Pojmový chaos. Co je to vlastně fašismus?
V posledních dnech se v českých médiích hromadí příspěvky, které svědčí o nedostatcích ve studiu historie a především také o neznalosti vzniku Svatodušního svátku. Křesťanství vzniklo jako všeobecný princip, nikoli jako nějaké národní hnutí. Když apoštolové plakali, že sice mají jít do světa, ale neumí se tam dorozumívat, byla jim shůry poslána schopnost mluvit v potřebných jazycích. Křesťanství tedy má svou snahu o všeobecné nadnárodní působení již ve svých kořenech. Pozdější netolerantní excesy na tom nic nemění. Toto datum, Svatodušní svátky, ke kterému se tradičně vztahují sudetští Němci (o Svatodušních svátcích, které letos připadají na nadcházejí víkend, pořádají každý rok svůj sjezd), je tedy morálně v pořádku.
Některé české reakce jsou ovšem dost nepříčetné, protože argumentují například výročím heydrichiády. Tou dobou, shodou okolností připadající na období kolem Svatodušních svátků, by se prý sudetští Němci měli stydět a mlčet. Je jim paušálně připisován fašismus jako jakýsi zásadní princip. Sotvakdo přitom pomyslí na to, že také sudetští Němci byli porůznu v exilu a organizovali odboj, včetně výsadků, ke kterým jim pomohli partnerští Britové. Jakkoli politické boje obou exilových skupin, tedy okolí prezidenta Beneše a skupiny sudetoněmeckých sociálních demokratů kolem Wenzela Jaksche, dnes vypadají jako konflikt skupin maximalizujících své cíle a požadavky, jejich boj proti nacistům a Hitlerovi byl jasný. Řada těchto sudetoněmeckých odbojářů, kteří se po válce nesměli vrátit do své vlasti, ani nešla do Německa, kde se necítili doma, ale emigrovala například do Švédska či do Kanady.
Odboj sudetských Němců je doložitelný i doma, stejně jako česká kolaborace, a zajímavé je, že Češi a jejich němečtí spoluobčané mezi sebou v odboji neměli národnostní třenice. V čele vězeňské samosprávy koncentračního tábora Sachsenhausen stál Harry Naujoks, Němec a antifašista z Hamburku, který po válce navštívil Československo a byl zde svými českými spoluvězni srdečně přijat. Existují dokumenty gestapa z Liberce či Karlových varů, ze kterých je zřejmé, že ani popravy odbojářů se nekonaly národnostně odděleně. Dnešní česká reflexe se – přes seriózní výsledky historického bádání – z podstatné části vrací k národnostnímu svazku. Svazky, tedy svazky liktorské, svazující národní společenství, zvané fascii, se staly symbolem fašismu. Když autoři „s minulostí“ například v Parlamentních listech hovoří o této historii, hovoří i o sobě. Když se ptá třeba Martin Koller, „kolikrát se omluvili sudeťáci, kteří nesou hlavní vinu na teroru a nemalou na vypuknutí druhé světové války,“ tak ignoruje odboj jako takový a svým dělením na „my a oni“ odporně manipuluje historii. S ním já žádné „my“ nechci. Nesloužil jsem komunismu, tak jaké „my“. Inu, a Bernd Posselt byl v Lidicích 2010 a omlouval se velmi. Omluv z úst německých politiků je ostatně celá knihovna. Německo svou vinu kolektivně přijalo, a, na rozdíl od našich škol, také o ní systematicky vyučuje mladé, i třeba mladé tureckého původu.
A je zde i další kolektivní bubák, kancléřka Angela Merkelová – to je prý ta hloupá ženská, jakási dědička nacismu, která prý pozvala uprchlíky a dnes brání Evropu, kterou podle Kollera nikdo neohrožuje (o čemž lze pochybovat – také Krym je v Evropě). Merkelová údajně chce, aby Německo kontinent znovu ovládlo. A nějak se to pomocí pseudoargumentů sveze opět do národnostního osočování typicky postkomunistického, které používají převážně pohrobci minulého režimu. Podle nich by se apoštolové o žádné jazyky od Ducha svatého nemuseli starat. A zůstali by, spojeni, ve své národnostní jeskyni, kde si přece musíme rozumět. Tahle vize a výklady historie podle národnosti, to vše je opravdový fašismus. A zloděj zde křičí „chyťte zloděje“.
Jaroslav Šonka
Politolog, publicista se zaměřením na Evropskou unii
Některé české reakce jsou ovšem dost nepříčetné, protože argumentují například výročím heydrichiády. Tou dobou, shodou okolností připadající na období kolem Svatodušních svátků, by se prý sudetští Němci měli stydět a mlčet. Je jim paušálně připisován fašismus jako jakýsi zásadní princip. Sotvakdo přitom pomyslí na to, že také sudetští Němci byli porůznu v exilu a organizovali odboj, včetně výsadků, ke kterým jim pomohli partnerští Britové. Jakkoli politické boje obou exilových skupin, tedy okolí prezidenta Beneše a skupiny sudetoněmeckých sociálních demokratů kolem Wenzela Jaksche, dnes vypadají jako konflikt skupin maximalizujících své cíle a požadavky, jejich boj proti nacistům a Hitlerovi byl jasný. Řada těchto sudetoněmeckých odbojářů, kteří se po válce nesměli vrátit do své vlasti, ani nešla do Německa, kde se necítili doma, ale emigrovala například do Švédska či do Kanady.
Odboj sudetských Němců je doložitelný i doma, stejně jako česká kolaborace, a zajímavé je, že Češi a jejich němečtí spoluobčané mezi sebou v odboji neměli národnostní třenice. V čele vězeňské samosprávy koncentračního tábora Sachsenhausen stál Harry Naujoks, Němec a antifašista z Hamburku, který po válce navštívil Československo a byl zde svými českými spoluvězni srdečně přijat. Existují dokumenty gestapa z Liberce či Karlových varů, ze kterých je zřejmé, že ani popravy odbojářů se nekonaly národnostně odděleně. Dnešní česká reflexe se – přes seriózní výsledky historického bádání – z podstatné části vrací k národnostnímu svazku. Svazky, tedy svazky liktorské, svazující národní společenství, zvané fascii, se staly symbolem fašismu. Když autoři „s minulostí“ například v Parlamentních listech hovoří o této historii, hovoří i o sobě. Když se ptá třeba Martin Koller, „kolikrát se omluvili sudeťáci, kteří nesou hlavní vinu na teroru a nemalou na vypuknutí druhé světové války,“ tak ignoruje odboj jako takový a svým dělením na „my a oni“ odporně manipuluje historii. S ním já žádné „my“ nechci. Nesloužil jsem komunismu, tak jaké „my“. Inu, a Bernd Posselt byl v Lidicích 2010 a omlouval se velmi. Omluv z úst německých politiků je ostatně celá knihovna. Německo svou vinu kolektivně přijalo, a, na rozdíl od našich škol, také o ní systematicky vyučuje mladé, i třeba mladé tureckého původu.
A je zde i další kolektivní bubák, kancléřka Angela Merkelová – to je prý ta hloupá ženská, jakási dědička nacismu, která prý pozvala uprchlíky a dnes brání Evropu, kterou podle Kollera nikdo neohrožuje (o čemž lze pochybovat – také Krym je v Evropě). Merkelová údajně chce, aby Německo kontinent znovu ovládlo. A nějak se to pomocí pseudoargumentů sveze opět do národnostního osočování typicky postkomunistického, které používají převážně pohrobci minulého režimu. Podle nich by se apoštolové o žádné jazyky od Ducha svatého nemuseli starat. A zůstali by, spojeni, ve své národnostní jeskyni, kde si přece musíme rozumět. Tahle vize a výklady historie podle národnosti, to vše je opravdový fašismus. A zloděj zde křičí „chyťte zloděje“.
Jaroslav Šonka
Politolog, publicista se zaměřením na Evropskou unii