Tak to zase pokračuje. Jedny noviny si něco vymyslí a pak už ta „novinka“ žije svým životem. A je dost dravá, dokonce ji přebírá další a další deník. Pochází třeba z bulváru. Jako například to, že jsme chtěli jet za exotikou, prý do Dubaje. Pak ji převezme seriózní tisk, třeba taková MF Dnes. A nejenže jsme chtěli jet s Jiřím za exotikou, tam dokonce stojí, že jsme tak rafinovaní, že jsme je (asi novináře) chtěli zmást. Proto jsme prý jeli přes Vídeň. A nakonec jsme prý naše plány změnili jen proto, že jsme prý nechtěli, aby nás tisk označil za milovníky luxusu. To už mi psal další novinář z jiného deníku. Prostě naše rafinovanost nebere konce. Pomalu ztrácím přehled. Kdo se ptá na co, kdo co chce… Tedy, co se novinářů týče. Také ztrácím přehled o tom, které médium je vlastně seriózní a které ne. Asi je to jedno. Hlavně, že mám přehled o tom, co chci já. Vlastně my (já a můj manžel). O žádné exotice v Dubaji jsme nikdy neuvažovali. A kdyby ano, nestyděla bych se přiznat to. Vlastně nás Dubaj nikdy ani nenapadla. Maskovat cestu na Slovensko letem či jízdou přes Vídeň nás také nikdy nenapadlo. Myslím, že by bylo dost stupidní hrát si na agenty (převlékat se, brát si paruky a maskovat se) a jet někam tímto způsobem. A už vůbec nepochybuji o tom, že čtenářům jsou tyto výplody téměř choré fantazie také ukradené. Jen doufám, že čtenáři přehled neztratí. Dámy a pánové novináři, je dost těžké orientovat se v té džungli, kterou tímto způsobem v médiích vytváříte!
Mě spíš mrzí, že když se v takovýchto maličkostech na tisk nedá spolehnout, jak máme věřit tomu, co píše o jiných – opravdu závažných – tématech, která jsou pro lidi opravdu závažná. Jak se v tom pak orientovat? Tady se přidá něco, tam něco ubere, popustí se uzda představivosti a na světě je další „novinka“. Do jaké míry jim můžeme věřit?
Na závěr pro pobavení uvedu historku. Dnes mi zase nejmenovaný novinář napsal objevnou informaci a následně formuloval na toto téma opravdu „závažnou“ otázku. Prý jsem si před časem spálila ruku žehličkou. Ptal se, zda to je pravda. Chvíli jsem uvažovala, zda odpovědět. Pak jsem napsala jednoznačně, že „ano, spálila jsem se žehličkou“. Bylo to po dlouhé úvaze (ne že by tato „intelektuální“ otázka nemohla zůstat bez odpovědi). Ale při představě jak píší zaručenou „novinku“ (něco jako – Paroubek ji bije žehličkou! Nemá na pomocnici v domácnosti, proto žehlí sama. Neumí žehlit apod.) jsem raději odpověděla. Nemyslím, že by informace o tom, že doma žehlím, měla pro čtenáře nějakou hodnotu a význam. Ale přece jenom jsem chtěla předejít aspoň těm nejobludnějším spekulacím… Nicméně si uvědomuji, že další a další se vynoří. Je to jako vlny přílivu a odlivu. Také se pořád vrací.
Tato historka je pro mne dost poučná. Novináře zajímá, zda se mi hojí ruka po spálení, zda jsme nezavrhli dovolenou v „luxusu“, abychom nebyli vláčeni tiskem apod. Tedy zajímají je opravdu nehorázné hlouposti. Ani se neobtěžují si je ověřit. Takže příště se dočteme jak si čistím zuby a jaké intimní hygienické potřeby používám (koneckonců „zaručeně mé“ spodní prádlo už veřejnost nedávno také viděla péčí bulváru). Tomu se zkrátka říká SEDMÁ VELMOC a ETIKA ŽURNALISTIKY. Dámy a pánové novináři, myslím, že i za mnoho jiných čtenářů je nutné „VÁM PODĚKOVAT“.