Kam v Neznámém městě

02. 07. 2010 | 20:30
Přečteno 60625 krát
První kroky vedou do domu s č.p. 1., který patří expozici tzv. Benfordova zákona. Podle tohoto zákona se číslice kolem nás nevyskytují rovnoměrně. Číslice 1 se vyskytuje mnohem častěji než ostatní číslice a to ve 3 z 10 případů. Expozice dokumentuje, že Benfordův zákon neznají lidé, kteří pozměňují dokumenty. Lze je tak odhalit, neboť pozměněné dokumenty obsahují příliš málo jedniček. Je zde historie Benfordova předchůdce S. Newcomba, který objevil, že stránky logaritmických tabulek obsahující logaritmus začínající 1 byly mnohem sešlejší používáním než ostatní stránky.

Dále se zastavuji v domě s č.p. 5, jehož expozice je zameřena duchovně s lidským tělem zobrazeným jako pentagram, který má vrcholy hlavu, dvě ruce a dvě nohy. To je v duchovních tradicích vykládáno jako 5 drah životní energie. Dále je zde expozice zármutku, který k lidskému životu také patří. Zejména 5 fází zármutku definovaných v 19. století známou švýcarskou psychiatričkou volně jako popření a izolace, hněv, smlouvání, deprese, přijetí.

Nemohu minout 16. ulici s 16 domy, každý reprezentující jeden osobnostní typ podle myšlenek publikovaných C. Jungem. Lidé jsou buď introvertní nebo extrovertní, senzitivní nebo intuitivní, přemýšliví nebo pocitoví a hodnotící nebo chápající. S těmito čtyřmi základními znaky, každý mající dvě možnosti, je počet možných kombinací právě 16. Nejčastějším typem osobnosti je kombinace introvertní, senzitivní, pocitový, hodnotící, která zahrnuje 13,8% populace. Nejméně se vyskytujícím typem osobnosti zahrnujícím 1,8% populace je extrovertní, intuitivní, přemýšlivý a hodnotící. Zajímavé pro mě je, že nejvíce a nejméně se vyskytující osobnostní typy jsou odlišné ve třech znacích, ne ve všech čtyřech. Navštěvuji tyto dva krajní domy a také expozici v domě, kam se svým osobnostním typem patřím.

Těším se na dům s č.p. 78. Má podobu tzv. metatronu, což je "kostka" vytvořená propojením středů třinácti kružnic uspořádaných ve vzoru „květu.“ Souvisí s moudrostí a se stvořením světa. Má právě 78 spojnic středů kružnic. Metatron se bohatě používal a používá v alchymii a náboženství, někdy také představuje anděla. Byl prostředkem proti síle ďábla, což může mít svůj význam i dnes. Malý metatron zakoupený v expozici je tak vítaným suvenýrem.

Jsem unavený. Kolik ještě domů mám shlédnout v Neznámém městě, kde každý dům obsahuje expozici vztahující se k jeho č.p.? Rozhoduji, že se půjdu někam najíst. Je právě poledne. Třeba do domu s č.p. 80. Tady objevuji italského ekonoma V. Pareta a jeho překvapivou souvislost, že 80% bohatství jeho země je koncentrováno ve 20% její populace. Tento úkaz vyjadřuje tzv. Paretův zákon, který se někdy také označuje pravidlem 80/20. Dovídám se, že obchodník a myslitel J. Juran rozšířil toto pravidlo na řízení kvality ve výrobě, kde 80% problémů je způsobeno 20% příčin. 80 a 20 nejsou jistě posvátné, ale formují užitečné vodítko s množstvím aplikací, např. 20% zákazníků produkuje 80% tržeb, 20% videoklipů produkuje 80% stahování souborů příp. 20% zevnějšku produkuje 80% emocí. Usuzuji, že 20% navštívených domů bude stačit k tomu, abych poznal Neznámé město.

Tak mi prosím dovolte popřát, ať již budete v aleji, na útesu, pod něčím rozložitým, nad něčím blízkým či vzdáleným, nezapomeňte navštívit Neznámé město. Veselé léto.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Z.W. napsal(a):

Ahoj Milane,
napsal jsi zajímavé věci, nicméně já to chápu a docela to beru se stoickým klidem a hrabalovským humorem. Jsem tomu rád že nebudeš jen přihlížet a máš na lidi i na věci svůj názor. Ovšem já tedy také. Budeme s tím vyzrálým Tramínem zacházet opatrněji, je to však velmi pitelné víno.
K tomu ale spisovatelství, na to se už necítím, to je přece jasné a raději to nechám na tobě, já mám, jak je zde mnohým zřejmě známo, jiné životní priority a cíle.
**
Měj se i na cestách, pak piš a piš více. Jen bych ještě dodal, že dnes na den učitelů mohu klidně pronést to, že hrabalovské výročí povznáší a že to tady bude letos ještě velmi zajímavé literární exposé. ☺
Servus.
Z.W.
28. 03. 2014 | 14:27

Z.W. napsal(a):

P.S. A ještě dodatek - Tužka, budete si to přát se zelím nebo se šípkovou?
**
Servus.
Z.W.
28. 03. 2014 | 14:31

MA-FU napsal(a):

Přátelé
Já jsem se také vrátila,jak jinak.Tužka mne "potěšila" zážitkem s autem.....totéž se mi stalo v Českých Budějovicích,dávám auto na stejné místo a jednou byla uzávěra ulice ....a stejné pochody myšlenek...
počítač mi zlobí a neposlouchá-to je jeden zádrhel a druhý ,že jsem si myslela,že je to pravé jaro ...a teď se z toho taky dlouho zmátořuji !!!
Na stará kolena dělat fatální chyby se nevyplácí.
Mistr cestuje a těším se na jeho básně ....a ještě film Velká nádhera,musím na něj pořád myslet a musím ho ještě vidět....myslela jsem při něm na pana M.B. a jeho básně -jen jestli jsem to tu nepsala. Určitě by se Vám líbil ,myslím i panu Z.W. Pozdravuji Vás všechny a čekejme na to pravé jaro tiše a s nadějí MA-FU
P.S. Pokud nezradí počítač-zase se těším na Vaši společnost...
29. 03. 2014 | 01:31

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....otevřela se sedmá brána Neznámého města,......to není až zas tak časté,.....

Do sedmé brány vstoupím,...jak jinak,....s rýmy,.....

Život jako prázdné divadlo.

Zamčené divadlo tiše sní,.....
Vášně se povalují v prachu,.....
Víly dotančily, už jen spí,....

Je ticho, smutno na jevišti,...
Enšpígla tuze bolí hlava,...
Tatrman skončil v propadlišti,....
Rytířům se cti nedostává,...
Odeta tančí o život,....
Láska zabíjela s nenávistí.

Tužka,....
29. 03. 2014 | 14:29

Milan Bukovecký napsal(a):

Na cestě

Z vířivky hotelu Amálka koukám na Stolovou horu. Její prs, a boky, i když jsou z čediče, připomínají biologické tvary žen a mou snahu se jich dotýkat, mačkám knoflík na vaně, točím ho na plné pecky, trochu se potím, syrový vzduch z praskajících bublin mlží, tryska prská vodu stejně jako z hlavy požární hadice, svléká mi trenky, jsem vzrušený, obraz mizí, sním, pod terasou přešlapuje kůň.

Zvedám se z vody, skáču na jeho hřbet, vlníme se pískem, mám pocit, jako když plavím koně v řece, ženu hřebce, abych už byl na nástupní louce, znovu se dívám na bradavku vyhaslého kopce, ještě nejsou Valpružiny noci a už ženy tančí v kolotoči Čumpu, běžím s davem mužů kolem jejich zad, čekám, až dech kapely dá echo a jedna z nich se točí, stojím před ní, zpívám: Koupím Ti Kadilak a hodím na něj rudej lak, zrzko s copem, jedeme na rej …, pak už si ji vedu, pomůžu na koně, vracíme se zpátky, znovu ten písek Straškova, pořád jsem nahý a ve whirlpoolu, koukám na všechny její pihy, máme spolu všechno, vše co jsem chtěl!

Pozdrav z turné Bohemia, končím až příští týden, bude tam i jih, zdravím paní Tužku a její básnické obrazy, zdravím paní MA-FU, děkuji za přízeň, těším se z ní, zdravím pana Wachfaitla a jeho záběr, zdravím paní Naivku a její pravou ruku, pana Klána zejména, i ostatní přátele, kteří zavítají do Neznámého města.

Hezký den!
Milan Bukovecký
30. 03. 2014 | 15:57

Z.W. napsal(a):

N
**
http://nazory.aktualne.cz/komentare/se-zelim-nebo-na-sipkove-oslavy-hrabalovskeho-eintopfu/r~5c604998b5c111e3b9c60025900fea04/
Stojí za přečtení.
**
Z.W.
31. 03. 2014 | 09:00

Z.W. napsal(a):

MA-FU
máte štěstí, že jdu zrovna kolem...
podívám se na ten váš počítač, proklepeme, poslechneme, pofoukáme, nakapeme olejíček a uvidíme. Ano, ano, jsou tam nějaké šelesty a zrak je již poněkud méně jasný, trochu magnetické rezonance rezonance, a výsledek, chyba bude mezi židlí a klávesnicí vyšetřovaného počítače.
Paní MA-FU nezoufejte, otevřel jsem tady sedmou stránku v N proto aby to mohlo pomoci dobrým lidem, dobrým strojům i dobrým myšlenkám. Proto vy s dobrými úmysly jste na dobré cestě s vaším počítačem být v souladu a nikoliv v nesouladu.
Jedině snad, že by se váš software s vámi přece jen vadil pro vaši interpunkci. Není to ideální, ale vy jistě sama víte, kde vás mezera tlačí a proč se jich občas nedostává. Možná když jich přidáte povícero než ma špičku nože, nebude vám tolik procesor přehřívat.
**
M.B.
Díky za pozdrav, jsem rád, když cestuješ, máš pak úplně jiný výpis z duše.
**
Všem hezký zbytek dne. Z.W.
31. 03. 2014 | 16:51

Milan Bukovecký napsal(a):

Středočeský bál

Dalas´ mi pusu, tančíš blues na ruskou dumku
Pálí jako kdysi od kočenek v šatech z molitanu
Míza polibku, mám z něj fotku, kámo taky rád

Děvče, země moje, na chvíli je mé srdce tvoje
To kafe, jeho minuta, chuť mi točí hlavu, myká
Pak mozek je už zticha, jenom šťávy doznívají

Vracíme se ke stolu

Hezký den!
Milan bukovecký
01. 04. 2014 | 07:58

Z.W. napsal(a):

M.B.
to je apríl jako vyšitý, blues na ruskou dumku a šťávy doznívají, na apríla velmi přiléhavé téme. Z toho usuzuji, že básník byl na cestách hodně v relaxu a sťatej jak carskej důstojník, ráno chlastal lak z vokurek a strkal kebuli do sudu z vodou. Je to apríl jak vyšitej ježto není nad legraci co se přitočí jako sůl života a tak se zase umožní vrátit se ke stolu kde se ještě dá nalít zbytek dokonalosti do stakanů. Stoličnaja, Igristoje a paklík s machorkou. Potáhnout, rozložit se do vzpomínek na dvoumetrovou štiku a nezapomenout na její váhu.
http://www.youtube.com/watch?v=GxU4XgiK3vQ
Snad tam již nebude té vodky tolik, stačí jen málo do tichého rána, jinak by vznikla statistika a to už by nebyl ten správný apríl.
**
Apríl.
*/*
01. 04. 2014 | 11:08

Milan Bukovecký napsal(a):

Dafne

Řídím FauVé Polo, vím o závrati z hloubky
Opatrně, skrz vavříny a hřebíček na med
Kol listnáčů spálených holligans z Walesu
Ožily, a mix popele na cestě, otisk´ důkaz
Jedu v něm, nesu se k moři, šlí gravitace
Pach ohně a střep Molotovových drinků
Zarostl, jedu za želvami, jsou staré jak já
Nymfy a pláž, ladí v jarních šatečkách
Společně brouzdáme v písku
Povídáme si o kráse

Milan Bukovecký
03. 04. 2014 | 00:39

Milan Bukovecký napsal(a):

Je to blues

Dafné, u něj se pomodlím
Dveře nezamykám, děvče
Držím Ti prsa, dusím pláč
Kohout kokrhá, zač budí
Struny klavíru už líčí past
Jsou jak pancíř bonbonu
Zobáme višně v čokoládě
Utírej mi pusu, říká žíně
Znovu broukáme blues

Milan Bukovecký
05. 04. 2014 | 20:10

Milan Bukovecký napsal(a):

Časová smyčka

Přijel jsem a mám pocity, čas se opakuje
Jeho strie prorazilo volání mořské panny
Potápím se, čekám u bublin želví nádech
Ale Múza už mluví, jsem ráda, že jsi tady
Vezmi mne za ruku, však víš o tom, milý
Mámíš a šálíš, žárem objímáš vášeň těla
Svlékáš převleky, vzdávám se a houpám
Kolébám Tě, až budeš příště, dítě ukážu
Pak už nebude nikdy, vyjdeš z bryndy
S Novou érou přicházím

Milan Bukovecký
07. 04. 2014 | 09:52

Z.W. napsal(a):

M.B.
Kouř nad řekou
*
Nad básněmi těmi duši již ztiš,
pohlédni zpět a projdi životem blíž,
zda se zjeví obzorů kříž,
nebo na křídlech kosmické noci
můžeš vzlétnout ještě výš,
Ladronkou, tichá a schoulenou,
jarem a květy zklidněnou.
*
Možná se tu probírám jen v neodkvetlých květech, pod jarním mrazíkem, možná je to jen loňské listí, jdu tím sadem sám a šustí mi stále pod nohami.... Na ceduli je nápis sad Ladronka, jen tam nic nevidím, stromy jsou spáleny a uřezány, poslední pupen zmrzl v aprílové noci. Apríl.
**
V opojné vůni, kterou se servíruje někdo nebo něco, k čemu se musí vždy dopsat jak se vystavené dílo jmenuje. Připomínají mi ony řádky moderní umění v galeriích, kde si divák nedokáže představit, co umělce přimělo k tomu vyjevit to divnokouzelnomagorno proto, aby tak mohl sám vylézt z ulity děsu a běsů smíchaným se slunce z požárů pamp a s mrazem z pólu nedostupnosti. Nemožné v duších prostých bídníků, ale umělec se vyhřívá bez starosti na spartakiádním lehátku pod palmou a máčí své unavemé údy v mořské pěně. Rád by vyvolal zrození VENUŠE, ale jak? Když všechny venuše i věstonické už dávno upláchly za devatero hory i řeky a dnes se v galerii budou procházet jen přebujelé nymfy. Co s tím a věčná otázka kam s ním, zda se to vůbec hodí?

Nápisy pod obrazy galeriích moderního umění hlásají názvy těch příšerností. Jen jeden pro jedno dílo a je vůbec zázrak, když je možné domyslet, co by zmatlané a přelité barvy mohly zpodobňovat ať už v reále nebo ve virtuále.

Ne tak v přiložených básních, mají svůj punc, mají název, jsou jen strašně moc přebujelé svými vnadami a touhou po vyzpívání jednoho dalšího máje, i když to nemusí být nutně již jen hrdliččin hlas, který bude možné zaslechnout a k němu se vydat. Je to poznatelné, na rozdíl od těch obrazů s jedním nápisem ve tvých básních je v každém řádku nápisů několik, v každém řádku, to znamená že z jednoho vjemu o jednom nadpise budeš schopen a budeš moci sepsat, rozepsat a rozbásnit další a další desítky témat pnoucích se jako liána kolem nohou, pasu, boků a prsou té, o níž tak srdceryvně předeš a jejíž duši a skryté touhy vzýváš. Až tam abys jí uchvátit vyzpívaným egem do maxima plynoucím z úst do úst a přitom opomjejícím jsoucno tak, jak je to jen pro zrození nového ega možné.
**
Když tohle zvládneš, tak se ta tvá Ladronka ještě nakonec přece jen změní, odejde z denních kulis zničený a spálený sad, a ty budeš přece jen konečně vědět, jaké to je a proč se píše ve Fidlovačce - "v sadě skví se jara květ". Milane zkus pohledět. Mohl bys tedy do tvé Ladronky vsadit méně alegorických obratů, ale o to více a procítěněji pracovat se slovem, s jazykem, se slovními a duševními obraty zároveň. Z té kupy obratů napiš další a další spojené s přírodními motivy, to je ten skutečný grál, o ten na té Ladronce jde především.
**
Hezký den.
Z.W.
08. 04. 2014 | 15:28

Milan Bukovecký napsal(a):

Zdeněk Wachfaitl

Helou, mistr Nova, helou mistr Barrande, helou mistr Ladronka, helou mistr Prima, takhle by se dalo popsat Tvé protežé demontované kultury, jako advokáta konzumu. Ale Ty takový nejsi, ty si jen na učence mainstreamu hraješ, Tebe ponouká, nevím, snad to špatné v obecné kultuře, a pak, něco jako cool je pro Tebe silnější, převládá víc, než hlas pro vlastní práci umělce.

Sádlo, fakt, dej sádlo osobnímu rozvoji, raď sám sobě, kupodivu, máš na to, nebuď Kokoškou, načichl jsi i jinými. Zdá se, že ztrácíš soupeřením o dominanci, přitom by ses měl poohlédnout někde, kde opravdu potřebují kartáč a Tvůj záběr. Místo toho zde provokuješ hranou slepotou, jako bys zapomněl, že flame je bezmocná rada a vlastní slova Tě doženou, vědomě pleteš hrušky s jablky, a dřív nebo později bys mohl skončit v urážkách.

Milý Zdeňku, skrytý blín Tvých slov přehlížím a doufám, že se jako špatný chlapec do Neznámého města nevrátíš, a když necháš spát břitkou rákosku slabosti ve skříni, rád si Tě přečtu!

Panu učiteli s láskou!
Milan Bukovecký
09. 04. 2014 | 10:12

Milan Bukovecký napsal(a):

Sněží

Vyhlídka na náhorní planině, tak osamělá
Tam bouda občerstvení, muži montují lis
A just tlusté dívky v něm drtí v létě džus
I plicní med, ořechy, hřebíček a levandu
Nedáš si, ptá se žena, podá freš, tančím
Zvedám ruce, zhoupnu kolena k brejku
Myslím na pampelišky, co třešňový sad
Hýká osel, macandy jdou z pole, ševelí
Tajnosti slasti, pel v tvářích, pijí nápoj
Příroda se plíží strání jak voyeur
Květy grepů plachtí na zem

Psáno na telefonu, sem tam tektonický otřes, jsem klidný, všichni jsou klidní, voda jak Rujána v létě, někde, v zátoce, úplně nahoře, na vlnce hladiny, hlavně nemíchat ani netřepat, kafe.

Hezký den!
Milan Bukovecký
09. 04. 2014 | 10:15

Z.W. napsal(a):

M.B.
Milane, ty si taky dobrej vojér, já tedy myslím, že se některé věci napsat nehodí ani v žertu. Tím jsem měl na mysli hlavně obsah řádků skládaných do veršů, co čtu u tebe. Mě s televizí spojovat nemusíš, to ti fakt upšouklo úplně blbě, ale nešť, není nic tak horkého, aby to nešlo zchladit.

Je jasné, že tobě se poradit nedá, na to seš moc velkej individualista stejně jako já. Mě ti to občas připadá, že se potkáváme za sklem Automatu Svět, jako ve známém filmovém kusu podle Hrabala, kde výčepní Tužka každému měří podle toho, kolik se do něj ještě vejde. A jak vidím, ty sneseš docela dost a možná ještě více. Sám to víš, tak se tak nečerti, neb ona ti tam vždy ještě šoupne prcka, aby se to dalo lépe snášet. ☻

Když to tak vezmu kolem a kolem, tak tenhle blog a prostor je na celém ACZ jedno jediné pole, kde se dá mluvit vážně i nevážně, snít i nesnít, psát břit i humor, stesk i touhu, krásu přírody a nelad až hnus městské ulice. Tak tě zase čtu a říkám si ve shodě s Lao-C' - "Není většího zla, než nespokojenost s tím, co máme".
Jenže je dost těžké s tím žít, tak doufáme v to nejlepší a víme, že se máme připravit na to nejhorší, ježto pravda vždy vyděsí.
**
Tak fajn a měj se, zase někdy. Hezký den.
Z.W.
09. 04. 2014 | 13:43

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....čtu si, čtu,.....jak zahlédnu slovo blues,.....slyším ho,....cítím,.....tančit ho bylo vždycky potěšení,....jednou jsem blues věnovala i dost rýmů,....nevím kde jsou,....jak vypadal sešit do kterého jsem je psala si pamatuji,.....rýmy nemohu najít a nějak je nemohu dát znovu dohromady,.....ráda bych to zde napsala.

Je to na Vás, pane Milane Bukovecký,......blues Vás také doprovází,......zanotujte,....budu si s potěšením číst.

V minulých dnech jsem šla večerem, nocí,....jak je mým zvykem, když chci rozchodit únavu,.....vystoupím z vlaku o stanici dřív,....a jdu po kolejích,....po té kovové šíně a udržuji balanc,....dívám se na ubíhající pražce,....chvílemi zvednu hlavu a podívám se na nebe,.....bylo jasné,....už první vlahý večer,....odněkud proud vzduchu přinesl vůni opékaných buřtů,......
Cesta byla inspirativní,....s tužkou v ruce a kusem papíru,......dám výtvor kdobru,.....

Soumrak.

Když slunce padá k západu,
a tráva obléká si závoj rosy,
světlo se láme o obzor,
šerem poslední paprsek se dusí.

Jde krajem mlha z vlahých luk,
bludičky zas světla svoje rozžínají,
tma rozhodila zrádnou síť,
na poutníky , co domů nespěchají.

Láká je kouzlo černé noci,
s obrazy tisíce hvězd,
a vírou, že právě o půlnoci,
jednu z nich mohou snést.

Tužka.
10. 04. 2014 | 00:11

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Kde je ten fén

Chodím po bílém mostu a skáču do moře
Podobný jsem každé ráno té rybí potvoře
Až si mně dopodrobna všimne mořská víla
Padám do ažuru, pecka olivy a rak se dívá

Hou hou hou hou, jsem bloud, bořím sloupy
Trhám trička, ukaž, hladím svahy houpárny
Jsem troud, Lilo, už lije, madlem lásky hasíš
Dáme baštu, koupám vlasy, fetiš prsů tasí

Hou hou hou hou, volám, kde je ten fén

Běžím v dešti, kolej v písku vede do vody
Hurikán stojí v tepu srdce, hledám důvody
Nejkrásnější křivka přírody jde vždy pozdě
Až spadne zeď příboje, teprv´ koně stopne

Hou hou hou hou, jsem bloud, bořím sloupy
Trhám trička, ukaž, hladím svahy houpárny
Jsem troud, Lilo, už lije, madlem lásky hasíš
Dáme baštu, koupám vlasy, fetiš prsů tasí

Hou hou hou hou, volám, kde je ten fén

Pořád je to na telefonu. Den bude jako vyšitý. Slunce už spíná vlasy. Beru kecky a zkusím to do kopce. Trochu se bojím toulavého psa. Dám za pásek kasr. Snad ho nebudu potřebovat. Poběžím a nemusím na nic myslet. Možná až na planině. Je tam voda. Neuvěřitelně svěží.

A na kolejích se opatrujte. Co všechno tam člověka napadne! Ale jinak, je to nádherně dětské!
Milan Bukovecký
11. 04. 2014 | 07:41

MA-FU napsal(a):

Paní Tužka
Četla jsem Vaše doporučení o pampeliškách-to je divné,ale začínají kvést teprve u nás teď.Tužtičko milá ,co nějaké lístečky či byliny na oči.?,ráno nemohu odevírat,bolí a i když zamnu ruce a přiložím na oči-nezabírá to a nezahřejí se.Stalo se mi to po rozkapání očí ,na změření nitroočního tlaku.Nechci znovu doktorce aby nebyla chemie na chemii.
Děkuji panu mistrovi za vzpomínku z cest,panu Z.W.za pomoc u zlobivého počítače.
Myslela na Vás ,paní Tužkos čím bych si mohla ty oči pospravit.Ještě jednou se podívám do předchozích stránek.
Proto se mi nechce ani číst, jsou tu krásné vstupy .Přeji všem sem píšícím,energii pampeliškovou...MA-FU
11. 04. 2014 | 14:45

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Dálnice

Na silnici leží had, Indián si svačí
Černá Máma se kolem něj otáčí
Zpívá a peče vzduch na ohni, džez
Suchá tráva, stará pumpa, buráky
Mlýn na vodu, žlab a mustang ržá
Psí odpoledne, žhaví dráty Slunce
Nashledanou, řekne stará Mama
Ještě než věc řeknu, něco bavlny
Nohou ji kutálím, do kola pečeně
A Evropa, tak vzdálená vzdychne
Je to z mých plic, chci taky hada
Mama, utře nohy židle hadrem
Počkej hochu, ještě seknu blues
Pak bílej jeď, šup šup šup šup

Had had had had

Na silnici leží had, Indián si svačí …

Milan Bukovecký
14. 04. 2014 | 13:47

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU
Matka

Moje matka jde do schodů
Stoupá, nese kýble s uhlím
Moje matka jde do schodů
Stoupá, nese tašku s jídlem
Moje matka jde do schodů
Stoupá, krásná jako kobyla
Moje matka jde do schodů
Stoupá, sukně si na ní vlaje
Moje matka jde do schodů
Stoupá, moje první bohyně
Moje matka jde do schodů
Stoupá, jdu za ní, jde domů

Milan Bukovecký
14. 04. 2014 | 13:51

MA-FU napsal(a):

Pane M.B. mistře pera a všichni tady čtoucí

Vrátím se po Velikonočních dnech a jen sem vkládám pro Vás -lesní skladbu..neumím psát tak jako Vy všichni-příjemné dny .MA-FU

http://orgo-net.blogspot.cz/2014/04/neco-hezkeho-hra-na-drevo.html
15. 04. 2014 | 13:15

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....přeji všem prožít Velikonoce podle vlastních představ,...třeba v duchu křesťanských myšlenek,....nebo pohanských skutků,.....nebo podle svého vlastního scénáře,.....

Nevím, zda jsem to už prozradila,....nesnáším Velikonoce,.....nosím ve vzpomínkách z dětství stigma z předvelikonočního týdne,...kdy vždycky odvezli k řezníkovi všechna mláďata oveček a koz. Mohla jsem si jedno nechat na hraní,.....to utrpení, vybrat jednoho jediného a ostatní,...odvezl řezník v bednách na korbě náklaďáku. Jen jedinkrát jsem u toho byla,......ten bekot jehňat a kůzlat,.....to naříkání zrazených a opuštěných samic-matek. Hledaly a naříkaly ještě celý Pašijový týden. Pak už jsem vždycky vzala psy a odešla do lesa, daleko, od toho děsivého představení,....

Moje nevlastní babička mě vždycky objímala a utěšovala,.....musí to tak být,....proto je pěstujeme,....utržili jsme za ně dost peněz,....

Nosím v sobě svár,.....jsem masožravec,....ale nesmím si při přípravě jídla z masa připustit, že byl zabit živý tvor,....když se to ve mně někdy zvrtne, tak pak vůbec to maso nejím. O Velikonocích jsem ale tak deset dní vegetariánem. Nedokážu přehlušit všechny ty vzpomínky,.....nemám ráda Velikonoce,....navařím kotel bramboračky, napeču perníky, šneky z dobrého těsta, dort,....otevřu kompoty,......prochodím Velikonoce po horách, nebo budu dělat na zahradě a na chalupě impregnovat venkovní dřevo,.....v době Velikonoc se stávám nostalgickým samotářem.

Paní MA-FU,....zdravím Vás,....o očích napíšu, vrátím se sem,.......doufám, že už problémy odezněly,......přeji příjemné prožití dnů příštích, Vám, panu Milanu Bukoveckému, panu Klánovi, paní Naivce,.........všem v Neznámém městě,......Hody, hody,.......
Tužka.
17. 04. 2014 | 00:16

helena/naivka napsal(a):

Omlouvám se, jen krátce, moc děkuji za pozdravení, měla jsem velkou radost, a všem v Neznámém městě přeji krásné svátky jara! Moc děkuji :-)
19. 04. 2014 | 08:45

milan bukovecký napsal(a):

Sto roků samoty

Otvírám okno, ochladit se, ale spalující žár Slunce, smog a tisíce aut ve 12 proudech mi v tom brání. Zavřu a pořád je tu se mnou peklo samoty u klimatizace a televizoru, zvedám tělo, jedu výtahem do přízemí hotelu, někde v rohu si dát kávu. Je svátek nezávislosti, všude křičí, tento den nepotřebuje reklamu, zkusím na něj vsadit, zdá se, jeho nabízené vášni podléhá i obrovitá šéfka recepce, loví. Znáte to tady, Evropane, ptá se, jdeme kouřit před hotel, předstírám závislost, bratřím se, dokonce šlukuji. Vy jste Švédka?, potvrzuje, znáte Švédy?, ne, jenom švédskou trojku. Smějeme se, pro sebe ji měřím, asi, 205 cenťáků, vážím, možná, 105 kilo nahá, prý v 7 večer končí a ukáže argentinskou hospodu v Downtown. Jo, to můžu a odvoz?, ptám se, musel bych půjčit auto. Půjčím Ti své, povídá, podává klíčky, svez se, uč se, abys mně dostal domů, budu pít. Bylo to Porsche Carrera, na recepční trochu drahé, ženská a takové dělo, postavil se mi pták. Snažím se o kamufláž, všimla si, směje se. Času mám dost. Jedu do světového obchodního centra Chasse Manhattan, podávám Sportku, tak se mi auto líbí, koupil bych ho, pokračuji na letiště Dallas-Fort Worth, mlsám ovocný salát za 3 baky, chladím se v hale. Ještě se okoupat, je tu 7 a Ulla, na meči podávané maso, jím jen ryby, trochu stolního vína, Ulla mi dá sáhnout, jančí po lahvi šampaňského, nevím, nevím, v autě to asi nepůjde, sotva se do něj vejde, horká je noc, přemítám, kam ji asi vezmu, k Triniti na lopuchy, ale to nepůjde, jsou tam hadi, ještě zaplatit, docela to šlo, i s 20% dýška, už mám její kalhotky, felace a řídit, šílené, je tak dobře namazaná, a u ní doma?, musíme opatrně kolem strážného, výtahem do posledního patra, děsně velký kvartýr a terasa, nevidím a neslyším, polykám její klín, pořád nekončím, zabiju Tě, miluju Tě zpívám od Lucie, úplně odpadne, plavu v bazénu na střeše, vůbec se mi nechce spát, prohlížím si pánskou šatnu jejího Mormona od Rotschildů, navlékám čínský župan, koukám, co čtou. Gabriel Garcia Marquez Sto roků samoty. Beru do ruky jeho knihu, jednu dobu byla pro mne posvátná, skoro jako Rudá jízda a jiné povídky od Izáka Babela, listuji v ní a propadám do příběhu na úžasném břehu civilizace, slibuji, počkám si, až někdy napíše knihu, Na paměť mým smutným courám. Už se probudila i má krásná coura, máš ho rád?, ptá se, jasně, je to můj vzor, léta se mu pokouším přiblížit, léta si ho zakazuji číst, abych nekopíroval, dosud se mi nepodařilo jej vytlačit z paměti, ne jako Updika a Remarqua. Je to velký autor. Až jednou umře, zapálím na pianinu svíčku a zazpívám Kolovrátkáře od Schuberta. Zkus to, dráždí Ulla, přišla z koupelny, tak obrovská a voňavá, cítím kouř svíčky, pach koní, závrať z prérie, je u ní český kluk a zpívá velké a spokojené holce, podivný ty starče, tys´ v mých písních hrál…

Svíčka za G. G. M., už hoří.

Milan Bukovecký
19. 04. 2014 | 15:32

Milan Bukovecký napsal(a):

Domů

Laissez-faire, poučuje úřednice pozemního personálu letiště a razítkuje letenku. Nechávám tomu volný průběh a jdu koupit do free shopu novou, předpisově balenou whisky. Ordinary na čištění zubů mi právě hodili do koše. Chce to cigaretu, ale při pohledu na prosklenou výstavní boudu pro kuřáky, mně přechází chuť být primitiv minulého století, sousto keců pro dav kolem průhledné klece. Přesto mám dobrý pocit Křižáka. Stačí se podívat do kufru na kořist. Vanilka, káva z horských plání, skořice nahrubo mletá, pepř, vonné masti, rum a jiné slasti.
Producent, jak slíbil, tak splnil, na letišti po přistání čeká šofér velvyslanectví, veze mne domů na Velikonoce. Chlápek je bodrý a sympatický, máme čas, tak to říká v luxusu auta, je hezky oblečený, sedím vedle něj v lepší teplákové soupravě. Co takhle dát si něco na zub, navrhne, nejsem proti. Ani na profilaxi, když navrhne panáka a pivo. Zatím vedlejší kulečníkový stůl osiří. Trochu přemítám, jak to že jako řidič pije v tak profízlované zemi, ale když obsadíme stůl, bereme tága, hra začne bavit, jen trochu vadí kibic, tleská, když se šťouch povede. Je divný, zejména ten druhý, trochu s odporem upíjí pivo. Hraná nuda, či co, ještěže sobotní sváteční mládež je nalitá jak motyka, opilé dívky padají na zem. Přichází pár, jde rovnou k juke boxu, žena na vysokých podpatcích se předvádí, nemohu si nevšimnout, chodí kolem kulečníkového stolu, kroutí se do rytmu, jsem Papoušková, bydlím v zahraničí, odkud jste Vy, asi ne odsud, jak se jmenuješ a kolik ti je?, přejde do tykání. Milan, představuji se, jsem sedmdesátník, slečno, když mi přejíždí po žebrech, zdá se, že pitomá hledá něco jako holster pistole. Je po uzavírací hodině. Zkušený taxíkář dorazí dvorem. Zavolal jsem ho, když fízl z velvyslanectví šel na záchod. Velmi mě těší, a odjíždím, říkám diplomatickému zrádci, trochu mi rozladěný podává z obřího auta bagáž, usmívám se, ale uvnitř jsem rozzuřený, chtěli mně načapat, jen aby něco věděli a mohli vydírat. Setrvačnost je velká děvka. Oči slídivého kibice potkávám v neděli večer při nákupu v supermarketu, pohrdavě míjím jeho drzou křeč, žensky ondulované vlasy a houpavá chůze holuba, doznívají v mé mysli jako nepříčetné.

Pak je vše, jak má být. Běžím s tatarem a rozdávám nejen pondělnímu ránu, skoro lehký poklep, stejně tak i figurám známých žen a děvčat, přijímám mašli na pomlázku, těším se z radosti Velikonoc. Cestou do Prahy se nestane už vůbec nic, jen doma pouštím CNN life, skoro revolučně ukazuje, jak je nemocný svět, někdo tam říká, ďábel nikdy nespí a průměrní vždy zvítězí, roztleskám se a tančím, a jako na potvoru, vlezlá moderátorka Pořádek musí být, přestává zpovídaného slyšet. No, nekup to, takovou svobodu!

Hezký den!, liberální Česko?

Milan Bukovecký

P. S. Díky, paní MA-FU, link jsem poslal známým, podrobně studují. Díky, paní Tužko, doufám, že jste se v pořádku vrátila na zem. Díky, paní Heleno/Naivko, krásné svátky jara. Díky, pane Kláne, nebyli bychom tu, kdybyste nebyl. Díky, všem návštěvníkům Neznámého města, mějte se, i na tapetě, Z. W.! Howg!
23. 04. 2014 | 11:46

MA-FU napsal(a):

pan M.B. ,mistr pera

Klávesy samy ťukají nadpis "pan M.B........ je to možné??? jistě se na mne nezlobíte,že Vás tak oslovuji.
Za vzpomínku na G.G.M. díky i já myslela na něj,když jem zapalovala svíčky na hřbitově před Velikonoci.Není to dlouho jsem Sto roků samoty znovu četla....pořád silné...
A co Vy mistře?? již jste se vrátil z Vaší mise?
Prožité Velikonoce na Křivoklátě taky mají své kouzlo-obvlášť,když je vystaven poklad ktrerý se zjevil na Velký pátek.Bude jen měsíc,pak zmizí ,ale nedozvěděla jsem se kam?
Návratu paní Tužky se těším,obzvlášť,zda napíše něco k očím...
.smutné ,ale hezky napsané Vaše vzpomínky Velikonoční mne vrátily do dětských let....kdy na Velikonoce se mým známým také neradostně slavily.Jejich syn vezl kůzle ve velkém batohu na zádech, na motorce a ono se začalo házet a nevyrovnal balanc a dostal smyk....bylo mu 21 roků a kůzle přežilo....taky smutné ,jen z jného konce...
A tak Vás všechny vesele zdravímmm -je snad jaro....MA-FU
27. 04. 2014 | 14:58

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Vůbec se nezlobím, paní MA-FU, je to jedlé jako modré a velké hrozny. Děkuji! Jsem doma a silně koulím očima. Doleva a doprava, nahoru a dolů, až začnou slzet. Dál už si nevím rady. Je to na paní Tužku a bílý čaj. Posílám báseň z Velikonoc. V pondělí jsem mněl spousty dojmů. Slunce a kopce, dokonce jsem masíroval jednu spoluobčanku, kulhala k vrátkům, tatarem jsem ji symbolicky pohladil, ale brutálně narovnal záda. V tu chvíli jsem si vzpomněl na Portofino, na moře, kde vedle nás na lehátku dostala jedna krásná a vdaná žena křeč do nohy i zad, ujal jsem ji a namasíroval, abych ji později viděl jít do vody, přibíhali plavčíci a ona se odstrojovala do misek, které uctivě nabízeli. Zlato cinkalo, hodinky také, šla po koberci, taková to byla drahá pláž a žena, k tomu fantazie prázdnin, na co všechno si člověk nevzpomene, a chce mít před sebou, ale vraťme se domů, do záhad Velikonoc, které nikdy nezklamou.

Zpověď

Pane faráři, asi jsem špatnej hoch
Amor mě dráždí, moc miluji ženu
Ptáte se jak, tak všelijak i na gauči
Cestou domů i z domu, časy kvačí
Proto, tedy, chtěl bych požehnání
Boha sama, jíst s ním jeho chleba
O tomhle mluvím, chci Vaše slova
Než dojde smrt a poví, Ty chlape
Někdy si nezajdeš ani do kostela
Modlit se, šípy Ti trčí duší, a aura
Pane faráři, řekněte mi, co je s ní
Miluji ženu, a jsem tu u zpovědi
Oblík´ jsem blues medvědí košilí
O hladu je kytara, soul pod lípou
Asi půjdu, zvony už zvoní
Ještě rozhřešení
Prosím!

Hezké dny!

Milan Bukovecký
28. 04. 2014 | 10:42

Milan Bukovecký napsal(a):

Děkuji


Sjíždím z dálnice, a skočí před vůz kočka
Zpomalím, třikrát odplivnu na horizontu
Brzdím, v záři dálkových reflektorů je laň
Přepnu dálkové, abych poděkoval kráse
Za dívání, děkuji Bohu za ix-sté varování
Letící Měsíc shodí na zem stříbrnou šálu
Nádherné zvíře ladně kráčí na mdlé pole
Cesta je volná, plachtím z kopce do rámu
Panorama vesnice, svíčky na hřbitově sní
Znovu dolů, žárovky pouliční lampy vítají
První poletuchy mušky, obkrouží led skla
Vypínám motor auta a děkuji, moc díky
Stačí jeden kiks a černá je noc
02. 05. 2014 | 09:14

Z.W. napsal(a):

M.B.
zavítal sem do města N,
vážený příteli z N.,
zavítal a četl,
ve městě N.,
s pocitem ulehčení,
že v N. to to jde,
hladce jako po másle.

A tomu jsem rád,
zavírám snář,
příteli z města N.,
zavírám snář a píši
Děkuji.

Čtu Tvé Děkuji,
a vzpomínám
pod hvězdami,
na ten kiks,
a jak černá
byla dlouhá noc,
a že pak nejde
už být sami.
**
Ahoj Milane,
děku za Děkuji, to mi sedlo, tak užij den a celý Máj.
Hezký den s úsměvem i když zase leje.
Pozdravy naivka, tužka, mafu.
02. 05. 2014 | 18:31

MA-FU napsal(a):

Pan Z.W.
Děkuji za pozdravení -bylo to jako pomyslné políbení pod rozkvetlou třešní...přišlo mi to od Vás moc hezké ,májové..

A pan M.B. mistr pera
Velice zajímavá Zpověď...a jaké jste dostal to rozhřešení???
Já prožila první májovou neděli v parku s krásnou Sluneční bránou a sochami Matyáše Brauna,na výstavě loutek a následně v zámecké kavárně na kafé a štrůdlu ,ještě horkém.
Májová neděle byla slunečná,ale zima po ránu-macešky a jahodové květy jsou spálené škoda...
05. 05. 2014 | 23:25

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Byl jsem na cestě, když jste si debužírovala, obklopena sochami Matyáše Brauna. Jako výrostek jsem se chodil k plotu koukat na jeho ženské figury. Zavál to čas, přesto, nikdy nezapomenu na srpnovou noc, falešně slibovala vášeň, zatlačila ji smrt jednoho z filmařů, ruský voják si je v roce 1968 spletl s ozbrojenci. Postřeleného jsme dovezli na blízkou nemocnici, vrchní sestra mu dávala krev, jeho děravé hýždě po kulometu vůbec nekrvácely, zapekla je kulka, a když umřel, byl jsem ohromený ze smrti a žízni po životě, šel jsem po něčem jako štěrk, slzy mi padaly na drobné kamení, tehdy jsem ještě nevěděl, že budu znát únorového správce, skřeta, který dal příkaz sochy Matyáše Brauna u plotu strhnout a udělat z nich okrasný plácek. Brečel jsem a brečím strašnou vzpomínku na Nemocnici pod Petřínem, o jeho úžasných lidech a jiných, které jsme tam přivezli, o jeho krásném nádvoří, nic jsem s tím nemohl udělat, jen být, nic s tím neudělám ani dnes, prach jsem a v prach se obrátím.

Farář. Jako správný socialistický farář se zeptal, jestli to bylo, je a bude podle Boha, řekl jsem, ano, a povolení i jiné, dostal.

Sobota, občanská společnost slaví Svatého Floriána.

Polní mše

Válka může být, takhle nějak se jí farář dotknul
Možná plní příkaz, trochu vadí i kališníků prapor
Jeho hymna, směji se, ještě zní, Kdé domov můj
Teprve pak může s prebendáři strašit stádo z lidí
Múzikou, dó re mi, pustí na nás mládež a kytary
Chraptí mikrofon, měkne reprák s pannou Marií
Teprve teď se chytám symbolu, katolicky fandím
Vzpomínám na faráře a komunisty, na kříži INRI
Nechci, aby to vyznělo zle, i tak je to třídní boj
Výprosníci, kteří musí péci píci, klečí na zemi
Bojí se Boha, zvedají hlavu, bojím se s nimi
Válka může být!

Přeji hezké dny v míru! Pozdravuji paní Tužku, Naivku, pana Zdeňka W., pana Klána i P.K.

Milan Bukovecký
07. 05. 2014 | 08:46

MA-FU napsal(a):

Pan M.B. mistr pera
Tak jste navodil smutek pro mne psaním o střelbě v osumašedesátém roce...i mě je smutno a líto člověka ,který zemřel,soch Matyáše Brauna a také vzpomínek ,které nevymažete-jsou živé a živé.
Když zemřel můj táta v 58 roce(bylo mu 51) všichni mi strkali k rakvi a já nechtěla...no byla jsem malá a tak se podažilo,že jsem najednou stála před tou velikou bednou i s mým tátou....a nikdy už jsem si ho nepamatovala živého ,jen ve vyzdobeném černě průjezdu a koně co netrpělivě čekali až povezou smutný náklad...ale takový je život,je lepší,že si pamatuji než kdybych už neudržela ani myšlenku.........
Jinak Vám prozradím,kde jsem si debužírovala...byl to zámek a park se Sluneční bránou -Hořovice.... setkala jsem se se svou dávnou přítelkyní Bohumírou -doktorkou filozofie a povídání nebralo konce.....i tu mši jsme probraly,i to že se bojíme války...
naše domluva byla,za tři měsíce spolu vyjedeme do Budějovic a Třeboně....snad to vyjde.Pozdravuji Vás pane M.B. a díky za smutné psaní,pravdivé i zoufalé ale Vaše psaní a nejen Vaše sem vždy přinese radost-radost z toho ,že jsme a existujeme paní Tužka,naivka,Z.W. i P.K. I P.Klán a mistr pera M.B.
08. 05. 2014 | 21:33

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Tabu

Lampář jde magickou ulicí, bílý den končí
Plamínek tančí, plápol chňapá po vzduchu
Muž s tyčí a děti u lampy s lampou křepčí
Jde k obzoru, kryje ho žena, zář jak Slunce
Bílou kůži hrušky kouzelnice koupá v nebi
Na něhu těla, čepice lampy ještě víc zbělá
Okamžik přitočí k baráku, žena hledá klíče
Otočí sukní, kotníky v botce, klepe o zem
Dívám se, jásá krása, točí mi hlavu, a nocí
Šustí listí střemchy, ještě bude bíle kvést
Až lampa zhasne, půjdu se jich dotknout

Opatrujte se!

Milan Bukovecký
11. 05. 2014 | 08:32

Milan Bukovecký napsal(a):

Mraky

Ne, nesvítí Slunce, když sedím nad pláží Ladronky
Padají velké kapky, praky je pustily masivní mraky
Ne, nebojím se, že moknu, i když číšnice už zavírá
Nebude se kam skrýt, zpívám jak Mahaila Jackson
Věřím, že suchý domů dojdu, beru to napříč luka
Ženu, skoro plachtím v košili, vyhrnula se z kalhot
Míjím zmoklé psy, stájový pinč a přerostlý mopsl
Hledám páníčka, je paničky z klidné uličky hraček
Schovaná za okny skleněné klece kouká na silnici
Ne, dovnitř nepůjdu, psi mají žízeň, já asi rovněž
Aspoň jí utrhnu ze skalničky její protěž, a sním ji
Ne, nejdu dál, valím domů, voda sjíždí do stružky
Skáču přes louže, dole kolo auta klouže bahnem
Mám žízeň, zvedám pusu k obloze, je technická
Voda a vzduch, pak utrum, mohl bych se ždímat

Milan Bukovecký
13. 05. 2014 | 10:12

MA-FU napsal(a):

Mistře M.B.
Díky ,díky.....prší a prší a já čtu Vaše básně,psané v dešti........včera v dešti jsem "běžela" no spíše spěchala z divadla, které přijelo do naší venkovské Sokolovny. Někdy jsem neslyšela pointu ,ale vcelku jsem se zasmála....bylo to osvěžující, jako déšť co mne vyprovázel domů.

Zmrzlíci jsou snad nenávratně pryč,začnu zítra s vysazováním rajských,slunečnic a jiných sazenic,které snad nevysadím pro malé plže -predátorské-všechno žerou mrkvičku,ředkvičku,echinaceu nic jim není svaté!!!
Poslouchám jak Svatí pochodují ,ale musím jít spát,vždyť dnes už je vlastně zítra......
18. 05. 2014 | 00:07

MA-FU napsal(a):

pokračování pro M.B.

......nevysazuji nic -stále prší....myslím na paní Tužku,jak zvládá vodu ze svažité zahrady,ale ta si umí vždy poradit.Ale co???Zítra má být léto............tak snad už začnu.Odcházím tedy přečíst něco z knihy. Co Vy pane mistře s knihou?? Už jsem se jednou poptávala,ale vím,že to není jednoduché........tak ať se Vám daří a vůbec všem,co tady chodí číst i psát.....MA-FU
18. 05. 2014 | 14:30

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Knihu jsem dopsal s šesti doslovy. Jak směšné! Poslední rada zní, rozdělit knihu na 3 samostatné knížky. Lidi prý bichle nečtou. Pro mne je podstatné, že jsem ji napsal a uzdravil se! Pro tento moment to bohatě stačí. Jinak mne žádný z vydavatelských kolíků nebaví a nedostane. Jsou kolem toho kecy tety Běty. Abych tomu dal korunu, začal jsem psát navzdory tomu všemu rozumu, román Měděný žlab. Bohužel, tady si musím nechat zajít chuť, abych něco předem publikoval. Uvidím, jestli budu schopen psát alespoň básně! Básně jsou ze všeho nejdůležitější. Bohužel!, v románu? Jinak! Chtělo by to znovu vydat Bakelitové zvony. Pak Sako a kabát. Potom Cukrovou zeď. Teprve potom Totemy a fetiše. Ty jsou nejsložitější. A Měděný žlab? Nevím, asi to bude i v tomto případě pořádný ořech!

K paní Tužce. Nepíše. Asi má nějaké problémy. Myslím, že na ni myslím, co jako že dělá, že s tím nic nedělá. Možná, až vyleze slunce, ukáže Slunci své rezavé pačesy. Možná, že se dočkáme. Možná nechce být teatrální. Možná že hledá své štekry, aby si je nazula a provětrala šaty. Možná nás má dost!

Přeji hezký týden, odlehčený rýč, ergonomickou konev, elastické rukavice 3 generace, nano kolení chrániče, ševelivý vánek na zahradě.

Milan Bukovecký
19. 05. 2014 | 07:47

MA-FU napsal(a):

Mistr pera M.B.
Ševelivý vánek-ach kdyby byl.Vzduch stojí a krájím ho...Něco zasázeno-něco plži požrali..Asi začnu znovu.Dělám bez rukavic-ráda beru tu hlínu do rukou,na kolena mám něco asi nákoleník? Přivezla jsem si ho jednou z Kanady a při stěhování jsem ho našla-nový nepoužitý,tak asi po 20ti letech jsem konečně použila...
Mistře-všechny Vaše knihy,jsou zajímavé ,už jen tituly- jak jste je nazval.Ta nevydaná ,ale dopsaná, je název tajemný-ale Měděný žlab-to je jak "bouchnutí do stolu" úderné.
Možná se mýlím.Vaše básně jsou pohlazením,a psaní o Vaší Ladronce mám ráda.
Včera jsem četla,že v parku Ladronka na P-6 je zhotovené hřiště a to Diskgolfové...nevím co to je? asi místo míčku se hází diskem.Tak takové vyžití novým sportem se na Ladronce chystá.
Vidíte-dopíšete knihu a jste zdráv. To paní Tužka by lehce vysvětlila.Přeji Vám a všem psavcům na blogu pana Klána......dobrou pohodu u jakékoli činnosti .MA-FU
22. 05. 2014 | 17:44

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Ševelivý vánek byl včera na Vyšehradě. Jeho energetická pumpa mne jako vždy nabije. Viděl jsem v jednom koutu zahradničit chlápka, chápu Vaše zaujetí, škoda, mne to trošku minulo. Ne tak sedlačení, tam bych se viděl. Kořeny mám z mládí, a hlína?, ta nás určitě spojuje.

Ladronka. Naposledy jsem šel po ní v pátek. Píšu tak do 11, pak musím ven, rozchodit to. Došel jsem až na Letnou. Jaro je přenádherné, i když prší a hrozí velkou vodou. Louky Ladronky směrem dolů na Košíře jsou skutečně posety koši na disky, na které se hází. Nerozumím tomu, ani se k tomu nehrnu. Asi je to zatím v plenkách, sem tam někdo házet zkouší. Budu pokukovat, jak se dobrat k tomu, co a jak používat a v létě, kdy lidé jsou na dovolené, a Ladronka je poloprázdná, zkusím si zahrát.

Měděný žlab už píšu. Zatím nemohu o textu říci ani půl slova. Ztratil bych nit a vůbec bych nemohl pokračovat. Posílám báseň z pátečního večera a noci. Jako každý rok jsem byl na tanečním parníku. Jednu chvíli děsně pršelo. Mám rád nenadálý mumraj a pocity, přijel kočár imaginace, pach strachu a vzrušení. Z parníku se nedá utéci. Musíte vydržet. Lidé se baví, opíjí, exhibují. Nakonec přichází blaho, loď přistává. Těch pár hodin republiky sama pro sebe dá zabrat. Vždy se tam těším.

TYRŠ

Na parník TYRŠ prší, dýdžej šoupá prdelí desku
Tlesk blesku v džajvu pleská vodu v křivé louži
Žmoulá kus prkna z podlah, dej mambo Lojzo
Říká mu mistr tance Vlaďka a její bóje tak žárlí
Jak se mnou tančí mateřsky, vinárenský rokec
Hula houl, nohama seká vzduch a pláty železa
Hezká, dá sambu, hledám u ní ambo smaragd
Tři kroky, tam někde má kamej, a hlavu polej
Stačí pár minut, běžím k její věži, už mne čeká
Siréna, mávám na krásnou loď, hoří zesilovač
Dáme kafe, panáka, koupím kopce zmrzliny
Na parníku TYRŠ prší, jahody a šampašké
Dýdžej nám poškrábal hřebíkem život


Přeji hezké jarní dny a lehký vítr ve vysoké trávě.

Milan Bukovecký
26. 05. 2014 | 09:00

Milan Bukovecký napsal(a):

Haló, paní MA-FU, opravuji šampašké na šampaňské!
Milan Bukovecký
26. 05. 2014 | 09:39

MA-FU napsal(a):

mistr pera M.B.

Olé,olé... šampašké... to zní slibně jako nový druh archivního vína,tak mi připadlo.
Krásně jste mi popsal Vaše vycházky Ladronkou a Prahou. A parník v mém snění ...ale jednoho dne nastoupím -určitě...možná jen přes řeku odkud není vratky ,ale pojedu...
Nedá se nic dělat-kvůli dešti- a tak pořádám výpravy na plžáky!!žerou vše..........zdravím
28. 05. 2014 | 21:41

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Oblaka a Slunce

Číšnice v námořnickém tričku točí limonádu
Koukám na její svaly, co kdyby mi dala ránu
Dobrej biceps, říkám, můžu si dát doutník?
I foto plavčice?, kření se, pleská kotlík deště
Venku je tolik shluku, nešť, tady bude plno
Nashle, dračice!, běžím drny, vodou cesty
Vítr už dojí mrak, šťastně stepuje na žestě
Klape a chrastí, klidně dám dvěstě za Slunce
Už dejchám a fičím, domů je malý kousek
Mám s přírodou přátelský vztah
Jsem člen jejího klanu
Je čas o tom napsat

Jsou to věci. Řeka má dva břehy. V roce 1984, když jsem pobýval na Ukrajině, a byl si zaplavat v tůni řeky Ižy, hladila mne voda překrásného podzimu, v korytu jí bylo málo. Skoro naproti tůni trčel brod. Viděl jsem vesničanky, jak zvedají sukně a pomalu brodí směrem ke mně. Z jedné strany na druhou. Nádhera. Tak takhle nějak si Vás představuji, jinak by to nebylo ani možné.

Přeji hezké dny!
Milan Bukovecký
03. 06. 2014 | 14:18

Z.W. napsal(a):

M.B.,
Ahoj Milane,
pořád to máš ve Splendid time, pořád je to takový parníkový kouř nad řekou, který jako kdyby vycházelo nejen z doutníku a z plavčické boudy scénáře příběhu jednoho léta, a není to jentak.. Poznávám to ze zákoutí v těch tůních, co tam seš snad i někde pod břehem co na něj doráží oblouk té krásně studené řeky.
No a ty se v tom krásně tak brouzdáš, až je to čím dál tím lepší, nakonec se stejně zjistí, že píšeš krásu takovou, že to porazí i všechny ctitelky a druženky nejen v záhybech řeky, na březích v šatech i bez, na písečné liduprázdné pláži a v příšeří v té plavčické boudě, co je na ní napsáno Rozmarné léto. No a pár obrázků nakonec.
https://mubi.com/lists/la-primavera-de-praga-una-primera-antologia-del-cine-checoslovaco-en-video
https://mubi.com/films/capricious-summer
http://retarder.invisible.cz/clanky.php?id=447&action=send&znamka=2
*
To bys rád.
To bych rád.
To bychom rádi,
léto a zpěv,
když k laškování svádí.
Ženy a zpěv,
nepoznat řeky hněv,
držet všem i palec,
jak vynechat
pod jezem válec,
kdy vstoupit do vody,
nečekat na náhody.
**
Přeji příjemné rozjímání s nerozlučnou dvojkou, pány Müllerem a von Thurgau.
Z.W.

P.S. Zdravím MA-FU, pod Zbečnem, s tou studenou řekou.
03. 06. 2014 | 16:53

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Na trhu

Až skanzen Rožnova pod Radhoštěm natřepe oblaka
Bude pršet, studený vítr mi ochladí namožená žebra
Už na cestě byly vidět chemické čáry, rejdily s mraky

Jsem tu první, a kostelní hodiny zvou bimbam na mši
Třesou se mi ruce, když sáčkuji prvním ženám třešně
Čekám déšť, pořád ještě nejsem král ulice, to jahody

Ale potom, až je prodají, lidičky šeptají, je to Váš čas
Bingo, už chodí, vedou kola horské krásky a lufťačky
Chvíli je skenery Měsíce ojíždí, na nebi se zapomněl

Znovu třas ruky, přenos, ano, kradou mi asi energii
Letí vítr, šajní Slunce, jsem ogar, hladí tónus fujary
Bože, ženy si sebou odnáší lože, jdou, den nekončí

Končí abstrakce, déšť nikde, rty mají burgundské
A pecky po cestě, vedou jisto jistě k nim
Jsou rozseté až po rozcestí

Kde pěstěné víly tančí

A ustelou

Zdeněk Wachfaitl
Díky, Zdeňku, jsem na cestách. Dotýkáš se Hrabala, kterého mám rád. Spojuje mne s ním i tajemství, které jsem mu nikdy neřekl. Píše Ti to dobře a měj se!

Tužka
Zdá se, že jste zabloudila. Rád bych Vás četl. Co s tím? Opatrujte se!

Naivka
Stále se k Vám vypravuji. Myslím, že na Vás myslím, stejně jako na paní Tužku! Opatrujte se!

P. K.
Měl byste slézt z toho soklu a smějte se!

Petr Klán
Díky, a opatrujte se!

Milan Bukovecký

P. S. Zdravím pana Targuse a tichou sílu paní MA-FU!
07. 06. 2014 | 21:47

MA-FU napsal(a):

Mistr M.Bukovecký
ÚŽASNÉ-VZPOMÍNALA JSEM SVÝCH SEDM roků co jsem na fotce ,zrovna dnes. ..Námořnické šatečky ,bílé podkolenky ,bílé šněrovací botičky,že to byla ale moda.....sedím na terase-měsíc za kaštanem vykukuje v záři - kaštan celý prosvícený -jedna krása.Kouknu vpravo a tam veliký ořech proti nebi -tajemný jako pan Z.W. A podívám vzhůru a co??? nemohu věřit ,sedím pod vojkou Velkého vozu- nádhera,nádhera.....
Tady báseň pro MA-FU, jako tedy pro mne a taky krása.... syn dovezl z vinotéky od Znojma tak dobré suché vínečko,že je asi archivní jako já.....díky Pane za ty krásy,taky panu M.B.
Vzpomínala jsem v pátek na Vás,navštívila jsem nemocnici na Homolce a to je na Ladronku co by dup.... ale bylo vedro,že jsem ujížděla zpět domů...a tak návštěva galerie V Sovových Mlýnech počká...je tam dobrá výstava mého známého do 26.6.....pozdravuji

Pane Z.W.
Musím se vydat na studenou řeku,řeku Oty Pavla,řeku úhořů a víl.Ještě jsem letos nebyla.
Ale v září-bych ráda do kraje mé touhy -Českého Ráje na Malou Skálu-každoroční tu pouť.I pod Zbečnem je krásně a co Městečko a Křivoklát a známá restaurace-pardon hotel U Sýkorů...pochoutky s divočáka a nebo palačinky...taky další nádhera... Zdravím Vás pod Velkým vozem ....

Milá paní Tužko..kam jste se zatoulala a ,kudy kráčíte ??? Moc pozdravů Vám i psíkům Vašim věrným....
07. 06. 2014 | 23:25

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....díky, paní MA-FU,....díky, pane Milane Bukovecký,......
Je milé vás číst,......a milé mi je , že jste si mne připomenuli,.....
Jo,jo, toulala jsem se, ....až za severním polárním kruhem,...tentokrát déle, než mám ve zvyku. Byla jsem u kamarádky ze studií,...pár dní jsem i uvažovala, že v Norsku na nějaký čas zakotvím. Chtěla, abych s ní pracovala na meteorologické ostrovní stanici dost na severu. Mnoho let tam s mužem pracovali. Teď v červnu to je idylka,...ale v zimě,....kolik dní trvající sněhové bouře. Stanice total odříznutá od světa, každodenní dlouhá tma,.... Její muž neprošel zdravotní prohlídkou, přesunou ho jižněji na pevninu. Ona tam dostane neznámou spolupracovnici a trpí obavami, zda si budou vyhovovat. Čtyřiadvacet hodin denně, čtyřicetčtyři týdnů v roce na několika desítkách metrů čtverečních. Finaančně je to ale naprosto bezkonkurenčně výhodné,...ovšem, peníze nejsou všechno.

Jsem šťastná, že jsem nepodlehla svodům,...přiznám,...váhala jsem. Od pátku jsem kosila svou horskou louku,....když naberu tempo a obnovim grif práce, jedu jak automat,....a pak mám celé hodiny času na přemýšlení.

Sekám, sleduji, zda v trávě není hnízdo, pás u lesa vynechávam, občas tam hnízdí bažanti i koroptve. Na vrcholku stráně rovněž vynechám, tam hnízdí skřivani. To posekám až v srpnu. Někdy je to tak zdřevnatělé, že to lze vzít jen srpem nebo velkým řeznickým nožem.

Při tom sekání si taky zopakuji botaniku,....a některých krásných trsů květin a trav je mi líto.

Soused vždycky vyjede s traktůrkem a sekačkou, to seno je pro jeho ovce, /říká jim berky, já někdy taky/ a kozy,..... chce si to posekat sám,...jenže, na louce mám jarní cibuloviny a mám obavu, že mi je mechanizací poškodí .

Slunce má letos opravdovou sílu, posekaný jitrocel byl za hodinu černý, pak začaly černat jetele a listy pampelišek,....sbírali jsme to a nosili pod jabloně do stínu, aby seno zůstalo kvalitní. Ale sekat už bylo třeba, louka kvetla a to je její čas. Jak se odhalily dolení části rostlin, které na záření nebyly zvyklé, za pár hodin je slunce spálilo. Když jsem dnes odpoledne odjížděla, stráň připomínala savanu před obdobím dešťů. Zato seno i ve stínu stromů schlo před očima. To bude trvat týdny, než se louka vzpamatuje.

Vím,.......tak jak to říkala moje nevlastní babička,.....V životě nemůžeš mít všechno,....něco si zvolíš a něco současně musíš obětovat.
Vhodná volba ,.... volba vhodného okamžiku,........ne vždycky se to podaří.

Vrátím se, ještě musím napsat o ošetřování očí,....když jsem to slíbila,......bezvadné by bylo, kdyby to nikdo nepotřeboval a oči měl tak dobré, že ve Velkém vozu, v druhé hvězdě v oji rozpozná dvojhvězdu,....hvězdu Mizar se svou hvězdnou družicí Alkorem.

Připíjím Vekému vozu, Neznámému městu, jeho zakladateli, panu Petru Klánovi, paní MA-FU, panu Milanu Bukoveckému,....tomu ještě přidám díky za vstupy se svojí nenapodobitelnou poesií,......připíjím jahodovým nektarem všem návštěvníkům tohoto blogu,.....přeji příjemné dny.
Tužka.
08. 06. 2014 | 23:56

MA-FU napsal(a):

Tužka
Vítejte z cest tak vzdálených a dobře vychlazených... Ano,sena voní všade a střemchu a sena miluji.Tak Vám přeji dobrou aklimatizaci a a s nadějí na Vaše psaní se těší MA-FU
P.S. V oji V.Vozu to nevidím,ale už o tom od Vás vím... dík
09. 06. 2014 | 14:38

helena/naivka napsal(a):

Pane Bukovecký,
děkuji za pozdravení, jste kdykoliv vítán, myslím, že to víte :-)

od včerejšího večera poslouchám ve volných chvílích stále dokola nádhernou miniaturu od Schumanna:

https://www.youtube.com/watch?v=fLkcdIQOjVI
Robert Schumann - Kinderszenen, Op. 15 - Von fremden Ländern und Menschen

.. ještě jsem ji na svůj blog nevložila, takže tady v Neznámém městě poprvé.. budu si muset sehnat noty! je tak krásně jemná a něžná, snad potěší :-)

.. všem v Neznámém městě přeji pohodu a vlídnost chvíle...
:-)
14. 06. 2014 | 14:31

P.K. napsal(a):

Ne sokl, skalka jest důstojným stanovištěm pro zarudlého trpaslíka, pane M.B.!
Město z abecedních charakterů nezadržitelně expanduje virtuální doménou; však pozřeno bude první pozemskou, nefalšovaně inteligentní inteligencí, vztékající z tvůrčích depresí zvěře, nespokojené s prapůvodním smyslem, životem.
Svět nepřijde o významně nepopulárního spisovatele, však z popela nikdy nespálených, sprostým papírem pohrdajících stovek bestselerů, v katastru Města Neznámého postavena bude věž Babylonu nového.
Inteligenční výšku budovy neomezí multikultura počítačových jazyků a nebude nikoho, kdo by bořil. Naše sny naše zůstanou.
Děkuji a zdravím N.M. :-).
14. 06. 2014 | 15:53

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Vážená paní Tužko, jeden by nevěřil, že jste nezůstala, jiný zas, že jste se vrátila. Také jsem mohl zůstat jednou tam, jindy onde ale vždy se vrátil. Dodnes, nejen v historii mého holubníku, jezdím za příležitostmi, démon předhodí rozcestí, pokaždé jiné lákadlo, někdy možná dojmy, něco jako prázdniny, ale, pak se probudím, je to povinnost, nevím, snad autora, snad žízeň po trablech doma, i pohodlí.

V totáči jsem jezdil psát do Varšavy, a v předposledním domě, těsně u náměstí zámku, kloval do psacího stroje stesk, abych pak opakovaně opouštěl, možná vsugerované renomé, i když jsem se tam cítil svobodný. Vaše povídání o louce a její trávě je řečí síly života a koloběhu přírody, jejíž jsme součást. Jsem rád, že nám její vlastnosti znovu a znovu předkládáte. Je to nadání vcítit se do rozměru naší nevědomosti, rozum, který Vám osud dal.

Abych to odlehčil, znovu ty všední dny!

Děkuji!
Milan Bukovecký
15. 06. 2014 | 09:26

Milan Bukovecký napsal(a):

Helena/Naivka

Skutečně miniatura. Máte vkus, protože dokážete i hluchého dostat k hudbě. Myslím tím sebe, někdy je to něco úžasného, správný výběr, ne rutina, je to cit pro zážitek.

Opatrujte se a pozdravujte pana P.K., něco v něm bude!
Milan Bukovecký
15. 06. 2014 | 09:27

Milan Bukovecký napsal(a):

P.K.

Nemáte se příliš opalovat. Jste potom usušený a zdrclý, protože nemáte maso Miss.

Druhá věta je sousto pro Enigmu, objednal jsem ji, zatím si koušu nehty.

Ve třetí, jestliže mluvíte o sobě, právě jste se nepopulárním stal. Nic si z toho nedělejte, máte život před sebou, navíc, kdo z nás byl Eskymákem, jeden by záviděl.

Závěr: sečtělý jste dost, také si postavil dům a zasadil lipku. Navíc chráníte významnou klavíristku a spisovatelku, někdy zde přítomnou za dýdžeje. Hloubku Vašeho rozměru jste rozsvítil sloganem „naše sny naše zůstanou“.

Úplně jste mne tím zazdil, skoro reklamní eso, že, co jsem výše napsal, je velké pfl, přesto nejde vzít zpátky, smrděla by guma, kdybych gumoval, i když jsem v němém úžasu, kam až jste došel.

Vážený pane, jsem moc rád, že jste se ozval, hned jinak Slunce svítí. Pozdravujte paní Naivku, řekněte jí, že děkuji za její přízeň!

A když nebudete vědět kudy a Kam, pak do Neznámého města, budu sem psát, když už je tu tak nabito.

Milan Bukovecký
15. 06. 2014 | 09:30

Milan Bukovecký napsal(a):

Šanžán

Nitky košile China silk, jsou divoké od hedvábných můr
Hází šanžán, když opírám krásnou Rúth o kmen moruše
Teče z ní šarlach, den skončil, za keři zmlkla rušná ulice
Dá mi polibek, jeho blín, vzdech plný viny, něco skrývá
Zítra jedu pryč, nekřič, nemůžu za to, všechno si vezmi
To rodiče, našli zem zaslíbenou, alou, jsem příliš mladá
Jdeme pod platan, chci být žena, čerň nebe leží na listí
Můj milý, jsem si jistá, všechno hází barvy, jako by byly
Na pouti světem, už jdou léta, popel a démanty, věř mi
Tak tohle jsem chtěla, a neplač, možná jedna hvězda
Podívej se na ni, jestli nejsem jednou z nich

Mějte se hezky, v Neznámém městě!
Milan Bukovecký
18. 06. 2014 | 18:26

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....vracím se a těším, co zde bude napsáno.

Pane Milane Bukovecký,...Vy nikdy nezklamete, zase jste obohatil Neznámé město o svou vzpomínku. Měla jsem šanžánové plesové šaty,...šila jsem si je po večerech sama,....ručně, jehlou,....těšila jsem se na plesovou sezónu, kde jsem vždycky v sokolovně s ostatním personálem připravovala stoly a židle do podloubí, .... pak dělala uvaděčku na začátku plesu,/ na to jsem si ušila černé koktejlky s bílým kulatým límcem a měnila jsem si vždycky velikou hedvábnou mašli u límce. Těch mašlí jsem měla plnou krabici, už se dávno rozpadly v prach, to umí jen hedvábí. /
Miluji hedvábí, podobá se srsti zvířat, teda některých. Třeba taková žirafa, vypadá tak krásně hedvábně, má tuhou kůži a docela hutnou srst,....musí, když se prodírá trnitým křovím. Když jsem si ji poprvé pohladila, překvapilo mě to.

Hedvábné jsou čumáky psů, ty kraťoučké chloupky tam, co končí srst a začíná kůže čenichu. Právě tam vždycky psy lehounce hladím ukazovákem. Miluí to, celí vždycky zmrtví očekáváním. Kazan navíc, když přestanu, tak mi ruku chytí do tlamy, drží, a nechce mne pustit. Lehne si na záda, pak pustí,...a očekává další laskání. Lechtám ho pod předními tlapami, vidím na něm, jak mu cukají koutky tlamy, lechtá ho to, ale drží. Každý pes má v oblibě trochu jiné laskání,.....no,....u lidí je to podobné.

A ty plesovky byly z šanžánu,.... na denním světle fialkové jako plané krokusy. Při večerním osvětlení ale chytily nádech do oranžova a k vlasům to vůbec nešlo. Když jsem to zahlédla v zrcadle před tanečním sálem, odešla jsem zpět do malé zasedačky, šaty svlékla,....bylo mi tenkrát děsně smutno,....vyhozené peníze, zmarněné hodiny u šití, a i z několika tanečních kousků sešlo. Od půlnoci jsem zas musela pomáhat pořadatelům plesu,...zařídit, uklidit, přinést, doplnit,....

A když ples skončil, tak do pracovního,...a uklízet,....protože v neděli dopoledne už byl v sokolovně nějaký sportovní turnaj a sál musel být připravený.

Druhé šanžánové šaty byly světle modré,......barvy,.....vzpomínky v barvách,....

Napsal jste Šanžán,....a u mne se vyrojily vzpomínky,....taky na šanžán,....moji oblíbenou měňavou hedvábnou látku,. mění se, světélkuje, tmavne, nakonec se rozpadne v prach,....jako život sám,,,,,,.......diky, ještě jednou,....Tužka.
25. 06. 2014 | 23:42

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro paní MA-FU,....omlouvám se, to mě to trvalo, než jsem se dostala k napsání o ošetřování očí.

O oči si pečuji, protože, kdybych musela nosit brýle, tak už neobhájím jednu svoji sportovní licenci..

Tak k těm očím,...nikde, ani v Lékopisu východu od Žlutého Císaře, se nic nekape přímo do očí. Všechno jen vně, na zavřená víčka a kolem očí tak, aby to do očí nevniklo. Asi věděli proč,....tady lze udělat více škody než užitku.
Všude ale doporučují ranní a večerní vyplachování očí chladnou, čistou pramenitou vodou. U nás teče z vodovodu kvalitní pitná voda, kterou lze používat i na vaření pokrmu pro kojence, tak si vyplachuji oči přímo z vodovodu.

A mrkev, mrkev s vitamínem A a jeho velikou regenerační schopností. A o tom jsem tady už psala.

Z bylin je jen v našich zeměpisných šířkách jediná bylina na oči,...Světlík lékařský. Protože se používala od nepaměti na oči, dali ji botanikové české jméno světlík, jako světlo, symbol vidění.

Světlíci jsou tři,...jen jeden je léčivý. Je to drobná jednoletá bylina, dost se podobá rozrazilům, ti jsou dost proměnliví, sprášují se, je jich hodně druhů.

Čím se u světlíku orientovat. Jeho květ má základní barvu na okrajích bílou, ta přechází do světle modré k centru květu,...když odkvétá, růžoví, jsou k centru tmavě modré až černé čárky. Ostatní světlíci nemají tak výrazný květ.
Květ je drobný, a právě ten se používá. Sušená bývá i nať, ale ta už má mnohem menší účinky.

Z květu se udělá odvar, vaří se, to aby se do očí nakonec něco nezaneslo. Namočí se do vychladlého kousky vaty a přiloží na zavřená víčka a nechá působit asi 15 minut.

Nikdy jsem ho nepoužívala,....ale, měla jsem kolegyni v práci, té se po ráně míčem do hlavy udělal problém se sítnicí, doporučovali lékaři operaci. Chtěla jiné řešení, tak zkusila světlík, taky si natírala spánek Švédskými kapkami, což se taky doporučuje, dělala energetická cvičení na oči a jedla každý den mrkev.
Problém odezněl,.....zda si tělo pomohlo samo, nebo pomohlo něco z toho kolem, co dělala, se nikdy nedozvíme,...ale byla , a je šťastná, že nemusela lehnout na operační stůl.

Zdravím Vás, přeji šťastné dny a další vstupy od Vás do Neznámého města.
Tužka.
26. 06. 2014 | 00:23

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro paní Naivku a pana P.K.......je od vás milé, že jste opět obzvláštnili prostor Neznámého města,......zopakujte si to častěji,....budu se těšit,...vždycky mne zaujmete, diky,....

A ještě panu Petru Klánovi,....Vážený pane, zaskočil mne nový způsob přihlašování na Aktualně cz. Budu s Vami pod novými blogy konverzovat prostřednictvím Neznámého města, když mi to dovolíte. Jinak mi můžete odpovídat tam, třeba někdo zvědavý bude pátrat, kdo jsem, kde se skrývám. Nebo prostřednictvím posledního blogu s "KAPČOU". Doufám, že Vás další Aktuální novota nezaskočila jako mne,....já jsem prudce konzervativní a někdy se mi nechce stoupnout si do latě, držet ústa a krok podle linie předem dané.

Přeji krásné léto,...tady prší, ... konečně, .... zahrada žíznila a mě se prodloužily ruce od stálého zalévání, ....Kazan stojí pod oknem v dešti a hlídá, zvláštní pes, první, který se před deštěm neschovává,.....crčí z něj voda jak z houby,..... Tužka.
26. 06. 2014 | 00:41

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka
Tak jsem to zkusil a hladil psa ukazováčkem. Paráda. Bál jsem se, že omdlí. Děkuji. Znovu a zas jste mne obohatila. Príma, že jste se tak pěkně posadila do křesla Neznámého města a oblékla se do šanžánu. Přeji hodně štěstí!
Jizvy
Na Letenském náměstí stojí odjakživa stará pošta
Odkud jste, ptá se dívka, platím telefon, zvoní mi
Tady nesmíte, kárá, dáte los, nebo raději sportku
To i to, a pyšně chci jít do krásné letenské secese
Hodně štěstí, ještě přednese, točím se ohromený
A vzpomenu si, že oný kdysi, v sobotu, mi dovolil
Za bolševika, slyšet tady v patře u listonoše, růst
Tulipán z Amsterodamu, haló, to volala blondýna
Tak pozdě?, máš nohy do ix, měl jsem půst, je jiná
Tak utečeš, řekla, zavolám na fix, šestý den, pošta
Zrovna v jedenáct, troubím uličnici za roštem skla
Škoda lásky, Vás bych také bral, hezké dopoledne
A hodně štěstí zdraví, kolem dokola jí broukám
Zdravím paní MA-FU. Začal jsem jak jinak, než si omývám oči vodou z vodovodu. Tak! Rovněž se šťourám malíčkem v uchu a poklepávám prostředníčkem na kost. Co se týče sluchu, je to na celý život, jak říká paní Tužka a oči, jakbysmet. Mějte se! Máte to tu ložené!
A ostatní omladina?, zdravím!, i pana Klána.
Já se houpám a Slunce svítí
Já se toulám!
Zas někdy!
Milan Bukovecký
29. 06. 2014 | 08:16

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Tak jsem to zkusil a hladil psa ukazováčkem. Paráda. Bál jsem se, že omdlí. Děkuji. Znovu a zas jste mne obohatila. Príma, že jste se tak pěkně posadila do křesla Neznámého města a oblékla se do šanžánu. Přeji hodně štěstí!

Jizvy

Na Letenském náměstí stojí odjakživa stará pošta
Odkud jste, ptá se dívka, platím telefon, zvoní mi
Tady nesmíte, kárá, dáte los, nebo raději sportku
To i to, a pyšně chci jít do krásné letenské secese
Hodně štěstí, ještě přednese, točím se ohromený
A vzpomenu si, že oný kdysi, v sobotu, mi dovolil
Za bolševika, slyšet tady v patře u listonoše, růst
Tulipán z Amsterodamu, haló, to volala blondýna
Tak pozdě?, máš nohy do ix, měl jsem půst, je jiná
Tak utečeš, řekla, zavolám na fix, šestý den, pošta
Zrovna v jedenáct, troubím uličnici za roštem skla
Škoda lásky, Vás bych také bral, hezké dopoledne
A hodně štěstí zdraví, kolem dokola jí broukám

Zdravím paní MA-FU. Začal jsem jak jinak, než si omývám oči vodou z vodovodu. Tak! Rovněž se šťourám malíčkem v uchu a poklepávám prostředníčkem na kost. Co se týče sluchu, je to na celý život, jak říká paní Tužka a oči, jakbysmet. Mějte se! Máte to tu ložené!

A ostatní omladina?, zdravím!, i pana Klána.

Já se houpám a Slunce svítí
Já se toulám!

Zas někdy!
Milan Bukovecký
29. 06. 2014 | 08:17

dennis napsal(a):

Pod blogem pana Stejskala o zmene reCAPTCHi za Disqus jsem v desatem sloupci diskuse v sobotu 28. 6. v 9:27 se rozloucil s diskusemi na aktualne.cz. Nebylo to proto, ze bych se nerad ucil neco noveho, ale proto, ze jsem po tech peti sesti letech vycerpal svuj elan a nutkava potreba se vyjadrovat se zmenila v ochotu o blozich mych autoru a diskusich pod nimi radeji vic premyslet. Dostalo se mi nekolik uctivych reakci, za ktere neprimo dekuji.

Pri psani me poznamky jsem si vzpomnel na tento blog pana profesora Kla'na, ktery az do vcrejska byl vlastne ten s nejdelsi diskusi. Jen uz jsem nemel silu hledat rocnik a mesic. Dnes uz vim. :-)

Zdravim touto cestou vsechny trpelive diskutery a dokud zde bude fungovat reCAPTCHA, budu sem take psat. Dennis
29. 06. 2014 | 19:42

MA-FU napsal(a):

Pan Stejskal
...mám radost,že je zde REKAPČA ,ani já se nebudu přihlašovat a zůstanu tak tady..
díky,že nám ponecháte re........... možná jsem také konzervativní,ale stejně novotám neujdu.

Milá paní TUŽKO...díky za porady,ano zařadila jsem mrkev denně do svého jídelníčku ,už asi měsíc,buď ráno ,nebo večer si dělám v drtiči dobroty jako: 3 mrkve,3 lžíce ol.oleje,med ,citron 2deci teplé vody a do rozdrceného dám ořechy,mandle,sušené švestky,brusinky aj..
nebo řepa červená+ mrkev+ jablko a tam dám 4deci teplé vody,med,namletý ostropestřec semeno,citron,skořici a je toho přes půl litru a popijím dopoledne-nezhubnu ale je to energie ,co cítím že piji.Paní Tužko-ještě Vás budu žádat o poradu,pro muže..pro jeho problémy co přichází s téměř stejnou pravidelností vždy + - v červnu,ale to až příště...Jezdili jsme na Trad.Čínskou Medicínu a pomáhalo mu ,ale to bylo před osmi léty .
Možná byste něco vyčetla ve spisech O Žlutém císaři.Zatím přeji bohatou zálivku a Kazanovi sprchu,asi to má rád.Nám někdo přejel kočinu Mamušu,musela jsem jí sebrat ze silnice a pohřbít-nebylo to lehké.... na počtěnou se teším MA-FU
Pane mistře M.B.
Houpáte se,touláte se a Slunce Vám svítí....i zde zasvitne,ale momentálně vydatně prší.
Byla jsem v matičce Praze,dokonce na Homolce a pak mne napadlo jet se podívat k Vltavě na Sovovy Mlýny a na výstavu malíře Šímy a A.Šimotové a najednou na dvoře paní Meda Mládková,mluvila jsem s ní- 95 let bude letos mít,tak jsme to probraly tu" kulturní obec" jak říká jeden politik...a vyfotila jsem se s jejím dovolením ,co mi chybělo zase k jednomu krásnému dni? Poseděla v klášterní zahradě a znovu domů-do mé tiché vesničky ,taky sedím a houpám se ,ale na židli!! Mějte se moc hezky -básníku -pište.
30. 06. 2014 | 14:59

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Jdu do deště, pár kroků k popelnici, pak, alou domů. Ale, nedá mi. Musím myslet na to, že něco končí. Prší, rozhlížím se, kde si kleknu. Zkusím jít do kopce, a nad nemocnicí, na horní cestě k Ladronce, skoro vůbec nikdo nechodí, klečím u stromu a modlím se!

Totemy a Fetiše.

Úvod

Když jsem dopsal soubor básní a próz Cukrová zeď, došlo ke konfliktu mezi kamarádem malířem, a mecenášem knihy, která díky tomu nevyšla. Okamžitě jsem začal tušit, že další roky, které jsem si vymezil pro existenciální román Muž bez existence, jsou více méně ohroženy nejen existenční otázkou mé maličkosti. Pomohla tomu krize roku 2008, kdy jsem přišel o velkou část investic na umělecké projekty, a následoval krach i z držby neprodatelných akcií. Tehdy, mně napadlo psát za ztrátu iluzí tuto knihu. Vize pramenila z tápání, jak dál, zdála se, být jednodušší a lehčí, než Muž bez existence, ale trápení dál klusalo s mým pětiletým působením glosátora i blogera na Tranzistorovém nebi serveru ACZ, které se stalo jednu chvíli i prokletím. Svobodu slepé uličky, kterou nejen mně server nabídl, také umocnil strach z budoucnosti a trestu, který jsem si v podobě knihy, přichystal. Ještě ke všemu se k tomu přidala negramotná a víceletá epizoda s filmovým světem, která vyústila realizací jednoho z mých scénářů a můj nepochybně pochybný pokus stát se producentem pro další film, kdy všechny pokusy o úspěch zkrachovaly a otevřely cestu k nemoci a skutečnému pádu.


Chtělo to velkou odvahu, v takovém stavu, knihu Totemy a fetiše psát a dopsat. Nemůžu jednoznačně říci, že se, povedla. Několikrát jsem ji přepsal, spoustu věcí vyhodil, abych pak stvořil něco tak rozštípaného, možná až nesrozumitelného, soubor abstrakcí a chaosu, doufám, i ostrovů pěkna a krásy. Přes všechny pochybnosti, mnohé z mikropovídek, jakož i básní, se mi líbí, čtu je s chutí, jako by je psal cizí člověk. Texty próz bych doporučoval dělit na pravdy a fikce, či obojí nebo jiné modifikace, stačí si jen vybrat. Vzhledem k rozsáhlosti knihy, výběr je jen na čtenáři, pravdou hýbe fantazie hodně. Vzniku nejedné možné hádanky pomohla vyzývavost nadaného a rozporuplného Zdeňka Wachfaitla z Tranzistorového nebe ACZ, také trojice famózních dam, s nicky, Tužka, MA-FU a Naivka, i tajemný a hravý pan P. K., rovněž Ivan Hochmann a neviditelná ruka redaktora Libora Stejskala, zejména však, matematik Petr Klán, který byl dlouhou dobu a je, předmětem obdivu a motorem mého psaní.


Mimo toho všeho pinožení na knize a ACZ, jsem hlavně hledal spřízněnou duši autora, kterého jsem ve svém zaujetí být spisovatel, potřeboval. Objevil se, naprosto neotesaný Luděk Olšový alias Targus, který mne svými výkřiky přesvědčil, že nepíšu, tak jako on, nadarmo. Měl jsem možnost jeho dílo, zatím jen malé rozsahem ale velké obsahem, s předstihem číst a konfrontovat s prací jiných, abych užasl, jak jsou prózy zralé a neotřelé.
Píšu tento úvod a je velkou neznámou, jestli kamarád, malíř Pavel Smolík, kterému dám jako prvnímu k přečtení tuto knihu, se zapálí pro ilustrace, když se tak spálil s Cukrovou zdí. Nevím, určitě ho zkusím, je to nejlepší, co mohu pro knihu udělat.


Děkuji tímto výše jmenovaným i anonymním, za empatii a vřelost projevů vůči mně a jejich jistý podíl na celistvosti knihy. Díky tomu byla velice těžká kompozice díla, nevím, jak jsem ji zvládl a jestli se někdo z nich náhodou neurazí, omlouvám se, jestli jsem někoho opomněl připomenout, rovněž. Také bych chtěl poděkovat nepřehlédnutelné manželce Mirce, za trpělivost, a shovívavost pro mé, někdy až nesrozumitelné počínání a chování. Možná, když přivře oči, uvidí, fantazie jsou nejen pro ni, ale i o ní, vesměs o nás. Také děkuji dětem Anitě a Michalovi za podporu a jedinečnost zázraku, že jsou. Děkuji Bohu, že mi to umožnil.

Milan Bukovecký
05. 07. 2014 | 10:57

Milan Bukovecký napsal(a):

Neznámé město

Tužka, ano
MA-FU, ano
Naivka, ano
P. K., ano
Zdeněk Wachfaitl, ano
Dennis, ano
Targus, ano
Petr Klán, ano a děkuji!

Den po té

Střešní terasa Ully je gigantická. Budím se brzy a nezapomenu jako každý den psát, dnes píšu do jejího žlutého bloku, nesnáším v něm linky a její pero, bloumám papírem, saharské Slunce opaluje prsty u nohou, vyčuhují ze stínu markýzy, kolem dokola, mimo dlaždic, vadnou kusy nezalévané trávy, vítr se ani nehne, tak nějak jsem rozpačitý, má obryně pořád ještě spí, jsem zticha, nejsem ve svém, modrý je bazén. Plnicí pero. Dlouho jsem s ním nepsal. Normálně miluji jeho hrot, mile mlaská po papíru, ale tenhle hrot Ullina pera mi připomíná dobu, kdy jsem byl mogul a dostal k svátku zlaté pero, nedočkavě prorazil bombičku s inkoustem, a připravil si kancelářský papír, psal, slova byly pomačkané, na konci měly čmouhu. Smůla, říkal jsem si, neřekl jim to, sháněl kladivo, a rovnal hrot. Pak už skřípalo skoro normálně. Bylo odpoledne. Nezvyklý počet lidí se těsnil v mé kanceláři, když účetní přinesl knihu příkazů do banky a obchodní ředitel poštu. Začal jsem podepisovat dokumenty. Jak to že to nedělá čmouhy, ptal se přítel Bóďa jednoho z manažerů. Nevím?, zkoušel jsem to, ukaž, pokračoval a vzal mi brko z ruky. Hele, co´s s tím dělal? Tys ten hrot rovnal. Byl speciální, jen na podpis. Promiň!, promiňte!, omlouval jsem se a teď takovým píšu a vůbec mi to nejde, vše splývá a teče. Mama mia. Takhle by se dala popsat nedopsaná poezie, já, Ulla a láska, připadám si jak v dětské postýlce, kdy ona je jednou z žen z naší vesnice, matka je pozvala drát peří, vzájemně si vypomáhaly a v přestávce, pyšně ukázala syna v postýlce, ženy se seběhly a brabčily mě, tahaly za pindíka, lechtaly na žebrech, to všechno mi proběhlo na vteřinu v mysli, když cítím, reál ruku mé Švédky v trenkách.

To neberu, nejdříve přines kytaru, říkám krásce, dotáhne s kabely elektronické dřevo, strčím ho mezi kolena a skřípu prsty ve strunách. Slunce svítí, peče kůži, Ulla nosí Campari juice, zpívám písně Jaroslava Ježka, džemuji Vítr vane pouští a Tmavomodrý svět, sytí vášeň.

Znovu přichází večer a texaská čerň noci. Dívám se do dálky. Tam někde vyjde Slunce, pihatá Ulla půjde voňavá do práce, a já, naposledy natáhnu vlajku košile na tělo, postěžuji si na žízeň dnů, odstěhuji se do hotelu, prý vše ostatní vyřeší rozum a čas! Zatím to vidím něco jako stesk za plavovlasou ženou, naději přilepenou na patro života, možná za sníh rozkoše. Ale, včera bylo včera, dnes je dnes, zítra, alchymie lásky?, kdo ví?

Přeji hezký den!
Milan Bukovecký
06. 07. 2014 | 12:54

Milan Bukovecký napsal(a):

Neznámé město

Třicet tisíc stupňů celsia

Šmrnclo mi kolem těla, blesk bílý, elektřina a magnetismus
Švuňk zvuku, krátký prodlev, a zas, beru Farradayovu klec
Volkswagen New Beetle, v něm má echt liška bystré děvče
Zapni si pec, usuš se, mohl Tě zabít, říká, a přečkáme, tady
Koukám, moc pěkná sukně, jak nebeský list, volt z terakoty
Můžu si sáhnout, ale moře vlní, v kilometru bouřkové mraky
Mám strach, že v kolizi se srazí a spustí křivolaké elektrony
Chytni mě klidně za ruku, říká žíně a společně, bez legrace
Se, mačkáme, kopec nad námi dostává nádivku, přísaháme
Naší lásce až za hrob, i když nás spasí domy s hromosvody
Poslední beng dozní, už jen trochu leje, hledám deštník
Na záliv se valí pára, chválím mistra Farradaye

Opatrujte se!
Milan Bukovecký
09. 07. 2014 | 10:28

MA-FU napsal(a):

Mistře -pane M.B.
Přečetla jsem a zhluboka nadechuji a co nejtiššeji ,abych "nerušila" vydechuji...
Jsou to pecky...je to Farradayova klec-je to třicet tisíc stupňů Celsia...
Sedím na terase a čekám na hromy a blesky,aby napětí,které tu probíhá,bylo vyrušeno a vzduch se uklidnil a tím i já! Předevčírem jsem viděla padat poprvé za toto léto-hvězdu.
Nebudete věřit,myslela jsem na Vaši Knihu,zda bude vydaná?? a tady mj. vše ve Vaší odpovědi..
Nejvíce mne dojalo ,že pokleknete a modlíte se a potom "tři famozní dámy" Tužka,MA-FU ,Naivka....................Hvězda nesla k Zemi naději a světlo...věřím tomu.
Pane Mistře pište a přinášejte tím radost...díky MA-FU
09. 07. 2014 | 18:09

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,.....dobrý večer, Neznámé město,....dobrý večer, pane Petře Kláne,....

První život,....stejně, ..... jak asi vypadal první, ten úplně první život,.....život podle dnes stanovených biologických kritérií,.....
Už mnoho let si nekladu otázky o kterých vím, že na ně není možná přesná odpověď.

Počítání mě učarovalo na samém počátku, když jsem se s nám seznamovala, právě pro tu jednoznačnost výsledku. Jistěže i v matematice jsou kapitoly kdy se jediného výsledku nedoberete,....ale k těm jsem se dostala už s tím zaujetím pro matematiku.

Jak Vy ji krásně umíte vnořit do oblastí, .....kde bych ji nikdy nehledala,....díky za blog.

Napíšu i pro pana Milana Bukoveckého,....jsem poctěna, že si mne opakovaně připomenete. Už mám připravený náčrtník a tužku mám vždycky poruce,....takže se chystám,....budu si číst Vaše texty a současně načrtávat vidiny, které mi evokují. Nejlepší jsou ty prvotní,.....v nich je ještě neupravená fantazie,....s každým dalším čtením to vylepšuji,...teda, myslím si, že to vylepšuji,......mám těžký absťák spojený s malováním,......chodím kolem skříně s pomůckami,...představuji si, jaké si udělám zatiší a začnu malovat,....která barva bude dominantní,....a pak se honem rychle vrátím do reality a jdu splnit povinnosti dne.

Dokážu se vžít do Vašich pocitů spojených s tvorbou a hledáním těch nejlepších a nejvhodnějších slov k vyjádření toho, co nosíme uvnitř vlastní tělesné schránky. Předkládáte je zde jako záblesky,...připomíná mi to kolotoč,....než se otočím o třistašedesát stupňů, už je v průzoru jiný děj,...a já se těším na další řádek Vašeho textu, na další otočku kolotoče,...na to, co mi bude dovoleno zahlédnout z Vašich životních záblesků,.....v tom je to kouzlo,....musím si pamatovat, .... musím skládat mozaiku z Vašich vět,.... jsem zvídavá, chci vědět víc, ..... srovnávat s vlastními zažitky,......zatím mám kontury a nějaké detaily,.....takže čekám na další kamínky a jejich záblesky,......
Díky,...Tužka.
12. 07. 2014 | 00:20

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro MA-FU, zdravím Vás,...přeji krásné a příjemné léto.
Napíšu informaci, třeba o ní víte. Fakultní nemocnice v Hradci Králové bude letos na podzim otevírat novou část, která se bude věnovat tradiční čínské medicíně. Spolupracují na tom přímo s čínskými lékaři, čínská strana to převážně zafinancovala. Tenhle projekt se ,.... přískokem vpřed,.... od prvopočátku, dělal deset let, takže naše republika bude mít první nemocnici s tradiční čínskou metodou léčení. Léčba pacienta bude začínat stanovením diagnosy našimi evropskými metodami, a když si bude pacient přát, bude mu nabídnuta možnost léčení, pokud to bude v silách čínských lékařů, kteří tam mají také pracovat,....tak mu budou nabídnuty postupy podle tradičních čínských metod.
Několik našich lékařů bylo dlouhodobě na stážích v Číně,....jen jsem se zatím nedozvěděla, jak se k tomu postavily naše zdravotní pojišťovny.
Oni , ..... pracovníci hradecké nemocnice,.... jistě mají i své internetové stránky, zatím jsem po tom nepátrala,....chystám se totiž, že do Hradce si dojedu a "vokouknu to tam".
Jak je mým zvykem, prolezu to, a dám se do řeči na informacích, sednu do bufiku na kafe a budu pozorovat cvrkot.
A co zjistím, tak tady napíšu, ale příští týden to nebude, kalendář je až přeplněný povinnostmi.

Chtěla bych pozdravit také pana Dennise,....vítejte v Neznámém městě, i na Vaše příspěvky se těším,...když jsem je v časech "zlaté dobré kapči" zahlédla, vždycky jsem si je četla,.....tak neváhejte,.....a ozvěte se, že jste vstoupil do Neznámého města.....Tužka.
12. 07. 2014 | 00:51

Milan Bukovecký napsal(a):

Paní MA-FU, děkuji! Je to ve mně, jako v koze, jak říkával pan Hrabal.

Paní Tužko! Díky za rozvinuté fantazie. Děkuji!

Had

U Petřínské Eifelovky, jsem poprvé v Praze uviděl hada
Bloudil, měl zbytečný zájem vzít ho z kamene a asfaltu
Nestačil plazovu kvaltu, ohnul luk rozhledny do fantazy
I dnes mě čekají trable, vítr drhne Telekomunikační věž
Ježto, jen jdu po oválu Ladronky, vnadné střely žen řičí
Blíží se bouře, a tuto řež snad zvládne nobles mokasína
Pak šlapu trávu, a pendrek hada má žluť kuky za očima
Čím se plazí je šotolina, krtí posečenou trávu, jsem osel
Chci sežvýkat jeho pruhy užovky, náhle mě strach zryje
Krovky nebe lijí a hází vodu, skoro kýbl, pleskám, běžím
Na cestě domů za zvuků hromu, leží všechny ty polypy
Dráp cesty špitálu, jsou drát-vodič, sulc terče pro ránu
Pořád nával, za okny tak děsí dítě, má obvazy na hlavě
Mává, ať stojím, a právě, jako lidé, když se potkají, mu
Místo podání ruky, pusu posílám, snímám z něj běsy
Mizí kdesi, a další blesky si na sebe nebe věší
Myslím, že už jsem ho vypek´
Čeká mne horký čaj

Přeji horké dny a teplou vodu v rybníku!
Milan Bukovecký
12. 07. 2014 | 21:48

MA-FU napsal(a):

Krásný den nedělní všem....

Včera jsem byla návštěvou v městečku Úterý v Tepelské kotlině,přišlo velké osvěžení v podobě varhaního koncertu,popovídání s přáteli na farní zahradě-v konírně vystavená díla dvou umělců,zajímavé ,provokující fota mj... potkala jsem zdejší blogerku paní Hradílkovou,,doktorku Šiklovou...a své milé přátele s kterými je radost posedět.
Milá paní zahradnice mi přivezla jahůdky -sazenice ,ekologicky pěstovanou zeleninu,včetně brambor,dámy z místního sdružení Bart napekly dobroty jako mraky řezy,Pavlova s borůvkami, perníky jakož i jiné dobroty,byly to vzácné chvíle soudržnosti a souznění-bez chvatu a závistí,vyprávění nebralo konce a ještě jsem se dozvídala zajímavosti okolo natáčení "Zdivočelé země" ,tak dnes v neděli doznívají vzpomínky.
Kapku jsem se tu podělila o ně.
P.S. Díky paní Tužko,také jsem cosi zaslechla o TČM v Hradci...zřejmě se o adventu dostanu do Gočárova města-tak se také vyptám...
Pozdrav mistrovi pera a plodného psaní,plného životních zkušeností a úžasných výjevů a obratů...jen takový je mistr s obrazotvorností!!!
13. 07. 2014 | 13:58

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Ulla

Šel jsem přes most, měl tašky plné nepoživatelného jídla. Kolem se válela mlha jak z prasklého potrubí teplárny, nos sál páru. Ne, vůbec to nebylo na rýmu, to jen v něm nezvladatelně seděla vůně Ully Andersson, něco jako pohádka Alenka z říše divů, noční let od Saint de Exupery a včerejší hurikán. Krásné snění, když zatroubí divocí dorostenci, co jakože jdu pěšky, nechceš pomoct?, odmítám, skoro je noc, jsem sám, naposledy šel tudy Kristus. K hotelu lze jedině přes trávu, nebo autem po asfaltu, chodníky nikde. Už z dálky je jasné, něco napínavého se děje. Zrychlím, igelitové uši igelitek vadnou a zařezávají se do prstů a ještě než dosáhnu bezpečí hotelu, náhle se na mne otočí skoro celé stádo jakéhosi divadla, jen vteřinu předtím vidím tři nahé chlápky s rukama nad hlavou, klečí na ploše u benzinové pumpy. Komando pátrá chvíli mým směrem, oslepí, ale, skoro je nezajímám, pak už jen některé reflektory šajní, z jejich záře vystupují tři děsně tlustí chlápci, pochodují, pušky mají ostře nabité, hrají si, jen střelit, chechtají se, když mně uvidí, znovu ta tma, jenom jeden z nich a baterka jdou, pokládám tašky, za jeho zády policajti pomalu postupují ke zločincům, pouta drží v rukách. Posraný až za ušima vytahuji pas, totalita ve mně se nezapře, hledám na nebi rudý prapor se srpem a kladivem, abych do něj zabalil všechen ten vzdor a strach, a kdyby se fízl zeptal, co jakože se třepu, odpovím, je mi zima soudruhu. No, Milan, Czech republic, znám, jo, je to tam jak je Bosna?, tam, co je sníh? Jasně comrade, Bosna, rozchechtá se, co tady děláš v trávě?, ptá se. Máš rád Texas? Kde bydlíš? Odpovídám, pracuji v bance! Mám rád Texas a jeho krávy! Bydlím tady, v Hollyday Inn! Ano, je to tak, potvrdí u vchodu Ulla, přebírá mne, mění za úsměv, strkáme se do výtahu, okamžitě si nárokuje službu za jakousi záchranu, jsem celý zpocený, rozklepaný a vyděšený, nezpůsobilý. Stejně to nejde, říkám, hotel je nízkopodlažní, rozpláclý až k dálnici, výtahů je málo, měla bys průšvih, ale, svléká si mne hned za dveřmi pokoje, sakra, nevím, jak to poznají, že mi to tam můžou udělat, trhají ze mne hadry celý život. Tiše spolupracuji. Dobrá hodinka, pořád ještě nejsem, den za mnou, noc přede mnou, nekonečné jsou jako její stehna. Umeju si Tě, říká a obsazuje. Můj nádherný blonďatý Adolf Hitler. Myje mne, je nahá a biologicky správná, ou ou tak ouzká, do vany se se mnou nevejde. Přinese z ledničky vodku Absolut, pijeme a odpočíváme, teď myju já, projíždím prsty a krémovým šamponem všechny její zákruty, jsme namazaní, v posteli pak ležím u jejího bříška, dívám se na neuvěřitelnou délku nohou, fascinovaně koukám na pohyb prsů, malý Buby do ní šťourá. Připadám si jak Bernie Ecclestone s jeho Slavicou, chci mít jako on děsně velkou ženskou, a vést ji jako krásnou kobylu na přehlídku Svět, kde nic není zadarmo! Vodku jsme už dopili, jdu pro slivovici, napij se, říkám Ulle, je to moravský kokain, čeká nás toulka po hvězdách, chci ji v Tobě utopit.

Hezký den!

Milan Bukovecký
21. 07. 2014 | 11:23

Milan Bukovecký napsal(a):

Momentky léta

Jako každé léto, se pud cení na příval žen
Vždy chválím, jsem každý druhý, udivený
Máchají vlasy, jak vlají, plují průsaky dne
Letní sukně prosvítají, vše co tají, ukazují
Vnímám ten vjem jako dar, jen se vzdálí
Můj hold mizí, a kolem kol jiné údiv válí
Jejich námořnická trička s kruhy od prsu
Pak krčí sochaři sádru opusu na bustě
Jistá žena jde za mnou po cestě
Krásná, nejistá a osudová
24. 07. 2014 | 10:41

Milan Bukovecký napsal(a):

Město

Na konci Ztracené ulice hráč otevírá víko piana Steinway
Ječí ego páva, traumatický vějíř per, hází oči po Vesmíru
Na Té mapy obzoru poet zdobí z koše obrys vzducholodi
Na konci pozice zpívá, držím se, lásko, Tvého těla a duše
Hlediště ruší, čert schválně přitočí jeho ovoce na jeviště
Prach systému včas umění zasype, sežene roboty šmíry
Teď je každé město velká díra, není koho, kdo ji zasype

Hezký den!
29. 07. 2014 | 10:52

MA-FU napsal(a):

Pane mistře Bukovecký

Dnes jsem na Vás myslela,jak byste popsal situaci,která byla pro mne nepopsatelná a ojedinělá.Přijela jsem k lesnímu rybníku,poprchával teplý déšť a já vylezu na hráz a jsem tam sama ,sama s vodou,stromy,koa a jinými kapry,úžasné až jsem se bála plavat na hlubinu,co se stane??, počítala jsem tempa,neb jsem si předsevzala uplavat 500 temp,ale nechtěl být konec.Potom přišel pán s vnučkou a bylo veseleji,ale jak to? uprostřed krásné přírody,najednou ta stísněnost?? Ale fakt je ,že mě bylo mooooc dobře.
Pozdravuji Vás a všechny,co sem nahlíží.....pište ,vždy se těším-já to neumím.
Pane Stejskale-díky za reCAPTCHu
29. 07. 2014 | 22:03

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Sauna

Keře rybízu prolezly kopřivou, splynuly s jeho listím
Trhám do košíku, čichám strach, jak z břízové metle
Jednou mne s ní lázeňský finské sauny dost sešvihal
Měl jsem obavy z ledové studny v jezeru, vhupl tam
Pak sebral slitek bosé nohy a sníh sebou nazpět vzal
Připekl ho na žhavém kameni, zasyčela píšťala páry
Samé láry fáry, obírám rybíz, sykám ouvej, je to tak
Žahavka pálí, bobule žuchá o košík, bude rudý džem
V troubě upeču kulatý koláč, otevřu víko, vhrkne žár
Znovu mi připomene břízu, vůni sešlehaných zad
Je červenec, mokré dny nesou léto

Přeji teplou vodu v rybníku! Večer pošlu něco o strachu a vodě z knihy Sako a kabát!
Opatrujte se! I tvrdé jádro Neznámého města!

Milan Bukovecký
30. 07. 2014 | 14:29

mila napsal(a):

MA-FU

V R U K O U Ď Á B L A


JUDKA UŽ NEPOSLOUCHALA. Nevšímala si mě, ani ukňučeného tónu, ani bolavého těla. Ucítil jsem kdesi brousit zobák supa. Veškeré hodnoty a cit se rozplynuly do pokoje. Spala. Otázky a odpovědi visely ve vzduchu, ztrácely smysl. Neměly adresáta, nedávaly šanci na odpověď. Zbyla cena výčitky, body se rovnaly nule. Pomalu a citlivě jsem ji sesunul. Nic jiného, než voda nepomůže, tak jsem si říkal, posadil se na dno vany, pustil sprchu, hubicí sprchoval hlavu, napnula kůži, jak blánu na buben. Všechno bylo jasné. Voda vybubnovala Komonczyovou. Chtěl jsem ji držet v náručí, plakat jí na ramenou, dívat se na ni, jako na něco rovného, neopakovatelného. Definitivně mi její obraz splynul s babičkou, byla tak krásná, ačkoliv jsem ji krásnou nikdy neviděl. Obrazy a zažloutlé fotografie mluvily, krásná byla, Komonczyová se jí neuvěřitelně podobala. Vypnul jsem sprchu, zašpuntoval vanu, nechal téct kohoutek, přivřel oči a viděl, že celá ta doba s Judkou byla promarněná chvíle. Žena, která mi nerozuměla, nepotřebovala mě. To s Annoumarií, to by bylo jiné. Co všechno by se s ní dalo dělat. Ještě víc jsem je přivřel a viděl, čekám u jejího baráku, přichází v letních šatech. Zapadá slunce, prosvětluje látku, maluje nádherné tělo, šustivý vítr obepíná vlasy obličej. Spěchá, vrhá se mi do náručí, políbí mě, jazykem vniká do pusy. V tom okamžiku jsem usnul. Celý ten flák masa, unavený mozek a blázinec imaginace spočinuly v rukou ďábla. Vana byla velká. Stará poctivá litinová vana. Svítiplynová karma už dávno nehořela, tekl pouze čůrek vody. Pojistka plynové karmy Junkers mi zachránila první život. Nebyl však konec. Komusi bylo jasné, že se neotrávím, ale stačil lok, utopím se. Tak to bylo. Voda lehce šplouchla do úst. Vnikla, aby zabila. Tiše a nenápadně. Ještě, že mozek bděl, ruce automaticky bouchly na dno vany, aby mě zachránily. Správný pokyn, správný úkon, hlava nad hladinu. Ale, jen jsem proklouzl, znovu ten lok. Mozek, ruce, hladina. Ďábel hrál špičkou nože limpopo, voda stydla, probudila mě, uvědomila, je čas sbalit fidlátka.


Stahoval jsem to ze sazby, nějak se to zašmodrchalo. Možná budu muset ještě jednou.

Hezký večer!

Milan Bukovecký
30. 07. 2014 | 21:39

Milan Bukovecký napsal(a):

Udělalo to mila! No, no no!
30. 07. 2014 | 21:42

MA-FU napsal(a):

Pane Milane-milo
Vy to umíte napsat!!! To je radost číst.Vaše snění-jen ne do utopenííííííí!!!!!!!!!!!
Pane Milane B.-moc si vážím-že tu koresponduji se spisovatelem.Opravdu!!!

Zdali paní Tužka už maluje-???? Nic nesděluje a pak-to jsou pane zážitky......

První srpen dnes je DD .Tak snad dobrou noc..... MA-FU
01. 08. 2014 | 22:33

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Mormon

Američan, Jeff Carlsson má tři manželky a milenku, Švédku Ullu Andersson. Bydlištěm je Jeff hlášen v pouštním městě Henderson, stát Utah, žije tam se svou první ženou Deborah, druhá žena, Číňanka Liu, bydlí na ostrově Guam, třetí, Denise ho čeká na ostrovu Tasmánie. Manželky jsou jeho život, stará se o ně na cestách, navštěvuje je, poctivě se modlí k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, dodržuje u nich pondělí a programově nedbá zákazu polygamie. Velkou roli v tom hraje síla peněz, které Jeff po celém světě vydělá. Jeho loďařská firma má licenci na výrobu a prodej potravin, tabák, zbraní a alkohol. Mormoni inkasují z jeho příjmů astronomické příspěvky a krytý dallaskou přítelkyní Ullou, která jeho výdělky soukromě utrácí nejvíce, investuje jejich nepoměrně vyšší přebytek do rolla světového obchodního střediska, banky Chase Manhattan. Podle něj, odtud, z téhle aglomerace a bank, pochází největší zlo na světě, tisknou se tu peníze a iniciují války. Iniciátor je, ale po svém, i Jeef. Rád poslouží bance a výdělku v utajení, kryje ji, je k dispozici všem těm chlapům, kteří peníze na specifický byznys přinesou. Stačí, že zavolá Bill a Jeff se po dohodě urychleně dostaví, stafáž mu dělá Ulla, vaří všem kávu, muži úplně šílí, jak hodí nohu přes nohu, vezme blok a píše těsnopisem přesně a dopodrobna zápis z jednání, v celém jeho smyslu dokáže stvořit právní formu, Jeff diktuje obsah, má licenci na spekulace, skoro vždy, jako první vloží dvacet pět procent limitované částky, někdy ještě přihodí, je to velký krok k pobídce ostatních, dnes jde minimálně o 700 % výdělku, jistí ho poradenská firma Ernst a Young, muži přihazují, deal je na jednom z ostrovů Karibiku, daně jsou minimální. Koupím Ti stadion, slibí Jeff Ulle, když ji poveze do hotelu, je jedním z akcionářů sdružení 11 hotelů stejného jména ve městě, nechá ji v něm samotnou na všechny nástrahy dvacátého století, které vymyslelo orgasmus. Ulla má na něj momentálně pouze dva muže, Jeffa a mne, který se poočku díval, jak spolu přijeli, šel jsem za nimi do garáže, kilometrovou pasáží, boháči ji udělali proti úžehu, předtím jsem sjel s asistentkou Felicií výtahem dolů, šla kouřit na náměstíčko. Sedíme ve třicátém patře, máme v něm rychlokabinu ze zlata a ebenu, táhne za sebou anakondy kabelů, má asanda kulí buličí oči, je nešťastná mezi těmi všemi bankéři z celého světa, šťouchají jen peníze, jeden do druhého kol dokola v kruhu, aby se k nim nikdo nedostal. Nemohl jsem ji pomoci, oblečené jak markytánka Napoleonovy armády.
02. 08. 2014 | 21:21

Milan Bukovecký napsal(a):

Pokračování

Mám Ullu a dívám se na Jeffova děsně starého a líného Lincolna, rohy býka na kapotě a tropické pneumatiky, s bílým pruhem. Někdy v něm jezdí i Ulla, já nesmím. Oba jsou u mých šéfů a potají se přesunou jiným autem, do obchodního centra Chasse. Mají to 5 mil. Proto si můžu vůz prohlížet, garážmistr nese klíčky, chtivě mi je dává. Sedím vzadu, muž bere za volant. Dotýkám se kůže, na které Ulla seděla, kňučím. Jsme v autě dva zvědaví muži, každý má své potěšení. Spojuje nás krok do luxusu, přesně zrestaurovaný a neuvěřitelně dokonalý interiér, astronomicky drahé auto. Vracím se. Asistentka na náměstí banky kouří jednu za druhou, pořád hledá oběť. Nepozorovaně ji obcházím, vracím se do horka ulice. Kus po pravé straně stojí obchoďák. Mají tam pro mamánky buráky a pušky. Nechám si ukázat Remingtonku, mířím na figurínu klauna. Myslím, je to Jeff Andersson. Omámí mne chvíle slabosti, ztrácím glanc. Udivenému prodavači zbraň vracím. Šacoval mne na koupi. Nejdříve si prohlédl francouzskou modř obleku, pak hodinky a boty. Škoda, taková krásná puška, říká a otáčí se na dalšího zákazníka. Škoda, odpovídám a třesu se hrůzou po celém těle. Démon mne ještě zkouší. Vracím se do kanceláře, výtahář stojí způsobně v pozoru, je to chvíle, než vrazím do kanceláře, asistentka pořád ještě loví, bojím se její sexuality, a možného náporu, běžím na bathroom masturbovat. Vracím se vzdušně zpátky, a vím, že mne po tomhle v žádném případě nedostane, jsem jenom Ully.

Díky paní MA-FU, také si rád s Vámi dopisuji, jsou to podněty, které mne nutí psát. Paní Tužka mlčí, asi jí někdo šlape na kuří oko. Zdravím paní Naivku, pány P. K. a Zdeňka Wachfaitla, zejména pana Klána a dámy a pány, které jsem nejmenoval. Říkám, pište!

Krásné dny přeji!

Milan Bukovecký
02. 08. 2014 | 21:22

Milan Bukovecký napsal(a):

Mormona jsem musel upravovat a přepisovat, jinak by mne neodeslalo. Fajn, alespoň takhle!

Hezký večer!
Milan Bukovecký
02. 08. 2014 | 21:25

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro paní M-FU,.....
....pro pana Milana Bukoveckého,....
....díky, že píšete,....těšila jsem se,......pane Milane Bukovecký,....taky se tak ráda vracím k starým zážitkům,....říkám si, jen je nezapomenout,....jen aby nevybledly,....aby stále zůstávaly,......
....protože jsem včera s hrůzou zjistila, že mi stárne duše,....totiž,....vzdávám se dobrovolně dalších jiskřivých podnětů,....stále častěji vyhledávám samotu,....úplně si v ní libuji,....dokonce mi včera ani nevadilo, že mi při práci na zahradě neastoval ani jeden ze psů.....byla jsem tam sama,...rozhodla jsem se, že vykopu brambory pod natí, která usychá,....brambory jsem zalila jen jednou,.....u nás málo pršelo,....trochu jsem pokropila povrch, abych do toho dostala rycí vidle,......byla to rasovina, sucho,....brambor moc pod nimy nebylo,....psi si vyhlédli nejchladnější místo,....tedy,....mám pro psy a pro sebe taky, kruhový prostor osázený kolem jalovci/ odpuzují mouchy a komáry/, je stále zastíněný,....a tam jsem psům vyhrábla dolíky, naplnila říčním pískem,....zakropím ho,....oni si do toho lehnou, jsou chlazeni od mokrého písku a ve stínu,...pes se totiž nepotí,...ochlazuje se tak, že na vnitřních stěnách tváří v tlamě rychle vylučuje tekutinu,.....proto mají psi za horka otevřené tlamy, aby tekutina odtékala a ochlazovala je.
....takže jsem vyrývala brambory, součástí práce byla i koupel ve vlastním potu,....a byla jsem při tom docela šťastná,....že s nikým nemusím mluvit, nic řešit,...prostě nic,.....jen to dlabání kobzolí,.....fakt jsem je vydlabávala z na kámen ztvrdlé vyschlé půdy,......a tak jsem zbývající rostliny pak večer zalévala,.....zalévala jsem i stromy, trávník,......a vnímala, jak mi stárne duše,...

Touto dobou jsem měla být ve společnosti party z práce,.....klasika, sobotní opékačka,....ááále,....dokonce jsem zaplatila taxik, aby jim dovezl slíbené ovocné koláče, co jsem upekla,....protože, kdybych jela sama, tak mě nakonec přemluví a zůstala bych,...a mně se chtělo být jen sama,......a nechat dál stárnout duši,.....nebo,....že by potřebovala pookřát, v té samotě,....?,.....asi stárla,.....

Ještě zítra nechám duši ať si stárne,.....ale od pondělka utrum,.....budu ji muset přinutit k nějaké omlazovací kůře,......ještě nevím jaké,.....do pondělí času dost,......

Díky, pište, ať se potěším,.....Tužka.
02. 08. 2014 | 23:26

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro pana Petra Klána,....díky za nový blog,....
Imaginární,......vynechám vazbu na matematiku a přesunu se do vzpomínek,....co opravdu ryze imaginárního mi vstoupilo do života,...nebo,...co jsem se rozhodla uskutečnit. Díky svému Andělu Strážnému jsem ty imaginární záležitosti přežila.

Někde tady na Aktualně,.....na Vaších blozích to nebylo,...jsem psala o tom,.....jak jsem v růžové noční košili šplhala po ruské raketě asi i s jadernou hlavicí, protože celé osazenstvo obsluhy bylo v bílých atomoblečcích,....

Ale po pořádku,.....hluboko v totalitě,......žila jsem v té době ve městě, kde byla velmi početná posádka okupační armády a v jiném malém městě jsem si koupila starý dům a rekonstruovala jsem ho,......
....vždycky, když se přesouvala okupační armáda,...nejčastěji v noci, tak na celém okresu vypli elektřinu, abychom na ně neviděli,....zato je bylo slyšet,.....hukot tanků, obrněných transportérů,...auta, připojená děla,...raketomety,.....a občas i rakety.

Tu noc,...bylo už po půlnoci, mě vzbudil řev motorů, takový, jaký jsem dosud neslyšela,.....šla jsem v noční košili se podívat k silnici, co se to děje,....transportéry a na nich skutečně veliké rakety,......stála jsem schovaná za stromem a pozorovala je,.....
.....ovšem, poslední raketa při projíždění městem na křižovatce chybně odbočila a dostala se na malé náměstíčko s parčíkem stoletých stromů,....a nemohla se vytočit,....obsluhu tedy napadlo, že raketu trochu zvedne, aby se délka tím pádem zkrátila, ale,.....při couvání narazil zadkem do staletého dubu a špičkou rakety do domu,....na domě dráty,....špička rakety pěkně pod nimy napasovaná,......obsluha vylezla z kabiny, přijel i gazík s doprovodem, všichni v atomoblečcích okukovali situaci,....kukly si ani nesundali,....ručními svítilnami nasvěcovali problém,....

V ten moment jsem udělala zcela imaginární rozhodnutí,.....běh domů,....byla jsem bosa, jak jsem rychle vyskočila z postele,....tak trapem domů do baráku, kleště kombinačky,....rukavice pro jistotu,....ale byla jsem skálopevně přesvědčená, že dráty jsou od telefonu a rozhlasu po drátě,...ale co kdyby,....

Doběhla jsem zpět na náměstíčko, osádka obcházela, gestikulovala,....a já s cvakajícími kombinačkami šla k nim, geniální nápad,....několik se jich otočilo a sundali z ramen kalašnikova a namířili mi na břicho,....něnádo, něnádo,....bylo slyšet z kukel atomoblečků,......

V té vypjaté situaci jsem si vybavila potřebné věty z ruštiny a začala je přesvědčovat, že jim dráty na domě odštřihnu a špičku rakety uvolním,....a že tam elektřina nět,......tím jsem si nebyla jistá,.....a oni asi taky ne,...protože mi jeden z nich zabořil hlaveň kalašnikova rovnou do pupku, a stále opakoval,....něnádo, něnádo, idítě damoj,...../Tu růžovou noční košili mám s otiskem kolečka hlavně dole ve sklepě na památku, zabalenou ve vrstvách alobalu, protože jsem si tenkrát myslela, a nevím do dodnes, zda nebyla ozářena, a já taky, ale na sobě jsem nijaké problémy nepozorovala./

Domů jsem nešla,....asi velitel,.....mu vzal kalašnikova,....a mě ukázal na raketu,....takže jsem šplhala po raketě,....v růžové noční košili, naostro, plochu rakety mi jeden okupant osvěcoval svítilnou,....udělala jsem pár cvaknutí, dráty praskly,...spadly na zem, nejiskřilo to, byl to rozhlas po drátě,.......opatrně jsem zase slezla,....do dnes to nechápu, asi ty strachem zpocené nohy mě na ní užely,...protože jsem se začala při realizaci imaginárního nápadu proklínat, a prosit Anděla Strážného o ochranu,...

Dokončím,....Tužka
03. 08. 2014 | 00:22

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,.....víte, že mi velitel zasalutoval a řekl ....spasíbo,.....
......když jsem odcházela,....vlastně jsem couvala,......nějak jsem měla dojem, že jak se otočím zády, dostanu dávku,....vždyť jsem byla svědkem jejich selhání,....takže jsem odcouvala až ke stromu, schovala jsem se za něj a čekala, zda tam některý z nich nepříjde,.......nepřišel nikdo, vybalancovali s raketou z náměstí,....za neskutečného řevu motorů odjeli,......

.....A mám na tuto událost svědky,.....obyvatelé toho domu stáli za záclonou, viděla jsem je, když jsem dolezla ke zdi a k drátům,.....Až teprve, když okupanti byli odsunuti, mě ten pán oslovil a říkal, jak se strašně báli, že jim rozboří dům, nebo že to bouchne,........

Taky jsem se strašně bála,....a přesto udělala imaginární zkratové řešení,....

Tak to bylo jena z imaginací, ..... mám v zásobě další, jsou stejně imaginární,.....dnes už si dávám víc pozor, raději si vybírám řešení z reálného okruhu možností,....

Přeji krásné, dny příští,.... všem návštěvníkům Neznámého města,....třeba i s nějakou tou imaginací,.....Tužka.
03. 08. 2014 | 00:44

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Mám rád Vaše sepětí s přírodou. Vyprávění má sílu ducha a vypovídací schopnost. K jeho více-generační zkušenosti přidáváte vlastní pohled a vědomost, posilujete obecnou sílu myšlenky, dává ji obyčejnost a předkové. Jsem rád za čas, který nám věnujete.

Kobzole a duše

Poslali mne pro dva kýble brambor, beru ještě jeden. Nesu malé rycí vidle z výprodeje, velké a neohnutelné jsem ohnul. Slunce visí na nebi, hřeje. Nejdříve trhám pýr a plevel. Značkuji tím řádky, které budu kopat. Posledně, když jsem ryl, byly v nich velké hlízy. Polední žár přibíjí k poli. Přemýšlím o duši, kdy mi ji do těla napumpovali? Dnes se dá vše spočítat. Zjišťuji, že nesplňuji předpis výpočtu, nevím, v kolik hodin jsem se narodil. Přesouvám se do nebe, levituji, myslím, že se tam dovím víc, automaticky dobývám první obří brambor, má lidské tvary, je to tlustý chlap, pak další, Věstonická Venuše a jiné artefakty i normální ovál. Stačí šest rostlin a dva kýble jsou plné, na třetí, normální, potřebuji rýpat tři uschlé trsy a finíto. V celém tom nesklizeném dlouhém poli je po mně uklizeno, přemítám o bramborách, asi je příště budeme sadit na vedlejším pozemku, agronomicky myslím, ať si zem odpočine, hlína se připomene a zamotá hlavu, potím se, za chvíli myji hlízy, chladím si vodou tělo, začínám patvary škrábat, budou k obědu, chvíli potrvá, než odřu slupku, do hlavy mi leze Feliša.

Felicia

Potomek ruských Židů, Felicia Rosenbaum, vyhnali je bělogvardějci Kolčaka, tohoto času má asistentka, si po svém vysvětluje égaliberté vztahu muže a ženy, sedí se mnou v Fashion Café, dal jsem za její vstupné 25 USD, chci vědět, co si o mně myslí, co Ulla, jestli to na mně praskne, co šéf, jak to ona vidí, jestli u nich vydržím. Felišo, vševědoucně ji oslovuji, objednávám kafe a zákusek, máme to kousek od banky, šli jsme pěšky. V Down Town jsou na to chodníky i když po nich nikdo nechodí, jen fintiví cizinci, jsou zaměstnaní v bankách. Chci s Tebou chodit, říká ultimativně Felicia, Ulla mi nevadí. Neblbni, Felišo, jak si to představuješ?, já Ullu miluji, oponuji. Budu hostovat, když Ulla nebude moci a Carlsson bude doma. Co Ti to udělá?, zrovna teď to můžeme zkusit, nikdy neříkej nikdy! Fajn, potvrzuji neodpovědně, zatím nevím, co mluvím, je to na velký průser, žádná růžová cesta, objednávám nápojový lístek, tady se o něj musí říci, normálně ho nenabízejí. Víno je příšerně drahé, pijeme a plkáme. Zkusím to rusky. Lahev je málo, pozoruji šťabajznu, její nápor, ale, musíme do práce, porušuji pravidlo, zaměstnavatel se o nás stará, normálně konzumujeme jen u něj, překračujeme i přirozené tabu, s nikým si v práci nezačínat. Jdu na bathroom, jde se mnou, hlavou mi blýská Kristýna Benková a bludné balvany u Tanvaldu, šli jsme od jednoho k druhému, ležela na nich, také Feliša se nastavila v dámské kóji na mramoru Café, zkusili jsme žulu i v práci, pak už to bylo v autě, znovu a zas na chodbě jejího bytu, na koberci a v posteli, chvíli jsem zajatec Gándího verze dvacetiletého zadržování semene, ale ráno už muselo ven, tlačí práce, Feliša zůstává, rajtovala a nemůže chodit, prý si dá příště pozor, uzavřeli jsme dohodu, vocaď pocaď, alespoň dnes tak myslím!

Přeji hezký den a smyslné léto volné duše!

Milan Bukovecký
07. 08. 2014 | 11:29

Petr Klán napsal(a):

Milá paní Tužko, vážení a milí,

mnohokrát děkuju, pokaždé když přijdu, je mi s Vámi moc hezky.

Paní Tužko, děkuju za skutečně imaginární příběh, takový by ani kámen nezesílil.

Před několika lety při cestě do Litomyšle jsem před Vysokým Mýtem v krásné krajině odbočil do Vraclavi podívat se do barokního areálu poutního kostela sv. Mikuláše. V tiché okolní samotě mě stařičký průvodce pustil dovnitř. Byl jsem sám v silném chrámovém prostoru s barokními plastikami, které byly jako z kamene. Neschopný pohybu, v mysli vnímající jasné světlo a příval nových myšlenek. A nakonec otázku "Žiji ještě?"
Imaginárno souvisí s novými myšlenkami, které bezpečně převádějí přes přicházející překvapení nebo představu tragických lidských poloh. Hodně nových myšlenek Vaší duši.
07. 08. 2014 | 12:10

Z.W. napsal(a):

M.B.
díky za pozdravy.
*
Pane Kláne,
říká se tam správně - na Vraclav....
Místní jsou pořádný Kujebáci a mluví tam trustenicí, šak nedaleko je Trusnov a podobné sektářské vísky. Používají substantiva v obráceném gardu než je v češtině od Prahy běžné, je tam zřetelně cítit přechod mezi českým a moravským prostředím a ještě s příchutí různých jazykových ostrovů. Můj most s potokem a mlýnem je nedaleko....
U Mikuláše býval lázeňský pramen, a ve skalách za Luží živá voda. Příště si tam zkuste ještě Domoradice a Bílý Kůň, jsou to úžasná místa v očích pražáků. Rozložíte se u Žižkova stolu, s ptáky ve větvích. Rozjímat můžete v místech kde nic není, schoulen do sebe a schovám před zraky a pokušenímí světa, jen ptačí křik ve větvích poléhavých dubů vám bude připomínat a naznačovat čas takovéto polní mše.

Nebudete slyšet nic,
i když bude děsný hic,
ani traktor John Deere,
jak z polí veze samý pýr.
**
To imaginárno je tam dáno podzemnímí prameny přímo pod sakrální stavbou. Má to vliv na člověka, byl jsem na tom místě kdysi s pocity na stejné úrovni. Jen hradiště Vršovců je o kus dál, a mrtví nezpívají, ale působí. Tak to vidíte, a já si pořád říkám, co my dva máme společného, že se od jisté doby stále potkáváme navzájem s imaginárnem i s realitou. Děkuji za Vraclav a přeji pěkný večer všem tady na N.
**
Z.W.
07. 08. 2014 | 22:11

Milan Bukovecký napsal(a):

Zdeněk Wachfaitl, vulgo, Z. W.

Mnozí z nás, na periferii Praha 5-Motol, říkají, když jedou k Andělu, jedu na Anděl! To je tím naším nářečím, ale čím blíže se přibližujeme na Anděl, začínáme říkat k Andělu. Je to tím, že u Anděla se začíná mluvit spisovně, a pokračujeme-li k Národnímu divadlu, respektive, k Nové budově Národního divadla, mluvíme a píšeme spisovně všichni. Je to tím, že naproti stojí makabrózní barák Akademie věd a nelze mluvit jinak. Zdeňku, jdu se holit a pojedu na Anděl. Beru sebou supliku za Zdeňka Wachfaitla, aby z Tebe akademika udělali. Alespoň emeritního. Oficiálních akademiků je stejně na vidle. Ještě než tam dojedu, měl bys zavolat, v jaké škatuli by ses nejraději viděl. Zatím to vidím na Ústav jazyka českého, šuplík, něco jako má myslitel třetího náboženství a obdivovatel Halíka, ředitel Biologického ústavu, Hořejší.

Milý Zdeňku Wachfaitle, vulgo Z. W., jsem rád, že jsi nás poctil návštěvou, jakož i osvětlil soužití Čech a Moravy a popsal jejich ruiny. Jediné co postrádám v celé Tvé replice je skutečnost, že jsi pro pána Jána, nepozval pana Petra Klána na most a mlýn. Skoro bych řekl, že mu něco dlužíš. No, a to by bylo vše!

Navždy Tvůj a oddaný,

Milan Bukovecký

P. S. Měl bys pozvat i paní Tužku, když už jsi zakopl a do ní kopl a ona vstala z mrtvých!
08. 08. 2014 | 09:09

MA-FU napsal(a):

Přátelé píšíííí

...to jsem nahlídla jen chviličku-poctivě zítra přečtu.Paní Tužku a pana profesora Klána-v rychlosti přečetla a mám radost,radost nejen z paní Tužky a jejího prožitku,do morku kostí -s ní prožívala!!! ale pan profesor mne překvapil,jak mile odepsal svým zážitkem.
Vrátila jsem se z gotického Lokte z vyhlídky na Ohři a také plna zážitků. Jen co se zase zabydlím doma napíši..MA-FU pozdravuje všechny sem píšící i čtoucí.
12. 08. 2014 | 00:03

Milan Bukovecký napsal(a):

Six Flags

Mimo omezenou práci investičního bankéře v Mexiku, mám na starost operační oblast banky na kusu Německa, hlavně Dederóny, Československo, Rakousko a sever Itálie. Šéfové tomu říkají zkouška ohněm, pondělí, středa, pátek, nebo úterý, čtvrtek, sobota (sobota lážo plážo) služba u dálnopisu a telefonu je od 16.000 do půlnoci. Ber, nebo běž, za deset tisíc brutto. Můžou to dělat jen mladí a neopotřebovaní, vydrží prý maximálně pět let. Zlaté návrší, hlásím se do abtajlunků v Evropě a když si s chlapíky nerozumím, říkám, andělé se ztrácejí, ztišuji hlas, was, was, třeští pořádkumilovní Němci, telefon pokládám. Někdy si klienti stěžují, ale údajně vydělávám z globálního záběru firmy nejvíc, jsou to emoce, bráním se výtkám, šéfové se smějí, navíc je nás dost, co zlobí. Sem tam je to fakt na palici, udělám i kiks, pak jedině legrace to spraví. Docela mně práce baví, Ulla ji nijak nenarušuje, dny plynou, zdá se, že ani Feliša nebude, její vzdechy mi sedí za krkem, ale skoro o ní nevím, i když je vedle v kanceláři, prozatím, jen na Ullu žárlím. Dnes máme volno, řídím Porsche, jedeme se vykoupat do akvaparku, budeme spát v horách.

Je 21. srpna, výročí okupace, zastavuji, u driving range a za 10 dolíků odpaluji golfové míčky, Ullin dopadá o pár metrů dál. Tlustí Američané také odpalují, jedí u toho, šrotují ve svých velkých klapačkách mastné hamburgery. Na cvičnou louku vyjíždí auto s vysavačem a sbírá míčky. Něco v něm kovového klape, rychlé a jasné údery mi připomínají kladívko na kosu, štruksové kalhoty dědečka, matku s šátkem na hlavě, sestry jak nesou sekáčům obilí bandasku s pivem, vzpomínka svalí do očí stesk po domově. Hledám v ní vojtěšku louky, a syčivý zvuk kosy v orosené ranní trávě. Slunce už dávno vyšlo z dáli, točí se a točí, svítí na cestu, stojím na odpalovací rohožce u dálnice na Grand Prérii, nad hlavou letí, pomerančová letadla, jedno za druhým, chybí jen brumlavý zvuk ruských AN 22 a noční rámus tanků jak lezou po pražské dlažbě, blížící se hrůza jejich hlomozu, důstojník u otočné hlavy děla na mne prstem kývá, jsou tři ráno, čtu z bílé knihy kontrarevoluce, kterou podá, a nařídí, abych všem na zdravotní pohotovosti Táborská přednesl, co všechno špatného jsem udělal a oni mne přišli zachránit. Tehdy jsem nevěděl, že jsou to nejdelší dny mého života, čtu a volím bytí mezi životem a smrtí. Nejraději bych se opil, říkám Ulle, ztracená generace a iluze.

KQZ 54

Naříkalo Pětidečko ve vysílačce naší sanitky
Ozvěte se, porod v chodu, Komunardů, a rychle
Skoro jsem se netrefil na zvonek, jak jsem se bál
Rodíme u ruského velvyslanectví, nevěří nám
Pod světlomety balíme do pláště chlapečka
Důstojník s modrou lampou se potí, dělá cestu
Couvají zelená železa a kulomety, chraptí
Zas znělka Beethovena, tatata tá, volá Pětidečko
Bělohorská, jen vás k němu pustí, jste jediní venku
Nahý blázen chodí po kolejích, řve, Moskali zabrali
Pakaži dokumenty, nařizuje drsný voják
Brežněv se zbláznil, vypadl mi plakát na silnici
Tatatata, střílí u hlavy vojáci do strání Dlabačova
Seru maggi v kostkách, jsem zdrclý, tak fajn, bejci
Tatata tá, Karlovo náměstí, muž a jeho koleno
Znovu nás ostřelují rudí, volám strachy podělaný
Ambulancé, mávám praporem Červeného kříže
Jungmanova ulice a pancerfaust vojáčka míří
Jak slza řádové sestry z nemocnice Pod Petřínem
Ztrácíme identitu u sochy Matyáše Brauna, říkám
Číhá smrt a naškrobená čepice zdravotní sestry
Ona v uniformě a její Fidlajs, doktor z Františku
Jedí chleba se sádlem a cibulí, zapíjí mlékem
Překládáme jim pochroumaného na vozejk
Na bráně Motolské nemocnice visí prapory
Kde domov můj, zpívám v telefonu dívce
Dostal jsem salám a meloun, bejby
Jestli přežiju, roztrháme kanape
Končím, zas něco nám provedli
KQZ 54, jste jediní ve městě
Jsme s Vámi, jeďte!

Zdravím, přátele ve zbrani, přeji slunečno a lásku, hezké dny!
Milan Bukovecký
P.S. Někdy bude bude pokračování Six flags
18. 08. 2014 | 12:00

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,.......zdravím Neznámé město, zdravím jeho návštěvníky, co se opakovaně vrací do jeho bran,....a zejména zdravím jeho zakladatele, pana Petra Klána,......

Pane Kláne,...díky,...už při čtení diskuze pod Vaším posledním blogem, když jste zval pana Targuse do Neznámého města, jsem se zaradovala, že sem opakovaně chodíte, že budu jeho prostřednictvím moci Vám psát reakce na Vaše nové blogy.

Vždycky jsem si imaginárno představovala jako něco, co se rychlostí světla vyhoupne z prostor za horizontem,....ať je to naprosto neočekávaná událost,....vlastní myšlenka, náhlý pocit, gejzír emocí, nebo naopak naprosto ledová paralýza těla i psyché,....a to všechno způsobené z vlastních impulsů,....nebo přicházejíci z vnějšího prostředí,.....

Zážitek, který jste prožil v prostorách staré sakrální stavby je pochopitelný,....v jejích zdech je paměť všech modliteb, přání, touhy ,.... a slibů konat dobro,.........kostely jsou tím fluidem naplněny.

To místo, o kterém píšete, jsem nikdy nenavštívila,....třeba, až tou oblastí budu projíždět,....třeba si vzpomenu,....a třeba i mne obohatí podobný zážitek,....ikdyž,.....tyto zážitky mě spíš navštěvují v přírodě,....nebo v kontaktu s živou, teplou bytostí,.......

.....vzpomínala jsem, díky Vám,....na své další imaginární zážitky,.......třeba nějaký další napíšu,.... příště,.......ještě jednou díky za odpověď.

Pane Milane Bukovecký, i Vám děkuji za texty co zde píšete,......

Paní MA-FU,......zastavte se zde a napište, kde Vy sbíráte své imaginace,....

Dobrou noc, Neznámé město,....dobrou noc, pane Petře Kláne, pane Milane Bukovecký, paní MA-FU,..... dobrou noc návštěvníkům,.......Tužka.
20. 08. 2014 | 00:38

Milan Bukovecký napsal(a):

Six flags

Chata je malá a luxusní, trochu jsem zlobil, a prosadil si svou, válím se na její zahradě, ale nejdříve si musel posekat trávu, zlobím, nebavilo mne jít do zábavního parku, stačil vodní, příliš mnoho vjemů přitáhlo vzpomínky na minulost, také jsem poprvé viděl Ullu mezi opalujícími se lidmi, zhubla 10 kilo, její paráda arabského koně, se bělostně tyčila mezi nimi, rozhodila plavé vlasy na dece, trochu jsem se bolestně ošíval jít vedle ní k vodě, dobře i plavala vedle mých 170 centimetrů, ještěže se umím potápět a mohu si ji prohlížet odspodu, hrál jsem si s tou její nádherou, předváděl jí, co všechno jsem se v Čechách naučil, Čechy, také máme chalupu po babičce, úplně jsem zapomněl nechat vzkaz dědečkovi, že peníze jsou schovány umně v židli a ať si je vezme, ležím, plný bolesti za domovem, zavírám oči do mraku a Slunce, pořád se střídají na nebi, jako prapodivné obrazy se objevují na sítnici, pokaždé jiné tečky a barvy vstupují do podvědomí, toulám se světem ticha, když spadne se stromu teplé letní jablko, široko daleko jediná jabloň uprostřed horských jehličnanů a zámožné osady, osamělý stromek plný plodů, pro mne nenadálý dar přírody.

Jablko je trochu pohmožděné, otírám jej tričkem, skousnu, teče jeho šťáva, je velké a sladké, žlutobílé, chroupu, půlku nechávám Ulle, volám ji, pořád je ještě naštvaná, přichází obtočena ručníkem, kousne do jablka a rozjasní se, chroupe a okusuje ohryzek, drcnu do stromku, několik jich spadne na zem, ležíme mezi nimi, jsou teplé, teplá je půda, dýchá přicházející večer, syrová vůně borovic přikrývá naše těla, chci tom všem napsat, říkám, čas tiká, neboj, jsi spisovatel, špitne Ulla, nebudeš to mít lehké!

Milan Bukovecký
23. 08. 2014 | 09:24

MA-FU napsal(a):

Tužka i ostatní co tu čtou a píší

Tak má milá-mé imaginace,kde posbírám ,sama to nevím.....
Najednou dostanu impuls-náhlou myšlenku,začnou pracovat emoce a co je důležité mapa.
Zaslechnu v radiu třeba 6 týdnů baroka na Plzeňsku. Vyhledám,co by mne zajímalo a nakonec vidím na mapě úpně něco zajímavějšího a naplánuji-jedu.
V poslední vyjížďce byla pouť (moje) do osamělého poutního místa Skoky u Žlutic.
Patří ke klášteru Teplá.Vzhledem k zaniklé obci zůstal uprostřed lesní krajiny nádherný (stavbou) kostel.Tak jak Vy píšete, promodlené místo.Byl zde obraz Panny Marie Skokovské, ale není urážkou-že se říká panenko-skákavá.
Nu tak jsem se vydala autem a zaparkovala v poslední vesnici a nadále polní cestou jsem šla sama krajinou jen mufloní stádo jsem vyrušila cestou. Kostel tam hlídají dobrovolníci(byl už několikrát vykraden a poškozen) je průvodce a když se koná mše i občerstvení.Chůzi takovou krajinou,(žádná civilizace) jsem dlouho nezažila.
A také v neděli 24.srpna jsem se rozloučila s barokem v Manětíně...v raněbarokním kostele(zavřený )sv.Barbory na kraji Manětína se hřbitovem ,ale dřívější projektant před ním postavil benzínovou pumpu-to by nikdo neuvěřil,ta zkáza!!!
Nádherný koncert s programem na dobové nástroje a zpěvy z hudebního sakrálního depozita Želivského kláštera byl vyjímečný zážitek!!!!!!!!!!
Jela jsem domů jako očarovaná a stačila se zastavit nad jednou vesnicí za Manětínem-kde je tabule -co se vidí za vrchy a hory. Bylo vidět až na Doupovské vrchy a pláně.
Tak moje imaginárno...a takové emoce jsou moje dobíjecí články!!!! Zdravím všechny
a pište-já to neumím ale ráda čtu. MA-FU
25. 08. 2014 | 15:12

Milan Bukovecký napsal(a):

Six flags

Nedělní ráno je nádherné, noc byla úžasná. Už vím, zábavný park mne nemine. Jsem jak těsto, Ulla si může dělat se mnou, co chce. Za to si ji mohu vést pyšně za ruku. Pořád ji zajímá horská dráha a stometrový řetízkový kolotoč, pomalu se k nim posouváme. Nahodile kupuji u stánku ovocný talíř, pro ni měkký polský salám, není zelený, ptám se, v Čechách tomu říkáme Gothaj. Jíme, dav plyne, sem tam jeho nápor stlačí živé kino, ale to už mi mrzne úsměv, vlní se v něm Feliša s chlapem, vypadá, jak Tichý Američan od Grahama Greene, usměvavý smrťák, chybí jen pes, jediný tvor ke kterému má empatii, Feliša je podle všeho pouho pouhý nosič. Haló, Felicie, volá Ulla, rozpadá se mi uměle vyrobený svět, trojúhelník se potkává, nečekaně, k pomyslnému pořádku se přifaří její panáček, prý je služebně v Bulharsku, nesu pozdrav z Evropy, plká. Ha ha ha ha, směji se navazujícímu vtipu, koukám chlapovi do hlavy, vidím v ní problém robota, někdo mu mydlí schody, čeká tam muž v plášti a dýka. Jasně, bude průser, Feliša zůstane samotná, strachy kombinuji. Měl byste si něco najít tady, na vzduchu, je to sen, být doma, zdravý, bohatý a mladý, tam kde jste, je samá mafie a turecký záchod, přemlouvám. Zvládám to, říká Tichý Američan, nevím si rady jen s toulavými psy, štěkají na celé město, rozhoukají auta, pořád se budím a ty rozlámaný dlaždice na chodnících, to je fakt chucpe. Chudáčku, chlácholí Feliša, začínám žárlit, zjišťuji, jsem nenormální, pátrám, jestli Ulla něco tuší, chci pryč. Skoro zlá neděle.

Společně čekáme, až nás vpustí do šňůry vozíků, pro mne je dráha jak detektor lži, had vyráží po koleji, ženy ječí, několikrát něco nemístného vyhrknu, jsem bílý, je mi špatně, chci se přiznat, ale Ulla a já, jsme přivandrovalci, statut nám přiznávají jen díky postavení, které máme, jinak jsme nic. Uleví se mi, u kafe bilancuji, vidím brzký konec hry, táhnu za špatný špagát, až Buran odjede, bude status quo ante, nevím na jak dlouho, a jestli chlapíka něco trefí, beru tašku první záchrany a někam jedu. Uvidíme, snad napíšu i koresponďák, přemítám, která z těch dvou je femme fatale.

Lidé pokřikují, popelí se, Hurricane je vidět nad Fort Worth. Prý, za chvíli bude tma, či co, běžíme do aut, Tichý Američan se spěšně loučí, padám do Felišiných očí a pak už kalím do Arlingtonu, schovat Porsche, hřib se hotelu určitě vyhne. Je konec srpna, koncem týdne začínáme s Ullou dovolenku v Evropě, nejdříve Frankfurt, weekend na studeném a fantastickém ostrovu Borkum v privátu, dále pak Itálie a Řecko. Za tu dobu, co dělám u Chasse v bance, našel jsem kamaráda u Deutsche bank, mám u něj i casch, zařídil nám ubytování v jejich apartmánech, jsou kousek u řeky na Kennedyallee, parádní luxus, excelentní jídlo, letadlo je zadáčo, letíme s jeho šéfy soukromým tryskáčem z Dallasu. Na dovče budeme jíst jenom ryby, prognózuje Ulla, zhubneme a opálíme se.

Hans má letadlo Piper Seneca, letíme ospalí hned v sobotu ráno, půjčím si knipl, je to lepší Morava 200, Ulla se pořád ptá, vzrušují ji budíky, ale ani jeden z nás jí nepodlehne a neblbneme s aerem, na přistání jde Hans, vidíme, skálu Helgoland, kterou se nikdy nepodařilo Angličanům rozbít. Pak už sedíme v koši, kol dokola leží písečné pláže, znám to z Rujány, Ulla je Seveřanka, studené moře si pamatuje z dětství. Zapomínám na Juditu, přítelkyni Hanse, připomíná milenku mého kamaráda a samopal, kterým se kvůli ní zastřelil. Chvíli si myslím, když jsou Němci, půjdou do naha, varuji Ullu, jsou tím posedlí, ale, nikdo nahý není, ubytování je skromné, zážitky harmonické, eklekticismus žádný.

Východofríské ostrovy a jejich stále pohyblivé moře, ještě jednou vidíme z letadla v neděli večer, jsme ošlehaní a šťastní, nechce se nám spát, tak jako přátelům, zůstali s námi ve vedlejším apartmánu, sedíme v nočním baru, piju kirsch a piccolo, všichni se údivem usmívají, mají šampaňské a koktaily, půjčím si od barmana kytaru, někdo s ní jednou zaplatil útratu, španělka má na sobě i elektriku, jsem trochu hluchý, ladím ji s Ullou, zkusím Leonarda Cohena, prší hvězdy jeho balad.

Hezký den!
Milan Bukovecký
02. 09. 2014 | 10:07

Milan Bukovecký napsal(a):

Six flags 3

Hans ví, potřebuji se dostat do Itálie, v Milánu je sraz na třídenní ferraty v Dolomitech, zařídil je Domenico Braghieri, náš společný známý, Hans na tohle nemá čas, hlavně že nás vezme na letiště Bergamo, půjdeme s partou horolezců a na konec túry si půjčíme lyže na ledovec Marmolady, třešnička na dortu. Ferraty se točí kolem hory, a trošku mi trne, Ulla zpočátku nástupu padá u strže, bojí se každé větší praskliny, zdržuje. Nedá se nic dělat, vracíme se zpátky na parkoviště a zkusíme výtah, mezitím počkáme v mezipatře, než dojdou, díváme se na růžové zahrady skal, pak sami pokračujeme dál výtahem, vystupuje se poblíž skalního města z První světové války, 3500 vojáků tam bydlelo, měli i ševce a velkoprodejnu, elektrický generátor, vylezeme ven, a je tu poslední výtah, výtahy jsou jak luxusní žebřík, pak už jen zima a polévka i podívání na ledový kopec, lyžaři na něm řádí. Trochu jsem to s Ullou přehnal, podcenil její fyzickou, spíš psychickou konstituci, ale zítra ji vezmu na dálnici, co jakože dálnice, ptá se, nic miláčku, jsou to cesty z První války, díky jí jsou dobré pro turisty, nemusíme mít sebou helmu a cepín. Je spokojená, máme k dispozici Domenicovo auto, jedeme do průsmyku Falzarego, zkusíme lanovku na vrchol. Jednou jsem tady bruslil dolů, říkám Ulle, fotografuji, díváme se z plošiny rozhledny na vrásky skal a údolí, fantastické, snivé, barevné, říká Ulla, zkusíme bruslit?, osměluje se a dráždí, jasně, musíme projít průrvou, pak trošku podél skály, jen se nedívej pod sebe, neboj, je tam madlo lana, vezmi si rukavice, fajn, nedívá se, rychle se učí, pak už bruslíme v šotolině, křičíme štěstím, jsme na tu krásu sami, přátelé si také po svém rochní, večery jsou plné vína a povídání. Nedělní lyžování není bůhvíco, ale jsou to letní lyže, trochu zázrak v tomhle období, vše jsme si půjčili v půjčovně, tady se Ulla předvedla jako šampionka, měl jsem co dělat, abych ji stačil, budu Tě zajišťovat, říkám a zajišťuji, všechno je na ní pěkné, i jak se na prknech vlní.

Z Benátek do Řecka zkusíme loď. Původně to bylo jinak, ale Hans má rachotu, normálně bankéři dovolenkují. Obří parník je plně obsazený, je to jeden z posledních, který do Řecka vypravují, na Benátky není čas, ještě si dáme s přáteli kávu, meloun a parmskou šunku, adié Itálie, nádherné dny, hory jsou snad víc než moře, usuzuji, Domenico souhlasí, trochu nás trápí bagáž, pomáhají nám, ještěže má kufr kolečka, pak už loučení a lodní zvonec, maják, mizíme světlům, v malé koupelničce miniaturní kajuty svlékám Ullu, nedá se tam otočit, nedá se nic pořádného dělat, používám tělo jako houbu, myju ji laciným šampónem, nahlas se smějeme, otočit se musí před dveřmi, jako unavený cesťák sebou plácneme do kóje bez oken spát. Ani přes den nejdeme na palubu, dostal nás časový posun, trochu jíme, večer v 8 přistáváme na Zakynthosu, klopýtáme do hotelu Angora, máme tu u Vás objednaný džíp, říkám, platím dollary, přijímám nabídku směny za drachmy, zajímavý kurz, i když jsme ho nepotřebovali, kývám, je to milé, Suzuki Samurai je za půlku, nechcete tu spát, ptá se chlapík, máte to sice kousek, ale přes kopce a můžete bloudit, raději jeďte zítra. Uděláte nám rybu, ptá se Ulla, jo, asi jo, potvrzuje, někam volá, hotel má poloprázdný, přišla jeho uhrančivá manželka, vede nás na terasu, bydlíme v Jižní Africe, koncem září budeme balit, rozpovídá se muž, dost si tady vyděláme, letos to nebylo nejlepší, strašilo tu zemětřesení, vyprávění přeruší kuchař, nese víno a ryby, přisednou, majitelé nám nezištně dávají olivový olej a klobásy na cestu, ráno paní domácí podá chleba, mává, máme jejich mapu, nemůžeme zabloudit, cik a cak, přesně jak pan domácí řek´, vyjel jsem na ixstý kopec a dole pod námi je Dafne.

Daphne

Popel z vavřínů leží na cestě, brzdám se nechce brzdit
Ještěže mě podrží živý vavřín, kůra Dáfně, větev a listí
Jdu do lázně popela, prach a sůl, po démantu běloby
Žena vedle mne, jde na pole, jako amfora plná medu
Jistí nohy, je naprosto, abych se jí, pod sukni nedíval
Sedá si pod strom, má socha, píšu jí báseň, podá listí
Mnu je, čichám halucinace, vzletí jejich dým do duhy
Stoupá, toulám s nimi, žena vedle mne se vrací zpět
Jedu s ní pomalu, jak želva Caretta, lezu za želvami
Halucinace trvá

Přeji hezký víkend!
Milan Bukovecký

.
05. 09. 2014 | 18:20

MA-FU napsal(a):

M.B. mistr pera

Hezký víkend...jsem opravdu měla,mám jden velký pocit,že si nějak užívám-jako by byly prázdniny a já bezstarostně chodila na lusky,třešně,houby,borůvky-ale není tomu tak-já na koncerty a abych si tedy prožila ten hezký víkend kam jinam než do Ráje Českého na Malou Skálu vyjela..Je to tedy znovu můj nejhezčí výlet .Vzpomínala jsem už od Dolánek v zatáčce na paní Tužku, dnes mi přijela přítelkyně filosofka z Prahy a šly jsme se projít do Brdských lesů,v sobotu a v neděli odevřeno po vyznačené trase návštěvám a cílem byly Tři trubky-t.j. krásná stavba v lese v zakázaném pásmu-proto nebyla navrácena majiteli Jeronýmu Coloredo Mansfeldovi... Možná by jí zrenovoval...ale přes to-další krásný den -jak přál jste nám mistře.. Zítra si počtu Vás..dnes je čas na kutě-jesti usnu po emočním víkendu zdravím všechny ...lide čtěte...M
08. 09. 2014 | 00:25

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Děkuji! Zdá se, že tu píšeme sami. Jakoby posvícení končí a začíná okurková sezóna. Musím se přiznat, čichám člověčinu, a něco je tu nejasné. Nemyslím, že jsem vlezl do špatného vlaku, to ani náhodou, moc jsem se naučil a poučil, ale nemám čas. Píšu Měděný žlab, zápasím s nemocí a pořád dopisuji Totemy a fetiše, kniha má pět úvodů a doslovů, vylézá z nich jakási éra post blahobytu, jsem rád, že jsem to napsal, je to v mnohém díky tomu, že jsem psal zde, na blog pana Petra Klána, na famózní paní Tužku, na neúnavnou obdivovatelku umění paní MA-FU, na paní Naivku, její verše a texty jsou jak průsvitné záclony, skrz ně se na ni dívám, také na šťastného Petra K. a jeho břitký humor, na démony Zdeňka Wachfaitla a jeho exprese, na zavilost talentovaného Targuse, na brutalitu Ivana Hochmana, na břitvu pana Stejskala a na ostatní, které jsem opomněl na poli Waterloo ACZ. Nevím, kdo prohrál. Jestli jsem to já, děkuji! Jestli ne, děkuji rovněž! Psal jsem to uprostřed binárního kódu digitálního věku. Teď přešlapuji. C'est la vie, zní tak hezky, možná je to jen dlouhý mžik, psaní je pro mne něco, jako čísi žena, dívám se na ni, upravuje na sobě sukni, a přesto chce být viděna.

Six Flags 4

Mám vavřínové halucinace, řadím redukci na 4x4, ploužím se Suzuki, poskakuji ve víru esence popela, nechám otevřenou střechu, jsme zaprášeni jak Erwin Rommel v Libyjské poušti, skrz brýle není moc vidět. V posledním padáku zastavuji, kopu do kol, popel a prach sedá do prachové peřiny. Tady nebudu, vzpírá se Ulla, mlčím, přemůžu vavřínové silice a ukončím dojezd, motor vypnu, jdu hledat ubytování. Ohořelá oáza na kraji moře neslibuje nic hezkého, nikdo nikde, jen osamělý chodec nese na rameni konev. Nerozumíme si. Muž ukazuje na uličku k moři, stírám tabulku u plotu, směr pláž je restaurace. Vracím se k vozu a brodím auto popelem. Konečně vidím první vozy na parkovišti, pár lidí se koupe. Zahradní restaurace, jakož i penzion jsou oprášené, působí až sklovitě mezi pachem spáleniště, uklidňují podráždění. Nejdříve se musíme opláchnout, říkám majiteli, Ulla leze do moře v tričku a šortkách. Následuji, cestou svlékám kraťasy, písek pálí, jen, co se ji dotknu, elektrizuje, rozhlížím se po každém potopení, zdá se mi, je tu krásně, jenom ty lysiny spáleniště a ohrady kolem vajec, které želvy nakladly, ruší rámec panorama, normálně by tu bylo normálně, ostrov je zelený. Budeme balit. Vím to. Ožírají ji malé rybičky, větší doráží na bílé holenní kosti, vlastně je celá bílá, maže se něčím jako indulona. Jdeme se podívat na apartmán. Zhýčkaní civilizací, musíme uznat, i sem došla. Trochu nám povolí zaťatost nechuti, dáváme si tři dny a pak na Karpathos. Platím předem 7 nocí a polopenzi. Kdy bude pršet, ptám se ohledně výletu, také, kdy voda spláchne kol dokola prašnou šeď. Hostinský krčí rameny, nosí na stůl úžasné jídlo, pijeme pivo, brčkem srkáme frappé. Ze zahradní restaurace je přes písečný val 50 metrů k moři, startujeme z lehátka v zahradě, začíná se nám tu líbit.

Přeji hezký čtvrtek!
Milan Bukovecký
10. 09. 2014 | 23:47

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,......krásně se četly Vaše příspěvky, pane Milane Bukovecký,.....krásně mi vyšly všechny představy,......dokázala jsem si i vybavit vůni kávy, pečených ryb,....vůni teplého jižního moře,......bylo to velice příjemné,....

Mám tak málo volného času,......jablka dozrávají,...češu,....dnes ne,.....byly přeháňky, mokrá jablka se více kazí,....plísně milují vlhkost,....tak čekám na slunce,......určitě ještě zahřeje, je jen polovina září.

Paní MA-FU,....letos jsem v létě nebyla ani na Malé Skále, ani v jejím okolí. Cesty jsem nasměrovala do kraje Karla Hynka Máchy.....bylo to příjemné a plné vzpomínek na jedno léto a jednu lásku,....letní studentskou,....konec léta, konec lásky,......mé lásky trpěly nedostatkem volného času,.....

Pište,...ráda čtu vaše příspěvky a přehrabuji se v paměti a v představách starých zážitků do kterých vkládám části vašich příběhů,....tak pište,...pane Kláne, pane Milane Bukovecký, paní MA-FU,.....PIŠTE I OSTATNÍ,....ať Neznámé Město stále žije svým životem,....posouvejte ho do dalších týdnů,....vrátím se,....díky,.....Tužka.
14. 09. 2014 | 23:22

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Díky. Dávám si panáka a pokračuji v Six flags.

Navzdory tomu, že déšť je v nedohlednu, jedeme se podívat po ostrovu, z maglajzu prachu, popele a sražené solné mlhy se nepráší, auto klouže a žvejká zuby pneumatik až na kost dáseň cesty, šplhá krásným ránem do serpentin, Ulla si na vrcholu hrbolaté silnice v džípu stoupne a mává do srázem skryté osady, aby za dvě hodiny málem umrzla ve volně přístupných sirných lázních na pláži Xigia, kde, těsně u pramene přírodního kolagenu, poctivě šlape vodu. To všechno nám hoteliér poradil i kudy na letiště. Teď ji studený a rosolovitý provaz kolagenu obtéká, a vazkovitě se vleče k teplu moře, kde se spolu s jejími doteky kyseliny DNK a obrysem figury rozpadá do neviditelných vláken a míchá sirnou vodu. Ulla je celá ještě víc měkká a hladká, nejměkčí. Doslova jančí, jdu shánět nádobu, chce si vzít kolagen sebou, hledám a najdu, pohlednou krabici Tetra Pak od džusu. Mrzneme až do odpoledne, čeká nás letiště a potvrzení místa v letadle, drkotáme zuby a dohadujeme se, kdy to spustíme, škoda, nechal jsem ve Státech kufřík se satelitním telefonem, dostal jsem ho od Ully, a mohl se dohadovat kdekoliv, minuta 10 dollarů, ale, takhle nás Mormon nevystopuje, pořád je to na soukromé bázi, mám cestovní šeky a hotovost, vše je přes cestovní kanceláře, nebo osobní.
Trochu jsme se zahřáli, cestou do města Zakynthos si dáváme rybu a pivo, silnice jsou bídné, potvrzujeme místo v couráku DanAir na Krétu, platí Domenico, jeho letadlo Piper Seneca co nám půjčí, parkuje v soukromé části vojenského letiště Chania, bude tam čekat správce z Karpathosu, zařídí potřebné, vyvětrá a připraví bydlení v horách. Letadlo a barák jsou moje ayahuasca, říká Domenico v telefonu, koncem příštího týdne se zastavím a vezmu Vás sebou. Auto a správce jsou k dispozici, jeho paní vaří dobře. Frajer!
Znovu ty kopce a kopec nad Dafné, maglajz je pryč, popel, prach a sůl znovu nakynuly do peří, zastavuji natáhnout plachtu střechy, zbytečně jsem nechal auto ošplejchnout chlápkovi z nudného krámu se samo díly bez invence, neměl co dělat, stál jsem před jeho pýchou a čekal, až Ulla přijde upravená z chaloupky zvané hotel, nechal jsem mu auto, přešli jsme silnici do mořských lázní, bylo to na něm, fakt se snažil. Zítra tam jedeme znovu, rozkazuje Ulla, kývám, a zaskočíme si na oběd k našim známým v přístavu, kývám, a na kolagen si beru barel, kývám, a po večeři se půjdeme projít, kývám, a vykoupeme se nazí, jasně že, kývám!

Daphne

Krásná a měkká kůže, dívko Severu
V rukách mi kloužeš, spadly ti vlasy
Prsty je proberu, zjistím jejich váhu
Pod Tebou je už louž, asi Tě svleču
Na sebe si Tě navleču, moje i Tvoje
Bezedné ráje, vedle běží plameňáci
Jak stíhač letí, a síly paměti je vrátí
Do svých hatí, jako Ty a já k sobě
Bytosti, a jejich chvíle slasti
Láska

Přeji hezký den, i přátelům na EN EM!
Milan Bukovecký
15. 09. 2014 | 13:24

Milan Bukovecký napsal(a):

Six flags

Z oparu mlhy vylezlo Slunce. Včera to byl dlouhý den, zvolníme, říká Ulla, dones mi, prosím, snídani. Jdu dolů do jídelny, ještě tam nikdo není, z kuchyně se line vůně smažených vajíček a kávy, hledám tác a připravuji řeč, v pátek končíme, letíme přes Krétu na Karpathos, jsme tu spokojeni, ale. Škoda, mluví udiveně majitel, na nic se neptá a nezpovídá, Ulla má medvědí hlad, jdu si zaplavat, na pláži jsem sám, sám spadnu do písku a udělám dolík, připadám si jako želví vejce, usnu. Ještěže jsem přišla, říká Ulla, spálil by ses, sype ze sebe slova, je zachránce, polévá mne záplavou vět, kropí slanou vodou. Přesouvám se na zahradu restaurace, stíny stromů a deštníku mne posílají znovu do říše snů. A pak, jako včera a předevčírem, zas ploužím do prašného kopce, jedeme na oběd v hotelu Angora, dary moře voní na stole, opatrně piju ředěné víno, pochoutky nás přemáhají, je čas na kolagen, majitele rozesmějeme, nashledanou v pátek, den kdy vrátíme auto, znovu se sebezapřením lezu do studené tůně kolagenu, zpívám barell, we have a barell, pak Vejvodovu vyvalte sudy, a přesvědčuji Ullu, je to česká písnička, mám to marné, nevěří a ještě ke všemu musím plnit kanystr, večer s ním naředí vanu a bude mne nutit, abych do ní vlezl také. Fuj, fuj, fuj, pro štěstí plivu a pokouším milion proteinů, hladí, tak jako ona hladí mne.

V pátek vstáváme brzy, neseme si dárek, svazky bylinek bouquet garni a vavřínový věnec, zejména u něj si připadám jako automobilový závodník, je sice o hodně menší ale hustě vavřínový, skoro úplně, jenom ten drát je ze železa a po nezbytných fotkách a loučení, zas lezu do toho prašného kopce, a znovu žvatlají pneumatiky v polo změklé směsi, naposledy opouštím ožehnutý ráj, dnes zastavuji na vyhlídce, je kousek pod vrcholem, mám na nohách stejné kecky jako Jan Pavel II v Yellowstone National Park, a Ulla v šortkách vypadá jako přerostlá Marilyn Monroe mezi mustangy, fotografuje pláž želv v mlze, dokonce jsem s nimi nevědomky plaval a když se konečně odhodlá k přesunu, ještě jeden snímek, prosí, je o tymiánovém poli, jsou na něm tlusté krásky na sběru, podá mi foťák, je to dělo, zoom jak na lvy pro National Geographic, některé ženy jsou vdané, trhají v lehkých černých šatech, mladé jsou lehce vymóděné jak Evropanky, nemůžu se odtrhnout, přejíždím je a vracím se po nich a přejíždím, no tak, no, tiší mne Ulla, musíme jet.

V hotelu Angora vyzvedáváme majitele, dostáváme od jeho manželky tymiánový med v plechovce, já s ořechy, muž nás bere na letiště, aby auto vzal zpět. Letadlo je jak z království krále Klacka, ale jinak nic, co by se dalo vytknout, piloti jsou osmahlí Britové.

Správce čeká. Mám Vás odvézt na krásné místo ke koupání, přespí se ve vesnici Kaliviani, letadlo bude připraveno až zítra ráno, musí se na něj podívat mechanici. Jo, tak jo, přibyl nám ještě bágl, ale do Land Rover se zavazadla v pohodě vešla. Chvíli to trvá, cesta nic moc, pak projíždíme kolem výstavního domu, kde budeme spát, správce na chvíli odběhne něco zařídit, pak kodrcáme na Balos, kde, na jakémsi parkovišti zastavujeme, a co batožina?, ptám se, je opancéřovaný, nebojte se o med a vavřínový věnec, nikdo tu nekrade, jídlo a pití mám sebou, teď půjdeme pěšky k moři. Otáčím se, jsme tam sami. Slunce teče po nebi, pálí pekelně, chrání nás klobouky a trička s rukávy, pozvolný a dlouhý sešup je o placce mramorového písku, je bílý jak Ullina kůže, zřejmě ji kolagen chrání. Správce lehá na deku a navzdory výhni, okamžitě usne. Ulla natřená tlustě na bílo, bere foťák, klobouk, blůzku a sukénku, šlape stovky metrů ve čtvrt metru vody až k ostrůvku, odkud, z jeho hřibu bude vše vidět, i albatros a kormoráni, také čtveřice lidí, připluli zprava v motorovém člunu a v hloubce se koupou, zatímco já lehám do nedozírné louže, pamatuji si, kde nechala Ulla stopy, voda je jako kafe, působí omamně, mikrospánek jak v autě přivodí klam, jsem třináctiletý, mám poluci, provinile se probudím a skutečně ji mám. Zmatkuji, chci vzbudit správce, aby si lehl také, chci zavolat Ullu, aby si došla pro samovolné stahy. Chvíli o nápadu přemýšlím, euforie je pryč, spíš se stydím, pryč je opojení, ani nevím, jestli to Ulle vůbec řeknu.

Přeji hezký den na vlnách Neznámého města!
Milan Bukovecký
17. 09. 2014 | 11:12

Milan Bukovecký napsal(a):

Balos, bdění a snění, reminiscence, chaos

Slunci a vině se nedá uniknout, půjčím si „indulonu“, k plavání je dost daleko, zkusím se přikrýt košilí a kloboukem, nohy zabělím krémem, usínám.

Zdá se mi, že se hrabu ve fotografickém báglu, hledám teleskopický dalekohled, zaostřuji a šmíruji Ullu, rozčileně se baví s muži ve člunu, jsou to angličtí rabijáci z letiště, zvedám se, mám k nim daleko, beru útočný nůž, sandály, budím správce, podává mi luger a oslepující granát, znám, znám, umím, říkám, chvíli jdu, chvíli běžím, teď už jen běžím, na okamžik mě nemůžou vidět, mám je na dohoz, a když se za Ullou objevím, zdravím je, hi guys hi, greeting from rangers a hodím granát. Oslepí je a rozhodí, nepoučitelného střelím lehce do stehna, nařizuji, na kolena, hoši, na kolena a ruce nad hlavu, jsou príma vystříhaní, doběhne správce a odborně je sváže, ale to už se zpocený budím.

Rozrušený skutečně hledám dalekohled a pátrám, kde je. Vidím ji, prohlížím si ji a znovu usínám.

Sen druhý a jinak. Beru útočný nůž, budím správce, sahám po klobouku a šortkách, jdu ji hledat. Nádherný pohled. Škoda, že nemám foťák. Muži pózují, Ulla dělá snímky, je celá bílá s hřívou blond vlasů, na sobě má zelené fluorescenční bikini, chlapi jsou ošlehaní větrem a Sluncem, líbí se jim, nadbíhají. Hi guys, představuji se, nůž commandos strkám dozadu za pásek, mužům se lesknou oči, chtějí kudlu vidět, nádherný kousek, dá se s ním házet, je to šíleně drahý a nebezpečný mečík důstojníka generálního štábu, nosím ho sebou všude a nedávám z ruky, ani tady ho nepůjčím, zejména kvůli pouzdru, je v něm identifikace, jed a výbušnina. Angláni o nás vědí vše, odkud jsme a kam máme namířeno, Ulla jim to stačila bezelstně sdělit, je mi jasné, jsou z rozvědky, nebo tak nějak, sídlí na letecké základně, jsou tam vítáni, nárokují si řecký obdiv, blufuji a omlouvám se, musíme jít, máme tady sebou ochránce a míří na Vás, je ho třeba uklidnit, ani nevíte, jak jsem rád, že jste normální, loučím se, muži jsou překvapeni, mohli mít problém, pochopili, blondýna je obsazená, a není jen solitér a klenot, rozpačitě se loučí, nepodal jsem jim a nepodávám ruku, Ulla je rozhozená, chápe, sledovali nás, kráčí vedle mne, kráska všedních dnů. Správce, Ital Antonio Ponte, je na palpostu, leží na břichu hřibu kopce, obratně sklápí dalekohled pušky, konečně chápu, co sebou v báglu skládacího táhl, děkuji, že tam je, pak je to mžik, vstane a těžce sbíhá k nám, běžte k autu, nařizuje, možná se pokusí obeplout mys na druhou stranu, mají to kousek, běžte, je v tom 10 patron, bůhví co jsou zač. Beru za ucho pušky, mám to kilometr na plný zápřah a do kopce, zpocený lehám na rozpálenou střechu auta, a dívám se do úzké cesty od moře. Na 600 metrů si troufám trefit, švenkuji puškohledem strání, mohli by se rozdělit, a přijít po ní, ještě nevím, kam je střelit, potím se.
Pokračování:
24. 09. 2014 | 13:51

Milan Bukovecký napsal(a):

Vzpomínám, Brazílie kdesi, 36 hodin ležím na rozpálené plechové střeše letiště. Měl jsem v pralese a horách poslání, někdo z pašeráků na nás vystřelil, vojenský doprovod utekl, a zanechal mi k snědku, jen pušku a mapu uprostřed džungle, doškobrtal jsem vysílený k vesnici a podařilo se, telefonovat May Day, Amíci mne varovali, ať odtamtud zmizím, nešlo to, jen na střechu, tak jo, řekli, čekejte vyzvednutí. Banány a voda, nic jiného k snědku. Přiletěla rozvrzaná DC-3, vylezli z ní bratři v triku v neprůstřelných vestách, máchali puškami M4, slezl jsem z boudy dost navinulý, musel se trochu rozchodit, rangers hlídali WC, až se trochu upravím a vyperu, poďobaný správce letiště a personál nás pobízeli, ať vypadneme, nechtěli, aby jim zbourali jejich zalátanou nádheru, a ještě víc zorali přistávací plochu, docela jsem je chápal, letadlo mělo 2 šestihlavňové letecké kulomety v pancéřovém kotli po obou stranách trupu, mohly se na kolejnicích vyšoupnout z okna, také dvacetipalcová letecká děla, ještě sedmihlavňové raketomety v podvěsu. Takový nenápadný veterán a taková palebná síla.

Znovu se budím, vše je jak ve snu, beru dalekohled a hledám Ullu. Konečně jsem se dočkal. Muži ze člunu s ní debatují. Nezdá se, že by byli agresivní, budím správce, na podezření beru nůž commandos, opasek, je v něm nervový plyn, stačí ho hodit pod nohy a ustoupit. Jdu pomalu, na nohách mám sandály, Hi guys, říkám Anglánům, neobtěžují Tě, ptám se Ully, ne, vše je v pořádku. Okay, půjdeme, pánové nazdar, těšilo mne, ruku jsem jim nepodal a nepodám, pátravě se dívají na mečík, je jim jasné, že k něčemu takovému se jen tak někdo nedostane, uvědomují si možnou subordinaci, navíc, Ulla je milá, příliš autentická na tyhle hochy, podlamují se jim nohy, s grácií podává svou elektrickou ruku, je pro všechny i pro mne femme fatale.

Přeji hezký den!
Milan Bukovecký
24. 09. 2014 | 13:53

Milan Bukovecký napsal(a):

Přátelé, jsou to dvaceti milimetrová letecká děla, ne dvacetipalcová!
Hezký den!
Milan Bukovecký
25. 09. 2014 | 07:14

MA-FU napsal(a):

Pan Milan B. a Tužka i ostatní co čtou
Pěkné pozdravy...jistě se v čase zase vrátím....jsou i přízemní starosi a tak zatím pište...(děláme fasádu starám se o vaření a t d ....)
25. 09. 2014 | 21:39

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Díky. Okapy, fasády a střechy je pánská záležitost. Moderní a racionální žena si sežene pomocnici a provede vědeckou přípravu občerstvení. Není nad šťastnou a ladnou ženu, která nezemře nad hrnci, a vychutnává si mužské chvály jejích pokrmů. Součástí rozpočtu každé opravy fasády je nákup robotů do kuchyně. Říká se jim automatická maminka. Věřím, že toto vše máte a jste schopna napsat, co všechno se u Vás děje! Nejpozději, v záři Měsíce!

Přeji hezký a ničím nerušený, jen potleskem, hezký den!
Milan Bukovecký
26. 09. 2014 | 08:13

helena napsal(a):

Dobré ráno, Neznámé město.

Prosím, přijmi moje pozdravení, tóny nevšedně krásné hudby:

https://www.youtube.com/watch?v=vwsFrFOYyMk
Дмитрий Дмитриевич Шостакович
Dmitri Shostakovich - Piano Concerto No. 2: II. Andante

Může být láska jako hudba? Bez hranic?
Jakoby nesličný a pustý, bezesmyslný svět pomalu s tóny se rozjasňoval. Nejen obloha, i země je čistá, neposkvrněná. Možná jsou hudba s láskou fyziky tolik hledanými, dalšími rozměry. Jiným světem, jenž rozprostírá se daleko za hranicemi lidské mysli, možností. Světem, kam vejde jen málokdo, ač může každý. Ale ve skutečnosti jen ti nejtrpělivější a nejotevřenější. A možná jsou hudba s láskou starší než vesmír sám. Jinak si neumím vysvětlit, proč se nás obojí tolik dotýká...

http://mlhovinabludicka.blogspot.cz/2014/09/d-shostakovich-piano-concerto-no-2-ii.html

Děkuji, a třeba zase někdy.
Ahoj, všem tady krásný den :-)
27. 09. 2014 | 08:05

Milan Bukovecký napsal(a):

Helena

Jako vždy jste sáhla na něco tak pěkného, až se zastaví dech. Nezklamala jste ani průvodním textem. Rozhodně jste to tu prosvítila.
Děkuji a přeji krásné dny.

Milan Bukovecký
27. 09. 2014 | 19:47

Milan Bukovecký napsal(a):

Karpathos


Ráno na letišti Chania se loučí parta Anglánů, vypadají čerstvě, jakoby ani nebyli na řecké svatbě, i my byli pozváni, ovínili se vínem a ouzem, dýchali závrať moře, celou noc tak snaživě tančili nekončící Sirtaki a krétský Anopolis, s Ullou jsem vlastně vůbec nebyl, točila se s jejími známými od moře, se správcem a podsaditými Řeky, šíleli z ní, měla výdrž, také já si užil, cítil úžasnou chuť po životě, svíral neznámé ženy, tančil do úplného vyčerpání, vracel se a vracel, mohl za to adrenalin, vyráběl jsem ho, jen správce nepil, hlásíme se pohraniční kontrole a věži, pilotovat bude on, pořád mám v krvi dost alkoholu, cítím zpomalení a třeštivý pohyb, čeká nás víc než hodina letu, letadlo je okay, roluje na start, líně se zvedá k věcem příštím.


Kroužíme, chvíli trvá, než přijde pokyn, a Piper dosedne od moře na letiště Karpathos, parkuje, ostatní práce se přenechá místním, správce to zařídí, dál už běží pro Land Rover, jedeme do hor, bydlení máme ve vesnici mezi mnohými navrátilci z Ameriky, náš bílý dům je nad srázem, přírodně klimatizovaná terasa s bazénem sedí na betonové plošině, visí do prostoru s čepicí skleněné determální střechy, pod ní je část garáže pro dvě auta, vjíždí se do ní skrz pancéřová vrata, náš dvoudveřový terénní Mercedes G je zasutý pomocí umné konstrukce skoro bezzákluzového děla do vydlabané skály, Land Rover visí schovaný pod plackou. Musím nabít baterii, říká Antonio, potomek italských starousedlíků, vyndám ji, když se nejezdí. Odchází, v domě má své přízemí a manželku, vybalujeme, Ulla si lehá na terasu, Slunce už zuří horkem, z rour kolem velkého stolu a kousku terasy syčí pára klimatizace, chladí také bazén a dům, voda a studený vzduch se čerpá z hory, je to praktická pohoda, rozum, který lahůdku vybudoval. V dálce leží moře, město a pobřeží, obsluhuje nás Antonio, máme studenou večeři jak v nemocnici, chybí ženská ruka, Ulla se v kuchyni nevyzná, navíc je ospalá, ale co, zítra se vypravíme k moři a bude servis.


Chiara Ponti, představila manželka Antonia, byla na návštěvě rodičů, omlouvá se dobrou angličtinou, myslela jsem, že se vrátíte až dnes, budu se o Vás starat. Stačí nám normální posluha, je to tu luxus a budeme cestovat, říkám, stačí snídaně, večeře jak kdy. Je to kráska, říká Ulla, kývám, má v sobě něco z těch blonďatých Italek Trentina. O výjezd z garáže se stará Antonio, nejdříve musí ven svým vozem, pak Mercedes a znovu Land Rover zpět, aby nepřekážel a nedostal úžeh, komentuje.


Pokračování:
29. 09. 2014 | 14:47

Milan Bukovecký napsal(a):

Pokračování:

Pojedeme dolů z hor, studuji trasu, máte tajnou vojenskou mapu, nikde ji neukazujte, varuje Antonio, je tady přísný režim, i když jsem Vás nahlásil, že jste okay, Řekové jsou válečníci, každý je podezřelý ze špionáže, někde tady mají i tanky, našel jsem příjemnou pláž, je těsně pod vesnicí Kira, je to k ní klikatý padák, skoro nikdo se tam nekoupe, ruší jen nějaká loďka rybáře, príma rybí hospoda a pekař jsou nad pláží, nějaké jídlo a pití máte v ledničce, odlehčená dvaadvacítka s tlumičem je přilepená pod sedadlem, zabezpečení je elektrické, když tam někdo poleze, zabzučí varování, když nedbá, dostane skoro smrtelnou ránu, pro další případ se kastle znovu nabije, takhle se to vypíná, má to vlastní baterku, okna a dveře auta jsou pancéřová, chcete ukázat, jak se s tím jede? Ne, znám džípy, jsou to nepohodlný křápy, odmítám, ahoj! Nebojte, dodává Antonio, je to tu bezpečné, ale s ní, ukáže na Ullu, s ní to bude vždy divoké, její zjev každého upoutá, skoro každému zlomí, alespoň na chvíli, jeho poklidný život. Hm, zadumaně kývám.

Kyra, Panagia beach, silnice je strašná, navzdory koženým sedadlům a klimatizaci, jediné, co z džípu dělá lepší auto je posilovač řízení. Na některém úseku řadím 4x4, ještěže je to kousek, musí to žrát příšerně. Jsou to Himaláje, říkám Ulle, je šťastná ze všech těch zatáček a neuvěřitelného klesání, pořád nekončí, pak rovně padám do zálivu. Monet, tady by si maloval Monet lodě, říká Ulla, lehá si na karimatku, chce, abych ji namazal záda, nadšeně odhazuji chladící tašku a roztírám, myslím na ní, na to co bude dál, jak si s tím poradím, mažu, potom ona, cítím její prsty až do posledního nervu, pleskne mne přes zadek, jde do vody, namočím si vlasy, říká, plave, přisunu se k vodě a dívám se jak v hloubi, tak 6 metrů, plují ryby, moje bílá štika se pohybuje na povrchu třetiny půlkilometrové elipsy, dá se tu potápět, zkusí to, na vrcholu oblouku temní moře, dál se jí nechce, duha se tam vytrácí a hlubiny očí chobotnice straší všechny barvy léta.

Přeji hezký den!
Milan Bukovecký
29. 09. 2014 | 14:50

Milan Bukovecký napsal(a):

Karpathos 2

Běžíme pouští hor. Večer jsme se dohodli, každý den budeme jogovat. Nechtělo se mi, vypili jsme spoustu vína, koukali na vesmír, usínal jsem Ulle v klíně, ale ráno stačilo vzít kecky, trochu omýt oči, a běžet. Písek vylezl sem tam i sem nahoru. Pachtíme se kopcem, vodní pára chladí, toulaví psi nás pozorují, jeden se rozbíhá, co jsme zač. Nezastavuj, říkám Ulle, běž klidně, nesmí poznat, že se bojíš, pes vrčí, snad ví, už jednou jsem psa rukama zabil. Posunu se, rozpadly se mu nohy, není schopen pohybu, dávám si pozor, neukázat záda, Ulla dobíhá, pes se zmátoží, zdrhá ke skupině, je divně olysalý albín, a parta beztvarých bledých psů, bere do zaječích. Co to bylo, on se Tě bál, ptá se běžkyně, je mi čtyřicet, miláčku, jedl jsem i psa, a byla doba, kdy bych zabil pěstí i krávu, chceš se vrátit?, ne, říká, a znovu běží, od té doby co ji znám, zhubla, má nádherně dlouhé svaly, mohla by klusat i nahá, kobylka kobylatá.

Zítra, beru auto a budu Vás zajišťovat, slibuje Antonio, společně snídáme na terase, Ulla se rozpovídá o ranním zážitku, vypráví o jezerech Dallasu, pijeme pomerančovou šťávu, slunce rozpouští mlhu nad kopci, je čas na další pláž, Antonio zaškrtává cestu, vytahuje džíp, ještě telefon, říká, je ve sloupku spolujezdce, takhle se otvírá, když to nepůjde, musí se popojet na kopec, frekvence je pověšená na radiový stožár, věže obsáhnou ostrov, klid, když to vezmou vojáci, přepnul jsem na ně, vědí co a jak.

Paralia Kato Lakkos
Jsme sami, úplně sami, ve stínu borovice zakopávám polní lopatkou kabelu s doklady, penězi a zbraň, nůž věším na větev, a dívám se, Ulla jde do vody, má sandály, jdu za ní, mám sandály, nešlapej mi na sandál, imituji Elvise Presley, palcem nohy zkouším moře, je teplé, vracím se ke skále, studený čůrek sladké horské vody chladí, přemýšlím, jestli se dá pít, beru foťák, dnes se budu věnovat fotografování a perspektivě, pěkně si sestavím do hledáčku objekt, než zmačknu, chci se Ulle vyrovnat, její fotky jsou profesionální, začínám pobíhat po pláži, kouknu i za roh, asi navrhnu, budeme se koupat nazí, nenastydneme a bude to jako v maminčině bříšku, možná se trochu posuneme doprava, vlevo to bude lepší a intimnější, říká má dívka, asi bude chtít napravit včerejší všehochuť, nějak nám to moc nešlo, pořád jsem se smál a zpíval, jsem pták Jarabák, pořád se o něco přetahovali, pili a pili, byla to závrať a toulky, které jsme neuměli vysvětlit, pořád jsme na sebe najížděli a nedodělali se, jó, to bylo něco, jó, to byl den, ale už se stěhujeme, beru jen nůž, karimatku, ručníky, a ledničku, jdeme vlevo, musíme se udělat.

Ale, pořád to ještě nejde, ani se nám nechce, plaveme, jíme a plaveme, mezitím zkoušíme vyhnat ze sebe tíži, ale stále držím, Ulla toho má a nemá dost, blíží se večer, Měsíc bere krumpáč, vrazí mi ho do mozku, slyším její šepoty, jedině tak ze mne slast vyšla, a chápu, je silnější.

Hezký den!
Milan Bukovecký
01. 10. 2014 | 10:41

Milan Bukovecký napsal(a):

Karpathos 3

Appela

Na pláži převažují květinové děti šedesátých let, vyčítavě se plouží pískem, vypelichaná pandemie fyzického sexu Západu. Co to píšeš, co je to za lidi, ptá se Ulla, skoro jsem zapomněla, že jsi spisovatel, můžeš mi vysvětlit, jak se stalo, že jsi voják a básník? Voják v důchodu, bejby, bankéř z donucení, profánní exulant, chybí jen Nansenův pas, píšu, zlato, abych přežil a neztratil smysl pro nadpřirozené, proto jsem tady.

Ullo

Zakopej mně do sebe, miláčku, zakopej si
Tělo, a Ducha, duše je oběma prostředník
A kdybys chtěla, a bylo to jinak, tak pták
Uletí, zasyčí píšťaly vlak, o šepot upadne
A ani nová dimenze mi nevezme pojem
Posvátný sex s Tebou

No, to mně teda podrž, Májkl, tak tomuhle mám rozumět?, ano, Ullo, musíš cvičit představivost a chodit pozpátku. Pozpátku?, takhle?, jo, moc hezké a ilustrativní, zkusím Tě fotit, dnes večer budeme vyvolávat film a uděláme fotky, naučím Tě něco, co budeš umět, půjčíš si nůžky od Chiary, zkusíš vyrobit koláž, budeš jak Manet, teď k věci, doklady jsem zakopal do písku, stačí polní lopatka, nikdo nás nedostane, nikdy nás nedostanou, pojď, můžeme do vody a tyhle lidi, ty Ti nic neudělají, jsou odkvetlá generace, neškodní, teď už za hranicí rozumu.

Nabývám dojem, že jsme se už odpoutali od závislosti na fyzično, jdeme k vodě a rozhlížíme se kolem sebe. Možná nás žene čas, možná probudil, možná jsme unaveni sami sebou. Pomalu a jistě se blíží Domenikův přílet a cesta zpátky, ještě pořád jsme neokusili jeho pocit ayahuasca, přiblížil nám tím svůj dům na Karpathosu, myslím, je to jeho pocit, musíme ho najít sami, zasloužit si, možná nemá cenu hledat, stane se, co se má stát.

Plaveme k velkému balvanu, trochu vyčuhuje z vody, máme sebou vše na potápění, tady bude základna, kousek dál je hloubka, možná 6 metrů, moc dobře je vidět mořský svět placatých ryb, ježci a koráli, hraje mi k tomu náladová muzika, chce to kyslíkovou bombu a zůstat pod vodou déle, nenapodobovat japonskou lovkyni perel, učila mne potápěčka na Sardinii, lovila červené korály, měla dům nad lagunou, osamělá, chodil jsem za ní, žila sama, byla o hodně starší, nechtěla mi ukázat břicho, pořád se modlila, ale rychle se všechno tělesné naučila, chodil jsem za tmy, dával si pozor, aby mně někdo nezabil, muži i děti nosili zahnuté nože jako jejich nosy, obecně neměli rádi cizince, baráky a skály, někdy i naše základna byla popsaná go home, mnohdy mně nechtěli obsloužit, ani v restauraci.

Na co myslíš, ptá se moje všechno, moje Múza, na minulost, na současnost, na budoucnost, říkám, hraju o čas, nechci otevřít, co všechno jsem zažil, někdy to nebylo sladké jak čokoláda, zkusím kraula, už vím, že mne dožene, má dlouhé ruce, já fyzičku, budu muset zabrat motýlkem, jsem zvědav, jak dlouho to vydržím.

Přeji hezký večer!
Milan Bukovecký
02. 10. 2014 | 21:02

Milan Bukovecký napsal(a):

Karpathos 5

Polní mše

Máme odpočinkový den, mraky se honí po nebi, prý ještě nebude pršet, až pak, po menším cestování na utajenou řeckokatolickou mši, něco jako protest uprostřed pravoslaví, kněz je ze Santorini a z vévodství objíždí své ovečky, my sami jsme katolíci, vysvětluje Antonio, i Chiara, co Vy?, ptá se, no, říkám opatrně, sice jsem po otci východní řecký katolík, jako dítě jsem dělal na vesnici ministranta římskokatolickému knězi, ale jinak, my Češi jsem tak trochu neznabozi, nepraktikuji, rozhodně však, sdílím Vaše nadšení a půjdu se modlit, co Ty, Ullo?, já, abych upřesnila náboženskou příslušnost, jsem protestant, špitne, směji se, je to tady pěkná směs, myslím, že nám farář odpustí.

Pane a Bože, od kterého má své jméno každý rod na nebi a zemi, Otče Ty jsi láska a život a skrze Tvého syna vzešlého z ženy a skrze Ducha svatého, který je pramen božské lásky, dej mi za ženu dívku Severu, Ullu a veď mé kroky k pravdě a lásce, melu dokola, tak nějak jsem si upravil, a zkrátil, když kněz rozdal, předepsanou motlitbu, celebroval italsky, přestože mluvím italsky, snil jsem italsky, beru anglický text a mumlám si svou verzi, mluvím ji anglicky, protože teď sním anglicky, miluji anglicky, česky jen pláču.

Klečím a čekám, až mne kněz pokropí kropenkou, má modré oči Evropy, trochu smíšek, zubí se a chlístne svěcenou vodu, její velké kapky na hlavě pomalu schnou, zvedám se, jdu pro tělo páně, byli jsme na zpovědi, a trochu pomáhal Ulle s překladem, Antonio je udivený z mé italštiny, netuší, že jsem se ji naučil samostudiem, básněmi a na podlaze sardinské milenky, klečím a čekám oplatku, schválně ji jazykem připlesknu na horní patro, to aby přischla a celý ten čas ji chráním, občas jazykem přejedu její přilnavost, vydrží až do konce mše.

K autu jdeme pěšky od polorozpadlého chrámu, kněz si sedá k nám, voní kadidlem, jeho doprovod usedne k Antoniovi, šplháme do hor, spí u nás, Chiara upekla dobroty, bude ryba a víno, ráno až pojedeme k moři, vezmeme kněze vysoko na sever, má tam letní sídlo, kousek od něj je přístav, my si také najdeme své místo na slunci, Antonio ho navrhl, prý je tam osamocená pláž, kolem ní prales konopí a pinie, není tam nic jiného než to a voda, vše ostatní si vezeme sebou.

Pořád neprší, dost fouká, na terase máme větrovky, ženy jsou zabalené v houních, v zásadě je to tu takové každý den, večer trochu chladno, ráno teplo a dole u moře horko a teplá voda, vítr, Antonio sehnal kytaru, zpívám všechny ty balady a valčíky, Mull of Kintyre od Paula McCartney, jsou udivení z toho houpání, jsme namazaní, zkouším tanec Řeka Zorby, škoda, moc mi to nejde, Chiara přinese magnetofon, tadá, tadá, titadá, tadá, tadá, titadá, točím se a kráčím, vrtí se i Ulla, začíná pršet, déšť je teplý, teplé je i ráno, je čas se loučit, farář děkuje, vtipkuje, nohy mu tančí, Mull of Kintyre.

Přeji hezký den!
Milan Bukovecký
06. 10. 2014 | 15:26

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro pana Milana Bukoveckého,....Vaše psaní zde má podobu gejzíru,....tryská tu s utajevanou náruživostí,.....jindy s duhou něhy,....pak zas je zasněný ve vzpomínkách,....vždy plný horkých citů,....a přinášející asociativní vzpomínky,......přináší teplou radost,.....díky,....těším se,.....pište,.....Tužka.
07. 10. 2014 | 23:41

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro pana Petra Klána,....díky za Váš nový blog,......Smírnosti,.....

Jen pouhý nadpis mi evokoval smírnosti našeho dvora. Bez problémů bylo možno do jeho uzavřeného prostoru volně pustit většinu zvířat. Ta byla v čase dobrého počasí puštěna, aby si vychutnala slunce, pohyb, .....a vzájemné smírnosti živočišných druhů, které si mají být ve své podstatě nepřáteli.
Kvočny s kuřaty se bez problémů procházely v blízkosti psů a koček,....berani, kterým je přisuzována určitá útočnost a rádi trkají, nechávali ostatní zcela v poklidu.

Vždycky jsem s obdivem sledovala naše dva voly,....jak opatrně našlapovali a dívali se pod nohy, aby náhodou nešlápli na některé mládě, které se jim při hrách pletlo pod těley. A že to byla těla,......můj nevlastní dědeček je opakovaně převažoval na obecní váze,....bez pár kil měl každý z volů tunu. Mohutní, mírní rozumní,......Když zapadly na poli naložené vozy s úrodou, a kola traktoru se propadala a pásový se zahltil bahnem,.......přišli pro naše voly, aby to vyřešili,....vždycky jsem měla o ně strach,.....jak se jim pod kůží na krku objevily provazce žil a šlach, že se strhnou a bude je třeba utratit,...ale dědeček jim důvěřoval,....Vincek a Lojzek,....dvojice plná vzájemné spolupráce a smírnosti, .... bez toho by nemohli tak dobře sloužit.

Jenom hejno hus s husákem bylo vždy vyčleněno do oplocené pro ně části zahrady,.....ti k sobě na desítky metrů nikoho nepustil,......se zobáky u země, máváním křídly vyštípali ze své blízkosti kohokoliv,.......chyběla jim smírnost. Kačeny byly jejich opakem, rejdily po dvoře a hledaly, kde co zbylo z potravy ostatních.

Měla jsem oblíbeného a ochočeného kačera,....slyšel na jméno,...přiběhl,.....dožil se 27 let,.....toho a ještě psa jsem zachránila, když,...když to všechno vzalo rychlý a náhlý konec,........kačera jsem dala do baťohu, psa na vodítko, a odvezla je k dědečkově sestře do hor na její chlupu,....s prosíkem, aby se mi o ně starala,.......jezdila jsem tam pravidelně,....nevlastní pratetě pomáhala, na co jsem stačila,......

Vzpomínky,...jedna za druhou se vybavují,........jsou plné smírností, ale i.......i nesmírností.

Nesmírnosti, zvláštní slovo,......i ty smírnosti jsou jako pojem neobvyklé,.....rozhodně obě slova nepoužívám,......

Spíš používám slovo shodnost,....být ve shodě,...shodnout se,....shodnost je i významný matematický pojem,.......tak jsem se nakonec k té matematice dobrala,.......

Ještě jednou díky za blog,....zas byl tak vybočující z ostatních,....nevšední,....potěšil,....moc potěšil,....a taky mě donutil při jeho čtení chvíli přemýšlet po Klánovsku,....a pak napsat posvém.

Přeji příjemné podzimní dny návštěvníkům Neznámeho města,.......už jsem začala hrabat listí,.........no jo,....jistojistě je už podzim,......Tužka.
08. 10. 2014 | 00:44

Milan Bukovecký napsal(a):

Karpathos 6

Dalla chiesa di Vananda

Na oči je Panorama hor, pod kopci moře, před námi, kodrcavá cesta, Ulla je způsobně oblečena, má tričko a kraťasy na běhání, schovala jablka širokých ramen, vzala si podprsenku, schovala vlasy, do, šátku, tak si to přála Chiara, prý, kněz i doprovod by mohli být rozrušeni, přiznali, nikdy jsme takovou ženu neviděli, ale, jak vyšla s báglem, vypadlo z ní něco jako pavouk dálkového ovládání, ochrnuli, intelektuálka, jak Hemingwayova společnice na lovu antilop Kudu, vůbec se to Chiaře nepovedlo, hosté šílí, pokřikují a ptají se, já musím řídit, její kolotavý smích je uvádí do transu, najednou se stává chvíle věčností, právě jedeme kolem Spoa, pod námi teče sráz, pak znovu do hor a mezi kopce, pohled varuje klikatice kamenitých cest, do toho řehot v autě, Ulla muže ovládá, sundá šátek, padají vlasy pěstěné ženy, dovídám se, je potomek generací švédských zednářů, sláva, konečně končí šachy o ni, moc a peníze, ona je moc a peníze, Olympos je na dohled, vpravo Diafani, jasně, chceme se podívat, pánové nás provádí, nikdo nám nenutí domácí zboží, proplouváme labyrintem kaskád domů na vrchol pyramidy, je na něm úhledná hospůdka s fantastickým výhledem, dáváme si řecký salát a pečené baklažány, kněz slibuje prohlídku přilehlého kostela, stojíme pod klenbami a přes zákaz, Ulla fotí fresky, svítí křišťálové lustry, na cihlách třeští vybledlé madony Východu, hoří svíčky, zapaluji je pro štěstí, už musíme jet, podél suchého koryta potoka, až do Diafani, kousek nad městečkem mají, teď už přátelé ubytování, podávám mužům bagáž, odmítáme pozvání, stejně je formální, zbývá poslední fotka, čeká nás Vananda a její čistá voda, těšíme se na potápění, vlny a vítr, snad někdy zas, a na viděnou, říkám, sedám do zaprášeného džípu, ploužíme se k cíli, Dalla Chiesa Di Vananda, míjíme její pláže, polykač času, ty jeho cesty, nám napověděly, kam se máme vracet, když se nám na konci světa nebude líbit.

Moc se mi tu nelíbí, brblá Ulla, shodí mužské oblečení, stojí tu vyčítavě, jen v kalhotkách a klobouku, hodí batoh přes záda, vláčím za ní bombu na potápění, kráčí, nemá s ničím problém, hledám nějakou její chybu a záhyb, přemýšlím, jak dlouho bude tak fešná, konečně září křišťálový klid vody, jen, jak se k ní dostat, chce to až do rohu, není tam slunce, shazuji do písku bombu s kšíry, bere ploutve, dnes má žluté plavky, není černá, ani tmavá, je bílá, tak bílá, chvíli jak mléko a pak, už plave a zabírá, dál se dno snižuje, pořád je vidět, chci vidět, jak se hluboko potápí, pomalu, lásko, pomalu.

Kdesi se probudili hippies, odkudsi přinesli vzruch, přivedli děti, dosud jsme byli sami, rozbalili cigaretové papírky, nabídli marihuanu, kolik platím, ptám se, ále, máchnou rukou, společně čekáme, až se Ulla vynoří, kouř z cigarety trochu páchne, točí se a točí, pak už jde láska z vody, zkouření muži a ženy, čučí, nebe na mě padá, otvírá dveře, trochu se chichotám, pomáhám Ulle z kšírů, všichni si nás prohlíží.

Paní Tužko, Pane Kláne, nazdar!
Milan Bukovecký
09. 10. 2014 | 14:09

helena napsal(a):

Milá paní Tužko,
Váš komentář k novému blogu pana Klána je moc krásný. Přiznám se, zarazila mě však při prvním čtení váha volů Vincka a Lojzka, říkala jsem si, to snad není možné, skorem tisíc kilogramů že by vážil každý z nich?! Nedalo mi, a jala jsem se hledat na internetu, bylo to hned. Nejdřív jsem zkusila pro srovnání slona, ti mohou mít i 12 tun! Nu, a k těm volům, přesně ocituji, co jsem se dočetla : Základem většiny plemen domácího skotu byl dnes již vyhubený pratur (B. primigenius), jehož původní areál výskytu patrně sahal od západní Evropy po Blízký východ a Zakavkazsko. Měl výšku v kohoutku až 2 m a vážil 800–1000 kg.
Takže skutečně, museli jste mít doma opravdu mohutná a velká zvířata. Byla jsem párkrát se podívat v "teletníku", a několikrát jsem se setkala s krávami volně na pastvě, musím říct, že ve mně budily pořádný respekt!
A ještě k husám, máte pravdu, svého času jsem chodívala po venku krajinou, několikrát se mi stalo, že jsem narazila na hejno hus, jednou je nešlo dostatečně obejít, musela jsem poblíž kolem nich, ale přiznám se, bylo to z mojí strany hodně zrychlenou chůzí, jsou totiž děsně nebezpečné! :-)) ale bodejť, říká se o nich, že jsou pokračovateli dinosaurů z pravěku, ptáci jsou vlastně souhrnem několika čeledí malých dravých dinosaurů.
Za sebe děkuji, paní Tužko, za Vaše vzpomínky :-)
Hezký den.
11. 10. 2014 | 07:41

helena napsal(a):

Dobrý den, pane Kláne.
S dovolením, přečetla jsem si Váš nový blog "Smírnosti". Je hodně matematický, přesto - a snad nebude vadit, všimla jsem si jedné myšlenky: "Samota je od počátku součástí historie lidského druhu." Ano. Napadlo mě, i když možná vytrhuji z kontextu, že by se mohla líbit následující úvaha, která se "samoty lidského druhu" dle mého soudu dotýká. Tak tedy, čtu zajímavou knížku známého neuropatologa, pojednává o vztahu mozku a chování, budu nyní citovat:

"V roce 1860 se vydala z jihu na sever, ze základny v Cooper´s Creek ve střední Austrálii, dobře vybavená a připravená výprava vedená Robertem Burkem, členy výpravy byli pánové King, Wills a Gray. "Budeme první Evropané, kteří tímto směrem projdou Austrálií," byl smysl a cíl. K severnímu pobřeží dorazili. Na zpáteční cestě jim došly zásoby. První zemřel Gray, hladověl a onemocněl. Předpokládá se, že příčinou úmrtí dalších dvou členů výpravy bylo vyčerpání, podvýživa a kurděje z nedostatku vitamínu C spolu s beri-beri, to je onemocnění podmíněné nedostatkem vitamínu B1. Beri-beri byla důsledkem špatně zpracovávané spóry místní vodní kapradiny, domorodci z ní vyrábějí mouku na chléb. Spóry totiž obsahují enzym, který vitamin B štěpí. Aby mouka, která se ze spór vyrábí, nebyla toxická, je nutné spóry dostečně vymáčet ve vodě. Cestovatelé to nevěděli. Domorodci jim to neřekli. Máčení spór totiž byla ženská práce. Nehodí se, aby o tom muži vyprávěli mužům. Jediný, kdo přežil, byl King, zachránil se u domorodců.
Tři muži, zkušení cestovatelé, členové skvěle vybavené výpravy, zemřeli vyčerpáním, podvýživou a špatným složením potravy v prostředí, kde místní domorodci žili tisíce let. Podobné katastrofy doprovázely i polární výpravy. Evropané nepřežili v prostředí, v němž, podobně jako australští domorodci v Austrálii, dobře přežívali Inuité.
Jinak řečeno: lidé jsou závislí na sociálním učení, tedy kultuře, kultura je nikou lidského druhu. Vysoce výkonné mozky nejsou samy o sobě nic platné."

Jestli jsem dobře porozuměla, ani kdyby byl geniální, žádný člověk nemůže žít bez práce, znalostí a vědomostí, jež nastřádali během časů ti druzí. Vlastně, nemůže žít úplně, absolutně SÁM, izolovaný a v samotě, vždy musel být alespoň po určitou dobu členem, součástí společenství svého druhu... Myslím si, že je dobré na to pamatovat i ve chvílích, kdy se sami cítíme nebo skutečně jsme. Vždy tu byl někdo, kdo nám dal zažít pocit Smírnosti, a vše další již záleží na každém jednotlivci zvlášť. Technologii vnímám jenom prostředníkem při poznávání světa, to, co je důležité, si neseme v sobě, i díky smírnostem všelikého druhu... Ale možná jsem špatně porozuměla. Vlastně, chtěla jsem Vás, pane Kláne, a Neznámé město pozdravit:
Dobré ráno, dobrý den :-)
11. 10. 2014 | 08:19

MA-FU napsal(a):

Mistře pera a slova pane Milane Bukovecký.
Včera jsem napsala tak dlouhé povídání sem,nevložit a ne a ne...kapsa mě nechtěla pustit k přátelům....pořád jsem byla spam a tak napíši jen toto a uvidíme..Zatím pozdravy a možná dnes protrhnu smůlu.Byl to ohlas na Vaše psaní a paní Tužky ,také naivky Helenky.
12. 10. 2014 | 18:26

MA-FU napsal(a):

Jo a smůla protržena,už jsem chtěla napsat panu Liborovi -jaký já jsem spam!!!
Nu vše od přátel jsem četla,jen nepřehrála Čajkovského.Také k tomu dojde.
Pane Bukovecký ano máme hotovo,nebudu Vám znovu vše popisovat,jako včera, jen že jsem si opravdu zavařila a to asi týden samé pochoutky,také záviny a rolády ,bylo to náročné.Hlavně,všem chutnalo a práce mistrně odvedena.
Jsou to mistři svého oboru -jako Vy.
Paní Tužka napsala ohlas na blog panu Klánovi,což bylo tuze pěkné jako vždy.
A Helenka naivka,stále hraje a těší se z hudby jako těší mne.Celé léto jsem vyjížděla na koncerty v rámci Baroko Plzeň 2014 a jiné.Středověké nástroje i zpěv .což mám nejraději.
Když mi pustí kapsa..tak se zase ozvu a díky Všem za počteníčko.
12. 10. 2014 | 18:43

Milan Bukovecký napsal(a):

Karpathos 7

Hippies

Co s nimi máš, brblá Ulla, když vydechne, rozhlíží se jaké mám hosty, utírám ji záda, já jim nerozumím, jsou omšelí, říká, ano, jsou, ale já jsem beatnik, plavu na vlně Automat Kalifornie, chtěl bych, aby Ferlinghetti prodával mé knihy, je to sekta, štěká, ne, nejsou sekta, to, média svou pravdou o nich rozhodla, Ty jen papouškuješ, museli emigrovat za „milovat, a ne válčit, pojďme tam, kde nás mají rádi“, děti boháčů, ty nikdy neměly nedostatek, ale jejich prostota v Kruhu s ideogramy, byla na obtíž, květiny a dlouhé vlasy, vousy a sandály, také nášlap k možné nekonečnosti a věčnosti, bylo tak silné, že byrokracie ochrnula strachy o sebe a džob, potřebovala gangstery a obecnou kriminalitu, ne mír a lásku, ovládaly ji vize stavět vězení a pilíře restrikce, spustit válku, proto jim přišila na čelo drogy, a nedovolila, jen sobě, aby se je učili brát, rozmazala jim halucinace, ten pokrm Bohů i Ježíše Krista, a rolo peněz se mohlo točit.

Musíme pryč, hádáme se, smůla, ani se nepodívám, kde mají jeskyně, možná kemp, dávám jim peníze, Hippies se usmívají a přijímají, mají svůj pomalý svět, nepatříme do něj, jsme šťastní rváči, Ulla i já, Májkl, tak takhle ne, já vím že, to co jsi říkal, není proklamace, ale jeďme někam, kde to žije, stejně si to budu pamatovat, ty jejich děti, ale pojďme, pláču, točí se svět, chvíli se i rozpadá, mám husí kůži na zádech.

Projíždím Diafani a ani nás nenapadne se zastavit o radu u vlídného kněze, kodrcáme celou tou prašnou cestou, chci být co nejblíže Voladě, dole pod ní jsou pláže, můžeme se klidně i rozšoupnout a vyspat v Pigadii, zkusit, jaké to bude až Domenico přiletí, Antonio myslí že, je to hloupost, stěhovat se, místností je dost a my spíme v pokoji pro hosty, fajn, fajn, fajn, dneska je den blbec, říkám do autotelefonu, je to něco jako polní telefon, přísně složitý, chraptí, dobře, chápu, když tak pro vás s Chiarou přijedu, můžete se osvěžit ale moc nejezte, bude dobrá večeře a povídání, zřejmě slibuji nemožné, Ulla je dnes v ráži, na nové pláži se jí také nelíbí, dokola nosí ovoce a koblihy, docela s tím otravují, je poprvé, mezi tolika lidmi, rachotí motorové čluny, muži se předvádí na vodních lyžích.

Přesto mne neuvěřitelně vzrušuje, jak sebevražedně plave, nechce se jí z vody, vzteky se potápí, zplihlé vlasy, jejich ucourané biče ji polepí hlavu, krása, je jak velký pták, snažím se zachovat klid, zkouším psát, její prsy jsou bombardéry, kopí podpatku boty, mé fetiše, punčochy a švy, kalhotky a podprsenky, jizva rozkroku, hnědé koláče na nich bradavky, mé hroby, nemůžu se dočkat až ji svléknu, mačkám transistorák, Charles Aznavour zpívá Natalie, ma chére Ulla, je jako šanson, balíme, jede se do hotelu Mare, ubytovat se, jsem nahý hned u dveří, chci, aby něco řekla, je jako moře, její hlubina mne stahuje, jsem tulák po Atlantidě, ptáček ví co je rozkoš.

Milan Bukovecký
P. S. Díky, paní MA-FU, Tužko, Heleno, pane Kláne
13. 10. 2014 | 08:21

Milan Bukovecký napsal(a):

Karpathos 8

Whataburger

Wow, Ulla spí, beru kecky, jdu běhat, je sobota, bauau úau bau zní po vodě mše, běžím do kopce, chci na planinu plnou starých oliv, voní tymián, pinie, ozon honí vzduch od moře, ovoní pole hrachu, Slunce začíná hřát, měl bych se vrátit, nechce se mi, soutěžím, ženu ještě kousek, mám žízeň, nikde pitná voda, jen na stole jídelny, čeká konev kávy, pivo, vinný střik, dnes přiletí Domenico, bojím se, čeká nás přesun domů.

Wow, Ulla je vzhůru, má hlad, dali bychom si hamburger, říkám, Karpátoameričan má grill, speciál Texas Burger King se dere na svět, hlásí, musíte počkat, melou hovězí na řecké kuličky, z toho vezmu kus mletého a opeče se, na to cibule, salát a rajčata, majonézu, ještě něco?, buchtu rozpékají, je od včerejška.

Wow, má chuť jako whataburger v Dallasu, poprvé za tu dobu mluvíme o návratu do Ameriky, dnes večer přiletí Domenico, čeká nás večírek, musíme se vrátit k Antoniovi, je trochu nervózní, neví, co z nás vyleze, nebudeme mu povídat, že se chvíli zdržíme v Rakousku, chci se podívat k pohraniční čáře, kde jsem ji přešel, trochu blbá nostalgie, ale historie nutí ukázat Ulle, jak to vlastně s mým útěkem je, kdy a kde to bylo, projdeme se utečeneckým táborem, kde jsem se vojákům upsal.

Není mi dobře, hlásí Ulla, snědla jsem něco zkaženého, dej si panáka, radím, dvakrát ouzo, objednávám, šup s tím do volátka, komentuji, je bledá, jde zvracet, vrátí se, jsem těhotná, vydechne, konečně to můžu říci, chlape, no nekecej, dával jsem pozor, přesvědčuji, vezu Ti dítě už z Dallasu, a nebyla si jistá, jestli je to na tuti, říká, učil jsem ji česky říkat tuti, páni, budu mít dítě, je to chlapeček, nebo holčička?, ptám se, blbečku, říká česky, sjíždí do krkavé švédštiny, miluji Tě, dám Ti dítě, odpovídám, miluji Tě, dej mi dítě, ani jeden z nás, není tradičně řízený člověk, přesto mám strach ze zahanbení, když řeknu, vezmeš si mne?, a ona, odmítne, vyhrknu, zůstaneme v Německu!, co Itálie?, dá kontra, Češi jsou malí Němci, vysvětluji, ale teď nevím, jak to bude, zařídím to, nejdříve Tě musím ukázat rodičům, možná s nimi budeš mluvit jen Ty, uvidíme je v Berlíně, přijedou metrem na přechod a jestli jim Rusové dají vstup do Západní části, večer se musí vrátit, nebudou moci u nás spát, mám honorář za filmovou povídku, uplatím všechny, možná je budu vidět naposled.

Zprávy volám z hotelu, Hans připraví ubytování, zůstaneme tam do porodu, ostatní ústně, Dominico nás dopraví až do Fankfurtu, tam rozdělíme koláč, parťáci tomu rozumí, možná pomohly jejich ženy, všichni mi blahopřejí, teď ještě zmáknout Ulliny rodiče, říkají o mně, že jsem žralok.

A Domenico i jeho Peruánka, jsou najednou tady, je jich plno, co myslíš, nemá krátké nohy?, ptá se, lež má krátké nohy ale ona, má nádhernou prdelku, měl bys ji nechat pojistit, melduji, prý jste u nás na dnešek nespali?, ptá se, jedeme, taťko, směje se jako hrabě, je hrabě, s palácem u řeky.

Přeji hezký víkend.
Milan Bukovecký
18. 10. 2014 | 00:02

Milan Bukovecký napsal(a):

Karpathos 9

Domenico

Středobodem zájmu je Ulla, musíš být opatrná, přelety Ti neudělají dobře, radí Conchita i Chiara, pořád cvič těhotenské cviky, stávají se spikleneckým centrem, najednou mám utrum, alkoholu je pomálu, ráno jdu jogovat, přidá se Domenico, Ulla nesmí, Indiánka Conchita se směje, je přírodně ztepilá, nemá potřebu běhat, raději se potře olivovým olejem a strčí prsty do voňavých mističek, znám jedno místo u moře, sděluje Domenico, pojedeme všichni, škoda, že jsi sebou nebral správce, má loď a vyzná se, budeme chytat ryby a potápět se, jo, volala Feliša, proč mlčíš, zdála se nešťastná, jako bys s ní něco měl, určitě ano, měl, vyplňovala mi mezeru, když přijel Mormon, trochu mně sexem i vydírala, mám ji rád, skoro jako Ullu, ale už jsem se rozhodl, také je s chlapem, připadám si jako gigolo, pořád si mně někdo půjčuje, a ti jejich bejci jsou nebezpeční, teď je to jen a jen na Ulle, budou to manévry, sejdeme se s rodiči v Berlíně, dávno jsem to naplánoval, ještě bez ní, škoda že, nechtějí emigrovat, také jim musím říci, kam jsem schoval peníze, hlavně je chci vidět, další kámen úrazu, Ulliny rodiče, jsou šlechtická rodina, nebudu se hodit do krámu, je to stress, do Dallasu se asi nevrátím, nevím, někoho tam pošlu, mám tam prachy, rukopis, básně, totemy, Ulla asi pojede, advokát najme brazilské bodyguardy, jsou nejlepší na světě, kdybych s ní byl já, určitě Mormona zabiju i všechny co se přimotají, a bude po prdeli!, jaká prdel?, jasně, volně přeloženo z češtiny, tak jinak, je to průser.

Pláž, nad kterou necháme auto, je kousek od Pigadie, nikdo tu není, dá se zakotvit, schovat se pod tamaryškem, melodie šumu vln skoro každého uspí, jsem rád, spím, nikdo mi nemůže do snu, sním, prokrista, klečím v něm, modlím se za Ullu a dítě, čekám na peronu západoněmeckého železničního nádraží, mezi koleji je hrozivý plot, kopíruje státní hranici, je čas, naproti, na nástupišti rudých, vlají rudé fangle, koukám na hodinky, dostal jsem je od královny, cvakne v nich jehla budíku, objeví se matka a otec, je to děsivá dálka, nemůžeme k sobě, nastupuje boj o prostor telepatie, matka klekne také, pláče, nejde to snést, rozbrečím se, skáču do kolejiště, stane se něco šíleného, nemůžu dopadnout na nohy, pořád padám, nejde udělat parakotoul, k ničemu je nůž commandos, potřebuji kleště, pořád visím ve vzduchu, křičím zoufale, matko!

Takhle dopadneme, vyprávím sen, Ulla se usmívá, táhne mne na loď, je nevyzývavě sexy, nesu bágly, brodím se za ní, trochu jsou vlny, člun je velký, má dva obří motory, při šedesáti v hodině žere jako traktor Caterpillar, hlásí Antonio, kotvíme uprostřed vody, jde se potápět, Země je kulatá, kulatou mám hlavu, skáču po zádech do vody, ticho, velevážené ticho, nedá se dosáhnout hlubiny, přitahuje, proplouvám s ní kolem korálů, koukám na tu nádheru, Ulla je už dávno na lodi, jsem poslední, musím nahoru, hloubka fascinuje, líně se přesouvám k hladině, stejně jako dítě píše abecedu a obtahuje písmeno, přesně tak se vracím, čeká krásný den.

Milan Bukovecký
20. 10. 2014 | 07:38

MA-FU napsal(a):

Pane M.Bukovecký
Koupila jsem si knihu ,ale nečtu-čekám na Vaše psaní sem ...
Možná si jí nechám jako dárek pod stromek...už se to zase blíží a zahrádka není zazimovaná-auto nepřezuté a Dušičky za týden..
pište,těším se,snad také paní Tužka bude mít více času na psaní a výpočet Dračích děr-dnů...zase zvykání na jiný čas,to mne nedělá moc dobře... díky Vám i všem píšících sem.
22. 10. 2014 | 23:27

Milan Bukovecký napsal(a):

Karpathos 10

Večírek

Jedeme tancovat, pozvali nás známí Domenica, do Mercedesu se nás vejde bez problémů šest, zpátky z Pigadie řídím já, je to nebezpečná cesta, prohrál jsem řízení ve hře kámen a nůžky, nevadí, opojení si tancem vyrobím, beru tašku první záchrany, na pásek natáhnu nenápadný derringer, prohlížím si ruce, jako bych byl na území nikoho,

vzpomínám na korejské kapradí, hledá nás těžký kulomet, pu pu pu pu, táhnu sebou Angličana, našel jsem ho ve vězení, ráz na ráz, bylo to dost blízko louže, na které se v zimě klouzal malý Kim Ir Sen, ujíždíme a dostal nás v ukradeném Gazíku důsledný Korejec, rozstřílel nám prdel džípu, pak se asi posral a přestal picat, nechal nás vylézt ze šrotu, a utíkat kolem posvátného baráku, kde vládce nové dynastie Čoson jako malý s mámou bydlel, klika, bál se, že Čosonům zbourá balkon, mizeli jsme a on znovu ostřeloval zeleninu, kde jsme se plazili a schovávali, přidali se i jiní žluťásci, znovu ten nekonečný buben, pu pu pu pu, pleskal koule do pralesa, žbluňkaly, bezzubému od SAS, děsně ohnutému, jsem šoupnul opium, podle instrukcí skákal dny běhu jak veverka do bunkru, čekali jsme v něm, až se vyzuří, zbyla jim po mně červená spoušť, na lihovém vařiči se dala ukuchtit něco jako kaše, jemu řídká, pak už jen na poledne správně tuhá, jinak masová konzerva s keksy, pomalu jsem s ním tloustnul, a než nás mariňáci vyzvedli, chlap se narovnal, drželi ho celou dobu v kozelci, běsnil, v čekání jsem s ním cvičil, úsporně jak v ponorce, sláva, dopravili nás do bezpečí, všechno bylo fajn, jen se se mnou chtěl úporně s díky líbat, uhýbal jsem těm jeho kozám, dodnes nevím, možná to nebyly svaly!

Konec prohlížení minulosti, do potu vzpomínky a rozjívenosti, nesou kytaru, nejdříve masíruji šlachu pravé ruky, od tehdy ji mám natrženou od pušky, trochu jsem i hluchý na pravé ucho, bubínek rozpohybuji malíčkem, chvíli to vydrží, brnkám Yesterday, je hodně po půlnoci, dnes je teplo, adrenalinu mám na rozdávání, muzikanti přestávkují, už mně to bere, dupu do podlahy, začínám flákem Johna Lee Hooker, Ulla ho má ráda, dostává mně závrať, normálně fouká vítr Meltemi, dnes je to jinak, je ze Sahary a vysušuje hlavu, zpívám, Ajm béd, ajm béd, lajk Džesi Džéjms, Ulla zvedá oči, ajm mén, Ulla hází vlasy za hlavu, ajm béd, ajm béd, lajk Džesi Džejms, Ulla jde ke mně, ajm béd, ajm béd, melu a melu, pořád dokola, posluchači šílí, chtějí pořád křičet, lajk Džesi Džejms a všichni dostáváme vzrušivý pocit strachu z vášně, ženy jdou na parket, zpívají, ajm béd, aim sou méd, chtějí tančit, migají těma svýma nohama, houpají, těmi svými prsy, wimen, zpívám, wimen, jdou po ulici, svlékají, šaty, zahodí vysoké boty, třeštím, vrací se hudebníci a Řekové kontra tančí Sirtaki, zklidňují nám rozkoš vzpomínky na vášeň, jede se domů, neseme si do hor tamtam Afriky, jsme nemocní Afrikou, vítr Scirocco nás znervóznil.

Milan Bukovecký

P. S. Paní MA-FU, díky za podporu, moc to potřebuji, aby mi někdo nahazoval! Pusenku!
23. 10. 2014 | 08:39

Milan Bukovecký napsal(a):

Karpathos 11

Balkán

Tak to tady opustím, asi se nevrátím, a i kdybych chtěl, nic se nedá vrátit, napodobit, vždy je něco poprvé, beru sebou vůni bytí, usadilo se v kostech, cítím ho v potu, běží mraky, míjím trosky pevnosti, zakopávám o démony a staleté duchy, letí nabroušený disk Orientu, uhýbám, šlapu na osmanské drápy v zemi, jsem stroj industriální revoluce, stojím na konci vroucího kotle, rozhlížím se, Slovan ve mně říká, ráno předběhlo den, včera je zítra.

Z dáli mně pozorují psi, prohlíží si Domenica, dnes joguje i Chiara, je to slavnostní běh, jídlo připraví Ulla s Conchitou, Antonio zvedá činky, boxuje s pytlem písku, na terase sedíme s ručníky, Chiara se sprchuje, poslední jdu já, lezu do bazénu, ráno už kráčí do kolen dopoledne, čeká nás dech moře, jako pokaždé, bude to o něčem a jiné.

Antonio a jeho loď, jeho pýcha a Chiara, míříme na západní stranu ostrova, budeme se potápět ve vojenském pásmu, daleko později než na východních plážích zapadá Slunce, podíváme se na jeho západ, zítra se vracíme, vyjednal úžasné místo, vyhřátou lagunu, je jako termální lázně, dnes si prohlížím Ullu úplně jinak, žárlím, hlavně, když k nám připlul americký raketový člun hydrofoil Pegasus, námořníci nás zvou na palubu, bojím se o ni, svižně leze na palubu, vypadá jak panter, drsňáci pomáhají, má to švih, všichni jsou chic, v mozku mi zní slavičí struny kytary, a když námořníci rozpohybují pancéřovou almaru na devadesát v hodině, dáváme si s nimi bourbon, pohoda, vracíme se zpět, půjčuji si místní kytaru, hraji Van bérn, van skotč, van bír, všichni co můžou a neobsluhují obludu, tancují, poctivě se střídají, nohy vyhazují, ženy se smějí a mezi nimi vlají, loučíme se, ječím, Hit d roud džek od Ray Charlese, furt dokola, dokud Ulla, nesestoupí k vodě a nepřeleze na člun, jde předposlední, zajišťuje Domenico, pak jdu já, námořník tančí s kytarou, zpívá, Svít houm Šikágo.

Slunce je tak daleko a těžší než tři sta třicet tři stříbrných křepelek Země, Ulla bere foťák, pomeranč na obloze má přes sebe čáry, jsou vidět díry od milionů špuntů z Vesmíru, svítí, dere se přes něj obláček, sedíme oblečeni na lodi a díváme se do vln, odráží se v nich rozlité červené zlato, vidíme poslední zuřivé exploze hvězdy, skomírá, pak už se jen válí ve vlnách, sem tam se potápí, šedne nebe, seleny Měsíce vítězí.

Dělej se mnou pomalu, šeptám Ulle, Měsíc svítí do postele, zdá se mi ocelová, mění se, pevná a měkká, jako bych ji potřel stříbrnou barvou a když jí vykoukne jazyk z růžové pusy, zšedne, jenom ten klín je pořád růžový, schovám Ullu pod prostěradlo, najednou je bílá, vše je jak má být, i ta cesta, která nás čeká, nové a neznámé dny, vše bude jinak, jiné nás čeká, cesta, ach, ano tak, ano, ano, vzdychá, pomalu, dělej pomalu říkám, počítám hvězdy na nebi, sama jsi nebe, bejby, stáhl jsem Tě z Vesmíru, i ten Tvůj ráj.

Milan Bukovecký

Nové časy, paní MA-FU, Tužko, Naivko, pane P. K., Kláne, Targusi
26. 10. 2014 | 11:07

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....zdravím tě, Neznámé město,....skalní příznivci tvého magického prostředí se vracejí a plní tě novými příběhy, rozdmychávají jiskřičky vzpomínek , aby plápolaly jasným světlem příběhů,....díky, pane Milane Bukovecký,....díky, paní MA-FU, díky, paní Heleno,....

Díky, pane Kláne, za odpověď pod blogem Smírnosti. Vaše srovnání shodnosti a smírnosti je naprosto správná,....po jejím přečtení jsem se s tímto pojetím obou pojmů ztotožnila.

Váš nový blog o nových postupech ve výuce,.....jak jinak,....vyvolal mi vzpomínky na má školní léta,......přírodopis jsem měla ráda,......vlastně jsem měla v oblibě všechny předměty a do školy jsem se každé ráno těšila, třebaže jsem musela každý den čelit mnohým nepříjemnostem,....třeba,.......zrzi zrzi, co tě mrzí, ta zrzavá palice, ta mě mrzí nejvíce. Když ti na ni slunce svítí vypadáš jak vopice,.......jojo, když mi bylo pak patnáct, tak jeden z těch posměváčků by si rád do kštice sáhnul, a sáhnul si i jinam,...jenže, mám paměť a náturu slona,.....pamatuji si, nezapomínám,.......vostrouhal hošánek, ....adekvátně jsem ho vodpalírovala,....ale,....chtěla jsem,....a napíšu příběh, který se váže k hodinám biologie a výuce o lidském těle.
Asi to bude delší,....udělám nový vstup,.....Tužka.
28. 10. 2014 | 22:54

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,.......přírodopis, biologie člověka a nezbytná pomůcka k výuce,....lidská kostra.

Škola, do které jsem chodila, byla postavena před první světovou válkou, na svou dobu moderní, zděná, velká okna,....stále se v ní učí.

Když jsem tam chodila já, měli jsme lidskou kostru ze skutečného člověka,......dívky, dítěte z velice zámožné místní rodiny.

Měli u řeky postavený veliký dům, rozsáhlou zahradu, od řeky si nechali vybudovat průtočný rybník, ve kterém pěstovali vlastní ryby, ale hlavně, polovina rybníka byla zarostlá lekníny,....musel to být krásný pohled ze dvou balkónů v prvním a druhém patře.

Jedna z dcer,....bylo jí tenkrát čtrnáct,....si chtěla několik leknínů utrhnout/asi ji nikdo neřekl, že vodní rostliny se nedají trhat, silně pruží, vlní se/....., to se jí stalo asi osudným,....utopila se,....nikdo nebyl na blízku, našli ji mezi lekníny už mrtvou......, jednoho květu se držela.

Rodiče se rozhodli, že její kostru věnují nové škole, která se právě otvírala a do které měla i ona začít chodit.

Když jsem ten příběh slyšela od babičky mé spolužačky, tak vždycky, kdykoliv jsem šla kolem přírodopisného kabinetu, jsem si na něj vzpomněla.....tam v rohu, pod černým látkovým futrálem, stála její kostra.

A když jsme v osmé třídě probírali učivo o lidské kostře, a kosti té utopené dívky pospojované drátky a zavěšené na dřevěném stojanu se lehce pohupovaly, jak kolem nich učitel procházel,.....odděloval paži, vyvlékl z poutek nohu, vysadil lebku a držel v dlani,....procházel s tím mezi lavicemi a ukazoval jednotlivé kosti,.........tak já jsem zavírala oči, nechtěla jsem vidět torzo toho dítěte mého věku,....protože,....protože jsem si pamatovala její zjev z fotografie, kterou nám babička mé spolužačky ukázala,.....a řekla k tomu nezapomenutelnou větu,.....- byla ti podobná, měla vlasy stejně zrzavé jako máš ty, stejně kudrnaté, jen je nosila rozpuštěné, nebo kolem hlavy uvázané sametové stuhy podle barvy šatů.-

Největší obavy jsem měla, abych na kosti nebyla zkoušená, abych se jich nemusela dotýkat,....vůbec jsem neměla připravenou obranu, jak čelit té směsici pocitů, které mě v těchto hodinách umrtvovaly.......oddechla jsem si, když se přestala kostra nosit na vyučování do třídy.

Teď mě napadlo,....jaký osud mají dál kosti té utopené dívky,....jsou ještě stále v inventáři kabinetu,.....a věděli, nebo znali tenkrát učitelé příběh této výukové pomůcky,.....a rodiče,....jakou úvahou došli k nápadu dát kostru svého dítěte jako pomůcku do školy,......a otázek by bylo ještě o něco víc,.........

A na závěr,......jaké nebetyčné rozdíly,....kreslené obrazy,......a hmotný, skutečný příběh,.....Díky za poslední blog, pane Kláne.

Tužka.
28. 10. 2014 | 23:49

MA-FU napsal(a):

Pane mistře M.Bukovecký
Píšete tak sugestivně, jako bych prožívala to tančení na písku se Zorbou, a s Vámi zpěv,moc moc dobře se čtete,žádné vracení ,že bych zase znovu musela si připomenout předchozí...díky, po dlouhé době mám koutky nahoru a usmívám se na Vás.Jistě to oceňujete .
Milá paní Tužko
Vy máte vždy silné příběhy ze života. Jak je to možné,že já je zasunu tak hluboko a někdy se divím,jak podobná příhoda se mi stala a vzpomenu si,až napíšete Vy. Jste studnice vědomostí!!! Požádala bych Vás,co byste myslela přikládat ?? nebo dělat? Najednou se mi udělaly dvě boule na noze u holení kosti (prý tromby). To mne trochu zaskočilo.
Byli jsme jako obvykle okolo Berounky a nějak se mi nechce do delších pochodů-nebolí to,ale mám obavu,že se utrhnou námahou?? Nu pokud něco o tom napíšete budu jen ráda...Zdravím Vás tu všechny...zítra všichni svatí- 1.listopad
31. 10. 2014 | 21:07

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro paní MA-FU,....zdravím Vás a hned odpovím na Váš dotaz.

Tromby mají více druhů původu,......vznikají koncem léta a na podzim,..... objevuje se kožní vyrážka vyvolaná larvami roztoče sametky zarděnkové. Pak jsou ještě další roztoči, kteří mají vrchol výskytu na podzim, a když se pohybujeme ve vyšší trávě, můžou se larvičky, které jsou velikostí nepatrné a přehlédnutelné, uhnízdit v kůži. Reakce na ně je různá,....někdy si s tím ani kožní lékař napoprvé neporadí,.....ale mám dobrou zprávu,....s chladem larvičky uhynou a přestanou se v kůži množit a ve většině případů si tělo pomůže samo. Zatím má být teplý listopad,....chtělo by to nulovou teplotu, jak dlouho má chlad působit, na to se názory taky různí,........ledem z lednice bych to nechladila, mohla by nachladnout holenní okostice a to je velice bolestivé a chůzi ochromující,....

Pak jsou tromby žilní,....povrchové, podpovrchové, hlubinné ve svalech, které vyhřeznou,.....krevní sraženiny různého původu,....tady by mohl pomoci acylpyrin / snad jsem ta yyi napsala správně/, jeden ráno, pak v poledne a večer, mimo jídlo, aby rychleji pronikl do krve, ale, .... aby neudělal paseku v žaludku, tak zapít hořkým pravým čajem s asi čtvrtkou rohlíku. Kdo má alergii na acylpyrin, tak nařezat vrbové proutky na malé kousky, letorosty, asi deset deka do pulitru vody a vařit, až se voda začne bíle kalit,.....to je přírodní acylpyrin, tak pít vlažnou vodu po lžičkách,....sledovat si levou ruku, prsty, pokud se pod kůží objeví bílé kresby, jako křídou, je té látky z vrby už moc a tak přestat pít. Ten pulitr je tak na tři dny,.../uchovat v ledničce/

No a nejvíce bych věřila jitroceli,....ještě žije, ještě má sílu,... natrhat, omýt studenou vodou, dát na chvíli vychladit do ledničky, pak na igelitu rozdrtit lžící, pořádnou vrstvu a přiložit na celou holeň,...tkáň kolem musí pomoci trombu likvidovat. Jitrocel zčerná, veme horkost, rozpouští usazeniny,.....a opakovat, opakovat, nohu dát do vodorovné polohy.

Účinné jsou i lopuch a devětsil, ale ti již odumřely, sušený bude mít malý účinek.

Zkusit můžete i obklad z vychlazeného tvarohu, nebo uvařit silný černý čaj, vychladit, navlhčit papírovou vatu a přiložit.

Kupte si ještě kapsle vitamínu E, stačí E 100, a jednu ráno, jednu v poledne, jednu večer,....pomáhá urychlit hojení čehokoliv.

Jinak, žádné masáže a i toho pohybu méně, aby se to nepřestěhovalo jinam,......má to tendenci stěhovat se na záda pod lopatky,.....a dnešní medicína neví proč, ale seskupení akupresůrních bodů dá jasnou odpověď, kam by to mohlo žilním řečištěm doputovat.

Dát si poradit od dobrého internisty taky by nebylo marné, a požádat ho, ať se podívá, jak se to léčilo před objevem antibiotik.

Závěrem přeji, ať to brzy odezní,.......někdy to je na delší dobu a ztrácí se to pomalu,........vydržať,....tohle slovo od bratrů Slováků mám v oblibě,.....tak vydržať,....Tužka.
01. 11. 2014 | 00:06

MA-FU napsal(a):

Paní Tužko
.............Jako vždy,skvělá a pohotová,Dr. mi říkala,že jsou to tromby hluboké -nemám žíly na povrchu.. tak jdu asi na ten jitrocel.Dávám si dělat 1x za měsíc lymfat.masáž,tak vynecháme nohu.To jsme nakonec udělali posledně.Jsem Vám vděčna ,za rychlou odpověď.
Ten acylpyrin mne taky napadl,ale žaludeční sliznice a reflux jícnu ho moc nechtějí... u mne!
Má být nemrazivý listopad,tak by se ten jitrocel mohl ještě dlouho používat..Napíši časem co to dělá.. Díky a zdravím dušičkově v dobrém slova smyslu... M
01. 11. 2014 | 18:27

Milan Bukovecký napsal(a):

Karpathos 12

Lugano

Terasu ofukuje vítr Meltemi, snídáme, Domenico mění letový plán, říká, zařídil jsem Ti účet a šekovou knížku v Citibank Lugano, letadlem poletíme tam, možná se stavíme u iniciátora, budeš potřebovat velký prachy, abys přežil, třeba Tě vezme na deal, je jasné, že to vše domluvil, pak se sbalíme a odletíme do Piazenzy, budete spát u řeky, uvidíš, jaký nepraktický dům jsem zdědil, Hans zařizuje bydlení ve Frankfurtu, musíš ještě počkat, malují a stěhují trezor, zatím je to na rok, platíš nájem, jako bys byl zaměstnanec banky, gynekologa sehnala Conchita, šprýmuje, kostel si máš sehnat sám, je trochu nervózní, zakucká se, praštím ho do zad, praští i Ulla, Antonio přidává mordu, vypadne z něj kůrka chleba, tfuj tfuj fuj, zaháníme ďábla kolem něj, jakoby předzvěst, že něco končí a nové začíná.

Domenico mne pustí ke kniplu, loučím se s Antoniem a Chiarou, mávám křídly, obě vrtule vrčí divokým šálem Meltemi, hází to, stoupám nad moře, mizí vyprahlý kus letiště Karpathos, letím podél západního pobřeží a hor, sem tam se propadám, připravuji kyslíkovou masku, nabádám ženy aby si ji vzaly také, půjdu na 7000, šetří se benzin a prodlouží dolet, je průzračný den ke koukání, tankujeme v Bari, přistání bere do ruky Domenico, sedá přesně podle plánu, dáme piccolo v bufetu a něco k snědku, čekají další čtyři hodiny letu, a když plachtíme nad krásou italských jezer, je šest večer, sedáme, jsme tu dříve, velký zážitek končí, taxi nás veze do hotelu, po večeři se jdeme projít, vzrušení z letu odeznívá, stmívá se, kol dokola voní stromy, zahradník pouští vodu do trysek a rozety kropí trávník až k našim nohám.

Brzy ráno přiveze řidič Domenica auto a předá, půjde s Conchitou a Ullou na tenis, řídím jeho Jaguar, jedeme pracovat, a když zastavuji poblíž italské hranice u pancéře hrozivých vrat, není kde zaparkovat, nevím proč, ale už je mi jasné, odkud má Domenico zdroj invence pro dům na Karpathosu, zvoníme, zasouvá se část ocelové palisády, najíždím na plato, ustupuji, obří ruka hydrauliky strčí vůz do šteláře, dříve lékař, dnes iniciátor obchodů se skoro penězi nás vede k výtahu, sjíždíme k domu, jsme na terase, determální střechu a přírodní klimatizaci znám, bazén také, přibyla jen soukromá marina, po obědě si prý zajedeme lodí pro zmrzlinu, no, to mně podrž, hledám bathroom, tudy a tudy, pak vpravo, tam regál s obřími ručníky na jedno použití, vracím se, doktor Erik Simons se na mne obrací, zajímá ho „Comfort letter“, je jedné národní banky SAE, jsem ochoten do investice vložit vlastních 25% z jistiny, ujišťuje, navrhněte smlouvu, znění obchodu připravím, vařím z vody, Domenico mi neřekl ani ťuk, usmívá se, doktor představuje vdanou dceru, Nana, tykej mi, ponouká, bydlí vedle, táta postavil dva domy, narubal kameny ze skály, kterou koupil, je na něj pyšná, zřejmě vidím nejdražší dům soukromníka, jaký jsem kdy viděl, stvrzuji obchod, a ani nevím, jak jsem ke štěstí přišel, loučím se,
Pokračování
02. 11. 2014 | 11:01

Milan Bukovecký napsal(a):

Pokračování:

Nana se točí a usmívá, má kudrnaté černé vlasy, je Žídě a elastická, šeptá Domenico, děkuji za pozvání, servilně říkám dívce, děkuji, tvrdě mačkám Simonsovi ruku, díky, madame Simons, v tom okamžiku mi zazní v mozku Missis Robinson od Simon a Garfunkel, chvíli chci být teenager, a v tělocvičně na žíněnce zneužíván, stejně jako za komunistů nám o tom Pepík Šarže povídal, ta prokletá závist, díky za kšeft Domenico, díky, za všechny ty divy, jedeme na kurty, dámy odpočívají v křesílkách, strážce odsedá, má rybí oči, konečně je pryč, oddechne si Conchita, políbí Domenica, beru za ruku Ullu, chci, aby mi druhou položila na záda mezi lopatky, a její energie do mne proudila a zkroutila plíce, vím to, chci to, znám to, je to dávno, převtěluji se, najednou jsem s ní v přeplněné a dřevěné tramvaji v Praze, jedeme Jelení na Klárov, stojíme zády k sobě, dotýkáme se a jiskříme, bojíme se, že jeden z nás na náměstí vystoupí a vezme sebou elektrickou rozkoš, nabíjíme se a vybíjíme, takt, kterým se co chvíli napouštíme a vypouštíme, sune těla k reostatu, k jeho klice, mozek hladoví, vím to, ještě chvíli a stejnosměrně nepůjdeme odtrhnout.

Hezký den!

Milan Bukovecký
02. 11. 2014 | 11:03

Milan Bukovecký napsal(a):

Petr Klán
Ztotožňuji se se smírností, je všudypřítomná a kreslím s Vámi ve vzduchu. Děkuji!

Tužka
Jako vždy jste nezklamala a byla vševědoucí, Tyrš by na Vás byl hrdý! Díky, že se vracíte!

MA-FU
Užívám si, co jste napsala, vidím, jak se usmíváte a máte koutky nahoru, mňam!

Na hrobech ležely sny

Dřív jak nebe jako cedník hostilo půlku Měsíce
Byla tma tmoucí, pěšinou utíkaly střapce duše
Šel jsem a míjel je, abych si našel sen, a škrtal
O cylindr správnou sirku, rovnal knot a zapálil
Ohřál si ruce, sen levitoval, živě střílel z kuše
Na provázku držel draka, v masce mne zrušil
Halloween, jeho tmu sráží mina Měsíce, goal
Sbírám dech, strážím, vstřebám povětří, mží
Na zemi balí vitráže milosrdné lži a lásku
Památku zesnulých

Pořád je příjemně. Přeji všem, eňo ňéňo!
Milan Bukovecký
02. 11. 2014 | 12:15

Milan Bukovecký napsal(a):

Karpathos 13

Piacenza

Jsme tu týden, a vše je jak má být, čas se vleče, píšu paměti, něco jako thriller, každý den ráno běhám podél řeky Po, nalevo i napravo vždy narazím na průmyslovou zónu, smůla, jsou to dlouhé štreky, mám štěstí, můžu, policisté mají vedlejšák, od šesti stojí Alfa Romeo před vraty paláce, v ní dva poliši, thajský kuchař nosí snídani, vybíhám, zdravím se s nimi, cvičím u auta, nechám je dojíst, jednou jogovala i Ulla, byli u vytržení, pěkně se za námi courali, trochu jsem zvolnil, abych si ji také užil, a díval se, krásná, vlnivá a cenná, těhotná, běžím, Ulla spí, policajti se flákají, dráty na stožárech bzučí, zkusím 20 kilometrů, potřebuji to, přijedou rodiče Ully, nechtějí u nás bydlet, nutí Ullu spát na náměstí v hotelu, chtějí mi vzít třešničku na dortu, zuřivě běžím, dorážím k bráně, muži v autě čekají až mně strážce pustí, arrivederci, volám, Ulla i Conchita, sedí na terase, snídají, dobré ráno!

Schůzka s rodiči je na Piazza Cavalli, Ulla je vyzvedává v hotelu Roma, čekám v kavárničce, společně přichází, objednávám piccollo a parmskou šunku se žlutým melounem, prohlížím si švédská monstra, stvořily Ullu, ale jejich předci, plenili v Čechách, ukradli Ďáblovu bibli, a zdegenerovali, tak myslím, přestávám se bát, najednou jsou mi šuma fuk, už se mi nechce zlomit ty ocelové tváře, nepomáhá jim jejich polární záře, vždy když blednu, a leze na mne, stejně jako na otce, nebezpečný a nezvladatelný vztek, krotím se, vstávám od stolu, zvládnout sluchové halucinace, ale musím někam, kde budu zvracet, mám problém s ušima, točí se mi od nich hlava, Ulla vstává také, vede mně za ruku, chvěji se, necháváme za sebou dinosaury, nepozveme je na svatbu, nebudou se nám do toho motat, slibuje Ulla, klečím na kolenou, a ďábel bigotní Evropy, ten kluzký had, ztrácí svou moc, rozhlížím se, jsem na společném WC baru, zapíjím vínem acylpyrin, jeho krev, ředí mou krev, infarkt to není, říká náhodný doktor.

Balíme, dříve, než se něco seběhne, utíkáme, Domenico nás bere do Frankfurtu, ještě musím k notáři, dát plnou moc na obchod a převod peněz, beru sebou román Muž bez existence, má padesát stran strojopisu, vezu si ultra lehký psací stroj, koupil mi ho Domenico v bazaru, potřebuje přetypovat na češtinu, zatím klovu všelijak, pyšně si ho nesu, červený kontejner, v něm rudý obal, stroj na romány, budu se snažit, Ulla a já, jedeme do neznáma, utíkáme před dogma, letadlo se zvedá, Ona sedí vedle pilota, nechá mne přemýšlet, co jsem a jaký budu, mí přátelé, společně nás vyřadili z armády a dali rentu, mně a Hansovi sehnali práci, držíme při sobě, pořád to má svou váhu, jsou to šavle a meče, které nám určily dráhu, myslím, že si nic nedlužíme, jenom se vidím u drátu nálože, kterou jsem odpálil a vyhodil pevnost s řezníky i dvě stě zajatců do povětří, dohodli jsme se, kdo přežije, dá zprávu drahým, přistáváme, letadlo drcne o beton, hallo, jsme tady, bejby, modlím se, Gott mit uns, meine Königin!

Milan Bukovecký
07. 11. 2014 | 17:42

Milan Bukovecký napsal(a):

Mainhattan

Michael Josif Drummer?, ptá se americký důstojník, ano, pane, ztuhnu, moment, říká, zvedne telefon a někomu volá, podplukovník Holmes, představuje se fešák, v letecké uniformě, přistáli jsme na americkém vojenském letišti Frankfurt am Main, obracím se na Domenica, co se děje, omlouvám se, chtěl jsem Vás jen vidět a poděkovat, že žiju, říká, jsem rozpačitý, nechce se mi o tom mluvit, chci, aby se k tomu nikdo nevracel, jsem rád, že voják není teatrální, zve nás s Ullou do kasáren, příště, odmítám, mám osobní problém a musím ho řešit, beru si na Vás spojení, hned jak se stabilizuji, ozvu se, slibuji, Ulla se nevěřícně dívá, nasadil ji brouka do hlavy, muž nás veze k bráně, čeká Hans, loučíme se, Domenico se vrací zpátky k řece, práci a Peruánce, život jde neúprosně dál, řešit za mne nic nebude, sám, musím sám, je dobře, že mi nejen on nezištně pomáhá a můžu si koupit víc než půl párku, díky, chce se mi políbit zem, po které Ulla jde.

Ubytování ve Villa Kennedy je epesní, chlapci se předvedli, apartmán má 100 metrů čtverečních a úžasnou postel, ale bezpečné to bude až v dependance, dostali jsme ke komunikaci pager, je půjčený z Deutsche Bundesbank, jasně, jen Hans a Ulla s námi může, i Domenico, ostatní se uvidí, podepisuji vedlejšák, budu občas na telefon, je to v rámci opatření ochrany byrokratů proti možným útokům Rudých brigád, musí to být někdo jako Vy, tlačí šéf ochranky, ne člověk z našich řad, zítra se začnu učit, řídit pancířový Mercedes, mají u toho multifunkční střelnici, dnes se zkusím proběhnout, kouknu na posilovnu, kde je sauna, také přemýšlím, kam bych mohl vzít Ullu aby ukázala peří, má za úkol najít rozptýlení, zpěvné Italy a podobně, operu, jak se baví Američané, kde jsou jejich kluby, vše se určitě dozví v recepci, běžím k vodě, lesk zlatého podzimu, oranž Slunce, hluboká krása a čistý prostor, rybí nádech vody, restaurace, tlačí čas, i remorkéry s pískem, některé táhnou obří vaky nafty, jeden, dva … pět, počítám a musím myslet na rodiče, připravit jejich příjezd do Berlína, aby v klidu přešli přes Checkpoint Charlie do Západní části, Hans vyjednává s Američany, zítra směním cestovní šeky na úplatek, nebude to tak drahé, telefonuje, radí, zbytek schovej na uhlí a výlety, příští týden si Rus pro něj přijde, Amíci nechtějí nic, možná je pozvi na svatbu, fajn, představoval jsem si to horší, musím určit termín sezdání, dojednat oddávajícího a kostel, teď je to jen na mně!

Trochu mne zaráží, jsem jedna ruka s Němci, oni myslí, jsem Američan, valíruji mezi tím, co do mě hustili komunisti a táta, který neměl rád Rusa a Němce, teď mi jeden z nich pomáhá, došli jsme spolu až k bráně pekla, jsme svázaní utrpením, víme, válka nikdy nekončí, dřímá v každém koutu, dráždí mozek světa, ale tady Amíci Němcům pomohli, oni je přesvědčili, že to s nimi myslí vážně, jsou jim vděčni, tak jako já, vezu se na vlně jejich blahobytu, jeho náboženství mi nadělilo lásku.

Milan Bukovecký
10. 11. 2014 | 22:36

Milan Bukovecký napsal(a):

Mainhattan 2

Checkpoint Charlie

Rusové splnili, co slíbili, vyzvedli rodiče na nádraží, vezou je autem do západního sektoru, čekáme s Empíky až je předají, bydlíme ve fešácké ubytovně americké vojenské mise, bude nás oddávat konzul velvyslanectví, původně to měl být velitel okupační správy, nemůže, ale zařídil, že naši nebudou mít v pasech žádné razítko, jako by ani nebyli v Západním Berlíně, fakticky tady můžou zůstat, na „jak dlouho chtějí“, dal jsem si panáka, vůbec si nedovedu představit, jak vypadají, matka, pamatuji si její nohy, modré oči, jak se chodila ke mně hřát do postele, vždy když přijela autobusem celá zmrzlá od dědečka, matka, sama s dětmi, otec v nemocnici, hodili na něj koš s betonem, a den po měně, přišel policista v koženém kabátu, nutil ji sundat se zdi výšivku nad výlevkou v kuchyni, stálo tam, Kde Bůh hospodaří, tam se dobře daří, poživačný obr se na ni lačně díval, držely jsme se matčiny sukně, sestry plakaly, byla pro mne somatotyp ženy, který jsem celý život hledal, a našel úplně jiný, otec, nádherný chlap s modrýma očima, polyglot prostřílený jak řešeto, veterán, tak jako já, dal jsem si panáka, Ulla zbledla, bojí se, že dostanu záchvat, s námi čekají, tři těžce ozbrojené džípy, už jedou, Rusové ve dvou černých Volhách, je to jak ve filmu, předávka, stojíme v pozadí, čekáme, Rusové pokračují dál do západního sektoru, Empíci pomáhají matce s kufříkem do džípu, otec sedí v druhém, k němu si přisedá Hans, my s Ullou jdeme do třetího, jedeme do ubytovny, třesu se, někdy je vše jinak, asi to tak má být, člověk nikdy neví, co se může stát.

Hans se vrací, vezou ho zpět, nechal na přechodu BMW, mávne, ahoj a pak už jdu k nim, otec ustoupí, dává přednost matce, postoupí k Ulle, koří se anglicky, ale to už klečím a brečím jako malý kluk, běží mi hlavou příběh života, děkuji, mami, mám pocit, sedím v lodičce sajdkáry, veze nás komunistický agitátor, matka se ho drží, zastal se mne a vezl na motorce, hledat mi školu, učení, nebo práci, našel jen na dvoře továrny umatlané koště a blázna, chvíli šéf, promiň, řekl, lepší jsem nesehnal, byly to ženské slzy, které jsem u matky viděl a nemohl je snést, klečím, drží mne za hlavu a zas pláče, svět se hroutí, bzučí ušní halucinace, dostávám ránu, otec řeší nemoc po svém, po zraněních má epilepsii grand mal, dá ještě jednu, vracím se, zahnal ďábla, matka mne bere za ruku, Ulla, můj anděl, také, jdeme vstříc osudu.

Jedeme koupit svatební šaty, máme auto z půjčovny, čekám, nesmím je vidět, naftový motor Mercedesu brumlá, líbí se mi jeho zvuk, větrák fouká, topím si, je polovina listopadu, listí už popadalo, stromy jsou holé, svítí studené Slunce, hrozí ranní mrazíky, sníh si dává na čas, auto má zimní pneumatiky, v gumách jsou vidět měděné proužky, měděné jsou domy a obloha, měděná je betonová zeď, za ní hrozí měď televizní věže, nebojím se, jsem šťastný, osmnáctého se žením, mám rodiče, budu rodič také.

Milan Bukovecký
12. 11. 2014 | 00:09

MA-FU napsal(a):

Mistře Bukovecký
Dnes jsem zase vychutnávala Vaše psaní,četla překotně a znovu pomalu...achhhhhachhhh
hezky se čtete..jako bych tam byla si představuji....
Já byla jinde-týden na Berounce, na rybách-krása..k večeru voda začne vařit ,rybky rejdí,vyskakují v gejzírech jak je prohání dole ty velké.Krása,jako Vaše psaní...ale těšila jsem se sem.!
Kdyby Ota Pavel žil-ten by Vám popsal,jak to u tý vody žije .
Já zase zítra na pár dnů odcestuji do tišiny a duchovní obnovy -před adventem se trochu tišit , projít a srovnat myšlenky,jestli nějaké přijdou....zatím píšte , ráda si přečtu....M
Tužtičko milá,zatím jitroceluji a také tvaroh si obkladuji a snažím se vydržať... M
12. 11. 2014 | 23:36

Milan Bukovecký napsal(a):

Mainathan 3
Svatební košilka

Růžovou svatební košilku, koupí Ulle matka, snubní prsteny já, jakož i náušnice, diamantové pecky, narychlo, podle snubního, zásnubní prsten s diamantem a dal jí ho aspoň, ex post, sláva řekla, rodiče koupí diamantový přívěšek s řetízkem, růžové zlato, růžová jsou okna kostela, růžová je tvář faráře, připravil nás ke zpovědi, růžové jsou koláčky a zdobené dorty, jenom svatební šaty jsou bílé, fotky, černobílé, čtu přání od známých, telegramy šéfů z Dallasu, Feliša, rodiče Ully a jejich smířlivé gesto, je dojatá, zkusí telefonovat, škoda, nikdo to nebere, a karneval i muzika, jsou horečkou americké country, profesionálové, nechci se tam motat, tančím a když to jde, držím se Ully, po několikáté hrají valčík Na krásném modrém Dunaji, prohlížím, jak jsme prošlapali boty, vůbec se mi nemotá hlava, jenom ta láska ji zamotá a když přijde ve svatební košilce, voňavá a krásná, musí mi pomoci, neumím ji z ní sundat.

Ráno jedu narychlo koupit s otcem na trh LP Elvise Presley a audiokazetu, Thriller Michaela Jacksona, Ulla s matkou kupují šátky a blůzky, dárky pro sestry, sedíme venku na kávě, jíme párek s hořčicí, zařídil jsem nějaké peníze, říkám otci, tady máš poukázku na 10 000 dollarů, budeš je čopovat u Kanaďanů v Senovážné, smění je na koruny, Walter Edmons se jmenuje, sedí naproti Národní banky, nemusíš se bát, normálně tam jdi, má Rusku sekretářku, řekneš, jdu od Američanů z Berlína, budou vědět, tak, a už to frčí jako po drátě, černé Volhy přijely přesně, vezou je na vlak, mám pocit, že je naposled vidím, ještě ty peníze u dědečka, říkám tátovi, jsou zespodu pod víkem v jedné židli, mami, říkám v mlze očí a už jedou, večer budou doma, Rusové je doprovodí až do vagonu, počkají, až se vlak pohne, strachy o ně lámu tužku.

Do Frankfurtu se vracíme silničním koridorem, mizí dráty, chceme se rozloučit s kamarády a jejich ženami v baru, Ulla od nich dostala růžový náramek, řetízek na nohu a sponu do vlasů, ale čas tlačí, jedeme doprovodit Domenica a Conchitu na letiště, Hansova Judita konečně roztaje, brebendí s Ullou, dohadují program, plavání a cvičení, je v nabídce na Kennedyallee, bude jezdit za námi, dokonce si sedá k nám do auta, loučíme se i s nimi, spěchám do pokoje, rozbalit svou ženu, vyjde z koupelny v bílé košilce, ověšená dary, kde máš růžovou košilenku, ptám se opařený, asi jsem přišel o apetyt, nemůžu, říká Ulla nešťastně, schovala jsem ji na památku, miláčku, máš mně na háčku, někdy mám pocit, že na Tebe nedosáhnu, promiň, košilku hned teď převlíknu, bejby, ne, ne, nech ji v krabici, nesmí ji vidět žádný Pepíci a Balíci, ani personál, ukradli by mi Tě, jsi krásná jak mustang, zapneme gramec, na něj dám desku s Led Zeppelin, zapálím viržinko, dáme decku, počkám, až spustí Stairway to Heaven, osm minut a dost, pak jdu spát, je toho na mně moc, ale sáhám vedle, zpívají Kashmir, nabudí mne, jsou to bubny, jsem jisto jistě Bašibozuk, unáším na postel krásku.

Milan Bukovecký
17. 11. 2014 | 13:00

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Také jsem si vychutnával Váš vzkaz, i jak jste neposedná, Berounka a ryby, kdybych to uměl, poslal bych z Berounky fotku, jsou na ní ryby a lidi, Ota Pavel by to napsal, jasně a zřetelně, pěkně česky a jímavě, rozhodně bych se s ním nechtěl měřit, posílám báseň ze 17. listopadu, dost jsem se ji nahledal, byla napsaná z fleku, vůbec jsem ji neupravoval, mějte se hezky, srovnejte si myšlenky, když myslíte, tak jste!

Dívce z Národní třídy Praha 17.11.1989

Miluji ten frkot ulice, táhne se z pupku města až k řece
Kde na rohu sedí v kavárně Slávia studenti a extraváge
Děvčata, úplná Paříž, vidí na kosmickou stavbu divadla
Nemají ji ani Japonci, pohlíží i na Kapličku, srkají čaj

Čekají bohaté kamarády, až zatáhnou grog, mlsají dort
Se šlehačkou, přesně jak babičky foukají do bílé pěny
Vídeňské kávy, v dešti, v slunci, v zimě, pohádka korza
Muzikant hraje za pouhý bůra o zlatých časech svobody

Až mě mrazilo a zatočila se hlava, když jsem ráno vstal
Slyšel, jak to vlastně bylo, minuty předtím, než se to stalo
Šel jsem s dcerou z nákupu, měli pomeranče od Pascala
Maso ze Spálené, tričko z Máje, vyhřátí z bistra, jsme si

Drželi společně tašku, smáli se, měli príma pocit, zatím
Někde robot zastrkoval maskáče do okovaných bot, utáhl
Opasek, vzal středověký štít, péro helmice i gumovou tyč
Aby pak šel, postavil se do šiku, za ním motorový netvor

Stál, když jsi mu položila kytku pod nohy, zapálila svíci
Slabomyslný totál luskl prsty, takhle, dívko na Národní
Třídě, pak už jen políbil Tvé kaštanové vlasy
Fašismus

Přeji hezké dny!
Milan Bukovecký
17. 11. 2014 | 20:04

Milan Bukovecký napsal(a):

Mainhattan 4

Dependance

Přestěhovali jsme se, konečně máme hnízdo, Ulla si může koupit africké sošky, budhistické bůžky, chytré sovy, fraktály Pavla Smolíka, prádelník, taburetek, toaletní stolek a zrcadlo, je to jen na ní, jak to zvládne, do Dallasu nepojede, můj advokát to má k Ulle, z pobočky Hoover & Blank Dallas, kousek, přiletěl, vypadá jak Reynhard Heydrich, byl to říšský protektor Čech, zabili jsme ho, říkám pyšně, Ulla pobaveně sleduje jeho ženský zadek, Horst Raismuller, představuje se, dostává plné moci, vše ostatní zařídí sám, Ulla založí svěřenský fond, Horst bude správcem, obří byt a majetky se do něj převedou, a co já?, je to jednoduché, Feliša má klíče od pokoje hotelu, advokát s ní půjde, vše zabalí a pošle, zaplatí případné resty, howg!, Felišo, jsme přátelé.

Jednají, nechám je být, jdu vyzvednout bytelný Mercedes C 124 coupé, má neprůstřelná skla, dveře vycpané plstí na neprůstřelné vesty, je to dárek pro Ullu, já auto nepotřebuji, mám k dispozici erárního mastodonta, nabušeného a nedobytného, občas s ním vyjíždím do služby, zamíchám se mezi firemní auta banky, a pan VIP může nasednout, vždy jdu s ním, sedím u stolu, nebo stojím za ním, nikdo nás nesmí fotografovat, mám povoleno lámat ruce, jednou jsem se předvedl, potřebovali jsme projít, zmáčkli nás, bylo jich šest, vytřel jsem s nimi podlahu, leželi pěkně poskládaní, kolem nich foťáky, a vytrhané ruličky osvícených filmů, najednou bylo místo jak na fotbalovém stadionu a dřív, než se někdo zmohl zavolat ambulanci, tajní je uklidili, dávno jsme byli pryč, když přijela státní policie, a rychle fičeli Frankfurtem, modrý maják na palubní desce vrhal blesky kol dokola a strašil všední dny všech lidí práce, Ullo, mé nebe, kde jsi?, bez Tebe, mně zebe, pomoc!

Tady jsem, znovu mi bříško poskočilo, sáhni si, miminku je také zima, kdybys ho zahřál a nakrmil!, koupil´s mi tvarohový sýr?, máme hlad, venku zuří Meluzína, těším se, až budu nosit baloňák, co jsi mi koupil k Ježíšku, a miláčku, na porod přijede matka, musíš z vedlejšího pokoje vystěhovat spisovatelské nářadí a uklidit nepořádek, bude tam spát, přestaneš hodit po bytě nahý, už od teď, aby sis zvykl, dáš do trezoru zbraně a nebudeš ji děsit, ani to dítě, co přijde na svět, kapišto?, napiš to do hlavy, mám rodinu, v létě s ní pojedu na Helgoland, budu běhat s kočárkem podél Maine, budu, až zhubne, nosit manželku nosit na rukou, budu hodný na tchyni, Ježíši, ty toho máš na hrbu, jeden by se z toho zhroutil, pojď na má velká prsa, pochovám Tě chlapečku!, Jéžiš, to je toho tady, jeden by dostal vředy, koupil by bačkory, navzdory tomu, že ještě není strejda, Jéžiš, ať v posteli ležíš, jejda, kouknu se, jak hluboko jsem v Tobě, opatrně, ať nevzbudíme robě, zkusíme to pěkně do taktu, dohrabeme se ku štěstí, a úplného vítězství, až Tě vyfotím po slasti, budeš podobná artefaktu, Jéžiš, Ty někam běžiš, neboj, jsi jak šampaňské Asti, i skororodička má nárok, hladím Tě, a prosím Tě, když budeš chtít, můžeme ještě jednou!

Milan Bukovecký
21. 11. 2014 | 08:40

MA-FU napsal(a):

Milan Bukovecký-básník
........milý pane básníku-Dívce z Národní třídy 17 listopad-moc,moc pěknéééé,
byla jsem v tom varu u Melantricha ale 20,21,22 listop. ,žádné pomeranče a mandaríky,trička atp..domů nevezla,okouzlena atmosférou,jen koukala na nebojácné,já se bála, ale v davu stála....myslela na děti ,maminku a domov ,ale z Václaváku jsem se nehnula...nahrála pak vzpomínky na magnetofonový pásek- Vy mistře to máte od Boha -osudu tyto fatální situace napíšete na papír jenoduše a krásně... přinášíte tím radost z psaného a tištěného slova -děkuji Vám za to.
24. 11. 2014 | 16:29

Milan Bukovecký napsal(a):

Mainhattan 5

Porod

Nechcete si přivydělat, ptá se opálený Němec, stojím u židle, na které by měl sedět mogul, ale není tu, odběhl si za jednou z těch nafintěných hostesek, proč mi to nabízíte, ptám se, dost dobrý kšeft, abych si myslel, že je to jen tak?, pan místopředseda a princ burzy, mne požádal, abych ho delikátně zastoupil a sdělil Vám, že je to jeho vděčnost za spolupráci a bezpečí andělů peněz!, tak jo, beru to, mám peníze na cestě, řeknu to svým dvěma přátelům, aby se zúčastnili, rozložím rizika, pro pořádek opakuji s Vámi, když tak mne opravte!, potřebuji deset milionů dollarů na koupi pozemku a obřího bagru, k tomu dvou lodí karibského písku, za to vše dostanu majoritní balík akcií projektu výstavby luxusních apartmánů, maríny a golfového hřiště, k tomu náleží opční smlouvy na tisíc ubytovacích jednotek v prodejní ceně á pět set tisíc dollarů, s možností odprodeje za tři sta padesát, se závazkem jejich prodeje dle databáze klientů a záloh, to vše za 5% fee, dále pak za 9% fee pro dozorující auditorskou firmu, ještě 9% fee pro zprostředkovatele a intermediátora, a 10% fee pro mne, pěkných padesát milionů, postupně po dobu čtyř let, kapíruji, že pro brutto zisk jsem paymaster, ještě zbývá maličkost, sehnat úvěr na pět let s dobrým úrokem, co s tím?, jakmile kopnete do země, zaručujeme, úvěr je Váš, jen, akcie firmy, které z počátku držíte, vracíte v průběhu plnění do úschovy advokáta, abyste je na finále prodal za dollar, zbudou Vám jen peníze a jeden apartmán k užívání, jste z kola ven, nemáte nárok pokračovat v další etapě dostavby na impozantních devět tisíc jednotek, to už můžou jiní, Ullo, kde jsi?, ozval se mi pager, neznámé číslo, volám zpátky, Bundesbank, prosím, mám pro Vás vzkaz, Vaše paní je v porodnici, je s ní paní tchyně, při porodu bude překládat, nemusíte mít obavu, pokračujte v práci!

Nechci být u porodu, říkám zdravotní sestře, je to blbá móda, jedině, kdyby nechtěla tchyně, nechci tam být, je to divadlo pro pozéry, za ruské okupace jsem musel rodit třikrát, jezdil jsem brigádně se sanitkou, rudí vojáci zvrhle koukali, pusu miláčku, budu u toho, až budeš kojit, neměj obavu, kdyby byly komplikace, vrtulníkem by Tě přepravili do americké vojenské nemocnice, stačí říci, myslím, budeš v pořádku, je tu ordnung, venku ostříhaný trávník, vše správně natřené a označené, svítí Slunce, dnes, komunisti slaví Svátek žen, opíjí se, křičí hesla, piju na růžová břicha sovětských žen, také si dám na Tvé břicho, jenom nevím, jak se bude dítě jmenovat, je to jen na Tobě, bude to Liam, nebo Maja Viking?, trefil ses, jsem tak šťastná, jsi také Viking, mno, pro dnešek to skousnu, jinak, Ullo, jsem Západní Slovan, ale, prohlašuji, Tvoje dítě je Viking, vždy je to po matce a matka jsi nádherná, a její matka Isabelle?, ta čeká na chodbě, už přivážejí vozík, Ulla jede na porodní sál, za chvíli budu tatínek, už nechodím nahý po bytě a zbraně jsem schoval!

Hezký den!
Milan Bukovecký
27. 11. 2014 | 08:40

Milan Bukovecký napsal(a):

Mainhattan 6

Daň

Má tři kila padesát, Američanka, Maja Ulla Drummer, můj nevoják, maminka je zdráva, musí s ní pobýt, chytila poporodní žloutenku, náš apartmán je pro ně připravený a vydezinfikovaný, čeká, babička se mnou mluví, střídáme se u vaření, těšíme se na Ullu a dítě, na smůlu přiletí Heydrich s daňovým přiznáním a auditem, musím ho podepsat a zaplatit balík, avizuje se až z hotelu, zve mne do sauny, i chlupatou Němku, už minule si ji tady nabalil, myslím, je tu kvůli ní, i když ví, jaké mám starosti s Ullou a dítětem, těším se, mečí prdeláč, až budu Němku holit, koukám s ním, jak jí čučí strašné chlupy z podpaží, sjíždím na břicho a nohy, chce se mi zvracet, pošle ji na pokoj, jdeme do odpočívárny, je žoviální, mám se Vás na něco zeptat: nechtěl byste, daňové prázdniny?, jasně, ale jak k tomu přijdu?, jednoduše, jeden agent se zbláznil, jde s ním i jeho parta, zabíjí nám nelegály, momentálně se odstěhovali se strojní puškou a plastickou bombou do Německa, sehnali místní teroristy a míří na Big Ebble, chtěli bychom to rychle skoncovat, aby nás Němci nevláčeli v novinách a svět nerozcupoval, jako bonus, pomůžeme s Mormonem, maskér je připravený, počkám.

Je konec března, Ulla i dítě jsou doma, několikrát jsem přebaloval a pořád se sbližoval s tchyní, teď jdu do práce v sandálech, s kytarou přes záda, střídám se s potulným muzikantem, ruce mám v pletených rukavicích s holými prsty ven, jsem potetovaný inkoustem, sleze až za měsíc, už se ví kde terče jsou, hraju své oblíbené fláky, skřípám o struny, dnes mne policisté vystrnadí, budu utíkat do přilehlého hotýlku, na produkci mi lidé hází do futrálu peníze i mandarinky, koupí je v zelinářství a podělí se, děkuji, když se přivalí z hlídkového vozu policisté a kopnou do futrálu, tahají se o kytaru, vytrhávám se, běžím naproti do hotelu, sedám do kavárny, číšník nese grog, pozornost personálu, srkám a ohřívám si ruce, pozoruji skrz okno policisty, smějí se, ukazují na mne, ať si jdu pro pouzdro, nepůjdu tam, i když vím, že je tam zbraň, upozornil bych na sebe, raději otevřu dveře na dvůr a nouzové schodiště, šlapu k pokoji 404, je propojený se 405, tak jsem instruovaný, v pětce bude asi Boss, panna, nebo orel?, hraju, na které dveře dát kostku plastické trhaviny?, 404, pak nervový plyn, za minutu 405, a nervový plyn, masku mám na jedno použití, filtr vydrží pět minut, sbírám od prvního zbraň, prohlížím si ansábl a arsenál, hledám něco jako nášlapnou minu, nepotřebuji, mají tu granáty, házím do 405, pak 404, pro jistotu střílím, je jich tu dost, seběhnu do kavárny, beru kytaru, křičím, nahoru nechoďte, přecházím ulici, balím, loupu mandarinku, přijíždí hasiči a policie, mizím, stejně jako všichni, kteří by mohli svědčit.

Musím to smýt a vykoupat se u Heydricha, hlídá poblíž akce, filuta, jedeme k nám, Ulla něco přepisuje na Maju, pak musí kojit, smůla, dnes neuvidím krásu, ptám se sám sebe, kdy už to všechno skončí!

Milan Bukovecký
29. 11. 2014 | 14:01

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU
Mainhattan 7

Vyhnanství

Magická bílá holko, dívko severu, maminko, konejším Ullu, neboj, nic se nestalo, nic se nestane, a co ten bengál před hotelem, he?, co Tvoje tetování, co?, říkal´s mi, že zmizí, jo, bejby, musíme chvíli počkat, zahrajeme si na underground, běhat budu jen večer, zkusím psát, jsem rád, že babička Isabella odjela dřív než jsem dokončil zpropadenou práci, možná by nám bylo lépe na horách, zavolám Domenica, něco sežene, pamatuješ?, zahrady Dolomitti, začnu pilovat němčinu, měsíc mám volno, stáhnou mne, jedině když bude zle, zkus se zeptat doktora, jestli to může malá absolvovat, jdu běhat a podívat se, u hotelu hořely popelnice, před vchodem se šklebí úplně shořelá tři americká auta, krouží to kolem mne, dobře že Heydrich odletěl, zkusím kytaru a brnkám Maje, počkám, až ji Ulla bude kojit, pak si půjdu lehnout, mám službu, čeká mne vstávání k dítěti a řádný přebal, ráno uvařit krupičnou kaši, dáme si s Ullou také, na ni skořici a kakao, jsem rád, že je daň zaplacena, jen jestli dosáhne i na Mormona, obava je pořád velká, ještěže v novinách se o tom moc nepíše, neberou to jako útok, informují, bouchl plyn, komentuje se úplně od věci, nikdo se nepodivuje, jak se tam vzal, Ulla může jen tušit, že s tím mám něco společného.

Alpini, italští horští myslivci, vzali nás pod svá křídla, bydlíme v kasárnách, je plná ramenatých mužů, máme velký pokoj a kuchyň, zvláštní průkazku, Ulla, když jde Brixenem nakupovat, jsou s ní dva muži, úžasný pohled, když jsem s ní já a tlačíme kočárek, jeden, když jdeme spát, střídají se, leží u dveří, ráno v půl šesté nás budí halas budíčku, v šest s nimi zakouším rozcvičku, jsme bosí, jen v trenýrkách, někdy je na pořadu i jiu jitsu, provokují mne, nechci je zahanbovat, dřív nebo později to zkusí, nejlépe by to mělo být v tělocvičně, pomalu a jistě bledne tetování, také že je předmětem skrytého posměchu, nemůžu se k tomu vyjadřovat, i když mluvím plynně italsky, myslí, jsem nějaká náplava, jinak si nemůžu stěžovat, možná jen, jak obletují Ullu, sem tam mne až vykolejí, jak s nimi koketuje, v tu chvíli mám pocit, že jim musím napráskat prdel, ale nemůžu se tomu divit, choval bych se stejně, stoprocentní mužská společnost, dravá a neukojená, dnes jim to nandám, v tělocvičně natáhli velkou žíněnku, můžou mít nůž i pistoli, a když leží kolem mne, někteří klečí v křeči, přemýšlím, jak dlouho mi vydrží ten ďábelský reflex.

Kasárenský život končí, večer jsme měli rozlučku, ohromně čisté a voňavé víno teklo, tetování zmizelo, pachatel se může vrátit na místo činu, Ulla se uklidnila, naše děvčátko Maja zestárlo o měsíc, opatrně šoupu korbu kočárku do auta, loučíme se, Ulla krásně slzí, mizíme, poslušně sedíme v Meďáku a každý jeden z nich pořadovým krokem vystoupí z řady a poplácá auto po prdelce, Ulla ječí, směje se a pláče, Maja udiveně čučí, a všichni muži i já, polykáme vzduch, který Ulla dýchá, její slzy a kolot smíchu nám pomáhá přežít.

Milan Bukovecký
03. 12. 2014 | 09:26

Milan Bukovecký napsal(a):

Petr Klán - Město jako vědomí

Souhlasím s filosofy a vím odjakživa, díky symbolickému vědomí, že vědomí města nemůže z podstaty město ovládat, tak jako Já, není pánem ve svém domě. Hypnóza textu je pozoruhodnou směsicí pohybu Abutantů na tapetě, a nešťastných Deficienté, kteří vidí z nabídky jejich kolektivního snažení pouze TOP, kde heterosexuální pár na cestě do růstu, jim nemůže nabídnout nic jiného, než chléb a hry. Tedy, navzdory tomu, že autor skvělý text kontroluje, myslím, jeho ideál, úplně všechno neviděl!

Přeji hezký den, pane Kláne, děkuji za vzpomínky na budoucnost i za kam Kam v Neznámém městě!

Milan Bukovecký
07. 12. 2014 | 10:43

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....vážený pane Kláne,....k Vašemu poslednímu blogu,....Město jako vědomí,......zajímavé, zvláštní,...a opět neopakovatelný způsob zakomponování matematiky, jak to umíte jen Vy,..... a nabízíte tím mnoho impulsů k přemýšlení.

A také se těším na Vaše odpovědi pod blogem, už předem odhaduji, co komu odpovíte,....přiznám se bez mučení,.....moje odhady bývají dost vzdáleny od Vašich vět,....a to je vlastně dobře,...protože jsou opět podnětem k dalšímu přemýšlení.

Souhlasím s paní Helenou,.....patřím k těm jedincům, co se víc dívají na zem než do oblak,....asi proto nemám v oblibě vše, co zavání science fiction. Opět přiznám, že ti, co vykonali cokoliv, co je už ve sféře nad předpokládanau realitou, obdivuji,....obdivuji jejich odvahu jít do tak velkých rizik.

Každé riziko za pomoci matematiky vyhodnocuji,...jakmile překročí danou mez pro konkrétní případ,......vycouvám,.....

Přeji klidné dny očekávání východu Betlémské Hvězdy,...díky,....Tužka.
07. 12. 2014 | 23:28

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro pana Milana Bukoveckého,.....jste zářným příkladem stáleho návštěvníka Neznámeho města, který vždy přináší nové texty,...takže se těším na každé další pokračování,....

Ulla,.....mám si ji představovat jako Anitu Ekberg,...nebo Ursulu Andresovou,...či Raguel Welchovou se světlým vydáním její hřívy,.....nebo božskou BB,...nebo jako vzpurnou italskou krásku CC, komu se podobá,....koho si mám zařadit do svých představ. ?...?....?

I Vy máte určitou podobu v abstraktním filmu, který vzniká současně s čtením Vašich textů,....prozatím neprozradím ,....jak si Vás představuji,.....protože stále tápu a měním podobu Vašich postav v příbězích,.....

Díky, že píšete,.....i Vám přeji klidný čas očekávání narození posla lásky a naděje,......přála bych si, aby do mé mysli a duše přinesl mír a pokoj, abych si už dala pokoj a nevracela se ke starým bolestivým událoste, na kterých nemoho změnit ani jeden jejich stín. Nějak jsem se zasekla v pátrání v minulosti,......potřebovala bych se více dívat k obzoru,....ne na cestu, kterou jsem už ušla, ......I když,....co čeká za obzorníkem ?, Ještě, že to nevím a ani netuším,....
Tužka.
08. 12. 2014 | 00:02

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro paní MA-FU, ......i Vám přeji pokojné dny Adventu,....Vy si je určitě okrášlíte příjemnou, a pro toto období vhodnou hudbou, a návštěvou sakrálních míst.
Dny Dračích děr napíšu,....ale,....ještě jsem je nevypočítávala,....ale do konce roku to udělám, abych si podle nich naplánovala některé příští akce.

Vrátím se,....přeji všem návštěvníkům Neznámého Města šťastné a klidné dny předvánočního času.

Tužka.
08. 12. 2014 | 00:13

Milan Bukovecký napsal(a):

Mainhattan 8

Tužka

Brixen

Slunce přibilo mraky nad kopce, valilo sobotu na přikrčené horské město, náhle zkrásnělo, ukázalo břicho náměstí, do jeho blízkosti jsem se vědomě vydal, ale když ve zpětném zrcátku bleskly dálková světla doprovodného vozidla Lamborghini Rambo-Lambo, uvědomily mne, že si po dobu cesty, nebudu dělat, co chci a musím dodržet trasu a čas.

Začínám poslouchat, stoupám, tlačím vůz k Brenneru, klesá teplota, dole za mnou je Itálie krásná a horká, stojíme na čáře, horští myslivci, klábosí s pohraničníky, Ulla přebaluje miminko, zvu muže na svačinu, piccolo bude chybět, plachtíme na Innsbruck, pouštím kazetu Mozarta, kudrlinky, patos requiem, fičím na Německo, Kufstein, pokračuji na placku Mnichova, nechce se mi zastavit, možná je hezký, když v noci padají hvězdy, ale muži v Lambu zas blikají, sjíždím k nejbližšímu motelu, zvu je, dáváme si oběd, normálně by s námi neseděli, ale Ulla je bezprostřední, přisedají, překládám, a když říkají komplimenty, mluví lámanou angličtinou, nechce se mi poslouchat jejich malá vyznání, ještěže vím, že za to nemůžou, jednou jsem viděl Slavicu Eccelstone jako blondýnu, normálně je černovlasá, jste ji velice podobná, říká důstojník, Ulla se směje, říká mi, Bernie, je prcek jako Ty, ještěže nám muži nerozumí, mám 178 centimetrů, bejby, nedělej to, Karkulko, den je dlouhý, mohl bych Tě vysadit na Slunce a usušit na 180 cenťáků, lidožroute, chtěl bys ze mne udělat Pigmeje, néé, to tedy ne, lásko, jenom ty chlapy bych nejraději řezal za upřímnost!

Jedu do Slunce, ještě čtyři hodiny cesty, kdybychom jeli dvěstě, tak dvě, stavíme v Erlangenu, zrovna hrají Crossroad Roberta Johnsona, zkusím sjet k řece a nějaké zahradní restauraci, dát si pivo, zbytek bude řídit Ulla, dítě bude moje, dvě hodiny jen moje, majetek, obě jsou můj majetek a já, já jsem jejich věno, už si Maju nesu, sedí přikšírovaná v sedačce, bude se dobře krmit, čaj, vychladím ji čaj, voní káva, řeka, personál obsluhuje v krojích, dělám s ní opatrně, lehounce, a levým uchem poslouchám, BéBé, ten její magor to s ní neuměl, nebyla s ním šťastná, říká kapitán, ale, ale, plete to, byl jsem to já, upnutý na BB, napsal o ní komunistům báseň, Sbohem Beatles a postel Brigitte Bardott, i o Anitě Egberg, Můj syndrom, i zde se kapitán mýlí, to já se s ní koupal nahý ve Fontáně di Trevi, dělo Ursulla Andress, ne Blemondo, to já z ní trhal trenky, střílel všechny chlapy kolem Raquel Welch, s Claudií Cardinale, tančil mezi melouny, mačetou sekal červené půlměsíce a dloubal z nich černá zrníčka, mumlám sobě a Maje smyšlenou historii muže, jeho symboly, slibuji, dnes už nebudu žárlit, vyrážím domů.

Villa Kennedy, vojáci mají hlad a nízký limit na ubytování, dotlačím to, přesvědčím recepční, aby jim dala fakturu na limit, platím poukázky na jídlo, i Á la carte do nočního klubu, ještě benzin do 300 litrové nádrže a pak už utíkám k Ulle, mojí lásce, jde nahá z koupelny, je bílá jak Lamborghini Countach Quattrovalvole, chtěl bych být jeho designér, ale její doteky a křídla mne přesvědčí, jsem básník.

Milan Bukovecký
09. 12. 2014 | 11:15

MA-FU napsal(a):

Básníku Bukovecký-mistře
Čtu Vás krásný snílku-díky ,za připsání kapitoly "Vyhnanství" . Jste úžasný jemný snílek a hned zas tvrdý chlap....
......... nakukuji vidím paní Tužku -děkuji že na mne myslí s vypočtením DD ,já se také snažím podle nich plánovat(kapku) a pod posledním blogem pana profesora Klána -Helen Z. napsala to tuze pěkně, já to neumím,jen čtu Vás všechny a mám radost ,že jsem v dobré společnosti.
Byla jsem v Hradci Králové v krásném městě plné secesních domů.Ale i na svěcení zvonů v Plzni -kde čtyři roky se lidé skládali na nové ... návštěva Křivoklátu a hotelu u Sýkorů na pravé české kuchyni ..... dnes v naší vesničce v podvečer děti měly svůj školní jarmárek a tak jsem zakoupila ruční výrobu jejich přáníček i keramickou rybu,pak se zpívali koledy a pil svařák a čaj ,....dobrá pohoda a začalo přituhovat,jak to má být....
Všem přeji radost a naději do dnů příštích.. MA-FU
09. 12. 2014 | 21:55

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Píšu od dvanácti a po desetileté přestávce v letech 1990-2000, dodnes. Intenzivně pracuji od roku 2007, a sebevražedně, až poslední 4 roky. Obětoval jsem se psaní, zřejmě mi zachránilo život, bytí proplouvám intuicí, živí ji abstrakce a imaginace, ale i já, jako každý druhý, sedím uprostřed obzorníku a nevím, co nad ním čeká. Skutečnost, že pravda je v minulosti, se nedá upřít, její události nejdou vymazat, ale pro inteligentního člověka by mělo být příliš těžké, aby se daly zvednout nad hlavu a objímat. I tak na krku zůstanou sublimující démoni ve všech podobách, čeká dennodenní boj s přízraky. Doporučuji se soustředit na tuto činnost, která je i tak vysilující a Bůh Vás najde.

Vážená paní, přeji zdraví, lásku a naději příštích dnů, posílám energii myšlenky!

Váš, Milan Bukovecký
10. 12. 2014 | 09:17

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Na Vás jsem si musel dát dobrou kávu, potom vše pěkně umýt a snílek je tady. Teď už je to novela, nevěřil bych, že uteču rozepsanému románu a budu se plácat, v něčem tak mýdlovém, jako je love story a bude mne to bavit. Nevěřila byste, jak to dělám poctivě, těší mne, že mi fandíte, potřebuji odezvu, mám ji od Vás a paní Tužky, čekám, že se i někdo jiný osmělí.

Posílám The Godfather, kde Andy Williams se Speak Softly Love pěkně skučí, přeji přitom kulinářské zážitky, čekám, že okázale hodíte do vody keramickou rybu, a když se vynoří a to si pište, ta se vynoří, splní Vám tři přání!
www.youtube.com/watch?v=82zt5Fk5YTc

Opatrujte se!
Milan Bukovecký
10. 12. 2014 | 10:08

helena napsal(a):

Pane Bukovecký,

pokud jsem správně rozuměla, Vaše odpověď tady na poslední blog pana Klána - Město jako vědomí, je dle mého soudu výtečná! Ukazuje další rozměr složitosti života. Připomněl jste mi metaforu, kterou jsem ovšem nevymyslela já, o jezdci (rozumu) na slonu (iracionálních pohnutkách). Jezdec vidí dále do budoucnosti a také se může dozvědět užitečné informace, ale poručit slonovi proti jeho vůli nedokáže.
Děkuji za toto Vaše připomenutí, na které jsem sama zprvu nevzpomněla :-)

Paní Tužko, ale já fantazii miluji! :-)) Jsem však nesmírně ráda, jestli jste s mým náhledem ve shodě. Děkuji Vám za oslovení :-)

Paní MA-FU, i Vám podobně jako paní Tužce děkuji. Budete-li někdy mít více času, chuti i náladu, zastavte se u mě na blogu, pravidelně publikuji dopisy Vincenta van Gogha, nemýlím-li se, ráda jste je čítávala. Každý, kdo budete chtít, jste vítán, s radostí a v pokoře.

Ráda jsem se tu zastavila. Všem a celému Neznámému městu přeji krásný předvánoční čas. I když, slyším nyní zvenku, je pořádný déšť. Raději by mělo sněžit....

Krásný předvánoční čas :-)
11. 12. 2014 | 19:13

helena napsal(a):

Jen ještě k tomu jezdci a slonu, mohu-li - tedy, je-li jezdec dostatečně obratný a důvtipný, slona přemůže!! :-))

Krásný večer.
11. 12. 2014 | 19:17

helena napsal(a):

Snad přijde vhod, trocha krásné a vlídné hudby. Miluji hudbu, je úžasná, krásná, živá, snad nesmrtelná.... a tolik křehká..

https://www.youtube.com/watch?v=vp_h649sZ9A
Olga Jegunova - W.A. Mozart: Piano Sonata No 11 in A - Major, K.331

:-) děkuji.
11. 12. 2014 | 19:23

Milan Bukovecký napsal(a):

Helena

Jsem rád, že jste se stavila, pustil jsem si sonátu a měl pěkný den, poslal ji i synovi, tak jak si přál, vánoční shon mne ještě nezasáhl, nějak ho míjím, chápu, že se musí pustit do mysli, odkládám to na nejzazší chvíli, čekám, kdy procitnu a až budu se všemi, co si přejí mír v duši, teprve pak uchopím sen, který mi příští dny dají.

Děkuji za komentář, přeji pohodu a imaginaci, sleduji Vaši cestu, je a bude dlouhá, máte co nabídnout!

Přeji hezké svátky, lásku zejména.

Milan Bukovecký
12. 12. 2014 | 20:54

Milan Bukovecký napsal(a):

Mainhattan 9

Helena

Navždy

Maja roste, pojedeme se slunit na Borkumskou pláž, také uvidíme rezavé trámy, něco z války o skálu Helgoland, artefakt, jak sochy Velikonočního ostrova, je to pár set kilometrů od rodičů v Malmö, vyměň si podpatky u bot, máš je jak magnáti z Fort Worth, peskuje Ulla, nedbáš na sebe, jen píšeš a běháš, konečně že se každý den holíš, ještěže hlídáš naše štěstí Maju, dnes jedu na pokec s Juditou, souhlas, a začnu obletovat děvčátko, sním s ní, šeptám ji, čeká nás kus cesty, tam, či onam, Heydrich si dává na čas, nesmím být netrpělivý, ale nemůžu se zbavit závratě, návyk, který mi Texas připravil, nedá se odehnat, praská tichem hlavy, prérie a noc, ve které se nedá spát, lepí vášeň na jazyku, horko polyká šepot Ullininých rtů, líbám samet její kůže, ale, Maja pláče, vrací mne k věci, chce najíst a přebalit, ještě musí říhnout a už spí, čekám, prohlížím stěny pokoje, vábí osiřelá červeň psacího stroje, čekám první větu od Boha, otevřu sešit propisovací tužkou, zkusím slovo, nic, jen vykroužím čtyřlístek.

Deštivý den, jede se na měsíc k moři, Hans přiletí, budeme jezdit na koni, procházet se po obrovské písečné pláži, den po dni poleze text do psacího stroje, čeká Helgoland, a když budu muset do práce, vyzvednou mne letadlem a vrátí zpět, na týden přijedou Ulliny rodiče, mohli by alternovat mé vlastní, uvidíme, jde se na pláž, fantastické, slané a písečné buchty, koláče nízké vody, za nimi rozsáhlé plochy písku, táhnu vše, co potřebují mé osudové ženy, když něco zapomenou, běhám do bungalovu, den za dnem, zkouším koně, půjčuje je místní nadšenec, má jich plnou stáj, vyvětrejte je, říká, mládež, co mi pomáhá, je se školou na pevnině, já, moc jsem na koni nejezdil, jen při výcviku, trochu i v Dallasu, zato Ulla, ta si vede jako žokej, soutěží s Hansem a Juditou, dívám se, ženy sedí v sedle na mužský způsob, Ullina hříva vlaje, říká, měla bych jezdit v čepici, slunce a voda mi vysušují vlasy, balí cop jedním tahem do snopu, zatočí pod žokejku a žene za přáteli, zdá se šťastná, těší se na rodiče, zítra přijedou, možná je to nový obrat, kdo ví?

Číňan, nejlepší Mercedes všech dob, říká papá Ully, pyšně ukazuje dvanáctiválec, má šoféra, bude někde bydlet a pohybovat se, hlídat, Všudybud, říkám posměšně Ulle, rodiče jsou obři, táta Jens pojídá rizoto, chválí Ullu a vyzvídá, jak se o děvčata postarám, no, plat mám jak ředitel banky, založil jsem společnost, obchoduje se zlatem, kancelář vede ruský Žid, 15 let pracoval na zlaté burze v Londýně a pokládal láhev v Singapuru, koupil jsem v Kodani kancelář, auto a telefon, zaplatil sekretářku, Maja dostala milion do dealu, Ulla také, zatím to vypadá, že abtajlunk vydělá bez nákladů 400% hrubého, i já budu mít po dobu 4 let větší příjmy na cestě, toť vše, tati, až se usadíme, koupím dům, a Ulle galerii!, jak se vede Tobě, Švéde?, ptám se nezdvořile.

Švéd se má dobře, vole, můžeš mi tykat!

Milan Bukovecký
14. 12. 2014 | 21:43

Milan Bukovecký napsal(a):

Mainhattan 10

Medojedka Kapská

Za chvíli je po létu, Hans odlétá na Karpathos, rodiče, odjíždí do Malmö, pořád se sluníme a chladíme, necháme si Jensova šoféra, co kdyby se něco valilo, několikrát musím do práce a tuším, posvícení končí, asi nám v budoucnu pšenka nepokvete, Velkou banku napadla se svou vaginou a mléčnými struky MariaAnna de Bulois, spí se všemi velkými bankéři ve Velké bance, i s bankéři, které má banka na dohled, ještěže se musí mírnit, zaznamenala raketový vzestup, zbláznil se do ní Mogul, a objednal si detektivní kancelář, bude ji sledovat, zamiloval jsem se do ní, říká mi v sauně, jsem starý chlap, s ženou už nespím, zešílel jsem, Májkle, co s tím?, nevím, pane místopředsedo, nevím, ale jisto jistě je to na smrt.

Všichni geronti už s ní spali, šeptá šéf bezpečnosti Walter, vulgo Schellenberg, Německo z toho bude mít finanční krizi, jestli se provalí, že Mogul chodí do práce v keckách, asi na ni pustím prasáky, Vy ji jako zachráníte a odkýblujete na pobočku do Ameriky, co?, no, souhlas!, a Mogul si asi dá mašli, sakra práce, dostaneme za to prémie, pokračuje, půjde se na parník tančit, bude bašta, rum a ančovičky, fajn, souhlasím, mám ho rád, zkusím ji vyděsit tak, že půjde sama, rozklíží v Americe pobočku Deutsche bank a Chase Manhattan, Amíci mají rádi stážistky a ona tak nevinně vypadá, dobře, beru, chci tu vydržet do konce března příštího roku, mezi námi je to getleman agrrement!, odteď čekám na pager, a nouzové volání.

Objekt je velkém nájemním bytě Mogula, mluví Schellenberg, dekadentně zařízený po francouzsku, moc to tam nerozbijte, má společnost, něco jako Markýz de Sade, venku Vás čeká chlap s beranidlem, odposloucháváme, a kam s ní?, kde ji máte dát dohromady?, nemyslím, že to bude potřeba, je Medojed Kapský, umí se obrátit v kůži, odvezte ji rovnou do hotelu, vezměte nějaké hadry, peníze a pas připravíme, možná si pospí, měl byste jet!

Vychutnávám si je, všichni tři jsou nazí, mlsní a hrubí Zazou, mají nebezpečné dlouhé svaly, první vytáhne nůž, úplně ho zmrtvím, přimrazím, ještě než se vzbudí, šíleně rychle pořežu nožem, šmik a šmik, má šok, v šoku je i druhý, chová se jako žena, třetího praštím dlaní do nosu a také ho celého pořežu, i on dostane šok, druhý se vzbudí a skočí, i on jde pro šok, zlomím mu ruku, i jeho pořežu, crčí z nich krev, mlčí, jako bych jim vyřízl jazyk, třesou se, odřezávám medojedku od postele, klepe se hrůzou, vzpouzí se, praštím ji, vezmi si sebou oblečení, nařizuji, mizíme, zohavení muži padají k zemi, nechám hysterickou medojedku běžet, maže bosá a v pánské košili Chanel do auta, je v něm řidič, odvážíme ji do hotelu, přijíždí čistič.

Na parníku Bertold Brecht, nás Schellenberg učí Waltz, Judita hlídá Maju, dostal jsem k Vánocům 2 kusy Porsche 928, jeden pro mne a jeden pro Heydricha, MariaAnny se právně ujal, ráno jsem auto nalodil, směr Houston, je tam agenturní služba, mete na březen cestu zpátky.

Milan Bukovecký
17. 12. 2014 | 14:46

MA-FU napsal(a):

Milý mistře Bukovecký
Právě,že věřím,že to děláte a píšete poctivě!!! Proto jste někdy daleko dopředu ,až za obzorem.Bývá Vaše psaní velice věrohodné.....myslím si ,opravdu to musel prožít!!!...takové je to silné!!!
Děkuji za romantiku,ale nevím proč? jsem vzpomínala film Kmotr.
Přeji Vám ty Vánoční časy plné inspirace a nápadů-které Vám nechybí...MA-FU

Helen Z.
Moc ,díky za Vaše vzpomínky...někdy k Vám zajdu na Dopisy,,, zase jedu hned po N.R. do lázní,aby ze mne byla šipka-poté přijdu.Radost z Vánoc a Pokoj lidem dobré vůle přeji M.
18. 12. 2014 | 22:02

Targus napsal(a):

Zdravím, pane Bukovecký,

kdybyste kreslil obrázky, mohl bych říci "jako živý, jen se pohnout".
:-)))
19. 12. 2014 | 22:41

Milan Bukovecký napsal(a):

Mainhattan 11

Die biene Maja

Paulsplatz hostí vánoční trhy, jsme tam s Májou, chodíme s ní po starém náměstí, nechce, abych ji nosil, je mráz, jsem od ní posolený, bolí mne hrudník, prsteník, odřená paže, hodinky nosím na pravé ruce, to cvičený Zazou, lstivý jako kočka mne praštil, ještěže netrefil srdce, pořád cítím strach v jeho dechu, ne, neudělal jsem to, jen ho pořezal, aby si pamatoval, chvíli jsem podezříval Schelenberga, že to narafičil, ale Zazous soukromničili, Die biene Maja se ozývá náměstím, máš svou hymnu, Majo, říkám holčičce, nesu ji na kolotoč, dospělí tam smí s dětmi, podám ji Ulle, točí se a točí, kolem pozlátka a světla Vánoc, zítra jedu telefonovat, mám výzvu do Prahy rodičům na jedenáctou, pošta Letenské náměstí a jeho secese, v rámci utajení, musím do středověkého Heidelbergu, beru Porsche, poprvé s ním jedu na cestu, je to jen 100 kilometrů, Ullu s Majou nechávám brouzdat po trhu, právě otevírají, sejdeme se v cukrárně, bojím se a třesu, co rodičům řeknu.

Ano, mami, půjdu do kostela na Půlnoční, ano, tati, dám si pozor, vždyť mám rodinu, Mami, brečíme, v hlavě mi duní polka, venkovský bál v Suchdole, jsem kluk, stojím na špičkách pod okny a dívám se na lýtka žen, maminka s blonďatou hlavou a modrýma očima tančí, točí se mi hlava a točí, vzlykám, píšu česky román, mami, bude se jmenovat Bakelitové zvony, mluv mami, prosím Tě, mluv!

Můj nový život sedí v cukrárně, nechci se jim ukázat rozhozený, chodím v rozepnutém kabátu a mrznu, až jsem úplně ztuhlý, teprve pak jdu k mým ženám, Bůh mi je nadělil, zlobím studenými prsty, jsem šťastný, jsou šťastné, nakoupily mé holky, jedeme domů strojit byt, za oknem leží prosby Ježíškovi, snad přijde, možná i zazvoní, rozsvítí stromek, nekonečný je svět křesťanských Vánoc, Ulla řídí, smějeme se, nutím ji převrátit Porsche, zkus to, bejby, převrať ho, nejde to, můj milý, nejde, máme sebou děťátko, a i já musím telefonovat rodičům, chci být u toho živá.

Silvestr a jeho šmolkové nebe, jdeme se podívat na zahradu, dotýkat se hvězd, přejeme si všechno nejlepší v životě, zvoní zvony, prskají rachejtle, jakoby něco končí, ale nic nekončí, nic nezačíná, to jen čas plyne a studí, pomalu se zvedá vítr, prý se to zlomí a rapidně se sníží teplota, snad umrzneme, hlásí moderátor na Radio Luxembourg, a opravdu, venku za oknem ledovatí svět, padá sníh, poletují jeho vločky, ukazuji je Maje, sněhové vločky, tají jako Tvoje slzy, říkám česky, mluv anglicky, přikazuje Ulla, je to příliš brzy, učit ji česky a švédsky, počkáme, až bude psát, pak to nebude na škodu, ale teď ne, miláčku, připravím Ti věci na cestu, není to nebezpečné, letět do Polska?, ne, není, mám nové papíry, všude nás s Mogulem budou vozit, potřebují peníze, jsou na bubnu, vždyť víš, Američani mají jejich kachny v každém mrazáku a doma je hlad!, tak jo, prosím, vezmi kytaru a zahraj mi Modlitwu Tadeusze Nalepy, do Ciebie piesnia wolam Panie … budu si ji zpívat, když budeš pryč!

Milan Bukovecký
20. 12. 2014 | 11:42

Milan Bukovecký napsal(a):

Targus

Jsem moc rád, že jste se stavil, děkuji za přízeň, a když už jste tady, a aby řeč nestála, dovoluji si něco špitnout o tom, že stále čekám, a přimlouvám se tomu, aby autor Vašeho formátu už konečně hodil na stůl démony svých cest a pověsil na Šibeniční vrch evropského Boha války.

Přeji zdraví a inspiraci ve všem, co má cenu!

Milan Bukovecký
20. 12. 2014 | 11:56

helena napsal(a):

Dobrý den, Neznámé město.

Dovoluji si poslat Ti zimní pozdravení.. jen, omlouvám se za neprofesionalitu, o to více psáno s pocitem radosti a očekávání. Veselé Vánoce! :-)

Zimní

Z výšin
vířivý rej
sněhobílých tanečnic.
V krajkových šatech,
po špičkách tančí.
Krajinu halí bělostný třpyt.
Země je chladná.
V ústraní samoty vrostlá chalupa.
Dým z komína
v nebeské prázdnotě se rozplývá.
A za rámem ledových květů
na skle přitisknutý nos.
Hoří plameny očí.
Nastává čas nedočkavých nocí.
Očekávání.
Stane se světlem,
co bylo tmou.

http://mlhovinabludicka.blogspot.cz/2014/12/zimni_9.html

:-) Vůni, pohodu a štěstí, v teple domova lodičky ze skořápek vlašských ořechů, v nich svíčičku s živým plamenem, a pohledem z okna, na nebi koráby snů...
21. 12. 2014 | 13:20

Milan Bukovecký napsal(a):

Helena

Díky, bludičko mlhovinou Google, myslím, že nemusíte mít osypky, začínáte zvládat kaligramy, úspěšně se posouváte do povědomí, jste básnířka, nezdáte se být osamělá.

Přeji Vám, tak jako Targusovi, zdraví a inspiraci, přidám kočár imaginace!, a ať se Vám splní, vše po čem toužíte! Pozdravujte náčelníka!

Milan Bukovecký
22. 12. 2014 | 22:00

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,......Neznámé město,....dovolím si rovněž poslat vánoční přání,......za nemnoho minut začne nejšťastnější den v celém roce. Už jsem to tu psala,.....24. prosinec je Žlutým Císařem považován za den plný šťěstí přinášející energie,.....Země je nejblíže Slunci a spolu s ní i její souputník Měsíc,....Slunce, .... jeho životadárná síla prozařuje atmosféru,....Žlutý Císař doporučuje dělat samá dobrá rozhodnutí, protože budou umocněna tou nejvhodnější konstelací,....a pak ještě 6. ledna,.......

Pokud se někdo rozhodne dělat špatné skutky,....tak,.....Zlo se ve zlém vrátí, jen dobro bude odměněno.

......Zvláštní,.....proč Posel Dobra přichází na svět právě tento den,.....a proč tři mudrcové mu nesou dary a sklání se před ním v druhém nejšťastnějším dni ročního koloběhu dní,......Zvláštní,...náhoda,....nebo něco jiného?......Ale co?

Přeji všem návštěvníkům Neznámého Města šťastné a spokojené Vánoce prožité ve zdraví,...

Díky, pane Kláne, ...díky za další blog,......
Díky všem, že si mohu číst vaše slova, vaše věty a skládat si podle nich pestré mozaiky představ,......těším se,...těším se, až se zase vrátím do Neznámého Města a budu si číst,....pište,....Štědrý Den zachvíli začíná,.......

Tužka.
23. 12. 2014 | 23:53

Milan Bukovecký napsal(a):

Mainhattan 12

Půjčka na nové časy

Warszawa je potažena ledem, jednací místnost připomíná kru, ledová překladatelka mizí, třepeme se zimou, pijeme vodku, sem tam se přijde podívat úředník, řekne: przepraszam a zmizí, to mám za tu zpropadenou a prohranou válku, ještě ke všemu jsem tu inkognito, komentuje Mogul, léčil jsem se tu rok v lazaretu, asi to vědí, omlouvám se, lamentuje guvernér jejich Velké banky, dělali jsme soukromý barter, pomotali jídlo, každý z nás něco sehnal, pak se měnilo, spletli jsme se při počítání peněz, rodina je rodina, ale teď už je vše pořádku, můžeme jednat, pane Více-guvernére, není Vám zima?, komunisti s Bohem v srdci temperují Warszawu na 17 stupňů celsia, tak hluboko jsme zadluženi, přišel jste s holubicí míru?, ano!, z Mainhattanu, mám vzkaz od amerických bankéřů, andělé!, jásá guvernér, dopíjíme láhev, piluje se protokol rámcové dohody, shání nás německý velvyslanec, na oběd bude jídlo lidu, špagety se žampiony, směje se guvernér, ještě se neví, kde budeme spát!

Nechali jsme ho, ať se snaží a zařídili hotel Fórum, apartmá pro Mogula, jednolůžkový pro mne, a teď už stojíme před hotelem Europejski, kam chodil kulturní atašé Curzio Malaparte na jídlo, ve vzduchu je cítit nájezd Papa Wojtyly a Lenina Východu na val bolševismu, na ulice jeho pevnosti, kde griluje v ruském stylu vdova maršála Rokossovského, Vojciech Slepejš Jaruzelski, tady není všem dnům konec, mají tu dril jak u Wermachtu, děsí Mogul, srkáme drštkovou polévku, je zima, nesou špagety se žampiony, nemáme zloté, potřebujeme směnit.

To byl kurs, slintáme, Mogul sní, co kdyby se vrhly dolary na černej trh, tak se položí, ale už bereme taxi, jede se na trh do čtvrti Praga, kupuji Ulle za babku kožíšek z činčily, Maje zimní botičky a rukavičky, dárky stěhujeme do hotelu a jdeme do Pekinu na flám, kde Tadeusz Nalepa zpívá, Kiedy bylem malym chlopcem.

V jakémsi rozmaru si najmeme kočár, jede Maršálkovskou, ne do hotelu, chci na most Poniatovského, ale, rozjařený kočí zastaví u kolotočářů, budí je uprostřed noci, nutí, ať spustí lochnesku a kolotoč, dáváme jim peníze, rozsviťte tu strašnou tmu prázdna pod Pekinem, říkám, tady il Papa kázal, zapni muziku, nařizuje Mogul ospalému muži, hluk a girlanda světel, a několik světlic přiláká drzou vojenskou hlídku, jakoby platilo stanné právo, když vojáci v zeleném mikrobusu vyskočí s útočnými puškami, a praští pažbou obsluhu, mne i Mogula do ramene, aby pak už byli moji, sakra práce, ale nejsou nazí jako Zazous, dobře se drží za uniformy, jsou nemotorní, pěkně je srovnám a spoutám jejich pouty, pak je tlačím jak děti z mateřské školky k autu, řidič sám položí pistoli na asfalt a nechá se paralyzovat, Mogul jistí, mluvíme italsky, vojáky vměstnáme do vozu, kočímu dávám peníze a plácnu koně, alou, lezu za volant a zajedu autem k řece, řidiče připoutám k volantu, klíč od pout házím na podlahu a běžíme od řeky na Barbakan, pomáhám Mogulovi, z pouliční budky volám policii, klíče jsou u auta, dobíháme před hotel a odmítáme prostitutky, kněžky noci po nás hází koblihy.

Hezké svátky!

Milan Bukovecký
25. 12. 2014 | 11:52

MA-FU napsal(a):

Vážení čtoucí zde.........
Přání na Svatvečer narození a vyvrcholení adventu-jsem pro Vás nestihla,ale věřte,myslela na Vás ... paní Tužka napsala o Žlutém císaři za kterého 24.prosinec , byl den plný štěstí,
Jistě ke všem přišel Posel Dobra...a nejen dary byly rozdány ,ale i Vaše rozhodnutí byla ta správná a dobrá.........Přeji všem co tu čtou ,hezké dny ve zbytku roku a na Nový rok dobrou čočku!!! MA-FU
25. 12. 2014 | 16:48

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....ještě jednou jsem přišla pozdravit Neznámé Město,......

Vánoční svíčka.
Sonet.

Přinášíš poselství pradávných věků.
Svítilas do tmy za vytí vlků.
Vnesla jsi teplo do domů v závějích.
Znovu jsi svítila na cestách s nadějí.

Voskem jsi kapala na nohy světců.
Čadilas v brlozích promrzlých psanců.
Svítilas na noty chrámových zpěváků.
Vyhaslas v lucernách zoufalých žebráků.

Svítilas na slámu v jesličkách děťátku.
Teplo jsi dávala malému jehňátku.
Zůstalas v kolejích životních tuláků.

Nezapálená, budeš smutně lkát.
I vitr osudu tě zhasne mnohokrát.
Pak jenom teplem dlaní,.....můžeš znovu tát.

To je pro tebe, Neznámé Město, dnes složeno u svíčky s Betlémským světlem,....a to jsem si chtěla původně kreslit vánoční náladu,......pro malování se nedostavila ta správná inspirace.

Vrátím se, .... máš Neznámé město zvláštní přítažlivost,.....jste to vy,...co sem píšete. Díky,......Tužka.
25. 12. 2014 | 20:15

helena napsal(a):

Krásné verše, paní Tužko... pamatuji, když jsem četla jinou Vaši báseň, "Co jsi, lásko?", již jste do Neznámého města vkládala v únoru (2.2.), byla jsem nadšená Vaší poezií. Děkuji za možnost Vás občas takto číst. Vaše básně osahují pro mě zvláštní náladu, cosi odříkavého, elegického.. a toužebného zároveň...

Paní Tužko, nezlobte se, prosím, a klidně odmítněte moje smělé přání, mohla bych tyto Vaše dvě básně, tedy "Co jsi, lásko?" a "Vánoční svíčka" vložit na svůj blog, pozvat Vás jako hosta? Líbí se mi, byla bych potěšená...

Jinak, již jsem sice přála, ale ještě jednou všem, celému Neznámému městu přeji krásné Qnoce - to je senzační název, který pan Klán vymyslel :-)

Vlídnou pohodu.
26. 12. 2014 | 06:16

helena napsal(a):

omlouvám se, prosím, a opravuji: obsahují...
26. 12. 2014 | 06:39

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro paní Helenu,...díky,...jsem poctěna,......je to pro mne skutečná odměna, když se moje rýmy někomu líbí,....jsou Vaše,... Zrovna tenhle sonet je tak rytmický, že se dá zpívat,......neumím to, ale cestou venku se psy jsem si ho potichu/ psi jsou na můj zpěv hákliví a preventivně se vzdalují na doslechovou vzdálenost/, tak jsem si ho zpívala.

Už jsem psala, že jsem se v mládí chtěla věnovat zpěvu a hudbě, a taky ze školy mám něco hudební teorie, takže dokážu složit jednoduchou píseň a zapsat ji v notách.

Vy hudbě rozumíte,......zkuste si Vánoční svíčku zhudebnit, samohlásky na konci rýmů to dělají snazší,....

Ve dvaceti jsem se rozhodla napsat sto sonetů jako Petrarca,....prvních třicet šlo dobře,.....námětů mnoho,....mládí a lásky,.....pak se to zadrhlo,....Vánoční svíčka je padesátýprvý,......začíná druhou půli, ...sto jich nebude,.....i když, i tento sonet má tři varianty,...první byl až moc sladký,.....druhý zase příliš temný,......až třetí pokus jsem sem umístila,......Kdybych sepsala varianty všech sonetů, tak už za tou stovkou jsem,.....

Mám sen, že si k nim nakreslím tužkokresby a vydám si je ve vlastní režii a pro vlastní potěšení,.....budou ležet u mne na pracovním stole,....a komu se budou líbit, ....tak si je prostě vezme,....a na jednom hradu udělám vernisáž svých kreseb,......a budu rozdávat sonety,......áááááá, vánoční sny, nebo sen,....sen co se nesplní,....ovšem, mám téma pro sonet,....příští sonet bude,....Vánoční sen,....

Stala jste se mou inspirací, Váš zájem ve mně probudil dřímající energii,....fakt, ....nevymýšlím si,....je to tak,......Díky.

Ktroukoliv báseň, jsou i na jiných blozích,....tak kteroukoliv můžete si přivlastnit,.....pár jich je na blogu pana Tomského,...O lásce , asi v prosinci 2009.

Prosím, napište adresu Vašeho blogu,....nebo je to stále stejné, jak jse uvedla v minulosti,....?..díky,.....přeji krásné zimní dny,....u nás sněží,.....Tužka.
26. 12. 2014 | 13:00

helena napsal(a):

Paní Tužko,

jupíí, huráá, omluvte moji spontánnost, ale jsem nesmírně ráda a nadšená. Děkuji za Vaše svolení, básně jsem již publikovala, níže dám odkaz. Jen, hledala jsem sonet o lásce, ale komentářů je pod několika prosincovými články dle Vašeho odkazu tolik, že jsem posléze hledání vzdala. Třeba báseň znovu napíšete? :-)

Ano, to je úžasné, pokud jsem Vás povzbudila, jen pište, a také kreslete, to jsou jedny z nejhezčích činností, jimiž si můžeme zpříjemnit život, najít vyrovnání ve vlastní duši... a třeba souznění u těch, kdo se zastaví na chvíli s námi...

Moc děkuji, paní Tužko, tady již je odkaz na blog, kde nyní s velkou mojí radostí hostujete:

http://mlhovinabludicka.blogspot.cz/

konkrétně:
http://mlhovinabludicka.blogspot.cz/2014/12/host-basnirka-tuzka.html?showComment=1419602727470#c1028590442722280790

Děkuji! :-)
26. 12. 2014 | 15:22

Milan Bukovecký napsal(a):

Qnoce

Když na vánoční opulentní slavnost přinesl Pýthagorás nejdůležitější matematickou větu, podpořil ji darem stovky volů, a když maso grilovali, mnozí z pozvaných požili důkaz, že je to věta nejdůležitější. Přesto, lidé o té doby soustavně oslavují 2000 let prozatímní účinnosti této události, a dodnes hledají vývraty v jejím dogma, aby předložili větu přísně oponentní, tedy, důkaz věčný, a jestli jej najdou, lze předpokládat, že zavedou vládu osvěty a vědy, budou praktikovat slavnosti, ale už za pomoci Qnoc, kosmickou zbožnost a provázání.

Hezký den!

Milan Bukovecký

P. S. Děkuji, myslím, že jste to tady i na konci řetězce rozsvítil, zřejmě jste i dobrý reklamní textař, děkuji, že mohu u Vás hostovat, těším se z toho, že jste v pozornosti i jiných návštěvníků Neznámého města, přeji zdraví a spoustu nápadů do Nového roku, omlouvám se, že nechodím na disqus.
26. 12. 2014 | 15:32

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Děkuji, cestuji, musel jsem si udělat rešerši, mezitím to tady žije, paní Tužka perlí, paní Helena rovněž, budu se koukat, jak to pofrčí, pojedu si svou, psaní věrohodné musí být, všude tam jsem byl a přiblížil se reálu, za obzor vidím asi také!

Přeji hezké dny, lázeňskou pohodu a energii!

Milan Bukovecký
26. 12. 2014 | 15:49

MA-FU napsal(a):

Pan M.Bukovecký milý mistr -básník
Děkuji za přání do lázní,budu plavat,bahno si vychutnávat,parafín nechávat ztuhnout na těle...a šlapat bazénky s různě teplou vodou.... no jistě to znáte.Přečtu si Vaše básně ,třeba matku , o povodni,i o lásce....a vezmu knihu Jany Koubkové-Básně z jazzové dásně-
a Vy pište prosím,ať mám co číst,neb v lednu v lázních je mrtvá sezona,co se kultury týče .

Paní Tužko,taky Vás zdravím a čtu s dovolením,co píšete Helen a mám také radost jako ona,že budete s Vaší poezií na návštěvě jejího blogu.Vždyť to jsou verše pravdy srdeční.
Já si stále připomínám Vaše ČERNOČERNÉ BLUES- gilotinou se porcuje-to mne uvedlo do zemitého stavu.

Panu profesoru Klánovi poklonu a tleskání za Qnoce a díky za to,že můžeme zde psát a být u Vás...a to taky díky panu Liboru Stejskalovi ....
pozdravy posílám všem naivce Helen,panu Z.W. ....všem tu čtoucím....s láskou MA-FU
Kapča říká: Happy Holidays...to asi panu M.B ???
26. 12. 2014 | 17:52

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....omlouvám se panu Milanu Bukoveckému a paní MA-FU, že si dnes budu více psát s paní Helenou,.....čtu si vás,....je to milé, že stále píšete,.....

Vážená paní Heleno,.....děkuji,...nazvala jste mne básnířkou,.....zní to vznešeně,.... ani se tak necítím,.....

Máte to na blogu velice pěkné,...pozadí s kapkami,....deště,.....?
Barvy,.....mám barevná období,....některá z barev převažuje,....mění se to,....v tom jsem velice neklidný jedinec,....tak jako s vůněmi,.....ty také stále měním.

Napíšu ještě něco k sonetu,.....otcem zakladatelem renesančního sonetu je Francesco Petrarca. Původně stanovil i sled rýmů,.....
a, b,b,a ....b,c,c,b,....a,b,c,...a,b,c.
Později je rozvolnil, ale na sledu 4....4....3,...3. trval.
Taky sestavil program pro věnec sonetů,...to je 14 sonetů na jedno dané téma,....a patnáctý sonet je sestaven z prvních řádků všech čtrnácti sonetů a musí mít všechny sonety jeden zvolený rytmus a stejné pořadí rýmů.

Funguje to jak svěrací kazajka,.....ale je to výzva,....třeba o lásce se to dá uskutečnit,......o lásce jsem napsala sonetů dost,.....tak nevím, který jste kde četla,.....

Časem sem některý napíšu,.....dnes bych měla pocit, že tím víc stíním, než přináším světlo,.....

Přeji radost a štěstí a zdraví do dalších dní,.....Vám, paní Heleno,......VŠEM, CO VSTUPUJÍ DO BRAN NEZNÁMÉHO MĚSTA,......vrátím se,....není sníh a odpískali lyžařskou školu,.....kam má paměť sahá, se na Vánoce lyžovalo a už jsem měla desítky kilometrů ve svalech,.....letos nic,....před Šťedrým dnem byla na svahu zelená tráva, a z oken chalupy na horách jsem viděla sedmikrásky......
Tužka.
26. 12. 2014 | 23:36

helena napsal(a):

Paní Tužko,

moc Vám za všechno děkuji, a těším se na další Vaše verše a povídání... sedmikrásky jsem u nás také zahlédla :-)

Děkuji, paní MA-FU, pane Bukovecký.. děkuji pane Kláne, z Vašeho Qnoce jsem měla radost, jen jsem si tentokrát netroufla vstoupit.

Krásné dny a hodně štěstí.
27. 12. 2014 | 05:52

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,......v noci padal sníh,......běhala jsem po zahradě s Kazanem, aby se trochu protáhl a zahřál,....ještě pořád nerad zůstává zavřený v domě,....pár minut, a už chce ven,......

.......padesátý druhý sonet,.....Petrarca ke každému sonetu psal motto,.....proč verše psal,....a komu jsou určeny. Nemusím motto psát,.....sonet to prozradí,......

Sněží.
sonet.

Když zvedneš hlavu k zenitu,
sněží,....a sníh na čele ti taje.
Tichounká hudba zazní tu,
to bludička-vločka ti hraje.

Hudba sfér snáší se dolů,
skladby z mlhovin vesmíru,
dychtivé, něžné,...i s trochou žalu.
Láska hraje na tvém klavíru.

Okouzlen nocí, hudbou, vločkami,
darem z vesmírného kůru,
spěcháš zpět známými cestami.

Na prahu nemůžeš uvěřit tomu,.....
bludička -vločka s hvězdami
přišly hrát do tvého domu.

Zítra už jistojistě vypočítám Dny Dračích Děr pro rok 2015,....a taky dny vhodné pro duchovní aktivity,.......to pro pana Milana Bukoveckého,.... a hnedle pak je sem umístím .
Takže se brzo vrátím......Tužka.
27. 12. 2014 | 20:55

MA-FU napsal(a):

Tužka
Váš krásný sonet mi rozesmutnil,ale více přinesl radosti.
Radosti jistě i vločce-bludičce....to má krásu do svého blogu,
mistře,kde jste??? čtete to???
těším se,než odjedu,že si zapíši do kalendáříku DDD , tak jsem si zvykla milá paní Tužko se podle nich dost řídit.....Děkuji...
27. 12. 2014 | 23:13

zw napsal(a):

Milan Bukovecký a spol.
**
Přeji v klidu duše všem v tomto městě pokoru, úctu a zdraví do dalšího roku koloběhu života. Občas tady čtu když už město usíná....bo tu jsou stále dost dobré zážitky.
Tak pro Milana.. https://www.youtube.com/watch?v=nXlZxg2b180
aby to šlo ještě lépe a dámy se mohou vnořit do hudby i choreografie, bude se mu to ještě lépe psát, Portofino, P.F. 2015.
**
zw
27. 12. 2014 | 23:27

sněhová vločka napsal(a):

Vlídná paní... Tužko,

nemohu uvěřit... ze srdce a s pokorou děkuji... nádherné...

Sonet patří Neznámému městu, protože však báseň je mi blízká... citem blízká, prosím, mohla bych ji umístit na svůj blog? Vážím si Vašeho daru, jsem překvapená...
Vločko, vločko, jsi šťastná!

Děkuji, helena
28. 12. 2014 | 09:00

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro Bludičku Helenu, Sněhovou Vločku,.....hádanku jste vyřešila naprosto jednoznačně,.......Neznámé Město a Vy,.....nebo Vy a Neznámé Město jste byly inspirací,.......takže je i Váš,......naložte s ním jak se Vám zachce,.....

Jsem opět potěšena, že má sonet čtenáře,......přeji krásné dny plné hudby,....
Tužka.
28. 12. 2014 | 11:02

helena napsal(a):

Milá paní Tužko,

děkuji :-) ... snad se vybraná hudba k Vašemu sonetu bude líbit...

http://mlhovinabludicka.blogspot.cz/2014/12/host-basnirka-tuzka-2.html

Mám radost...
Hodně štěstí :-)
28. 12. 2014 | 17:48

Milan Bukovecký napsal(a):

Zdeněk Wachfaitl

Veronica Verrai

Moře voní, chci se utopit z toho všeho co neumím, když vystoupí z růžového kostela, nádherný fantom Adriana Celentana, Veronica Verrai, jde a na zelené dlaždice náměstíčka Santa Margherita, padají do taktu přezrálé pomeranče, je krásná jako všechny vévodkyně z Alby, dívám se, cucám jahodové daiquiri, přikusuji THC kokosky, chci ji svléknout z šatů, Měsíc na ní rozvlní klůcky, jeho prsty běhají, Veronica Verrai, objednává piccolo, dává nohu přes nohu, popadne mne základní instinkt, klekám na koleno, chci ji nechat po sobě jančit, Vérónica Vérrai, v přemetu ji objednávám daiquiri, vidím se na pahorku světa, ale už jde légitime Suzanne, tasí brazilskou mačetu, v něčem s ní ryje, vyndá z páva sukně vějíř, probouzí pulsy družice Telstar, kontaktují muže v Lamborghini, čeká na Veronicu Verrai a pneumatika jeho koně do asfaltu ryje, za zatáčkou je Portofino, mizí s mým přeludem, voní řebíček, černá je noc, má Brazilka zůstává, jak Erató šeptá, ach Ti muži!

https://www.youtube.com/watch?v=l7QOXg2Q_Us

Díky Zdeňku, posílám, nejen Tobě, Veronicu Verrai, přeji Ti správné kroky v roce 2015, Balla Con Me si musíš najít sám!

P. F. 2005

Milan Bukovecký
28. 12. 2014 | 21:20

helena napsal(a):

zw... Neznámé město

https://www.youtube.com/watch?v=78NELYY11Vw
Adriano Celentano - Confessa

"Chi non ama non sar amato mai" - Kdo nemá rád, nebude milován nikdy... neumím italsky, spoléhám na překladač... píseň je nádherná... děkuji :-)

P.F.2015 :-)
29. 12. 2014 | 07:10

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,.....slíbila jsem napsat Dny Dračích Děr,.......tak tady jsou,....ale,....soustředěnou vlastní silou a zdravým tělem a duchem jim lze docela dobře čelit,....prostě si s tím poradit,....a taky, když je nejhůř, prosím Anděla Strážného,....pomáhá,....děkuji Ti, můj anděly,...děkuji ti za veškerou péči, kterou jsi mi i v tomto roce poskytl,.........no a teď ty DDD,.....

Leden: 3.-4.-5. 18. 20
Únor: 3.-4. 6. 8. 16. 19.
Březen: 5.-6. 13. 14. 15. 20. 29.
Duben: 4. 18.-19.
Květen: 3.-4. 18. 22.
Červen: 2. 16. -17!! 30.
Červenec: 2. 15. 22. 28. 30.
Srpen: 14. 17. 21.-22 30.
Září: 22 .23. 26. 27. 28!!!
Říjen: 6. 13. 27.
Listopad: 11. 25.-26.
Prosinec: 11. 25-26.

A ještě několik upřesnění,......leden, 3.4.5......je propad životní energie,....budeme se cítit smutní, opuštění,.....nervy budou mít srdcetřesení,.....tak vydržet,......ten propad nastane proto, že v současné době je v atmosféře mnoho energie,......a ta všechno urychluje a odčerpává ji živým organismům......tak zítra pozor na alkohol, bude účinnější,.....potraviny lákavější,....petardy hlučnější, svíčky a ohně ničivější,......peču záviny, tak budu ve střehu, abych nespálila. Energetický ústup začne druhého ledna a pak to veme k pátému pěkný sešup,....tak při lyžování pozor na úrazy,.....

Podobný energetický propad, ale kratší,
je pátého a šestého března,.....plačtivé dny,.....čelit jim.

Druhého června je den špatných a unáhlených rozhodnutí,......nic, co je závažné, neřešit,....řešení by mohlo být chybné, způsobené přemírou vibrující energie.

Září,......28. září před pátou hodinou ráno, bude úplné zatmění měsíce v úplňku,.....to má rovněž z hlediska energie slapových sil, svůj význam,...krátce po rovnodennosti,.....takže energie rozkolísaná,....nejvíc bude trpět zažívání a orgány s ním spojené,....lehce jíst a lehce pít, žádné opulentní hody,....vzpamatovávat by se tělo mohlo i několik dní,....

Listopad: 25.-26.....opět. příliš mnoho energie všude kolem,.....tak být ve střehu,.....já bych se třeba neubytovala do výškové budovy v seismické zóně,....vlastně bych se těmto zónám vyhnula.

Aby to nebylo dlouhé, udělám ještě jeden vstup. Tužka.
30. 12. 2014 | 22:36

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pokračování,.......pro Vás, pane Milane Bukovecký,......v druhé polovině března, celý duben a květen, až do začátku června vstupují pravidelně dny obsahující tvořivou energii, dodávají ji hlavě a myšlenkám všeho druhu,....takže,....básníci mají šanci psát básně,....mne se to netýká, mne požádali známí, abych počítala příklady s maturantem, který musí dělat maturitu z matematiky, protože jeho rodiče se rozhodli, že mu budou financovat jen vysokoškolská studia technického směru, žádný kecálistický obor,.....podvolil se,.....a .....od ledna začínáme, aby nám neujel vlak, už mám učebnice i sbírky,.....no aspoň si tu matematiku zopakuji,.... a energie hvězd je nám nakloněna, .... tak to snad zmáknem.

Paní MA-FU,....lázně v lednu,....energie se soustřeďuje na kosti, šlachy, úpony,.....takže lázně by mohly být věru účinné,.....ale, začít pomalu,....masáže,...první druhou, lehce, hladit,.....nebojte se říct si, ať masírují s citem,.....a taky,...masážní emulze nejprve neutrální,.....a pak se rozhodněte podle momentální nálady,......tymián, anýz, zázvor, prohřívají,.....hřebíčková uklidňuje, tlumí bolestivá místa,....kostivalová a jalovcová urychlují hojení všeho druhu, mátová, meduňková, osvěžují svaly.
Měli by Vám nabídnout, doporučit, co mají,......
Jinak si lze hřebíček, tymián, anýz, zázvor koupit jako koření,...sáček otevřít, a podle nálady vdechovat,...ona už krev z plic zanese silice kam je třeba.

Přeji Neznámému městu klidné prožití posledního dne v kalendáři a všem návštěvníkům šťastné vykročení do nového roku,.....hodně štěstí všem, pane Kláne,....jistěže i Vám,.......

Tužka,....budu spát ve psí boudě se psy, stejně jako loni, dnes jsem tam dala nové loňské seno....starý spacák připraven,........Kazanovi zakrývat uši, nesnáší petardy a rachejtle,....a přes boudu přehodím starý koberec, aby to tlumil,....přežijeme to jako loni,....utužilo to vzájemné vztahy ve smečce, jsem pořád její vůdce,....mám k ní zodpovědnost.
30. 12. 2014 | 23:11

MA-FU napsal(a):

Milá paní Tužko,
srdečně Vám děkuji,za DDD -jejich vypočtení.Vidíte,jak ten měsíc je -síla.Okolo úplňků jsou samá silná pole-nebo jak to říci.To jak píšete o srdcetřesení mám již asi dva dny...měřila jsem tlak,dělala různá cvičení,ale tu divnou slabost,obvzlášť při ulehnutí ne a ne zapudit.Já jsem hodně citlivá na tyto jevy .To opravdu díky za vysvětlení,ten srdce třas,je nepříjemný,věřím,že s úbytkem energie se to bude zlepšovat.Děkuji také za vzpomenutí anděla,--jako jedné mé známé,která dávala svým zákaznicím a dobrým známým udělat od jedné milé drátenice asi půl metrového anděla a každému doprostřed byl přidrátován kámen-srdce jen na kyvadélku-aby bylo navolno ,každému koupila příslušný kámen a tak já mám srdce-kámen křišťál.Křišťál se musí čas od času umýt pod tekoucí vodou aby se nabil energií.
Tak jako kdybych Vaše rady už slyšela,koupila hřebíček+pomeranč.kůru silici a nakapala na vánoční chvojí v bytě i na stromek,aby teplem se rozvonělo to co já potřebuji dýchat.
Tak Vám milá ojedinělá paní Tužko nejen znovu děkuji,ale také přeji dobrý zbytek roku,při pečení a následně při hlídání Vaší smečky,díky za přinášení radosti,světla a naděje.MA-FU
31. 12. 2014 | 15:16

Milan Bukovecký napsal(a):

Mainhattan 14

Dinosaurus

Brejláč se narodil se ve stejném roce jako matka, s rodiči ho deportovali na Sibiř, podobně internovali mého otce, není úplně starý muž, a určitě neví, že jeho horliví pochopi poslali na nás komando, prohlížím si osobního strážce, zkoumám, kam bych ho majznul, to kdyby, otáčím se, dělám na generála rybí oči, guvernér nás představuje, asistent, Michael Josif Drummer, nějak jste nám proklouzli, pánové, přiznává diktátor, doteď nevíme, že jste tady a Vy tady jste, jak jste to udělal?, otáčí se přímo na mne, všiml si vojenského držení, dovtípil se, obhajuji, vše bylo zařízeno přes cestovní kancelář a vouchery, hodila se mi školní polština, trochu ekvilibristiky s pasy v recepci, nefalšovaný obdiv pro piekne kobiety, a teprve až ráno, před odjezdem z hotelu, jsme se registrovali, Američan?, ano pane!, budete chtít fee?, ptá se, přejde na angličtinu, otáčím se na Mogula, kývá hlavou, ano pane, budu chtít fee!, generál podepisuje, dohodněte s nimi zbytek, nařizuje bankéři, vejdou další strážci, hlídají zvenčí dveře, prohlédnou guvernérovu zasedačku, jakoby měl znovu vejít, ale on odchází, hezký den!, říká, mrazí tmavými skly, nashledanou krokodýle, nashledanou kajmane, přesto taju, chci zpívat rock and roll!

Doma jsem svlékl Ullu a oblékl ji do činčily, choď v tom nahá, ponoukám, vem si štucl, na nohy, starý koně, projdi se v obýváku, otevři skříně, rozházej po zemi prádlo, bejby, houpej mně, nádherná noc, jsou ledová okna, za nimi, vločky sněhu, u řeky je zima, a ráno až budu běžet, možná bude déšť, běž spát, bejby, chvíli budu psát, možná se vzbudíš a pustíš na mne všechnu něhu, symbolicky, projdu s Tebou Paříž, bouchneme šampaňské, rozlouskneme ořech Sacré Coeur, možná ho u Tebe najdu.

Mája se budí, rostou ji zoubky, jdu k ní do pokoje, beru to za Ullu, je unavená, z psaní nebude nic, ale budu na něj myslet, na březen a budoucnost, houpy hou, Majo, řeknu Ti příběh o tátovi, jsem Čech, chci být spisovatel, máme s maminkou problém, měla jiného muže a chce se pomstít, je poživačný, má tři ženy, s každou dítě, ještěže maminka není v odnoži jejich církve, mohl by ji i zabít, mají v hlavě středověk, neboj, ochráním Tě!, co na ni česky mumláš, kárá přišedší Ulla, podej dítě, uspím ji, hybaj do postele, za chvilku přijdu, povíš mi o Polsku, řeknu Ti, na čem ujíždím.

Na čem?, ptám se Ully, nocí bloumá Meluzína, na Polsku, neřekl jsi mi nic?, nevím, čím začít, co třeba o sauně a masérce?, přeskoč, Pepku Vyskoč!, tys četla Švejka?, ano, chci vědět, jak myslí Češi!, paní Müllerová, seděl jsem v noci na lochnesce a kolotoči, cucal cukrovou vatu, cucale, co dál?, jednal jsem s inteligentním diktátorem, zklidni, snad není intoš?, přiznej, kdo zkoušel ten úžasný kožich, vysoká blondýna, krásná mamina, oblékni si ho, přines v něm čaj, sednu si do křesla, Ty na koberec, budeš držet podšálek, až se poleješ, spadnu na tebe a vysuším Tě, i když, nemohlo by to být hned?, mohlo, udělej me e é, a vyskoč!

P.F. 2015

Milan Bukovecký
31. 12. 2014 | 23:36

Milan Bukovecký napsal(a):

Tužka

Vážená paní, díky, poctila jste nás, rozumem, řekl bych komplexně, každý si může vybrat, je to obdivuhodný záběr, kterým jste obdařena. Pro sebe jsem si vybral, pominu-li ženskou poezii, kterou ovládáte nadstardantně, děkuji za podněty pro lidské chování ve zřejmě nezměnitelných dnech Dračích děr, zkusím je bez úhony překonat, půjde-li, napodobím Vaši motlitbu, jsem přesvědčen, je účinná, nenapsala byste to, kdybyste neměla zkušenost, s propadem životní energie se skutečně peru.

Určitě mám v paměti Vaše doporučení o jarních dnech, kdy člověk má možnost sáhnout na dny tvořivé energie, samozřejmě jsem ho někam zasunul, děkuji za připomenutí, Isaak Bábel má v Rudé jízdě a jiné povídky slogan (volně), zapomněl jsi, připomenu, znovu jsi zapomněl, znovu připomenu, a mele to pořád dokola na mezi války, děkuji za připomenutí, čekají mne 3 měsíce intenzivní práce.

Také jste mne jako vždy něčím dostala, nyní, jak si leháte se psy na Nový rok, myslím, že děláte správně, ozdraví Vás to, jakož i předsevzetí pomoci jedinci na cestě za vzděláním, nepochybuji, že to zvládnete, k tomu Vám dopomáhej Bůh, bude to konkrétní člověk, který až zmoudří, nikdy na Vás nezapomene.

Nakonec, s dovolením, zkusím namíchat koření, které jste doporučila, a když budu vdechovat a posílat silice do těla, neubráním se myšlence na Vás.

Opatrujte se!

Milan Bukovecký
01. 01. 2015 | 11:57

MA-FU napsal(a):

Paní Tužce

Pan mistr Bukovecký pojmenoval a napsal i za mne-(které to moc nejde)
01. 01. 2015 | 23:37

MA-FU napsal(a):

Mistr M.Bukovecký
Přečetla jsem dnes v lázních Dinosaura...hned mi to pozvedlo náladu i emoce....zašla jsem do Imperiálu na dvojku sektu-brutu a dělala jsem lázeňského povaleče.....zítra opět do procedur...mistře pište.
.pozdrav paní Tužce už jsou pryč ty DDD a s nimi i třes srdce....
06. 01. 2015 | 21:39

Milan Bukovecký napsal(a):

MA-FU

Mainhattan 15

Mejdan

Pískám si Morriconiho a Days of heaven, i Misii, koukám na Ullu, u Wichitů v Dallasu jsem koupil indiánský stříbrný náramek s lehce broušeným smaragdem, a do teď si myslel, že se ji nelíbí, ale dnes si bere i náhrdelník, se stejným drahokamem, je to naděje a nesmrtelnost, říká, právě jsem se vrátil pro zbytek věcí do obřího kontejneru, obě auta jsou v něm, čekají na cestu do Texasu, část nábytku tu necháme, bereme jen obrazy a pušky, starožitný stolek a komody, porcelán, u sebe mám závěry pušek, od trofejních pistolí úderník, luger a derringer Ully oficiálně schováme u posádky, ještě fraktál Jacksona Pollocka, na něj jsem si půjčil větší dodávku, celníci se diví, co je to za mazala, rovněž Pavel Smolík z výstavy v Západním Berlíně, hotovo a může se dát plomba na zámek, za měsíc to tam máte, krám je vodotěsný a pojištěný, kvituje celník, uvidíme, sůl je prý sůl.

Večírek je na letišti Rhein-Maine Air Base, konečně můžu splnit slib a sejít se s podplukovníkem Holmesem, bude u toho Domenico s Conchitou, Hans s Juditou, opijeme se, budeme se modlit a brečet, také jo, přišel kaplan, zve nás ke zpovědi, odmítám, nechci otevírat rány, jsem jako otec, tak či tak, démoni stejně přijdou, piju jen whisky, na stole s jídlem ukusuji máslo, daleko méně se nametu, nikdo to nepozná, ale pilot se už hroutí, nedivím se, má na těle a v mozku strašné šrámy, nechápu, proč pořád slouží, přišel i Mogul, chtěl jsem Vám poděkovat za sebe a AnnuMárii, budete mi chybět, přemýšlel jsem o fee za Varšavu, vím, chtěl jste mi půlku poslat, odmítám, jestli bychom se dohodli, nechám si určitou sumu u Vás, s ostatním si dělejte co chcete, je to velkorysé, pije šampaňské, ťukáme si, diví se whisky, víno je zřejmě excelentní, Maju hlídá Juditina sestra, Ulla se uvolňuje, žbrndá francouzský pozdní sběr, tančím s ní, na co myslíš, bejby?, ptám se, neví, jdeme si sednout, je to stres, říká, vysvobozuje ji Mogul, jsou elegantní, tančí tango, charismatický pán a čaroděj ji vede, poprvé si ho řádně prohlížím, ženy důstojníků po něm šilhají, na cestách viděly exotiku a spousty mužů, přesto jsou paf, Ullu dostal také, jdu ke kapele a objednávám ploužák El condor pasa, Domenico chce, abych zazpíval Jill house rock, prosím Tě, tady to není recitál, ale tančírna, tohle fakt neumím, tak o přestávce, dojedná, džemuji, Ježkův Tmavomodrý svět, Vítr vane pouští, vypouštím český dech, pak Armstrongův Borůvkový vrch a Sentlujský močál, vojáci ječí, jsou smutní a nalití, Sinatru a jeho New York, najednou je tu vášeň mejdanu, dupárna a amatérský striptýz, příslib rvačky, touha mít slast, jsem rád, že to mohu celé zaplatit, děkuji Ti Německo, děkuji Ameriko, kráčím do velkého snu, Heydrich konečně dostál slovu a je čisto, na nic jsem se nevyptával, nic nechtěl vědět, cesta je volná, na patře mám chuť Texasu, jeho zimu a horko, těším se na požární zónu našeho domu, je prý v kondominiu u nedotknutelných.

Opatrujte se!

Milan Bukovecký
07. 01. 2015 | 10:02

Milan Bukovecký napsal(a):

Mainhattan 16

Plodné dny

Číslo přepravního dokladu: CNIULA 30101956, Produkt: privacy, Přístav nalodění: Frankfurt am Main, Přístav vylodění: Houstoun Texas, Název plavidla: Adelheid, Příjemce: Michael Josif Drummer, Elm street … Dallas TX

Čekal jsem, až se ozve dopravní společnost, a potvrdí, kontejner bude v ten a ten den a hodinu v Houstonu, dnes volali, podhodil jsem čas o 3 dny, kupuji letenky, už nechodím do práce, jezdíme autem od Hertze, pořád běhám podél Maine, jsou krásné jarní dny, voní země, kvetou první třešně, kdysi dávno jsem v údivu, jak Chopin, na jejich oslavu troubil, Třešňové květy bílé jako sníh, stěhuji se z Evropy, dnes brumlám, rudí mi vzali rodiče a vlast.

První noc v Dallasu a časový posun, v přístavu Houstoun čeká Heydrich, muž z půjčovny dovezl auto, jedeme pro majetek, a vyprávím Ulle, jak tatínkův kamarád, dentista Maisel, se roky snažil odstěhovat do Izraele, podkuřoval všem možným komunistům, a jednou, když už jsme si my Češi mysleli, že komouši jdou úvozem, a bude demokracie, povolení dostal, aby pak od něj přicházely plačtivé dopisy, Izrael patří čtyřem Židům, přeprodává se nepřetržitě a do nekonečna, round na čtyři čtvrtě, vždy čtyřem Židům, na jedné z nich pěstují citrony a pomeranče, na druhé jahody, na třetí zeleninu, čtvrté se na stromech rodí pušky, voda a atom, plakal a již od počátku se snažil, z vymodlené země, dostat, a když obdržel povolení, jeho vagon, se kterým celou dobu cestoval a ochraňoval, mu na Hlavním nádraží v Praze odkloní na Vršovické nákladové, spěchá za ním, má smůlu, ani neví, že dorazil v první den okupace Československa Ruskem, moc toho nenaspal, že si ani nevšimne, děsně brumlajících AN-22, unavený lehá na teplou střechu svého majetku, usne, zdá se mu o mých krásných sestrách, aby ho pak kolem sedmé ráno budila útočná puška Kalašnikov, vojáci nařizují, slezte a ukažte, co je ve vagonu: hovno, odpovídá rusky, opatrně sklouzne na zem, mluví excelentně, byl zavřený v jejich lágru, velí, postavte se do pozoru, jsem kapitán Rudé armády, štěká, vyndá obřezaného ptáka a močí žlutě na jejich holinky, aby pak ještě dřív než se dostane z té šlamastiky, začal přemýšlet, kam jinam se nyní vydá, když už mu Moskal Čechy zabral.

Kontejner je opravdu voděvzdorný, auta vyháčkovali přístavní dělníci, jsou nedotčená, zbývá vyndat ucpávky výfuku a sacího potrubí, o zbytek se starají stěhováci, varuji, pozor na Pollocka v rámu a Smolíky v krabici od mrazničky, doprovází nás Heydrich i jeho Němka, marně na ni hledám chlupy v podpaží, vyrostla do elegance, stačilo půl roku a je tip top, vjíždíme k bráně kondominia, strážný zvedá závoru, jede se k našemu domu, krása, v zásadě nic nepotřebujeme, jen doplňujeme, ostatní obstarala Němka, ještě se musí naladit vrata ke garáži a koupit kryt na bazén, nejen kvůli odpařování vody, to aby se náhodou Maja neutopila, možná ho vypustím, postel je luxusní, lepší bychom nevybrali, chybí kondom, a Ulla nebere antibabypille, dej mi, bejby, potím česky, nedám Ti, nedám, dostaneš prd, i když Ti kolíček ztvrd´, tak je učenlivá!

Milan Bukovecký
10. 01. 2015 | 17:30

Milan Bukovecký napsal(a):

Záloha, dobírka, měsíčky

Tuto průpovídku používá jeden kamarád z Čech, známe se z vojny, byl z nás nejdále, už tam měl dítě, a když jsem ho někdy na Belgredce potkal, rozvážel autem, i o víkendu, dorty a chlebíčky do cukráren a bistra, jak se máš?, ptával jsem se, ále, to víš, další dítě, mamča je kus, pracuju, jinak furt stejně, smál se, záloha, dobírka, měsíčky, záviděl jsem mu, teď to mám, sice trochu jinak, ale také jsem šťastný jako blecha, ráno jezdím běhat do kopců, je tam chladněji, přemýšlím, že bych zde něco koupil, dalo by se přečkat horko, pak píšu, v poledne něco ukuchtím, střídáme se s Ullou, po obědě se věnuji firmám, pořídil jsem všechny nejnovější vynálezy, stolní počítač Macintosh, telex, fax, kopírku Minolta, satelitní telefon mám, kolem mobilního telefonu chodím jako Mařenka, pořád dokola, nikdo ze známých ho nepoužívá, snad až se AT&T probudí ze středověku.

Jednou týdně chodím s chlapíky z Národní gardy na střelnici, pomáhám dobývat baráky, učím je boj zblízka, mám vedlejšák, jinak by to ani nešlo, můžu zadarmo na cvičiště, myslím, že se Empíci hodně zlepšili, začali ke mně chodit i chlapi z městské kriminálky, nechtějí se moc hýbat, zkouším s nimi pozemní gymnastiku, nacvičujeme boj muže proti noži, baví je to, děsně pomalu hubnou, střílí dobře!

Píšu Bakelitové zvony, reminiscence, něco je ve mně z té doby, z dlouhého dne okupace, píšu o totalitě na přetypovaném Oliwetti česky, Ulle pak překládám text do angličtiny, ona ševelí prsty do počítače, je šťastná, že pécéčko má, hádá se o slova a jejich význam, přihlásí se na postgraduál angličtiny, tak ji vyšťavuji, bokem chodí na přednášky katedry slovanských jazyků, krásná žákyně a její pancířový medvěd, večer čekám, až s ním zajede do garáže a bude překotně vyprávět o zážitcích s Majou na klíně, většinou jezdí v šatech, dnes byla na zkoušce, vzala si štekry jako Marilyn Monroe, cloumají se mnou vášně, těší se na prázdniny, čeká ji letní prázdninová škola češtiny, říkám, pronajal jsem v horách chajdu, budeš to mít do školy kousek, zatím se snažím vše zastat, i Maju, jsme bez chůvy, a bez uklizečky, Texasani kroutí hlavou, ani negrilujeme, zkrátka, jsme jiní, ještěže chodíme s nimi a jejich dětmi na baseball, díky tomu, vše promíjí, vozíme sebou sendviče a pití, přátelsky je nabízíme, ženy se pak separují a vypráví své strasti a tajemství, muži hlídají chlapce jak hrají, dbají, aby byli správně oděni, fandí, pomáhám jim, plynou příjemné dny, čas tiká.

Právě jsem se vzbudil na terase, horko ustoupilo, máme zabaleno, zítra jedeme na letní byt, podíval jsem se na štos textu Pražské povídky a Satelit, jsou v něm básně, povídky, čeká mne román Sako a kabát, cítím, že nebude lehký, novela Most, kdesi dřímá kobliha výpovědi Cukrová zeď, sním o napsání knihy Muž bez existence, je to na budoucnosti napsat experimentální a přesně vymezenou časovou osu Totemy a fetiše, možná se povede i filmový scénář Měděný žlab a Pitevní zpráva, sním sny, přeji je i ostatním, kteří myslí!

Opatrujte se!

Milan Bukovecký
14. 01. 2015 | 15:22

helena napsal(a):

Je úžasné vnímat sny... jsem ráda, že je mohu číst, máte jich spoustu a krásných, neboť tvořivých. Přeji Vám jejich naplnění, pane Bukovecký. Z celého srdce.

A jen pro chvíli radosti, hudbu již znáte, ale je tak krásná, že jistě dovolíte vložit ji do Neznámého města znovu:

https://www.youtube.com/watch?v=MugXdU-h6UU
Cecilia Bartoli - Ombra Mai Fu

Ombra mai fu
di vegetabile,
cara ed Amabile,
Soave più.

:-) krásný večer.
15. 01. 2015 | 20:49

Milan Bukovecký napsal(a):

Helena

Jedu pryč a nesu si v hlavě zvuk hlasu skladby, kterou jste poslala. Měl jsem z ní husí kůži, až tak mne píseň polila. Přetlačila minulost a jeho poměry. Děkuji! Děkuji i za pochvalu!

Milan Bukovecký
16. 01. 2015 | 10:10

MA-FU napsal(a):

Helen
Zdravím Vás ,nahlédla jsem k Vám do blogu,máte to tam krásné....
Napíši ,ale dnes nálada nějaká smutná asi že jsem se dívala na Emmu Božskou...
https://www.youtube.com/watch?v=7JP8LwZcx0c
26. 01. 2015 | 18:35

MA-FU napsal(a):

Tužka
Vzpomínám na Vás milá Tužko-jak jste nabádala --začátek lázní -jen pomalu,a co myslíte? Druhý den reflexní masáž pateře,tolik jsem se těšila,přišel fyzioterapeut jak kultrista a viděl tlustou babu,tak tlačil až jsem zakřičela,ale bylo pozdě...dodnes se z toho vzpamatovávám,měla jsem celou noc zimnici a pocit na zvracení a točení ,myslela jsem v první chvíli,že mám zlomený bederní obratel....nevím zda se kořen nervu dá dohromady,to zase bude dlouho trvat. Tak žádná šipka z léčby nepřijela,možná to byl tak špatný začátek,vlivem DDD...no neuvažuji o návštěvě lázní asi dost dlouho!!!
Přesto vzpomínám a znovu si čtu na "naše" město...pan profesor promine,za přivlastnění,ale jsme v azylu několik roků .
V tomto čase odchází pryč náš "ochránce" pan Libor Stejskal,což mi mrzí-ale popřeji mu když jde za svým lepším,ať se mu daří v životě i v práci.
Pan Milan taky na cestách nepíše-nepřinese radost.
Slečna Helen jistě sledovala na Art dva díly biografie o hudebním skladateli,což vneslo kapku kulturního šumu do mých zmučených zad.
Věřím,že se zase tady ve Městě shledáme a přinesete tu radost ze psaní,zážitků a hudby sem..těším se MA-FU
31. 01. 2015 | 15:06

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro paní MA-FU,....je mi líto, že to tak dopadlo. Nejste sama,.....to se stává dost často,...proto jsem psala to varování. Někdo by jim to měl říct, aby se to už neopakovalo. Někteří maséři, i masérky prostě nemají ten cit,.....měla jste ho zarazit zavčas, při prvním sáhnutí,....

Pokusím se poradit, čím urychlit zahojení zhmožděné oblasti,.....škoda, že nejsou živé byliny, ale i sušené trochu pomůžou.

Jitrocel kopinatý, list, semínka ne.
Třezalka tečkovaná, nejúčinnější je květ, ale list lze rovněž použít.
Pokud budou v nálevových sáčcích, tak dát sáčky na pařáček jako knedlíky, dejte jen malounko vody, napařovat pomalu, nemusí se vařit. Někomu si řekněte, aby Vám obložil místa, kde to bolí a taky asi i 10 cm kolem.
Takže si lehnete, sáčky nesmí být horké, přiloží se jeden vedle druhého, zakryjí igelitovým sáčkem, navrch alespoň dva froťáky, aby zůstalo déle teplo a pomohlo vstupu léčivých látek pod kůži. Necháte tak dlouho, dokud hřejí,....pak znovu nahřát, přiložit,...no opakovat alespoň třikrát. Střídat jitrocel, a za hodinu třeba třezalku. Třezalka barví kůži do hněda, zabarvení zůstává déle, když na tělo dopadne sluneční záření,....no v únoru asi nebudete venku na slunci, ale v létě si dát pozor. I když, skvrny za pár týdnů zmizí, bez ozáření zmizí po několikeré koupeli.

Pokud si koupíte sypanou bylinu, tak si udělat sáček z několika vrstev gázy, napařit, tady si lze udělat celý polštářek,......

V lekárně mají výtažek z bylin v alkoholu /dost procent/ AMOL. Navlhčit vatu, přiložit, nechat alespoň 5 minut učinkovat, pak natřít krémem, aby se léčivé látky nevypařovaly s alkoholem. Vatu dejte do sklenice pod víčko a za pár hodin znovu přiložte. Pozor na oči, je to síla. Když si někdo přeje masáž Amolem, zavírám oči a ruce mi hoří ještě tři hodiny, a dotačnému to místo taky, ale prokrví to jako nic jiného. Oživit končetinu, která bylo dlouho v bandáži to vskutku pomůže.

A jak budete ležet, spojte si palce s ukazováky na rukách, ostatní prsty napněte, ruce položte na podložku do libovolné polohy a dýchejte tak, že výdechem budete soustředěnou myslí odvádět problém z těla,....a při nádechu si v duchu říkat,....léčim tě, tělo,.....tím se do podvědomí ukládá hojivý proces, je to taková autosugesce v malém vydání.

Dobré jsou i Švédské kapky,....udělat stejně jako s AMOLEM. Ale tyhle kapky jsou z látky nevypratelné, jejich účinek se někdy dostaví až za několik dní. Nejúčinnější jsou na žlučníkové potíže. Přiložit obklad na žlučník, přilepit leukoplastí, nechat do rána, pomáhá,...nebo několik kapek na cukr, léčí reumo.

Přeji, aby to rychle odeznělo,......Tužka.
01. 02. 2015 | 00:47

helena napsal(a):

Pročítám zprávy minulých dnů, a pochmurný mi připadá čas, je ve světě příliš násilí, bídy, smutnění... nezmohu ničeho, není v mých silách... a tak snad mohu jen, na chvíli se zastavit, jestli i já nedělám chyby...

https://www.youtube.com/watch?v=vrfYVY5S79Q
Crash Test Dummies - The Unforgiven Ones

Dobrý večer, Neznámé město.
07. 02. 2015 | 20:24

helena napsal(a):

.. jen tak, snad potěší, drobná skladba francouzského skladatele, žijícího před více než třemi stoletími, Jean-Philippe Rameau a jeho kyklopové:

https://www.youtube.com/watch?v=gvuWhPUSSn8&feature=youtu.be
Jean-Philippe Rameau (1683 — 1764) - Les Cyclopes. Trevor Pinnock

Dobrý večer, Neznámé město.
11. 02. 2015 | 20:52

MA-FU napsal(a):

Paní Tužka,skvělá léčitelka a poradkyně.....

Nechala jsem kapku odstup ,od týdne,ve kterém jsem aplikovala Vaše dobré a skvělé rady.Třezalka by mne nenapadla,ale pak jsem někde vyčetla,že právě její účinek na meziobratlové ploténky je positivní .Jitrocel jsem měla nasušený,udělala z něj jakýsi polštářek a třezalku -nálevové sáčky.Ovšem také jsem květy třezalky v létě dala do dobrého oleje a udělala silný třezalkový olej. Na závěr Vašich rad ,si také mj. olej třezalkový ohřála tak abych ho snesla na kůži a nechala také zapařit na bolavém místě.
Tužko milá,dostala jsem se do fáze,kdy mohu stát(u vaření,žehlení atp) to nebylo možné,natož luxovat atd... Dnes jsem dokonce pekla slabé bramborové placičky u tálu -venku a u toho se musí stále být...tak že jsem Vám zase neskonale vděčna!!!! nezjištné pomoci-to už se dnes moc nenosí!! Mnoho lidí si nechává za informace platit,někdy to jsou ale i velice špatné rady a informace ,za které si nestydí vzít obolus.
Co napsat,díky...jistě zase někdo dělá radost Vám a v rámci možností pomáhá-i když vím, z Vašich zážitků -jak se spoléháte hlavně sama na sebe...přeji Vám,ať Vám to dlouho vydrží a hodně radosti v tomto jurodivém světě...Přeje MA-FU
12. 02. 2015 | 14:43

MA-FU napsal(a):

Ještě docela pěkný rozhovor posílám všem...

http://video.aktualne.cz/dvtv/historie-je-iluze-psana-vitezi-rika-herec-jaroslav-dusek/r~65cbcc0ca89e11e49e4b0025900fea04/
12. 02. 2015 | 15:19

ZW napsal(a):

Zdravím přítomné i nepřítomné v tomto Posvátném Městě N.,
*
přišel jsem zvěstovat, že Rok Kozy začíná zanedlouho, 19.února 2015 a podle Čínského lunárního kalendáře se napíše rok 4713. Je to sice o něco více než mých oblíbených 2713 nebo z jiného důvodu 4711, ale není to na závadu lunární radosti a dostatku měsíčního svitu do světa vesmírných dálek a Vesmírných lásek.
*
V každém případě to bude Lunárně velmi veselá a podařená množina Kozích dnů, lze si jen přát, aby všechny Kozy i kozy slavili přiměřeně a neměly nebo snad nedělaly bobky. Tak se zde píšící bavte jak můžete či umíte, mnozí o tom zase napíšete sem, do Neznáma virtuálního města a já si to rád přečtu.
**
Na zdraví.
ZW
.
18. 02. 2015 | 17:00

MA-FU napsal(a):

Pan Z.W.
Pane Z.W. ,rok kozy???? A já nic neoslavovala,možná ještě doženu.Ačkoli čas,nedohoníš.
Dříve mě maminka říkala,když jsem se pokoušela tančit "Skáčeš jako koza" ....no teď bych ráda skákala jako koza a jde to ztuha.Ale jsou tu dobré rady paní Tužky a ty mne hodně na ty nohy postavily ,ale myslela jsem,že ty bobky budou....
Moc Vás pozdravuji a věřím,že s nadcházejícím jarem,medvědí zimní spánek přestane a bude to tu žít. MA-FU
24. 02. 2015 | 21:11

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,.......vážený pane Petře Kláne,....díky za nový blog. /Omlouvám se, paní MA-FU, že jsem dala přednost panu Klánovi,....prostě proto, že je architektem tohoto Neznámého města,....hned další vstup bude pro Vás. Díky./

Tak pro Vás, pane Kláne,....zaujal mě obraz,...jak jinak,.....je smutný, vyzařuje z něho skutečný mrtvolný chlad. A ten anděl, je hubený jako já. A ta křídla,...hledala jsem v představách v ptačí říši předobraz takových křídel,...největší rozpětí křídel mají albatrosovití, dobře stavěný jedinec až čtyři a půl metru. Jenže,...jejich křídla mají zcela jiný tvar. Tvarem to trochu připomíná rorýse, ale to zakřivení konců,...myslím, že v aerodynamických zákonech by se ukázalo, že s takovými křídly nelze létat,...jenže,...anděl je bájná bytost, a ta dokáže nemožné,...i s nemožnými křídly.
Světlo, které drží anděl v ruce,....barva bilirubinu,....to drží hrobníkovu duši, nebo už mrtvé světlo života,...

Je to smutný obraz,...mistr to tak viděl,...

Nemám ráda smutné obrazy,.....vždycky se snažím, když maluji, aby vyzařovaly teplou radost,...i když jsou namalovány chladnými barvami,....a alespoň něco malounko musí být v teplých barvách,....tam na tom obrazu nic, zima a chlad,...tenhle obraz bych si do baráku nedala,...i kdyby mi platili ve zlatě od hodiny pověšení,....působí skličujícím dojmem, bere životní energii,.....
Mám otázku,...proč jste ke svému blogu vybral právě tento obraz,.....

Ještě jednou díky, že píšete své blogy,...vždycky zaujmou,.....dnes zejména tím obrazem.....

Tužka.
03. 03. 2015 | 00:39

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro paní MA-FU,...díky za řádky zde,...doufám, že se vše už přiblížilo k normě,.....Ale, jakmile budou mít byliny tu správnou sílu, záleží totiž na slunci, jak moc bude svítit, tak až nastane ta správná chvíle, napíšu Vám zde, které a jak použít, abyste doléčila i ta poslední reziduua, pokud je tělo někam uklidilo, má to totiž ve zvyku. Najde si místo, nějakou dutinu, a ukládá tam odpad od všech problémů jak do popelnice. Odpad, který nemělo dost sil v době potíží zlikvidovat. A ten se po čase může stát startérem dalších potíží.
Ještě bych chtěla upozornit na 20. března,...bude to velmi zvláštní den,...den kmitajících sil s dost velkým nábojem. Přirovnala bych to k cestě autem, které se stále prudce rozjíždí a stejně prudce brzdí, takže svou cestu absolvuje,.....stylem přískokem vpřed.
Takže bude dobré se v tento den dobře ukotvit a upevnit, a upásat a nenechat se rozhodit. Dopoledne bude i částečné zatmění slunečního kotouče.
Těším se, že zas něco napíšete,.....jaro už je cítit ve vzduchu a ptáci, zejména kosi , zpívají každé ráno jako o život,....to jsou ti správní poslové nových začátků v rašící přírodě. Na zahradě mám jednoho kosa, který dokáže zpívat celou noc. Až bude jeho vyvolená sedět na hnízdě, bude u ní blízko na větvičce milostně ševelit bez přestávky. Dělá to jen ten jeden, i když na zahradě mi pravidelně hnízdí více párů. Vždycky mám o něho starost,...v zimě si ke mně na zahradu chodí pravidelně ulovit oběd jestřáb, někdy na vrcholku stromu sedí dva, asi taky pár. Neplaším je, nechávám přírodě volný průběh, ale trnu hrůzou, aby to neodskákal můj oblíbenec.

Přeji všem krásné dny příští,.....Tužka.
06. 03. 2015 | 00:42

helena napsal(a):

Paní Tužko,

zachytila jsem jakýsi Váš stesk... víte, co jsem před chvilenkou od Vás četla na druhé straně Neznámého města? namátkou jsem jím procházela, toto:

"Nosíme v sobě zahradu i oceán."

To jsou Vaše slova. Kéž s přicházejícím jarem znovu tu zahradu necháte v sobě rozkvést a životadárnými vodami zavlažovat... Mám Vás ráda, paní Tužko, myslím, že za ty roky, co Vás čtu a vnímám, mohu toto směle a bez rozpaků říct :-)

Krásný den v Neznámém městě.
:-)
07. 03. 2015 | 06:58

helena napsal(a):

Paní Tužko,

ve svém komentáři pro pana Klána zmiňujete křídla, i andělů :-)... nu, věřím, že se Vám bude líbit následující písnička, máte-li možnost si ji poslechnout, je příjemná a bezesporu krásná...

https://www.youtube.com/watch?v=BpqlC2TSI6s&feature=youtu.be
Kristína- Anjeli lietajú nízko

:-)
07. 03. 2015 | 07:28

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro pana Petra Klána,...moc děkuji za odpověď.

Napíšu příběh, který rezonuje s tím, co jste napsal ve své odpovědi,....určitě poznáte s kterou její částí,....

Mám několik zážitků, které bych zařadila mezi mimosmyslové vnímání,.....jeden, pro který mám i víc jak desítku svědků,....

Byli jsme na cestách, parta co spolu pracujeme,....v cizině,....šli jsme kolem rozlehlých výběhů pro koně,....v jednom ohrazení bylo snad až třicet úplně černých koní s černou hřívou a ocasem,.....a mezi nimi jediný černý, ale hřívu a ocas krásně plavé. Někdo začal řeč o tom, že mu žíně z nějakého důvodu odbarvili,....jistěže jsou plemena, ktrá ten kontrast mají, ale vidět nejsou tak často.

Můj nevlastní dědeček byl kovář a velký znalec koní,...kovárna byla součástí našeho hospodářství, ... od dětství jsem toho o koních odpozorovala hodně, měli jsme i vlastní koně. Taky mě naučil vydávat takový zvláštní zvuk, je docela tichý, ale přivábíte tím pozornost každého zvířete. On ho používal při kování, aby uklidnil zvíře, pokud mělo zanícené kopyto a bylo třeba strhnout podkovu,...pak si položil jeho hlavu na své rameno a chvíli tímto zvukem s ním rozmlouval, aby získal jeho důvěru a mohl ten bolestivý zákrok provést.

Vzpomínala jsem na svého nevlastního dědečka a přemýšlela, jestli se mám pokusit pomocí toho zvuku koně, o kterém se vedla debata, přilákat. A tak říkám ostatním,...přilákám ho, ať si ho prohlédneme,......jen jsem to dořekla, kůň zvedl hlavu od pastvy a zaržál, ...ostatní se podivili,....udivilo mě to rovněž, a taky jsem si v duchu říkala, že jsou koně dost daleko a zvuk se vydává docela tiše, že mě asi neuslyší,......

V ten moment se odpojil od stáda a nejprve pomalu, po několika vteřinách cvalem a nakonec tryskem, jen on jediný, doběhl k naší skupině.
Koně, a nejen koně, ale veškerý skot mají na hlavě, nad nozdry, asi v polovině lebky, srst stočenou do vějířku, nebo do celého kuhu. Je to místo jakéhosi jejich třetího oka, velice citlivé, když vám dovolí se ho tam dotýkat, podmaníte si to zvíře, prostě se s ním dá dobře komunikovat...../ s oblibou tvrdím, že mimosmyslově/.

Podařilo se mi to, natáhl hlavu a držel, .... děláte krouživá pohyb po směru jeho srsti, /zvířata narozená na severní polokouli mají směr srsti ve směru pohybu hodinových ručiček, ta z jižní polokoule protisměru hodinových ručiček-/fyzikální zákony tady fungují/.....

......ovšem, všechno ostatní kolem tohoto koně a zážitků s ním bylo už z oblasti, kdy se nám chce tvrdit,....tak tohle není možné,....a přece se to stalo,...dokonce jsem si při jeho hlazení v duchu přála, aby se nám předvedl, postavil se na zadní a krásně zaržál.
Když jsem ho přestala hladit,...udělal přesně to, co bylo mým přáním,... a pak tryskem odběhl ke svému stádu, .... dobrých třista metrů.

Zůstanu u toho jednoho příběhu,.....protože přísně racionálním jedincům se to bude jevit jako nemožné,...ale jsou svědci,.....už od dětství mi říkali,...bosorka,.....a říkají to dodnes,...tohle pojmenování je moje alter ego....ale úkoluji ho jen pro dobré skutky,......

Přeji klidné a úspěšné dny příští,....a ještě jednou,....děkuji, že píšete, i dalších několik odpovědí pro jiné nicky pod Vaším blogem mě zaujalo, ...jsou jednoznačně výstižné.
Tužka.
08. 03. 2015 | 23:40

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro Helena,....děkuji,....i Váš vstup pod blogem pana Klána jsem si četla s potěšením,.....a taky,....vracím se na Vaše osobní stránky, když si chci přečíst něco milého a ušlechtile napsaného.

Ano, naplňuje mě to potřebou ujistit se, že v tomto příliš rozvrstveném a někdy až drásavě drsném prostředí jsou jedinci, kteří dokáží potěšit a udělat radost,.... třeba jen několika řádky a milou nabídkou z toho, čemu rozumí,...co umí,.....je to bezvadné vědět, kam pro zdroj endorfínů,.....a taky,....

Endorfiny si vyrábím hlazením teplé zvířecí srsti,....je to se mnou spjaté, kam má paměť sahá,....

Pište víc, ať si zase mohu udělat tichou radost,.....přeji Vám k tomu hodně inspirace a šťastné dny,.....

Pane Milane Bukovecký,.......i na Vaše texty se těším,......už mi tu chybí,.....

Zdravím i další návštěvníky Neznámého města,.....napište rovněž, že jste vstoupili do jeho bran,.....
Tužka.
09. 03. 2015 | 00:08

helena napsal(a):

Vážená paní Tužko,

jste nesmírně vlídná, děkuji za Vaše milá slova... děkuji Vám, i paní MA-FU, za přízeň.

Ano, těší mě psaní blogu, ráda přepisuji dopisy Vincenta van Gogha, baví mě se nad nimi zamýšlet i s vědomím, že se mohu mýlit, ale cítím občas potřebu vyjádřit se slovy a náhledem. Baví mě vnímat duši člověka skrze jeho myšlenky v dopisech. Obdivuji Vincentovu houževnatost a zapálení pro umění, baví mě objevovat ho, když píše o malování, přírodě, o své práci, vztazích, a také o životě, kterým žije... a vnímám spolu s ním i jeho bratra Thea. Bez něho by Vincent malířem možná nikdy se nestal.

Mám také radost, když čas od času vyšmoulím básničku či podobný text, nejprve jsem nadšená, hned pospíchám se zveřejněním, ale většinou druhého dne nebo dokonce i vzápětí vidím spousty nesrovnalostí a upravuji - opravuji, cítím, že je mnoho věcí, které zatím mi nejdou jak bych si přála :-)

Nu, a hudba, to je neskutečně krásný a široký svět, doslova otisk duše v tónech...

Jsem ráda, jestli nepíšu jen sama pro sebe, moc si vážím toho, pokud zmiňujete, že občas zavítáte, mám radost a děkuji :-)

Ráda bych Vás pozvala, tuhle muziku teď poslední dobou poslouchám nejraději, prosím:
http://mlhovinabludicka.blogspot.cz/2015/02/rameau-natacha-kudritskaya.html

Mimochodem, paní Tužko, pan Klán zmiňuje na svém posledním blogu Vaši podobu s jednou svojí studentkou, nu já si Vás představuji také, a napadlo mě hned, jak jsem zahlédla poprvé asi před měsícem pianistku z mojí pozvánky, Natašu Kudritskaya, vidím Vás v ní, a věk nehraje roli... :-)

Pěkný podvečer, Vám, paní Tužko, MA-FU, Neznámé město :-)
11. 03. 2015 | 18:07

MA-FU napsal(a):

Milá Tužka,také pro Helen.......
Nejdříve paní Tužko,moc moc pomohly Vaše rady,ale....přestal účinkovat obstřik z lázní
nu a byla hrůza,začala jsem znovu obkládat jitrocele,třezalkou...--..těším se na jarní čerstvé byliny,které doporučíte.Zatím pokračuji ,jednu chvíli to bylo na vozejček. Už zase chodím ,obhlížím přírodu mírně cvičím,ne každý cvik dělá dobře =jsem po létech "bolavého SI skloubení zjistila" .Jsem opatrná už je opravdu čas!!!!
Ráda jsem si přečetla blog pana profesora Klána a Vaše povídání o hřebci a koních ,co jste se naučila u dědečka kováře,já neměla to štěstí,můj byl také kovář ale nikdy jsem ho živého neviděla.To prý jsou silné osobnosti.
Pan Klán Vám odpovídá,je vidět jeho zájem o Vás a jeho Neznámé město-to mne potěšilo.A taky jsem chtěla napsat o těch zvláštních křídlech na blogu p.Klána Jsou jako kruh ale poodevřený..dlouho jsem se dívala na obraz. myslela na p.Tužku,že je podobná bystřině,stále živá,čilá,ale neopakuje se,odnáší kaly a přináší bystré postřehy a čistou vodu..............
Chybí pan spisovatel,mistr pera.......i já ho postrádám.
A Helen já Vám děkuji za vzpomínku...poslouchám Vami doporučenou hudbu a těším se z ní opravdu a Vaše přeložené dopisy si zde někdy čtu. Posílám Vám i p.Tužce krásu
Vodní hudby,ale tu Vy jistě znáte....Opatrujte se a skoro jarní pozdravy na den sv.Josefa..
https://www.youtube.com/watch?v=Kuw8YjSbKd4
19. 03. 2015 | 15:00

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro paní MA-FU, díky,......až příjde ten správný čas živých bylin, napíšu,....dnes jsem obhlížela jejich záhon, některé ještě spí pozimním spánkem,...ale pampeliška, to je divoška,....už dvě kvetly,...a taky podběl,....uloupla jsem jim jejich krásné žluté kvítky, zalila horkou vodou a pomalu upíjela,......ještě nemají tu vůni po vyzrálém pylu, ale, měla jsem dojem, že mi dodaly energii, tak jsem do tmy prostřihávala rybízy a angrešty, a taky popínavé růže, tentokrát jsem se ani jednou nepíchla,.....to ta pampeliška a její sluneční energie mi dodala na obratnosti.

Pokud máte možnost, pěstujte si černý rybíz, sice má takovou zvláštní vůni, z které nejsem nadšená, ale dělám si džem z vylisované šťávy zastudena, kolik šťávy, tolik cukru, a třít, až se cukr rozpustí,...dát do vypařených sklenic,....a zásadně pod celofán pevně utáhnout gumičkou. Pod víčkem kvasí. Pokud je léto s menším slunečním svitem, tak toho cukru přidat víc, aby nekvasil, cukr to drží. Peču v zimě tvarohový koláč a z toho džemu na něm udělám puntíky,....taky ho dávám do čaje,....Enzymy těchto plodů dělají v našem těle divy,...obohacují krevetvorbu o bílé a červené krvinky,...takže je černý rybíz velkým přírodním léčitelem na všechny zánětlivé poruchy našeho těla.

Vážený pane Kláne,...Váš nový blog,.....jaká nevšední kvantová pohádka,.....opět jste překvapil,....jde o to, jak najít v tak suché vědě nápad a obzvláštnit ho,....jste v tom vyhledávání mistrem,.....díky,....četla jsem si to s potěšením,....

Protože je 22. březen mezinárodním dnem poesie,.....tak pár rýmů pro tento jarní a krásný den,......

22. březen,.....

Kam jsi šla?
Lásko?
Pověz jen.
Kde je ten přístav?
A tvůj člun tam zakotven.
Kde je ta síť?
Lásko?
Chci být polapen.

Už jsem tady psala víckrát, že jsem v dobách mládí psala slova písní pro jednoho mladého muže, on je pak zpíval na osadě,...a tak jsem si navykla psát verše jako muž,....a píšu tak většinu svých veršů,.....

Jdu hleat tu síť,...někam jsem ji zanesla,....nemohu si momentálně vzpomenout kam,....je v ní několik pořádných děr,....nebudu se vymlouvat, je to moje práce,....při jejím hledání mě potěší dvanáct psích tlapek,....to mně bude pro dnešek stačit,......víte, že pes dokáže objímat kolem krku jako člověk a stejným způsobem se přitulit a přitisknout,.....

Kdo chcete být lapeni, ..... přeji krásné houpavé dny v sítích všeho druhu,.....
Tužka.
21. 03. 2015 | 23:36

helena napsal(a):

Paní Tužko, proč jako muž? Mně zní, jako když Vy sama hovoříte s Láskou, jako člověk (ten)... Moc se mi Vaše verše líbí. Jsou krásně prosté, křehké, tolik toužebné... :-) děkuji za vlídné snění...

Pěkný večer.
22. 03. 2015 | 20:01

Tužka napsal(a):

Krásné Velikonoce všem návštěvníkům Neznámého Města,......hledejte velikonočního zajíčka,....a beránkovi, místo nože na krk, uvažte červenou pentličku,....a nechte ho žít.
Tužka.
04. 04. 2015 | 09:27

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....Vážený pane Petře Kláne,....dovolte,....popíšu Vám příběh,.který se udál zde, na Aktualně.cz.
Tak ten příběh,....
17.6. 2014 napsal pan Stejskal blog,...re CAPTCHA končí,střídá ji Disqus. Postřehl jste,....nebo nepostřehl,...pod tímto blogem to žilo dál,....bez kontroly, bez přihlašování pomocí jen reCAPTCHY.

Stopadesátosm stránek,...lze se přesvědčit,....někdy zajímavé,...jindy fádní nebo jak říkám,...za mantinely slušného vyjadřování,...mockrát mě některé příspěvky pobavily,....a přiznám bez mučení,....chtěla bych, aby něco podobného, provozovaného spontánně a svobodně, pokračovalo.

Říkali jsme tomu Krtkoviště, já to nazývala Velkou Norou,...neb jsme se tam zahrabali a komentovali běh událostí a nové blogy už řízené Disqusem.
Proto pan Ládík!!! napsal na Vašem posledním blogu, že Krtek je mrtev.
Administrativa tam ukončila přístup do diskuse o půlnoci 3.4. t.r......na Velký Pátek,....jak symbolické,.....

Vážený pane Kláne,....mám prosbu,.....

Nenapsal byste na Vašem posledním blogu vzkaz pro pana Ládík!!! a další od Krtka,...že další blog pana Stejskala z 19.4.2014 Krásné Velikonoce všem,....je volný, že je zcela přístupný,....takže si tam můžeme obnovit Noru s Krtovištěm.
Nebo, ať pan Ládík!!! vytipuje nějaký jiný starší blog, pod jiným blogerem, přístupný pomocí reCAPCHY. Pan Ládík!!! je rychlokřídlý poutník po blozích zde, takže by to mohl dávat všem vědět, na nových blozích, co zde budou v příštích dnech napsány,...a,.....a Krtek by mohl dojít Velkého Vzkříšení,......vždyˇ jsou Velikonoce,....a toto vzkříšení by byl jeden z malých, ale potřebných zázraků v dnešním,.... řekněme trochu příliš sešněrovaném a zvědavém světě.

Díky, pane Kláne,.....Omlouvám se, že Vás, a Vaší velkorysou shovívavost takhle využívám,.....pampelišky rostou, a některé už vykvetly,.....čekají, aby předaly svou energii těm, co je budou chroupat jako velikonoční králíček se zajíčkem.
Tužka.
04. 04. 2015 | 22:03

*** napsal(a):

prča
04. 04. 2015 | 22:07

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro pana Petra Klána,......díky,.....zapracovali i další,......už se vzkříšení uskutečnilo,....Krtek se vylodil na pláži Omaha a už tam kutá solidní noru,....tak díky,......ale pampelišky tam ještě nekvetou,....ty tam teprve vyseju,....Hezké Velikonoce,....mám zprávu skvělou,....Boží Mlýny pořád melou,....snad se písek pláže nedostane do soukolí vzkříšení Krtka.
Tužka.
04. 04. 2015 | 23:40

*** napsal(a):

prča, už je zase po něm
05. 04. 2015 | 17:11

MA-FU napsal(a):

Paní Tužka
Jistě se Vám bude líbit nový blog profesora Klána,samá matematika.....
Napsala jste :až příjde čas živých bylin...už se těším,zase na Vaše porady.
Chtěla jsem Vám taky napsat ,že dost dodržuji radu k proslechnutí a dá se říci,opravdu o dost lépe slyším...za to Vám také dík.Četla jsem i v KRTKOVIŠTI jestli něco neradíte....
Nu pozdravuji jarně a mohlo by zapršet...u nás sucho-i na Berounce klesla voda a kormoráni řádí ostošest...........zdravím Vás a všechny zde MA-FU
26. 04. 2015 | 11:33

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro pana petra Klána,.....dík za nový blog,......první věty mě naladily,....jak se matematika podívá na orgánové hodiny,.....psala jsem o nich víckrát,....teď mám na mysli přístup podle staré čínské medicíny,...ten dvouhodinový interval,.....

Podívat se na daný problém jinak,...to vždycky obohatí,.....vložit je do krychle,...proč ne,....

Zapomíná se, jak naše orgánové hodiny dokáží rozhodit emoce,......

V mládí jsem byla netrpělivá,....přímo jsem nesnášela čekání,...ani teď mu moc neholduji,.....peróny nádraží,...časy příjezdů a odjezdů vlaků,....co udělají emoce a adrenalin,....u mne i estrogen,...u mužů testosteron/....vím, že oba hormony se najdou křížem v malém množství i u opačného pohlaví,/....a k tomu čas čekání na setkání,...a čas čekání na loučení,.....

Synchronizace,....třeba myšlenek,...citů,.....nápadů,....v tělesném provedení při dokonalém pohybu,.....ale i při tak obyčejné záležitosti,...jako je chůze je třeba dokonalé synchronizace,....nejlépe je to vidět na právě narozeném mláděti.

Viděla jsem film z Jižní Ameriky,......běžící lama,...bez zastavení porodila mládě,...to dopadlo na všechny čtyři končetiny,....a ve vteřině běželo za matkou,....a jak jistě a rychle......žádný jiný savec tohle nedokáže,......kondor královský je chytrý a nebezpečný pták,...příroda musela zařídit, dát mláděti šanci,.....

Několikrát za život/už jsem o tom taky někde psala/,.....tak se mi podařilo vidět puknout vaječný kokón s malými pavoučky,......ve zlomku vteřiny se rozprchnou na všechny strany,...biologický instinkt k přežití,.....před predátory a u některých druhů i před vlastní matkou,.....

Čas,...jedinečné téma,.....těch možností,...jak si s ním pohrát,.....třeba mu věnovat tisíce hodin,......nebo mu tisíce hodin uzmout,......a synchronně ho splést s časem jiným,.....

Přeji synchronicitu s časem jara,....Vám,....pane Kláne.
....Vám,...paní MA-FU,.....napíšu, čas bylin právě nastává,.....
....Vám,...pane Milane Bukovecký,......?.....Kde jste,...a kde jsou Vaše barevné slovní obraty,.....?....
Vám všem,....poutníci do Neznámého Města,.....
Tužka.
27. 04. 2015 | 23:06

*** napsal(a):

prča už je zase po něm, už to nevydejchá
12. 05. 2015 | 15:11

MA-FU napsal(a):

Paní Tužka
dlouho jsem tu nebyla ale tak jsem si porůznu četla pošlu Vám Tužko odkaz,vypadá to rozumně,jestli máte čas to přečíst... Všechny Vás zdravím..je tu smutno...MA-FU
https://www.email.cz/download/i/z1t5KJ3bI--LnBPxEhk9Tk0OA0og8xns69banD0a4CwDf4czLJuuIAXYD6KR5JuuLPAnupg/Rada%20%C4%8D%C3%ADnsk%C3%A9ho%20profesora.pdf
15. 05. 2015 | 13:53

*** napsal(a):

prča, už je zase po něm, už to nevydejchá ani náhodou
16. 05. 2015 | 13:30

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro pana Petra Klána,......

Dnes přišlo avízo do našeho nového Krtkoviště, kam jsme se zanořili,....že nás opět odstřihnou od možnosti si tam diskutovat,.....

Pokud se vedení Aktuálně.cz rozhodne zablokovat všeechny blogy řízené podle re CAPTCHA,....nebudu už mít šanci Vám prostřednictvím Neznámého města psát.

Ale číst si budu Vaše blogy i nadále,....připravovat si odpověď,....a přitom vědět, že ji nenapíšu,.....

Díky za to, co jste psal,....a co, doufám, budete ještě psát.

Pro jistotu se loučím,....
A děkuji mnohokrát,......Vám, pane Petře Kláne,....všem návštěvníkům Neznámého města,.....
Vám,...paní MA-FU,....pane Milane Bukovecký,....paní Heleno,.....

Bylo by báječné, kdyby to byl jen něčí žert, a jen planý poplach,.....
To. co teď píšu, je katastrofický scénář, pokud by došlo k totálnímu zastavení možností psát pod staré blogy bez použití Disqusu.

No uvidíme,......bude li ráno 1.6.2015 němé,.....
Tužka,....i já oněmím,......
31. 05. 2015 | 22:58

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....vážený pane Petře Kláne,......neoněměla jsem,....jen nám uzavřely Noru K2,....vrtáme na blozích pana Stejskala podle re CAPTCHA,...přískokem vzad,..... už máme nové Krtkoviště K3.

Děkuji za odpověď u posledního blogu,....moc milá odpověď,...považuji si jí.
Dost možná jsme viděli stejné záběry noční Země,...můj prvotní údiv rychle vyprchal a přišlo něco jako zděšení, ..... tolik energie,......noc má být temná.

Vždycky, když ve mně vzbudí nadšení to, co dokázala lidská mysl a lidské ruce,....tak v rámci zachování rovnováhy rozumu a emocí,.....odcházím do přírody a obdivuji její výtvory,.....stromy, květiny,.....kameny,.....

Mám na zahradě cestu z kamení mých cest,....vedle chodníku dávám kameny a kamínky, mají na rubu přilepené číslo, doma mám sešit, kde je napsáno, odkud jsou a datum,.....občas některý zvednu,...a jen podle vzhledu a velikosti vzpomínám, kde byl původně,....pak se přesvědčím, zda to bylo správně,....

Nezapomínejte na pampelišky,...lístky si dávejte do polévek, nakrájejte k salátům,.....nasušte jako kořenící přípravek na zimu.
Musí se sušit v jedné vrstvě, obracet, ne na slunci,...pak hnědne, až černá,...počkat, aby vyschla i centrální pevná osa listu,...aby se tam neusadila plíseň,....pampeliška je skutečně mocná čarodějka, dávám ji do pokrmů i psům,....ten jeden je už dost starý, ale, tvrdím, že díky pampeliškám, je ve výtečné kondici, ani moc nešedivý.

Přeji krásné teplé letní dny,....Vám, pane Kláne,....všem, kdo vstupují do bran Neznámého Města,.....
Tužka..
03. 06. 2015 | 00:08

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....radovala jsem se předčasně,......dnes dalo Aktuálně vědět do Nory K3,....že zablokují přístup k blogům podle reCAPTCHA.

Pane Petře Kláne,...díky za radost, kterou mi Vaše blogy dávají,....matematika je má láska,.....a mladý muž, kterého jsem doučovala matematiku a fyziku z obou předmětů úspěšně odmaturoval, včera mi přinesl ukázat vysvědčení, přinesl mi i jeho kopii a na tu kopii napsal moje jméno,......dal mi kytici bronzových růží /maturoval za tři, proto bronzové/.....ale říkal, tak jste udělala maturitu, omlouvám se, bylo to jenom za tři,.....občas jsem měla pochybnosti, zda to dokáže,.....tak mám ještě od včerejška radost, a dneska do ní Aktálně přililo něco hořkosti,......

Ale, Vy budete psát, ......já si budu tiše číst,......těším se,.......
A brány Neznámého Města se uzavřou, VSTUP ZAKÁZÁN,....

Přeji všechno dobré až úplně nejlepší,... všem,......díky i ostatním návštěvníkům NM.
Tužka.
03. 06. 2015 | 22:55

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy