Chce se vaše firma internacionalizovat? Nebo snad víte o nadnárodní společnosti, která se na místo nového generálního ředitele české pobočky chystá poslat manažera řekněme z americké centrály? Připravte se na to, že splnit kterýkoli z těchto cílů nebude jednoduché.

Oblastí, ve kterých má Česká republika prvenství v rámci celé Evropské unie není mnoho. Mezi ty, kde jasně „vítězíme“ ale patří délka imigračního procesu. Ta je v Česku pro obyvatele zemí mimo EU těžko uvěřitelných 28 týdnů, čili déle než půl roku. Pro srovnání: v Nizozemsku nebo Irsku je to jen kolem čtyř až pěti týdnů. U srovnatelného Slovenska je to týdnů osm. Česká imigrační procedura je tedy sedmkrát delší než nizozemská a více než třikrát delší než slovenská.

Má-li někdo pocit, že nejbyrokratičtější imigrační proces v Evropě Česku prospívá a chrání jeho pracovní trh před přílivem levné pracovní síly, je na omylu. Málo kvalifikované a někdy potenciálně problémové imigranty dlouhé čekací lhůty a nepříjemní úředníci neodradí. Zato pro špičkové odborníky, kteří si mohou vybírat, zda chtějí pracovat v Pekingu, New Yorku či Praze jsou signálem, že o jejich znalosti příliš nestojíme. Situace se navíc stále zhoršuje a to především díky dalšímu zpřísnění cizinecké legislativy platnému od začátku roku.

Od ledna se například vyžaduje, aby každý žadatel chodil podávat všechny potřebné formuláře sám a osobně si chodil také vyzvedávat již hotová víza. V případě, že je potřeba vízum prodloužit a cizinec navíc čeká na povolení k dlouhodobému pobytu je také časté, že dotyčný dostane prodloužení víza pouze na měsíc. Ve frontě na ministerstvu vnitra pak bude za měsíc čekat zase. Že to není problém, protože na špičkové profesionály zákon myslí v podobě modrých a zelených karet? Ano, ale tuto možnost není možné v praxi využít například v případě vnitropodnikových přesunů, které jsou v dnešní globalizované době čím dál častější. Při nich totiž zaměstnanec nadnárodní firmy do Česka přijíždí pouze na časově omezenou stáž a formálně zůstává stále pracovníkem firemní centrály či pobočky v cizině.

Pokud se něco nezmění, vysoce vzdělaných zahraničních odborníků, jejichž schopnosti a zkušenosti česká ekonomika nutně potřebuje, bude dále ubývat. Přitom existuje poměrně jednoduché řešení. Je jím takzvaný „fast-track“, tedy zrychlená úřední procedura, která se již osvědčila v mnoha zemích. Nabízí ji například Španělsko kde je zrychlené řízení nastavené speciálně pro potřeby ekonomicky nejvýznamnějších společností. Kritéria pro zahrnutí do systému jsou jednoduchá. Buďto je počet zaměstnanců působících ve Španělsku vyšší než tisíc osob nebo firemní investice v zemi přesahuje 200 milionů eur. Zrychlenou proceduru pro klíčové firmy už zavedly i státy jako Nizozemí nebo Slovensko. Nemůžeme už počítat s tím, že odborníky přitáhne do České republiky pouze krása Prahy. Pokud nebudeme ochotni přijmout podobná opatření jako jiné státy, nebo nezačneme cizince aktivně lákat, namísto toho, abychom jim házeli klacky pod nohy, může se stát, že prostě půjdou jinam. Tratit pak bude především naše ekonomika.


Psáno pro Hospodářské noviny