V současnosti se zdá, že pravda ztrácí na své někdejší autoritě. Často se mluví o post-pravdě a alternativních faktech, kterým lidé začali důvěřovat, a mohou kvůli tomu jít snadno na ruku populistům a demagogům. O pravdě, pravdivosti a lži jsme se bavili s filosofem Janem Sokolem, který nedávno přednášel na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.

Člověk i lidská společnost na pravdě podle Sokola závisejí, bez pravdy by řeč ztratila smysl a lidé by si navzájem nemohli důvěřovat. „Pravda rozhodně nesouvisí s netolerancí a násilím; ty jsou naopak důsledkem lží,“ upozorňuje. „Pravda je řečový fenomén. Když řeknu, že prší, říkám totéž, jako kdybych řekl: Je pravda, že prší. Když se ptám na cestu, samozřejmě předpokládám, že dostanu pravdivou odpověď – jinak by to nemělo smysl.“

Podle profesora Sokola bychom měli rozlišovat mezi pravdou a pravdivostí, pravdou a pravdivou výpovědí, které v běžné řeči zaměňujeme.

„Pravdivých vět jsou miliony, kdežto o pravdě se skutečně dá říct, že je jen jedna, že je všem společná a že nikomu nepatří. Nemohu „mít pravdu“, protože ta nám všem vládne a chce, abychom se jí řídili. Pravda je to, co je všem pravdivým větám společné, co dovoluje rozlišit mezi pravdivým a nepravdivým. Pravdivost záleží na okolnostech a pravdivé jsou ty věty, na něž se můžeme spolehnout,“ vysvětluje Jan Sokol.



Relativizace a nejistota
Postmoderní kritika pravdy podle Sokola pravdu zrelativizovala a protože ji ztotožňuje s jednotlivými názory a tvrzeními, může jí podsouvat různá zneužití, která ústí ve fanatismus a násilí, jež způsobují lidé, kteří si namlouvají, že „mají pravdu“. Často dnes slýcháme, že „každý má svoji pravdu“, to je ale podle Sokola nebezpečné.

„Kdyby tomu tak bylo, neměli bychom o čem mluvit. Proč bych měl poslouchat nějakou tvoji pravdu, když mám tu svoji? Kdyby nebylo pravdy, museli bychom místo přesvědčování a řeči chtít ty druhé donutit. Kdybychom přestali rozlišovat mezi pravdivým a nepravdivým, otevřeli bychom cestu všem demagogům, kterým to samozřejmě vyhovuje,“ varuje Sokol.

„I kdybych sebevíc křičel, že dva a dva je pět, i kdybych všechny donutil, aby na to přísahali, přece se to pravdou nestane,“ vysvětluje profesor filosofie. „To, čemu se říká post-pravda, je důsledek nepřesného myšlení a možná i určité demagogie, která se nás snaží přesvědčit, že se nemůžeme na nic spolehnout, že nic neplatí, že žádná řeč nic neznamená.“

Mnozí lidé dnes žijí v nejistotě, v deziluzi třeba z tradiční politiky, a často hledají oporou jinde. Pak snadno podlehnou různým takzvaným post-pravdám a alternativním faktům.

A co tedy podle Sokola může dělat ten, komu na pravdě a pravdivosti záleží?

„Když chcete někomu nebo něčemu pomoci, musíte si nejprve uvědomit, co se děje a o co jde,“ shrnuje profesor Sokol a dodává, že bychom měli asi začít právě od rozlišení mezi pravdou a pravdivostí, a také mezi omylem a účelovou lží. Lež totiž není pouhá nepravda, ale nepravda, která to o sobě ví a musí to zastírat.

„Lež je úspěšná jen tehdy, když ji někdo považuje za pravdu. Když obelhávaného nepřesvědčíte, že to, co říkáte je pravdivé, tak jste se namáhal zbytečně,“ uzavírá profesor Sokol, proč je potřeba být před lží více ve střehu.

Roman Novotný
Rozhovor vyšel na webu online.muni.cz