Od dění v době slunovratu ke chvění a gravitaci.

"Na světě není tolik zámožných mladíků jako hezkých děvčat." Na románový povzdech J. Austenové lze pohlížet jako na výrok a zkoumat jeho pravdivost. Nebo lze vztah mezi počtem zámožných mladíků a hezkých děvčat zkoumat ve tvaru y=Ku, kde y označuje počet zámožných mladíků, u počet hezkých děvčat a K konstantu. Podle smyslu lze očekávat, že K bude nezáporným číslem menším než jedna.

Fyzika poskytuje k uvěření složitější věty, než je výše uvedená. Důvod, že například Měsíc obíhá Zemi vyjadřuje rovnováhou Mv²/R=GMm/R², kde M označuje hmotu Měsíce, m hmotu Země, R vzdálenost mezi
nimi, G gravitační konstantu a v oběžnou rychlost. Matematika tady umožňuje dospět k jednoduššímu vztahu y=Ku, kde u je malou změnou vzdálenosti R a y malou změnou rychlosti v. Konstanta K se jistě bude lišit od vztahu zámožných mladíků a hezkých děvčat. Vztahy tvaru y=Ku patří mezi nejžádanější vzhledem k jejich podobě přímky. S přímou úměrou pracovaly i velmi staré civilizace.

Přání najít takový vztah například vzhledem k nebesům lze naplnit poměrně snadno. Postačí k tomu jedno ráno blízko slunovratu s bohatou rosou. Cílem může být tajemná kaple sv. Antonína. Shovívavý kněz jistě přijme vysvětlení, že potřebujeme měřit dráhu světla přicházejícího do kaple jediným dvojitým gotickým oknem. Když zůstaneme sami v temné kapli, začneme zkoumat, měřit a zapisovat. Každou hodinu dokumentujeme přírůstek a plynutí dráhy světla, abychom později spočetli konstantu K. Vyjádří úměru mezi přírůstkem dráhy světla a oběžným pohybem Země.

Po několika hodinách na nás začne působit duchovní prostor. Domýšlíme přesahy našeho počínání a duchovní význam dráhy světla, který musel být zřejmý dávným stavitelům. A potom přijde ta chvíle. Začneme se chvět. Každý se někdy chvěje. Viditelně nebo neviditelně podobný světlu. S chvěním přijdou i obrazy a otázky. Chvěje se gravitace? Jestliže se nepatrně zachvěje Země, zachvěje se také Měsíc? Za jak dlouho? Předchozí rovnováha je pro případ nekonečné rychlosti gravitace. Přitom se předpokládá, že se rychlost gravitačního šíření shoduje s rychlostí světla. Ze Země na Měsíc světlo potřebuje přibližně jednu vteřinu. Když se nepatrně zachvěje Země, přenese se chvění na Měsíc se zpožděním jedné vteřiny? Konečnou rychlost gravitačního šíření není těžké do vztahu y=Ku zahrnout. K u přidáme čas potřebný na přenesení násobený první derivací u.

Když nás kněz pozdě odpoledne pouští z kaple, jestě se chvějeme. "Chvěje se Země?" vyhrkneme. V jeho očích vidíme, že naše otázka a přání zůstat v kapli celý den vyvolaly údiv. Tak mi prosím dovolte popřát Vám o nadcházejícím létu zámožné mladíky, hezká děvčata, tajemnou kapli i chvění. Když budeme přesně a hustě měřit vzdálenost Země a Měsíce (což je možné), zaznamenáme někdy i zachvění Země a rychlost jeho šíření. Takové, které nepozorují ani zámožní mladíci ani hezká děvčata ani tajemné kaple. I při vědomí, že je zřejmě důležitější, aby se nezachvěla civilizace.