Kodaňský summit – jak naučit starého psa novým kouskům
Autor: Jan Doležal, analytik Glopolis
KODAŇ
Branami Bella Center, kde se odehrává jeden z největších summitů v historii klimatického vyjednávání i mezinárodní politiky vůbec, projde celkem na 119 nejvyšších představitelů jednotlivých smluvních partnerů úmluvy OSN o změnách klimatu (UNFCCC). Tito mužové a ženy reprezentují 89% světového HDP, 82% světové populace a 86% emisí skleníkových plynů. Zatím se bohužel zdá, že kolem 80% jim schází i ke společné dohodě.
Dohoda to přitom nemá být ledajaká. Pokud má být úspěšná, musí respektovat vědecká doporučení Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC). Neobejde se bez dramatického snížení globálních emisí CO2 a dalších skleníkových plynů, jejich produkce musí kulminovat v následujících pěti letech a pak strmě klesat. Naordinovat si abstinenci od uhlíku dává smysl co nejdřív. Pomůže odvrátit dramatickou proměnu pozemského podnebí a zmírnit nepříznivé důsledky, které dnes nejsilněji pociťují zejména obyvatelé v nejchudších zemích světa. Povede rovněž k výrazným úsporám peněz a lidské práce.
Ti, kdo upozorňují na nebezpečí, které skýtá „regulace klimatu“, a vidí v ní přímou spojitost s následnou regulací lidských společností a omezováním svobod člověka, bohužel opomíjejí nepříjemnou a velmi jednoduchou pravdu. Svět vynakládající příliš mnoho úsilí a prostředků na nápravu škod způsobených negativními dopady změn klimatu, nebude světem svobodnějším a více prosperujícím. Zdaleka ne všechna opatření pro adaptaci na změny podnebí poskytují i samostatnou přidanou hodnotu (jako např. organické zemědělství, které zároveň zvyšuje potravinovou bezpečnost, nebo dostupnost nezávadné vody). Stále vyšší a vyšší hráze v Holandsku, nebo zařízení na odsolování mořské vody v Bangladéši kvalitu života nezvyšují, pouze brání jejímu zhoršení.
Čím větší odvahu budou mít světoví lídři v současnosti, tím více prostředků zbude v budoucích rozpočtech (jejich i dalších) zemí na zdravotnictví, vzdělávání, vědu a výzkum, nebo sociální záchranné sítě. Není lepší investovat raději do rozvoje bezemisních technologií a čistých energetických zdrojů, které by umožnily předcházet dalšímu oteplování planety, zmírnily nebezpečnou závislost na dovozu fosilních paliv a vytvořily statisíce nových pracovních příležitostí, než do uprchlických táborů pro klimatické migranty?
Ze včerejších státnických projevů, které pokračují i dnes, lze tušit, že problematika změn klimatu získala značnou pozornost na těch nejvyšších úrovních. Pokud se v následujícím jednom či dvou dnech nepodaří jednání odblokovat, nemusí se podobná pozornost a tlak veřejnosti v nejbližší době opakovat. A pokud se ledy pohnou, lze jen doufat, že nepůjde o kompromisy, které naruší jeden z nejvíce frekventovaných pojmů kodaňské konference: environmentální integritu budoucí dohody. Jinými slovy, že dohoda neztratí schopnost skutečně předejít dramatickým proměnám klimatu.
Současné změny klimatu a jejich nejvýznamnější příčina, totiž neudržitelné spalování konečných fosilních zdrojů energie, které tato planeta ukládala po stamiliony let, se v těchto dnech zdají být pro mezinárodní společenství těžko stravitelným soustem. Na rozdíl od úspěšné Vídeňské konvence o ochraně ozonové vrstvy a Montrealského protokolu o látkách poškozujících ozonovou vrstvu regulujících tzv. freony a halony, je cílem současného snažení omezit produkci látek, na jejichž spalování a emisích je postaven ekonomický rozvoj posledních 250 let.
V těchto dnech v Bella Center přituhuje. Nejenže stále více uzavírá své dveře nevládním organizacím. Nejedná se v něm o ničem menším než o ochotě, připravenosti a odvaze založit ekonomickou a společenskou prosperitu na jiných základech než těch současných. Doposud byla osvědčeným receptem na redukci emisí skleníkových plynů ekonomická recese. V pátek, nebo lépe řečeno v sobotu, se snad dozvíme, jaké jiné recepty světoví lídři společně nabízejí.
KODAŇ
Branami Bella Center, kde se odehrává jeden z největších summitů v historii klimatického vyjednávání i mezinárodní politiky vůbec, projde celkem na 119 nejvyšších představitelů jednotlivých smluvních partnerů úmluvy OSN o změnách klimatu (UNFCCC). Tito mužové a ženy reprezentují 89% světového HDP, 82% světové populace a 86% emisí skleníkových plynů. Zatím se bohužel zdá, že kolem 80% jim schází i ke společné dohodě.
Dohoda to přitom nemá být ledajaká. Pokud má být úspěšná, musí respektovat vědecká doporučení Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC). Neobejde se bez dramatického snížení globálních emisí CO2 a dalších skleníkových plynů, jejich produkce musí kulminovat v následujících pěti letech a pak strmě klesat. Naordinovat si abstinenci od uhlíku dává smysl co nejdřív. Pomůže odvrátit dramatickou proměnu pozemského podnebí a zmírnit nepříznivé důsledky, které dnes nejsilněji pociťují zejména obyvatelé v nejchudších zemích světa. Povede rovněž k výrazným úsporám peněz a lidské práce.
Ti, kdo upozorňují na nebezpečí, které skýtá „regulace klimatu“, a vidí v ní přímou spojitost s následnou regulací lidských společností a omezováním svobod člověka, bohužel opomíjejí nepříjemnou a velmi jednoduchou pravdu. Svět vynakládající příliš mnoho úsilí a prostředků na nápravu škod způsobených negativními dopady změn klimatu, nebude světem svobodnějším a více prosperujícím. Zdaleka ne všechna opatření pro adaptaci na změny podnebí poskytují i samostatnou přidanou hodnotu (jako např. organické zemědělství, které zároveň zvyšuje potravinovou bezpečnost, nebo dostupnost nezávadné vody). Stále vyšší a vyšší hráze v Holandsku, nebo zařízení na odsolování mořské vody v Bangladéši kvalitu života nezvyšují, pouze brání jejímu zhoršení.
Čím větší odvahu budou mít světoví lídři v současnosti, tím více prostředků zbude v budoucích rozpočtech (jejich i dalších) zemí na zdravotnictví, vzdělávání, vědu a výzkum, nebo sociální záchranné sítě. Není lepší investovat raději do rozvoje bezemisních technologií a čistých energetických zdrojů, které by umožnily předcházet dalšímu oteplování planety, zmírnily nebezpečnou závislost na dovozu fosilních paliv a vytvořily statisíce nových pracovních příležitostí, než do uprchlických táborů pro klimatické migranty?
Ze včerejších státnických projevů, které pokračují i dnes, lze tušit, že problematika změn klimatu získala značnou pozornost na těch nejvyšších úrovních. Pokud se v následujícím jednom či dvou dnech nepodaří jednání odblokovat, nemusí se podobná pozornost a tlak veřejnosti v nejbližší době opakovat. A pokud se ledy pohnou, lze jen doufat, že nepůjde o kompromisy, které naruší jeden z nejvíce frekventovaných pojmů kodaňské konference: environmentální integritu budoucí dohody. Jinými slovy, že dohoda neztratí schopnost skutečně předejít dramatickým proměnám klimatu.
Současné změny klimatu a jejich nejvýznamnější příčina, totiž neudržitelné spalování konečných fosilních zdrojů energie, které tato planeta ukládala po stamiliony let, se v těchto dnech zdají být pro mezinárodní společenství těžko stravitelným soustem. Na rozdíl od úspěšné Vídeňské konvence o ochraně ozonové vrstvy a Montrealského protokolu o látkách poškozujících ozonovou vrstvu regulujících tzv. freony a halony, je cílem současného snažení omezit produkci látek, na jejichž spalování a emisích je postaven ekonomický rozvoj posledních 250 let.
V těchto dnech v Bella Center přituhuje. Nejenže stále více uzavírá své dveře nevládním organizacím. Nejedná se v něm o ničem menším než o ochotě, připravenosti a odvaze založit ekonomickou a společenskou prosperitu na jiných základech než těch současných. Doposud byla osvědčeným receptem na redukci emisí skleníkových plynů ekonomická recese. V pátek, nebo lépe řečeno v sobotu, se snad dozvíme, jaké jiné recepty světoví lídři společně nabízejí.