Je to právě rok, co vláda předložila poslancům návrh novely zákona o svobodném přístupu k informacím. Nedávno Sněmovna na druhý pokus návrh spolu se zákonem provádějícím nařízení GDPR schválila, avšak v dost odlišné podobě. Komentáře v médiích se zaměřily hlavně na dílčí omezení práva na informace, považuji ale za důležité zdůraznit, že oproti původnímu vládnímu návrhu představuje schválená novela zrušení plánované výluky na trati informací, které má stát poskytovat občanům.

Ochrana práva na informace není samoúčelná. Představuje nezbytný předpoklad pro realizaci mnoha dalších práv, zejména svobody projevu nebo volebního práva. Bez svobodného přístupu k informacím nelze efektivně kontrolovat veřejnou moc a její představitele. Veřejnost proto loni v březnu zaskočil vládní návrh, který měl zavést plošné výjimky z práva na informace.

Novináři by kvůli změně v budoucnu nemohli získat informace z průběhu trestního řízení, i kdyby na nich byl významný veřejný zájem. Mimo dosah veřejnosti by také byly informace o stovkách státních úředníků, kteří třeba jen jednou za svou kariéru přišli do styku s utajovanou informací byť i nejnižšího stupně utajení. Takto široce vymezené výluky ze svobodného přístupu k informacím skýtaly velký potenciál pro zneužití ze strany povinných subjektů.

Vnitro přestřelilo své požadavky na ochranu soukromí
Ministerstvo vnitra tento návrh zdůvodňovalo potřebou utajení konkrétních pracovníků v konkrétních situacích. Bohužel však výjimky formulovalo do návrhu zákona tak široce, že s trochou kreativního výkladu by veřejnost nesměla státní správu žádat takřka o nic. Hrozilo by tak největší omezení práva na informace od roku 1989.

Opoziční poslanci z Pirátské strany předložili ve spolupráci s protikorupční platformou Rekonstrukce státu kompromisní pozměňovací návrhy, které byly dlouze diskutovány. Oproti prvotní předloze zásadně zredukovaly omezení práva na informace. Nebyla úplně vypuštěna, což ani nebylo vhodné – spíše došlo k jejich přesnějšímu vymezení tak, aby opravdu sledovala svůj účel.

Kompromis ušil výjimky na míru, nechal jen ty nezbytně nutné
Finální verze zákona tak například dostatečně zajišťuje, aby nedocházelo k maření účelu trestního řízení, ale zároveň zajišťuje přístup veřejnosti k informacím o trestním stíhání v míře nezbytné pro veřejnou debatu. Listina základních práv a svobod právo na informace chápe jako právo omezitelné, pokud je pro to dobrý důvod a je to stanoveno v zákoně. Racionální omezení tohoto práva je tedy možné a často potřebné třeba pro ochranu práv jiných.

Dalším pozitivním aspektem konečné verze zákona je zavedení institutu informačního příkazu, který by měl zefektivnit vymáhání práva na informace a do jisté míry odtížit soudům. Příkaz má zamezit zdlouhavému ping-pongu mezi soudy a povinnými subjekty odmítajícími informace poskytnout.

Možná vůbec nejlepší zprávou je však rozpoutání veřejné debaty, která byla se zákonem spojená. Ukázalo se, že veřejnost si práva na informace váží a usiluje o jeho maximální ochranu. I díky tomu se podařilo najít ve Sněmovně většinu pro podporu pozměňovacích návrhů, které nejen zrušily původně avizované výluky, ale ještě trať informací od státní správy k občanovi výrazně zrychlí. Prokázalo se, že občanská společnost má sílu ozvat se, pokud jde do tuhého, a věci změnit. Neplatí tedy často omílaný princip „o nás bez nás“.

Maxim Tomoszek
Právnická fakulty Univerzity Palackého v Olomouci