Doslov k atentátu ve Frankfurtu

09. 08. 2019 | 08:07
Přečteno 9005 krát
Blahobytný Západ je konfrontován s formami a mírou násilí, které neznal. Jaké to má příčiny a jaké jsou možné důsledky?

Zločinci bez viny

Byly doby, kdy se motiv zločinu hledal hlavně proto, aby se usvědčil pachatel. Proto zní otázka, kterou znají všichni čtenáři detektivek: „Komu to prospělo?“ Když byl zločinec odhalen, následoval trest, který lidem signalizoval, že stát nestrpí porušení tabu, jako je „nezabiješ“. Tehdy se podle nepsané dohody stát staral o bezpečnost lidí.

Jak evropské společnosti bohatly, stávaly se tolerantnější, smířlivější a ztrácely tvrdost a nesmlouvavost nezbytnou pro udržení každého společenského řádu.

Soucit se pomalu, ale jistě přesunul z oběti na pachatele a těžké zločiny se postupně začaly trestat spíše podle názorů psychiatrů a sociologů než podle litery zákona. Dnes je to často tak, že pachatel je znám, ale přesto se vyšetřovatelé do hloubky věnují jeho motivům. Přitom se právníci, psychiatři, sociologové a politici ztrácejí v labyrintu představ o tom, že jsme buď produkty sociálních okolností, nebo naprogramované loutky bez vlastní vůle, ale v obou případech bez odpovědnosti za to, co děláme. A pak už stačí jen pár snadných formulačních piruet a trestuhodnost se vypaří.

Motiv je neznámý, anebo tak nestvůrný, že pachatel prostě musí být blázen - a ten se má léčit a ne trestat. Skoro se dá říci, že policie zločince pronásleduje hlavně proto, aby je předala lékařům. A útok na život jiného člověka již není v první řadě trestný čin, ale diagnostický doklad, že pachatel je těžce nemocný a musí se léčit v uzavřených ústavech.

V novém světě zločinců bez viny se mají příbuzní oběti utěšovat tím, že smrt jejich blízkých posloužila k tomu, aby se ukázalo, že se ten nebožák, který je zabil konečně musí a bude systematicky léčit. Kdyby to mamince toho osmiletého chlapce z Frankfurtu nějaký příznivec tzv. liberálních hodnot takhle pěkně vysvětlil, tak by to pro ní jistě byla velká útěcha. Nemyslíte?

Teoretizování o zločincích bez viny procházelo expertům na zločin a trest hodně dlouho. Většina lidí ve společnostech omámených konzumem a změkčilých blahobytem si totiž myslí, že ten, kdo zabije, to opravdu nemůže mít v hlavě v pořádku.

Import barbarství

„Polepšování světa“ vedoucí také k tomu, že se pachateli věnuje více chápavé pozornosti než oběti, snášela mlčící většina do té doby než bohaté evropské společnosti dostaly infuzi barbarství. Je to hodně zlomyslná ironie dějin, že se právě v Německu, kde právo hraje tradičně extrémně důležitou roli odehrává kuriozní sociální experiment. Jde v něm o to, jak si vysoce civilizovaná, soucitná a mírumilovná společnost poradí s velkým množstvím lidí, v jejichž kultuře není použití zákeřnosti a brutálního násilí ničím výjímečným.

I když se většina příslušníků těchto kultur chová spíše mírumilovně, tak pro ně násilí patří k doprovodným jevům sociálního života. Situaci ztěžuje také skutečnost, že se lidé z cizích kultur ztotožňují a chtějí se podobat více sami sobě než hostitelské zemi. Jejich ochota přijmout její zvyky je proto velmi omezená. Podřídit se jim nemusí, protože je k tomu chápavý a omlouvající právní systém hostitelských zemí nenutí.

Není divu, že se začne prohlubovat rozpor mezi obyvateli hostitelské země a experty v názoru na vinu a trest. Obyčejným lidem připadá mudrování o tom, jestli je pachatel za svůj čin zodpovědný jako nespravedlnost. Před očima matky bylo přece zákeřně zabito nevinné dítě. Spory o to, jestli měl vrah svobodnou vůli, a tedy i možnost jednat jinak, považují za nepřiměřený luxus.

Zatímco se novináři, psychiatři a soudci přou o trestuhodnosti, společnost se stále důrazněji ptá po spravedlnosti. Vzhledem k rostoucímu počtu krutých a zákeřných zločinů ztrácí obyčejní lidé smířlivost a očekávají trest, který odpovídá také míře jejich pobouření nad tím, že pachatelé patří k těm, kteří do jejich země přišli s prosbou o pomoc.

Bod zlomu

Nejenom německé elity zřejmě dosud nepochopily dvě věci. Jednak to, že pro zachování společenského míru je nezbytné aby bylo obyvatelstvo soustavně ujišťováno o tom, že porušení klíčových norem bude tvrdě potrestáno. A elitám zřejmě ušlo i to, že společnost, která měkce trestá porušení nejdůležitějších tabu, tím rozmělňuje i platnost všech ostatních norem soužití.

Rostoucí počet domácích obyvatel dochází k názoru, že mu úplně stačili jeho vlastní zločinci a nepotřebuje import cizokrajné bestiality a záludnosti; bitky a útoky s noži a mačetami, shazování lidí pod vlak, hromadné znásilňování a najíždění kamionů do vánočních trhů. Nepřesvědčí je moudra o tom, že statistická pravděpodobnost stát se obětí takového zločinu je nízká. Zásadně totiž odmítají to, že se tento typ zločinů v jejich společnosti vůbec vyskytuje.

Evropské státy mají dvě možnosti. Buď si dokáží udržet od těla příslušníky zaostalých civilizací, anebo je nesmlouvavě převychovají. Stát musí znovu zajistit, aby se lidé nemuseli se strachem ohlížet, kdo za nimi stojí na nástupišti. Když zmízí tento - ještě nedávno samozřejmý - pocit bezpečí, tak roste nebezpečí, že lidé vezmou právo do svých rukou.

Rostoucí počet občanů chce zpátky tu míru bezpečí a spravedlnosti, která panovala před rokem 2015. Když to stát nebude schopen zajistit, tak se lidé po jednom z dalších obludných zločinů začnou bránit po svém. A svatouškovské pobouření elit pak bude působit pokrytecky a slabošsky. Doufejme, že vražda dítěte ve Frankfurtu ještě nebyl bod zlomu. Ale dojde k němu, když si blahobytné společnosti nevzpomenou na tvrdost a nesmlouvavost nutnou pro udržení svého společenského řádu.

upravený text pro DNES

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy