Home Credit, dceřiná firma PPF, se pokoušel vměšovat do politiky. A to prostřednictvím PR agentury C&B, s jejíž pomocí se snažil vylepšovat image komunistické Číny v Česku.

Moc bych neřešil, co přesně ta agentura dělala. V jádru téhle věci totiž skandál neleží. Když to vezmu čistě z hlediska využitých nástrojů, jsou popisované činnosti celkem normální.

Mluví o vašem klientovi jeho oponent v médiích či na sociálních sítích? Je logické to monitorovat a nějak si vyhodnotit jak budeme reagovat. A je v pořádku analyzovat třeba to, co říká nějaký senátor nebo poslanec.

Má váš oponent na své straně podporovatele, kteří mu ve veřejném prostoru vyjadřují podporu? Je vaše svaté právo hledat si ty svoje – klidně mezi politiky. A když uznají, že váš názor je správný, mohou si povědět o nějaké podklady, které napíšete a klientovi vykážete.

Dělá někdo konference, na nichž se vyjadřuje jiný pohled na věc, než má váš klient? OK, udělejte si svoji.

Ten skandál je v něčem jiném. Všechny výše zmíněné činnosti můžete dělat za dvou předpokladů:

Za prvé, že téma, které pro klienta řešíte, není černobílé. Že váš klient má svůj velký kus pravdy, že legitimně existují různé pohledy na věc a má smysl o nich veřejně diskutovat. Můžete třeba na základě jasných argumentů klientovi pomáhat hájit názor na to, jak vysoká má být minimální mzda nebo jak by měl ideálně vypadat ten či onen zákon.

Za druhé: musíte to otevřeně přiznat. Naše práce je pomáhat klientovi argumentovat jeho názor, ale nesmíme přitom veřejnost uvádět v omyl. Třeba tím, že zakrýváme kdo ze celou kampaní stojí. Děláte tedy pro klienta konferenci? Dohodněte se s příslušným poslancem, ale všichni, kdo na konferenci půjdou, musí vědět, že za ní stojí váš klient. Chcete financovat nějakou instituci? V pořádku, ale instituce nesmí říkat, že funguje „z vlastních zdrojů“, když ji platí váš klient.

Obě tato pravidla byla v případě „Kauzy Home Credit" hrubě porušena.

K tomu prvnímu: naše práce musí mít své etické hranice, někdy prostě musíme svět vidět černobíle a říci si „tak tenhle klient tedy ne“. Každý má tato pravidla nastavená jinak, ale já jsem pevně přesvědčen, že kromě třeba tabákového průmyslu nebo nebankovních půjček by jasné no-go měly být totalitní režimy.

Když jim děláte reklamu, děláte ji lidem, kteří terorizují své obyvatele, zavírají je do koncentračních táborů, mučí a popravují, potlačují brutálním způsobem jejich svobody. Prostě a jednoduše berete za svou práci doslova a do písmene krvavé peníze. A to nijak neokecáte a nezrelativizujete. Peníze, které v tomto případě tekly přes PPF do oné agentury, nejsou ničím jiným, než žoldem od totalitní Číny.

Druhý bod: byl tajen zadavatel celé věci. Hrubě tedy hrubě selhala ona PR agentura (pokud ji tak vůbec můžeme nazývat, protože pravidla přijetí do naší asociace PR agentur by určitě nesplnila). Pořád se ale nahoře nad vším vznáší zadavatel. A to je podstata: to on vytáhl z kapsy ono lákadlo velkých peněz. To on pravděpodobně řekl „propagujte brutální totalitní režim a dělejte to potají“. To on v poslední výroční zprávě nestydatě lhal, když říkal, že „do politiky nezasahuje“. To on v tom samém textu vykládal, jak je Evropa v ohrožení a jak je nutné hájit tradiční konzervativní hodnoty, a zároveň ze své kapsy štědře a potají podporoval obraz totalitního režimu, který je s těmito hodnotami v naprostém rozporu a před nímž varují naše tajné služby.

To je onen "centrpunkt".
Shame on you!

Martin Frýdl
Autor působí jako Executive Partner v agentuře AC&C Public Relations mezi jehož klienty patří i sdružení Praha Sobě.