Heslo „Nový plán pro obnovu evropského hospodářství“ je přirozenou součástí základního principu procesu evropské integrace, kdy se asi všichni shodneme na tom, že chceme Evropu ekonomicky stabilní, konkurenceschopnou s ostatním světem – Evropu, kterou nebude ovládat hrstka privilegovaných byrokratů, ale která bude vlídná ke svým občanů. Je to v souladu se vznikem Evropské unie, která, ačkoliv na to někdy neprávem zapomínáme, vznikla na myšlence volného pohybu osob, peněz a služeb.

Dnes se svět dostal do globální ekonomické krize, kterou sice musíme v evropské rovině řešit na jedné straně prostřednictvím fundovaných ekonomů jako jasný konkrétní úkol, ale na druhé straně my politici se můžeme na tomto úkolu podílet jen tím, že zůstaneme věrni ideálům a principům, o kterých jsem se před chvílí zmiňoval. Jednoduše řečeno – proces evropské integrace by měl probíhat podle stejných racionálních pravidel bez ohledu na to, zda nějaká ekonomická krize je či není. Musíme se poučit a pro příště vyvarovat chyb, které svět k této krizi přivedly, ale nesmíme propadnout panice a naivně věřit, že řešením dnešní krize je protekcionismus, sociální inženýrství, napoleonské vizionářství některých politiků, národní ekonomické sobectví a dvojkolejná EU v podobě udržovaných rozdílů mezi starými a novými členskými zeměmi, jejichž negativní historické zkušenosti s centrálním plánováním, státním dirigismem a socialistickými experimenty by mělo stát za velkou pozornost i v těch zemích, které se v době studené války mohly vyvíjet svobodně. Je to dáno i tím, že když ztratíme víru v osvědčené principy, svádí nás to k avanturistickým experimentům, které však úspěšné řešení problémů jen těžko přinesou.

I dnes si proto musíme pokládat otázku, zda má být role evropských orgánů operativní či strategická, zda máme preferovat princip dotační před úvěrovým a zda místo tvorby tisíců byrokratických směrnic a voluntaristického zrychlování procesu evropské integrace za každou cenu, nesoustředíme raději na stanovení konečně funkční společné evropské bezpečnostní, energetické a zemědělské politiky.

Zleva: předseda Poslanecké sněmovny Miloslav Vlček, předseda Senatu Přemysl Sobotka, předseda Evropského parlamentu Hans Gerd Poetering

Pokud se nám podaří tyto problémy vyřešit a udržet si zároveň korektní vzájemné vztahy, tak se o evropské podnikání a evropskou ekonomiku bát do budoucna nemusíme. Evropa má dostatek šikovných ekonomů, inženýrů, vědců i dělníků, aby se udržela na té úrovni, kterou si přejeme mít. Nesmíme však zapomínat na to, že má i poměrně dost byrokratů a populistů všeho druhu, kteří budou chtít stávající situace využít ke svým sobeckým cílům. Pokud si však udržíme jasný pohled na naše cíle a cestu, po které je chceme dosáhnout, nebudou mít tito lidé šanci. My se však nesmíme sami utopit v řešení druhotných a marginálních problémů a ve snahách umlčet jako nepohodlné ty, kteří mají k některým negativním projevům procesu evropské integrace zcela konkrétní a podložené kritické připomínky.

Jsem však optimista a věřím, že si Evropa i prostřednictvím svého podnikatelského úsilí své místo ve světě udrží…

Z projevu na společném parlamentním setkání na téma „Nový plán pro obnovu evropského hospodářství?“ Brusel, 16.-17. února 2009