaly a bylo mi tak dobře, že se brána na Strahov otevřela, a držka civilizace na chvíli schovala nepříjemnou tvář. Ohlédl jsem se zpátky na kotel města. Paráda. Mašírovaly tam domy umu. Leskly se jejich prejzové střechy, majestátní paláce a kostely sekulárního státu, Hradčany. Potom už jsem jen šel s větrem Ladronky, okukoval pampelišky, díval se, jak vítr pomáhá a brzdí bruslaře, abych pak vkročil na cestu dolů, až tam, kde čeká hrobník, aby ukázal, jak je šikovný. Hřbitov je v dolíku, jdu, Slunce voní, život plyne, elektrizuje. Dobrý den, pane, zdraví Kyklop a otevře do úsměvu svou tvář obra. Klátíme se se synem pomalu za ním a kolem nás plédují osudy zemřelých. Najednou vím, že se ve mně něco zlomilo a můžu jít dál! Díky, přírodo, díky Bože!

Tak, paní MA-FU, kniha se jmenuje Totemy a fetiše a někde se tam i mihnete. Jako při každé knize, kterou jsem dopsal, něco se stalo a jako každou knihu, když se něco stalo, začal jsem přepisovat! Dobrý Bože, to snad ne? Ano, přepisuji a jako vždy to „tak nějak jinak“ dopadne!

Hezký den!
Milan Bukovecký
03. 11. 2013 | 11:29

MA-FU napsal(a):

Mistr pera
...díky za náhled,četla a hltala zatajeným dechem Vaše emoce ,jsou silně cítit v mistrovském psaní...díky
Mám taky jedno pravidlo pro sebe-ale pokud cítíte nutnost přepisovat?? Prvotní nápad,úmysl,nákup atd..je vždy ten dobrý a časem jsem se zase vrátila k prvotnímu nápadu...no je to Vaše zvážení.Těším se,že si knihu zakoupím -ale jistě dáte vědět-kdy vyjde.Přijedu do Prahy pro věnování ...zdravím děkuji a přeji zdraví nejen o Dušičkách...
07. 11. 2013 | 22:19

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Děkuji! Zkušenost, kterou mi doporučujete má svá oprávnění, je nejlepší radou, kterou, nejen mně dáváte. Ale intuice, kterou se řídím, mi říká, přepisuj, pochybuj, i kdybys to zkazil. No, sám jsem na to zvědav. Dnes snad text zaregistruji a příští týden předám rukopis recenzentovi. Dohodl jsem termín už několikrát a vždy ho zklamal.

Jak to bude s knihou, dám vědět. Není se mnou lehké jednat a při jakékoliv negramotnosti protistrany, zkazím všechno. Úplně šílím, když vidím, v jakém je to srabu, jakými vlivy se zaobírají, jak moc to neumí, jak jsou papouškovitě neprofesionální. Takže, zatím nic neslibuji, a není jen Česko. Rozhodně bych byl rád a vděčen Vaší přítomnosti, jakož i dalších z planety Neznámého města. Vidím to na cukrárnu, červené víno, kávu, ruky podání, telefon, mail a pusenky. Do knihy Sako a kabát jsem vpisoval přátelům věnování:

„Je to o době, kdy ženy, ty jejich slzy a šepoty, nám pomohly přežít!“

Co budu psát do knihy Totemy a fetiše, ještě nevím. Vím, že by to mělo být povzbuzující, protože nic tím nekončí, a teprve začíná.

Opatrujte se!
Milan Bukovecký
08. 11. 2013 | 11:55

Milan Bukovecký napsal(a):

Akáty zlaté

Z okna do okna zrcadlí Galaxie divy
Akáty holé sféricky zlatí šajn Slunce
Nejsou jim třeba květy, ani éter jívy
I jiskra podzimu je jistí, když zjistí
Že jsou zlaté
13. 11. 2013 | 21:18

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....Neznámé město, přátelé,....není to tak, že bych sem nevstoupila,....vstoupila,....vícekrát,....četla si,....začala jsem i psát,....ale nikdy nedokončila a neodeslala.

Bojuji se svými fantomy,....držím je v zajetí ve svém podvědomí. Občas se jim podaří vklouznout do mých myšlenek a klást otázky, na které, možná,....jen oni znají odpovědi. Já ne, a chtěla bych je znát,.... jednoznačné a pravdivé,....

Tak se sítí racionality se snažím spoutat přízraky a nastolit sobě uvnitř klid a rovnováhu.

Tentokrát to trvá dost dlouho,....buďto jsou silnější, nebo mně ubývá sil. Nechci si přiznat, že druhá možnost je ta správná.

Pane Milane Bukovecký,....Vaše krásné Akáty zlaté mě tak potěšily, že jsem začala psát svůj vstup. Díky,....doufám, že se cítíte dobře, že jste dokonale adoptoval nové zuby, že stále cvičíte s kůstkami v uchu, aby nezatuhly, aby nabyly trochu ztracené pružnosti. Tohle cvičení je nastálo,....stejně jako chodíme,... a pohybujeme prsty, .... rukama, .... páteří,....každý den, .... musíme obnovovat pohyb malých kůstek v uchu, rozkmitat i další příslušenství.
Ještě jednou díky, že píšete,.....vždycky mě potěšíte, a zase očekávám, čím překvapíte.

Paní MA-FU,.....dny dračích děr jsem ještě nevypočítala. Udolávám fantomy,.....prací a pohybem venku,.....bláhově doufám, že zůstanou doma, uvězněni mezi stěnami. Používám na ně jeden ze svých životních postulátů,......problémy rozchodit.
Určitě ale budu dračí díry počítat, chodím podle nich k zubnímu lékaři a dávám oočkovat psy.
I Vám přeji zdraví a radost z hudby,....a z dalších denních maličkostí.

Paní Naivko,....byla jsem na Vašem blogu,......budu se opakovat,....je to milé a velice ušlechtilé psaní,....tak ať máte z něho radost. A z hudby,....budu se k Vám vracet,....protože,....stále se montuju do politiky,.....a přitom vstupovat do lepšího spektra slov je v rámci rovnováhy třeba.

Jsem ráda, Neznámé město, že jsi nezapadalo zetlelým listím,....že dýcháš svojí neopakovatelnou atmosférou,...díky,....pište, přátelé,.....vrátím se.
Tužka.
14. 11. 2013 | 00:00

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Démoni

Každý den je potkám, zlí čekají na hodné, zařídili mi pohodu.

Upřímně! Dýchám, zhluboka dýchám, a když je potřeba, nejméně desetkrát zadržuji dech, kolébám se do spánku. Skoro vždy to dovedu až ke spánku, někdy stačí jen chvíle, něco jakože se zhroutím, stočím do klubíčka, svaly povolí, mezižeberní nervy přestanou hlídat žebra, ani nevím co plíce, tep zpomalí, uschnu, to už minimálně polykám vzduch, hledám jen sen, a clonou neviditelnosti fantóma k sobě nepustím.

Déšť! Někdy musím zmoknout. Vědomě jdu do toho. Vykoupu je a chůzí v podvědomí spláchnu, myslím, objeví se mi v hlavě milí lidé a příroda, vnímám kyslík.

Běžím! Někdy nazuju kecky, běžím, nejlépe v trávě po louce Ladronky, trochu se bojím velkých psů, démoni jsou vždy pryč.

Pěšky! Jdu dolů na tramvaj a na Klamovce přesednu na autobus, jede na Strahov. Někdy začnu už na Malostranském náměstí, Nerudovkou, přes Strahovský klášter, Strahov, Ladronku a Nemocnici, až domů. Tady jdou démoni pořád se mnou, protože co dělám je zdravé, a oni mně nutí pochybovat, odrážet je, zejména když posuzuji zlo i krásu, soupeřím.

Démoni! Pořád s nimi žiju. Jsou součástí mého bytí. Někdy je dokonce hledám i svůj čas, a když se společně vracíme na zem, vždy pošlu do nebe myšlenky a jejich energie! Budu rád, když o některou z nich zakopnete!

Milan Bukovecký
14. 11. 2013 | 08:48

MA-FU napsal(a):

Mistře M.B.

Včera mi spravil opravář počítač a hned sem nakukuju a čtu..Nebudete věřit,sen se mi nezdál...no hodně dlouho -a já měla sen před pár dny,že mi podepisujete knihu v kavárně Porthaimka na Smíchově...bylo to vlastně v parku před kavárnou a byl tam stan s azijskou čajovnou a prodavači vykřikovali název čaje"Cesta do Timbuktu" ...
tak se mi to vše nějak namíchalo -není to pěkný sen??? ale nevím tedy co jste za věnování psal-určitě povzbudivé...díky-zdravím Vás s přáním PIŠTE!!! MA-FU

Paní Tužko-děkuji za odpověď.Kdyby se Vám to nechtělo počítat,nedá se nic dělat-musela bych dát na intuici-ale věřím dost Vašim výpočtům i jsem se přesvědčila o správnosti!!Píšete o démonech a mě jeden vlezl do počítače ...ale už je opraveno a já mu odpustila.
Pozdravuji Vás a Vaše psíky-hlavně toho posledního mám ráda-nikdy jsem ho neviděla..Jezdila jsem týden s kočkou na píchání antibiotik-měla angínu-nikdy jsem to neslyšela....ale ona mi teď nemá ráda a nedůvěřuje mi a to mi mrzí..snad to někdy kapku pomine. Také pozdrav z dnešní mlhy..MA-FU
14. 11. 2013 | 22:19

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Taková nenápadná Portheimka a její kavárnička vykrojená do parku a lidé v ní na cestě do Timbuktu. Navzdory katolickému kostelu, který se tyčí nad výstavní síní, dovedu si Vás představit na safari v tropické uniformě, tak bílou, jak jen Slovanky umí být, ruce jako školní křída, ukážete paži i jablko ramena Tuaregům, skví se na něm otisk injekce proti malárii, máte štěstí, oni Vám u módního stánku bolístku pofoukají, a prodají pestré květované šaty, štos látky, obé mají nepřekonatelné vzory, génius umu, na který Versace a Dior nemají, i když ho kradou a předražený prodávají ženám křesťanského Boha. Přesto, ani po tomhle psaní o nekonečném reji lidí, kráse a snění, nejsem schopen říci, co do knihy napíšu!

Hezký den!
Milan Bukovecký
15. 11. 2013 | 08:52

MA-FU napsal(a):

M.B....

Mistře...Vy umíte jen krásu....dííík.

Dnes..Křivce u Bezdružic...na kopci kostelík,uvnitř výstava dětských výtvarných děl a venku okolo kostelíka teplá medovinka, víno,pečená husička a rohlíčky plněné ořech,povidlím,mákem,tvarohem a to prosím vše v duchu svatomartinském...okolo statek s koníky ,no já to popsat neumím to Vy jste ten pravý,kdo by to popsal tak fantasticky,jako Porthaimku..zdravím
16. 11. 2013 | 14:50

helena/ naivka napsal(a):

Neznámé město, paní Tužko,
moc děkuji :-)

..ano, psaní je pro mne vyjádřením bolu i štěstí, možná jakýmsi očistcem, uvědoměním si stavu a skutečnosti, hledáním, co je v realitě nedostupné, tedy vlastně i poznáváním a poznáním, rozlišováním, co je dobré a co bolí... poznání zavazuje k určitému jednání, a vlastně to je smyslem mého psaní... však vím... ale potom je tu ještě krása prostřednictvím vyobrazení, ať již pomocí slov, tónů, či tahů štětce, nebo myšlenek, a vede také k poznání, třeba jak krásný může být dnešní den budeme-li více vnímaví k jedinečným okamžikům všedního dne... :-)

Jsem vděčna za Vaši přítomnost, děkuji.

A již mám nachystaný kraťounký vánoční blog s nádhernou muzikou a překrásným doprovodným videem, moc se těším! :-))

..jen, musím, pane Bukovecký, také běhám, každý den do práce, a bojím se velkých psů, píšete skvěle :-).. a, prosím, již dříve, vnímám občasné posuny ve Vašich textech, verších, snad více civilnější, ale psány s citem a úžasně pestrou obrazotvorností, paráda!

..paní MA-FU, pane Bridge, pane Kláne, Neznámé město, přijměte, prosím, mnoho pozdravů...

Krásný den.
17. 11. 2013 | 09:29

Milan Bukovecký napsal(a):

Naivka

Čtu je, Vaše plaché verše, nechci jim překážet, když si pouštím muziku, kterou mně učíte vnímat. Děkuji tímto za laskavou osvětu, kterou hrstmi rozdáváte, a přeji Vám, abychom překročili pomyslnou čáru nevšímavosti a všimli si, že jste civilní, víc než si myslíme.

Opatrujte se!
Milan Bukovecký
17. 11. 2013 | 10:29

Milan Bukovecký napsal(a):

Řetězy

Houpej mně dítě, houpej, klidně mně zkoupej
Očima koulej, a vlídně se poděl o city s jinýma
Hele, ten čas byl príma, levity hladily po struně
Jsou fuč, křič, není to sen, úpis opsaného kýče
Dělej, je pryč, chtíč zvyku, dráty železné košile
Říkám zavile, houpej dítě, koukej, spadly klíče
Jsou jak futrály od srdce, hledají vůni mládí
To že Tě svádím, nemůže být o prázdnu
Opřený o břicho kytary, blues smáznu
Vyváznu, až jdou jdou jdou po tichu
Není to tak zlé, nic šlape po hříchu
Hou hou hou hou, houpej dítě
Jsou to řetězy
19. 11. 2013 | 08:00

Z.W. napsal(a):

helena/naivka
paní naivko, děkuji za vzpomínku, jen bych vás moc prosil, abyste zde psala nebo se zmínila o mně jen jako o - Z.W. - všechna ostatní oslovení, nicky a názvy jsou po tom všem, co se tu kolem mne vždy strhlo poněkud nepatřičná. Zejména Bridge, to už sem vůbec nepatří, to platí jen u vás v mlhovině. Tady ve městě Neznámém to nickování nevydýchali někteří dodnes a myslím, že právě to je příčina úpadku generování literárních fikcí v tomto prostoru.
**
Přesto vám děkuji a přeji všem i vám příjemný víkend a následný Advent.
22. 11. 2013 | 14:17

helena/naivka napsal(a):

Pane Z.W.,

omlouvám se a je mi moc líto, jestli jsem Vám neúmyslně způsobila nepříjemnost s oslovením, prosím, promiňte. Vůbec mě nenapadlo, že bych Vás tak nemohla oslovit. Ještě jednou se moc omlouvám, je mi opravdu líto.

Dobrý večer Vám i Neznámému městu.
22. 11. 2013 | 19:50

Z.W. napsal(a):

helena/naivka
Děkuji za omluvu, tak hrozné to nebylo, ani snad nejde o nepříjemnost jako spíše o opatrnost. Toť vše.... Úsměv pro Vás.
**
M.B.
dobře Ti to píše, rád to tady čtu, vyvažuje to některé jiné psaní, kterého se dopouští ostatní umělci a "umělci" tady na celém ACZ i jinde.
*
MA-FU
cestujete, cestujete - poznávejte dál, je to barometr Vaší nálady, téměř stále dobré....
*
pan Klán a Tužka
i pro Vás také pozdrav, když ještě žijete, jak doufám ...
**
Z.W.
22. 11. 2013 | 20:35

Milan Bukovecký napsal(a):

Perverzní průvodce ideologií

V podvečer, když jsem uháněl pěšky do kopce koupit v Ponrepu lístek na Žižekův film-Perverzní průvodce ideologií, drahnou chvíli mi nedošlo, že jdu vůní jednoho z těch magických dnů pozdní poloviny podzimu. Také lidé na Ladronce, spěchali spektrem, převahou ženy, jako napnuté tětivy luku, libý švih slovanských žen, krása udržovaná ovocnými koktajly a jogurty, šly a dávaly najevo, kdo tady vládne. Pak jsem procházel prázdno kolem ohlodaných betonových třísek největšího stadionu na světě, a pokračoval, šero šedou tmou růžového sadu ke zpátečnické hvězdárně, a v beznadějně obsazeném bludišti Obludárium Petřín se v zrcadlech nepoznal. Ještěže půvab Petřínské rozhledny přikryl omšelou zábavu minulosti, a v záři Starého města a Malé strany se najednou ukázala a odrazila řeka, baráky v ní, i letadlová loď Střeleckého ostrova, starý most jako katamarán a jeho kamenné nádrže, pluly v sirém stínu pilířů. Šel jsem Nerudovkou, 6/km/hod, přede mnou 6.01/ km/hod zaftig ženy, šustily stehny, nadité do manšestrových kalhot, nedaly se předejít, šramotily a upustily vzpomínku na šedesátá léta, ulici Nekázanka, kancelář konstruktivistického baráku, už jde, ci vole, povídá Jack Kerouack, jde k oknu a klepe na stroji On the road, fakt šla, slavná, skoro klackovitá herečka, sexy plula ke svému autíčku, a její stehna v silonových punčocháčích, s očima drátěné košile rytíře, šustily také. Nahý oběd, řekl, W. S. Burroughs a odhalil pudy.

Klárov. Opustil jsem něco jako korpulentní žádost, dámy šly do leva a já, na oblouk Mánesova mostu, otočil se, je to nejkrásnější pohled na Hrad, ještě pravým okem usmažil už neexistující sochu Stalina a vzpomněl si, jak dostal facku od pana Želizníka, jednou, když se vrátil v noci domů, celý umazaný od asfaltu, všiml si, že někdo z agitátorů režimu, mu dal na balkon jeho bustu. Levým okem pak zachytil výstřel ze srpna 1968, náměstí, na kterém skončil život mladé ženě a hledal její holubici, jak vzlétne z pomníčku.

Bartlomějská. Je to tak dávno. Jak jste to myslel, „už jdou úvozem“, zeptal se vyšetřovatel, když listoval udáními, a co takhle, „jsem na cestě do Austrálie“, smál jsem se, abych se pak posral a pochcal v jeho soukromém vězení na chodbě, měl ho, když chodil na oběd, Monty Phyton by řekli, pokakalůnal a polulanůlal se, ale byl tam se mnou Bůh, když jsem šel podruhé, a myslel si, hned v přízemí mně upečou. Jedna židle, jeden stůl, na něm Lidová demokracie, děsně vysoký strop, stěny potažené suknem, zamčeno, horko. Ukopl jsem kabel akumulačních kamen a vyhodil elektriku v celém tom bordelu, lítali jako splašení, nechali mně čekat, detekovali závadu, dlouho rozmlouvali, pak přišli podepsat, nic se nestalo, jen ten můj dovětek, s výhradou, co je to s výhradou?, bylo něco jako blesk z nebe, najednou jsem uměl právo, a když se objevil vyšetřovatel s rozepnutým poklopcem a vyhrnutými rukávy, už jsem se nebál jeho fialových fleků na zlatých zubech, věděl jsem, že při nejbližší možné příležitosti ho zabiju.

Perverzní Žižek už venku čekal. Byl sám. I já jsem byl sám. Minuli jsme se a nepoznali, šel jsem na jeho film.
25. 11. 2013 | 09:26

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,.....četla jsem si, díky, že píšete.

Pane Milane Bukovecký,.....je to moc milé,....procházím s Vaším textem Prahou,....jdu Vám vpatách,....zachycuji Vaše myšlenky, Vaše představy,....očekávám s napětím, jak je zobrazíte, abych je mohla porovnat se vzpomínkami, co mám na daná místa,.....kolem Strahova jsem chodila jeden čas často,......žil tam spolužák s kterým jsem se přátelila o něco víc,.....na Klárov jsme chodili plavat, fakulta tam měla pronajaté hodiny v bazénu,.....kolem Vltavy po obou stranách nepočítaných kilometrů,.....mám ráda a vyhledávám procházky kolem vody,.....

Ještě když byl začátek podzimu jsem se chtěla projít vesnicí kde jsem žila v dětství. Uvařila jsem si do termosky horký čaj, byla jsem pevně odhodlána navštívit i spáleniště hájenky uprostřed lesů, kde dožila má nevlastní prababička. To spáleniště vlastním s několika ary lesa,....ani nevím, zda jsem příběh kolem toho tady nepsala,.....

Ale,....fantomy někde uvnitř mojí hlavy provedli dokonalý rozvrat,.....do vesnice jsem nedojela,.....vrátila jsem se,.....najednou jsem měla obavu, že mě vzpomínky vykolejí,.....tak jsem se raději nechala drtit vlastní slabostí, že nedokážu s nadhledem vracet se do minulosti,.....a rej fantomů v hlavě nabral na rychlosti a nevypočítatelnosti.
Advent mě zklidní,....už je na horizontu,....

Paní MA-FU,....zdravím Vás, dny Dračích Děr jsem už vypočítala. Je tam několik velmi zajímavých a silných dní.
Vrátím se brzy do Neznámého města a napíšu,.....

Přeji tiché a příjemné dny příští,.....všem návštěvníkům,....
Tužka.
26. 11. 2013 | 00:08

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Znám to. Stačí chvíle. Vesnice, kde jsem vyrůstal, je něco jako sedmý div světa. Tak dětsky odtamtud nervózní utíkám. Jedině zde se úplně jinak bojím každého koutu minulosti, a hroutím z reálné možnosti, že uvidím stoletou sestru mé matky na jejím hrobě. Stydím se za slzy, které mi z toho vyhrknou. Je to nepojmenovatelný třas, pokaždé se setkám s osobními démony a sudičkami. Vždy něco zapomenu a jedu věc koupit k benzinové pumpě. Je naproti středověké sýpky, kde dědeček dělal nočního hlídače. Bál se také. Nezapomenu se podívat a prohlížet si kamennou kouli ve zdi, kterou po sobě zanechal Žižka. Už léta u ní zpívám Mull of Kintyre od Paula McCartney. Zkuste ji také.

Jste normální. Budu tam s Vámi, když se budete bát. Dech vlka strachu Vás ani omylem nemine.

Ořech

Pěkně pomalu, dělej, hop, ať, nespadneš, slyším, jásavý pokřik
Vylezu na ořech, dávno před tím, než přišel Brooklynský most

Ty jeho lana, pomalu, tak pomalu, až nahoru, nohu přes nohu
Zatínám prsty, jsi opice, volají kluci, klepej, tak jim klátím, bim

Měl jsem si vzít rukavice, už padají do trávy, zelené melounky
Vedle na stromu jsou ještě trnky, od Špejcharu jde dědy koník

Kdepak je muž s fajfkou, snad na záhumenku, voní, kouř z listí
Musím jít pomoci, vzít hrábě, přihrabat nať z brambor, a dým

Bude ležet nad vesnicí, předem slyším rým Paula McCartney
A měním Mull of Kintyre, na Můj důl je suchý u Kutné té Hory

Opatrujte se!
Milan Bukovecký
26. 11. 2013 | 08:52

Milan Bukovecký napsal(a):

V dešti

Stojíme s anděly na konečné elektriky

Vezmi mě k sobě dom, povídám Eržice
Sundal jsem košili a přikryl s ní kytaru

Co chceš chuju, blbá bílá zmoklá svíce
Jak se dostat bez peněz do Hostivice?

Vezmu Tě na záda, umejem se v dešti
Hele, tam jsou likusáky, schováš futro
Vysypu Ti z kapsy těla poslední drobky
Posnídám mušli jak v hotelu Kalifornie
Jsem to já, kdo Ti horké bříško ukryje
Rukama uhraju lyrický boj o hrudníček

Si blby, tata mně zabije, když nedojdu
Pojdu a nic z toho nebude, bílý týpku

No, teď se schováme v boudě zedníků
Dáme necking a peting, znáš?, poznáš

Jo, ale nic jinýho, gadžo, rozumiš!

Baže, jen si sáhnu, kytko!
29. 11. 2013 | 09:34

helena/naivka napsal(a):

Pan Bukovecký

:-) smála jsem se, za sebe děkuji za básničku..

http://www.youtube.com/watch?v=meq0zmOb8EA
Let Her Go - Passenger (Boyce Avenue feat. Hannah Trigwell acoustic cover)

"Světlo potřebuješ, jen když svítí málo
Slunce ti chybí, jen když začne sněžit
Poznáš, že ji miluješ, až když ji necháš odejít

Uvědomíš si, že jsi byl nahoře, až když se cítíš dole
Nenávidíš cestu, jen když ti chybí domov..."

..nu, a zítra začnu péct vánoční cukroví, nejprve linecké koláčky, různé tvary - kytičky, hvězdičky, určitě i zvířátka.. s rybízovou a jahodovu marmeládou, dnes jsem ji sháněla, všude jen džemy, ale ten se nehodí, je příliš řídký.. krásný vánoční čas Neznámému městu.

:-)
06. 12. 2013 | 19:59

Milan Bukovecký napsal(a):

Naivka

Díky, Vážená paní. Myslel jsem, že tady zkejsnu sám, a až do Vánoc.

Báseň je o spolužačce mé sestry. Přesahovala nás. Udělala práva a zamilovala se do pilota. Potkal jsem ji za pár let, kdy byla úplně na dně, utekla za Cikánem, aby chránila svůj kmen. Zkrabatěly ji vlasy, chtěl jsem je pohladit, byl jsem tehdy na dně také. Uhnula, už mluvila spisovně, nádhernou češtinou. Byla těhotná. Vzal jsem ji na letiště. Ten její, bývalý, létal s tryskáči. Pomohl jsem ji do Moravy 200, přikšíroval, říkám tomu šusťák, vysvětluji jak s kniplem a zkusím navést vrtulové letadlo nad jejich barák, dlouho nebyla u rodičů, abych pak rychle obrátil a přistával od Kněževsi, bylo jí špatně, ještěže řídící věž to spolkla, nepindali a přednostně nás pustili na zem. Došel jsem pro polévku, také se mi to jednou stalo, zvracel jsem, chtělo to kmínovou s krupicí, ležela na voskovaném kanapi, krmil ji, měla mořskou nemoc, prohlížel si ji a po 3 hodinách vezl z Ruzyně až na Žižkov, zkrátka, měl ji na lopatě. Kráska. Najednou mi připadalo žinantní, když jsem se pozval domů, jak mně sama zve, růžová mamina, tak hezky těhotná. Dlouho jsem si to vyčítal, ale nepřekročil práh něčeho, podle mě zakázaného, aby se mi pak vyčítavě, a dost pozdě, ozvala ve snu. Hrábl jsem po něm a napsal o ní z fleku báseň. Vidím tam chyby, ale nebudu do toho klovat, když už jste se lapila. Díky.

Přemýšlím, jak to bude kolem Vás vonět. Přeji, ať Vám k tomu posvítí hvězdy a pokoušivý Měsíc, i vločky sněhu. Také pečeme. Dělal jsem těsto na rohlíčky, perníčky, sušenky a medvědí pracičky. Ještě budou vosí hnízda a končíme.

Jedna rada do chvíle s povinností, to kdybyste se náhodou spálila, rychle dejte ruku do mouky a podle rozsahu poranění, ji tam nechte. Mám to vyzkoušené. Zahojené je to za chvíli. Nelžu a opatrujte se! Ještě, abych nezapomněl, také pozdravujte pana P.K., tak hezky a sošně mlčí!

Milan Bukovecký

P.S. Až pojedu za sestrou, opatrně se na přelétavou zeptám. Jsem tak zvědavý, co dělá a co námořník, ke kterému prý s dětmi utekla. Škoda, nejsem ani její dítě.

Mimochodem, zdravím Neznámé město, zejména paní Tužce v chandře, kulturní paní MA-FU, panu Klánovi třesu rukou i jeho jedna a jedna jsou někdy tři, také občas koženému Zdeňku Wachfaitlovi, i panu Targusovi, který to nikdy nečte.
07. 12. 2013 | 08:25

Milan Bukovecký napsal(a):

Spadly Ti šaty

Tak pomalu, ve vlně, se snáší na kovral
Kouty tmy je sebraly, stín mně spoutal
Jdeš napřed, jsi nahá, jak v chladu řeky
Opatrně, pak Tě obtekly mleté lny písku
Chci něco říci, ale z pusy jen cosi písklo
Stoupla´s chodidly na popel a vápenec
Žhavil celý ten pletenec, byla jsi ze skla
Za chvíli Ti zůstala v ruce jen lesklá slza
Pak cosi můj stůj rozmrazí, jdu za něhu
V bázni, aby neskončil mžik okamžiku
Ruce schovám za záda
10. 12. 2013 | 10:43

MA-FU napsal(a):

Mým přátelům z Neznámého města....
....čtu Vás,ale čas mne tak dohání,že asi po adventu teprve budu psát,všechny zdravím,neodmlčím se,ale jen aby tu pan mistr nebyl do Vánoc sám,píšu pár řádků.
Cestovala jsem v Gočárově městě-Hradci Králové a zase na Křivoklátě a tak .. a přeji Vám všem naději ,světlo a radost o Vánocích ,kdy se nám,nám narodil se....MA-FU
10. 12. 2013 | 22:39

Milan Bukovecký napsal(a):

Pianino

Obraz nad pianinem zešedivěl. Trvalo dost dlouho, než jsem pochopil staletí kopírovaný motiv, volci táhnou vůz listnatým lesem, je konec podzimu, plískanice. V ten okamžik neskutečně levné vodovky z kartonu vyprchaly, jakoby vypadly z kontextu, zbyly jen čmouhy, volal čas změny. Pomohly Vánoce, když jsem montoval na hudební nástroj nové cínové svícny, pořád tomu něco chybělo, obraz, dím, pryč s ním, když není ďábel. Sundáme ho a schováme, chce to zrcadlo, řekla žena, ouzké, dlouhé, trošku ho nakloň, rychle vymalujeme, tak, richtig, mohlo být možná delší, i tak je to dobře. Jako první uviděl, design zázrak, skoro hluchý ladič. Zkuste ho mladá paní, řekl, žena přišla z kuchyně, rozehřátá z píle, dala ji jeho svačině, škrtla sirkou a zapálila svíčky. Pak spustila, a rozkolébala sváteční krásu, trochu cukroví na stole, čaj s rumem. Začala Chopinem, jeho první etudy, učila se je jako školačka. Kolovrátkáře, žebroním, narovnám se, ladící mistr klavíru, postavička jak z Nerudových Malostranských povídek ochrne, beru si jeho čepici, žebrám almužnu, do obýváku padá dvěstěletá minulost, něco hledám, objevím nahý kotník své ženy, hraje, zkoumám, jestli je pořád moje, zdá se, že to uzpívám a začnu, pěkně zhluboka, jak Šaljapin.

„ Kolovrátkář stojí, staré vísce blíž, válcem točí stále, zkřehlou rukou již. V zrcadle, jež skví se, ve sněhu, starých cest, a přec miska jeho, stále prázdnou jest! Podivný ty starče, chceš jít se mnou dál, bys v mých písních, hrál!“

Fantastické!
Hezké Vánoce!
19. 12. 2013 | 08:17

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,.....jdu,....kam jinam,... než do Neznámého města.

Pane Milane Bukovecký,...Vy nikdy nezklamete,....tolik příspěvků,...každý další se mi líbí víc a víc. Pianino,...jemná živočišná chuť,....kolovrátkář,...jednoho takového s otáčejícím se měděným válce v rozprazkané dřevěné bedně, tak ohmatané, že kresby byly pod vrstvou potu a prachu sotva vidět,....tak takového kolovrátkáře jsem viděla na nádraží v Prešově. Byla doba, kdy jsem jezdila v době prázdnin vlakem po republice. Tenkrát místo misky měl klobouk. Zpívejte si, pane Bukovecký,....ve své podstatě je to účinné dechové cvičení, které přináší radost.

Vaše příspěvky jsou mísou zralého ovoce,.....stačí vybrat, potěšit se,....Pianino jsem si četla třikrát za sebou,....i do ovoce se zakousnete víckrát.

Těším se,...Vánoce Vás jistě naladí,...díky,...přeji dny plné inspirace.

Paní Naivko, zajdu i na Váš blog,....i u Vás si vychutnám něco trochu jiného,....jemné, sladké,.....diky.

Paní MA-FU,.....dnes chci určitě napsat dny Dračích děr,....mám soupis před sebou. Už jsem je tu před dvěma dny napsala,....ale,....cvakla jsem zpět,....nic nebylo zálohováno,...a bylo to fuč.
Jdu na to.
Tužka.
19. 12. 2013 | 22:45

Tužka napsal(a):

Tužka napíše, dny Dračích děr pro rok 2014, podle Žlutého Císaře.

Vysvětlivky ke dnům Dračích děr,.... najdete při vstupech zde, .... na blogu Kam v Neznámém městě, ale vždycky na podzim o rok, dva zpět.

Hned od prvního ledna nás čeká souvislé pásmo Dračích děr,....

Leden: 1.-2.-3.-4. 16. 30.-31.

Únor: 3. 8. 15.-16.

Březen: 1. 13.-14.-14.-16. 29.-30.

Duben: 15. 29.

Květen: 3. 14. 22. 28.

Červen: 13. 17. 27. 30. Ve všech uvedených dnech je energie velice silná.

Červenec: 12. 19. 22. 27.

Srpen: 1. 10. = oba dny se silnou energií. 21.-22. 25.

Září: 9. 23.-24. 26.-27.-28.

Říjen: 6. 8. 23. dvacátého třetího je den s energií opravdu veliké síly. Za posledních patnáct roků, takový den, s takovým energetickým nábojem nebyl./prospím ho/.

Listopad: 6.-7. 12. 22. Dvaadvacátého je rovněž silný energetický náboj.

Prosinec: 6. 22. I tento dvaadvacátý den má mnoho energie pro nás připravené,...správně, ... Zeměkoule dostane energetickou dávku na cestě po ekliptice způsobenéou kosmickým průzorem,....jak tvrdí Žlutý Císař.

Napíšu v dalším vstupu několik vysvětlivek.
Tužka.
19. 12. 2013 | 23:14

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....něco vysvětlivek.

Představte si, že držíte v rukách široký pás asi metr dlouhý, pevné gumy. Svého času to byl populární hit na protažení a posilování.

Červen, energie bude pracovat tak, jakobyste jeden konec gumy přišlápli k zemi a druhý natahovali,.....stále víc kolmo nahoru,....a pak docela rychle pustili. Místo gumy si představte človeka, zvíře, rostlinu, cokoliv,.....tak bude celý červen působit energie ve dnech Dračích děr. Začíná krátce před sluncem východu, končí po slunci západu.

Srpen,.....gumu vezmete do rukou, budete ji před ústy natahovat na obě strany, a až bude co nejvíce natažená, začnete ji uprostřed kousat a přežvykovat. Energií budou nejvíce ohroženy střední části celků. U človeka a zvířat orgány uvnitř trupu.

Říjnový den 23. .... gumu stočíte a dáte do svěráku, svíráte, rychle vyndáte, napnete, znovu stočíte, svíráte, .... velké energetické výkyvy.

Listopad a prosinec,.....je to jednosměrná energie,....rychlá, .... tyto deny přejí rychlostním a pohybovým rekordům,....ale pozor, .... nad pohybem a rychlostí se snáze může ztratit kontrola.

No, ... je třeba, aby "guma" byla pevná, ohebná, bez kazů, a pak jí poškození nehrozí.

Ale,.....není třeba se obávat, .... silná vůle a vzdor nástrahám dělá zázraky.

Do Vánoc se chci znovu vrátit do Neznámého města,...zatím,....těším se,....co napíšete.
Tužka.
19. 12. 2013 | 23:42

MA-FU napsal(a):

Tužka
Ó milá paní,moje tušení nezklamalo.O čtvrté adventní neděli je tu vše napsáno,popsáno ,až jsem překvapena,jak dobře jste přiblížia energii (popis s gumou) úplně jsem to cítila,to napnutí gumy u úst.....paní tužko Vy jste přírodní úkaz....děkuji a večer zapíšu do diáře na příští rok i energií tam popsanou!!Těším se na četbu nejméně 2 měsíců blogu zdejšího zpětně-neb vždy jen přelítnu a nejpilnější pan mistr pera M.B. byl pořád plodný a psalo mu to.Tak snad po svatvečeru se dostanu do obvyklého režimu...tak Vám pěkně děkuji za DD.

Pan mistr M.B.
Hmmmmm ...nevím co napsat,paní Tužka to vystihla,jen snad jak je to tak krásné,že čtu se zatajeným dechem a až na konci,kdy zpíváte jak Šaljapin už nadechnu zhluboka,neb v tom zpěvu už tím nádechem nebudu rušit! Díky ,ah to bylo a kolovrátkář byl i na Křivoklátě ,představovala jsem si ho tak.

Paní Naivko
I k Vám se podívám na křehkou krásu Vašeho království...bude to jak nakouknout do Andersenovy pohádky ..s hudbou tak jemnou ,sotva slyšitelnou....

Moc ,moc krásné Vánoce všem co tu čtou a nakouknou ,pokoj a lásku a pokud budete plakat,jen radostí přeje ze srdce MA-FU
22. 12. 2013 | 17:01

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,.....plním slib, že ještě do Vánoc vstoupím do Neznámého města,.....vím, těch slibů během roku jsem dala víc,...ale,....pak jsem si řekla, ... už uběhlo dost času, třeba to už nikoho nebude zajímat,....je to pasé,.....a tak pak píšu jako odraz z obrazu, který jste tu umístili vy, návštěvníci Neznámého města.

Vánoce,....Vánoce mám tam uvnitř zcela opouzdřené,.....nebylo vyhnutí,...pokud jsem se rozhodla v mládí nepropadat smutku a beznaději,....protože mne čekaly zcela netradiční Vánoce.

Zítra mám salátový den,......bramborovo salátový den. Sice jsou dospělí a svéprávní,....mohla bych se na to razdvatři,....ale,.....zase se na začátku prosince trousili a vyzvídali, zda se bude v mé kuchyni dělat bramborový salát pro všechny.....Bude,.....ale,....kdyby nepřišli,....tak bych se na ně konečně razdvatři a udělala si Vánoce na horách.

Je to řada let zpět,.....před Vánoci začalo docela dost sněžit. Udělala jsem rozhodnutí,...dva dny před Stědrým dnem, že dojedu chalupu zkontrolovat. Sněžilo, zvolila jsem raději vlak a pak autobus. Jenže, během několika hodin nasněžilo tolik, že autobus nejel. Měli jsme čekat, až dojedou, jak hlásal kus papíru v nádražním vestibulu. Čekání není nic pro mne, rozhodla jsem se jít, že mě,...lépe, nás, měla jsem s sebou oba psy,....že nás cestou dojedou a stopnu si ho.

Sněžilo, vitr, autobus nejel. Jednoho psa jsem zabalila do náhradního svetru a dala nahoru na krosnu. Druhého v ručníku nesla v náručí.

Sněhu přibývalo, zvedl se vítr, bílá tma,.....skutečná sněhová vichřice a byli jsme tak akorát v polovině cesty. Vrátit se tenkrát by bylo asi rozumnější,....jenže jsem se rozhodla pokračovat na chalupu.

Musí se sejít z okresní komunikace na polní cestu, kterou v zimě nikdo neudržuje. Místy závěje po ramena. Vždycky, když byl úsek se stromy, tak jsem sundala krosnu, přidřepla v závětří,....měla jsem termosku s horkým sladkým čajem, odpočala si trochu, psy schovala pod bundu, aby se prohřáli a znova na cestu.
Cestu jsem už jen odhadovala a doufala, že vítr je stále ze stejného směru a podle toho se řídila. A taky na mne padla únava a chtělo se mi hrozně spát. Oba psi se chtěli už jen nést na rukou,....ačkoliv to normálně nesmí, dovolila jsem jim, aby mi olizovali nalepený sníh na vlasech a obočí. Alespoň mě tím vždycky probrali,...spala jsem snad za chůze.

To byla úleva, když jsem skutečně došla k chalupě,....smetla snih z lavice u dveří, odložila na ni psy a krosnu,....těšila jsem se na čtyři vymrzlé stěny,....a hlavně,....jak škrtnu sirkou v kachlácích a v peci.

Tenkrát jsem si hrábla na dno kbelíčku svých sil,....nebýt Anděla Strážného a horkého čaje,....bylo by to určitě horší.

Je to z doby, kdy mobily nebyly,....ale stejně jsem se rozhodla,....Vánoce sem, Vánoce tam, sněžilo, bylo opravdu velice špatné počasí,....vracela jsem se z chalupy až na druhý svátek vánoční.

Několik řádků vánočních.

Až příjdeš, budeš nadějí,.....
Kdo v Tebe uvěří.

Jsi lásky návodem,....
I Poslední večeří.

Láska, naděje a víra,....
Kříž v kotvě,
co srdce svírá.

Šťastné Vánoce přeji Neznámému městu,.... a všem návštěvníkům, kteří projdou jeho bránou.
Tužka.
23. 12. 2013 | 01:11

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Byla to samice orla. Přiletěla od nějakého souseda se slepicí a zobákem ji klovala do krku. Běžel jsem pro foťák, pomalu otevřel okno a nestačil stisknout spoušť, poskočila s kořistí k potoku. Orlice zrychleně připomněla noční sen. Zabil jsem v něm hydru mečem, vylezl z ní had a jeho hlava se nedala useknout. Pořád uhýbal. Asi za to mohl Měsíc, vytáhl mně nervózního z postele.

Reál: pomalu jdu k mostku, dravec až neuvěřitelně rychle doškubal v posmrtné křeči domácího ptáka, vlastně mu nechtěně pomáhal, rozpáral ho a něco jako člověk vyvrhnul, skoro tak. Znovu jsem nestačil stisknout spoušť. Orlice popoběhla a odrazila se od břehu potoka. Trochu propadla, roztáhla křídla a ztěžka se s holátkem nesla k topolu, snad schválně, obloukem se vracela, stál jsem na vrcholu mostku, díval se, máchá křídly, a nese kořist někam až za kopec, tam, kde asi má hnízdo. Pořád, žádná fotografie, zřejmě, ani mimozemšťana bych nezvěčnil.

Vaše vidění a příběhy se hrdé orlici trochu podobají. Určitě jste mne dostala mísou ovoce. Vždy mi poklesnou kolena, jak tomu rozumíte. To je k mému egu, ale ta guma v ústech, jsem na tom stejně, jako paní MA-FU, úplně ohromený, už teď žvýkám a nemůžu se dobrat konce.

Jednou, jste psala, jak Vám ujel autobus, šla jste sama, pustinou civilizace, domů. Myslel jsem na Vás, na ty Vaše boty, když jsem si krémoval své a šel dělat salát ke štědrovečerní večeři, litoval Vás, také ho vyrábím každý rok, všichni pindají, co jakože mám přidat, ale už to není takový kopec brambor, už je nás méně, děti odlétly, a ještě starší, odešli věčně spát.
Jde to do slz, i takové jsou dny Vánoc, kdy člověk by chtěl a nechtěl být sám na horách, stát v sedle, a z povalujících se kamenů stavět Menhiry, dívat se na Vesmír, vplout do něj a v jakési vidině slasti se už nevrátit!

Přeji pohodu, štěstí, zejména zdraví a sílu, Vážená paní Tužko,
Váš, Milan Bukovecký!
24. 12. 2013 | 07:47

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Byla to slepá učitelka zpěvu, která mne Kolovrátkáře učila. Nadčasový Schubert začal zápasit v mé mysli s Chopinem a Mozartem, s jeho Viděl chlapec růži stát. Škoda, dost jsem podváděl. Začali Bealtles, Chci Tě držet za ruku, plakali, zpíval jsem, chci Tě držet za prsa, noty se neučil, na co, že?, když je oni také neumí, navíc jsem pomalu a jistě hluchnul.

Reál: tělocvična školy, lékařská komise pro brance, na stěně visí obraz tatíčka prezidenta, Antonína Novotného, doktorka- nádherná zrzka obklopená papíry sedí v čele stolu, pije čaj, voní rumová tresť, tlustí lampasáci se chechtají.

Zrzka: -sundej si trenky-, sundal jsem trenky, -dobrý! Otoč, se -! Točím se, -ohni se a roztáhni půlky! - půlky neroztahuji, lampasáci vyjí smíchy, pomocný doktor nařizuje: -roztáhni půlky, chlape! - roztahuji půlky. -Dobrý!-, hlásí Zrzka. -Je hluchý!- přidá pomocný doktor, ve vzduchu se objeví Modrá knížka. -Co umíš, aby byla modrá?-, ptá se Zrzka, -Kolovrátkáře od Schuberta, -Zkus to!-, řekne nadějně pomocný doktor, -můžu už natáhnout trenky?, žehrám u Zrzky, -jasně, princi!- svolí, spustím Kolovrátkáře, tleskají, -dáme ho do Vojenského uměleckého souboru!- kvákne velící lampas – a co ještě umíš, soudruhu?, -zabít pěstí vola!- bude z něj dobrý ženista, co, soudruzi?, rozhodne uraženě, všichni kývají, i ta Zrzka zrzavá, které jsem ukázal všechno.

Je to přes padesát let, co umím Kolovrátkáře. Vždy, když se objevím na Hradčanské a čekám autobus, koukám do oken, také zrzavé učitelky zpěvu. Vybavím si její postavu a eleganci, s jakou mě učila. Spoustu věcí ze života smazal čas. Jenom tu muziku, co mně naučila, ne. Když nad nemocnicí vystoupím a jdu pěšky domů, míjím v dáli bývalý plicní pavilon, kde jsem před dvaceti lety málem umřel. Zkusím Kolovrátkáře a najednou je vše zrzavé, i sestra Růžena, která se o mne starala, i má zrzavá žena, která tomu dala nejvíc.

Přeji krásné Vánoce a opatrujte se!
Milan Bukovecký
24. 12. 2013 | 09:04

MA-FU napsal(a):

Tužka a M.B. mistr pera
To je tedy sen-paní tužka,o Vánocích na horách a já o nich snila-žel, pejsany bych asi nenesla,ale dvě kočky.Že to byl ale napínavý příběh-hlavně dobrý konec......to síla ubývá ve sněhu,taky jsem něco zažila,ale nemohla jsem se dostat ven ,tož vzpomínala bych na ten příběh tuze nerada.Ale dík za něj,vzpomínka na sněh a bílé pláně...aby nebylo ještě v dubnu tak..
A pan mistr-vždy mistrně -děkuji Vám za Kolovrátkáře,
vzpomínku na vojnu ( to snad všichni muži- i v Boží hod vánoční se to tu u stolu přetřásala vojna..)
Já zase vzpomínala na Vás pane Bukovecký-jak vloni v tento čas jste marodil a vyšel ven až na 1.ledna...
vzomínka se střelnou modlitbou zalétla také do Pakistánu pro mladé naše dvě dívky tam zadržené...na krásnou hru živého Betléma s koledami,co předvedl letos sbor ze Starého Plzence Na Kampě,v Plzni u Bartoloměje i ve Starém Plzenci.Měli náhradního Ježíška(malou Marušku) kdyby ten první(také holčička) začala plakat aby jí vystřídala jiná..tři králové přijeli na koních a andělé měli opravdová křídla (perutě od hus) krásné zážitky a koledy byly slyšet až na rotundu nad Starým Plzencem...
Pozvaní k nám na oběd 4+6 lidí bylo přijmuto a tak jsem si zase zavařila a navařila....Bylo nás 12 ke stolu uf,uf
Proto si teď čtu zde,aby ta Vánoční pohoda se prodloužila s Vašimi zážitky ...děkuji Vám,a také přeji vzácný čas ,kdy se zážitky prožívají -ale i sdílí...dík MA-FU
26. 12. 2013 | 17:26

Z.W. napsal(a):

M.B./MA-FU/Tužka/P.K./Naivka
všem živým i virtuálům přeji P.F. 2014.
**
Z.W.
27. 12. 2013 | 13:59

MA-FU napsal(a):

Pan Z.W.
Co Vy jste hodil flintu do žita?? nebo bláta???
Nějak nepíšete.
díky za přání P.F. -také přeji Vám radost,víru a naději .MA-FU
27. 12. 2013 | 15:04

Milan Bukovecký napsal(a):

Petr Klán
Přeji do roku 2014 vše nejlepší, zdraví a stále nové nápady. Přítomnost myšlenek, které jste zde zanechal, a dále rozdáváte, jsou dynamem pro mé intuice. Děkuji!
Tužka
Chtěl bych napsat, paní Tyršová, nevím, jak byste to skousla, raději tedy, paní Tužko, těším se i letos na Vaše vpády. Jsou jako razítka na gumové oprati, nelze na ně dosáhnout, jen když chcete. Děkuji!
MA-FU
Předpokládám, že i v roce 2014 budete naléhavě hledat dědictví kultury po celé vlasti a budete nás o tom trpělivě seznamovat, abych i letos zklamaně zjistil, že proto nic neudělám. Ještě že Vás máme. Děkuji i za empatii, kterou rozdáváte! Přeji stálé zdraví a štěstí!
Zdeněk Wachfaitl
Přeji Ti, chlape, abys už konečně opustil investigativní čáry máry svých textů a naplno se věnoval tomu nejpodstatnějšímu, próze a poezii. V tomto ohledu, můžeš počítat s mou přítomností a přísným obdivem. Děkuji za pozornost!
P. K.
A man!
Naivka
Sliby se mají plnit o Vánocích, zpívá jeden vyléčený rocker. Několikrát jsem tedy začal psát na Vaše Google éterické stopy. Naposledy v poslední den roku a nedopsal. No, jak vidíte, léčím se alespoň tady. Děkuji za přízeň, máte i mou!
Přeji sametové dny výše uvedeným, zdravím ostatní a statečné návštěvníky Neznámého města, i pana Stejskala!
Milan Bukovecký
01. 01. 2014 | 10:56

helena/ naivka napsal(a):

Děkuji, pane Z.W., děkuji pane Bukovecký, paní MA-FU a paní Tužko, děkuji Ti Neznámé město. Přeji všechno nejlepší v novém roce.

Pane Bukovecký, lituji, že jste nedopsal. Jste kdykoliv vítán, pište po svém, já si éterická rozhodně nepřipadám, miluji humor, radost, člověčenství, a to všechno u Vás, ve Vašich textech a empatii vnímám :-)

Hezké dny, milé Neznámé město, huráá do nového roku :-))
01. 01. 2014 | 21:04

Milan Bukovecký napsal(a):

Pohřeb roku 2013

Děti už nesou kolo věnce
Obři drží na trokách rakev
Trumpety hrají blbý cajdák
Holub vláčí kabelu pískem
V ní naléhavý dopis-popis
Farář čte jeho finální vzkaz

Vážení přátelé
Rok strázní zas uběhl, jo
Jak démon nás nutil skočit
Z Petřínské věže na asfalt
Upřímně, s planetou krize
Rozdává ťafku nejen tomu
Komu opatří místo dopadu
Proto Vám přeji pěnu krve
Na pozitivní vyhlídce lásku
Vidět zub srdce harmoniky
Ducha, jak pase nový rok
Kostely Čech
01. 01. 2014 | 22:19

MA-FU napsal(a):

Paní Tužka,naivka,Mistr pera M.B.,pan Z.W.,a také hlavně panu Petru Klánovi

....přeji přání aby víra,naděje a láska,pokoj,radost,pravda,jednota a odpuštění
bylo součástí celého roku 2014 a samozřejmě vše nejlepší ,ve zdraví!!!
Přátele zatím se mějte velice dobře Dobré Dny Dračích Děr
ať to vše překonáte-jedu se seznámit (s kulturním dědictvím)Františkových Lázní!!! já se sem zase vrátím..
20.1. 2013 jste napsal mistře "V Praze mží"často si čtu...
Helenko-naivko podívám se k Vám na blog až se vrátím..
03. 01. 2014 | 14:34

MA-FU napsal(a):

M.B. mistr pera

posílám něco energie:http://www.youtube.com/watch?v=D2TUlUwa3_o
03. 01. 2014 | 16:48

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU
Posílám z knihy Bakelitové zvony něco o Armstrongovi

JAZZ Březen 2003

Nevím, co to bylo za podnět, koupil jsem po Američanech kornet
Byl to asi tatínek, propašoval pod košilí silonová Es Péčka, džusy
Fruty žvýkačky, ve Vídni je stačil nakoupit, doma je pak položil
Na kotouč gramofonu a spustil Třešňové květy, bílé jako sníh

Marně jsem napodoboval jejich trumpetová sóla, u nás na půdě
Směrem na terasu vnitrobloku, kde se ve stínu chlapa vyhřívala
Nahá Meryna, iritovala mě nestoudným masem mléčných koulí
Že jsem urputně sbíral zapadané míčky na tenisových kurtech

Vyděsil klid dvora, odehrál céčkové variace, z kornetu vyklepal
Samouk nudle slin a házel tenisáky přes úděsnou dálku, zastavit
Její ordinární kašel smíchu, na školní tabuli stálo: Milan Bé hodil
Krikeťákem nejvíc metrů, nevěděli, kde jsem se to naučil, ani to

Že jsem málem shodil kominíky se střechy, zrovna si džemoval
Bez dusítka, spustil Trů trů, spolužák Lahoda mi koupil kytaru
A uklidil mě opisovat anglická slovíčka, kde s bubnem mikrofonu
Zpíval „Nastal čas“, ve vojenském jsem stopoval, v kufříku nesl

Trumpetku, chlapíci v úžasné Simce 1300 zastavili, ptali se: Proč
jedeš na koncert Luise Armstronga? Brzdili, klesali kotouči předku
Zadní pakny pak srovnávaly aerodynamický tlak, zhouply Eleganci
Na asfalt před Lucernou, nemohla mě zadržet, ani mého kamaráda

Dostal nás do třetího suterénu, skrz sklady, po shnilých hlízách
Starých brambor, až ke dveřím musik halu, smrděli jsme, když
Fanoušci odsouvali stoly, černí Američané zvedli umělé kufry
Vulkánfíbr vrzal, v gutaperčových botách, po čůrkách bavlny

Šli na Borůvkový vrch, kývali doutníky Sentlujského močálu
V Džin Fizu jsem zkusil hledat brčkem pravdu, ale kam se hrabu
Na býčí Sílu pořadatelů, povalili mě, nakopali plechovou pýchu
Luis ji zvedl, mrskal tenisáky na vlezdoprdelky, Armstrongova

Růže podávala míče, praskaly jí šaty, ustrnul jsem, házel
Nejdál na světě, ale je to už dávno, cucal jsem mléko
Spadl na borůvky, šel domů poražen fetiši
Maminko, pofoukej mi na bolístky

210
07. 01. 2014 | 08:02

MA-FU napsal(a):

Pan mistr pera M.B.

Hmmm a je to tady (telepatie)?
Jdu z Imperiálu a ještě pod vlivem Borůvkového vrchu a Sentluiského močálu si broukám a hle internet na recepci volný-tak nakouknu do Neznámého města a je to tadyyy ...díky pozdravuji...
11. 01. 2014 | 18:43

Milan Bukovecký napsal(a):

Podkova

Pokusil jsem si něco začít s mexickou prdelačkou, prťavou prodavačkou ze vzorkovny velkoobchodu s bižutérií, hodinkami a podobně. Bydlel jsem v areálu, kam ji každý den ráno vozil jakýsi poďobaný sráč v malém autobusu do práce, rozvážel i další ženské do kolemstojících hotelů. Byly to nelegálky, vesměs všechny malé, krátkonohé, škrtaly zadkem po texaském betonu. Bydlel jsem v drahém a neosobním Sheratonu a koukal z 5 patra, jak mou indiánskou kost, nezapomene blbeček od volantu osahat. Už si mne také všimla, je to několik měsíců, co v hotelu bydlím a pár týdnů ji sleduji. Také v prodejně jsem několikrát byl, a šel s prodavačkami kouřit před vchod, kde jedna z Američanek pokaždé najížděla, ale, chtěl jsem Indiánku, připomínala sice vyšší a ztepilejší, děsně zpupnou Hanačku z Kroměříže, její francouzské kořeny s geny bitvy 3 císařů. Kdeže ty loňské ledy jsou. Mám také prdel a potila se mi žádostí, jak jsem si chtěl sáhnout na ten mexický drahokam. Uvidíme se, ptám se něco jako havanské hnědi. Jasně, musíme v průběhu dne, a dej pozor na našeho řidiče, je to zabiják, řekla ustrašeně, přijď zítra, něco si tady koupíš, pak půjdeme k tobě. Fajn. Pěkně jsem se namočil do vany, pořádně umyl čerta a v recepci přesvědčil recepční, že přivedu příbuznou na kávu, ať nejančí.

Skandinávská pihatá kobyla se mlsně olízla, šla se mnou kouřit před vchod a ukázala, co všechno má pod šaty obryně. Měla, ale vše tak velké, že jsem se zdrcnul na drozda, přesto jí slíbil nemožné, hned po příbuzné jsi na řadě Ty. Bylo půl jedenácté, kupuji patery stříbrné hodinky, vybírám ze zaprášené krabice a za babku stříbrné náramky s polodrahokamy, vyrobili je Čerokíové. Přepadení, zařval od dveří chlap s pistolí, druhý stál u pultu, natahoval ruce na prodavačku, oba měli kuklu. Ten vedle měl smůlu. Zrovna jsem si hrál s takovou přiblblou napodobeninou propisovací tužky, nenapadlo mne nic jiného, než mu ji vrazit do krku a do spánku, padat k zemi a přitom sebrat se stolu podkovu pro štěstí a v otočce ji hodit na chlapa, který na mne zrovna vystřelil. Rotovala a sejmula desperáta, spadl s puklou hlavou a bez kukly. Byl to sráč, který minul a Agatu vozil. Musíme pryč, zmizet. Jsem tu nelegálně. Pár dnů mně schováš?, prosí. Vzal jsem ji za ruku, zatímco přiběhli chlapi ze skladu a uklízeli, telefonovali, strkali nás pryč. Sebral jsem podkovu a spěcháme 150 metrů k hotelu. Přepadli nás v prodejně, říkám Skandinávce, musím se odstěhovat a vzít ji sebou, je tu nelegálně. Rozumím, řekla zklamaně klanice, zařídila hotel, přistavila schuttle bus.

Nastěhovali jsme se. Hilton. Jako bychom byli jejich famílie. Sleva byla nepředstavitelná. Zítra přijedou a vyzvednou mě, řekla prťka, a zavěsila si do mne temna svých očí. Šel jsem umýt podkovu, zběsile ji drhnul, chtěl do ní vrátit kouzlo štěstí, řekl si o rozkoš. Příbuzní přijeli, vděčně blýskali očima, ještě podezíravěji mě zkoumali. Usměvavá Agáta nesla podkovu, drhla zadkem o asfalt a jak se tak vzdalovala, polibky mizely, jen chuť na jazyku zůstala.

Milan Bukovecký
14. 01. 2014 | 11:57

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Plesová sezóna
17.1.2014 Kroměříž

Žlutá byla kravata, kterou jsem utáhl košili
Sněhobílou až z Bangladéše
Září tam žluté Slunce, když jdu tančit
Mám onuce jeho žluté stráže
Žlutá je poušť mysli a na to myslím, když tančí
Žluté mažoretky s modrou mašlí
Šlapou v kůži růže, člověk může závidět
V hlavě mi trčí taxík bílé Marrákeše, černá káva
Camus a žlutý písek moře
Duní buben bubeníka, žlutou píseň posílá
Šedý je dopis a zlatý kornet, které jsem dostal
Padesát let taneční skupiny Swing, píší plaše
Je mi sedmnáct a verše zpívá patetický Karel Kryl
Našel je v džezvě žlutého písku Bahňáku
Zrovna, si hrál s klíšťaty mezi prsty
Když ho Mú-zika Múz zve na tah
A žlutý host minulosti
Stepuje jak Hypons
Kejváka

Hezký den, i tam kde Tužka spí a přátelé, přeje
Milan Bukovecký
19. 01. 2014 | 09:20

Milan Bukovecký napsal(a):

Omlouvám se!"Stepuje jak Hypnos".
20. 01. 2014 | 08:37

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....zdravím všechny návštěvníky, co prošli Neznámým městem.

Pane Milane Bukovecký,....děkuji za všechny připomínky mé maličkosti,....děkuji za vstupy,...zas jsem mohla otevřít dveře své obraznosti a představovat si Vaše příběhy. Váš způsob psaní mě nutí používat rovněž netradiční pomůcky k vyhotovení představ Vašich příběhů.

Příspěvek o božském Satchmovi otevřel i jednu z mých mnohých třináctých komnat. Některé už otvírám bez jediného záchvěvu, jiné, abych si dodala odvahy do dalších let,...jsou i takové, co už asi neotevřu nikdy, chodím kolem nich po špičkách, abych neprobudila to, co je tam ukryto a ono to nezačalo bušit na dveře mých příštích dní. Za ty roky jsem z třináctých komnat postavila několikaposchoďový barák i s podsklepením. A jak se znám, ještě udělám nějaký přístavek.

Napište, ať se zase potěším a zavzpomínám si, promítnu Váš příběh do svých zážitků, jako s tím Armstrongem a jeho božskou hudbou.

Paní MA-FU, zdravím Vás a přeji příjemné a klidné dny v novém domově.

Pane Kláne, těším se na nový blog,....a přeji i Vám a všem ostatním život bez událostí s puncem pro třináctou komnatu.

Tužka,....vrátím se, a napíšu,.... třeba se mi podaří nějaké nové rýmy, .... ale,... zatim jsem vtažena do drtivého pracovního soukalí,....
23. 01. 2014 | 23:54

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka
Díky!

Rande

Sedím v maličkém bistru, je nalepené na kadeřnictví naproti Semperoper, čekám na Elsu, až ji ostříhají hlavu. Již po několikáté si objednávám kávu a kirsch. Vzpomínka, ta děvka, mně nutí koukat na promrzlou řeku a ulice, bloudí životem. Krásná nymfomanka si mne objednala na pokec, chtěla probrat kamarádovu sebevraždu. Už jde, je jako sportovní luk, napoprvé jsme ji viděli, byla nahá, šla se ochladit do Baltu, i Pavel úplně ustrnul, jako vyleštěný kůň nám připadala, vylezla z duny, seděla tam za lajntuchy s příbuznými, připadali jsme jim jako exoti, schovaní s moudím v plavkách. Byla vdaná a neuchopitelná, Pavel se marně snažil, chtěl ji jen pro sebe, já se zabiju, vyhrožoval. Smála se mu, spala s ním, při jakékoliv možné příležitosti ho rozčtvrtila, spala i s jinými muži, dělal jsem mu křoví. Tehdy jsem psal román Dlouhý den, vždy měl co dělat, když jsme za ní jezdili do Drážďan. Bylo léto. Některé ženy můžou mít na sobě klidně i pytel od brambor, stejně vám vyrazí dech. Šla, jedna z těch femme fatale, kývala nádražím, motala nám hlavu, Pavel povídá, sehnal jsem si Á Káčko, jednou si s ním ustřelím palici.

Podržel jsem ji židli, posadila se, polila mne husí kůže. Takový štuclík, jí trčel jako fontána nad hlavou, horko těla v rozepnutém kožichu rozdávalo energii. Kávu a kirsch, poručila, prohlížím si ji, znám z vyprávění každý výkřik a skuliny jejího těla. Jako autor jsem byl velmi zvědavý, mám nekonečného pamatováka, z Pavla o ní vše tajemné vytáhl, a za ty roky si ji pěkně popořádku poskládal.

Opila se. Jak šílené, ženské slzy. Tekly po ní, schly na tváři a prsou. Zavolal jsem taxík. Jeli jsme pořád ještě okousaným městem od bomb, světla velkoměsta mžourala, to mlha a komunisté se na nich podepsali, šetřili. A Hotel Přátelství?, obrazy ze srpů a kladiva. Chtíč, ta děsivá kurva, mně ovládl, chtěl, abych ji odnesl do výtahu, položil do postele a vzal si, po čem hlava touží, ale někdo jiný ze mne v tu chvíli mluvil, objednal ji sólo pokoj.

Bylo to skoro zbabělé ráno, když jsem utíkal do taxi, které ospalá recepční zavolala. Pak už jel vlak a nemohl jsem se vynadívat na promrzlou krásu šedivé zimy. Pultík jídelního vozu vibroval podšálkem kávy, číšník šel pro další kirsch, a když dilatace kolejí v pravotočivé zatáčce rozvlnily vagon, tak na nebi bílé mraky připomněly Elsu, jakoby schválně zakryly výhled do Nebe, bydlí tam Pavel, za kterým jsem se málem navždy vydal.

Hezký den!
Milan Bukovecký
24. 01. 2014 | 13:58

Milan Bukovecký napsal(a):

Poslední tango

Měl jsem sen, jak tančím a držím Marii v pase
Krásu ženy s hlubokými kořeny bílého kmene
Protočili jsme se na paseku, strání nad řekou
Vleče tam vlak až do Pacifiku dřevo na housle
Celé minuty prohání knoflík černé harmoniky
Přikáže ševci, aby nám podrážky boty opravil
Jsme bosí, a poslední floky tanga z akordeonu
Nás natočí do posvátné vůně žulových kostek
A její děti v kostele už klečí, ohromené časy
Bojí se, že navždy zůstanou samy

Tetě Marii Kubínové, in memoriam
27. 01. 2014 | 10:43

Z.W. napsal(a):

Ahoj M.B.,

Vracím se na skok, dík za přáni, i za slova útěchy, občas se to hodí a sedne každému. Vracím se přečíst tvé pokusy, vracím se přečíst něco málo, něco málo o tvém snu...., jen jestli je to sen, jestli to spíše není mrtvé blues, poslední blues, kdy už ani nepomůže alegro ani alegretto, to ani ono, člověk je sám, zbyde sám a nemlouvá si, že parket je ještě hladký a plný světla, ten parket proskotačený neúnavným životem, s chutí duševního umělce, mistra pera a přibarvených představ tak složitě zamotaných, že to može vyzerať ako bosoráctvo. Nepomůže už ani příkaz ševci, parket je již tak vydřený stejně jako tvé klouby, z bot čouhají hřebíky, ubroušené i ulomené, ale stále ještě dost ostré, aby zraňovaly ztrápenou mysl, zachycenou létajícím ševcem, jakýmsi Batou v krajině vyprahlých pamp, kde zapadneš do prachu přání stejně hluboko jako do bláta představ. Možná bys přece jen rád načmáral svá poslední přání tou jedinou správnou tužkou, co ji není vůbec snadné zadržet mezi prsty, ani uchopit, nikdy uchopit, nikdy pochopit, a jejíž oleštěné tělo se smýká mezi řádky v Neznámém městě a nepočká na tvůj stisk ani tlak. Tak se budeš pachtit tím svým bahnem až dorazíš ke své oáze snů, sníš stále stejnou Fatu Morgánu, a objevíš pocity, pro které žiješ, neměnné peklo, slepý žár, polední slunce a nic, s poslední kapkou vody, nadějí, že život člověka je ještě míň, než poslední kapka vody ztracená v písku bezedné pouště..
Vracím se přečíst, vracím se to vyjádřit, tu barevně nezřízenou škálu všech tvých výtryků, výstřiků a výronů jedné silné duše s koulema, která si s přízní dam stále jen pohrává a ráda by své skutečně excelentní řádky zase jednou zapsala přímo na skvoucí tělo. V ráji palem....., Milane, a za za řekou je Argentina....., tak piš dále, má to význam i smysl, a piš více do šuplíku, piš pořádnou tužkou, a piš nějakou další pořádnou zeď s cukrovou vatou.
Hezký den.
**
MA-FU
hezký pozdrav, děkuji, jen do bláta nikoliv, některé pojmy vám moc nejdou.... ☺
**
27. 01. 2014 | 13:32

Z.W. napsal(a):

M.B.

ještě jen dovětek, tvé In memoriam se ctí.
V klidu, zvláštní, ale snesitelné.
**
Z.W.
27. 01. 2014 | 14:45

Milan Bukovecký napsal(a):

Zdeněk Wachfaitl

Tak tohle bych si schoval. S dovolením bych to strčil do knihy Totemy a fetiše, jestli dovolíš. Normálně tam příspěvky nejsou. Je to jen one man show, i když? Míháš se tam Zdeňku, myslím, nevycházíš zle. Jsem moc rád Tvé emoci, s jakou jsi to pochopil. Ani jsi nemusel ten dovětek. Umřela Středoevropská Madonna di Kácov, která mi rozuměla a v mnohém nahradila matku. Bylo jí 90, když jsem ji dal knihu Bakelitové zvony, čistě jen ze slušnosti. Při jedné z návštěv se mně ptala na takové podrobnosti, že jsem zbystřil a opatrně ji vysvětloval, podle mě pro mnohé nevysvětlitelné.

Děkuji, Zdeňku, asi bychom to mohli probrat!
Milan
27. 01. 2014 | 16:04

Z.W. napsal(a):

Jo, milane, asi jo,
jen z toho něco vypadlo a zbylo pár překlepů a nedoklepů, nebyl čas na verše, tak snad až zase přijde ta velká neznáná, s tužkou. Poslal bych to předvařené, ale asi neslané a nemastné, přece jen čarodějnická ruka je blíže peklu, o které v myslích usilujeme. Probrat, no asi, ale ne v zimě. Se mi nějak nechce, omlouvám se, až bude teplo.
Díky a měj se.
**
Z.W.
27. 01. 2014 | 17:19

MA-FU napsal(a):

Mistr pera-M.B.

Děkuji za "Plesovou sezonu"-opravdu skončila.Byla to vlastně lázeňská sezona ...pro mne.Mívám jí tak jednou za tři roky,podle jak uspořím.Byla to doba plavání a baheních zábalů,živé hudby odpoledních dýchánků v Imperiálu,lávových kamenů s masážemi,harfenistka a její hudba,uhličitých koupelí,perafínových zábalů a akupunktur,vířivek a víření,fyzioterapeutů a procházek za kulturou do Císařských lázní,kde hlídá krásná socha císaře všechny ty lázeňské příchozí.
Bylo málo příležitostí kontrolovat emaily co mi přicházely a jen jednou jsem nahlédla do Neznámého města za mými známými.Pan Milan napsal z Kroměříže-Plesovou sezonu,a ještě více mi nadchla vzomínka pro teu Marii-Poslední tango...jak ráda jsem ho tančila a dnes (realita) sotva chodím,jen ten poslech živé hudby mi zůstal.Věřím,že se zase dostanu do svého tempa,jako Vy všichni tady,stále píšete pan M.B. nejvíce.Ráda Vás čtu,ale Vy to víte.
Také příspěvky paní Tužky jistě budou za nějaký čas v jarním duchu,nebo zážitky zimní?
Panu Z.W. pozdravy z dnešním projasněným dnem-předvečer Hromnic.
A na milou Naivku-taky podívám a pozdravuji a poslouchala jsem dnes už ptačí koncert-jen krátký ,ale byl u nás na hradbě.
01. 02. 2014 | 18:15

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Zbožňuji povídání o lázních, nikdy jsem v lázních jako pacouš nebyl, ale Mariánské lázně a doteky v hotelu Esplanade, kdy jsem byl hostem jednoho známého Francouze, mně navždy dostaly. Právě přijíždí jeho milenka, espézetkou Němka, v třísedadlovém sporťáku Citroen s motorem Maserati Merak 3-0 V6 rok výroby 1973. Sedíme na terase, dáváme si Turka, míchám sedlinu. Je to Ruska, chlubí se Egon, dobrý, ne?, ukáže na sebe, takový malý uschlý Žídě a takovou nádheru píchám, říká. Byl to největší kus roku 1974, mazaná extravagance, 175 cenťáků, 90-60-90, šála, ani oblečená, ani svlečená, chcete svézt?, nabídne, potřebuje plnou nádrž benzinu, ráno pokračuje do Bratislavy a Vídně. Co kdybyste si prohlédl auto?, tlačí Egon zbytečně. Moc jsem chtěl a konečně otevřel i kapotu a podíval se na motor. Je l´aime, říkám Zoře, právě mi podávala klíčky. Jel jsem z kopce, až tam dolů, do města a do Aše, v zatáčkách do Karlových Varů a zpět, jenom ten benzin, nenašel jsem nádrž, ani chlapi u benzinových pump to nevěděli. Potupně se vracím, řídím pomalu, červená výstraha kontrolky hrozí. Smáli se, společně jsme večeřeli, oni pili šampaňské, já černý čaj s medem a rumem, rozkoš visela ve vzduchu, sotva jsem se dostal do pokoje, byl největší, v jakém jsem kdy v životě spal, dalo se v něm jezdit na koni, a mohlo se šíleně milovat v posteli z baldachýnem i s ruskou vamp, ale byl jsem jen osamělé a bezzubé nic a zkusil si alespoň napustit malý bazén v koupelně a snil o krásném autu, skoro tam udělal i tempo, voda už studila, otevřel jsem dveře na balkon a sušil v chladu červnového rána vzpomínku na ženu a stroj, které mi, obé poslal do cesty sám ďábel! Zbožňuji Agathu Christie a její chuť zabít v lázních milenku svého muže. Zbožňuji lázně, kde jsem nechal Egona Schwarze žít.

Hezký den!
Milan Bukovecký
02. 02. 2014 | 11:40

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro Milan Bukovecký,...jako vždy, jste inspirativní,...díky,....vzpomenu si na svou první cestu do Karlových Varů,...

Prázdniny, .... prázdniny byly pro mne vždy obdobím intenzivní práce,....bylo nutné si vydělat na život po prázdninách. Proto jsem pendlovala mezi dvěma zaměstnáními,....v tělovýchově a v nádražní restauraci,....a mezi tím krátké chvile zábavy.

Občas jsem si dopřála i několik dní, jako tehdá v Karlových Varech. Kamarád si dělal na tamním letišti parašutistický výcvik a byli jsme dohodnuti, že tam na několik dní přijedu a že třeba také podlehnu kouzlu skákání padákem.

Věděla jsem předem, že nepodlehnu, že tedy nepodlehnu ani skokům z letadla, ani čemukoliv jinému, ale, Karlovy Vary mě lákaly.

Naučila jsem se teorii parašutismu, ovšem na praxi a seskok nedošlo,....do letadla jsem pro jistotu nastoupila bez padáku a i ostatní praktické akce byly odsunuty,.....měla jsem v té době jediný cíl, dostudovat,.... a tomu jsem podřídila všechno,....i city. V lásce jsem byla pustý teoretik.

Ale veršičky a písničky o lásce jsem trousila,.....někdy v té době jsem si předsevzala, že napíšu sbírku básní,....Tisíc tváří lásky v tisíci rýmech.

No,....těch rýmů ani do dneška není tisíc,.....občas si něco z toho přečtu,....něco "překopu", a napíšu jinak.... ani jsem to nepočítala, kolik rýmů mám vlastně napsáno.

V dalším vstupu jich několik napíšu,.....díky za inspiraci. ... a díky i Vám, paní MA-FU.
Tužka.
02. 02. 2014 | 23:21

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,.....něco z těch rýmů,....

Co jsi, lásko?

Mám tisíc vůní
a tisíc chutí mám.
Jsem poklad v tůni
i pobořený chrám.

Jsem ruce milenců,
radost i zrádný klam.
A prázdnou rakev bez věnců
pro zklamané starce mám.
Co jsi, lásko?

Ptám se znovu,
ptám se zas.
Jsem náhrdelník z perel,
co se roztrhl,
jsem tvůj poztrácený čas.

Jsem slzy,
co navlékáš si den co den.
I pramen živé vody,
který bude zítra umrtven.

Tak třeba zase jindy napíšu několik dalších rýmů o lásce,....nebo napíšu bez rýmů o lásce zvířat, kterou mě celý život obdarovávala.

Přeji dny plné lásky,...jak jinak,.....všem......a prameny životadárné a inspirativní vody ať nevysychají,....
Tužka.
02. 02. 2014 | 23:45

MA-FU napsal(a):

Paní Tužko

...chce se mi zpívat" hmmm,hmmm ach Ty jsi úžasná"

ještě napíši jen jsem nakoukla..

a pan mistr pera M.B. ano,to je ten správný lázeňský styl..
03. 02. 2014 | 13:43

MA-FU napsal(a):

Pan M.B. mistr pera

No jo,Vy to umíte napsat přesně pojmenovat o lázních....
Je zajímavé, doma jsem střídmá a nehýřím emocemi jako tam.Přijedu a hned zjišťuji kulturu na týden i déle a zamluvím lístky do kina,zájezd,divadlo atd...potom plánuji návštěvy kostela,okružních pochodů(s hůlkami),
a hlavně živé hudby-koncetů a j.Najednou si připadám nestřídmá,hýřivá nejen emocemi ale i penězi.Nu, pak toho nikdy nelituji,ve všem najdu pozitiva a jsem ráda,že to prožívám a prožiji.Proto si připlatím za samostatný pokoj,na nikoho se nevážu a mojí dobrou náladu mi nikdo nemůže zkazit.V Imperiálu na odpoledním tanečním dýchánku,poslouchám hudbu,mám objednaný stolek a upijím vínečko(bublinky)-a hrají staré šlágry(Ramonu,ale i moje oblíbené blues)a já myslím na dobu první republiky,jak tam sedávali ti znudění a nebo taky ne...a také se třeba těšili z taneční hudby...není to snobské,je to jen potřeba krásného a příjemného prostředí.A tak to nasaju,co mohu a doma vzpomínám,na to krásné nicnedělání a starání sama o sebe zase tři-čtyři roky...

Paní Tužka

Víte mne taky lákaly K.Vary,já se tam dokonce vdávala.
A tam jsem ráda chodila na závodiště koní,koukat na ty překrásná zvířata...ovšem pak jednoho koně,který se zranil museli utratit-a už nikdy na žádné dostihy.!!
A ty Vaše verše-krásné ...o lásce já čtu ráda,té není nikdy dost-děkuji těším se ještě...
04. 02. 2014 | 21:01

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka


Dívko číslo čtyři


Italko z Aosty, s očima velké pralinky
Boky oblé bublinky, nohama z rákosí

Než je pokosíš, zkusím se tě dotknout
Protknout pocit skrz prsty malé dlaně

Pulzují jak srdce lovce a uhřáté laně
Slibují krátké rozkoše a návraty

Krev už stojí za vraty a pění

---

Chtěl jsem z fleku napsat něco o lásce, tak jak jste to poslala Vy, ale nějak mi to nešlo, nebylo by to tak krásné. Hrábnul jsem tedy do knihy Cukrová zeď, ještěže ji mám při ruce. Děkuji za přízeň.

Milan Bukovecký
05. 02. 2014 | 07:36

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Výlet

Nemohla jsem si nevšimnout. Propána, seděl u mého stolu. Plešatý singl v lázních. Propálil mi do hlavy seznamovací cedulku z prvního dne, Michal Bubeník, spisovatel. Pro mě pan Veselo, ale jen u snídaně, na oběd, i na večer, jinak nuda, šel pracovat. Celých 14 dnů nic, hluboké nic, až v pondělí, jsme u stolu čtyři, povídá, mám toho dost, zvu Vás na výlet! 3 ženské a chlap, dobrý, co? Jedu, vyhrkla jsem, aniž bych počkala, co ostatní důry. Ochrnuly, ne-é, řekly nafučeně a připravily se nás udat. Fajn, řekl pan Veselo, objednám stolek v restauraci, pití je na mně, můžete tam večer počkat. Vypadly jim oči na stůl, zadarmo je zadarmo, nic neřeknou. I mně vypadly, v garáži stál nádherný francouzský veterán, žralok Citroen DS 21, tak mi to řekl. Nejdříve se zvedal čumák, pak zadek. Paráda. Uvnitř samý luxus, červená kůže. Kam jedeme, ptám se. K paní Nosticové na zámeček Mes idées, bydlel tam i Patton. Můžeme tam i spát, když budete chtít. Nejdřív si ale zastřílíme na holuby, pak se ohřejeme v sauně, a v Šindelové u rybníku si dáme odpolední oběd, projdeme oboru a uvidíme. Předem jsem objednal pokoj, na polštářích mívají čokoládičku. Drahé kalhotky i kartáček na zuby, vybral v obchodním domě u Rusů, na tašky si je tam kupovaly dámy s psíčky. Stál v němém úžasu, mezi tím, skoro frivolním dámským prádlem, roentgenoval mně. Smála jsem se mu, byla vzrušená. Správce už čekal. Řekl, je zatopeno, a přinesl brokovnice. Chcete kozlici?, ptá se pana, teď už Úžas Michala Bubeníka. Jo! Ale já, já střílet nikoho nebudu, volám rozhořčeně. Nebojte, Marie, holubi jsou asfaltoví. Malá hop, křičela jsem do ochraptění, pila čaj s rumem z termosky, velká hop, řičela, střílela a střílela, celá šťastná, na keramické kotouče. Pod beranicí a ve vatovaném kabátě a holinkách mi tekl pot. Zbývaly poslední náboje, srdce bušilo 220 tepů za minutu. Šli jsme do sauny, viděla ho nahého, ztopořeného, po mrazivé koupeli zdrclého. Seřezal mě březovým koštětem. Smála jsem se, byla opilá štěstím, trochu vyděšeně zabouchla dveře vytopeného altánku. Na polštáři ležela čokoládička. Stála jsem u futra a samovolně dostala orgasmus. Znovu tak užasle zíral, stejně jak v krámu, kde slintal krásný den. Ráno klepal správce. Vzal nás do kuchyně, jeho žena servírovala hemenex. Nevěděla jsem, jak ho mám jíst, i když jsem tisíckrát lahůdku konzumovala. Budeme sem každý rok jezdit, řekl, mně povolily ruce, najednou to bylo takové labůžo, stejně tak famózní noc, vejce jsou domácí, chlubila se paní domu. Znovu to auto. Předek nahoru, jak falus, pak se zvedal zadek, byl jako moje prdelka, tak ji pan Úžas říkal, kasal košilku. Jeli jsme promrzlou oborou, kolem střelnice, kde jsem přestala ovládat své pudy. Pak ten dolík Karlových Varů. Čekal mně tam znovu pan Veselo, který zrovna trochu zabloudil, sjížděli jsme až od Prahy, byly to fantastické zatáčky, šustily pneumatiky, těšila jsem se na příště.

Hezký den!
Milan Bukovecký
05. 02. 2014 | 10:34

MA-FU napsal(a):

Pane mistře M.B.

To je to pravé lázeňské,jako když jste absolvoval Vy.
Tak bych se taky těšila "na příště".Přečetla jsem dvakrát-máte úžasnou obrazotvornost,znalost prostředí,
přišlo mě to jako na rozhraní dvou světů-reáného a fantastního a při tom vše může být pravda!! Díky ještě si jednou počtu.Co Vaše kniha "Totemy a fetiše"??
11. 02. 2014 | 18:29

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Díky! Trochu to bylo těžší, jako zralá ženská jsem nikdy nepsal. A exteriéry?, všude tam jsem byl, něco musí být pravda. Ostatní je v hlavě a musí být pravda také. Píšu své sny, sním je. Připadám si jako o Vánocích, rozdávám dárky, děti věří i nevěří, jsem Ježíšek.

Totemy a fetiše. Kniha napsaná a dopsaná, čekám na druhý a třetí posudek, předevčírem jsem s hrůzou zjistil, že jsem nedodal k textu obsah a příslušná čísla stránek (dost důležité v makové abstrakci). Tak proto, takové mlčení, nikdo se mi neopovážil říci, že ho mám dodat. Jenom jeden to strpěl a vyjádřil se. Druhý prý nemůže otevřít CD, myslím, kecá, je línej a čeká. Pak se mi chce pořád ještě do knihy něco dodat. Totiž, když přestanou tyto starosti, definitivně budu stát a přešlapovat, před románem Muž bez existence, který jsem si předsevzal. Nebude to tedy Navoněná bída, ani Řepa, i když Řepa je fajn, tak jako Navoněná bída, pořád jsou živou předlohou, pořád se mi nějak nechce o nich psát, i když jsem s nimi hrál roky poker o existenci.

Příště! Určitě bych se na příště těšil. Citroen DS 21 mám i v knize Sako a kabát, zejména v jeho scénáři, je hercem, má tam své místo, tak jako Michal Bubeník, spisovatel, hrdina příběhu, Výlet.

Milan Bukovecký
12. 02. 2014 | 11:39

MA-FU napsal(a):

Mistře M.B.

Děkuji za Vaše psaní-kde jak Vás cituji"Píšu své sny"
....hmm,to nikdy už nebudu umět.Jsou to Vaše PROMĚNY ČASU.
Když se začtu do předchozích příspěvků,ať Vašich nebo paní Tužky i pana Z.W. připadá mi -že je to DOKUMENT NA POKRAČOVÁNÍ...krásné,vyhledávat si jen paní Tužku a číst za sebou několik příspěvků.
Stejně tenhle blog pana Klána mi dává nejvíce energie - (myslím tím přispívající píšící)
Jsem smutná náhledem světového dění,které se k nám přiblížilo v podobě boje bratra proti bratru.
Nechci sem nic vnášet ,ale ten smutek přetrvává...
Děkuji Všem za Všechny psané sem krásy !
Čas někdy neléčí ,když nechce! Kruh se poodvírá..
No nazdar,to je smutku-ale i ten patří k životu,všechny Vás zdravím skorojarně ...............MA-FU
20. 02. 2014 | 21:56

Milan Bukovecký napsal(a):

Italské prázdniny

Odhazuji sníh, hledím do ledu na oči jezera
Jsou jak zatuhlý pamlsek pro talíř Meluzíny
A zimní balada je proti ní spolu s Cherubíny
Vlákají do příběhu, kde leží zahrady Civetti
Mléko sněhu už baletí z pastvin a letí dvory
Slunce na okapu chalup obtéká rampouchy
Jde na ně s vervou a z vodopádu je už jisté
Na cukr mi kapou jejich čisté pupeny
Laskavé vody světa

MA-FU

Děkuji a posílám báseň z Aleghe, městečka u stejnojmenného jezera pod horou Civetta, z jejich růžových zahrad masivu Dolomit. Jako každý rok lyžujeme, jako každý rok jsme ohromeni jejich krásou. Také děkuji za klasifikaci, „Jsou to Vaše proměny času“ a oponuji, myslím, že byste mohla psát své sny, když rozumíte psaní Vámi uvedených. Nemyslím si, že byste nemohla.

Poznámka: příspěvkáři zatím mlčí, zřejmě střádají glosy, vyrukují s nimi jindy, kdy?, na Svatýho Dyndy?, zdá se, je to jen na Vás!

Milan Bukovecký
28. 02. 2014 | 10:40

Milan Bukovecký napsal(a):

Sněhová vločko

Topila se mi v slzách, studivá kráska šestihranu
Chvíli vzdoruje na lisu gravitace, pak sublimuje
Jiná klouže mlýnkem zvukovodu, hlava levituje
Jak Země je kulatá, kutálí se s párou atmosféry
Kde každý ledový dendrit ztotožní dny s Tebou
Jeho fraktál letí, rozpustí se, zas stoupá k nebi
Až jiný, tak jiný, vrátí se, a nekonečno roluje
Vibraci mince informace
Čas na modlitbu
Lásko

Pozdrav z města, kde sférické Slunce nese jaro!
Milan Bukovecký
09. 03. 2014 | 09:42

Milan Bukovecký napsal(a):

Tanec na Ladronce

Tak jsem ji uviděl, zemskou družici, otáčeli jsme se
Škrtáme o Slunce, soupeřím s Jety, otevřu necesér
Mám tam kartáč a mýdlo, budu čistý, jedu tam, na
Audienci, kdo Vás poslal, asi se zeptá král Chaosu
Lidé z Ladronky, mám zjistit, co jsou všechny ty díry
Dneska koukají na Lunu v odrazu, nejsou to čtvrtě
Chtěli by tančit ve dne tango, asi i v zuřivé závrati
Jsou zvědavi, co s nimi bude, když si tohle začnou
Neví, jestli zvládnou lačnou chuť po hezkém životě
Jestli jim teplo vypnou, i jinou věc chci znát, Pane
Jestli přežijí
12. 03. 2014 | 09:49

MA-FU napsal(a):

Mistře pera M.Bukovecký...

Vidím to tak jak píšete.Zbyla jsem se svými myšlenkami,které někdy dám na papír a Mistr se svými básněmi -plnými nadčasové moudrosti ,slunečních svitů a sněhových vloček.A to tango na Ladronce... a Vltava se houpe do rytmu...
Nějak mi vše bolelo...asi po proběhlých lázeňských procedůrách a předjarních sférických změnách.Nemohu se dostat do "šejpu" a paní Tužka nic neradí..
Piji cibulový čaj a ráno jablko,červenou řepu a mrkev rozmixuji a do toho 3dl vody a takovou energetickou bombu vypiji a nějak se ve mě to jaro neprobouzí...ale na svatého Dyndy ,to se tu snad psavci ukáží!!! já věřím,že sv.Dynda bude a ne že ne!!!!
Přeji krásu a spokojenost i obrazotvornost,taky deštík aby byl,aby ty jarní bylinky,začaly dávat sílu ,tělo ať pracuje a ne hybernuje....takový mám pocit....
Na svatého Řehoře-čáp letí přes moře...tak to bylo včera
14. 03. 2014 | 14:51

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Díky za rozšafnost a celostní záběr. Víra uzdravuje. Fajn. Přesto, něco bych měl proti mrkvi, i když je nezastupitelná v boji o zdraví. Zdá se, že Vám tam chybí trocha petržele, náhradou může být celer. Negují její případné vedlejší účinky. Chtělo by to paní Tyrš Tužku, ta by to mohla rozetnout.

Transcendentální

Prší, otáčím k nebi dlaně, a kapky
Chladí a hladí, dělají zalité mapky
Věštím, jak dítě je zobu a třeštím
Hlady pak dýchám, hlava mi duní
Krev tlačí břicho, hledám žebřík
Nedokonavý vid klidu tiká
Čas zpomalil, jdu zpátky
Někdo se dívá

Zdravím a přeji zdravé kroky do šejpu!
Milan Bukovecký
15. 03. 2014 | 11:01

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,......ááách, Oázo Neznámého města,....stále poskytuješ radost a potěšení.

Pane Milane Bukovecký,....jste výsostným držitelem kapek živé vody, které sem v pravidelných intervalech přinášíte. Jaká úleva, když si je naberu a získám zas ten známý, radostný pohled na svět, díky jejich neopakovatelné chuti.

Čtu si znova a opakovaně,....smývám šeď událostí reálného světa, které ve mně budí tíseň,....po kolikáté už.

Paní MA-FU, ....díky, že jste mistra transcendentálních i transcendentních psaných obrazů opakovaně inspirovala k vstupům sem,..... a k jeho rozhodnutím umístit k přečtení další úryvky z jeho skrytých pramenů imaginace.

Jsem svírána všední realitou,....nechávám se jí ždímat,....dám něco z toho do placu.

Bylo krásné počasí, nastoupila jsem pěkně zprudka na jarní práce na zahradě. Každý den, když jsem přišla domů, hned na zahradu,....trávníky jsem vyhrabovala vždycky už za tmy s lampou zavěšenou na stromě,....psi kolem poskakovali radostí,...přestala jsem odpočívat,...ubrala jsem hodiny spánku a dostavilo se , co se dostavit muselo, protože jsem nebrzdila, ale přidávala další zátěž.

Jela jsem do krajského města vyřídit záležitosti, kterými jsem byla pověřena,.....desetiletí mám zvyk parkovat v jedné ulici blízko zastávky MHD. Je to jednodušší, než opakovaně hledat místo k zaparkování, objíždět bloky a pak se omlouvat za pozdní příchody na sjednané schůzky.

Parkuji tam u domu s ohromným stromem, který přesahuje až nad vozovku,...auto je ve stínu, není nikdy rozpálené jako gril,....zato mi na něm nechají informaci ptáci, co před pár hodinami sezobli,.....nevadí,....kbelík vody to spraví.

Ještě musím napsat, že před lety jsem si vymyslela vlastní zabezpečovací zařízení, aby mi auto nebylo odcizeno. Je to klasická mechanika, napadla mě, když jsem se dívala do útrob starých věžních hodín.

Mechanické blokování volantu,......komponenty jsem si nechala vyrobit u nástrojaře,...do auta mi to zabudoval automechanik, kterému svá přibližovadla svěřuji k údržbě.

Sice mě zrazoval, ať to tam nedávám, že to není stoprocentně bezpečné, že by se to mohlo zablokovat i za jízdy,....nerovný terén, prudce trhnu volantem, narazím do toho kolenem, poškozený tlumič nebo pérování, že by se to mohlo samo od sebe zablokovat.
Totiž, funguje to tak, že po zaparkování natočím kola k chodníku, nebo do rejdu na parkovišti, nastavím blokování na pohyb volantu o určitý úhel. Při dalším pohybu volantem, mechanika zapadne a volant se už nehne.

Už čtyřikrát mi to auto zachránilo před krádeží,....zloději,....otevřou ho, nastartují, chtějí vyjet, zatočí volantem, zablokne se to, neví kde,....chvíli volant rvou,...a pak odejdou,....vykrást není co,...autorádio a další vymoženosti nechávam vymontovat,.....poslouchám jen chod motoru,......Jednou na parkovišti kus vyjeli,...auto překáželo v provozu, někdo zavolal policii,....přicházela jsem k parkovišti a vidím policie, a několik čumilů kolem auta,....volantem nešlo hnout,.....díky skrumáži se mi nepozorovaně podařiko odblokovat volant,....takže na otázku příslušníků policie, cože nešelo otočit volantem jsem řekla,......rvalo se s ním, někdo to neumí, s tímhle autem se musí zacházet jemně,...jinak nejede.
Protokol o výjezdu k pokusu o krádež auta sepsali na místě, takže to netrvalo až zas tak dlouho.

Ach ano, mám to dlouhé a čas pokročil,....takže vlastní jádro příběhu napíšu v pokračování,......ráno brzy vstávám,....a půjdu na rychlík,.....ve vlaku budu ještě odpočívat,......tak příště,....Neznámé město,....vrátím se.

Tužka.
17. 03. 2014 | 00:21

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Venku čeká svět, ten zuřivý tygr. Takhle nějak to před lety napsal americký spisovatel James Baldwin. Nevím, z jaké knihy to byl závěr, možná z povídky vydané ve Škvoreckého Světové literatuře. Rád se tímto sloganem zaobírám, fascinuje mne, jak je pravdivý.

Díky za povzbuzující slova, rád hledám, co napíšete. Správně jste odhadla inspirační ping pong s paní MA-FU, pomalu se osměluje, je jasné, že je schopna umělecké výpovědi.

Džez

Pískám si, děvče, beru notu na triko
Máš hezký lacl zástěry, tál a konvici
Chceš, abych přines´ vodu na prádlo
Šel ke studni, a do džberu ji žbrndal

Ještě se otočil a chytil svit vášně očí
Chtějí se mnou tančit na cíp kamení
Pověsit rovnovážně rameno s kýbly
Šlapat napřed v bledé sukni korálů

Přestože, na kopretiny je asi brzo
Půjdem´ Ikebano jako pro vodu
Dnes oběd stejně neuvaříme
Louka už hoří


Báseň je pro Vaši inspiraci i přátel. Je jako falešné jaro, probouzí choutky, klame tělem. Těším se na člověčí odpověď.

Přeji, aby se Vám nezatočila hlava z industriální krásy železničního nádraží.
Milan Bukovecký
17. 03. 2014 | 09:10

Z.W. napsal(a):

Milane, bez obalu, Tanec na Ladronce mluví za tebe. Posunuje tě výrazně tam, kde skutečně jseš, bez zbytečných fraktálů a přebujelých expresivnních zhmotnělin, kterých je v každém tvém přípise přebito, až bez užitku uléhají do uličky V Kotcích a zahnívají v průhonu na Kampě. Tvoje Ladronka mluví poeticky, mluví skutečně pohnutým duševním pocitem, který se básnicky vyjádří jedině tak a tehdy, když se to skutečně umí. Ty to na rozdíl od ostatních, co sem vkládají své hlody, umíš. To vše, co sem vkládáš, je zajímavé, někdy docela vkusné, jindy zase totálně mimo, se mi chce sdělit, alespoň pro čtenáře z běžného denního koloběhu, je to dimenze rozšlápnutého úsměvu, občas mi to evokuje poslední životní křeč, jen z té Ladronky vím, že tomu tak není, že tu je něco, co ti dává do ruky pero a nutí psát takové "nepříjemnosti".
Tak tedy takových tvých Ladronek je tu potřeba více, ne jen v úctě ke zmizelým duším z tohoto světa. Tak zajdi vícekrát raději na panáka s horkým čajem a pusť sem další Ladronku. Je žádána, protože je s citem, který ti jinde chybí. Píšeš si tu s mnohými, kterým se cit vůbec nedostává, což je takový saigon do tvého myšlení, až si děláš průvan v duševní předsíni, myslím, že větší než bys mohl zvládnout, proto se ti ten chrapot ani s horkým čajem nevyhýbá.

Ale možná že je to vše zase jinak než se jeví na tomto blogu a všech jeho peripetiích a já mám dojem že to nejen tušíš, ale setsakaramentsky dobře víš. V každém případě mě to nechává v klidu, možná si ještě pak povíme víc, zatím to zde nebudu více vířit, to už úplně stačí, čas kvačí a blíží se půlnoc, čas duchů. ☻
**
Přeji ti horký čaj s citronem a klid k přemítání i promítání projekcí pod svitem Luny.
Zdar.
Z.W.
17. 03. 2014 | 18:11

Milan Bukovecký napsal(a):

Zdeněk Wachfaitl

Zdeňku, dnes Češi neumí psát básně, ale uměli. Neumí je ani číst. Kdysi, ještě v počátcích mých pokusů básně psát, jsem napsal, básníci jsou svědomím národa. Tehdy jsem možná vyhovoval vkusu, notě a rýmu. Jakmile jsem vybočil, bylo to v Polsku, scholastici ohrnuli nos. Akademická kňouravá moudra, křivá jak viržinko, jste beatnik, řekla, proč jste nepřišel dřív, mne zastavila. Začal jsem koketovat s prózou. Pak přišla revoluce. Myslel jsem, že už nikdy nebudu psát. Začal jsem jezdit za penězi do Ruska. Přišel pád. Začal jsem jezdit za penězi do Ameriky. Jednou, u bazénu, ve kterém se nikdo nekoupal, mi Slunce propálilo do mozku Evropu a její zapadákov. Ještě jsem nevěděl, že jsem s ní znovu ztracen, je můj osud. Ještě jsem nevěděl, že musím obětovat všechen svůj čas pro psaní. Začalo to pomalu v roce 1999 a agresivně v roce 2007. V roce 2013 mně polila křeč existencialismu, a smrt, která mně obcházela. Zrovna jsem poskládal knihu Totemy a fetiše. Byl jsem jí těžce nemocný, rozervaný, a nespokojený až do té doby, než jsem zjistil, že je to impresionismus v děravém surrealistickém batohu. Texty jsem naposledy namotal na nekonečný závit šroubu a konečně je odložil. Uzdravuji se. Jak dál, Zdeňku, poraď, když tomu tak rozumíš? Přešlapuji na Ladronce a zatím jsi mi vnuknul jen název pro novou knihu.
Měj se. Národ, který si básníků neváží, se nemůže mít dobře!

Milan Bukovecký
18. 03. 2014 | 08:23

Z.W. napsal(a):

Ahoj Milane,
dobrá zpráva je, že přešlapuješ na té Ladronce, však ty to dáš do kupy, stejně jako dali do kupy skutečnou Ladronku, musíš to zkusit , nemáš jinou volbu, s rozervanou duší, vjemy a básnickými obraty, až se z toho vypovídáš, máš toho tady takového požehnaně, jen to musíš lehce poladit, tak tedy potom si sedneš bez přešlapování do stínu Ladronky, do prachu cest, a než to dopíšeš budeš mít kolem sebe tak vysokou trávu, že ji uslyšíš růst.

No a k tomu ti dopomáhej bůh, ovšem je potřeba zahodit tužku, už nejsi v první třídě, plnící pero Žák nebo Pionýr, firma Centropen, určitě ho ještě někde v Suchdole najdeš či vyhrabeš.
**
A rána jsou tam tichá,
šumí jen cit s krajinou,
jdeš svou vsí a pozdravuješ
vlaštovky od Miskovic.
Už přiletěly.
**
Nepřešlapuj a usedni, uzavřeš kapitolu a načneš tu další, tu, o niž si doufal, že snad ještě přijde, přitom je to tak jednoduche jako u Wericha, že když není-li tu ta, kterou mám rád, je tu ta, která je tu...
... a ty nemůžeš-li najít klid v rozepsané kapitole svého světa, ukonči ji a přejdi do další, bude tam více světla, možná ten cit pro Ladronku nakonec také.
**
Z.W., zdravím a pěkný víkend.
21. 03. 2014 | 21:47

Milan Bukovecký napsal(a):

Zdeněk Wachfaitl

Zůstaň tu s námi, muziko česká, takhle bych to viděl. Naposledy mi hrála písničku, Hanačka z Břesti. Tančil jsem na ni mnohokrát. Pokaždé připomene kořeny, odkud mám vidění svého světa. Strefil ses, takové vlaštovky od Miskovic. Odtud byla jedna z mých tet. Moudrá žena, sečtělá, sloužila svému ochrnutému, pak zlomyslnému muži, který nechal její knihovnu odstěhovat na půdu. Chodili jsme tam spolu a četli si. Rozuměla dětskému trápení, byla shovívavá k mým výstřelkům, když jsem dráždil jejího manžela a uhýbal jeho holi, radila mi i později, když jsem byl chlap. Byla můj suchdolský anděl, krásná jako matka. Jejich blonďaté vlasy s vůní louky mne provází dodnes. Někdy mám pocit, že se tam motáš bez dovolení, držíš v ruce hůl a hlídáš schody na hůru, kde leží knihy. Milý Zdeňku, připouštím, že je to v Tobě, jako v koze a musí to ven, ale tlačíš tak umanutě, že jsi dokonce vstoupil i na mou posvátnou půdu a ani nevíš, že jedině čekám na první větu od boha, jinak ani nepíšu.

Přesto, děkuji za zájem a starost, neberu Tvá slova jako hlody.
Milan Bukovecký
23. 03. 2014 | 19:16

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,...dobrý večer, Neznámé město,....četla jsem si, co tu přibylo,....hmmm,....
.....tak dokončím,.....

Všechna jednání v krajském městě dopadla podle mých představ,...i času něco zbylo,.....rozhodla jsem se, že po dlouhé době navštívím zdejší nákupní centrum, abych sledovala to hemžící se lidské mraveniště ve chrámu hojnosti.

Na otevřeném balkóně jsem si dala čaj s medem a provedla hloubkovou sondáž do nákupních košíků a tašek spoluobčanů. Dívám se, jak se tváří,...slyším útržky rozhovorů,....ta půlhodinka nad horkým čajem nebyla marná,.....pak už na MHD,......a stoupám ulicí k místu, kde nechávám auto.

Parkující auta zaplnila obě strany ulice do posledního místa,....strom nad chodníkem je mým orientačním bodem,.....ale,....

....pod stromem parkuje docela jiné auto,....vstoupila jsem do středu ulice a zcela nechápavě sleduji řady aut,.....kde by mohlo být,...

A začala jsem podezřívat bezpečnostní mechaniku, že tentokrát už selhala,...desetitisíce opakovaných nastavení,....jednou to přijít muselo,....a jak daleko dojelo, nebo někde poblíž stojí, třeba na některé z křižovatek,.....v hlavě mi šrotilo bezpočet možností,....i ta, že to někde sepne za plné rychlosti a bude malér.

Vidina, že musím na policii mi totálně kazila teplý, ještě ne jarní západ slunce. Nechtělo se mi nic řešit,....padla na mne únava, chtělo se mi spát,....najednou jsem měla pocit, že vystupuji ze svého těla a stává se ze mne jen průhledná malinkatá kopie,....mám křídla,...sedám si na větev stromu a sama sebe pozoruji, jak stojím uprostřed ulice,....a stojím,...a nic,.....

Z toho pocitu jsem se probrala,....jak dlouho to trvalo,....nevím. Není to poprvé,....někde uvnitř se rozezněl pokyn,....hni sebou, stejně to budeš muset vyřešit.

Rozhodla jsem se, že obejdu několik přilehlých ulic,....pořád jsem věřila, že se mechanický blok volantu musel sepnout,...a při tom si připravovala odpovědi na otázky, které zákonitě na policii budou položeny.

A v tomhle rozpoložení jdu vedlejší ulicí, vidím rozsypaný odpadkový koš,....od rána ho nikdo neuklidil,....pomyslím si,....a teprve teď mi paměť sepla ranní události,......ráno jsem o jednu ulici dřiv odbočila, nechtěla jsem objíždět blok domů a zajíždět do známé ulice se stromem,.....zaparkovala jsem jinde,.....podívám se ulicí, popoběhla jsem netrpělivě,....stálo tam,....kola opřená o chodník,....bylo to fousový,...kdybych si nevzpoměla a došla až na policii,.....hrůza pomyslet co by z toho vzešlo.

Najednou jsem před sebou viděla stát nevlastní babičku a slyšela jsem jak říká,.....-věci si musíš dávat na své místo, ušetříš si tím problémy s jejich hledáním,-

Tři dny jsem po sobě chodila brzy spát, předpokládám, že všechny ty události byly důsledkem vyčerpání,......

A zítra ráno jdu zas na vlak,...dá se v něm odpočívat.

Dobrou noc, přátelé, dobrou noc, Neznámé město,....Tužka.
24. 03. 2014 | 00:06

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,...že si taky zopakuje pravopis, aby si vzpomněla, jak se co píše,....vzpomenouti mě zmátlo,.....
Tužka.
24. 03. 2014 | 00:16

Z.W. napsal(a):

Milane,
přešlapuješ stále dál, máš to stále někde v mlze, jako Hanč a Vrbata, zrovna tam zase napadl sníh stejně jako v roce 1913, 24.března. Přešlapuješ ve stejné vánici, jen ten skutečný význam je jiný a jinde, stojíš ve vánici hlodů, jak je tu výše sepsáno od jiných.
Nejsou to mé hlody, stejně jako ty si říkáš spisovatel, ani já bych se neodhodlal k tomu psát o svém textování jako o hlodech, to je někam jinam a o úplně jiných věcech a lidech.
Skutečné hlody, když to nenazvu "úplné blbosti" tady produkuje jakási vědma.

Ale vlastně, nic se neděje, je to náročné a na dlouhou trať, přešlapuj s rozumem, hlody nečti, kalíš si tím zrak i rozum a ty ještě budeš potřebovat pro své kruhy. Jestli jsou lidé okolo vánice nebo jaro k otvírání studánek musíš pochopit sá, se sebou a ve svém nitru. Napsal ti bych sem více, ale to pravé jaro se ještě udělá, třešně teprve pokvetou.... i v Suchdole.
**
Přeji ti pěkný den.
Zdeněk
26. 03. 2014 | 11:39

Milan Bukovecký napsal(a):

Zdeněk Wachfaitl

Milý Zdeňku,
nejsi tu, ani já ve službách náboženské policie. Tedy, není třeba halasit prokurátorskými smotky, budit démony a vyřizovat si mým prostřednictvím pomyslné křivdy. Ani není třeba být destruktivní sám k sobě. Toliko k Tvým, non emočním jinotajům, které nezakryje ani zneužívaná inteligence. Jinak dík, jak jinak, za literární rady, i osobní jsou trefné ale zbytečné, i když dotvrzují věhlas kritika.

Milý Zdeňku, co doporučuji? Snad, že Ti dnes pšenka nekvetla, ale, co není dnes, může být zítra, chce si to jen ujasnit, čí jsi a co jsi a jakkoli se tomu bráníš, jednou budeš spisovatel!

Jsem odcestovaný, a s dovolením, k případné diskusi se ozvu až po návratu!
Milan Bukovecký
27. 03. 2014 | 07:23

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....vrátila jsem se do Neznámého města,......Transcendentní magistrála mě sem dovedla,......nuže,.....

Transcendentní magistrála.

Známá cesta nikam.
Ve vlnách příbojů.
Vteřina po vteřině vzlyká.

Jak poznat nový klam,.....
Esenci z podvodů.

Tenká nit pravdy se trhá.
Radost má oči lam.
Odveta šikuje kohortu.
Laskavý čas, zas, tiše čeká.

Odcházím po MAGISTRÁLE času,....přeji krásné dny Neznámému městu.......vracím se,...jak jinak,...protože se těším, jak vypodobní pan Milan Bukovecký svoji cestu po návratu sem,.......
Tužka.
27. 03. 2014 | 15:13

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy