Se vstupem České republiky do NATO jsem sloužil na jednom ze strategicko-operačních velitelství, pod které spadala polovina Evropy.

Chystalo se tehdy velké cvičení a k mému překvapení nám velitel řekl, že nás nebude hodnotit podle toho, jak hladce cvičení proběhne a jak bezproblémový dojem zanechá, ale naopak podle toho, kolik problémů a nedostatků odhalíme a kolik přineseme návrhů k jejich řešení. Tuto definici úspěchu si od té doby stále připomínám.

Teď kolem sebe vidíme zlepšující se čísla zdravotních statistik i zprávy o postupném uvolňování omezujících opatření vlády. Tyto změny vedou k obecnému pocitu úlevy bez ohledu na to, jestli je takový pocit oprávněný, či ne. Přirozenou reakcí po každé krizi je snaha nechat vše špatné za sebou, soustředit se na to příjemnější a jít dál.

Nicméně mnohokrát ověřená zkušenost zodpovědných jednotlivců, firem, organizací i států ukazuje, že je moudré nepodlehnout pocitu úlevy a nutkání vzít si ‘oddechový čas’, ale využít toho, že vše, co krizi provázelo, je dosud se všemi detaily v živé paměti, k poučení, nápravě toho, co nefungovalo, a vylepšení toho, co fungovalo. To vše při vědomí, že krize nebyla první a zcela jistě nebude ani poslední a že je v našem životním zájmu, abychom na tu další byli lépe připraveni.

Míra efektivity, s jakou budeme schopní čelit další krizi, bude přímo úměrná tomu, jak komplexně a objektivně budeme schopni shromáždit a analyzovat zkušenosti z té právě probíhající. A jak efektivně tato opatření budeme umět promítnout do praktických opatření a změn.

Osobně bych volil přístup, který vychází z mé zkušenosti z NATO a který jsem popsal v úvodu. Někdo jistě namítne, že takový přístup je možný jen v prostředí, kde nejde o individuální, ale kolektivní úspěch (takovým prostředím je třeba NATO). Je ale nemožný v prostředí politické soutěže jednotlivých politiků, hnutí a stran o přízeň voličů.

Já si však myslím, že jestli nás současná zdravotní krize něco naučila, pak to, že před virem jsme si všichni rovni. Je mu srdečně jedno, jaké máme politické, či jiné preference. Proto i naše reakce, má-li být efektivní, musí být založena na spolupráci, solidaritě a vzájemné pomoci.

Zvládli jsme toho hodně. V rekordním čase jsme dokázali rozjet samozásobení nedostatkovými ochrannými pomůckami, dobrovolníci napříč republikou zorganizovali bleskurychlou pomoc pro ty nejohroženější z nás a naši vědci i podnikatelé ukázali, že máme špičkové technologie, které už pomáhají nejen u nás, ale i v řadě dalších zemí. A hlavně jsme ukázali, že tohle všechno dovedeme dělat společně navzdory často umělým konfliktům, o kterých se psalo a mluvilo celá léta, než přišla pandemie. To hlavní, co jsme předvedli, je právě solidarita, zodpovědnost a schopnost spolupráce. To je to pozitivní, co si z této krize musíme odnést s sebou dál.

Začít bychom měli nezaujatou identifikací problémů, ke kterým došlo. Ne žádný hon na čarodějnice. Ale v konkrétních případech bude nezbytné vyvodit politickou, případně i trestněprávní odpovědnost. Cílem musí být, abychom jako společnost maximálně zužitkovali vše pozitivní, co přispělo k úspěšnému zvládnutí první fáze krize, a na druhé straně objektivně identifikovali všechny problémy a nedostatky.

Nejen premiér, ministři a šéfové organizací, ale my všichni bychom měli takto postupovat. Náš další úspěch bude záviset na tom, s jakou odpovědností, otevřeností a efektivitou přistoupíme ke zlepšení systému a jeho odolnosti proti další krizi. Na rozdíl od té zdravotní, která nás ohrozila bez rozdílu všechny, ale přímo dopadla na relativně malou část společnosti, ta nadcházející, ekonomická, ohrozí různé skupiny společnosti v odlišné míře, ale dopad bude mít téměř na všechny.

A obávám se, že ekonomická krize nebude náš jediný problém. Stejně jako loni se hlásí ke slovu problémy se suchem. Pokračují velké technologické změny, na které část společnosti není připravena. A v neposlední řadě stále nevíme, jestli jsme z krize spojené s koronavirem už definitivně venku. I kvůli těmto výzvám jsem přesvědčen, že se musíme ze všech sil snažit, aby náš systém byl odolnější a dokázal těmto výzvám efektivně čelit. Proto často opakované rčení o nutnosti táhnout za jeden provaz neztrácí s jistou úlevou v tomto období na aktuálnosti, právě naopak.