Trump a Johnson - političtí disidenti a jejich nepřátelé

21. 10. 2019 | 08:14
Přečteno 4971 krát
Je krátkozraké označit Trumpa, Johnsona a evropské protestní strany za populisty, kteří odejdou stejně jako přišli. Co když se jedná o předzvěst trvalé změny politického stylu?

Ospalá politika

Byly doby, kdy politici stáli v čele skupin občanů, kteří chtěli něco změnit. Dnes jsou z nich spíše správní úředníci, kteří se snaží všechno kontrolovat.

Politici jsou stejní jako my a chtějí si svou práci usnadnit. Proto se snaží vyloučit nejistotu a náhodu tím, že společnost vtěsnají do svěrací kazajky co nejpodrobnějších předpisů na všechno. Parlamenty chrlí legislativní smog, protože věří, že tak budou společnost snáze ovládat. Ve skutečnosti ale jenom zvyšují obtížnost vládnutí, protože společnost je potažená lepkavou pavučinou zákonů, která znemožňuje účelné a účinné rozhodování.

Zavedené politické strany nejsou ani ochotné, ani schopné energicky prosazovat účelná opatření a respektovat přání občanů. Dávají přednost "řešením", která jsou pro ně nejsnazší a podobají se lékaři, který na zápal plic naordinuje sedativa a kontrolu za půl roku.

Svou váhavost politici zdůvodňují tím, že dnešní svět prý vylučuje jednoduchá řešení. To je však pouze otázka vůle k činu. Pamatujete si, jak dlouho, tajně a bez ohledu na kritiku byla vyjednávána TTIP, obchodní smlouva mezi Amerikou a Evropou? Ale když skončil Obama, tak Trump vyslovil jednoduché "ne" a zeměkoule se nepřestala točit. Naopak. Trump dokonce vypověděl i smlouvu s Kanadou a Mexikem a velmi rychle vyjednal pro Ameriku vyhodnější podmínky.

A jak dlouho Mayová vyjednávala brexit a jak rychle dosáhl dohody Boris Johnson? Ti kteří tvrdí, že Johnson jenom ustupoval, tak ať si přečtou smluvní text. A dosáhl by pro Británii ještě víc, kdyby parlament dodržel slib respektovat referendum a nepodtrhl ho.

To že se v Bílém domě a v Downing Street objevili dvě energické osobnosti nebyla jen "provozní porucha" dosavadního systému vládnutí. Do sedla jim pomohla také historická situace, volající po novém stylu politiky a po energických vůdcích, kteří se zaměří se na to podstatné.

Pomalé, rozplizlé a neprůhledné vládnutí je první důvod, proč ve společnosti roste poptávka po přímočařejším a razantnějším politickém stylu.

Kdo vlastně vládne?

Druhý důvod je to, že se volení politici dělí o moc se silnými podnikateli, vlivnými médii a lobbisty. Ti všichni jsou zapojeni do řetězců vzájemných závazků a laskavostí. Političtí vůdci a ostatní silní hráči se setkávají v diskretních kroužcích a výsledkem jejich špitání jsou řešení vyvážená tak, aby uspokojovala hlavně jejich vlastní zájmy. A proto vládnoucí vrstva diktuje zbytku společnosti "důležitá" politická témata a jejich jediná "správná" řešení.

Co to konkrétně znamemá ukázala americká studie Martina Gillense a německý výzkum Armina Schäfera. V obou případech se dá výsledek shrnout do jedné věty: Čím více obyčejných lidí považuje nějaký politický krok za důležitý, tím pravděpodobnější je, že nikdy nebude uskutečněn. Ta slova si nechme rozplynout na jazyku, protože to je hlavní příčina rostoucí zloby, těch tam dole. Ve Francii vedla ke vzniku "žlutých vest", v Německu k AfD a v Anglii k zatrpklému odporu proti setrvání v EU. Vztek opomíjené většiny na ty tam nahoře je druhý důvod pro vznik poptávky po přímočařejším a razantnějším politickém stylu.

Jeho témata leží již dlouho na ulici a čekají na toho, kdo je sebere. Jsou to přesně ta témata, kterými se vládnoucí vrstvy odmítají zabývat: Zkrocení globalizace, zrušení eura, vlastenectví, chudnutí nižších vrstev, podpora tradiční rodiny, odmítání multikulturalismu a politické korektnosti atd.

Trump a Johnson jsou političtí disidenti uvnitř vládnoucí vrstvy. Uvnitř vysoké politiky se chovají jako "žluté vesty". Stejně jako lidé ve francouzské provincii porušují i oni pravidla, požadují "nemožné" a "nemyslitelné" - a to okamžitě. Podobně jako Salviniho Lega nebo německá AfD reagují na volání těch, o které se nikdo nestará. To, že se političtí disidenti dole i nahoře vůbec objevili má dvě příčiny:

1. Zdeformovaná reprezentativní demokracie blokuje rychlé a nutné změny a také brání energickým vůdcům prorazit nahoru.
2. Přehlížená nižší a střední třída se odmítá smířit s tím, že vlády rozhodují bez nich o nich a proto si hledá své vlastní reprezentanty.

Jiní vůdci a jiná politika

Ale nesmíme zapomenout, že žádní političtí disidenti nejednají nezištně. Také Donald a Boris mají své vlastní cíle a ty jsou navlas stejné jako cíle všech politiků: Získat a udržet moc. Ale na rozdíl od svých konkurentů pochopili dvě věci:

Zaprvé to, že pomocí dosavadního stylu politiky ke svému cíli nedojdou. Proto odmítají zaběhané politické procedury.

A zadruhé používají, na rozdíl od ostatních politiků, ten nejpřirozenější, a proto i nejučinější nástroj k získání moci. Uspokojují poptávku normálních lidí po tom, aby někdo konečně prosazoval jejich přání.

Trump a Johnson sice uskutečňují vlastní mocenské cíle, ale přispívají tím (zčásti možná i nevědomky) k řešení dvou hlavních úloh skutečně demokratického vládnutí: jak zajistit, aby vládnoucí respektovali také zájmy těch tam dole, a jak zvýšit účelnost a účinnost politického jednání vůbec?

Rambo v Bílem domě a rebel v Downing Street jdou razantně za svým ale slouží tím myšlence, která je podstatou demokracie: O tom, co je důležité a jak s tím zacházet má rozhodovat celá společnost. Politici mají pouze navrhovat různé možnosti, jak problémy rozpoznávat a řešit.

Skutečnost je ale právě opačná. Vládnoucí určují, co je problém i to jak ho řešit. A lid sice (ještě) smí svobodně volit, ale již si nemůže vybrat jinou politiku. Zvolí možná jinou vládu, ale prakticky nikdy také jiné vládnutí. A to již není není demokracie.

Navíc jde dnes o všechno. V nehostinném světě končící globalizace, stagnujícího růstu, zostřujícího boje o blahobyt a akutního ohrožení západního způsobu života nemohou obstát společnosti vedené sebestřednými a bázlivými elitami, spoutanými systémem jánabráchismů.

Pronásledování disidentů

Víme tedy, že disidenti ve vysoké politice nejsou nezištní a samozřejmě nejsou ani neomylní. Ale již dnes dokázali rozhýbat stojaté vody ospalé tradiční politiky ve všech západních zemích a naznačili jak vyřešit rozpor mezi akutními hrozbami a zdlouhavým politickým jednáním.

Ukázali světu, že pouze ti, kteří mají odvahu porušit pravidla dokáží přestavět kulisy, v nichž se politika odehrává. Jenom oni mohou rozbít hradbu ze stohů protiřečivých zákonů, nekonkrétních smluv a politických floskulí. Hradbu, ze kterou se schovávají ti, kteří nechtějí vzít na vědomí, že má-li demokracie přežít tak se musí ekonomicky, politicky a hodnotově obnovit a energicky jednat.

A proto mají mocné a ke všemu odhodlané nepřátele. Jejich protivníci jsou ti, jejichž prospěch je neoddělitelně spjatý se starým způsobem vládnutí. Patří k nim dobře zabezpečení politici, kazatelští novináři, bádáním otupělí profesoři, rozmazlení měšťáci a také "pokrokoví" snobové, kteří se chtějí blýsknout svou morálností. Všichni tihle "lepší lidé", kteří jsou povzneseni nad obyčejným životem těch tam dole, odmítají jakoukoliv změnu politického stylu. Ale nejmocnější nepřátelé jsou ti, kteří hovoří o požehnání volného obchodu a nutnosti nadnárodních institucí a myslí hlavně na to, jak v rámci globalizace vygumovat svoje daně.

Důvodem nenávisti, kterou jejich odpůrci projevují vůči disidentům ve vysoké politice, jsou jenom zčásti rozhodnutí Trumpa nebo Johnsona a dalších v jednotlivých politických otázkách. Jejich nepřátelům v Americe i v Evropě vadí v první řadě to, že oslabují, a dokonce rozbíjejí dosavadní rozhodovací kartel těch, kteří pod pláštíkem reprezentativní demokracie skutečně vládnou.

A tak jsou političtí disidenti v Americe i v Evropě napadáni s nebývalou zatvrzelostí. Trumpovi protivníci se ani tři roky po jeho zvolení nesmířili s tím, že se stal prezidentem. Po celou dobu jeho vlády nenabídli žádnou vlastní politickou ideu až na "Trump musí pryč". Ke kriminalizaci svého prezidenta již použili úplně všechno: údajné sexuální obtěžování, úplatky, nekompetentnost, kolaboraci s cizinou. Již to, že Trump dýchá je pro ně zločin. Takhle bojují jenom ti, kterým jde opravdu o všechno. Totéž zkouší na Johnsona a evropské protestní strany.

A tak Trump nemusí být znovu zvolen a Johnson může být vyšachován parlamentními intrikány. Jaké by bylo jejich dědictví?

Zůstanou po nich silné impulsy a některé trvalé změny. Trumpovo "America first" a Johnsonovo „převzít sami kontrolu“ ukázaly neotřesitelný význam národních zájmů a výrazně přispěly k oslabení nadnárodní globalistické politiky.

Trump a Johnson jsou také dokladem toho, že se pořad ještě rodí odhodlaní a energicky za svým cílem jdoucí vůdci. A konečně. Obyčejným lidem dali oba dva naději, že je možné vzepřít se sebestředným elitám.

Možna přišli političtí disidenti v Americe a v Evropě včas a Západ dostane ještě jednu šanci. Ale možná přišli pozdě a jejich vzpoura proti pomalé, rozplizlé a neprůhledné politice již nepomůže. Jedno je však jisté. O Trumpovi a Johnsonovi stejně jako o evropských protestních politicích napíší budoucí historici, byť třeba v čínštině nebo v arabštině, že se aspoň pokusili odvrátit zánik západní civilizace.

Upravený text pro DNES

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy