České soudy proti českému vnitru

30. 03. 2015 | 11:21
Přečteno 3377 krát
Český Nejvyšší správní soud vynesl letos 3. března rozsudek ve věci kasační stížnosti, kterou podalo české Ministerstvo vnitra ve vleklém sporu, v němž se Tomáš Pecina, Jan Šinágl a Wolfgang Habermann od roku 2013 domáhali, aby vnitro registrovalo skupinu nazvanou „Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku" jako občanské sdružení.


Spor s vnitrem vedli u Městského soudu v Praze. Ten třikrát zrušil rozhodnutí, jímž odmítlo jejich „občanské sdružení“ zaregistrovat. Nejvyšší správní soud ale nyní zrušil jak rozsudek Městského soudu v Praze v tomto správním sporu, tak i rozhodnutí Ministerstva vnitra o odmítnutí registrace. Zákonným důsledkem zrušení rozhodnutí vnitra o odmítnutí registrace je už registrace tohoto sdružení. Uvedl to i Nejvyšší správní soud v tiskové zprávě:
http://www.nssoud.cz/Nejvyssi-spravni-soud-rozhodl-ve-veci-registrace-obcanskeho-sdruzeni-Sudetonemecke-krajanske-sdruzeni-v-Cechach-na-Morave-a-ve-Slezsku-/art/2204 . Ve zprávě odkazuje i na svůj rozsudek:
http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2014/0067_8As__1400069_20150317091013_prevedeno.pdf
Senátu Nejvyššího správního soudu předsedal Michal Mazanec, který je zároveň místopředsedou tohoto soudu. Soudcem-zpravodajem byl Jan Passer. Třetím členem senátu byl David Hipšr. Protože spor má politický rozměr, v němž hrajou úlohu i různé generační postoje, poznamenávám, že Mazanec je 23 let starší než stejně staří Passer a Hipšr. I ti ale už překročili čtyřicítku.
Rozsudek Městského soudu Nejvyšší správní soud zrušil, jak píše „z věcných důvodů“. Ve sporu totiž šlo o to, jakého zákona pro registraci použít, když žádost o ni byla podána v době, kdy tu ještě nebyl ani nový Občanský zákoník, ani zákon veřejných rejstřících, zatímco nyní se v ČR nezakládají už sdružení, nýbrž spolky, což je nový termín. S právními názory Městského soudu se Nejvyšší správní soud ztotožnil, nebo je aspoň neodmítl. Hlavní rozpor, nejen právní, se tedy otevřel mezi oběma soudy na straně jedné a ministerstvem vnitra na straně druhé.
Soudy vyšly z práva demokratického právního státu, zatímco ministerstvo vnitra setrvávalo na dvou zásadách: První byla, že sám název „sudetští“ je revanšistickou provokací, protože všichni Češi přece vědí, že Němci tu rozbili naši republiku a po právu a z rozhodnutí vítězných velmocí byli odsunuti nejen z republiky, ale i vůbec z dějin, skončivše na smetišti dějin a v Orwellově jámě pamětnici.
Druhá zásada plyne z politického přesvědčení, že tu jámu pamětnici musí vnitro, když už všichni ostatní zradili nebo už nejsou držiteli státní moci, uchovávat za každou cenu. Je proto vůbec nepřípustné použít taková slova jako „vyhnání“ nebo „sudetoněmecký“, nic takového přece neexistovalo. Nás, tedy vnitro, to uráží. Mlčet budeme nejraději i o Benešových dekretech. A to by tak hrálo, abychom si nechali brát své dějiny a zpochybňovali poválečné státní hranice. Ani zpochybnit náš postup, v němž právo vykládáme tak, aby sloužilo naší pravdě, nedovolíme.
Nejvyšší správní soud k tomu ale uvedl:
Pokud zakládané sdružení deklaruje, že odsuzuje vyhnání a etnické čistky, ke kterým došlo po druhé světové válce ve střední Evropě, že považuje za válečné zločince ty, kteří se jich dopouštěli, a že některé z tzv. Benešových dekretů považuje za projev bezpráví, pak zcela pochopitelně budou tato východiska předmětem kritiky, nesouhlasu, zdrojem názorové opozice. Zpravidla však nebude možné rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti mezi národy spatřovat pouze v tom, že budou k diskusi předkládána témata, na kterých není názorová shoda, byť by jejich vnímání bylo pro mnohé oprávněně citlivé. Takový přístup by totiž naopak potvrzoval, že je ona nenávist či národnostní nesnášenlivost latentně přítomna a diskusi či vyjadřování nepohodlných myšlenek je třeba zapovědět proto, aby se nestala zjevnou.
Dále tento soud píše: „Ve svobodné společnosti je tabuizování citlivých témat – tím spíše témat, kořenících ve vzdálenější minulosti, kterou naprostá většina populace již neprožila, ale s jejímiž důsledky stále žije – zásadně nežádoucí. Potlačovatelská schémata, cílící proti myšlenkám a názorům, typická pro státní mechanismus autoritativních států, jsou v právním státě nepoužitelná a nepřijatelná.“ Moje poznámka: „autoritativních“ čti jako „autoritářských.
Ve sporu přitom šlo o základní zásady práva sdružovacího a potažmo shromažďovacího. Soudy musely vnitru vytknout, že uplatňuje de facto povolovací princip, i když v této oblasti platí už 25 let princip registrační. Vnitro stále jasně odlišuje „závadné“ cíle spolku od cílů, které „jsou v pořádku“. I když i Městský soud v Praze měl pochybnosti o názvu obsahujícím slovo „sudetoněmecký“, je podstatné, že Nejvyšší správní soud „neshledal, že by v posuzované věci bylo odmítnutí registrace nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých“, a to podle české Listiny základních práv a svobod, na jejíž článek 20 odstavec 3 se odvolal. Pro to, aby sdružení nebylo registrováno, tedy není podle soudu zákonný důvod.
Mimo tento spor a jeho vyústění u Nejvyššího správního soudu tu ovšem jako balvan leží spor jiný, který zatěžuje českou, ale trochu i německou společnost. Je to spor o poválečné vyhnání téměř tří milionů lidí z těch 3,5 milionu Němců (včetně Karpatských Němců na Slovensku), kteří v Československu před válkou žili.
Zacházení s nimi, včetně vražd a jiných zločinů, a politické, majetkové a právní aspekty vyhnání v souvislosti s předchozí okupací země národněsocialistickým Německem a nacistickými zločiny a také v souvislosti s různými postoji německy mluvících lidí v Československu asi nejlépe popsali a rozebrali dva historici, Adrian von Arburg (nyní Portmann), původně ze Švýcarska, a Tomáš Staněk z opavského muzea, s početnými spolupracovníky. Učinili tak v mnohasvazkové práci „Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945-1951“. Nejsou zatím vydány všechny svazky a čeká se i na to, zda dílo bude, doufejme, přeloženo do němčiny a v ní i vydáno. Je to i v zájmu německé společnosti, která se také, i když mnohem méně než česká, musí vyrovnávat s předsudky vůči Sudetským Němcům.
Vyhnané Němce představuje už od poválečných let Sudetoněmecké krajanské sdružení, v jehož čele léta stojí a jehož mluvčím je Bernd Posselt. Osobně ho hodnotím jako jednoho z nejvíce demokratických a zároveň nejvíce evropských a moderních německých politiků. To jemu a jeho přátelům se nedávno povedlo v tomto konzervativním sudetoněmeckém prostředí změnit stanovy Sudetoněmeckého krajanského sdružení tak, že byly vypuštěny věty o právu na vlast a vše, co by mohlo připomínat majetkové nároky vyhnaných. I když tyto nároky vyhnaní Němci téměř nikdy neuplatňovali (a pokud výjimečně ano, pak u soudu prohráli), byl tento zkonfiskovaný majetek stálým politickým strašákem, který demagogicky uplatňoval zejména prezident České republiky Václav Klaus.
Sudetoněmecké krajanské sdružení sídlí v Mnichově. Sdružuje v Německu (a podobný spolek i v Rakousku) statisíce lidí, aktivní začínají být vnuci vyhnaných. Sdružení má své sympatizanty i v ČR. Jsem jedním z nich, sdružení mě v roce 2008 poctilo cenou Karla IV. (Karlspreis). Jako vládní zmocněnec pro lidská práva jsem se ve vládě Miloše Zemana  v letech 1998 až 2001 zasazoval o zlepšení postavení německé národní menšiny v ČR a také, což už bylo mnohem obtížnější, o změnu českých (vládních i společenských) postojů k Sudetským Němcům. Několikrát jsem byl i na sudetoněmeckém sjezdu v Mnichově, Norimberku či Augšpurku.
Toto Sudetoněmecké krajanské sdružení má v Praze v Tomášské ulici svou Sudetoněmeckou kancelář, která je zapsána v českém obchodním rejstříku, i když si dovedu představit její významnější a důstojnější postavení. S občanským sdružením „Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“, které na závažném společenském problému podle mých informací a mého názoru jen parazituje a které má sotva více než tři členy, nemají Sudetští Němci a jejich skutečné krajanské sdružení nic společného.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu je však spravedlivý. Ukončil jeden absurdní spor. Vyhnaní Němci nebo dnes už spíše jejich potomci jsou trpěliví, postoje lidí i v ČR se pomalu poevropšťují, a fosilní antigermánské postoje jsou už v menšině.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy