Bezpečnostní instituce se nepříteli staví na odpor, ale vláda je přímo závislá na kolaborantech s Moskvou a Pekingem. Ruský a čínský vliv je dnes v Česku v nejsilnější pozici za poslední tři dekády, tudíž lze očekávat ofenzivu směřující na jaderné zakázky, potlačení odporu proti čínské špionáži nejen skrze technologie Huawei, a proto přijde snaha vykostit kontrarozvědku a kybernetický úřad, píše Jakub Janda z think-tanku Evropské hodnoty.

Závěr roku 2018 se nesl ve znamení bezprecedentního varování českých bezpečnostních institucí před ruským a čínským vlivem na českou politiku a státní správu. Civilní kontrarozvědka BIS, Vojenské zpravodajství, elitní policejní vyšetřovatelé z NCOZ, národní kybernetický úřad. Všechny čtyři instituce klíčové pro ubránění politické nezávislosti Česka (jak podle platné Bezpečnostní strategie ČR zní životní zájem našeho státu) veřejně popsaly hrozby pramenící z vlivu nepřátelských diktátorských režimů. Kromě relativně detailního varování před ruskými operacemi v Česku se také vysvětluje, proč čínské vlivová invaze podpořená řadou kolaborantů na české straně znamená dlouhodobé ohrožení pro bezpečnost Česka. Některé pilíře českého bezpečnostního systému, jako například BIS, před těmito hrozbami varovaly veřejně již v minulých letech, až nyní však došlo k urgentnímu veřejnému popsání, čemu Česko čelí od zpravodajců, policistů i kybernetických specialistů.

Na úvod nového roku dává smysl shrnout si aktuální stav a očekávané další kroky ruské a čínské vlády uvnitř ČR.

Ruský frontální útok přes jádro

Ruské snahy jsou jasně čitelné. Mezi hlavní loajální nástroje ruského vlivu jednoznačně patří prezident Zeman, komunistická strana a někteří jednotlivci v rámci krajně-pravicové SPD nebo ČSSD (jako je v bezpečnostní komunitě žertovně například nazýván „místopředseda ČSSD pro a za Ruskou federaci“ poslanec Foldyna). Z pohledu budoucího vývoje je evidentní, že ruští zpravodajci budou hledat vhodného kandidáta na prezidenta, který by do budoucna mohl zájmům Moskvy sloužit stejně jako ten současný. V rámci KSČM dochází k přepřahání, kdy dva dosavadní kontaktní body ruských zájmů europoslanci Kohlíček a Maštálka fakticky končí. Maštálka osobně obdržel od prezidenta Putina vyznamenání a systematicky hrál veřejného obhájce ruských kroků v českém veřejném prostoru, Kohlíček zase působil jako výrazný organizátor cest českých představitelů do Ruska nebo na Ruskem okupovaná území, čímž Moskvě sloužil pro mezinárodní legitimizaci těchto nepřátelských kroků a vyhledávání dalších talentů pro budoucí kolaboraci. Přesto dochází k přepřahání a do čela kandidátky do Evropského parlamentu je postavena mladší Kateřina Konečná, která však ruské pozice hájí totožně. Fakticky jde jen o změnu figurek, taktika i cíle zůstávají stejné, komunistická strana zůstává trojským koněm Moskvy již od svého založení v roce 1921.

Hlavní ruskou vlivovou prioritu v Česku je pro další roky snaha získat vliv na strategickou zakázku na nové jaderné bloky. K tomu Moskva využívá svých dlouhodobě budovaných pák na a okolo prezidenta Zemana. Je známo, že Kancelář prezidenta republiky systematicky slouží zájmům Ruska, tedy autoritářského státu, který nás považuje za nepřítele. Primárním ruským cílem nemusí být samotná stavba nových reaktorů, nýbrž zavazování českého státu do série smluv a nepřehledných modelů financování, čímž se zvýší ruský geopolitický vliv na Česko a možnosti kupovat si vliv v české politice. Přesně tak funguje ruská smlouva s Maďarskem na jaderné elektrárně Paks 2, která je v bezpečnostní komunitě považována za nejnebezpečnější scénář možného zavázání se Moskvě. Jelikož ruská strana ví, že hlavní patron jejích zájmů – prezident Zeman různými metodami ovládaný svým Rusy vyplaceným poradcem Martinem Nejedlým – bude k dispozici maximálně jen několik dalších let, dochází k tlačení na pilu. Mezi sekundárními ruskými snahami lze očekávat snahy o navyšování počtu a využívání firem i nemovitostí v Česku sloužících pro ruské státní zájmy, stejně jako pokusy o další využívání Česka jako zpravodajské základny proti Německu nebo zneužívání českých kolaborujících politiků pro mezinárodní podporu ruských agresivních kroků. Hlavní hra se však bude odehrát o české jaderné zakázky, protože tak lze ruské vlivové působení v Česku znásobit, bez ohledu na to, zdali se za deset či více let reálně budou či nebudou nové reaktory stavět. Ruská strana se bude snažit z končícího Zemana vymačkat, co to jen půjde, a získat si tak předpolí do budoucna. Proto jsou Zemanovy útoky proti českým bezpečnostním institucím jednoduše čitelné a proto je pouze slabostí zákonodárců, že se ještě nerozhodli svou zemi před evidentním nepřítelem jejích bezpečnostních zájmů bránit a prezidenta Zemana ještě neobžalovali z velezrady.

Čínské přepřahání

Čínské straně se v posledních letech za pomoci domácích českých pomocníků z řad finančních skupin, prezidenta, komunistické strany a některých současných a minulých představitelů ČSSD podařilo uchvátit českou zahraniční politiku na stranu totalitního režimu v Pekingu. Tento čínský vlivový úspěch vůči části české politické třídy je o to neuvěřitelnější, že v evropském porovnání česká společnost vnímá Čínu nejvíce negativně. Hlavním nástrojem čínského vlivu je prezident Zeman (který kuriózně má mezi poradci Číňana, u kterého ani není známo, zdali je ještě naživu), dále čínský režim může již několik let počítat s poslušnými českými komunisty a některými jednotlivci v ČSSD nebo blízko ní. Na rozdíl od Moskvy se Peking zatím vyhýbá systematickým kontaktům s krajní pravicí, což je způsobeno odlišnou strategií Číny, která se snaží cílové státy infiltrovat, koupit si vliv na místní politiky a tak stát fakticky ovládat, nikoliv na (v ideálním případě) silové převzetí přes rozbití mainstreamových partají a médií, což umožní nástup pro-putinovských radikálních sil.

Z pohledu čínské dlouhodobé vlivové strategie lze očekávat kroužení okolo nejsilnější opoziční strany ODS a tedy možné příští vlády. Zatím se čínskému vlivu do této konzervativní strany systematicky vstoupit nepodařilo. Pokračují tedy desítky cest, které čínská vláda zaplatí vytipovaným Čechům, kteří se mohou hodit pro budoucí spolupráci. Čínská strana také rozšiřuje své předpolí i přes druhý Konfuciův institut v Česku. Části českých akademiků totiž bohužel nevadí získávat výhody od totalitního režimu, kterého naši nejbližší spojenci považují za hlavního strategického oponenta. Dalším obvyklým čínským nástrojem bývá snaha vytvořit vzájemnou závislost na úrovni mocných privátních zájmů. Jelikož si skupina PPF chce udržet licenci a faktickou možnost vydělávat v Číně, je logické, že v listopadu 2018 tato skupina podepsala spolupráci s Huawei, tedy firmou, před kterou české bezpečnostní instituce dlouhodobě varují a nyní ji označují jako „bezpečnostní hrozbu“. Pro čínskou stranu dává smysl, aby si mocnou finanční skupinu PPF s výrazným vlivem na českou politiku zavázala právě ve prospěch aktivit své společnosti, kterou čínský režim využívá k infiltraci západních států. I přes evidentní neúspěch „investic“ pod hlavičkou společnosti CEFC čínské vlivové aktivity budou pokračovat dále, před čímž veřejně varují české bezpečnostní instituce od zpravodajců po policisty z NCOZ. Stejně jako na ruské straně i zde dochází k výměně několika figurek na české i čínské straně vlivové šachovnice, cíle a postupy se však výrazně nemění.

Krizová situace pro čínské zaměstnance zodpovědné za Česko však přišla před Vánoci, kdy se český bezpečnostní establishment tvrdě postavil proti vlivu čínské technologické firmy Huawei. Jelikož se čínské postupy obvykle za každou cenu snaží vyhnout veřejné potupě, můžeme počátkem roku očekávat výraznou čínskou mobilizaci všech nástrojů a kolaborantů, které v Česku mají, aby byl tento důsledný postup českých zpravodajců a kybernetických specialistů poražen a roztříštěn. Důležitým faktorem také je, že nový čínský velvyslanec je v Praze teprve od léta 2018 a sám si musí být dobře vědom, že jeho předchůdkyně nedopadla dobře právě proto, že během jejího působení došlo k výrazným problémům CEFC, jinak vlajkové lodi čínského vlivu v ČR. Když sloužíte totalitnímu systému, tak některé pracovní neúspěchy mohou mít větší personální dopady, než jen například snížení platu. Proto lze od čínských diplomatů a zpravodajců v Česku očekávat o to agresivnější nátlakovou kampaň, než tu před kterou během podzimu varovala BIS. Čínští diplomaté se v Česku již několikrát chovali jako arogantní místodržící v podřízené kolonii, například když si tehdejší čínská velvyslankyně vynutila potupné prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů ČR. Přesně to se opět stalo 23. prosince, kdy si v neděli těsně před Štědrým dnem čínský velvyslanec vynutil schůzku s premiérem Babišem ohledně Huawei, po které veřejně uvedl, že „čínská strana bere na vědomí úsilí české vlády o nápravu příslušných chyb a doufá, že česká strana přijme účinná opatření, aby zabránila opakování podobných událostí (...).“ Čínští diplomaté nezakrývají, že užívají jazyk známý z roku 1969, kdy se domácí Čechoslováci „poučovali z chyb“ a skláněli se před zahraničním diktátorským režimem.

Rusko-čínský tah prezidentem

Během roku 2019 lze očekávat zejména ruské a čínské snahy skrze prezidenta Zemana přitlačit vládu premiéra Babiše, aby ustoupila ruským zájmům v jaderné energetice, vzala zpět důrazný postup proti čínské společnosti Huawei a odvolala ředitele kontrarozvědky BIS Michala Koudelku, který patří k hlavním tahounům odporu českých bezpečnostních institucí proti agresivními vlivu diktátorských režimů v Česku. Jelikož je vláda premiéra Babiše fakticky závislá na vůli prezidenta Zemana (sloužícího Rusku i Číně) schopným menšinový kabinet destabilizovat skrze KSČM (také sloužící ruským a čínským zájmům), nachází se dnes Česko ve strategicky nejhorší pozici za svou novodobou existenci. Snaze Ruska a Číny ukořistit co nejvíce geopolitického vlivu v Česku nyní čelí vlastenci v bezpečnostních institucích, relativně slabá parlamentní opozice, velká část novinářské obce a pozičně výrazně oslabený premiér, který kvůli svým skandálům má minimální šanci na lepší koaliční partnery. V následujících několika letech, kdy Peking i Moskva budou mít na Hradě svého koně, bude pro českou politickou nezávislost kritická doba. Když se nebudeme dostatečně bránit, z pohledu ruského a čínského vlivu můžeme během několika let skončit jako dnešní Maďarsko nebo Srbsko.

Jakub Janda
Působí jako ředitel think-tanku Evropské hodnoty. Specializuje se na téma informačních operací. V roce 2016 se jako konzultant podílel na formulaci vládního Auditu národní bezpečnosti, který mimo jiné definoval hrozby pro český stát spojené s působením Ruska a Číny.