Islám rovná se násilí? Data ukazují, že ne

03. 02. 2015 | 11:30
Přečteno 14876 krát
Sociolog a analytik společnosti MEDIAN Daniel Prokop píše pro Aktuálně.cz o tom, co říkají mezinárodní výzkumy veřejného mínění o postojích muslimské populace.

Je násilí proti civilistům v podání tzv. Islámského státu, dalších militantních organizací či solitérních džihádistů přímým ideovým důsledek islámu? Nebo s vyznáním 1,6 miliardy muslimů přímo a nutně nesouvisí a má kořeny mimo jiné v geopolitice arabského světa posledních desetiletí? Je pravda, že většina muslimů si terorismus nepřeje?

"Já to nevím, vy to nevíte taky," odpověděl na poslední otázku Martin Konvička, biolog a lídr iniciativy Islám v ČR nechceme, v nedávném rozhovoru na iDNES.cz.

Říká tím, že neexistují data, z nichž lze otázku relevantně zodpovědět, a proto jsme při posuzování postojů muslimů z různých světadílů a kultur odkázáni na hypotetizování z vybraných citátů Koránu. A naznačuje, že to klidně může být naopak a většina muslimů teror a násilí proti civilistům schvaluje.

Otázka je to zásadní, protože pomáhá předjímat závěry i v jiných oblastech (syn tureckého přistěhovalce zabil ženu, protože je muslim; radikalizace mladíků z druhých a třetích generací evropských imigrantů má výhradní kořeny v islámu, a podobně). Nestačí ji přitom zodpovědět humanistickým apelem, jejž kritici Islámu odmítají jako „sluníčkářství“, či proticitacemi z Koránu, což naopak přijímá logiku náboženského textu jako výhradního determinantu postojů a chování lidí z odlišných kulturních a sociálních prostředí.

Většina muslimů násilí proti civilistům nepodporuje, ukazují výzkumy

Martin Konvička se ve své odpovědi mýlí. Data existují. Poslední velký výzkum mezi muslimy žijícími v zemích islámského světa dělala respektovaná společnost PEW Research v roce 2012. Odpovídalo na 33 tisíc muslimů z 22 zemí různých kontinentů. Mimo jiné právě na otázku, jak často mohou být sebevražedné útoky a jiné násilí proti civilistům oprávněné v rámci obrany islámu proti jeho nepřátelům. V některých zemích se pak PEW ptalo na stejnou otázku v roce 2014. Aby výzkumníci redukovali případnou snahu vyjadřovat sociálně přijatelné postoje, byla otázka uvedena neutralizující větou, že řada lidí podobné útoky podporuje a jiní jsou naopak proti nim.

Výsledek? Že útoky mohou být často oprávněné, říká v různých zemích v průměru okolo 5 % muslimů a okolo 15 % si myslí, že jsou oprávněné často či občas. Odpovědi v zemích se přitom podstatně liší – zatímco v Afghánistánu, v Palestině či v Nigeru je tento postoj relativně častý (byť i zde menšinový), v dalších zemích se takřka nevyskytuje. Zdá se přitom, že rozdíly mezi zeměmi spíše než s mírou religiozity místních muslimů souvisejí politickými faktory a s přítomností válečných a teritoriálních konfliktů.

Zdroj: PEW Research World´s Muslim 2012 + Global Attitudes Spring 2014
Zdroj: PEW Research World´s Muslim 2012 + Global Attitudes Spring 2014


Kromě aktuálního stavu je důležitý i vývoj (jak metaforicky říká kritik islámu Bill Warner, i ohniska největších požárů mají velikost lidské dlaně). Data PEW z let 2002 až 2014 ukazují dvě zajímavosti. Vývoj postojů k násilí proti civilistům se v některých zemích v čase dramaticky mění, což naznačuje, že rozhodně nejsou zakotveny (jen) v dlouhodobých hodnotových orientacích daných vyznáním. Ve většině zemí v posledních letech postoje obhajující násilí proti civilistům klesaly či stagnovaly. Průměrně tak vývoj v posledních dvanácti letech vykazuje pozvolný setrvalý pokles (viz graf níže).

Vzestup militantního islamismu může být jen těžko vysvětlen celkovou náboženskou radikalizací islámského světa. Pravdu tak možná mají spíše analytici jako Fareed Zakaria, kteří „renesanci násilí“ připisují posledním dekádám politického a sociálního vývoje arabského světa, který vyváží militantní islamismus i do částí střední Afriky a podobně.

Zdroj: PEW Research 2002-2014, vizualizace autor. Červená křivka je nevážený aritmetický průměr zemí (šedé křivky). U států, kde v daném roce chybí měření, je údaj nahrazen průměrem dvou nejbližších let, kdy probíhalo měření. V případě lineární extrapolace posledních měřených let do minulosti by byl pokles podpory násilí proti civilistům výraznější.
Zdroj: PEW Research 2002-2014, vizualizace autor. Červená křivka je nevážený aritmetický průměr zemí (šedé křivky). U států, kde v daném roce chybí měření, je údaj nahrazen průměrem dvou nejbližších let, kdy probíhalo měření. V případě lineární extrapolace posledních měřených let do minulosti by byl pokles podpory násilí proti civilistům výraznější.


Data PEW o podpoře terorismu mezi evropskými muslimy jsou starší (z roku 2006). Podobají se ale výsledkům mírumilovnějších zemí islámského světa. Útoky proti civilním cílům v rámci obrany Islámu považuje za často či občas oprávněné v průměru okolo 14 % muslimů.



Jak souvisí víra s násilím

Fakt že, malá ale rozhodně ne zanedbatelná minorita muslimů ve světě i v Evropě obhajuje sebevražedné útoky a násilí proti civilistům, je samozřejmě závažný a musíme se zabývat tím, jak eliminovat vliv těchto lidí na zbytek společnosti. Je to však přímý důsledek vyznání, což by jednak ospravedlňovalo úvahy o zákazu islámu jako ideologie srovnatelné s nacismem (argument IVČRN) a činilo tuto strategii efektivním bojem proti teroru? Může to tak být i nemusí a lze to zkoumat mimo jiné třemi otázkami:

1. Jak se liší v obhajování útoků na civilisty lidé z islámských zemí od zbytku světa?
2. Jak se liší v obhajování útoků na civilisty muslimové a nemuslimové v západních společnostech?
3. Jak mezi muslimy souvisí obhajování útoků na civilisty s jejich religiozitou?

Odpovědi na první otázku nabízí například Gallupův Světový výzkum z let 2008 až 2010, který ve 131 zemích světa zkoumal mimo jiné, kolik lidí si myslí, že je občas oprávněné, když armáda/jedinci a jejich skupiny přikročí k útokům a zabití civilistů. Zjistil, že respondenti z islámských zemí méně často obhajují armádní násilí proti civilistům (18 % oproti 24 % ze zbytku světa %). V hodnocení individuálních útoků - tedy vlastně terorismu - proti civilistům není výrazný rozdíl (14 % v islámském světě proti 17 % ve zbytku světa).

Zdroj: Gallup World Survey 2008-2010. Zeměmi islámského světa se rozumí země z 57členné Organizace islámské spolupráce.
Zdroj: Gallup World Survey 2008-2010. Zeměmi islámského světa se rozumí země z 57členné Organizace islámské spolupráce.


V otázce na rozdíl mezi muslimy a nemuslimy v rámci západních společností Gallupův výzkum v roce 2010 ukázal, že američtí muslimové obhajují armádní i individuální útoky pro civilistům méně často než jejich krajané z řad jiných vyznání. Výzkum díky omezeným vzorkům připouští značnou míru náhodné statistické chyby (u mormonů např. +/- 8 procentních bodů) a lze spekulovat, zda si příslušníci různých vyznání nepředstavují pod „útoky jednotlivců a jejich skupin“ různé věci. Nic ale nenaznačuje, že by Američtí muslimové měli sklon obhajovat násilí proti civilistům častěji než jejich spoluobčané.

Zdroj: Gallup American Muslims Poll 2010. Jednotlivé náboženské skupiny zastoupeny vzorkem 242-675 respondentů. Statistická odchylka u jednotlivých skupin +/- 4, 5 až +/- 8, 3 %.
Zdroj: Gallup American Muslims Poll 2010. Jednotlivé náboženské skupiny zastoupeny vzorkem 242-675 respondentů. Statistická odchylka u jednotlivých skupin +/- 4, 5 až +/- 8, 3 %.


Je otázkou, jak by dopadlo podobné srovnání v rámci Evropy, jejíž majoritní populace je proti USA skeptičtější k vojenským angažmá vynucujícím si civilní oběti a části muslimských obyvatel jsou méně integrované a mohou být radikálnější. Sám rozdíl v rámci USA však naznačuje, že přímou roli rozhodně nehraje (jen) vyznání a musíme se zaměřit i na jiné důvody radikalizace částí některých muslimských komunit v Evropě.

Třetí otázka, tedy nakolik souvisí podpora násilí proti civilistům s mírou religiozity, má více rozměrů. Výzkum PEW Research v roce 2006 zkoumal tuto otázku na respondentech z 6 muslimských zemí (Jordánsko, Pákistán, Turecko, Maroko, Libanon, Indonésie). V regresní analýze, která pomáhá odstínit vlivy dalších proměnných (vzdělání, věk, vnímání USA, demokracie, apod.) analytici PEW zjistili, že podpora útoků na civilisty stoupá u respondentů, kteří cítí, že „islám je dnes ve vážném ohrožení“, ale není například ovlivněna tím, nakolik silně respondent pociťuje svojí muslimskou identitu. To, že ospravedlňování násilí proti civilistům nemusí souviset s vírou samotnou, ale s pocitem, že můj civilizační okruh je v ohrožení, může být důvodem, proč jej v rámci obrany svých hodnot obhajují i lidé z jiných částí světa (viz výše).

K tomu, že radikalita muslimů s pociťovanou důležitostí vyznání nesouvisí, jak bychom mohli čekat, dospěly i analýzy Gallupových světových dat z roku 2006 a z let 2008-2010. Ty dodávají, že byť podpora násilí proti civilistům nesouvisí s religiozitou samou, lze prokázat souvislost s náboženskou tolerancí (respekt, který respondent chová k dalším náboženstvím a jejich vyznavačům). Opět tedy dělící linie definovaná pocitem cizosti a ohrožení, která může oddělovat jak umírněný a radikální islám, tak racionální a militantní opozici islámu. Ostatně, stejně jako Breivik nebyl nijak oddaný křesťan a ve svém manifestu se ke křesťanství hlásil zejména v rámci „křižáckého“ boje s trendy ohrožujícími Evropu, i útočníci z Paříže byli v době vstupu do džihádistických kruhů spíše než devótní muslimové politicky se radikalizující kriminálníci s problémy „rozeznat islám od katolictví“.

Souvislost podpory teroru s mírou muslimské religiozity se v posledních letech mohla měnit. Proto je dobré se podívat i do novějších robustních dat PEW z roku 2012. Ukazují, že ve většině zemí islámského světa podpora teroru s vnímanou důležitostí náboženství významně nesouvisí. V dalších státech jsou přitom vztahy rozdílné – někde religiozita šanci na podporu teroru snižuje a jinde zvyšuje. Jde tedy zřejmě skutečně například o to, jak úspěšně dokáží v jednotlivých zemích militantní síly místní konflikty, jež mohou být i ekonomicky či teritoriálně motivované, rámcovat jako souboj náboženství.

Zdroj: PEW Research 2014, analýza autor
Zdroj: PEW Research 2014, analýza autor


Pro přesnější analýzu různých typů religiozity na podporu teroru jde i na datech PEW 2012 udělat tzv. logistickou regresi. Ta odhaduje, zda respondent bude obhajovat násilí proti teroristům podle země původu, religiozity, věku, pohlaví, vzdělání, velikosti rodiny, vnímání ekonomické situace, toho, k jaké větvi islámu se hlásí, zda používá nové technologie či zda ho výzkum zastihl v den, kdy má špatnou náladu (což respondenti uvádějí a na podporu násilí to má překvapivý vliv).

Po zahrnutí a odstínění vlivu těchto faktorů skutečně pociťovaná míra důležitosti náboženství v životě nepomáhá vysvětlit, zda respondent bude podporovat násilí proti civilistům či ne. Některé faktory spjaté s náboženstvím ovšem vliv mají:

Vyšší „šanci“ na odpovědi obhajující násilí mají muslimové, kteří si myslí, že náboženští lídři by měli mít moc v politických otázkách (byť i mezi nimi je obhajoba násilí menšinová). Mírně vyšší šanci na podporu útoků mají i respondenti deklarující výrazně vysokou frekvenci četby Koránu. Inklinace k politizaci náboženství a obsesivní a často doslovné čtení svatých textů tedy s militantností může souviset, a to buď přímo, či nepřímo (kromě individuálních vlastností jsou to i ukazatele sekularity společnosti, v níž respondent žije a která má vliv na jeho hodnoty). Obojí působí i po odstínění pociťované religiozity – tedy jsou to věci, kterými se muslimové a jejich kultury liší, nikoli které je spojují. O tom, že podobné může platit v případě křesťanství, se přesvědčili mimo jiné pronásledovaní homosexuálové v Ugandě.

Podobná analýza rozhodně nechce vyvinit militantní islamisty z páchaných zvěrstev, ani nevyloučila regionálně a kulturně podmíněnou souvislost náboženství a násilí. Dávat rovnítko mezi podporu násilí a vyznání 1,6 miliardy lidí však není jen proti „pravdoláskařským“ ideálům, jak tvrdí kritici, ale prostě neodpovídá známé realitě.

Tento pohled přitom ovlivňuje i náš postoj k obecnější otázce soužití muslimů a většinové evropské společnosti. Různé typy analýz ukazují na detaily, jako je například vliv vězeňství na radikalizaci, či upozorňují na hodnotové vyprazdňování, zaměření elit na formální procesy místo žitých problémů, které může posilovat roli alternativních (tedy i nesekulárních) identit.

Nápady typu zákazu vyznání (který zmiňují členové IVČRN) jsou nejen popřením i těch zbytku liberálních sekulárních hodnot, ale jsou nadto kontraproduktivní. Jestliže inklinaci minority muslimů k militantnosti ovlivňuje to, čím se od svých spoluvěrců liší, pak řešením těžko může být celkový zákaz vyznání, jež mají společné. Zvlášť když právě tato plošná opatření jsou jedním z „nástrojů“ radikalizace. Vzdálili bychom se tím reálným řešením a posílili pocit ohrožení, který mezi muslimy i nemuslimy s podporou násilí souvisí silněji než víra samotná.

Daniel Prokop, sociolog

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy