J. Perebyjnis: Má Rusko právo přivlastnit si vítězství ve válce?

04. 05. 2020 | 11:36
Přečteno 6811 krát
Svět si zanedlouho připomene 75 let vítězství nad nacismem ve druhé světové válce. Tato válka byla největší katastrofou v dějinách lidstva, tragédií vskutku planetárního rozsahu. Podle některých odhadů si vyžádala přes osmdesát milionů obětí. Den vítězství nad nacismem je pro většinu zemí dnem smutku a piety, dnem, kdy je třeba se ztišit, uctít památku obětí, pomodlit se a vzájemně si slíbit, že se nacismus už nikdy nevrátí.

Od ostatních se svým stylem oslav Dne vítězství spočívajícím v pompézních vojenských přehlídkách odlišuje pouze Rusko. V podstatě je to jeho věc a jeho právo. Zároveň ovšem nelze jen tak přehlížet, jak roste agresivita obvinění vznášených Ruskem na adresu západních zemí a také Ukrajiny ohledně toho, že slavíme Den vítězství jindy a jinak, než bychom měli. Naše největší provinění spočívá v tom, že nechceme uznat za hlavního a jediného vítěze ve druhé světové válce právě Rusko (podle Kremlu mělo tehdy prostě jiný název – Sovětský svaz). Důvod napadání Západu je, myslím, pochopitelný: podstata existence jakéhokoli moskevského státu vždy spočívala v konfrontaci se Západem.

A proč se útočí na Ukrajinu? To je trochu složitější. Bez Ukrajiny se neobejde žádné ruské impérium. Právě proti Ukrajině vede Rusko již po staletí nevyhlášenou hybridní válku. Je to paradox, ale Ukrajinu, kterou Rusové rádi pokrytecky nazývají „bratrským“ národem, Rusko ve skutečnosti považuje za svého hlavního nepřítele. Paradoxem je i to, že Kreml se svou formálně protiválečnou rétorikou ve skutečnosti nemůže existovat bez války. Minulou válkou přitom, bohužel, živí mobilizaci na válku současnou – válku na Ukrajině.

Dne 24. května 1945, dva týdny po kapitulaci Německa, na slavnostní recepci v Kremlu pronesl Stalin přípitek, který do značné míry vysvětluje povahu ruského imperialismu a cynickou podstatu jeho propagandy: „Připíjím především na zdraví ruského lidu, protože je nejvýznamnějším národem ze všech národů Sovětského svazu..., protože si v této válce zasloužil, aby byl všeobecně uznán za vůdčí sílu Sovětského svazu mezi všemi národy naší země.“ A ještě jeden citát – tato slova byla pronesena šedesát pět let po Stalinově přípitku. Jde o Putinovu odpověď na otázku, zda by Sovětský svaz vyhrál válku bez Ukrajiny: „Stejně bychom válku vyhráli. Neboť jsme národ vítězů... Největší ztráty ve válce utrpěla právě RSFSR – přes sedmdesát procent... Válka byla vyhrána především díky zdrojům Ruské federace.“

Tahle dvě vyjádření jsou názorným příkladem lží a manipulací – jak na faktografické, tak na morální úrovni. Začněme fakty. Ukrajinský lid během druhé světové války utrpěl jedny z největších ztrát jak ze strany okupačního režimu nacistického Německa, tak od komunistického totalitního režimu. Zatímco na území dnešního Ruska bylo okupováno jen několik západních regionů, území Ukrajiny bylo nacisty okupováno zcela. Navíc se přes Ukrajinu dvakrát přehnal ničivý stroj válečného běsnění – jednou při ústupu Rudé armády, a podruhé při její ofenzivě. Celkové demografické ztráty na území Ukrajiny v letech 1939–1945, mezi vojáky i civilisty, se odhadují na 8 až 10 milionů osob. Počet obyvatel Ukrajiny se i v důsledku posílání místních obyvatel na nucené práce, represí a deportací mezi lety 1941 a 1945 snížil ze 41 na něco málo přes 27 milionů. Bylo zničeno téměř 700 ukrajinských měst a 28 tisíc vesnic, vyvezeno 550 průmyslových podniků, nespočet historických cenností. Materiální ztráty Ukrajiny v důsledku druhé světové války představovaly přes čtyřicet pět procent ztrát celého SSSR.

Celkový počet osob z území Ukrajiny mobilizovaných během války do Rudé armády činil téměř 7 milionů. Každý druhý z nich zahynul a každý druhý z těch, kdo zůstali naživu, se stal invalidou. Kromě Rudé armády bojovali vojáci pocházející z Ukrajiny v armádách Polska (120 tisíc), USA (80 tisíc), Kanady (45 tisíc), Francie (5 tisíc). Stovky tisíc Ukrajinců bojovaly proti nacistům v řadách partyzánů a povstalců. Ukrajina dala Rudé armádě 7 velitelů frontů a armád, 200 generálů. Více než dvěma tisícům Ukrajinců byl udělen titul hrdiny SSSR. V roce 1944 pocházel každý třetí příslušník Rudé armády z území Ukrajiny. Přičemž u pěchotních jednotek a útvarů prvního až čtvrtého ukrajinských frontů bylo Ukrajinců šedesát až osmdesát procent. Především oni se podíleli na osvobození zemí východní Evropy, včetně Československa, od nacistů. Mimochodem, mezi těmi ukrajinskými vojáky, kteří osvobodili Československo, byl i můj dědeček Mojsej Perebyjnis.

Ukrajinci měli nesmírně významný podíl na porážce nacismu. Popírat to nemá smysl. Uznáním tohoto podílu bylo zařazení Ukrajiny mezi zakládající státy OSN. Společně s dalšími národy, které byly členy protihitlerovské koalice, je ukrajinský národ po právu jedním z národů vítězných.

Teď k morálnímu aspektu. Cynismus Kremlu spočívá v tom, že se svaté téma vítězství nad nacismem snaží změnit na svého druhu odpustek za všechny zločiny jak sovětského, tak nynějšího ruského režimu. Ten, kdo o těchto zločinech mluví, je automaticky obviněn ruskou propagandou z fašismu. Mimochodem, to, s jakou lehkostí se v Rusku plýtvá tím strašným slovem, je zvlášť alarmující.

Ano, my si Den vítězství připomínáme s pokorou a smutkem. Ten den netančíme a nezpíváme, neboť víme, za jakou strašlivou cenu bylo dosaženo tohoto vítězství. Ostatně, právě tak, bez jakýchkoli slavnostních přehlídek, si tento den připomínali naši dědové – ti, kteří porazili nacisty – prvních dvacet let po vítězství. A teprve v „pozdním“ SSSR a zejména v dnešním Rusku ti, kteří nemají nejmenší ponětí o hrůzách té války, změnili ten den na nástroj propagandy, prostředek ideologického vymývání mozků vlastního lidu, faktor bezdůvodného řinčení zbraněmi a nekonečného vyhrožování sousedním zemím. Fráze „můžeme si to zopakovat“, „naše tanky budou v Praze, Berlíně apod.“ se již v Rusku staly kultovními.

Mytickou „vnější hrozbou“, kterou desítky let straší ruské občany, se Kreml naučil vysvětlovat svá nepopulární opatření a neúspěchy – jak neustálou militarizaci, tak jistou unikátní cestu rozvoje Ruska, na níž není místo pro všeobecně uznávané normy demokracie, a stejně tak ekonomické problémy, sankce a izolaci. Je to univerzální a velmi šikovné vysvětlení toho, proč je Rusko nadále technologicky zaostalou zemí.

Rusko všechny okolo obviňuje z „přepisování historie“, ale přitom se samo snaží vnutit světu tu verzi dějin, která byla napsána sovětským totalitním režimem. Dějiny pro tento režim, jak známo, nebyly ničím jiným než prostředkem ideologických manipulací a zatajování vlastních zločinů. Tím, že obhajuje takový přístup, stává se Rusko v podstatě samo falzifikátorem historie. Proč to dělá? Vždyť na první pohled by se mohlo zdát, že v Rusku teď panuje úplně jiný systém, než jaký tam byl za komunistů, zcela jiná ideologie. Ale to jen na první pohled. Ve skutečnosti je současné Rusko přímým pokračovatelem sovětského režimu – jak v ohledu agresivní imperiální podstaty státu, tak pokud jde o zločinné antihumánní metody dosahování svých cílů.

Drama ukrajinského národa, stejně jako jiných národů východní Evropy, spočívalo v tom, že po porážce nacistů jsme nezískali svobodu, protože v naší zemi zavládl neméně krutý Stalinův totalitní režim. A dnes je poté, co před šesti lety zahájil proti Ukrajině válku, okupantem na ukrajinském území nástupce tohoto režimu – Rusko. Rukama ruských okupantů bylo zabito již přes třináct tisíc Ukrajinců. Přitom metody, které jsou používány proti zajatým Ukrajincům a krymským Tatarům na okupovaných územích, jak na Krymu, tak v Donbasu, jsou často neméně kruté než ty, které se používaly v sovětských gulazích nebo v nacistických koncentračních táborech.

Je jasné, že za těchto podmínek je pozvání zahraničních lídrů na oslavy Dne vítězství do hlavního města státu agresora, jemně řečeno, výsměchem obětem ruské války proti Ukrajině. A tady v žádném případě nejde o nedocenění role ruského národa ve druhé světové válce – jeho podíl na vítězství nad nacismem byl bezpochyby velký. Ale Rusové, kteří vybojovali vítězství, a kremelské vedení – to není ani zdaleka totéž. Nikdo nemůže privatizovat vítězství v té strašlivé válce. A už vůbec na to nemá nejmenší morální právo Kreml, pro nějž je vítězství jen kolečkem v mechanismu nekonečné samoobnovy totalitních režimů.

Jevhen Perebyjnis
Autor je velvyslanec Ukrajiny v České republice.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy