Minulý čtvrtek jsme s režisérem Vítem Olmerem a hercem Romanem Skamene v Ostravě besedovali o filmech Bony a klid 1 i 2, o kmotrokracii, kterou tady bývalí veksláci vytvořili, když se transformovali v politické podnikatele a pronikli i do politiky v krajích a městech. Diskutovali jsme také o hrozbě eurotunelů, které nás mohou připravit o stokrát víc než nás připravili bývalí veksláci miliardovými krádežemi z veřejných rozpočtů, o tom, že je třeba bránit české národní zájmy v evropském parlamentu a vyslat tam jiné lidi, než ty spící, kteří zatím odsouhlasili každou pitomost, kterou si na nás vymysleli bruselští byrokraté. Diskuse neměla konce, takže se naše sezení protáhlo, i když nás čekala čtyřhodinová noční cesta do Prahy. To jsme ještě netušili, že nám tato diskuse dost možná zachránila život.

Každopádně jsme z Ostravy odjížděli o půl hodiny později než jsme původně plánovali. Dálnice byla poloprázdná, takže jsme začali doufat, že do Prahy dojedeme před jednou hodinou ranní. Když jsme minuli Jihlavu, najednou se ozvalo z rádia mimořádné hlášení o uzavření dálnice na52. kilometru. Kamion jedoucí směrem na Brno tam prorazil svodidla a čelně se srazil s kamionem mířícím na Prahu. Přesně v tom místě, kde jsme mohli jet my, kdyby se beseda s ostravskými diváky neprotáhla. Takže Ostraváci díky. Možná jste nám zachránili život.

Když jsme pak projížděli místem tragédie a viděli sešrotované kamiony, z nichž záchranáři vystříhávali řidiče, všechna ta světla majáků policie, záchranek a hasičů, napadlo to každého v našem autě. Jak snadno se každý z nás na silnici může stát obětí katastrofy, na které nenese žádnou vinu. Jak snadno se každý z nás může ocitnout v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Jak jednoduše život každého na dálnici nebo silnici může skončit tragédií. Jak blízko smrti se neustále pohybujeme. Zařídil zdržení na besedě v Ostravě náš anděl strážný, nebo jen hříčka osudu? Každopádně díky hostům naší besedy za to, že nás prostě nepustili dřív než jsme zodpověděli všechny jejich dotazy.

Všichni na silnicích se pohybujeme na hraně štěstí a neštěstí. Všichni potřebujeme nejen anděla strážného, ale i maximální zabezpečení v případě, že se stane něco nepředvídatelného. A všichni pro to musíme udělat maximum. Právě v téhle situaci na noční dálnici, kde málem umírali lidé, jsem se definitivně utvrdil v tom, že má smysl, abych pomohl zajistit větší bezpečnost pro sto tisíc českých řidičů pohybujících se na českých silnicích a dálnicích. Zdá se vám to nemožné? Podrobnosti oznámím zítra na www.RadekJohn.cz, na svém facebooku, na TV sport5 a tiskovou zprávou všem médiím.