V sobotu večer se v kulturním domě v Hodoníně soutěžilo o titul Miss Roma 2016.

Tato soutěž se koná už dvanáct let, a po celou tu dobu ve mně vyvolává smíšené pocity. Na to, co mi na ní vadí, jsem zatím veřejně nepoukazoval, protože mi bylo vždy jasné, že Miss Roma má pro Romy značný emancipační náboj. Říká totiž všem: My, Romové, jsme zde, jsme součástí české společnosti, a dokážeme se v ní i takto uplatnit. Soutěž zvyšuje, zvláště u mladých Romů, pocit hrdosti na romství podle přísloví amaro romipen – amaro baripen, tedy naše romství - naše hrdost.

To jistě může přispívat k jejich integračnímu úsilí – individuálnímu i skupinovému. A o zvýraznění Romů jako etnické skupiny mi přece vždy šlo. Patřím k málo početným lidem této společnosti, kteří soudí, že romská emancipace je nezbytnou cestou romské integrace v demokratickém právním státu, že je její nutnou složkou a nezbytným doplněním asimilace, tedy onoho přizpůsobení se většině a pak i úplného splynutí s ní. Ano, vím, že určitá asimilace je do určité míry nutná a mnoho Romů o ni usiluje. Provází ji však nesnášenlivost značné části většinové společnosti a autoritářské nebo dokonce totalitární vyžadování romské asimilace. Projevuje se přitom nejen oprávněný požadavek na dodržování zákonů, nýbrž vyžaduje se i jednotný způsob života, a potlačuje se romština, romské zvyky a kulturní tradice.

Mačizmus ve světě naštěstí ustupuje

Macho (mačo) znamená ve španělštině původně samec. Mačizmus je výraz pro chlapáctví, chlapskost, pro mužskou nadřazenost nad ženami a pro důrazný až útočný mužský způsob chování. Odmítání mačizmu je spolu se překonáváním mizogynie a sexizmu, ale také homofobie, retribuční justice, nevstřícných postojů k dětem, represivní výchovy a převýchovy, konzumentství a rasizmu (včetně anticiganizmu!) přímo kulturně-politickým základem toho, co se dnes občas nazývá kulturní levicí. V těchto ohledech je česká společnost jako celek stále ještě hodně tradiční a konzervativní, rozdíly mezi ní a západoevropskými zeměmi jsou markantní.

Opačnou stranou sexistické mince a zároveň její součástí, zakrývající rodovou nerovnost a diskriminaci žen je pocta ženě, její oslavování, ona galantnost, ono „nejdřív dáma“, pohled na „slabší pohlaví“ a líbání ruce, což působí v krajích na západ od České republiky směšně. K tomu patří i využívání sexuality, erotiky a ženského těla při reklamě, která postupně prostoupila celý veřejný život. Součástí toho jsou i všechny soutěže ženského vzhledu, nyní zvané „Miss“. Naopak, nic tak škodlivého jako je sexizmus nepozoruju při pochodech a akcích typu Roma Pride, které považuju za vhodnou propagaci romství.

Prodávat ženskou krásu je nedůstojné

Čerta vyhánět ďáblem je nevhodno. Diskriminace Romů za současného snižování jejich lidské důstojnosti se nemůžeme zbavit tím, že ponižujeme lidskou důstojnost ženy obdivem k její kráse a ladným tvarům jejího těla.

Kýč a orientace na nízké, v daném případě pohlavní (mužské) pudy je přitom podstatou všech soutěží ženské „krásy“. Uvědomují si to ovšem i jejich organizátoři. Proto už je volba „Miss“, a ne volba „královny krásy“, i když i dnes vyjadřuje feudální povahu této ceremonie královská korunka. Proto také nyní hodonínské soutěži předcházelo týdenní soustředění finalistek v Radějově, kde se zdokonalovaly nejen v komunikačních schopnostech, ale také studovaly choreografii a věnovaly se tanci. Na ten prý porota klade velký důraz. Pořadatelé „soutěže“ se však trochu snaží přehlídku ženských těl odsexualizovat a oslabit povrchnost akce.

Už v devadesátých letech jsem si všímal různých reakcí Romů na společenské akce. Prohlídky vyloučených lokalit, hlavně novinářů, mnozí chápali jako návštěvu v zoologické zahradě a některým Romům se dokonce ani nechtělo veřejně vystupovat na koncertech. Rádi by zpívali a tančili romskému publiku, a ovšem i těm gádžům, jež návštěva romského koncertu neutvrzuje v přesvědčení, že Romové jsou sice mizerové a vyvrhelové, ale zpívat a tančit přece jen dovedou. Tito posluchači cikánské muziky mají k Romům kastovnický, a tím nutně segregační přístup.

Naše romství je naše hrdost

Byl jsem v letech 1998 až 2001 jako vládní zmocněnec pro lidská práva i předsedou vládní meziresortní (meziministerské) komise pro záležitosti romské komunity. Za těch dvacet let nastaly v postavení Romů jako společenské skupiny či skupin změny, a řekl bych, že k lepšímu: Nenávisti vůči nim ve veřejném prostoru je sice stále hodně a podněcuje se k ní možná ještě „svobodněji“ než v době, kdy nebyla zákonem zakázána. Přece jen ale přibyly, i pod tlakem orgánů Rady Evropy a Evropské unie, právní nástroje k potlačování fyzických i slovních útoků na Romy a k odstraňování anticiganistické diskriminace a podněcování k ní.

Přímých útoků na Romy od počátku devadesátých let rozhodně ubylo, diskriminace je vzhledem k větším právním možnostem dnes drzejší, otevřenější. Je méně médií, která proti Romům štvou. I některé politické strany a společenské organizace usilují o romskou integraci, i když to hlásají jen tiše a málo, aby neztratily oblibu a hlasy. Naopak se však velmi rozvinuly různé formy romských a proromských aktivit, i za pomoci vlády a někdy i obcí. Přibylo také vzdělaných Romů.

Jděme dále všemi cestami, které Romům prospívají. Posilují lidskou důstojnost a rovnoprávnost, a tím přispívají k emancipační složce romské integrace. Dobývají, a to je stejně důležité, i další kousky hájemství lidské svobody všech lidí v české a evropské společnosti.

U vědomí toho, že pořadatelé soutěží o nejkrásnější Romku mají stejné cíle, tedy romskou emancipaci s romskou devizou naše romství je naše hrdost a zvýšení prestiže Romů v očích majority, musíme už asi začít volbu Miss Roma zpochybňovat jako lidsky nedůstojnou. Ke sdružování a potkávání se je přece tolik jiných příležitostí.

Romea.cz 24. 9. 2016