Podle serveru E15 naše Ministerstvo životního prostředí nevyjme pozemky u Úžic poblíž dálnice D8 ze zemědělského půdního fondu. Developerská společnost CTP na nich chtěla postavit největší logistickou halu v Česku. Podle úřadu by to ale znamenalo devastaci půdy.

Naše firma není do projektu nijak zapojena a developer není naším klientem, takže se cítím být vůči projektu v neutrální pozici a sdílím svůj soukromý názor. Moji předci pocházeli právě z této středočeské oblasti a jako místní sedláci a agrární politici by z rozhodnutí MŽP měli nepochybně radost.

Já až takovou radost nemám. Rozhodnutí totiž posílá domácím i zahraničním firmám velmi špatný signál o Česku jako takovém.

Shrňme si tedy základní fakta: někdo dané pozemky v územním plánu předurčil k průmyslové či logistické zástavbě. Někdo další je koupil a rozhodl se na nich vybudovat projekt, který sice vypadá jako sklad, ale jedná se o hi-tech investici, která se v Evropě nestaví každý den. Developer získal kladné stanovisko v procesu posuzování dopadu na životní prostředí a patrně uspěl i při územním rozhodnutí. Nepochybně při tom dodržel regulativy zastavitelnosti dané územním plánem. Ale nakonec je celý tento proces zastaven kvůli ochraně půdy. Půda by byla jako obvykle z pozemku vyňata, uskladněna a znovu využita. Co má teď developer s pozemkem dělat? Pěstovat na něm řepku nebo kukuřici? Navíc se nejedná o krásnou černozem, ale území má poněkud jiný charakter.

Tento krok ze strany státu dává jasný signál firmám – můžete si sice pořídit průmyslový pozemek, ale my vám můžeme zcela zabránit na něm stavět.

Uvědomme si, k čemu tu došlo. Dotčené orgány státní správy nerozporovaly účel projektu (představme si například, že chce někdo postavit chemičku na území pro logistiku), ale svým rozhodnutím říkají, že na daném území vůbec stavět nelze, protože je příliš velké!

Mimochodem, z hlediska zastavitelnosti průmyslových areálů v Česku, tak jak je naším dobrým zvykem, sami si vlastní situaci zbytečně komplikujeme. Podívejte se kdekoli v Západní Evropě na podobný areál. Území potřebné pro výstavbu stejných budov jako v Česku je daleko menší, protože územní plán u našich sousedů vyžaduje minimum zeleně. Již loni na to upozorňoval Pavel Sovička z Panattoni.

Co s tím tedy dělat? Navrhuji dvě možnosti. Buď dáme hlavy dohromady a dospějeme ke změně podmínek pro investování, včetně přerozdělování daní z příjmu. Nebo naši zemi přejmenujeme na „Českou problematickou republiku“ a vyhnou se nám nejen zahraniční, ale i domácí investoři.

Jan Bobek
Business Development Director CEE v mezinárodní inženýrské a konzultační společnosti Bilfinger Tebodin