Dostalo se mi té cti být pozván a zúčastnit se setkání blogerů Aktuálně.cz. Nikoho jsem tam osobně neznal a netušil, koho tam potkám. A potkal jsem tam lidi.

A když píšu lidi, tak myslím slušné a vzdělané lidi, ne jen pouhé holé opice, odborně zvané homo sapiens sapiens. Všimněte si, sapiens (rozumný) je v tom názvu dvakrát. Heh, to určitě! Když se tak rozhlížím kolem sebe, vidím spoustu homo, ale málo sapiens, a těch sapiens sapiens aby člověk v poledne s lampou hledal. A na tom setkání byli. No i když … ale ne! Nebudu nikoho jmenovat, jen sám sebe z hodnocení vynechám pro podjatost.

Diskutovalo se o diskuzi. O té staré známé, face to face, jak říkají Angličané, a ksichtem v ksicht, jak říkáme my vtipálci, ale také o té novodobé – internetové. Když se osobně sejde pár lidí a jsou ochotni jeden druhému naslouchat, je to diskuze. Občas se sice stane, obzvlášť v televizních debatách politiků, že je to „jako když mluví hluchej s blbým“, jak říkávala moje babička, ale většinou to diskuze je. Ovšem co s těmi novodobými? Jak to chápat? Jak to pojmout? Jak to uchopit? Jak se k tomu postavit? Je to vůbec diskuze, nebo jsou to jen výlevy anonymů? A je vůbec anonymita vhodná?

Když odmítneme názor populární důchodkyně Věry Pohlové „Já bych všechny ty internety zakázala!“, tak se musíme smířit s tím, že to diskuze je. Je jiná, než jakou znala generace dnešních čtyčicátníků a starších. Není to rozhodně diskuze řízená, jako v televizi. Jeden reaguje na samotný autorův článek, jiný na reakci jiného diskutujícího. Uprchlíci z psychiatrických ústavů pak reagují i sami na sebe, na článek z úplně jiného serveru, případně jen na nepříznivou změnu počasí.

Jak správně poznamenal pan Cyril Svoboda (ano, ten z KDU-ČSL), tak některé diskuze jsou velmi povrchní. Třeba na Facebooku. Někdo tam plácne pár slov, vy plácnete bez rozmyslu jiná. To jsou takové hospodské tlachy. Ano, můžete to dodatečně po sobě smazat, ale pak to ztrácí souvislosti a o to víc to nedává smysl. Ale většina diskuzí pod články i blogy, mezi nimiž mnohdy není podstatný rozdíl v množství obsažených informací, ani kvalitě, je skutečnou diskuzí. Je nová, jiná, má velký počet diskutujících, ale diskuze to je. A nikdo nebrání ani autorům, aby se do ní zapojili. Někteří to dělají a berou to jako zpětnou vazbu, některé to dokonce baví a někteří to nesnáší a nečtou.

Bavili jsme se o tom, zda je vhodná anonymita diskutérů. Podle mého názoru, a několika dalších, vhodná je. Co já vím, jestli přezdívka lex je soudce, známý advokát, nebo třeba předseda ústavně právního výboru sněmovny. Podle přezdívky a obsahu jeho příspěvků mohu usuzovat, že to je člověk s právním vzděláním. Také z toho poznám, že to není žádný hulvát a informace podává přesné. Ale pokud opravdu zastává nějakou významnou funkci, a nebo má neobvyklé jméno, či je z malé vísky, nemohu ho nutit zveřejnit svou identitu či bydliště. Buď by začal autocenzurovat své příspěvky, nebo by přestal diskutovat úplně. A to by byla škoda.

V pohledu na anonymitu mě nepříjemně překvapil pan Petr Uhl. „Anonymní dopisy nečtu!“ Jednou pro vždy nalajnováno, hotovo, tečka. Podle něj není obsah sdělení důležitý, pokud pod sdělením chybí pravé jméno autora. Pan Uhl je ještě starší než já a nechápu, jak mohl s tímhle názorem vydržet až dodnes. Někdo ho označuje za trockistu, jiní mu posměvačně přidávají na začátek ještě jedno písmenko z konce abecedy, já byl jen konsternovaný tak kategorickým názorem. Zkrácené úryvky názorů jednotlivých hostů setkání jsou tady a ještě více najdete zde, včetně kompletního zvukového záznamu.

Takže jsme se vlastně asi k ničemu nedobrali. Ti, co nový formát diskuzí pochopili, ho budou chápat i dál, a ti, kterým to „hlava nebere“, už se asi také do smrti nezmění. S pohledem na anonymitu diskutujících je to podobné.

A teď jsem zvědavý na ten masakr pod článkem :-) Já to totiž čtu a občas i reaguji.

Petr Vileta

Psáno pro Aktuálně.cz a Pirátské noviny