Když se před šesti lety stal viceprezidentem Exekutorské komory Jiří Prošek, představovala komora uzavřenou, okolím opovrhovanou instituci, která se zaměřovala především na obhajobu excesů svých členů. Právě nový viceprezident, který zastiňoval tehdejší prezidentku, se rozhodl tuto situaci změnit, v čemž pokračoval od roku 2012 i jako prezident.

Dnes můžeme říci, že exekutorská komora je otevřenější a vstřícnější humanizaci exekucí než kdykoli předtím a ačkoli Jiří Prošek nemohl mandát dokončit, jeho následovník zásadněji z nastoleného kursu nevybočil. A právě to se nyní může změnit.

Není žádným tajemstvím, že v exekutorském stavu to vře. Na jedné straně většina, ale méně vlivných exekutorů, kteří podporují zavedení teritoriality, a proti nim podstatně menší skupina mnohem vlivnějších exekutorů, pro které by územní omezení působnosti znamenalo velký problém, až likvidaci. Mezi oběma tábory balancuje prezidium Komory, které je složeno spíše z exekutorů se středně velkými úřady.

Kandidovat pravděpodobně budou zástupci obou křídel a možná i stávající prezident. Jaké změny mohou nastat?

Odpověď nabízejí cíle sdružení Exekutoři za spravedlivější exekuce. Sdružení podporuje dvacet úřadů, přičemž z velké části se jedná o skutečně známé firmy, které se bojí o výnosný byznys s bídou. Pod rouškou vznešeného slova „spravedlivé“ se rozhodly nejen bránit současný celorepublikový princip exekucí, ale snaží se dokonce o návrat exekutorských zápisů, které ve své době představovaly jeden z hlavních nástrojů lichvářů tunelujících spravedlnost.

Dále se bijí za humanizaci exekucí, ale těžko říci, co si pod takovým slovem tito exekutoři představují. Zdali to je systematické neslučování exekucí prováděné Podkonickým, Zwiefelhoferem a dalšími, nebo navyšování dluhu např. z 30 tisíc na téměř tři miliony, čímž se proslavil Ivanko, nebo sepisování exekutorských zápisů pro šmejdy a jejich následné vymáhání, jako v případě Vlčka. Těžko říci. V každém případě bychom jen obtížně hledali ideály, které by měly ke spravedlnosti dále.

Pokud by zvítězil mluvčí této party, Ondřej Mareš, komora se ponoří do temných vod, jako tomu bylo za Podkonického, který byl prezidentem do roku 2009, a veřejnosti by nezbylo, než nad stavem jako takovým zlomit hůl.

Pokud by vyhrál zástupce teritorialistů Polanský, nebo stávající prezident Konz, pravděpodobně by to k zásadnějším změnám nevedlo, komora by možná jen prosazovala jinou formu teritoriality.

Exekutor nikdy nebude populární povolání, podobně jako není revizor, ale i tuto profesi lze vykonávat slušně a v daných mezích humánně. Ostatně již dnes řada exekutorů takto funguje, čehož příkladem byli poslední dva prezidenti. A ačkoli někteří exekutoři upřednostňují zisk za cenu velkých reputačních nákladů, doufejme, že většina se nechce za své povolání stydět a zvítězí tak ti skutečně spravedliví.

Daniel Hůle
Autor je vedoucí dluhového poradenství organizace Člověk v tísni