• Volby nestálých členů Rady bezpečnosti OSN i v letošním roce přinesly překvapení.
• Několik neúspěšných kol hlasování nevedlo k odstoupení některého z uchazečů o křeslo, či nalezení kompromisního třetího kandidáta, ale k rozdělení dvouletého mandátu mezi oba soupeře.
• O post nestálého člena se podělí Itálie a Nizozemsko.

Dle rezoluce Valného shromáždění OSN č. 68/307 se již druhým rokem konají volby nestálých členů Rady bezpečnosti OSN (RB OSN) v letních měsících, a nikoliv až na podzimním plenárním zasedání, jak tomu bývalo do roku 2014. Rozhodnutí bylo přijato dílem proto, aby zvolené státy měly dostatek času připravit sebe i své zástupce na jednotlivá zasedání i předsedání, dílem však také proto, aby samotná organizace mohla řešit, a to bez tíživého časového presu, nejrůznější problémy, které volba nestálých členů občas provází. Za zmínku stojí zoufale zablokovaná hlasování, kde ani po desítkách kol žádný z uchazečů nezískal potřebnou dvoutřetinovou podporu členských států, nebo nedávné pozdvižení okolo rozhodnutí Saúdské Arábie nepřijmout křeslo nestálého člena, do nějž byla zvolena.

V newyorském sídle OSN tak na konci června proběhla volba pěti nestálých členů RB OSN, jež budou v orgánu zasedat v letech 2017 – 2018. K dispozici bylo po jednom místě pro státy z regionálních skupin Afriky, Asie a Pacifiku a Latinské Ameriky a Karibiku. Pro státy západní Evropy a země jinde nezařazené (např. Austrálii, Kanadu či Izrael) byla vyhrazena místa dvě.

Regionální skupina pro Latinskou Ameriku a Karibik nominovala Bolívii, které získala podporu 183 států a v Radě bezpečnosti v lednu nahradí Venezuelu. Již pátým rokem za sebou tak bude ve vrcholném orgánu OSN vystupovat krajně levicový a vůči Západu a USA hlasitě kritický jihoamerický stát – vedle zmíněné Venezuely se takto profilovala i kirchnerovská Argentina.

V prvním kole a rovněž bez problémů byla zvolena za Afriku Etiopie. Její původní soupeři, tj. Keňa a Seychely, odstoupili ze zákulisních bojů již v lednu tohoto roku, a to na základě dohody při jednání Africké unie. Nahradí Angolu.

Ve druhém kole hlasování o zástupce asijsko-pacifického regionu uspěl Kazachstán nad Thajskem, jemuž jeho vleklá politická nestabilita značně oslabila vyjednávací pozici a zkomplikovala možnost prezentovat se jako jeden z důvěryhodných garantů mezinárodního míru a bezpečnosti. Proti Bangkoku hovořil také fakt, že by od ledna nahradil dalšího člena regionální organizace ASEAN – Malajsii – což by značně omezilo geografickou rotaci nestálého členství uvnitř asijsko-pacifického regionu.

O dvě místa za západoevropské státy usilovali celkem tři kandidáti – Švédsko, Nizozemsko a Itálie. (Vítězové nahradí Španělsko a Nový Zéland.) Zatímco Švédové uspěli již v prvním kole se 134 hlasy, ani čtyři další kola hlasování mezi Amsterdamem a Římem nepřinesla rozuzlení. Původní náskok Nizozemí se postupně vytrácel až k remíze v pátém kole. Namísto pokračování v hlasování, odstoupení jednoho z uchazečů či hledání kompromisního kandidáta se však ministři zahraničí obou soupeřících zemí rozhodli předložit návrh na rozdělení dvouletého mandátu mezi Nizozemí a Itálii tak, že každá země odslouží v RB OSN právě jeden rok.

Tento kompromisní návrh nebyl na půdě OSN předložen a odhlasován již déle než padesát let, naposledy se Československo s Malajsií podělily o mandát na léta 1964 – 1965. Tento krok tak lze chápat jako výrazný signál přetrvávajícího konsensuálního přístupu a vstřícné spolupráce mezi členskými státy Evropské unie. Též jej můžeme číst jako vyjádření ochoty ustoupit od úplného naplnění vlastních partikulárních zájmů a podělit se o významný post s dlouhodobým politickým, ekonomickým i sociálním partnerem. Rozhodnutí je o to cennější, že se odehrává v době, kdy Rada bezpečnosti OSN čelí celé řadě velmi závažných krizových situací, k jejichž řešení oba státy mají leckdy odlišné postoje. V šestém kole hlasování byla na základě uvedené dohody zvolena Itálie, kterážto pak křeslo v lednu 2018 přepustí Nizozemskému království.

Výše uvedená pětice tak příští rok doplní stálé členy (Čínu, Francii, Rusko, Spojení království a USA) a kvintet zemí zvolených v loňském roce – Egypt, Japonsko, Senegal, Ukrajinu a Uruguay.

Kompromisní přístup obou zúčastněných vlád tak lze kvitovat s povděkem a opětovným ujištěním, že i v Organizaci spojených národů stále ještě lze uzavřít gentlemanskou dohodu o spolupráci. Zvláště v Radě bezpečnosti, ve které se dlouhodobě nedaří prosadit například řešení vleklého syrského konfliktu nebo ukrajinské krize, je toto vzácným příkladem vítězství kooperace a konstruktivnosti. Nezbývá než doufat, že v budoucnosti bude podobných případů jen přibývat.

Martin Mezenský
Autor je spolupracovníkem Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).