„Měkká“ kritéria stále více ovlivňují mezinárodní konkurenceschopnost. Jedním z nich je i kritérium „Orientace vlády na budoucnost“. V té podle výsledků Globálního indexu konkurenceschopnosti, každoročně zpracovávaného Světovým ekonomickým fórem, ČR výrazně zaostává. O některých příčinách jsem hovořil na konferenci časopisu Forbes „Česko: Jak jsme na tom?“.

Podle zmiňovaného Indexu , který posuzuje konkurenceschopnost zemí podle celkem 103 indikátorů, obsadila ČR v roce 2019 celkově 32. příčku. Přes propad z 29. pozice v roce 2018 není výsledek ČR zase tak špatný. Přesto stojí za to se podívat na kritéria, kde ČR zaostává výrazněji. Jedním z nich je kritérium „Orientace vlády na budoucnost“.

V tomto souhrnném kritériu obsadila ČR 58. příčku. Předhonily nás i státy V4, Slovensko je na 55. místě a Maďarsko, které jinak v žebříčku konkurenceschopnosti příliš neboduje, na 32. místě. Některá dílčí kritéria jsou však daleko hrozivější. Indikátor „schopnost vlády reagovat na změny“ nás zařazuje na 87. místo a indikátor „dlouhodobá vize vlády“ až na 111. místě. Nacházíme se tak v „hezké“ společnosti např. Mexika, které je na 114. místě či Moldávie na 116. místě. Průměr kategorie zachraňuje trochu např. kritérium „efektivita státní regulace energetiky“.

Zdá se vám to příliš drsné? Podívejme se na příklad. Dlouhodobá vize vlády musí být zakotvena v nějaké strategii, kvalitně navržené, konsensuální, finančně podložené a hlavně realizované. Jednou z dobrých strategií byla „Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti“ s poněkud ambiciózním názvem „Zpět na vrchol“. Neméně ambiciózní byl i cíl strategie, do 10 let se zařadit mezi desítku nejvíce konkurenceschopných zemí světa. Tato strategie byla vládou přijata v roce 2011, v roce 2012 byla pak rozpracována do akčního plánu. Konsensuální charakter strategie byl podpořen vytvořením meziresortní Rady vlády pro konkurenceschopnost a hospodářský růst. A jaký je osud této strategie dnes? U Rady vlády je webu Úřadu vlády noticka, že Rada se v současné době neschází. A zvídavý občan, který se na Ministerstvu průmyslu a obchodu na naplňování strategie dotazoval (podle zákona o svobodném přístupu k informacím), se dozvěděl, že strategii ministerstvo nevyhodnocuje. V roce 2014 nastoupila nová vláda a strategie byla zapomenuta. „Není nic staršího, než loňská strategie“, chtělo by se parafrázovat známý slogan o novinách.

Současná vláda připravila (mezi jinými) dvě významné strategie – „Digitální Česko“ (vládním program digitalizace ČR 2018+) a „Česko: země budoucnosti“ (Inovační strategie České republiky na léta 2019-2030). Realizace strategických cílů v těchto dokumentech obsažených může pozitivně ovlivnit vývoj ČR na řadu let. Ale do roku 2030 proběhnou minimálně troje celostátní volby. Jaká je šance, že vlády, které z těchto voleb vzejdou, budou tyto strategie brát jako referenční rámec svých kroků? Můžeme samozřejmě nad tím mávnout rukou, že „strategie“ jsou stejně jen „cár papíru“, a že důležité jsou jiné věci. Pak se ale nemůžeme divit, že jsme z hlediska strategické orientaci na budoucnost na úrovni Mexika. Anebo můžeme uvedené dokumenty začít brát vážně a používat je pro dlouhodobou orientaci země.

Uvedené téma bylo jen jedním z řady důležitých témat, které zazněly na konferenci časopisu Forbes „Česko: Jak jsme na tom?“ V dalších dnech přineseme informaci o dalších neméně důležitých tématech, jako je např. korupce, vzdělávání, duševní choroby či narůstající nerovnosti ve společnosti.