C. K. ministr školství si tahá koníčky do práce

Šéfování Josefa Dobeše v resortu školství je nepochybně jedno z nejvýraznějších od Listopadu. Vysloužil si už za to verbální medaili z Hradu, a možná ho čeká i ta skutečná, předávaná u příležitosti vzniku republiky. Konečně ocenění současného ministra školství by bylo jen potvrzením myšlenkové kontinuity prezidenta republiky, o níž nelze pochybovat nikdy a nikde. Ta medaile od Klause napadne zvlášť v souvislosti s jiným ministrem školství, který jí nedostal, ačkoli si ji nepochybně zasloužil, byť třeba ne za výkon v ministerském křesle... ale o Jiřím Grušovi tu psát nechci.

Důležitou otázkou pro současné politology a příští historiky bude, kde se vlastně ministr Dobeš vzal ve strukturách Věcí veřejných. Ačkolivje tato strana platformou pro aplikanty nejrůznějších názorů a zájmů, Dobeš z jejich týmu vyčnívá. Ať už jsou lidé z VV v této politické buňce kvůli ABL nebo z potřeby něco ve společnosti změnit, jak sami o sobě rádi deklarují, aniž čekají, že tomu bude ještě někdo věřit, Dobeš se absolutně vymyká. Ministrovo myšlení je jako vystřižené z volebního letáku polské PiS Jaroslawa Kaczyńského. Snad proto (ale jistě nejen pro to) angažoval jakéhosi Bátoru, jehož hnutí D.O.S.T. je ve srovnání s Kaczynskim sice směšné významem i zázemím, ale Česko holt není Polsko, takže každý v hnědé košili, kdo dokáže zformulovat pár vět o konzervativních hodnotách, se hodí, a to rovnou do role personálního ředitele.

Poslední výroky ministra Dobeše o selekci žáků tak, aby se nám mentálně retardovaní neproducírovali po městech s bakalářským titulem, je krajní, nesnesitelné, ale zase v něčem pro Dobešův svět logické. Dobeš nežije nazpět o pár desítek let, ale rovnou o sto či dvě stě. A i když ona konzervativní neochvějnost, ono lpění na tradiční rodině a společnosti někdy může působit zajímavě, je to iluze. Dobeš není konzervativně myslící politik, ale o konzervativismu snící romantik, což ho může spojovat Bátorou; s účelovým Klausem už ne, ten oba jen zneužívá ve své hře.

Představuji si, že Josef Dobeš doma - po práci - chodí v C. K. uniformě, ovšem s vlasteneckou červeno-bílou stužkou, a při předehře z Netopýra si píše do deníku poznámky o lepším světě. Na tom by nebylo nic tak zavrženíhodného, každý doma děláme ledaco - jen kdyby si ten deník v roztržitosti občas nezabalil do aktovky a nedonesl na ministerskou poradu. Tam protom ke svému zděšení zjišťuje, že se na základních školách učí sexuální výchova a na našich vysokých školách máme moc vysokoškoláků. Nemá smysl namítat, že se píše rok 2011, ve kterém už je internet se sexuální výchovou dostupný takřka všem, že elity už působí na univerzitách jen okrajově, protože naše společnost potřebuje továrny na vzdělání... To všechno se totiž právem nemusí Dobešovi líbit, a je fajn, když se s tím nesmíří. Ale takto mimo realitu lze žít v klubech milovníků starých časů, tahat si podobně speciální koníčky do práce nemůže žádný vysoký český politik. A argument, že to dělá i prezident republiky, neplatí; pro něj totiž neplatí vůbec nic.