Česká vláda porušuje zákony a závazné smlouvy

09. 10. 2015 | 09:56
Přečteno 2799 krát
Kariéra držitelů státní a politické moci záleží na náladách voličstva. Kvůli volebním hlasům jsou ochotni porušovat zákony a mezinárodní (evropské) smlouvy, jimiž jsou vázáni. A co se týče protiprávního zadržování (věznění) migrantů a podmínek tohoto zadržování, mohla by si veřejnost připomenout, že existují dvě mezinárodní úmluvy z 80. let, k nimž ČR dobrovolně přistoupila a které jsou jako smlouvy ratifikované a vyhlášené pro ni závazné.
První je úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, jejichž plnění sleduje ženevský Výbor proti mučení, působící v soustavě orgánů OSN. Druhá je Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, jejíž plnění sleduje ve Štrasburku Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) při Radě Evropy, toho se bojí česká vláda už víc. Vazba členských států EU, které mají v EU bohužel stále větší slovo než Evropský parlament a Evropská komise, na Evropský soud pro lidská práva, který také působí při Radě Evropy ve Štrasburku, je naštěstí čím dál tím těsnější.

V těchto výborech jsem nikdy nepůsobil, ale byl jsem členem pracovní slupiny skupiny pro svévolná zadržování, která je poradním a iniciačním orgánem mezivládní Rady OSN pro lidská práva a s oběma uvedenými výbory spolupracuje. Obrátil jsem se proto nyní na onu pracovní skupinu s následujícím dopisem do Ženevy, do OSN. Pro blog Aktuálně.cz jsem ho opatřil mezititulky. V českém znění vyšel můj dopis 8. října na Deníku referendum.

Adresáti
Seong-Phil Hong (Jižní Korea), José Guevara (Mexiko), Sètonji Roland Adjovi (Benin), Vladimir Nikolajevič Točilovsky (Ukrajina) a Leigh Toomeyová (Austrálie)
Kopie
Miguel de la Lama, tajemník pracovní skupiny, Wilsonův palác, Ženeva

Toto je český překlad, originál je francouzsky
Tento dopis je otevřený, nabízím ho veřejnosti v České republice, na Slovensku i jinde.

Paní a pánové,

jmenuju se Petr Uhl a jsem z Prahy.

V letech 1991 až 2001 jsem byl členem Vaší pracovní skupiny, v té době skupiny pro svévolná zadržování Komise OSN. Měl jsem tu čest pracovat ve skupině spolu s Louisem Joinetem z Paříže, kterého jsme v roce 1991 zvolili za předsedu skupiny, s Kapilem Sibalem z Nového Dillí, který vystřídal v předsednické funkci Louise Joineta v roce 1997, Laïtym Kamou z Dakaru a Robertem Garretónem ze Santiaga de Chile, jehož po jeho odchodu ze skupiny v roce 2000 vystřídala Soledad Villagrová de Biedermannová z Paraguaye. Můj mandát navrhla ještě v roce 1990 československá vláda, přesněji její ministr zahraničí Jiří Dienstbier starší. Od roku 1993, po rozpadu Československa, jsem byl uváděn jako expert Slovenské republiky a tři poslední léta mého mandátu jako expert dvou republik současně, Slovenské i České.

Za člena pracovní skupiny jsem byl navržen ze dvou důvodů: Zaprvé jsem byl československým vězněm svědomí celkem devět let, a to pro svou účast na nenásilných protestech proti protidemokratickému politickému vývoji po sovětské vojenské invazi v srpnu 1968 (vězněn jsem byl 1969–1973) a pro své angažování v hnutí Charta 77 ve prospěch lidských práv (vězněn 1979–1984). A zadruhé proto, že jsem mluvil dostatečně francouzsky, tedy jedním z pracovních jazyků pracovní skupiny.

Tehdejší Komise pro lidská práva OSN zakládala pracovní skupinu v roce 1991 poněkud chaoticky, a tak se stalo, že jsme vykonávali mandát, aniž byl předem určen počet jeho let. Nakonec jsem byl členem pracovní skupiny neuvěřitelných deset let.

Migranty zadržovaly v Evropě jen Británie a Rumunsko

Při své práci ve skupině jsem se v roce 1998 zúčastnil návštěvy delegace skupiny ve Spojeném království a v Rumunsku, kde skupinu zastupovali její tehdejší předseda Kapil Sibal a já. Posuzovali jsme případy žadatelů o mezinárodní ochranu (o azyl), kteří byli vězněni. Detence žadatelů o azyl se uskutečňovala v Evropě jen v těchto dvou zemích, pokud nám bylo známo. V každé z těchto dvou zemí jsme strávili asi pět dnů a navštívili jsme tam věznice a zadržovací (retenční/detenční) centra. Pracovní skupina se pak jako celek v Ženevě uznala, že detence žadatelů o azyl v těchto zemích je svévolná.

Od roku 2001, kdy jsem pracovní skupinu opustil, jsem se na Vás nikdy neobrátil, dnes je to poprvé.

Poté, co jsem se představil, půjdu k jádru věci, která mě trápí. Je to svévolné zadržování, tentokrát v jednom z mých dvou států, v České republice, a to ve státních zařízeních, kde se podle českého překladu nařízení EU č. 604/2013 vykonává zajištění, ve francouzské verzi la rétention, v anglické detention. V češtině se oficiálně používá výraz „zařízení pro zajištění cizinců“, ministr vnitra Milan Chovanec ale přesto opakovaně mluví o „záchytných zařízení pro uprchlíky“.

(Výraz „záchyt uprchlíků“ evokuje záchyt psů nakažených vzteklinou a záchyt medvědů na horách na slovensko-moravském pomezí, případně záchytku pro vystřízlivění z opilosti. V České republice se často otevřeně hovoří i o detenci uprchlíků a detenčních zařízeních, což je však také matoucí, protože institut zvaný „secure detention“ nebo „rétention de sûreté“ se česky nazývá „zabezpečovací detence“, a do ní odsuzují soudy hlavně lidi psychicky postižené za zvlášť závažné zločiny. Jazyk je důležitý nástroj propagandy, v daném případě při záměrném vyvolávání odporu k uprchlíkům a strachu k nim.)

Vláda reprezentovaná svým předsedou Bohuslavem Sobotkou, který je současně předsedou ČSSD, ztrácí čas a energii, aby přesvědčila EU, českou společnost a sebe samu o tom, že migrační kvóty jsou nepřijatelné – tedy že jsou nepřijatelné pro ni a pro tu část české společnosti, podle mne menšinu, která je k migraci a migrantům nepřátelská. Vláda přitom tvrdí, že nepřátelská k migrantům je většina české společnosti. Používá argumenty nacionalistické krajní pravice o neslučitelnosti „národních kultur“, o nebezpečí „islamizace“ Evropy, tedy „naší“ Evropy a o „národních zájmech“ a „národní suverenitě“, což může být v českém jazyce, na rozdíl od francouzštiny či angličtiny, chápáno jako poukaz na etnickou povahu společenství, jehož jménem se hovoří.

Společenský strach v České republice ovšem také existuje. Je posilován, ne-li přímo vyvoláván, xenofobními výroky samotných politiků, včetně členů vlády. Ministr vnitra a první místopředseda ČSSD Chovanec několikrát veřejně (v televizi) řekl, že migranty je oprávněně možno umisťovat do detence, protože překročením státní hranice bez povolení státu a pobývají v České republice nelegálně, a tím porušili zákon. Ministr Chovanec ale obvykle neříká, že to je jen přestupek, a v případě žadatelů o mezinárodní ochranu (azyl) ani to ne.

V pondělí tohoto týdne česká vláda rozhodla, že do Maďarska pošle vojáky Armády ČR, aby tam pomohli už otevřeně xenofobní maďarské vládě stavět další ploty s ostnatým (žiletkovým) drátem na ochranu „schengenské“ hranice. Píšu, že „další ploty“, protože plot směrem k Srbsku podle dostupných informací už existuje celý, takže nyní se má zřejmě stavět další bariéra směrem k Chorvatsku a k Rumunsku, tedy dvěma zemím, jež jsou členy EU.

Česká vláda tak zneuctila hodnoty československé revoluce, zvané „sametová“. Alois Mock, Gyula Horn, Hans-Dietrich Genscher a Jiří Dienstbier stříhali v roce 1989 symbolicky ostnaté dráty železné opony. I tyto akty vedly k jejímu pádu a ke konci studené války. A dnes česká vláda, v níž sedí ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier mladší, syn tehdejšího Jiřího Dienstbiera, aktivně pomáhá fašistoidní maďarské vládě ke znovu obnovení této opony. Musím však dodat, že současný ministr Jiří Dienstbier mladší toto hanebné rozhodnutí české vlády nepodpořil a svůj postoj oznámil veřejně.

Vojáků má být zatím symbolicky pětadvacet, v jejich vysílání do Maďarska chce však vláda pokračovat. Předseda vlády se chlubí, jak vláda „uprchlickou krizi“, jak nazývá migrační pohyby, zvládla, jak zajistila „veřejný pořádek“. Politici volají po pořádku, mluví o ochraně práv „slušných lidí“ a o národní suverenitě. Slovník politiků se stále více přibližuje nacionalistické pravici, která byla dosud jen marginálním jevem.

Příslušný český zákon, jímž by se měla vláda řídit, se jmenuje zákon o pobytu cizinců na území ČR, číslo 326/1999 Sb. Zajistit cizince před jeho přemístěním do jiné země EU je podle zásad zvaných Dublin III možné jen v tom případě, pokud zákon (nikoliv jen právní předpis, jak uvádí špatný český překlad nařízení EU) onoho státu definuje, tedy podrobně upravuje, kritéria vážného nebezpečí (risque non négligeable, significant risk) útěku cizince, o jehož přemístění do jiné země EU bylo (ve správním řízení) rozhodnuto.

Soud dal pravomocně za pravdu vězněné kurdské rodině

Ve věci tří Kurdů, kteří jsou občany Iráku (jeden muž a jeho dvě nezletilé dcery), kteří byli zadržováni v „záchytném“ zařízení, jednal a 1. června 2015 také pravomocně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem , rozsudek má č.j. 42 A 112/2015-78. O jejich správní žalobě proti předchozímu správnímu rozhodnutí Policie ČR tento soud rozhodl tak, že správní rozhodnutí, jímž byli zbaveni svobody, nebylo v souladu se zákonem. Znovu zdůrazňuju, že tento rozsudek Krajského soudu je pravomocný. Irácká rodina je ovšem už dávno zřejmě v Německu.

Policie ČR však toto pravomocné rozhodnutí soudu napadla mimořádným opravným prostředkem – kasační stížností. V této věci je kasačním soudem Nejvyšší správní soud se sídlem v Brně. Tento soud přerušil rozhodnutím 10 Azs 122/2015-88 ze dne 24. září 2015 kasační řízení s tím, že Soudnímu dvoru EU v Lucemburku položil předběžnou otázku, jak je třeba vykládat nařízení EU č. 604/2013: Má samotná skutečnost, že zákon nevymezil objektivní kritéria pro posuzování vážného nebezpečí útěku cizince [čl. 2 písm. n) nařízení č.604/2013 (Úř.věst. L 180, 29.6.2013, s. 31)], za následek neaplikovatelnost institutu zajištění dle čl. 28 odst. 2 téhož nařízení?

Pro pořádek cituju ještě onen článek 28 odst. 2: Členské státy mohou zajistit dotyčnou osobu za účelem jejího přemístění podle tohoto nařízení, existuje-li vážné nebezpečí útěku na základě posouzení každého jednotlivého případu, a pouze pokud je zajištění přiměřené a nelze účinně použít jiná mírnější donucovací opatření.

Nežádám Vás, paní a pánové, abyste zodpověděli onu předběžnou otázku, to možná učiní Soudní dvůr EU, a doufejme, že brzo, například do šesti měsíců. Snažím se jen vyvolat Vaši pozornost k faktu, že proti pravomocnému rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem z 1. června brojí jen Policie ČR, tedy orgán exekutivy, podléhající české vládě. Podání kasační stížnost nemá odkladný účinek. A mezitím, tedy po 1. červnu, jsou do zařízení umisťovány stovky zajištěných osob.

V roce 1991 jsem měl jako člen pracovní skupiny tu čest podílet se na formulaci tří kategorií svévolného zadržování – 1. absence právního titulu pro zadržení, 2. zadržování osoby usilující o realizaci svého práva a 3. popření práva na spravedlivý proces. Ve věci zadržování migrantů (tedy osob, které v EU hledají mezinárodní ochranu jako uprchlíci, i takzvaných ekonomických migrantů), jsem nyní dospěl k závěru, že neexistuje žádný právní titul, jímž by bylo možno odůvodnit jejich zadržování v České republice. Spadají tedy podle mého názoru do kategorie první svévolného zadržování, podle klasifikace pracovní skupiny.

Je ovšem možno vidět svévolnou povahu tohoto zadržování při proceduře podle Dublinu III i z jiných důvodů, i jako kategorii II. Například článek 13 odstavec 2 Všeobecné deklarace lidských práv uvádí, že každý má právo opustit kteroukoli zemi. Policie ČR vysazuje migranty z vlaků z Bratislavy a Vídně, směřujících přes Brno a Prahu do Drážďan a do Berlína, jen za tím účelem, aby je uvěznila do retenčního (záchytného) zařízení. Migranti v těchto vlacích přece vůbec nechtěli zůstat na území ČR (někteří měli u sebe i koupené jízdenky až do Německa) a nechtějí tu ani žádat o azyl proto, že Česká republika má špatnou pověst státu vůči cizincům nepřátelského.

V zajišťovacích zařízeních jsou i děti, včetně kojenců. Správa zařízení odnímá zadrženým veškeré peníze a z částky, kterou jim uchovává, si strhává 242 korun českých na osobu a den jako náklady na „ubytování“ a stravu. Pro čtyřčlennou rodinu to činí 29 tisíc Kč za měsíc, ale migranti bývají zadržováni často i delší dobu. Oškubané o jejich peníze, vyvedou je na bránu zařízení s 400 korunami na osobu, aby mohli pokračovat v cestě. Často to nestačí ani na dojezd do Prahy.

Je ovšem možno uvažovat i o kategorii III, neboť migranti dostávají správní rozhodnutí v češtině, které nerozumějí, a státní orgány nejsou schopny, a možná ani ochotny, zaručit jeho překlad či přetlumočení. Stát navíc postupně odňal finanční prostředky dobrovolnickým organizacím, které zajišťovaly právní konzultace, a jejich dobrovolníkům i brání ve styku se zadrženými migranty.

Zacházení s vězněnými migranty je nelidské a ponižující

Ostrahu v zařízení zajišťují soukromé bezpečnostní agentury a Policie ČR se psy, i při rozdílení stravy dětem jsou přítomni těžkooděnci. Podmínky retence jsou žalostné. Zacházení s osobami, které jsou v nich zadržovány, je nelidské a ponižující, a to ve smyslu Evropské smlouvy o předcházení mučení a podle výboru této smlouvy, výboru pro předcházení mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání - CPT. Veřejně o těchto poměrech mluví dokonce i ministr spravedlnosti Robert Pelikán (za hnutí ANO).

Vláda je rozdělena, Robert Pelikán a ministr bez portfeje Jiří Dienstbier (ČSSD), pověřený agendami ochrany lidských práv a legislativy, veřejně kritizují postoj vlády, která je vůči migrantům nepřátelská. Předseda vlády Bohuslav Sobotka plně podporuje svého ministra vnitra Milana Chovance, represi vůči migrantům veřejně schvaluje i ministr obrany Martin Stropnický (hnutí ANO) a velmi silně, byť méně veřejně, autoritativní šéf hnutí ANO Andrej Babiš, oligarcha, který připomíná Silvia Berlusconiho. Také ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) v migračních záležitostech podporuje spíše premiéra Sobotku a ministra Chovance.

Vláda má 16 členů, z toho tři ženy, a devět členů vlády, které jsem nyní nejmenoval, prozatím mlčí.

Existuje více zajišťovacích zařízení – ve Vyšních Lhotách v okresu Frýdek–Místek, Jezová u Bělé, označovaná jako Bělá – Jezová, v okresu Mladá Boleslav, kde se tísní na 600 osob (původní a reálná kapacita je pro 250 osob), a právě otevírané Drahonice v okrese Louny. Ještě se připravuje Bálková v okrese Plzeň-sever. Je třeba odlišovat tato „záchytná“ zařízení od pobytových středisek a příjímacích středisek. Ta mohou ubytované osoby za určšitých podmínek opustit. Jde například o Zastávku u Brna nebo letiště v Praze – Ruzyně.

Občanská společnost se probouzí

Z druhé strany jsou v České republice stovky mužů a žen, kteří migrantům pomáhají – sbírají pro ně potraviny (i pro malé děti), peníze a další věci. Jsou to organizace jako pražská Klinika, katolické Charity a evangelické Diakonie nebo křesťanská nadace Adra. Navštěvují zajišťovací zařízení, kde migrantům zdarma poskytují právní rady. Mnoho desítek dobrovolníků z iniciativy Hlavák se střídá na pražském hlavním nádraží, a pomáhají tam těm, které ze zařízení propustí na svobodu (nebo i těm, kteří náhodou unikli „záchytu“), aby se tam dostali do vlaku na sever, do Drážďan v Německu.

Tisíce vědeckých pracovníků podepsaly Výzvu proti strachu a lhostejnosti. A někdejší protagonisté „sametové“ bijí na poplach. Česká advokátní komora vyzvala advokáty, aby migrantům zdarma poskytovali právní rady. Minulý měsíc se k věznění migrantů a poměrům v retenčních zařízeních kriticky vyslovily i dva výbory – pro práva dítěte a pro práva cizinců – vládní Rady pro lidská práva, která je významným poradním orgánem vlády, v němž spolupracují ministerstva s lidmi z občanské společnosti, právníky, nestátními neziskovými organizacemi i státními, avšak nevládními institucemi. Desítky českých občanů (je to tam nejpočetnější komunita) působí u Tovarniku na srbsko-chorvatské hranici, kde pomáhají migrantům.

Také desítky advokátů se sdružily v iniciativě pro bono a dostávají se, někdy obtížně, do retenčních zařízení a migrantům tam radí. Pasivní státní orgány jsou nahrazovány humanitárními organizacemi, které i v médiích pozvedají svůj hlas. V převážně bezvěrecké české společnosti se do solidárních akcí postily i církve, hlavně protestantské. A média, přebírající dosud nacionalistická klišé pravice (krajní pravice), se postupně probouzejí do solidarity a k humanismu.

V tomto boji proti svobodné společnosti a základním právům člověka musí vláda prohrát. Vyrazila do onoho boje příliš pozdě, vývoj společnosti spočívá už 25 let na demokratickém řádu lidských práv.

V příloze Vám posílám agenturní zprávu v angličtině, jejíž část se týká podmínek zadržování v Bělé pod Bezdězem. Doporučuju i anglickou verzi textu zveřejněného v Deníku referendum 6. srpna 2015. Autorem článku je Jaroslav Větrovský, právník navštěvující retenční zařízení pro cizince jako právní konzultant.

Konečně Vám doporučuju, abyste požádali o informace Organizaci pro pomoc uprchlíkům (OPU) http://www.opu.cz/en/, jejíž ředitel Martin Rozumek je právník a podle mého názoru i člověk, který má srdce na pravém mostě.

Se srdečným pozdravem
Petr Uhl
V Praze 7. října 2015
(adresa, telefonní číslo)

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy