Dilemata a paradoxy německé azylové a integrační politiky

17. 05. 2016 | 11:25
Přečteno 3691 krát
Německo je jako cílová země největšího počtu do Evropy přicházejících uprchlíků také oblíbeným cílem českých debat - ať už politických, mediálních nebo hospodských. Jeho uprchlická politika je snad nejčastěji vykreslována jako nezodpovědná a neudržitelná (“stejně je všechny Merkelová pozvala do Evropy”, “Německo to nezvládne”, atd.), jindy naopak jako ta jediná humánní a v souladu s evropskými hodnotami. Mnoho prohlášení zároveň spojuje chybějící hlubší vhled do německé praxe.

Díky organizaci tří vícedenních výjezdů do Drážďan, Berlína a Norimberka určených pro politiky, úředníky, občanské aktivisty či novináře v rámci projektu zaštítěného Institutem aktivního občanství, jsem mohl tamní azylovou a integrační politiku nahlédnout o mnoho plastičtěji. Nehledě na to, že příchod statisíců uprchlíků je tamní společností chápán jako nová normalita, se německá azylová a integrační politika zdá být plná dilemat a paradoxů, na něž se velmi těžko hledají uspokojivé odpovědi. Zde se pokusím rozvést ty dle mého soudu nejzásadnější.

1. Otevřené vs. zavřené hranice


Angela Merkelová dlouhodobě hlasitě odmítá opevňování evropských hranic. Nesouhlasila ani se zavřením tzv. Balkánské trasy a zasadila se alespoň o zmírnění příslušného prohlášení Evropské rady. Tento postoj také pravděpodobně odráží převládající názor německé občanské společnosti. Zároveň však výrazné – mezičtvrtletně cca. dvoutřetinové – snížení počtu příchozích migrantů do Německa znamenalo významné omezení tlaku na kapacity státu, obcí, církví i neziskových organizací, kterým doslova rozvázalo ruce k zahájení intenzivní práce na integračních programech. Loni statisíci žádostí přehlcený azylový systém se znovu rozbíhá a nově příchozí se už také nemusí bát, že stráví několik týdnů ve stanech.

2. Individuální vs. skupinový přístup k žadatelům


Dilema, které se týká nejen Německa, ale také celého evropského azylového systému. V zásadě jde o to, zda je žádoucí a možné vyhodnocovat azylové žádosti všech migrantů přísně individuálně, nebo zda je naopak nezbytné brát na prvním místě v potaz jejich státní příslušnost. Německo po dlouhou dobu prosazovalo individuální přístup. V souvislosti s přehlcením systému žádostmi občanů ze zemí západního Balkánu v posledních letech (z nichž jen malé procento mezinárodní ochranu skutečně dostalo) na úkor nově příchozích uprchlíků (např. ze Sýrie), ale tuto politiku změnilo. Aktuálně jsou v Německu definovány čtyři “privilegované” státy původu: Sýrie, Eritrea, Irák a Írán. Žadatelé z těchto zemí se ve srovnání s ostatními nachází ve významně lepší pozici.

3. Etika vs. ekonomika

Obecně se má za to, že převažující pozitivní přístup Německa k nově příchozím (tzv. Wilkommenskultur) tkví ve specifickém hodnotovém nastavení společnosti vycházejícím mj. z historické zkušenosti s nacismem a holocaustem. Jakkoliv je tento aspekt nepochybně v mnohém relevantní, až překvapivě významné místo v německé diskuzi náleží ekonomickým otázkám. Uprchlíci jsou nezřídka chápáni jako mladá (a levná) pracovní síla, kterou budou německé hospodářství a stárnoucí společnost v dalších desetiletích potřebovat pro udržení stávající životní úrovně.

4. Dobrovolníci vs. profesionálové


V reakci na nárůst počtu přicházejících uprchlíků došlo v Německu k významné aktivizaci občanské společnosti. Tisíce lidí se v krátkém čase zapojily jako dobrovolníci – skrze poskytování humanitární pomoci, výuku němčiny, doprovázení uprchlíků na úřady či vytváření příležitostí k setkávání starousedlíků s nově příchozími. V loňském roce tato aktivizace představovala klíčovou podporu pro přehlcené státní, zemské i komunální struktury. Ty si však také často zvykly na práci dobrovolníků spoléhat, místo aby začaly samy hledat udržitelná systémová řešení. Výsledkem je velké množství přetížených a vyhořelých dobrovolníků, stejně jako nevládní organizace obviňující veřejnou správu ze zneužívání jimi nabídnuté pomocné ruky.

5. Integrace příchozích vs. integrace starousedlíků

Integrace je – oproti populární představě – dvoustranný proces. Na straně jedné nepochybně vyžaduje snahu nově příchozích najít své místo v přijímající společnosti. Zároveň však i po většinové společnosti žádá empatii s uprchlíky a vůli porozumět jejich zvyklostem a kultuře. Sasko je příkladem spolkové země, kde celá řada původních obyvatel tuto vůli nemá nebo se dokonce staví vůči příchozím otevřeně nepřátelsky. Na pořadu dne pak už není pouze integrace nově příchozích, ale stejně tak i integrace této xenofobně naladěné části společnosti. Vše se v jiné perspektivě překlápí do v Česku známého dilematu mezi nasloucháním obavám většiny a nastavením jasné hranice pro to, co je legitimní (a legální) o uprchlících veřejně prohlašovat či jak se přímo stavět proti jejich příchodu.

6. Integrační politika vs. politika kontrol a restrikcí

K výše uvedenému je třeba dodat, že ze strany německých úřadů neexistuje snaha integrovat všechny přicházející migranty. Vždy záleží na jejich aktuálním statusu i zemi původu. Podle v současnosti projednávaného návrhu integračního zákona by navíc měla být povinnost zdržovat se v určené spolkové zemi nebo dokonce konkrétním městě, dosud spadající pouze na žadatele, rozšířena i na osoby s již přiznanou ochranou. Tím by se azylanti jednou provždy stali občany druhé kategorie a byl by potvrzen jejich charakter jakožto „objektů správy“, spíše než jedinců nadaných svobodnou vůlí. V Německu zároveň dlouhodobě žijí desítky tisíc osob v režimu tzv. strpění, které jsou pod permanentní hrozbou vyhoštění, a které jsou proto také například téměř nezaměstnatelné.

7. Leitkultur


Kromě všeho řečeného se v Německu již dvě desetiletí vede debata o tzv. leitkultur (otrocky přeloženo „vůdčí kultura“). Tou je myšlena kultura, která má tvořit základní rámec fungování německé společnosti a k jejímuž přijetí by měli být všichni nově příchozí vedeni. Veškeré snahy o bližší definici tohoto pojmu ovšem naráží. Má být leitkultur hledána v křesťanských kořenech – a pokud ano, spíše v protestantismu, nebo v katolicismu? Jde ve své podstatě o statický koncept, nebo o koncept dynamicky se vyvíjející spolu s proměnami struktury samotné společnosti? Původní, ve své podstatě multikulturní chápání pojmu bylo v průběhu času přehlušeno agresivními interpretacemi národoveckých a xenofobních hnutí. Debata však zjevně není u konce.

V sedmi bodech jsem se pokusil nastínit hlavní dělící linie německé azylové a integrační politiky. Přítomnost zmíněných dilemat a paradoxů nutně neznamená, že by tato politika byla špatná či dokonce zcela nefunkční. Ve skutečnosti je ve srovnání s tou českou pravděpodobně o mnoho rozvinutější a především otestovaná příchodem statisíců uprchlíků. V zájmu vedení upřímné a informované diskuze však považuji za důležité, být si zmíněných rozporů vědom a klást si související nepříjemné otázky. Jedno je, myslím, jasné. Je v zájmu nás všech, aby na ně Německo dokázalo nacházet uspokojivé odpovědi.

Tomáš Jungwirth

(Autor je koordinátorem programu pomoci uprchlíkům v Institutu aktivního občanství a analytikem v Asociaci pro mezinárodní otázky)

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy