Uplynulé roky, charakterizované silnou poptávkou po pracovní síle, přinesly do Česka nejen často komentovaná minima v počtu nezaměstnaných. Výsledkem jsou i hlubší strukturální změny na trhu práce. Následující text popisuje jeho hlavní trendy podle dat Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV) zaměstnanců v podnicích, srovnávajících roky 2018 a 2013, a zamýšlí se nad možnostmi jeho dalšího vývoje.

Začněme ovšem tím, co se za posledních pět let na trhu práce nezměnilo. Větší poptávka po práci nás nepřiměla pracovat víc. Při nezměněné statutární pracovní době počet odpracovaných hodin v rámci plného pracovního úvazku dokonce lehce klesl. Množství přesčasů se nezměnilo, dovolených také čerpáme pořád stejně (což znamená, že nedošlo k rozšíření benefitu v podobě dovolené navíc), o něco víc ale marodíme. Počet prostonaných hodin během posledních pěti let vzrostl, i když stále zůstává pod úrovní před zavedením karenční doby v roce 2008. Nemění se skutečnost, že ženy obecně marodí víc než muži, a že zameškaná pracovní doba z důvodu nemoci u obou pohlaví stoupá po padesátém roku věku. Zatímco u mužů ovšem nemocnost po šedesátce dále roste proti skupině 50 - 60letých, u zaměstnaných žen se po šedesátce trend rostoucího marodění otáčí. Důvodem ale možná je pouhá skutečnost, že po šedesátce zůstává žen v zaměstnání přes nárůst v posledních pěti letech stále relativně malé procento. Zřejmě převážně těch bez větších zdravotních omezení.

Tuzemský pracovní trh se rychle internacionalizuje. Zatímco v roce 2013 činil mezi zaměstnanci podniků podíl cizinců 3, 6 %, loni to bylo už 5, 9 %. Přibývají zejména pracovníci ze zemí na východ a jih od nás a s sebou si zřejmě přivážejí i různé pracovní zvyklosti. Nízká nemocnost Rumunů a Bulharů v tuzemských firmách naznačuje, že marodi ve zmíněných zemích nemají na růžích ustláno. Překvapivě vysoký je dlouhodobě naopak počet hodin, zameškaných nemocí u Poláků. Dostupný zdroj dat ale již neumožní podchytit, zda důvodem není jejich převažující zaměstnanost v odvětvích, které jsou na onemocnění náchylnější.

Z hlediska vývoje odměňování bylo posledních pět let pro zaměstnance podniků zlatým obdobím. Z nárůstu mzdového mediánu o 30, 5 % ukrojilo jen zlomek cenové znehodnocení (6, 5 %), takže se jeho převážná část přelila do vyšší kupní síly. Průměrná mzda rostla proti mediánu o něco méně (26, 9 %), což vedlo k uzavírání nůžek mezi vyššími a nižšími mzdami. Nepřekvapí tedy, že mzdový medián nadprůměrně rostl pracovníkům se základním vzděláním (o 34 %), zatímco vysokoškolákům poskočil jen o 18, 6 %. V žebříčku podle vzdělání platilo, že čím vyšší úroveň, tím menší relativní mzdový nárůst, s jedinou výjimkou. Tou bylo vyšší odborné a bakalářské vzdělání, které přineslo absolventům nepatrně vyšší mzdové přírůstky oproti středoškolákům s maturitou jak u nízké tak u vysoké, ale nikoliv u střední úrovně mezd. Bakalářů je na trhu stále relativně málo a zdá se, že ti nejschopnější měli dveře otevřené k velmi slušné mzdové úrovni. Celkově samozřejmě nadále platí, že vzdělání se na pracovním trhu cení, a to napříč celou mzdovou škálou. To nicméně nebrání i některým pracovníkům s pouhým základním vzděláním dosáhnout nadprůměrné mzdy. Takových byla v roce 2018 víc než pětina.

Regionálně si za pět let ve mzdovém mediánu nejméně (o 23, 2 %) polepšili zaměstnanci v Praze – kraji s nejvyšším počtem vysokoškoláků a v Moravskoslezském kraji (o 23, 9 %) – kde existovala omezená tvorba nových pracovních míst. Ve všech ostatních krajích se přírůstek pohyboval mezi 29 % a 35 %. Klíčovým, ale ne jediným faktorem růstu bylo pro většinu krajů zvyšování minimálních a zaručených mezd, které pak ovlivnilo podstatnou část mzdové škály. Z uvedeného trendu se nicméně citelně vymykal Královéhradecký kraj, pro nějž jako jediný platilo, že čím vyšší mzdová úroveň, tím vyšší relativní přírůstek proti roku 2013. Důvodem je patrně tamní rozvoj automobilového průmyslu, který se vyznačuje nadprůměrnými mzdami. Vývoj tohoto kraje silně kontrastoval s Plzeňským krajem, kde medián dosáhl přesně stejného (a mezi kraji téměř nejvyššího) procentního přírůstku, ovšem převážně růstem nízkých mezd. To koresponduje se skutečností, že se poptávka po pracovní síle v Plzeňském kraji v posledních letech koncentrovala do nízko-kvalifikačních činností.

K rozsáhlým změnám došlo v odměňování podle profesí. Celkový silný růst mezd umožnil větší diverzifikaci v odměňování jak mezi profesemi, tak v rámci každé z nich. Schopnější zaměstnancům se nabízely nové příležitosti a řada z nich jich využila. Relativně nejvíc – o 40, 6 % - si za pět let z hlediska mzdového mediánu polepšili pracovníci ve službách a prodeji, kde zafungovala kombinace vysoké poptávky a nižší úrovně mezd. Vysoká poptávka ovlivnila i mzdy řemeslníků a obsluhy strojů. Pro obě tyto kategorie vzrostly mzdy o víc než 30 %, pro první z nich navíc došlo ke zvýšení rozdílů v odměňování. Snaha podniků udržet si i za cenu nadprůměrného ohodnocení klíčové zaměstnance z řad řemeslníků nepochybně souvisela s vnímaným nedostatkem těchto lidí na trhu práce. Skutečně, řemeslníci a opraváři tvořili jedinou profesní skupinu, jejíž celková zaměstnanost za pět let citelněji klesla. Na druhém konci škály mzdových přírůstků stály nejlépe placené profesní skupiny - řídících pracovníků a specialistů. Ti si většinou polepšili maximálně o 20 %. Výjimku v této skupině tvořili specialisté ve zdravotnictví (především lékaři a specializované zdravotní sestry) s růstem mzdového mediánu o 30, 1 %. Zdůrazněme, že se v tomto přehledu jedná pouze o zaměstnance podniků, nikoliv veřejných institucí.

Kam se bude situace na trhu práce posouvat dál? I kdyby se potvrdily relativně optimistické předpovědi ohledně ekonomického růstu v Česku, lze považovat období posledních pěti let z hlediska dynamiky vývoje za neopakovatelné. Mzdy měřené mediánem téměř jistě nadále porostou, půjde ale o pomalejší růst z důvodu jak slabší poptávky podniků po pracovní síle, tak jejich nákladových omezení. Předpokládat lze ze strany podniků snahu o další diverzifikaci v odměňování, které ovšem bude složitější docílit v prostředí slabšího růstu mezd kvůli jejich nepružnosti směrem dolů. Poměr mzdových nákladů k HDP, který během posledních let razantně stoupl, se patrně usadí na zvýšené hladině. Pracovní síla totiž podobně (nebo dokonce víc) zdražila i v dalších zemích střední a východní Evropy, takže lze tento trend pokládat za součást ekonomické konvergence v EU. Podniky se musí s vyšší cenou pracovní síly naučit žít. Nastal konec levné práce, který si před čtyřmi roky určily za svůj slogan odbory, aniž by za něj musely tvrdě bojovat.

Pavel Sobíšek
hlavní ekonom UniCredit Bank