Archiv článků: únor 2009

03. 02.

F-86F Sabre versus MiG-15 (2) - Jak se tlačí Sabre…

Radek Havelka Přečteno 14612 krát Přidat komentář

Autor : ing. Radek ICE Panchartek

Nejlepší pilot, kterého Risner ve svém životě potkal, nebyl Američan, ale pilot MiGu-15, se kterým se pustil do souboje. Do souboje, který v konečném důsledku přinesl ztráty na obou stranách.

Oba bojující letouny, F-86F Sabre i MiG-15, klesaly a nabíraly rychlost. Rychloměr ukazoval 0,95 M, když se pilot MiGu rozhodl pro manévr, který vypadal jako dokonalá sebevražda.

Dokonalý akrobat

Provedl půlvýkrut, otočil letoun na záda a začal přitahovat. Risner usoudil, že zvrat (zvrat je kombinace půlvýkrutu a půlpřemetu) v tak malé výšce nemůže skončit jinak, než nárazem do země a přešel do mírné zatáčky, aby mohl zkontrolovat dopad MiGu. Wingmanovi ohlásil „Two, this is going to be the easiest kill I ever had!(Dvojko, tohle bude můj nejsnadnější sestřel!).

Ale těšil se předčasně. Pilot MiGu byl skutečně excelentní a dokonale znal okolí svého letiště. Spodní část půlpřemetu dokončil ve vyschlém korytě řeky. Korytem prolétl tak nízko, že se za jeho letounem vířil prach a odlétávaly drobné kamínky. Slabé tři metry nad zemí.

Risner, zpočátku ohromený úžasným akrobatickým číslem, se rychle vzpamatoval a vrhl se skrz oblak zvířeného prachu za ním, aby ho dostal, dokud je v přízemní výšce a má omezenou možnost manévrování. Ale při dotahování to trochu přehnal a vlétl do úplavu za MiGem. Turbulence zmítala Sabrem tak, že nedokázal udržet MiG v zaměřovači.

Pilot MiGu rozpoznal Risnerovy potíže a vytasil se s dalším „trikem“. Prudce stáhl otáčky motoru a otevřel brzdící štíty. Předpokládal, že ho „rozjetý“ Sabre s přebytkem rychlosti předlétne a dostane se tak před hlavně vražedné baterie tří kanonů v přídi MiGu.



Sabre se dostával na úroveň MiGu a míjel ho v těsné blízkosti. Risner už měl nalétáno dost na to, aby se nechal takovým manévrem zaskočit. Když byl na úrovni kabiny MiGu, vytáhl svůj Sabre do sudového výkrutu, kterým se dostal na jeho druhou stranu. Když to pilot Migu zaregistroval, „přiložil pod kotel“ a zahájil ostrou zatáčku s velkým přetížením směrem od něho.

Risner položil Sabre do ostrého náklonu, přitáhl a začal přetínat zatáčku MiGu. V okamžiku, kdy už si „šteloval“ MiG v zaměřovači, provedl pilot čínského MiGu další z překvapivých kousků. Prudce potlačil a převedl MiG do „tlačené“ zatáčky. Tento divoký manévr nedokázal Risner zopakovat, protože byl příliš blízko. Musel dotočit normální „taženou“ zatáčku na opačnou stranu a honička začala znovu od začátku.

Tlačená zatáčka, zdánlivě jednoduchý manévr, je velmi nepříjemná. Pilot je vystaven zápornému přetížení proti, kterému anti-G kalhoty nepomáhají, pilotovi se hrne krev do hlavy tak, že začíná vidět rudě, ztrácí vědomí (Red out) a hrozí mu zpřetrhání cév zásobující mozek krví. Na rozdíl od kladného přetížení, které je snesitelné zhruba do 8G, se u záporného považuje za mezní hranici –2G, maximálně –3G.

Pilot MiGu otočil svůj letoun na záda a v této poloze stoupal při rychlosti 0,8M po úbočí blízkého horského hřbetu. Za hřebenem přitáhl a s kladným přetížením kopíroval odvrácenou stranu kopce, přitom měl hlavu v prostříleném kokpitu pár metrů nad vrcholky stromů. Risner, který ho pronásledoval v normální poloze, musel na vrcholu provést půlvýkrut, aby se dostal na záda, protože tak ostrý obrat by byl jako tlačený nesnesitelný.

Risner sám přiznal, že zažíval horké chvilky, sáhl si až na dno fyzických sil a musel využít všechny své pilotní dovednosti, aby se za MiGem udržel. Pilota MiGu považoval za nejtěžšího protivníka, kterého kdy ve vzduchu potkal a na adresu jeho pilotního umění nešetřil slovy chvály.

Dřina a dřina

Během honičky kolem hory Risner využíval každou příležitost k tomu, aby se pokusil MiG zasáhnout. Výhodou Sabru bylo, že zásobníky obsahovaly 267 nábojů na hlaveň, což při kadenci 1200 ran za minutu reprezentovalo teoreticky nepřetržitou třináctisekundovou dávku, takže se nemusel na spotřebu munice ohlížet tolik jako piloti MiGů.

Několikrát se mu podařilo MiG zasáhnout, což dokládaly odletující kusy plechu. Celkový technický stav MiGu se rychle zhoršoval. Risner mu odstřelil část svislé ocasní plochy, definitivně odlétl již dříve proděravěný překryt kabiny, z levé strany letounu vycházel kouř a občas probleskly plameny.

Letouny oblétly hřeben a znovu se ocitly ve vyschlém řečišti. Joe Logan, Risnerův wingman se držel svého vedoucího, jak jen to v sérii divokých manévrů šlo a halekal do rádia: „Hit him Lead! Get him!(Střílej veliteli, doraz ho!).

I´m doing my best!(Dělám, co můžu), zněla odpověď. Ale přes úpornou Risnerovu snahu se protivník nevzdával a bojoval jako lev. Když se Risner dotahoval k MiGu, na vzdálenost vhodnou ke střelbě, ten použil opět trik se stažením otáček a otevřením brzdících štítů.

Risner zareagoval stejně jako předtím, sudovým výkrutem vytratil rychlost a ocitl se na druhé straně, vlevo, těsně vedle MiGu. Oba letouny klouzaly s otevřenými brzdícími štíty a motory na volnoběžných otáčkách těsně vedle sebe, křídlo na křídle.

Byli tak blízko, že Risner byl schopen rozeznat prošívání na kožené přilbě pilota MiGu. Pilot se krčil před náporem vzduchu za čelním štítkem kabiny. Už neměl kyslíkovou masku, kterou mu pravděpodobně serval proud vzduchu, když Risnerova kulometná dávka odstřelila odsunovací část překrytu.

Oba letouny se „potácely“ v přízemní výšce, na minimální rychlosti, konce křídel pár centrimetrů od sebe, piloti na sebe nevěřícně zírali když: „…he raised his hand, and shook his fist.(… zdvihnul ruku a pohrozil mi pěstí) vzpomínal Risner a pomyslel si: „This can't be happening! It´s like stupid movie.(To snad ani není možné, je to jak z blbého filmu).

Pilot MiGu najednou naklonil svůj letoun a provedl zatáčku doprava. Risnerovi, pokud ho nechtěl ztratit, nezbývalo než udělat totéž. V zápalu boje vůbec nestíhal sledovat, kde jsou. Číňan ho zatáhl sérií divokých manévrů zhruba 35 mil do čínského vnitrozemí, přímo nad základnu Ta Tung Kuo.

Než se Risner vzpamatoval, proletěly letouny přímo mezi dvěma hangáry. Mezitím se wingman, který svého velitele neustále kryl, ozval do rádia: „Lead, they´re shooting at us!(Veliteli, jsme pod palbou!).



To byl další z pokusů, jak setřást protivníka. Rádiem zalarmoval postavení flaku na letišti a „protáhl“ své pronásledovatele v malé výšce přímo před hlavněmi protiletadlových dělostřelců. Ti neváhali a stříleli po Sabrech, až se z hlavní kouřilo. Letouny byly tak nízko, že piloti viděli záblesky u ústí hlavní, které na ně mířily.

Na první pohled se zdálo, že pilot MiGu už toho má v rozstříleném letounu dost a rozhodl se pro nouzové přistání pod deštníkem vlastní protiletadlové palby. Udělal zatáčku a klesal směrem k přistávací dráze. Podle všeho chystal přistát na břicho. Neměl vysunutý podvozek, letěl tak nízko, že se za ním zvedal prach kolem přistávací dráhy, ale stále měl příliš vysokou rychlost, kolem 300 uzlů (555 km/h), přitom normální přistávací rychlost MiGu-15 byla kolem 180 km/h, podle zbytku paliva. To bylo podezřelé.

Dohráno

Risner, který ho pronásledoval, byl o něco výš. Nezbývalo mu, než se držet těsně za MiGem, protože tak snižoval nebezpečí, že bude zasažen čínským flakem. Čínští protiletadloví dělostřelci by totiž při přílišné horlivosti mohli zasáhnout vlastní letoun.

Navíc mu bylo jasné, že pokud by si to pilot MiGu s přistáním rozmyslel, na konci letiště bude muset buď přitáhnout, nebo udělat zatáčku a tak se vystaví v zaměřovači Sabru podstatně větší plochou, než když letí přímo před ním v přímočarém letu.

Nespletl se. Když začal pilot MiGu na konci letiště přitahovat, Robbie stiskl spoušť a „půlpalčáky“ spustily svoje ničivé staccato. Dlouhá dávka MiGu doslova odřízla 4 stopy (1,2 m) z konce pravého křídla, které začalo hořet.

Hra skončila. Pilot MiGu vytáhl svůj letoun do svíčky, udělal souvrat vpravo, čímž se dostal na opačný kurz a chystal se, tentokrát již definitivně, provést nouzové přistání na travnatém bočním pásu vzletové a přistávací dráhy.

Risner zezadu „napumpoval“ zbytek obsahu zásobníků přímo do jeho výtokové trysky. MiG, který po strmém sestupu ještě nestihl snížit rychlost a svištěl těsně nad zemí rychlostí nějakých 350 uzlů (648 km/h) najednou „škobrtl“ ve vzduchu, narazil do travnatého pásu a roztříštil se. Kusy hořícího vraku zaháhly také několik letounů odstavených na zemi. Ty začaly hořet a explodovat.

Trosky a kusy plechů létaly vzduchem a Risner měl co dělat, aby se jim vyhnul. MiG byl definitvně vyřízený a Robbie si mohl připsat šestý sestřel. Joe Logan, který mu stále hlídal záda, mu rádiem pogratuloval: "Red lead, you just destroyed their whole Air Force." (Veliteli, právě jsi jim zničil celé letectvo). Risner se v duchu ušklíbl, Joe byl nejen dobrý wingman, ale i dobrý kámoš. Teď bylo načase přemýšlet nad tím, jak dostat oba v pořádku domů.

Nebezpečná cesta domů

Situace obou Sabrů nebyla vůbec růžová. Motaly se v malé výšce, v dosahu lehkého flaku, daleko v hloubce čínského území. Aby toho nebylo málo, nacházely se mezi dvěma leteckými základnami Antung a Ta Tung Kuo, kde byl vybudován obranný perimetr protiledlového dělostřelectva, bránícího obě letiště.



Zpravodajci je varovali, že nepřítel má v této oblasti velkou koncentraci protiletadlových děl všech možných ráží, většinou řízených radarem. Celkem asi 250 hlavní. Tentokrát se bohužel vůbec nemýlili.

Oba letouny musely nastoupat, jednak kvůli tomu, aby snížily spotřebu paliva při letu zpět a také, aby se dostali alespoň z dosahu protiletadlových zbraní malé ráže. Flak do nich pral ze všech stran a piloti se mu snažili vyhnout, jak jen se dalo. Výbuchy granátů plnily nebe černými obláčky a letouny se otřásaly nárazy tlakových vln, až v konstrukci praštělo.

Když už to vypadalo, že jsou z nejhoršího venku a před sebou měli tok řeky Yalu, ozval se rádiem Joe Logan: „Lead, my fuel gauge is down!(Veliteli, dochází mi palivo). Robbie Risner zpomalil a nechal wingmana přelétnout nad sebou, aby zkontroloval stav jeho letounu.

"It looks like you've been hit." (Zdá se, že´s to schytal), zněla nepříliš optimistická „diagnóza“. Celý spodek Loganova Sabru byl pokrytý unikajícím palivem a hydraulickou kapalinou.

Bylo více než jasné, že zpět na mateřskou základnu 336.TFS AFB Kimpo se v tomhle stavu nedostanou. Jediným řešením bylo, pokusit se dolétnout na jih, k ostrovu Cho-do ve Žlutém moři, kde mělo US Air Force vybudovanou základnu pro záchrannou a pátrací jednotku SAR (Sea Air Rescue). Od ostrova je dělilo zhruba 60 mil.

Letouny si vyměnily pozice. Z Loganova Sabru, letího vpředu, crčelo palivo a palivoměr padal k nule nebezpečně rychle. Pilotovi začalo docházet, že i těch 60 mil je neskutečná dálka, kterou nemůže zdolat. Risner, který letěl za ním, horečně přemýšlel, jak by mu mohl pomoci. Katapultáž nad územím ovládaným severokorejci nedávala přílišné vyhlídky na přežití.

Statečné rozhodnutí

Podle standardního postupu měl druhý pilot z dvojice zůstat se svým kolegou, dokud nespotřebuje zbytek paliva. Potom počkat na katapultáž, zkontrolovat otevření padáku a dopad pilota na zem. Dalším úkolem bylo zaměření polohy sestřeleného pilota, navedení záchranných jednotek, případně jeho ochrana ze vzduchu, až do doby, než i jeho zbytek paliva donutí opustit oblast a starat se o záchranu vlastního života a letounu.

Ale Risner nechtěl přijít o přítele. Když Loganovi zbývalo palivo na posledních pět minut letu, dostal Robbie nápad, jak by to možná šlo zařídit. „Two, shut down engine, I´ll try to push you!(Dvojko, vypni motor, zkusím tě tlačit) nařídil rádiem.

Tohle ještě nikdy nikdo nezkusil. V pestré historii letectva se zkoušelo všechno možné, aerovleky na laně nebo na tyči, parazitní letouny, ale vždy to bylo při podstatně nižších rychlostech a letouny byly pro podobné „atrakce“ speciálně upravené. Ale stíhačka není stavěná na to, aby před sebou tlačila jiný letoun. Riziko bylo obrovské. Oba letouny mohly skončit svoji pouť neřízeným pádem, beznadějně zaklíněné jeden do druhého.

Logan vypnul motor, který už byl stejně prakticky bez paliva a udržoval přímočarý sestupný let, pokud možno s minimálními opravami. Risner se pomaličku blížil k zadní čáasti jeho Sabru. Milimetrovými pohyby páky přípusti motoru opravoval sbližovací rychlost a opatrně zasunul převislý „ret“ ukrývající anténu radilokačního dálkoměru do výstupní trysky Sabru letího před ním. Fungovalo to.

Robbie měl největší obavy z toho, aby byl motor jeho letounu dostatečně zásobovaný vzduchem, protože část vstupního otvoru byla zakrytá tryskou Loganova Sabru. Kdyby došlo k přetažení prvního stupně kompresoru, mohl motor zhasnout. To by znamenalo konec.

Nezanedbatelné bylo i riziko toho, že motor Risnerova Sabru nasaje nějaký úlomek z poškozeného Loganova letounu. V lepším případě by úlomek motorem prošel a jen ho poškodil, v horším mohl motor klidně explodovat.

Další problém byla turbulence za Loganovým Sabrem. Risnerovi se podařilo najít prakticky jen jeden bod, kde byl v „závětří“, ale jakmile se poloha letounů o pár centimetrů změnila, cloumaly ním vzestupné nebo sestupné víry. Netrvalo dlouho a příď jeho Sabru byla otřískaná a plechy zmuchlané jako na Cadillacu po těžké bouračce. Pokaždé musel znovu provést sbližovací manévr a obnovit kontakt s letounem před sebou, navíc prakticky poslepu.

Proud vzduchu totiž vysával z nádrží a drenážního systému Loganova Sabru nevyčerpatelný zbytek paliva. To se mísilo s vytékající hydraulickou kapalinou a pokrývalo čelní sklo Risnerova Sabru matným, téměř neprůhledným filmem, který rozmazával proud nabíhajícího vzduchu dál po překrytu. To vše při rychlosti zhruba 190 uzlů (352 km/h).

Risner po letech popisoval situaci takto: „Představte si, že jedete v husté mlze po kostrbaté polní cestě rychlostí 80 mil za hodinu (130 km/h) a před sebou tlačíte druhé auto“.

Na prahu bezpečí

Díky nezměrnému úsilí, se Risnerovi podařilo, postupně dostrkat Loganův Sabre až k pobřeží před ostrovem Cho-do. Tam už se mohl wingman bezpečně katapultovat. Risner se odpoutal a v rádiu uslyšel: „I am going to bail out. I'll see you in a little, while as soon as they pick me up...(Jdu na katapultáž. Uvidíme se za chvilku, jen co mě vyzvednou…). To byla poslední slova, která od svého wingmana slyšel.

Risner ještě zkontroloval otevření Loganova padáku, ale potom už to byla práce záchranných jednotek. Sám byl nucen zamířit k letišti, protože i jeho zásoby paliva se tenčily. S poškozeným letounem přistál na základně Kimpo.

Přes nadlidský výkon a obrovské hrdinství obou pilotů si Logan toho osudného dne svoji dávku štěstí již vyčerpal. Před dopadem na vodní hladinu se bohužel nestihl včas zbavit padáku, překryl ho vrchlík a šňůry se mu omotaly kolem krku. Celou situaci ještě zhoršily záchranné vrtulníky, které se proudem vzduchu od rotoru, snažily "dofouknout" pilota k blízkému břehu.

Přestože byl 1/Lt. Logan dobrým plavcem, nedokázal se ze šňůr vymotat a tento boj s vodním živlem prohrál. Záchranná jednotka SAR, vylovila jen bezvládné tělo nešťastného pilota.

Risner dvě hodiny čekal na záchranný létající člun Grumman HU-16 Albatross. Když osádka otevřela dveře a Logan se neobjevil, cítil, že něco není v pořádku. Potom se dověděl krutou pravdu.

Vyšlo v časopise Naše vojsko 2/2008



North American F-86F-1 Robbieho Risnera. Je to jedna z podob letounu, která je fotograficky doložená. Takto vypadal letoun těsně po předání 336. FIS 4. FIW na AFB Kimpo. Nese známý znak 336. FIS "Rocketeers" ale postrádá pilotův osobní marking - zajíce s lupou.

Prameny:
Arsenjev E.: MiG-15 ISBN 5-85729-019-8
Davies Larry: Air war over Korea ISBN 0-89747-137-7
Davies Larry: MiG alley ISBN 0-89747-081-8
Dorr R.F., Lake J., Thompson W.: Korean war aces ISBN 1-85532-501-2
Mesko Jim: Air war over Korea ISBN 0-89747-415-5
Piotrowski Cezari, Taras Piotr: Korea 1950-53 ISBN 83-86208-24-4
Skulski Premyslav: MiG-15 Pod lupa ISBN 83-86153-45-8
Periodika: Air international, Flight, NTW, Aviacia i vremja, Mir aviacii
Web: www.acig.org

Kresby: autor

Foto: USAF, archiv US DoD, autor

01. 02.

F-86F Sabre versus MiG-15 (1) - Dvacáté eso

Radek Havelka Přečteno 9818 krát Přidat komentář

Autor : ing. Radek ICE Panchartek

Když autu dojde palivo, těsně před čerpací stanicí, můžete ho k ní dotlačit. Ale co dělat, když se totéž stane letadlu za letu? Navíc proudové stíhačce, nejmodernějšímu výtvoru své doby ... no přeci totéž. Tlačit.

Hrdinou našeho příběhu je James Robinson „Robbie“ Risner, muž, který se stal stíhacím esem USAF, jako pilot létal ve třech válkách a do výslužby odešel v roce 1976 v hodnosti brigádní generál. V letecké akademii USAF v Colorado Springs mu byla, ještě za jeho života, vztyčena 9 stop (2,74 m) vysoká socha.

Nečekaná válka


Když skončila Druhá světová válka, většina lidí si myslela, že bude poslední. Ale netrvalo ani pět let a na druhém konci světa vypukl nový konflikt. Komunistický severokorejský režim vydatně podporovaný Sovětským svazem a Čínou, v neděli, 25. června 1950 ráno, nečekaně přepadl své jižní sousedy. Na vzniklou situaci byla nucena reagovat Organizace spojených národů, která do oblasti vyslala kontingent spojeneckých jednotek, jejichž podstatnou část tvořily ozbrojené síly USA dislokované v oblasti.

Jádrem leteckých sil byly části svazů, patřících letectvu USA na dálném východě US FEAF (Far East Air Force), konkrétně elitní 5. Air Force (letecká armáda) dislokovaná na Japonských ostrovech, 20. AF dislokovaná na Okinawě a Marianách a 13. AF na Filipínách.

Proti těmto leteckým jednotkám stála, pravidelná severokorejská armáda, která měla ve své organizační struktuře smíšenou leteckou divizí. Mezinárodní pomoc jí poskytovaly sovětské letecké jednotky. Jejich účast ve válce se postupně zvyšovala a od listopadu 1950 už dosahovala síly leteckého sboru.

Po tom co spojenecké jednotky severokorejské letectvo prakticky zdecimovaly, ustoupily jeho zbytky do Číny. Zde vznikla Spojená letecká armáda, tvořená převážně čínským a zčásti severokorejským personálem. Spojená armáda měla ve své organizační struktuře sedm leteckých divizí vyzbrojených 892 letadly z toho 635 proudovými.

Korejská válka se tak stala první válkou, kde proti sobě bojovaly proudové letouny, starší i ty nejmodernější. Do druhé kategorie patřil na jedné straně MiG-15 a na druhé jeho hlavní rival North American F-86 Sabre.

Protivníci


Na téma porovnání technických údajů F-86 Sabre a MiG-15 již bylo popsáno mnoho listů papíru. V tomto souboji bohužel není zcela jasné o jakou verzi MiGu-15 se jednalo. V Koreji se vyskytovaly obě verze, tedy MiG-15 i modernizovaný MiG-15bis, které se lišily jak svými výkony, tak vlastnostmi.

U verze MiG-15bis byl instalován nový motor VK-1A, který dával 26,47 kN tahu, proti 22,3 kN původního motoru RD-45F (kopie britského RR Nene II), což mírně vylepšilo už tak dobré výkony letounu.

Mnohem důležitější však byly úpravy výzbroje. Zvýšení kadence zbraní z 250 na 400 výstřelů za minutu u kanonu ráže 37 mm a z 550 na 850 u dvojice kanonů ráže 23 mm dramaticky zvýšilo hmotnost sekundové dávky ze 6,72 kg na 10,55 kg.

Tento smrtící příval však bylo možné použít jen na vzdálenost, na kterou byly zbraně nastřeleny tak, že se trajektorie protínaly v jednom bodě nebo při střelbě na rozměrný cíl, kterým byly bombardéry. Zbraně totiž měly sice stejnou úsťovou rychlost, ale rozdílnou hmotnost střely a tudíž i rozdílnou vnější balistiku. Střely létaly po značně odlišných, navíc kvůli malé úsťové rychlosti silně zakřivených trajektoriích, což ztěžovalo míření a zachránilo některé piloty Sabrů od potíží.

Daní za mohutnou palebnou sílu bylo zkrácení teoretické nepřetržité dávky z původních 9 na necelých 6 sekund. To v kombinaci s poměrně primitivním gyroskopickým reflexním zaměřovačem ASP-1N, respektive ASP-3N, nutilo piloty šetřit municí a čekat na jistý zásah.

Také americká strana průběžně modernizovala svůj páteřní stíhací letoun F-86. Novinkou byla verze F-86F-10 vybavená novým radiolokačním dálkoměrem A-4 se systémem řízení palby, který oprostil pilota od nutnosti „rámovat“ cíl, kvůli změření dálky a navíc byl spolehlivější než původní A-1CM.

Verze F-86F-25/30 dostaly postupně nové křídlo (6-3) s větší hloubku profilu (o 6 palců u kořene a o 3 palce na konci) a s aerodynamickými plůtky. Tím vzrostla nosná plocha, kleslo plošné zatížení, zlepšilo se proudění na horní straně profilu, letoun měl lepší vlastnosti ve velkých výškách a dokázal při rychlostech blízkých rychlosti zvuku zatáčet na menším poloměru než MiG-15.

Zároveň byly odstraněny sloty, na které si američtí piloti stěžovali, protože se někdy, při velkých úhlech náběhu, neotevíraly současně. To vedlo k vybočení letounu, což bylo nepříjemné při střelbě. Daní za toto vylepšení bylo zvýšení přistávací rychlosti z 205 km/h na 235 km/h, na což doplatilo několik nováčků havárií, když udělali volnější rozpočet na přistání a nestihli dobrzdit letoun při výběhu.

Rozhodující je člověk


Největším nedostatkem F-86 Sabre, až do příchodu verzí, které byly výsledkem programu GUNVAL, byla slabá výzbroj. Šest kulometů M3 bylo velmi přesných, protože trajektorie střel byla, díky vysoké úsťové rychlosti, plochá a střelivo mělo velkou průbojnost.

Pokud spočítáme hmotnost sekundové dávky, nebylo 5,76 kg u Sabru špatných, ale pouhých 48 g vážící střela neměla trhavý účinek, který by byl porovnatelný s účinkem tříštivo-trhavé munice kanonů MiGů, za předpokladu, že se pilot trefil.

A to je celý kámen úrazu řady úvah o výsledcích bojů v Koreji. Pokud by byly vyrovnané podmínky, tak by…jenže takové konflikty nikdy nebyly, nejsou a nebudou. Většina konfliktů je asymetrických. Válku nevedou stroje, ale lidé a na jejich výcviku a přesvědčení záleží výsledek.

V korejské válce se utkaly proudové letouny druhé generace, které měly prakticky vyrovnané výkony. Celý výsledek bojů záležel na mnoha faktorech a dělat závěry z pouhého porovnání technických údajů je zavádějící.

Piloti OSN, potažmo američtí piloti, byli mnohem lépe vycvičeni, mnozí byli veteráni z Druhé světové války. Pokud projdeme statistiky, zjistíme, že většinu (68 %) sestřelů získali piloti starší 28 let, zatímco většina mladších pilotů vůbec žádných sestřelů nedosáhla (67 % pilotů mladších 25 let). Podobně, pouhých 39 pilotů se statutem eso, sestřelilo celých 37 % ze všech sestřelených, což je v absolutním čísle 305,5 z 808 letadel.

Jedním z faktorů ovlivňujících výsledky bojů byly i letové vlastnosti letadel. Zatímco Sabre po verzi F-86F se starým křídlem byl bezproblémové letadlo, které si osádky pochvalovaly pro jeho bezpečnost (samosvorné nádrže, pancéřování kabiny), obratnost, stabilitu při střelbě a nezáludnost, MiG-15 trpěl některými nectnostmi.

Známá byla „valežka“, což bylo naklánění a zatáčení letounu při vysokých rychlostech (nad 0,86M), způsobené asymetrickými deformacemi křídel a následným vznikem klopivých momentů. To ovlivňovalo přesnost střelby při dohonu cíle. Při rychlostech nad 0,92M měl letoun tendenci „se vzpínat“, ztrácet rychlost a padat do vývrtky, což potvrdili jak ruští, tak američtí zkušební piloti, kteří testovali ukořistěný MiG-15 na ostrově Okinawa.

Pád MiGu do vývrtky, při pokusech uniknout pronásledovateli, byl důvodem ztráty letounu ve 32 případech ohlášených americkými piloty, kteří tak přišli k „relativně lacinému“ sestřelu. Z toho pouze v osmi případech hlásili i katapultáž nepřátelského pilota. Další ztráty MiGů byly v důsledku nárazu do země po nezvládnutí únikových manévrů v malé výšce, což byl důsledek slabšího výcviku.

MiGy-15, jejichž hlavním protivníkem, měly být vysoko létající bombardéry, měly logicky nejlepší vlastnosti a tudíž i převahu ve velkých výškách. Díky, více než o 1000 m většímu dostupu, si jejich piloti mohli vybrat, kdy vstoupí do boje a kdy ho opustí. Ironií osudu je, že čínští, korejští a někteří nezkušení sovětští piloti, kteří byli vystřídáni v rámci rotací celých leteckých divizí, nedokázali tuto přednost zužitkovat ve svůj prospěch.

Protože Sabre byl díky větší aerodynamické čistotě, větší hmotnosti a lepším vlastnostem v oblasti transsonických rychlostí schopen dosahovat větší rychlosti ve střemhlavém letu, patřil tento manévr k oblíbeným způsobům, jak dostat piloty MiGů do nižších letových hladin, kde ztráceli svoje výhody. Tak dokázali piloti Sabrů protivníkovi vnutit podmínky boje, které jim vyhovovaly a z toho těžit.

Nezanedbatelnou výhodou pilotů Sabru byla i možnost používat „speed-jeans“, anti-G kalhoty, které stahovaly nohy a spodní část trupu, tím zabraňovaly odkrvení hlavy a následné ztrátě vědomí, tzv. blackout. Luxus o kterém si mohli piloti MiGů nechat jen zdát a museli se spoléhat jen na vlastní fyzičku.

Taktická převaha a lepší výcvik byly tedy jedním z klíčových faktorů, který jednotkám OSN umožnil vítězit i když bojovaly proti početní převaze.

Pilot


Robbie Risner se narodil v roce 1925 ve městě Mammoth Spring, ve státě Arkansas. Vyrůstal v Oklahomě, kam se jeho rodina přestěhovala.

Do leteckého sboru US Army (US Army Air Corps) vstoupil v dubnu 1943 a v květnu 1944 získal pilotní diplom. Jeho první operační jednotka, 30. FS (Fighter Squadron) byla vyčleněna k obraně Panamského průplavu, takže ve Druhé světové válce si mladý poručík na svém P-38 Lightning bojově nezalétal.

Po skončení světové války odešel, v roce 1946 do zálohy, ale pilotní návyky si udržoval u Air National Guard (letecké národní gardy) státu Oklahoma, kde létal na P-51D Mustang. Když vypukla válka v Koreji, byl v únoru 1951 povolán zpět do aktivní služby.

Protože pro nasazení v prostoru bojové činnosti byl u stíhačů předepsaný minimální nálet 100 hodin na proudových letounech, vetřel se Risner do Koreje tak, že se nejprve dobrovolně přihlásil k původně stíhací peruti 185. TFS (Tactical Fighter Squadron), která byla na základně AFB Shaw přezbrojena na průzkumné RF-80 a odvelena do Koreje.

Do jihovýchodní Asie dorazil kapitán Risner 10. května 1952. O tři týdny později, si s pomocí tohoto malého triku zařídil převelení ke stíhačům, konkrétně k 336.FIS (Fighter Interceptor Squadron) známého 4.FIW (Fighter Interceptor Wing) na základně AFB (Air Force Base) Kimpo.

Tam se Robbie velmi rychle naučil bojovat a vítězit. Prvního sestřelu dosáhl 5. srpna 1952 a již 21. září se stal dvacátým americkým stíhacím esem na proudových letounech. Než skončila válka v Koreji, odlétal Risner 110 bojových letů, dosáhl celkem osmi sestřelů a byl povýšen do hodnosti major USAF.

Po skončení války v Koreji, pokračoval v létání na F-86. Velel 81. FBS (Fighter Bomber Squadron) dislokované v Německu na základně Hahn.

V roce 1961 ukončil Air War College na AFB Maxwell ve státě Aljaška. Od srpna 1964 velel 67. TFS na AFB Kadena na ostrově Okinawa, kde létal s F-105 Thunderchief.

Příští rok byl se svojí jednotkou převelen na základnu RTAB (Royal Thailand Air Base) Korat. V dubnu 1965 byl sestřelen nad Vietnamem, ale tentokrát ho ještě vyzvedly jednotky SAR. Podruhé byl podplukovník Risner sestřelen v září téhož roku a byl zajat Vietcongem. Do vlasti se vrátil až po dlouhých sedmi letech, v únoru 1973.

Od roku 1974 velel v hodnosti brigádního generála 832. Air Division a létal na F-111 Aardvark. Generál Risner mnohokrát prokázal svojí statečnost. Byl nositelem celé řady vyznamenání, byl jedním z nemnoha pilotů, kteří dostali Air Force Cross with oak leaf cluster, což znamená, že toto vyznamenání dostal dvakrát. Jde o druhé nejvyšší vyznamenání, které může pilot dostat. Kromě toho dostal třikrát DFC (Distinguished Flying Cross), dvakrát Silver Star a mnohá další vyznamenání.

Měl to být rutinní let


Odvážný čin, kterým se nesmazatelně zapsal do dějin letectva, vykonal podle většiny "tištěných" pramenů 22. října a šlo o šestý sestřel (podle seriálu Dogfights 15. září) během letu, který měl být rutinním doprovodem stíhacích bombardérů.

Cílem náletu byl chemický závod poblíž města Sinuiju, při ústí řeky Yalu. Čtyři piloti 336.TFS pod velením Maj. Risnera byli určeni k blízké eskortě stíhacích bombardérů F-84 Thunderjet. Volací znak pro tuto misi byl „John Red“.

V 09:00 se F-86F s vyjícími motory odlepily od dráhy AFB Kimpo (K-14). Capt. Robbie Risner letěl jako velitel roje, jeho wingmanem byl 1/Lt. Joe Logan. V těsném závěsu za nimi následovala druhá dvojice.

Když letouny přeletěly MiG Alley, vydal Risner příkaz „Pussy willow! John Red one.“ (Vypnout IFF! Velitel roje.), protože letouny byly stejně mimo dosah vlastních radiolokátorů a vysíláním odpovídačů by se zbytečně prozrazovaly zaměřovacím stanicím severokorejců.

Zároveň vedl roj širokou zatáčkou po čínské straně řeky Yalu. Normálně americké letouny řeku Yalu nepřelétávaly, ale tentokrát museli stíhači kroužit a počkat až Thunderjety odbombardují.

Zároveň museli udržovat takovou pozici, aby tvořili hráz mezi bombardéry a čínskými MiGy. Tento preventivní manévr poskytoval stíhacím bombardérům maximální ochranu před případným útokem dotěrných MiGů-15, ale stíhací F-86F Sabre se tak dostaly na čínskou stranu řeky, přímo nad letiště v Antungu, kde sídlila i letecká akademie.

Sabry nedokončily ještě ani první obrat o 360°, když jejich piloti spatřili čtyři MiGy na vstřícném kurzu. Piloti MiGů zřejmě spozorovali americké letouny přibližně ve stejný okamžik, protože obě formace téměř současně odhodily přídavné palivové nádrže, aby se letounům odlehčilo a chystaly se k boji.

Ale zdálo se, že MiGy tentokrát příliš netouží po boji, protože jejich piloti provedli obrat o 180°, zamířili zpět, směrem k letišti Fen Cheng a pokoušeli se tak vylákat americké stíhače nad vlastní území.

Laciný trik


Risner si byl dobře vědom, co je primárním úkolem jeho roje a tušil nějakou „levárnu“. Čínští piloti se zjevně snažili „uhoupat“ piloty Sabrů v domění, že nemají o boj zájem, aby v okamžiku, kdy provedou obrat a ztratí je z dohledu, mohli provést ostrý zvrat, podlétnout eskortu a vrhnout se na Thunderjety, kterým mohli nepěkně zatopit.

Proto se rozhodl raději zavázat MiGy bojem, aby se vyhnul nějakému nepříjemnému překvapení z jejich strany. Snažil se zleva, přetnutím zatáčky, dotáhnout na jejich formaci. Přestože byly daleko, vypálil po posledním letounu z formace krátkou dávku z šesti kulometů ráže 0,5 palce (12,7 mm). Přestože Risner střílel na velkou vzdálenost, na samé hranici dostřelu, Sabre byl stabilní platformou a dávka „sedla“. MiG byl zasažen do překrytu kabiny, což potvrdily kusy skla létající kolem Risnerova Sabru.

Pilot MiGu provedl standardní obranný manévr, ostrou levou zatáčku proti útočníkovi. Zbylé tři MiGy přešly do klesavé pravé zatáčky. Risner z pozice velitele roje přikázal: „Red 3 and 4 pursuit them! Two, cover me! Lead.“ (Red 3 a 4 jděte po nich! Dvojko, kryj mě! Velitel roje).

Maj.Risner se rozhodl dorazit MiG, který „načal“ svojí první dávkou. Zopakoval manévr MiGu a snažil se dostat se na vnitřní stranu jeho zatáčky, aby mohl zahájit palbu s dostatečnou opravou na rychlost cíle.

Capt. Risner, následovaný svým wingmanem se dostal až na vzdálenost 500 m za čínský MiG a zahájil sudový výkrut. Na jeho vrcholu trochu přitáhl a poslal za MiGem další krátkou dávku. Na potahu MiGu se zajiskřilo, což znamenalo, že alespoň některé střely z „půlpalčáků“ opět našly svůj cíl.

Vyšlo v časopise Naše Vojsko 1/2008

V dalším díle: Jak se tlačí Sabre ...

Prameny:
Arsenjev E.: MiG-15 ISBN 5-85729-019-8
Davies Larry: Air war over Korea ISBN 0-89747-137-7
Davies Larry: MiG alley ISBN 0-89747-081-8
Dorr R.F., Lake J., Thompson W.: Korean war aces ISBN 1-85532-501-2
Mesko Jim: Air war over Korea ISBN 0-89747-415-5
Piotrowski Cezari, taras Piotr: Korea 1950-53 ISBN 83-86208-24-4
Skulski Premyslav: MiG-15 Pod lupa ISBN 83-86153-45-8
Periodika: Air international, Flight, NTW, Aviacia i vremja, Mir aviacii
Web:
www.acig.org

Fotografie:
USAF
archiv US DoD
autor

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy