Vzestup a pád soft power

07. 01. 2011 | 08:22
Přečteno 62561 krát
Politologické teorie mají s praktickou politikou málo společného. Ve skutečnosti se o to ani nesnaží a bují v závětří univerzitních učeben, zamaskovány nesrozumitelným slovníkem. Když se přesto dostanou do kontaktu s realitou, tak se jich to moc netkne.

Jejich autoři se řídí slovy filozofa Hegela, který na námitku, že jeho teorie neodpovídá praxi, řekl: "Tím hůře pro praxi." Jen výjimečně se výtvory politologů dostanou do širšího povědomí a ojediněle dokonce udělají úžasnou mediální kariéru.Takovou výjimkou je koncepce takzvané soft power, kterou před dvaceti lety zformuloval harvardský profesor Joseph S. Nye jr.

Svody euforie

V atmosféře nadšení po pádu komunismu převládal názor, že vzhledem ke všeobecnému smíření ztratila smysl politika zaměřená na národní zájmy a podložená klasickými parametry mocenské pozice (obyvatelstvo, vojsko, hospodářství). Když už vůbec mluvit o něčem tak vulgárním, jako je moc, tak prosím pouze ve znamení shody a porozumění. Všichni přece chceme blahobyt a mír, ideologické rozdíly jsou překonány a neshody řešíme u kulatých stolů.

Před dvaceti lety se kdekdo snažil vystihnout hloubku historického zlomu a naplnit tradiční pojmy novým obsahem. Politolog Francis Fukuyama vyhlásil "konec historie" a začátek neideologického věku, v Československu se hovořilo o "nepolitické politice" a pražská vláda dokonce došla k závěru, že již nebude potřebovat zbrojovky. Byla to doba, která volala i po novém pojetí moci v mezinárodních vztazích.

Poptávku po přívětivosti v zahraniční politice uspokojil právě Joseph Nye jr. Ve své knize Bound to lead: the changing nature of American power (1990) poprvé použil pojem "soft power" (jemná moc). V češtině a v tradici našeho politického myšlení se mi zdá vhodnějším překladem sametová moc.

Naší zbraní je i Hollywood

Osudem slavných knih je to, že je kdekdo cituje a málokdo dočte. Joseph Nye jr. nikdy nepopíral zahraničněpolitickou důležitost "tvrdé moci" (armáda a ekonomika), jenže to jeho fanoušky nezajímalo; lákal právě onen třetí, sametový rozměr.

Soft power má podle Nyea tři zdroje: kultura (na prospěch jedince zaměřený životní styl), politické hodnoty (demokratické svobody) a zahraniční politika (vstřícnost a kooperativnost). Přeloženo do běžné řeči: sametovou moc USA tvoří nejen demokratické hodnoty, právní stát, multietnická společnost, ale i hollywoodské filmy, internet, vítězné tažení "američtiny" po celém světě, skvělé jméno amerických univerzit, McDonald’s a muzika.

Nye připisuje sametové moci schopnost podmanit si lidi a státy a podnítit je k tomu, aby sdíleli západní hodnoty a tím i západní politické cíle. Hlavním úkolem (nové éře přiměřené) zahraniční politiky je podle jeho názoru vytváření příznivého dojmu v zahraničí a tím posilování vlastní přesvědčivosti. Předpokladem a společným jmenovatelem je soulad proklamovaných principů a každodenního politického jednání.

Podle otce sametové moci může Amerika díky subverzivní roli svých přitažlivých hodnot vládnout světu i bez donucení. Síla příkladu prostě nahradí sílu zbraní. Zní to věru dobře: okouzlit ostatní je jistě elegantnější, levnější a účinnější než je k jejich štěstí přinutit.

Na koho Obama dojem neudělal

Koncem minulého století ještě doznívalo opojení z historických změn, ale první dekáda nového milénia již sametové moci nepřála. Al-Káida napadla New York a prezident poslal vojáky do Iráku. Člen demokratické strany a bývalý zástupce ministerstva obrany Joseph Nye jr. oponoval knihou Soft Power: The Means to Success in World Politics (2004).

Přiostřuje v ní své teze a trvá na tom, že moc lze vykonávat i bez použití hospodářských nebo vojenských prostředků. Věrohodnost, velkorysá hospodářská pomoc a kulturní výměna jsou prý účinnější než vojenská invaze. Proto po Obamově zvolení Nye potěšeně konstatoval, že "americká soft power je tu znovu".

A skutečně, jestli někdo mohl reprezentovat sametovou moc, tak právě sympaťák a skvělý řečník Barack Obama. Hned v prvním roce svého prezidentství také představil vizi světa bez nukleárních zbraní. Existuje lepší důkaz pro vstřícnou a věrohodnou zahraniční politiku? Existuje lepší test pro měření účinnosti sametové moci?

Nový americký prezident učaroval evropské veřejnosti a výboru udělujícímu Nobelovu cenu míru. Ovšem na autoritářské potentáty sametový nátlak v otázce atomového odzbrojení ("my přece jdeme příkladem") neudělal žádný dojem. Severokorejský diktátor Kim Čong-il se Obamovou rétorikou omámit nenechal a íránské odstředivky, obohacující uran, se také točit nepřestaly.

Obama se upřímně pokusil splnit doporučení, které Nye jr. formuloval ve své knize The Paradox of American Power (2002) – totiž uchovat americkou moc tím, že propojí národní a mezinárodní zájmy. Výsledkem jeho politiky nabízené ruky bylo však zatím jen to, že začal být rivaly a nepřáteli Ameriky vnímán jako naivní a slabý. Naivní není Obama zcela jistě. Ale sametová moc jako z nouze ctnost upadající velmoci?

Apologeta ústupu ze slávy

Nye jr. usilovně hledal prostředky k zachování americké a tím i západní dominance v postkomunistickém světě. Jeho koncepce se však stala obětí doby dychtící po dobru a zájmů těch, kterým se jeho argumentace hodila.

Není náhodou, že nejpozději od iráckého tažení je myšlenka sametové moci velmi populární v západní Evropě. Starý kontinent byl ideálním kandidátem pro vlídné pojetí zahraniční politiky. Západní Evropa přečkala v závětří americké obrany pohodlně studenou válku a krátila si čas výnosnými obchody s kdekým.

Z evropského hlediska bylo velmi výhodné věřit tomu, že pád komunismu způsobil hlavně helsinský proces a věrohodnost západních hodnot, nikoliv věrohodnost americké hard power. Tuto účelovou interpretaci dějinného vývoje Joseph Nye jr. (byť i možná nezáměrně) argumentačně posílil.

V Evropě se Nyeovy myšlenky rychle šířily a zároveň rozmělnily na představu o tom, že zahraniční politika spočívá především ve vstřícnosti vůči zájmům jiných států a v družných rozprávkách při tom či onom summitu. Čím více dobročinnosti západní země projeví a čím trpělivější budou, tím pravděpodobněji je bude zbytek světa následovat.

Tato selankovitá koncepce zahraniční politiky se v Evropě těší oblibě dodnes, protože se ideálně doplňuje s nevůlí a neschopností většiny evropských společností své hodnoty energicky zastávat. Odvolání na nový multilaterální svět a nutnost ohledů na jiné slouží ke kašírování vlastní permisivity.

Joseph Nye jr. si jistě uvědomuje, že jeho soft power sice silně ovlivňuje zahraničněpolitické koncepce většiny evropských států, ale pouze za cenu její metamorfózy na měkkou moc. Soft power se stala honosným označením pro západní ústup ze slávy. Horlivě se na ni odvolávají ti, kteří nejsou morálně a s postupem času ani reálně schopni nést náklady a rizika ofenzivní zájmové politiky. Nye jr. se tak nestal zvěstovatelem nové formy mezinárodních vztahů, nýbrž (jistě proti své vůli) apologetou západního ústupu ze slávy. Politologickým teoriím se opravdu lépe daří v učebnách a studovnách; styk s realitou jim neprospívá.

A co Amerika?

Americe jde o víc než o vědeckou pravdu a líbivé formulace. Demonstrativní vstřícnost americké vlády vůči zájmům jiných zemí totiž není suverénní gesto sebevědomé velmoci či elegantní taktická finesa, nýbrž odraz nutnosti respektovat a mnohdy i podřídit se rostoucímu vlivu těch zemí, které její hodnotový systém neberou na vědomí, nebo dokonce rezolutně odmítají.

Za těchto okolností se ohleduplná politika ve jménu sametové moci jeví jako z nouze ctnost slábnoucího hegemona. Diplomatické depeše zveřejněné WikiLeaks ukázaly, že Američané sice nahlížejí mezinárodní situaci realisticky, avšak v konkrétní politice se to prakticky neprojevuje.

Stále napjatější vztahy mezi Washingtonem a Pekingem odrážejí rozhodující mocenskopolitický konflikt současnosti: soupeření mezi demokratickým a autoritářským kapitalismem. Již dávno nejde o vítězné tažení západních hodnot, o jejich schopnost podmanit si lidi a státy, nýbrž pouze o uhájení jejich platnosti alespoň v západní hemisféře.

Evropané se mohou oddávat defenzivní politice, ale Američanům nezbývá jiná volba než hájit svůj hodnotový a společenský systém všemi prostředky. Jejich země se nachází v zenitu hegemoniální moci; alternativou je pouze úpadek. Zahraniční politika zaměřená na národní zájmy a podložená účinnými mocenskými nástroji (armáda, hospodářství) je pro ně aktuálnější než kdy jindy.

Mezi americké prezidenty, kteří dostali Nobelovu cenu míru, patří vedle Obamy i Theodor Roosevelt, který si oblíbil staré africké přísloví: "Mluv mírně a nos velkou hůl, pak dojdeš daleko." Hodnotíme-li vývoj posledních dvaceti let, tak se nevyhneme nepohodlnému zjištění, že sametová moc může (snad) fungovat jen tehdy, když ostatní berou vážně zemi, která ji používá. Nestačí, když se věrohodnost vztahuje na morálku, demokratické principy a vstřícnost vůči zájmům jiných. Věrohodné musí být také odhodlání a možnosti použít tvrdé prostředky.

Jistě, ani hard power negarantuje dokonalý svět. Myslím však, že zabrání jeho zhoršení spíše než úzkostlivost a ústupky. Nebo znáte nějaké jiné možnosti?

psáno pro Dnes/kavárna

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy