Česká republika jako jediná členská země EU hlasovala proti přijetí Palestiny za pozorovatelský stát OSN. Pro mě z toho aktuálně vyplývají dvě zásadní věci. Za prvé, členské státy EU se postavily proti zdravému rozumu, proti jediné možné variantě řešení izraelsko-palestinského konfliktu, a to přímým jednáním a rozhodla se spor internacionalizovat a institucionalizovat. A do OSN pronikl „stát“ z větší části ovládaný teroristickou organizací. A to je za druhé.
Málem, aby člověk nevěřil vlastním uším a očím. Ale je to tak. Evropská komise se skutečně rozhodla genderisticky vyvažovat svět byznysu. To proto, že podle eurokomisařky pro spravedlnost Viviane Redingové je ve vedení velkých evropských firem 85 procent mužů, ač ze všech evropských vzdělanců s univerzitním diplomem v kapse (mají vůbec sukně kapsu? Nebo tyto dámy nosí jen kalhoty?) je 60 procent žen.
Je to absurdní z mnoha důvodů a vyvolává to tedy otázky. Tam, kde ve vedení firem vládnou ženy, budou muset přepustit pár míst mužům? A co svobodný svět podnikání? Bude EK pokutovat personální politiku firem, které nebudou zohledňovat pohlaví, ale pouze výkon a schopnosti?
A co například české školství nebo zdravotnictví? Vím, že ani jedno nepatří mezi velké evropské firmy, ale konzistentní bychom být měli. Takže víc, mnohem víc mužů do sesterských uniforem v nemocnicích a mnohem víc mužů do mateřských a základních škol.
To je přesně to, co se mi na Unii nelíbí. Místo rozvoje podnikání, vytváření pracovních míst a podpoře konkurenceschopnosti kontinentu, budeme řešit zda je dost žen v představenstvech a dozorčích radách. Jsem pro angažované členství naší země v EU, jsem ale také pro více zdravého rozumu.