Volte svou hlavou, ne podle průzkumů
V pátek a sobotu dostanou občané České republiky poprvé v dějinách možnost přímo zvolit svou hlavu státu a já mám tu čest být jedním z přímých účastníků tohoto klání. Od prezidentských primárek v rámci ODS až po dnešní vrchol kampaně to byla dlouhá cesta. V tomto příspěvku bych rád naposledy shrnul, proč se ucházím o hlasy občanů a co nabízím za jejich důvěru.
1. Má osobní i politická minulost je čistá a prosta korupčních skandálů. Stejně tak mohu dát ruku do ohně za můj tým spolupracovníků.
2. Nikdy jsem nebyl členem KSČ a nikdy nepřipustím vládu s komunistickou účastí.
3. Budu tvrdě hájit české zájmy v Evropské unii. Dlouhodobě si na tuto problematiku držím stejný, realistický názor a stojím si za ním.
4. Jsem zkušený politik, od roku 1996 jsem byl místopředsedou Senátu, v letech 2004 – 2010 pak jeho předsedou. Svou prací jsem dokázal, že vrcholné pozice zvládám.
5. Vždy respektuji většinový názor, nepodléhám tlaku menšin, ale jejich pohled na věc neurážím a neponižuji. V minulosti jsem se, nejen v rámci ODS, nikdy nebál vyslovit svůj názor, často navzdory mlčící většině.
První kolo volby je klíčové a rád bych voliče vyzval, aby nepodléhali předvolebním průzkumům, jejichž výsledkový rozptyl byl obrovský a vypovídací hodnota tím pádem minimální. Nepodlehněte ani tlaku na „racionalizaci“ hlasu ve prospěch údajných favoritů, které vygenerovaly právě tyto pochybné průzkumy. Volte opravdu podle programu, osobnostních charakteristik jednotlivých kandidátů a zapojte i ono pověstné „srdíčko“. V neposlední řadě promluvte prosím se svými blízkými a známými, aby šli volit. Každý hlas je nesmírně cenný a důležitý. Pevně věřím, že se společně sejdeme u volebních uren nejen 11. a 12. ledna, ale že hlasy pro mne budete mít možnost vhodit i v druhém kole o čtrnáct dní později. Přeji Vám všem šťastnou ruku při této historické volbě a předem děkuji za Vaše hlasy!
Amnestie do demokracie nepatří
Téma, které od přelomu roku hýbe českou společností, je částečná amnestie vyhlášená prezidentem k výročí vzniku samostatné České republiky. U většiny veřejnosti se setkala s negativní reakcí a podobně se vyjádřili i všichni kandidáti na budoucí hlavu státu, včetně mne. Nejde mi však v tomto případě o konkrétní parametry této konkrétní amnestie, ale o princip. Dle mého názoru je totiž tento institut dávno překonaný a v moderní době již nemá místo. Pokusím se vysvětlit proč.
Do voleb chybí už jen týden, Ústavní soud odklad odmítl
Jsem rád, že Ústavní soud dnes v reakci na stížnost senátora Tomia Okamury odmítl odklad prezidentské volby a umožnil tak její konání v řádném termínu příští pátek a sobotu 11. – 12. ledna 2013. Rozhodnutí má o to větší váhu, že bylo učiněno jednomyslně všemi třinácti ústavními soudci.
Jak jsem již prohlásil dříve, nezpochybňuji právo žádného z vyřazených kandidátů stížnost podat a byl jsem připraven respektovat jakékoliv rozhodnutí soudu a přizpůsobit se mu. Nicméně dnešní verdikt umožňuje všem kandidátům soustředit se plně na závěrečný souboj jejich osobností a programů, a to je vždy lepší a transparentnější, než přenášení politického boje do soudních síní. Mám radost i za českou veřejnost, která bude mít poprvé v dějinách možnost volit hlavu státu přímo a oddalování tohoto historického momentu by v ní mohlo prohloubit pocit nejistoty a ubrat volbě na důstojnosti, která jí patří. Na tom má zásluhu i rychlé a bezodkladné rozhodnutí ústavních soudců, za které bych jim rád tímto poděkoval.
Do volby už tedy chybí jen jeden týden. Doufám, že všichni k volně přistoupí s vážností a významem, který tomuto historickému kroku náleží, a že se nás ve volebních místnostech sejde co nejvíce.
EU uznala ty, které před tím zakázala
Česká republika jako jediná členská země EU hlasovala proti přijetí Palestiny za pozorovatelský stát OSN. Pro mě z toho aktuálně vyplývají dvě zásadní věci. Za prvé, členské státy EU se postavily proti zdravému rozumu, proti jediné možné variantě řešení izraelsko-palestinského konfliktu, a to přímým jednáním a rozhodla se spor internacionalizovat a institucionalizovat. A do OSN pronikl „stát“ z větší části ovládaný teroristickou organizací. A to je za druhé.
Kvóty na rozum
Málem, aby člověk nevěřil vlastním uším a očím. Ale je to tak. Evropská komise se skutečně rozhodla genderisticky vyvažovat svět byznysu. To proto, že podle eurokomisařky pro spravedlnost Viviane Redingové je ve vedení velkých evropských firem 85 procent mužů, ač ze všech evropských vzdělanců s univerzitním diplomem v kapse (mají vůbec sukně kapsu? Nebo tyto dámy nosí jen kalhoty?) je 60 procent žen.
Je to absurdní z mnoha důvodů a vyvolává to tedy otázky. Tam, kde ve vedení firem vládnou ženy, budou muset přepustit pár míst mužům? A co svobodný svět podnikání? Bude EK pokutovat personální politiku firem, které nebudou zohledňovat pohlaví, ale pouze výkon a schopnosti?
A co například české školství nebo zdravotnictví? Vím, že ani jedno nepatří mezi velké evropské firmy, ale konzistentní bychom být měli. Takže víc, mnohem víc mužů do sesterských uniforem v nemocnicích a mnohem víc mužů do mateřských a základních škol.
To je přesně to, co se mi na Unii nelíbí. Místo rozvoje podnikání, vytváření pracovních míst a podpoře konkurenceschopnosti kontinentu, budeme řešit zda je dost žen v představenstvech a dozorčích radách. Jsem pro angažované členství naší země v EU, jsem ale také pro více zdravého rozumu.
Izrael jako ostrůvek svobody na Blízkém východě
Nedávno se mi dostalo té milé příležitosti zúčastnit se debaty, po boku dalších dvou prezidentských kandidátů, v rámci projektu Dny pro Izrael. Já a moji dva kolegové jsme dostali každý 15 minut a tématem našeho vyprávění byl vztah ke státu Izrael. Rád bych to stejné učinil teď a tady.
Ano, volby jsme prohráli
Hodnocení neúspěchu pravice v proběhlých krajských a senátních volbách je jistě hodně a bude jich přibývat. Pokusil jsem se podívat na výsledky z trochu jiného úhlu pohledu.
Řešení evropských potíží hledejme uvnitř Evropy
Měl jsem včera v Senátu možnost pohovořit si, během přijetí, s místopředsedou Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) panem Riccardem Migliorim. Samozřejmě hlavním tématem našeho rozhovoru byla situace v Evropě, dluhová krize a možné cesty z krize. Pan Migliori řekl důležitou věc. Totiž, že řešit krize jednotlivých evropských zemí je lépe spolu s Evropou, než bez ní, samostatně. S tím nelze než souhlasit, ale je tu několik výrazných ALE a PROČ.
Česká státnost a odkaz svatého Václava
Postava svatého Václava zastává v historii naší země pozoruhodné a vyjímečné místo. Není náhodou, že zrovna tento panovník je považován na vrcholný symbol české státnosti. Když se dnes očima moderní doby díváme na politické dílo, které po sobě zanechal, žasneme nad Václavovou schopností dívat se do daleké budoucnosti.
Pokoru musí doplňovat zcela konkrétní práce
Pohromy typu povodní, které postihly v minulých dnech především severní Čechy, musí člověk přijímat s určitou pokorou vůči přírodě a hlavně a především s pokornou snahou konkrétně a účinně pomoci postiženým spoluobčanům.
Jako člověk celoživotně srostlý s Libereckem, jsem řadu let ve stálém kontaktu s občany tohoto regionu. Znám řadu zdejších lidí i starostů (a také jejich starosti) a jako občan i senátor jsem musel zákonitě okamžitě zareagovat již v okamžiku, kdy bylo zřejmé, že českému severu příroda začíná ukazovat svou méně vlídnou tvář.
ODS odmítá Babiše, Babiš zas odmítá SPD. Realita v roce 2025 může vypadat úplně jinak
Od mileniálů k Desateru
Fiala potvrdil pevnou českou vazbu na USA. Babiš před pěti roky udělal to samé
Havlíček volá po dohodě s Putinem, chce "plán B". Postoje Ukrajinců ho ale nezajímají
Ficovi vydrží vstřícný postoj k Ukrajině, dokud se mu bude hodit, píše list
