Jsem prvovolič. Po dvaceti letech totiž budu poprvé volit v komunálních volbách v jiném městě, než kde jsem se narodila a kde mi stačilo jen přečíst jména na kandidátkách a věděla jsem, komu dám šanci a komu už ne.

Nově volím v Praze 9, jména místních kandidátů mi na první dobrou nic neříkají, a abych mohla udělat aspoň trochu poučené rozhodnutí, chci je poznat. Jsem limitovaná malými dětmi, které sice utáhnu na volební balonky a další serepetičky, ale na dlouhé postávání na mítincích to není.

Rozhodující je pro mne program, ideové zázemí (jednoduše nechci volit nácky), přístup a důvěryhodnost jednotlivých kandidátů. Rozhodla jsem se proto místní politiky oslovit coby volička - ne jako novinářka, mám i jiné příjmení -, aby mi představili sebe a svůj program.

Nechci také opakovat podobnou chybu, jako když jsem před dvaceti lety dala křížek později legendárnímu libereckému primátorovi Jiřímu Kittnerovi z ODS jen proto, že jsem s ním chodila do skauta, a říkala si, že skaut nemůže být špatný politik. Letos je mi podobně osobně blízký jen soused, který vede kandidátku za Starosty pro Prahu. Představa, že by usedl na místní radnici, mne naopak dopředu děsí.

Pro zajímavost si postupně počítám, jak dlouho mi bude trvat, než získám alespoň základní přehled. Bylo to 12 hodin a 42 minut. V těch číslech je zahrnuto mé hledání jmen kandidátů a jejich programů na internetu i rozhovory s nimi na mítincích, kam mne buď pozvali, když jsem je kontaktovala emailem, nebo si našla jejich itinerář na webových stránkách. Některé jsem potkala i náhodou v rámci mého běžného denního režimu.

Zastupitelstvo Prahy 9 čítá 33 členů. Vybírat můžu z deseti kandidátek. První překvapením pro mne je, že jako jediná malá radnice v Praze volíme ve třech volebních obvodech, a ano, je to přesně ten volební systém, který potápí strany s menším ziskem hlasů a přidává vítězi. Vybírám tedy jen svou proseckou jedenáctku.

Pouť do nitra místního komunálu jsem začala před třemi týdny. Na internetu jsem si postupně zadávala jména kandidátů a pátrala po osobních i stranických volebních programech. Co se týče jmen, zásadnějších informací jsem se nedobrala. Výjimkou byl Tomáš Portlík z ODS, který v Praze 9 působí jako místostarosta a je aktivní i v celopražské politice.

Ucelenější program v té době nabízeli jen Piráti, Devítka sobě, což je koalice lidovců, Zelených a nezávislých, a po opravdu dlouhém hledání se mi podařilo najít i správný web Starostů v koalici s TOPkou.

Místní ČSSD v té době měla a dosud stále má na webu jako největší novinku ples z března roku 2017, na stránkách ODS jsem se začetla do programu na právě končící volební období (2014-2018). Má 32 stran, asi na třetí jsem zjistila, že mi nějak nesedí uváděná léta a že to asi nebude tiskovou chybou. Vizuál programu je přitom stejný jako billboardy, které vídám u místní výpadovky, témata podobná, zmátlo mne to.

Hnutí ANO v té době jen uvádělo, že „program hnutí ANO na Praze 9 se „odvíjí od celorepublikového programu a klíčových hodnot hnutí“. Na webu komunistů řešili zase jen volby na magistrát, ale dokážu se proklikat aspoň na kontakt na místní organizaci.

Obesílám tedy stranické sekretariáty s žádostí, zda by mi nezaslali aktuální programy a že bych se ráda s kandidáty někde potkala osobně.

Z ODS se mi první email vrací jako nedoručitelný, odpovídá mi až na druhý pokus předseda místního sdružení na Proseku Jaromír Váňa. „Volební program můžete získat a setkat se s kandidáty můžete na našich akcích,“ píše mi a udává dvě. Jednu z nich mám v tomto týdnu po cestě a v uvedený čas jsem na místě. Za ODS nikoho nevidím. Facebook mi následně nabídne, že ODS má předvolební akci na tom samém místě jiný den. Znovu se mi je ale nahánět nechce.

Mezitím mi jejich program přistane ve schránce. Je obsáhlý, má opět 32 stran, opravdu si to celé přečtu. Do značné míry prožívám déjà vu, styl a témata se opakují jako v tom předchozím. Je to volební program pro ty, kterým se už teď na Proseku líbí, jen v lákadlech symbolizujících lepší život na Devítce občanští demokraté přitvrzují. Kdo by nechtěl například kousek od domu brouzdaliště, ze kterého se každou zimu stane kluziště?

Na email směřovaný socialistům na Praze 9 mi odpověděla přímo lídryně pro Prosek Hana Dokoupilová, zve mne na čtyři své akce. Píše, že program mi dá na místě. Na facebooku sleduji i šéfku místní stranické buňky Marcelu Dudkovou, která na Proseku kandiduje ze třetího místa. Mezi řádky vyplývá, že obě dámy se moc nemusí a kandidují mi tu vlastně dvě sociální demokracie.

Ráda bych se osobně viděla i s lídrem za Starosty s TOP09 Zdeňkem Davídkem, který na Devítce působí jako radní. Přes starostenské ústředí mne navedou přímo na něj, chvíli si dopisujeme, u jaké příležitosti se můžeme sejít, nicméně míjíme se v terénu i na emailu. Nakonec mne vybídne, ať mu zavolám přímo na mobil. Shodou okolností se ten samý den potkáme v parku, když rozdává letáky a to hned dvakrát.

Jeho vstřícnost působí dobře, v osobním kontaktu je přátelský. Končí páté volební období, je to místní politický matador a vyvolávalo by spíš údiv, kdyby to s voličkou na hřišti neuměl. Bavíme se vcelku konkrétně, on mi vykládá své plány, pokud bude zvolen. „V pondělí už třeba nic nebude,“ dodává pragmaticky.

Přiznám se, že z profesního zájmu píši i místním komunistům. Zprvu to vypadá, že email zapadl někde v útrobách proseckého sekretariátu a já si v duchu představuji, jak zástupci partaje, která na své místní kandidátce nabízí hned pět osmdesátiletých nebo téměř osmdesátiletých politiků a političek, zápasí s počítačem.

O to větší překvapení pro mne je profesionální odpověď, byť na ni čekám tři dny. V sousedním střížkovském obvodě, tedy mimo mé volební možnosti, kandiduje mluvčí celostátní KSČM Helena Grofová.

V době, kdy jsem psala pravidelné zpravodajství ze sněmovny, jsme se osobně nepotkaly. Z fotek na jejích oficiálních stránkách na mne hledí pěstěná blondýna s vizáží úspěšné podnikatelky či manažerky. Její motto, že je nová tvář komunistické strany, podtrhuje citát: „Poprava Milady Horákové byl zločin a já jsem se narodila až 20 let poté“.

Trochu pátrám po tom, jak Grofová vypadá na civilnějších fotografiích, a najdu jednu aktuální z kampaně na magistrát, kde se směje společně s Martou Semelovou. Tou Martou Semelovou, která je přesvědčena, že Horáková se přiznala a její přiznání nebylo vynucené.

Nutno ale přiznat, že Grofová je nadstandardně vstřícná, píše mi, že se se mnou ráda sejde, případně přizve další kandidáty a navrhuje termíny. Před prodlouženým víkendem se v korespondenci míjíme, po víkendu pak nemůžu já v odpoledních hodinách z osobních důvodů nic napevno domlouvat a vyhovují mi spíš časová rozmezí, kde je možné se s kandidáty potkat při procházkách s dětmi.

Píše mi, že kampaň dělá hlavně ona se svým manželem, který také kandiduje v Praze 9, a posílá i stručný životopis kolegy, který vede komunisty v mém volebním obvodu. Ten je ale dle jejích slov v současnosti zdravotně indisponován, a tak se předvolebního dění nemůže účastnit. Nabízí mi ještě dva termíny, kdy bude na kampani v ulicích, ale pro mne to je už pozdě. A taky, volit je zejména z ideových důvodů nechci, počátek byl v mojí zvědavosti.

Ale zpět v čase, souběžně s elektronickou komunikací začínám v ulicích Proseka potkávat kandidáty osobně.

Jako první mám štěstí na zástupce hnutí ANO. I na Proseku proběhla Sousedská večeře. Hlavním tématem bylo parkování – hnutí ANO tady totiž do voleb jde s nápadem zřídit na sídlišti podzemní parkoviště přímo u paneláků. Heslo „Auta patří pod zem“ na mne vyskakuje, kamkoliv se po Proseku hnu. Vedle toho, že mají řešení kam s auty, se na jejich hlavním mítinku pro Prahu 9 dozvím, kde už všude se Sousedskou večeří byli, jak tam bylo dobře a jak jim tam děti děkovaly. Tady děti za dárky moc neděkují.

Když v následujících dnech potkám lídra ANO pro Prosek Martina Hrubčíka, první, co mi ukazuje, jsou vizuály již zmíněných parkovacích domů. Prý do šesti let by tu mohly být, jen se musí udělat sondy do podloží, aby bylo zřejmé, kde se dá kopnout.

Ptám se ho na mé téma - školky. Listuje ve volebních novinách. Tam se ale píše jen o budovách; o tom kdo v nich bude učit a jak, nic.

Souhlasí se mnou, že kvalitních učitelů je třeba. „Nebráním se jakýmkoliv pobídkám, ať už bytovým nebo finančním odměnám,“ říká a slibuje, že pokud uspěje, zřídí si tým, který mu poradí. „Tak po volbách přijďte a můžete mi poradit,“ dodává a tváří se u toho vážně. Oponuji, že já nejsem asi ten, kdo by měl radit.

Z nabídky socialistky Hany Dokoupilové si vybírám její setkání s voliči v parku na Střížkově. Přicházím brzy, teprve se rozbalují propriety. S kandidáty ČSSD tu pak griluje na lavičkách u rybníčku, střídají se při obracení masa, vše svépomocí. Ochotně si se mnou povídá, líčí, kde pracuje, že tu bydlí 35 let, co trápí ji a co by ráda změnila. Moje téma škol a školek příliš nereflektuje, je vidět, že její zájem je jinde. Řeč otáčí k bydlení, ke zdravotnictví, solidaritě s méně úspěšnými.

Její stranická nadřízená a spolukandidátky Marcela Dudková tu není, a přítomní straníci mi potvrzují, že jakýsi rozkol v organizaci existuje. „Není možné se mít s každým ve straně ráda,“ říká na to Dokoupilová.

Ještě se ptám se, proč si dali na plakáty jako heslo „Konec vlády jedné strany“. „Tak ODS tu vládne osmadvacet let nebo jak dlouho, tak by to chtělo trochu rozčísnout. Třeba ti Piráti by mohli být čerstvý vítr,“ vysvětluje mi Jan Dufek, stranický kolega paní Dokoupilové a lídr socialistů za Střížkov. Další jejich kolega ale hned dodává, že spolupracovat s Piráty se mu nechce, protože má s nimi ze současného zastupitelstva špatnou zkušenost.

Na facebooku sleduji i kampaň zmiňované stranické šéfky Marcely Dudkové, osobně jsme neměly to štěstí. Z pohledu uživatele sociálních sítí to vypadá pompézněji - například v Parku přátelství zorganizovala koncert revival kapely Kroky Michala Davida, která na svých stránkách pyšní spoluprací s někdejší hlavní hvězdou oranžových mítinků. Sdílí fotky i videa ze své akce, fotí se s místopředsedou Jiřím Zimolou, svými příspěvky dává jasně najevo, že nová prosecká ČSSD je ona.

Tváří v tvář zbývá potkat se ještě s Piráty a kandidáty z Devítky sobě.

Na Piráty jsem hodně zvědavá, ve svém programu nejlépe trefili mé aktuální obavy jako obyvatelky Prahy 9 a vlastně by mne zajímalo, jestli by byli schopní své návrhy dotáhnout do nějaké podoby.

Shodou okolností se s nimi setkávám ve stejný den jako se sociálními demokraty a ano, je to jiný svět. Na lídra pro Prosek štěstí nemám, ujal se mne jejich odborník přes dopravu, a tam si moc nemáme co říci.

Jejich jednička ve Vysočanech Kornélia Gottmannová je ale prvním politikem, který se se mnou baví o obsahu vzdělávání, a ne jen o domech. Je radikální, co se týče personálií, a na místní systém naštvaná. Ve své emoci je uvěřitelná, se systémem se sama potýká. Jenže já ji na volebním lístku nemám.

S koaliční Devítkou sobě si pak nevím rady vůbec. Jde o společnou kandidátku lidovců, Zelených a nezávislých. Má to ale jeden háček, zelení jdou volit jen ve Vysočanech, ve zbylých dvou obvodech Prahy 9 zase kandidují jen lidovci nebo nezávislí.

„Rozdělili jsme si to, je to takový kompromis kvůli kroužkování,“ vysvětluje mi pán u stánku koalice u střížkovského metra. Ukazuje mi, kde má svou veterinární ordinaci prosecký lídr Marek Svoboda, líčí jeho vztah k Proseku.

Marek Svoboda je pro mne ale záhada. Podle oficiální fotografie vcelku sympatický pán, z předvolebních materiálů se o něm ale dozvím skutečné minimum. Vlastně jen to, že „bude podporovat budování finančně dostupné bydlení pro mladé rodiny a pobytová zařízení pro seniory“. U volebních stánků na něj nemám štěstí, obsáhlé volební noviny se věnují zejména kandidátům z Vysočan a Střížkova.

Na internetu si najdu recenze na jeho práci jako veterináře, vypadá to, že zvířatům a jejich majitelům rozumí.

Na větší rešerše není čas. V pátek se rozhodnu.

Martina Machová
Novinářka, reportérka Aktuálně.cz


Sousedská večeře hnutí ANO. Ilustrační foto: Milan Jaroš / Respekt.