Lidská psychika velice ráda upřednostňuje dělení dvěma.

Dělí na chudé a bohaté, menšinu a většinu, zdravé a nemocné, pokrokové a zaostalé, hodné a zlobivé, bezpečné a nebezpečné, přirozené a nepřirozené, upravené a neupravené, příjemné a nepříjemné atd. Navíc mezi ně ráda přidává mezeru nebo propast.

Dělení dvěma je jednoduché a rychlé, i když k vysvětlení nebo pochopení nepřispívá. Proto je například 51 procent v tomto pohledu stejnou většinou jako 97 procent, což představuje velký rozdíl. Když dělíme na více částí, v procentech alespoň na tři, například 16-68-16, bude stav pro porozumění věci příznivější. Ten se dokonce označuje slovem normální, protože 68 procent se zde neliší o více než jednu směrodatnou odchylku od průměru. Stačí dělení 20-60-20, protože se lépe pamatuje.

Dělení představuje problém i v matematice. I v něčem tak jednoduchém, jako jsou základní číselné operace - sčítání, odčítání, násobení, dělení - vznikají při použití dělení problémy s konzistencí. Proto je lepší, když je to možné, raději přičítat nebo odčítat. Tady problémy nejsou. Pro ilustraci, když věc každý rok zlepším o 1 procento, zdvojnásobím ji za 70 let. Dělení dvěma přitom jde mnohem rychleji a snadněji.

Zajímavá situace v matematice vzniká i při dělení na nekonečný počet například částí. Zkusme uvážit, že dráha nějaké věci se mění podle t², kde t značí čas. Označme dt nekonečně malou část dráhy a zkusme spočítat rychlost takové věci. Ta bude dána podílem [(t+dt)²-t²]/dt=[t²+2·t·dt+dt²-t²]/dt=[2·t·dt+dt²]/dt. I tady dělíme, až když je to nezbytně nutné, proto provedeme nejdříve součet. Člen dt² značí druhou mocninu nekonečně malého čísla, tedy ještě nepředstavitelnější malé číslo (pro objasnění druhá mocnina 0,01 vyjde daleko menší 0,0001), proto ji lze vůči prvnímu členu zanedbat. Teď teprve můžeme dělit a vypočíst rychlost jako 2·t.

Dělení je v matematice obecně komplikované. Navíc dělení se zbytkem. Proto v matematice přibyla pro dělení další rovnost, které se říká kongruence. V matematice navíc není mnoho věcí, které jsou na první pohled jednoduché jako dělení a přitom mají tak komplikované chování. Proto, když chceme něco schovat nebo zakódovat, použije se dělení se zbytkem. Už ve starověku nahlédli, že dělení může být problém. Proto zanechali odkaz v podobě diofantických rovnic.

Tak mi prosím dovolte o víkendu popřát co nejméně dělení, natož dvěma. Když budete dělit, tak alespoň třemi. Tři části už totiž představují něco, kde lze použít uspořádání. To na rozdíl od dělení dvěma pomůže něčemu porozumět.