Jako iniciátor přejmenování náměstí s ruskou ambasádou na počest zavražděného ruského demokrata si dovolím shrnout naše motivace, a vedle toho snad dát naději nám všem na lepší příští.

Ten příběh je totiž myslím velmi poučný. Když jsme před čtyřmi lety, na první výročí vraždy Borise Němcova, s několika přáteli (vesměs od Zelených, ale co na tom, brali jsme to spíše jako občanskou věc) rozjeli iniciativu za přejmenování tohoto náměstí, říkali nám mnozí, že jsme se asi zbláznili. Že to nemůže vyjít, že to nepůjde. A někteří nám ze svých důvodů říkali, že Boris Němcov byl kontroverzní osobnost. Že jsme radši měli navrhnout uctění Anny Politkovské. A spoustu dalších, dobrých rad.

Byli jsme mimochodem, jak je v české demokratické tradici to nejlepší, na špici v prosazování této věci. Jen inspirováni medializovaným, ale tehdy dosud nerealizovaným nápadem primátora Kyjeva, začali jsme ten proces formálně jako první, dávno před Washingtonem, Vilniusem i Kyjevem.

A opravdu, nebylo snadné. Náš první podnět, podepřený první peticí s více než 4.000 podpisy primátorka Krnáčová v roce 2017 zamítla. My jsme se ale nevzdali a kampaň restartovali v létě 2018 oslovením všech významných neextremistických stran kandidujících na pražskou radnici a potom v lednu 2019 podali nový podnět k rukám nového primátora Hřiba.

Ten si zaslouží velké poděkování za to, jak se tohoto podnětu během loňského roku aktivně ujal, a další díky patří i všem koaličním partnerům a dalším demokratickým stranám, které nás podpořily. A hlavně ovšem těm tisícům a tisícům signatářů našich petic. Bez této jasné podpory občanů a občanek Prahy, ale taky odjinud, z různých koutů naší republiky, by to nebylo možné.

No a vidíte. O čtyři roky později, a o dvě petice a dva podněty ke dvěma primátorům dále, bylo toto náměstí skutečně přejmenováno po Borisi Němcovovi a alej na druhé straně ambasády po zavražděné investigativní novinářce Anně Politkovské. Oba to byli lidé z masa a kostí, oba ovšem hrdinským způsobem hájili demokracii a svobodu slova ve své zemi a zaplatili za to cenu nejvyšší - a za to si zaslouží naši nejhlubší úctu.

Berme prosím toto přejmenování jednak jako vyjádření této naší úcty k nim, ale taky jako příslib, že se naše země zase jasněji začne brát za obranu lidských práv a demokracie ve světě.

Pan prezident Zeman označil nás všechny, co podporujeme tuto iniciativu, za upatlané Čecháčky za bukem. Já jsem na ceremoniálu na zrovna přejmenovávaném náměstí Pod Kaštany viděl spíše hrdé občany a občanky České republiky, kteří vědí, že podpora lidských práv a demokracie ve světě je jedna z našich nejlepších moderních tradic a taky pořád oficiální zahraničněpolitická priorita České republiky. Pan prezident by se měl opravdu dlouze zahledět do zrcadla, přestat se hrbit před Kremlem a před Pekingem, a začít se chovat jako prezident České republiky, který dodržuje a prosazuje její oficiální zahraniční politiku.

Nakonec tedy dovolte jen malou výzvu a prosbu: věřme si, že když se občané a demokratické síly v naší zemi shodnou na tom podstatném a budou se společně brát za smysluplné věcí, i zdánlivě nemožné věci mohou najít naplnění.

Tedy čest památce Borise Němcova, čest památce Anny Politkovské a dalším hrdinům a hrdinkám, kteří nasadili a nasazují své životy za svobodu a demokracii kdekoli na světě, a nám všem pevnou naději, že naše země neztratí svůj kompas v prosazování těchto hodnot. Že zase jednou budem dál.

--
Sledovat mé kratší komentáře můžete i na sítích Facebook a Twitter.